KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

A co teď 29. část

28. srpna 2013 v 22:24 |  A co teď


Babička vyndala plačícího Matýska z postýlky a trochu s ním v náručí pohoupala.Ten se,ale od ní odtahoval ručičkama a stále se dožadoval tatínka.
"Tatínek přijde neboj se,andílku" snažila se ho uchlácholit a přenesla ho do obýváku.Když v tom jí zazvonil jako záchrana mobil.
"Tatínek volá" podívala ze na Matýska,který se trochu ztišil a sledoval vibrujíví a svítící telefon.
"Tak čo mama,dobré?" zeptal se netrpělivě Miro,nemohl to už vydržet a musel prostě zavolat.
"Ale to vieš,že hej,teraz sme sa zobudili" odpověděla mu matka a snažila se uhýbat Matýskově ručičce,která šmátrala po telefonu u jejíhu ucha.
"Tínek" byl Matýsek neúnavný a vehementně se telefonu dožadoval.
"Prosímťa Mirko povedz mu niečo hej,dám ti ho na ucho" zaprosila a přoložila Matýskovi telefon k oušku.
"Matýs ahoj,tu tatínek,já prídem...přijdu,budeš chvíľu...chvíli s babičkou ano?" Matýsek pozorně poslouchal a úplně ztichl.
"Slyšíš Matýsku?" zeptal se ještě Miro
"Jo" špitl Matýsek a bylo vidět jak moc se na Mirův hlas soustředí.
"Tak buď hodný,já přijdu,jo?" přešel Miro úplně na češtimu.
"Jo" znova odpověděl Matýsek
"Babička ti pustí pohádku,jo?" ještě dodal Miro.
"Jo" podal mu Matýsek znova vyčerpávající odpověď.A babička mu telefon od ouška zase vzala.
"Mirko už jsem tu" řekla a na Matýska,který jí sledoval se usmála.
"Mama ako mu je už nemá horúčku?" chtěl ještě vědět,ale ta ho uklidnila,že ne a že vypadá že se cítí celkem dobře.
"Tak,ale budeme ještě hajat,si nemocný" položila Matýska na sedačku a vzala do ruky ovladač na televizi.
"Pochátku" ozval se tichounce Matýsek a díval se na ní.
"No jo pohádku" babička už věděla kde jí hledat,Miro jí dal přesné instrukce a když se Matýsek vzpoměl ješte na Blumlu,donesla mu i plyšového psa.
Během pohádky stihla babička udělat snídani,Matýska nakrmit,dát mu léky a ještě z větší části připravit oběd.Matýsek se díval na pohádku a kdfyž u ní usnul sedla si k němu a zálibně si ho prohlížela....Je to celý Mirko když byl maličký,nezapřel by ho ani kdyby chtěl,škoda jen že přišel o maminku,takhle
maličký....honilo se jí hlavou a vzdychla si.....no,ale možná by se pak nikdy nedozvěděla,že nějakého vnoučka má,ježiš kluk jeden pitomá,jestli tohle dělá
po každym koncertě snad mu ještě pár dětí po republice neběhá....usmála se a podívala se na spícího Matýska.
"Ten tvoj ocko by si ňom mal uzol urobiť" řekla polohlasem a odešla do kuchyně dodělat oběd.
Když se pak Matýsek vzbudil už tak mrzutý nebyl a dokonce se i dost najedl,babička mu udělala rajskou omáčku s knedlíkem a Matýskovi to moc
chutnalo,samostřejmě proběhl i krmící rituál s Blumlou a plyšáky a když babička ještě za zvířátka mluvila,štěkala a bručela Matýsek se smál ikdyž uplně
dobře mu ještě nebylo.
Odpoledne si pak spolu kreslili a prohlíželi obrázkové knížky,babička dělala nemožné aby ho udržela co nejvíc posteli,když pak večer přidala ještě
vyprávění své vlastní pohádky,měla už Matýskovu plnou důvěru.Nechala ho spinkat na sedačce a v křesle čekala na Mira,který se měl vrátit pozdě večer domů.Když kolem půlnoci zarachotily klíče v zámku už v křesle dřímala.
"Čo tu robíš mama,přečo nieste vo spálni?" zašeptal udiveně Miro když viděl jak zkroucená v křesle spí.
"Už si tu?" usmála se na něj a zívla.
"No som" I Miro se usmál a jeho pohled se zastavil na spokojeně spícím Matýskovi.
"Ako?" zeptal se
"Dobré Mirko neboj,zvládli sme to" odpověděla mu
"Ďakujem mama" něžně jí políbil na tvář
Miro Matýska opatrně přenesl do postýlky v ložnici a sám padl únavou vedle něho.Babička se opět natáhla v obýváku a za chvíli všichni spokojeně
oddychovali.

"Mama ako dlho vlastne máš tu dovolenku?" zeptal se Miro ráno když přišel s Matýskem v náruči do obýváku.
"Tri dny Mirko" odpověděla mu od kuchyňké linky kde připravovala snídani.
"Iba mama?" podivil se Miro
"No a ty ešte potrebuješ odýsť?" zeptala se
"No to nie" podrbal se Miro ve vlasech.
"Len som si myslel,že tu dlhšie ostaneš" řekl zklamaně a podíval se na Matýska,který už vypadal skoro zdravě.
"Však sa vám Kiki vráti" odpověděla mu aniž by zvedla hlavu od mazání chlebů.
"No to hej" zabrblal Miro "tá tá sa neobťažovala ani zdvihnúť telefon" zakroutil Miro hlavou při vzpomínce na ní.
Jeho matka vzdychla,ale mlčela.

Když Matýsek po obědě usnul a Mirovo matka se dívala na televizi,seděl Miro na kraji sedačky a měl zavřené oči.Hlavou se mu honily myšlenky jak na běžícím pásu,přemýšlel o všem co se mu za poslední dny přihodilo o Daně,Hance,Kiki a o Kamile,najednou jako když do něho střeli,měl neudržitelnou chuť
jít ven,dojít třeba až k jejímu domu a rozhlížet se jestli jí někde nepotká.
"Mama?" narovnal se Miro a podíval se na svojí matku
"Možem....nevadilo by ti,keby som išiel na chvíľu von?" zeptal se potichu
"Nie" usmála se mamka a zakrotila hlavou "len bež" řekla mu
Miro na nic nečekal a natáhl bundu,seběhl schody a jeho první kroky vedly na hřiště-přál si zázrak- a když už z povzdálí viděl dvě siluety,jednu malou na
kolotoči a druhou větší jak se nad ní sklání,tuši že se mu vyplnil.Pomaloučku ke Kamile zezadu přistoupil.
"Není na to zima?" zašeptal a usmál se.
"Asi hej" usmála se Kamila a oba se při vzpomínce na jejich poslední setkání tady,rozesmáli.
"Budete choré" usmíval se Miro a vpil svuj pohled do Kamiliných očí.
"Kde máš Matýska?" zeptala se a očima uhla.
"No veď hovorím budete choré,má angínu" odpověděl jí a dál se snažil očima vyhledat její pohled.
"Ježiši,chudáček" zesmutněla Kamila a její oči vykouzlily výraz,který u Kiki snad ještě nikdy neviděl.
"Už je mu lepšie" usmál se Miro a snažil rychle vymyslet něco aby se nemusel ještě loučit.
Kamila sundala Janičku z kolotoče a ta se rozeběhla ke klouzačce.
"Jaňuli,jen jednou je zima,pujdeme domů" zavolala na ní Kamila a Mirovi se zase sevřel žaludek,nikdy dřív neměl potíže,balit holky,byla to pro něj vždy
hračka,ale teď? Nevěděl co říct,co udělat,kam je pozvat,jen aby ještě neocházely.
Janička se svezla na prolézačce a podívala se prosebně na Kamilu.
"Tak dobře,ale jen chvíli" svolila Kamila sedla si na kraj lavičky.Miro neváhal a posadil se vedle ní.Vysunul svou ruku z kapsy a pomaloučku jí přiblížil k té Kamiliné,při jeho dotyku sebou cukla,ale neuhnula a Miro jen opravdu velmi nesměle jejich ruce spojil......................................


Pokračování příště....................................
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama