KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Na tenkém ledě 28.část

31. srpna 2013 v 16:09 |  Na tenkém ledě


Teprve až siréna odjíždějící záchranky Nikol probrala a donutila postavit se na nohy a vyběhnout ven.Zahlédla bohužel,ale už jen její v dálce blikající maják a Jančino auto,které se hnalo závěsu za ní.
"Taky jsem chtěla ...jet.." zavzlykala Nikol a pomalými krůčky se vydala po hrbolatém chodníku s vymlácenýni dlažebními kostkam,o které každou chvíli zakopla.
Bylo jí to,ale jedno,přes slzy stejně nic neviděla a v hlavě měla takový zmatek,že nebyla schopná rozumně přemýšlet.
....Miro,její Miro..je feťák!!!...tahle krutá pravda se do ní tak zabodávala,že bolest,zklamání a tvrdá realita,bylo silnější než cokoli jiného.
....NE.ještě že tu sanitku zmeškala...už ho nechce nikdy vidět..fetuje...bože..jakto že to nepoznala a lhal jí...on jí lhal...její Miro jí lhal...vymýšlel si,že je nemocný...jak jen mohl....dělal si z ní blázny...kmitaly Nikol myšlenky v hlavě a ona sama neměla vůbec ponětí kudy ani kam jde.
...Ale..vždyť přece byl na ní tak něžný,říkal,že jí má rád,nevyapadalo to,že by lhal....nabraly Nikolčiny myšlenky naprosto jiný směr a jí se vybavil jejich výlet na lesní mýtinu a večer plný nežných doteků a milování...MILOVÁNÍ---projelo Nikol jako ostrý nůž.
...Spala s ním...spala s feťákem..co když od něj něco chytla...zatajil se jí dech a položila si ruku na prsa,kde se její srdce roztlouklo jakoby jí z hrudi chtělo vylítnout ven.......

Janka seděla na nemocniční chodbě a doufala,že pevně sevřená víčka pomohou aby neslyšela Mirovo zoufalé výkřky a nesmyslné blábolení z pokoje,kde se ho právě několik lidí snažilo upoutat na lůžko a teprve až bude naprosto nehybný napíchnout žílu,odebrat krev a udělat nemožné pro jeho záchranu,o které doufala,že tentokrát bude účinější než minule.
Janka si složila obličej do dlaní a výčitky,které jí trýznily,že nebyla schopná zabránit aby se tohle opakovalo jí drtily srdce na padrť.
"Věděla jem,že bude brzy zpátky,vždycky to tak je..." uslyšela tichý hlas mladé sestřičky,která měla opět službu a zvedla k ní oči plné bolesti.
"Dostane se z otoh,že jo?" zeptala se naivně janka,která prostě potřebovala slyšet byť jen bláhovou,ale alespoň nějakou naději.
Dočkala se,ale jen mírného úsměvu,který sestra vykouzlila na své hezké tváři.

Mirovi byl tak pevně připoután k posteli,že každý sebemenší pohyb mu musel působit bolest už jen tím jak se mu pásy zařezávaly do kůže.Přesto se sebou snažil házet v marné snaze se maličko uvolnit.
"Ááááá,nie..nie.." prudce dýchal a oči stále plné hrůzy třeštil na lidi kolem své postele.
Jeho naprosto pomatená mysl mu říkala,že teď stačí pod kotlem do kterého ho ďábel připoutal zapálit oheň a on se zaživa uvaří.
Když uviděl doktora,který se k němu přiblížil s jehlou pro odebrání krve v níž Miro viděl hořící pochodeň,jeho děs nabral nevyššího stupně.
"Budeš se vařit,pomalu a dlouhoooo..." šlyšel Miro ďáblův hlas přestože v pokoji nikdo nepromluvil a zalapal po dechu.Křeč v jeho hrdle mu nedovolovala vpravit do svého těla ani trochu kyslíku a Miro se před očima Janky,která mezitím vešla do pokoje začal dusit.
"Kyslík..." zavelel doktor a Janka si jen přiložila dlaň na ústa.
"Dejchej,dejchej,dejchej" prosila v duchu a sledovala jak Mirovi přikládají kyslík ústům.
Miro chrčel a pokoušel se nadechnout,jeho strach a bludné představy ho,ale naprosto ovládaly a když na obličeji ocítil masku,která mu překrývala ústa i nos,v jeho hlavě to byl zase ďábel,kerý mu svou chlupatou tlapou s ostrými drápy brání v nadechnutí.Jeho tělo se prudce vzepjalo jak nejvíc mu to
pevné pásy dovolovaly a z Mirovo úst vyšel uši drásajíci zvuk,který se snad nedal přirovnat k ničemu co kdy Janka už slyšela.Jak byl šílený a neposlouchatelný tak v jediné vteřině ustal a Janka sledovala jak Mirova křeč povolila a jeho hlava se svezla na polštáři ke straně,přestal sebou házet a i ruce,které až do téhle chvíle byly sevřené v pevně v pěst naprosto povolili.
"Sakra.." vydechl doktor a pokusil se s Mirem zatřást.
"Pane Šmajda slyšíte mě" znova s Mirem bezvýsledně zatřásl a nadzvedl jeho zavřená víčka.
"Ven.."otočil se na Janku a rychle ještě Mirovi zkontrolavl tep.
"Pojďte,to bude dobrý.." cítila Janka čísi ruku kolem ramen a ještě se otočila k Mirovo posteli kde na jeho kůží potáhlém hrudníku lékař masíroval stávkující srdce.........


Pokračování příště..........
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama