KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

A co teď 61. část

29. srpna 2013 v 23:27 |  A co teď


Miro toho moc nenaspal,převaloval se a přemýšlel co mu asi Kamila řekne až jí ráno zavolá,měl tu být ještě 4 dny a to je hodně dlouhá doba.Včera to byl normální koncert,ale ted ho každý den čeká vystoupení smluvně vázané s různými firmami,nemůže to zrušit a připravit kluky o výdělek,navíc dostat se natuhle akci nebylo snadné.
"Sakra" zabručel Miro a převalil se na bok.Když ucítil malé bodnutí do stehna jen syknul a zalovil rukou pod dekou.
"No čo toto.." huhlal a prohlížel si malou naušničku ve své ruce.
"No jasné,no..."zahuhlal znova a vzpoměl si na blondýnku,co těhle naušniček měla plný ušní lalůček.
Vzdychl si s myšlenlou,že jí to dnes vrátí položil naušničku na noční stoleček.
Miro se přetoči zpátky na záda a znova založil ruce pod hlavu,bylo kolem osmé a jemu se ještě vstávat nechtělo,zavřel oči a pokoušel se znova usnout.Moc se mu to nedařlo a tak po slepu sáhl po svém mobilu,že zavolá Kamile,chtěl to už mít za sebou.Chvíli se na telefon díval a když se mu rozsvítil v ruce a zazvonil,málem si ho upustil přímo na nos.
-KAMILKA- četl na dispeji a srdce mu málem vylítlo z hrudi.Vzápětí se,ale lekl jestli se něco nestalo a rychle hovor přijmul.
"Áno Kamilka,stalo sa niečo?" vyhrkl Miro do telefonu bez pozdravu.
"Ahoj Miro" ozvalo se tiše a Miro si znova uvědomil jak moc mu Kamila chybí.
"Čo sa stalo" zopakoval svoji otázku a pociťoval nervozitu kolem žaludku.
"Nic se Miro nestalo" ujistila ho Kamila.
"Jen Matýsek tě prostě chtěl slyšet,tak mu něco řekni" pokračovala dál Kamila a přiložila Matýskovi telefon k oušku.
"Je tam tatínek,řekni mu něco" slyšel Miro Kamilu a usmíval se.
"Tínek" ozval se ve sluchátku Matýskův hlásek a Miro okamžitě zjihl.
"Chrobáčik..anjelik...Matýs,tu taítnek,si hodný u tety?" šveholil Miro na svého synka a hřálo ho u srdíčka.
"Jo honej" odpověděl mu pyšně Matýsek a upínal očíčka na Kamilu,která ho držela na klíně a usmívala se na něj.
"Matýs,budeš ešte chvíľočku u tety,já si pre teba prídem...přijdu" vysvětloval Miro Matýskovi a znova si uvědomil,že musí Kamile říct,že jeho máma nepřjede.
"Matýs.počuješ....slyšíš mě,budeš ešte u tety,jo?" zopakoval Miro a doufal,že ho Matýsek aspoň maličko chápe.
"Jo" odpvěděl mu Matýsek a dál svoje očíčka upínal na Kamilu.

"No Miro už mi to dal,tak se zatím měj,já ti pak dám vědět až si ho tvoje maminka veme" řekla Kamila v rychlosti a chystala se hovor vytípnout.Nechtěla slyšet jeho hlas víc než to bylo bezpodmínečně nutné.
"Kamilka počkaj" vyhrkl Miro ve snaze jí zadržet,ale na druhé straně bylo ticho.
"Kamilka?" zkusil Miro znova opatrně promluvit a měl pocit,že spojení přerušené nebylo.
"Hm" ozvalo se tichounce a nesměle.
"Kamilka,ja som sa ti rovnako chystal volať" začal Miro opatrně a pociťoval svírání kolem žaludku.
"Miro nemá to cenu..."skočila mu Kamila do řeči a hlas se jí trochu třásl.
"Nie,nie Kamilka počkaj.." zoufale se jí snažil Miro zadržet,ale Kamila ho nechtěla poslouchat,bála se že jí bude přemlouvat a říkat jak ho to mrzí a tyhle všechny věci,které ona prostě poslouchat nechtěla,protože ho i přes to všechno nedokázala přestat milovat a bála se že by mu znova podlehla a on by jí za čas znova ublížil.
"Kamilka" špitl Miro nešťastně,ale jeho hlas už vyšel naprosto do prázdna,Kamila hovor vytípla.
Mirovi tedy nezbylo než jí napsat SMS jak se věci mají a že jeho matka nepřijede a moc jí poprosit jestli by si Matýska těch pár dní ještě nechala u sebe.A že kdyby cokoli potřebovala v Matýskovo tašce s věcmi v malé kapsiče jsou klíče od bytu.
Miro dopsal a když po chviličce pípnutí ohlásilo příchozí zprávu,otvíral jí s tíživým pocitem na prsou.
---DOBŘE,JEN KVŮLI MATÝSKOVI,K.----zněla strohá odpověď,ale pro Mira v tu chvíli měla cenu zlata.Usmál se spontánně políbil displej svého mobilu.Pak se protáhl a znovu si složil ruce pod hlavu,zavřel oči a cítil jak ho přece jen přepadá spánek.

Kiki se po Mirově návštěvě cítila mnohem líp,dokonce i lékař jí pochválil,že začala mnohem lépe spolupracovat v postupující léčbě a už jí ani nevyhrožoval přeložením na psychiatrii.Kiki sílila vzpomínkou na Mirovu blízkost a živila v sobě naději,že možná přece jen je ještě možnost to všechno zachrámit...Přece kdyby mu na ní nezáleželo,nepřišel by a stále si pořád dokola vracela okamřik kdy jí políbil,byť jen na čelo,ale pro Kiki to byl balzám na její bolavou duši i srdce.
"Tak co slečno Zimová jak jste se dneska vyspala?" zeptal se jí lékař při vizitě a Kiki se dlouhatánské době zase trochu usmála.
"Docela jo pane doktore,ani prášek jsem si večer vzít nemusela" řekla Kiki a ukázala lékaři pilulku na spaní která ležela na nočním stolečku.
"Tak to vás chválím,jen tak dál a možná vás pustím i na vycházku" zasmál se na ní doktor a Kii úžasem rozevřela oči.
"Na vycházku?"zopakovala překvapeně.
"Uvidíme slečno Zimová,uvidíme" přislíbil jí doktor a věnoval jí další milý úsměv.Bylo mu té dívčiny líto,tak moc lpěla na tom svém příteli a on jí tak ubližuje,říkal si doktror ikdyž celou pravdu neznal,říkal si že on by tak pěknou holku na rukou nosil,ale co člověk může čekat od floutka co mu popularita vlezla do poklopce. Ušklíbl se doktor a přistoupil k druhému lůžku.


Bylo už dost odoledne když se Miro probudil a zamžoural do zatažených žaluzií přes které se marně snažily dostat sluneční paprsky,letos jedny z posledních. Pomalu vylezl z postele a v koupelně na sebe pustil prod vlažné vody.Dnešní vystoupení mělo být v několika vstupech a tak se rozhodl si ještě vše jednou pořádně projít a obvolal kluky,že se na pódiu sejdou o něco dříve.Vzal pak do ruky maličkou naušnici a pomalu sešel schody do klubu.
Blondýna stála za barem a když ho zaregistrovala otočila se zády.
"Ahoj" došel Miro až k baru a opřel se o něj lokty.
"Daš mi pivko" zeptal se jakoby se mezi nimi včera vůbec nic nestalo a blondýna se neochotně otočila a načepovala zlatavý mok,který před Mira s bouchnutím dna o pult postavila až pěna maličko vyskočila a dopadla na bar.
"Tu som ti niečo priniesol" natáhl Miro ruku ,kde v prstech svíral naišničku a ačkoli mu blondýnka do téhle chvíle nevěnovala jediný pohled na jeho ruku se podívala.
"Hm,děkuju" nastavila dlaň a Miro jí naušničku do ní spustil.Do druhé ruky vzal pullitr s pivem otočil se k odchodu.Neměl zájem nic řešit,včerejšek pro něho byla uzavřená kapitola..
"Že bys zaplatil" vypálila za ním slova ostře jak z kulometu a kdyby pohled zabíjel Miro by už nebyl mezi živými.
"No hej" odpověděl jí stejně ostře a zalovil v kapse pro drobné.
"Akoby to nepočkalo" cedil mezi zuby a plácl drobnýma o bar.

Vystoupení dnes nebylo tak bouřlivé,publikum bylo trochu jiného složení než včera ,ale i tak si ho Miro báječně užil a zase cítil jak ho jeho práce naplňuje a jak moc hudbu miluje.
Když se pozdě večer loučil s klukama,že už pujde spát,zaregistroval barmančin tázavý pohled,vztek už jí přešel a říkala si že by mu ten včerejšek i odpustila.Na okamžik sice zauvažoval,že dne by je jistě nikdo nevyrušil,ale raději odvrátil hlavu od jejího tázavého pohledu a zmizel ve svém pokoji.

"Tak jak dnes slečno Zimová?" zeptal se lékař když viděl že prášek na spaní Kiki znova nevzaka a dokonce se na něj usmívá mnohem zářivěji než včera.
"Je mi dobře pane doktore" řekla a snažila se o co nejupřímější úsměv.
"No to jsem rád" odpověděl doktor a zdálo se mu že Kiki dělá opravdu velké pokroky.
"Pustíte mě na vycházku?" zeptala se přímo a doufala,že lékaře nějak obměkčí.
"No uvidíme slečno Zimopvá" odpověděl doktor váhavě a podíval se na sestru,která se usmívala.
"Pane doktorre prosím,dneskaaaa" žadonila Kiki a házela takové pohledy,že i pro lékaře bylo dost těžké odolat.
"Uvidíme,uvidíme" odpověděl jí znova vyhýbavě a poodešel k další pacientce.
Když pak odcházely pokusila se Kiki ještě jednou zaprosit,ale doktor jí dal stejnou odpověď,za to sestřička na Kiki šibalsky mrkla a Kiki věděla,že v ní má spojence.

"Opravduuuu" zajásala Kiki a vyskočila z postele,když jí sestra za chviličku přinesla propustku na celý den.
Kiki byla v rychlosti oblečená a s příslibem,že večer je zpátky se hnala z nemocnice přímo domů k Mirovi,byla ráda,že mu při svém rychlém odchodu nevrátila i klíče.
Odemkla byt a aniž by se zula vběhla k počítači,kde si v rychlosti vyhledla vše co potřebovala vědět o tom,kde teď Miro je................


Pokračování příště............................
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama