KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

A co teď 5. část

28. srpna 2013 v 21:34 |  A co teď


"Č..č čo..o" lapal Miro po dechu a nedokázal normálně uvažovat jeho pohled stále zůstaval na blonďatém klučinovi co stál u jeho dveří.
Žena,ale aniž by Mirovi věnovala další pohled se sehnula k malému Matyáškovi.
"Broučku,tohle tvuj tatínek,pamatuješ si jak ti ho maminka ukazovala na počítači?" mluvila tiše a pomalu aby malý pochopil každé slůvko.
"Jo" řekl Matyášek a znova zvedl svá očíčka k Mirovi
"Teď u něj chviličku počkáš a já se pro tebe vrátím"dál teta Hanka vysvětlovala a maličký pokýval hlavou.Pak se zvedla a na stále zkoprněle stojícího Mira vrhla nevraživý pohled.
"Jdu teď za jeho mámou,vrátím se pro něj" procedila mezi zuby,vrazila Mirovi do ruky malého plyšového medvídka a Matyáška jemně popostrčila k Mirovi do bytu.Pak se otočila k odchodu.
"Teto.." zakňoural malý Matyášek a ona se ještě jednou otočila.
"Neboj broučku,vrátím se pro tebe" usmála se na něj a vrhla další pohled na Mira,který stál stále se stejným výrazem ve tváři neschopný nějak reagovat.
Matyášek k němu zvedl hlavičku a zatahal ho za ruku.Miro sebou trhnul,sklonil hlavu a nevěřícně koukal na toho drobečka co k němu upínal svoje očíčka.
"Dáš mi Blumlu" řekl tichým hláskem a natáhl ručičky po medvídkovi co Miro držel.
"Jo" podal mu Miro plyšáka a jako ve snách zavřel dveře.Osaměl teď se svým synem a vůbec nevěděl co si počít.
"Šůlat" zvedl opě maličký k Mirovi oči
"Čo" nechápal Miro a podrbal se ve vlasech
"Šůlat"zakňoural Matyášek a skřížil nožičky.
"Aha"podrbal se Miro znova ve vlasech a pomalu se začal probírat ze šoku,který právě utržil.
Miro otevřel záchod a strčil ho dovnitř v domění že teď uz si ten kluk snad poradí sám.
"Neumííííím" slyšel,ale vzápětí nešťastné kňourání a došlo mu že asi ještě není tak velký aby se do záchodové mísy dokázal vyčůrat sám.Vzdych si a sehnul se němu aby mu stáhl kalhoty a na mísu posadil.Obnažil Matyáškovi prdýlku a zatočila se mu hlava musel se chytit zdi aby se sám udržel na nohou,srdce mu tlouklo na poplach a hrdlo svíralo,Miro nebyl schopný se nadechnout natož pohnout z místa.
"Pane Bože,pane Bože,hrábnul si Miro oběma rukama do vlasů a sevřel je v pěst.Nemohl spustit oči z Matyáškova zadečku nad kterým se rýsovalo úplně stejné a dokonce ve stejných místech mateřské znaménko,jako má on.
"Šůůůlaaaat" malý už pekně natahoval k pláči což Mira probralo vzal ho do rukou a posadil na mísu aby se mohl vyčůrat.........

Hanka zaťukala na dveře a pomalu vešla do pokoje.Dana ležela na posteli a oči měla zavřené,ale když uslyšela pohyb,pomalu je otevřela a zadívala se smutně na kamarádku.
"Kde je Matýsek" zeptala se unaveně
Hanka chvíli přemýšlela jestli jí má říct pravdu,že ho odvedla jeho tátovi aby ten pitomec konečně pochopil vážnost situace,ale pak se rozhodla,že zatím bude mlčet a Danku nebude ještě víc stresovat.
"Neboj,je v dobrých rukou"odpověděla vyhýbavě a byla ráda,že se Dana dál neptá.
"Jak ti je" zeptala se,ale bylo jí víc než jasný,že dobrý to není.Dana byla bledá jako stěna a okolo jejích,dřív tak krásných,tmavých očí se rýsovaly černofialové kruhy,ruce měla hubeňoučké a samou modřinu až se Hance svíralo srdce bolestí při pohledu na ní.Ze všech sil se na ní,ale usmívala a snažila se jí vyprávět co všechno s malým Matyáškem dělali a jak si večer hráli s autíčkama.Dana poslouchala a s chatrným úsměvem na tváři zavřela oči.Brzo usnula a tak se Hanka z pokoje pomalu vytratila a sedla si na chodbě na lavici aby počkala na Daninýho doktora a zeptala se na otázku,která tak moc bolela...Jak dlouho ještě.......

Matyášek seděl na sedačce a díval se na pohádku,kterou horko těžko Miro našel mezi všemi těmi kanály co na kabelovce má.Miro seděl vedle něj a horečnatě přemýšlel.Jaká je pravděpodobnost,že by cizí dítě mělo naprosto stejné mateřské znaménko jako on.Musel si,ikdyž zatím značně neochotně připustit že tenhle blonďáček co je mu tak neskutečně podobný bude asi opravdu jeho.Cítil se zvláštně,chvílemi se litoval,že tohle teda né,když o něm nevěděl do teď tak proč mu teď má komplikovat život a chvílemi cítil něco pýchu nad tím že je opravdu otec a že ho svou podobou nezapře.
"Papat" z toku myslenek ho vytrhl opět tichý hlásek jeho syna.
"Ježiš a čo?" vyděsil se Miro,copak on ví co takovýhle děti jedí? Zvedl se a otevřel lednici,Chvili do ní koukal a vůbec netušil co by tomu špuntovi měl dát.Matyášek se sesoukal z sedačky a doťapkal k Mirovi,který pořád stál beznadějně u otevřené lednice.Stoupl si k jeho noze a ukázal na banán na který nedosáhl.Miro se usmál a vyndal banán a dal mu ho do ruky.Když,ale viděl jak se nemotorně snaží banán oloupat,zasmál se sám sobě a vzal mu ho z ručičky a oloupal sám.
"Počkaj" vyndal ještě talířek a banán na něj položil.Pak se oba zase posadili na sedačku a když mu banán začal v malých ručičkách prokluzovat nezbylo Mirovi než začít svého syna krmit.
"Kde máš mamu?" zeptal se po chvíli Miro a malý na něho nechápavě pohlédl.
"Aha" došlo mu v zápětí "Kde je tvoje maminka?" zeptal se česky
Malý si promnul očíčko a našpulil pusinku "Andělíčtovi" odpověděl,ale Miro mu za mák nerozuměl
ˇČo.....co si řikal?" zeptal se Miro znova,ale dostalo se mu naprosto stejné odpovědi "Andělíčtovi" a tak se dál neptal dal mu do pusinky poslední sousto banánu a podržel skleničku s čajem,sám se divil jak mu to jde.Matyášek si utřel pusinku rukávem vzal si svého medvídka a strčil si ho pod hlavu na Mirovo klíně.Kam se mu položil.Miro seděl jako zkoprnělej a bál se pohnout,momentálně nevěděl co s rukama až si je obě položil na to malé tělíčko co za chviličku spokojeně oddychovalo a Miro zjistil že usnul.Pomalu ho sundal ze svého klína a přikryl dekou.
Zase jen seděl a v hlavě měl obrovský chaos z kterého ho vytrhlo až oznámení o přijetí SMS,trhl sebou a vzal do ruky svuj mobil.
...Ahoj lásko moje tak už jsem na hotelu,stýská se ti po mě?Doufám že už tam nemáš náhradnici :D miluju tě Kiki"
Miro se usmál..No náhradnici,možno by to pre teba bola lepšia zpráva ako toto...a podíval se na spícího Matyáše.
Naťukal,ale obyčejnou odpověď jak ji také miluje a telefon odložil.

Zvonek u dveří se rozdrnčel a Miro otevřel té ženštině co ho dopoledne propalovala pohledem a teď se nedívala o nic líp.
"Přišla jsem pro malýho" oznámila mu suše a čekala
"Zaspal" odpověděl Miro taky dost odtažitě
Žena stála pořád ve dveřích a tak Mirovi nezbylo nic jiného než jí sice neochotně,ale pozvat dál do svého bytu.
"No dobře " pronesla dost nepříjemně "Aspoň si můžeme promluvit" a aniž by čekala na další pozvání posadila se k spícímu Matyáškovi na sedačku a dál propalovala Mira pohledem..............................

Pokračování příště.............
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama