KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Říjen 2013

Počkám na tebe ?!?! 56.část

31. října 2013 v 10:28 Počkám na tebe?!?!
Dita se usmála a přijala Mirovu nataženou ruku.
Jen tak jemně uchopila jeho prsty a posadila se vedle něho na sedačku tak blízko,že se jejich těla po celé své délce neproniknutelně dotýkala.
Miro cítil blízkost své ženy a pokoušel se zmobilizovat věškerou svou odvahu k tomu aby jí řekl celou pravdu a nemusel už lhát ženě,kterou nadevše miloval.
Ditka položila svou ruku na jeho nahé stehno a pokud to ještě nějak šlo,víc se k Mirovi přitiskla a položila si hlavu na jeho ruku.
Miro ruku zvedl obejmul svou ženu kolem ramen.
Stále ještě věřil,že právě teď se dokáže odhodlat k přiznání.
Hluboce se nadechl nosem a silně vsál svůj spodní ret,jeho hlava se opět hodně zaklonila a Miro s dalším velkým vzdychnutím pevně zavřel oči.
Dita si ale jeho vzdechy a zavřená víčka vysvětlila po svém.
Zvedla ke svému muži hlavu a dlaň,kterou sundala z jeho stehna přemístila na jeho tvář a zátylek.Mírným tlakem pak jeho hlavu ze záklonu stlačila tak aby si mohla z blízka prohlédnout jeho krásný obličej a s láskou si ho prohlédnout.
"Ditka...jááááá..." otevřel Miro oči a stále se ještě pokoušel najít ta správná slova,kterými by své ženě nalil čistého vína.
"Šššššš" usmála se Dita a trochu víc jejich obličeje přiblížila k sobě.
"Taky tě miluju,moc...jsem tak šťastná" zašeptala Mirovi už přímo do úst a sama přitiskla své rty na jeho.
Mirovo odhodlání bylo v téhle chvíli ta tam a vášnivý polibek své ženě rázem opětoval.
...Jak by jí v téhle chvíli mohl tak moc ranit?....

"Dituška tak ja idem,prídem čo najskor" sklonil se Miro k sedící Ditě aby jí mohl na rozloučenou políbit a stihl přitom ještě i malou Adélku pohladit po tvářičce.
Pochutnávala si opět na lahvi plné mléka a její naducané tvářičky se roztomile hýbaly v rytmu jejího sání.
"Jojo" usmála se Dita a jetě k Mirovi zvedla svou hlavu.
"Pozdravuj kluky" dodala a myšlenky se jí automaticky stočily na Mirovu manažerku,na kterou tolik měsíců odmítala myslet a dokonce se jí i dařilo vymazat jí ze svých vzpomínek.TO ONA ZA VŠECHNO MŮŽE.
Ale teď už je doma a její existence se Ditě znovu vrací v podobě Mirových odchodů za prací.
"Miro.." neudržela se Ditka a s pohledem stočeným na maličkou Adélku se prostě zeptat musela.
"ˇAno moja.." otočil se Miro ještě a jakoby snad věděl co bude následovat sevřel se mu žaludek.
"Martinaaa...tam...bude?" vysoukala Dita ze sebe aniž by svůj pohled otočila od Adélky kamkoli jinam.
"Nie ...už s ňou nerobím" šeptl Miro a ani on se teď nedokázal na svou ženu podívat.
"Ja idem,hej?" dodal ještě a zmizel na chodbě jejich domu.
"Nerobí ?" zopakovala Dita a pozvedla na svou maličkou obočí,tak jakoby snad od ní teď čekala nějaké vysvětlení.

"Ahoj mamka" vydechl Miro sotva si zul boty,plácnul v předsíni plnou taškou a opláchl si ruce a jen tak za běhu políbil svojí mámu na tvář.
"Moja ...chrobáčik" bral okamžitě spící Nelinku do náručí a zasypal její čelíčko milionem malých polibků.
Nelinka nadšení svého otce ovšem ani v nejmenším nesdílela,ohrnula svůj maličký nosík a nadechla se k pláči.
"Mirko nechaj ju spať,v noci bola nepokojná,máš ten cumlík?" pokoušela se máma Mira trochu usměrnit.
"Prečo nepokojná?" zamračil se Miro a zkoumavě si svojí mámu prohlédl.
"No prečo..přečo..neviem,možno zmena prostredia..tak kde máš ten cumlík" dožadovala se matka Nelinčina dudlíku aby utišila její vzlykání.
"Mamaaaa.kúpil som nový" pohupoval Miro Nelinku v náručí a ukázal na tašku s věcmi v předsíni na zemi.
"Mirko,no ona by chcela ten svoj,nový som je v noci tiež dávala,moc ho nechce" zamračila se Mirovo máma a zakroutila hlavou.
"Mamaaaa..som ho predsa nemohol iba tak zobrať..ked ho už Ditka zbadala" vzdychl Miro a dál trpělivě pohupoval svou plačící dceru.
"Jasné" vzdychla znovu jeho máma a odešla do předsíně aby probrala obsah tašky.
"Mamička prepáč..ja viem,že to je náročné" pohladil Miro svou mámu po zádech a spolu s Nelinkou v náručí jí následoval do obýváku,který byl spojený s kuchyňským koutem.
"Rada to robím Miro,len do nekonečna to takto nepojde..to je ti dúfam jasné" podívala se Yvona na svého syna hodila do kastrůlku na vyvaření dva nové dudlíky pro Nelinku.
"Viem,mama,viem,,,ja už som to aj chcel Ditke povedať...len jednoduho to nešlo.." pohupoval dál Miro svou dceru a pomalu se s ní posadil na sedačku.
Nelinka se v náručí svého táty maličko sklidnila a Miro sledoval jak se jí její malá očička začínají klížit a i bez svého oblíbeného cumlíku co nevidět zase usne.
"Daj ju do postieľky" šeptla jeho máma a maličko pohodila hlavou směrem k ložnici.
"Nie mama nie,chcem ju mať tu pri sebe" zaprotestoval Miro a jediné co byl ochotný udělat bylo,že svou teď už spící dceru položil vedle sebe na sedačku.

Zatímco si jeho máma připravovala snídani usrkával Miro džus a sem tak strčil do pusy nějaký kousek ovoce,kterého byl na stolku plný talíř.Nelinka stále spinkala na sedačce a Miro se pokoušel alespoň maličko sbírat sílu,aby mohl svou životní situaci trochu srovnat a nenadělat ještě víc škody a napnutých nervů než už to tohle celé co sám nadrobil,způsobuje.
"Mirko...dám ti čas koľko potrebuješ,len si uvedom,že ..raz sa pravda ukáže ak to Ditke povieš,alebo nie..toto naozaj nejde tajit stále a popremýšlaj..či je lepšie jej to povedať,alebo trnúť kedy na to sama príde" promluvila jeho matka a přerušila tak tok jeho myšlenek.
"Ja viem mama.." vzdychl Miro a sáhl do kapsy pro vybrující telefon.
"Áno Matt...ČO??..preboha nie..nezvoň...." zakvílel Miro a prudce se postavil na nohy...............

Pokračování příště......

Počkám na tebe ?!?! 55.část

30. října 2013 v 14:06 Počkám na tebe?!?!
Miro sledoval ve zpětném zrcátku Ditin šťastný výraz a stále dokola přemýšlel o tom jak jen říct celou pravdu tak,aby své ženě co nejméně ublížil.
...To predsa nejde....bylo vždy to jediné k čemu došel a jeho myšlenky se téměř okamžite stočily k Nelince.
...Je to přece taky jeho malá holčička,nemůže dělat,že neexistuje....Miro si vduchu vzdychl a znovu se podíval do zpětného zrcátka.
Dita právě malé Adélce upravovala hlavičku,která jí maličko padala a pohupování jízdy ji uspávalo.
...Moje zlaté...usmál,se Miro a výraz jeho obličeje zjihl.
Ditka jakoby vycítila jeho pohled a zvedla hlavu tak,že se jejich pohledy v zrcátku setkali.
Neptomluvil ani jeden z nich,přesto oba věděli co jejich pohledy plné lásky znamenají.

"Pane bože..." vzdychla Dita šťastně a stále postávajic v předsíni tiskla Adélku na svá prsa.
Miro položil na zem tašky plné věcí své ženy i dcery a tak jak tam stály je obě objal.
"Vitajte doma..dievčatká moje" zašeptal a jedné jak druhé vtiskl něžný polibek.
Adélka,která stále spinkala,se maličko zakřenila a Miro jí opatrně od Ditky převzal do své náruče.
"Dej jí do postýlky.." šeptla Ditka a usmála se.
...Do postýlky... projelo Mirovi hlavou jako blesk
...Do postýlky..do tej čo spinká Nelka...drtilo Mira uvntř tak,jak ani sám nečekal,že bude a pomaličku se se svou dcerou otočil k ložnici.
Dita se zula a pomaličku vykročila za svým mužem.
S pocitem štěstí,které ji teď celičkou zaplňovalo se rozhlédla po místnosti kde už tolik měsíců nebyla a očima sjela manželskou postel,která v ní vyvolávala zvláštní vibrace.
"Dituška.." usmál s Miro a položil svou holčičku do dětské postýlky.
Nebylo to,ale to co by Adélku zrovna nadchlo a okamžitě svůj roztomilý obličejíček zkřivila.
"Jéééé dudlík" naklonila se Dita do dětské postýlky a vzala do ruky volně se povalující cumel.
"No o oo..som ...h o...kúpil" projel Mirovi tělem uragán a jeho oči dudlík doslova spalovaly.
"Vypadá jak použitej.." otáčela Dita dudlík v ruce a zkoumavě si ho prohlížela.
"Nooo...som...som ho vyvaril" vzpoměl si Miro jak jeho matka všechny dudlíčky a lahvičky Nelince vyvařovala a suše polkl.
"Ty si jedinečnej" strčila Dita Adélce dudlík do pusinky a natáhla se přes postýlku pro polibek.
Miro se svými rty dotkl jejích s naprosto sevřeným žaludkem a své oči okamžitě stočil ke své dceři která sála dudlík a ze všech sil se snažila dostat z něho něco k snědku.
Když se ani po chvíli nic nedělo dudlík letěl vzduchem a Adélka znovu zkřivila svůj obličejíček.
"Ona bude mít hlad.." usmála se znovu Dita a vykročila do předsíně k velké tašce aby z ní vyndala vše potřebné k přípravě jídla pro malou Adélku.
Miro si zatím úlevně vyfoukl a pokusil se plačící Adélce znovu strčit Nelinčin dudlík do pusinky.Zabralo to,ale opět jen na chviličku a po ujištění,že zase nic neteče se Adélka znovu a teď už důrazněji rozplakala.
"No tááák moja....mamaička ti urobí jedlo.." natáhl se Miro pro malou do postýlky a aby jí alespoň trochu uklidnil začal jí ve svém náručí pohupovat.
"Ty si koupil i kojeneckou vodu?" otočila Ditka hlavu když se Miro s Adélkou objevil u kuchyňské linky a Miroznovu suše polkl.
...Boha,na koľko vecí som ešte zabudol...dělalo se mu zle očima těkal po různých koutech místnosti.
"Nooo..hej..som niečo kúpil" koktal při tom a snažil se o naprosto lhostejný tón.
Dita jen uznale kroutila hlavoua zručně připravovala mléko do kojenecké láhve.
...Do rit do rit...do riti...hudral v duchu Miro a pokoušel se rozpomebout co v té rychlosti ještě zapoměl zamaskovat a nebo matce s Nelinkou sebou zbalit.
....Nooo peniaze som jej dal...snáď by si v najhoršom prípade došla,,,musím jej čo najskor zavolať" horečnatě Miro přemýšlel a nepřestával svou dceru pohupovat.
"Heeej láskooooo...kdepak si,na co myslíš?" uslyšel najednou Ditin hlas a prudce otočil hlavu.
Stála nad ním s lahví plnou mléka a pokoušela se jí Mirovi podat.
"Chceš jí nakrmit?" zeptala se a Miro ačkoli by teď hrozně rád kývl,měl plnou hlavou toho..zavolat co nejdříve své mámě.
"ZLatko prosím ťa urob to,ja musím zavolať chlalanom,zrušim dnešnú skúšku" usmál se Miro nuceně a kousek poposedl aby se Ditka mohla posadit a převzít jejich holčičku do své náruče.

"Dobre mama..tak já kým to stačí zajtra ti všetko doveziem" šeptal Miro do telefonu a pokoušel se přestírat,že v ložnici otvírá okno a nevnímat Nelinčin pláč,která se dožadovala svého oblíbeného dudlíku.Miro cítil jak mu zas hoří tváře a beznaděj,která ho pohlcovala byla čím dál tím silnější.
Musel,ale alespoň pro tuto chvíli dál "hrát".
"Dobre Matt zajtra ráno som tam.dorobíme detaily" pronesl Miro teď už naprosto žřetelnbě ve dveřích do obýváku a usmál se na svou ženu.
Dita jen zvedla oči špitla cosi o tom aby Matěje pozdravoval.
"Dituška ťa pozdravuje" ještě dodal do hluchého telefonu a cítil se jak naprostý idiot.
"Dorábame ten klip.." zalhal Miro a tak aby se vyhnul Ditinu pohledu položil svou hlavu na její rameno.
Díval se teď úplně zblizoučka do tvářičjy své holčičky,kterou Ditka držěla trochu vzpřímeně a čekala na její krknutí.

Miro zkontroloval spící Adélku a jemně poodkryl Ditinu deku,kterou byla přikrytá.
"Možem k tebe..moja?" přiblížil své rty k jejím a něžně je o sebe otřel.
Jen tím jediným jemným dotykem se jejich těly prohnala bouře,kterou ani jeden z nich už nebyl schopny ani nechtěl a vlastně vůbec nemusel zastavit.
Miro své ženě poodhrnul lehoučkou košilku a dotyk dlaně na jejím nahém bříšku v něm znovu prolétl jako blesk,který explodoval v těch nejcitlivějších místech
"Dituška,," vzdychl Miro a jeho vlhké rty se jemně sunuly po Ditině krku.
Cítil jak se celá chvěje a sám měl co dělat aby tahle krásná chvíle netrvala moc krátce.
Jeho ruka nedočkavě a přesto tak něžně putovala výš a poodhrnovala košilku dál a dál až se konečně dotkla Ditiných stále pevných prsou.
Dita se celá prohnula a své tělo tím přitiskla na to Mirovo. Mirovi se napjaly svaly snad v celém těle a i kdyby sebevíc chtěl, nedokázal už dál čekat.Svou rukou jemně sjel na Ditin zadeček a trochu víc si svou ženu pod sebe přisunul......

"Miluju tě.." špitla Ditka šťastně a stále ještě hlasitěji oddychujíc se ke svému muži přitulila položila svou hlavu na jeho prsa.
V téhle chvíli byla tím nešťastnějším člověkem v celém vesmíru a věřila,že jí její štěstí už nikdy nikdo nemůže vzít.
"Aj ja teba.." šeptl i Miro a obejmul svou ženu kolem drobných ramen.
Kdyby,ale Dita teď měla možnost nahlédnout do hlavy svého muže,její štěstí by se zřejmě rychle rozplynulo.
Tolik výčitek svědomí,bolesti i strachu,které by tam našla by její nově nabité štěstí rozmetalo v jedné jediné vteřině.
Dita,ale zatím nic netušila a položila svému muži ruku na prsa.
"Miluju tě..." zopakovala a zavřela oči ke spánku.

"Aaaa.." protáhla se Dita a v šeru ložnice zašmátrala vedle sebe.
"Miroo" špitla tichounce a ještě jednou projela rukou prázdnou postel vedle sebe.
Otočila a rozsvítila maličkou lampičku,která dávala jen tlumené světlo.
Malá Adélka spokojeně spinkala a Ditka vstala ze své postele a pomalu došla ,ke dveřím ložnice.
Jen velmi potichoučku je za sebou zavřela a zastavila se ve dveřích obýváku.kde na sedačce u zapnuté a úplně ztlumené televize seděl její muž a s hlavou nepřirozeně zakloněnou zíral do stropu.
"Lásko..."šeptla Dita aby ho příliš nevylekala a Miro na ní upřel své krásné a v téhle chvíli naprosto provinilé oči.
"Poď ku mě Ditka" hlesl Miro a natáhl ke své ženě ruku.................

Počkám na tebe ?!?! 54.část

28. října 2013 v 15:57 Počkám na tebe?!?!
...Konečne... zabouchl Miro dveře za tou příšernou bábou a začal naprosto bezmyšlenkovitě pobíhat po bytě.
..Kolik má tak ještě času?..Přemýšlel a jen horko těžko dával ve své hlavě dohromady informace,které mu doktor Mrázek sdělil do telefonu.
Panika v jeho tváři byla nepřehlídnutelná.
Miro otevřel dokřán skříň a jak smyslů zbavený házel vše co mu přišlo pod ruku do velké tašky.
Když v zámku zarachotil klíč,nedokázal nic jiného než strnule zírat na otevírající se dveře.
"Mama..." vydechl na svou mámu,která v náručí držela jeho malou holčičku.
"Mama..mama" opakoval zběsile a přiskočil ke své mámě blíž.
Yvona si prohlídla jeho vyděšený obličej a s Nelinkou v náručí kolem MIra přešla až do obýváku,kde jí položila na sedačku.
Miro byl okamžitě za ní a jediné co teď čekal byla záchrana...jakákoli.
"Sadni si Mirko.." řekla matka klidně a podívala se na svého syna.
"Mamaaaa" zakvílel Miro a zdálo se mu že čas ubíhá příliš rychle na to aby si teď jen tak sedl.
"Sadni si.." zopakovala Yvona a pokoušela Mira alespoň maličko zklidnit.
"Nemožem mama,Ditka ide domov" kvílel Miro dál,ale přeci jen se pod pohledem své mámy svezl na sedačku vedle své dcery a položil dlaň na její tělíčko.
"Čo ti ten advokát presně povedal?" zeptala se jeho máma a pokoušela se porozumět tomu co na ní Miro před chvílí vychrlil do telefonu.
"No čo čo mama,že sa vybavujú formality a Ditka je s okamžitou platňostou volná....preboháááá mama..nemožem tu iba sedieť a čakať kým dojde domov a prvé čo uvidí je Nelka...to nieeee...mama...prebohááááá" Miro si volnou dlaní projížděl své dlouhé vlasy a v jeho očích byl neskutečný strach.
Malá Nelinka se pod jeho druhou dlaní maličko zavrtěla a její pusinka se zkřivila do pláče.
"No taaak chrobáčik,teraz nie prosím" něšťastně svou dceru prosil Miro a sebral dudlík,který jí z pusinky vypadl.
"Na.." zašeptal a cumel jí něžně do pusinky vrátil.
Nelinka ho,ale znovu vyplivla a obličejíček nabiral na plačící grimase.
"No tááák,prosíííím" protáhl Miro zoufale a pokusil se jí dudlík znovu vrátit do pusinky a druhou dlaní pohupoval zavinovačkou v které byla Nelinka zabalená.
...Len ať neplače...prebohá..musím niečo urobiť..musím ich s mamou odviezť do Martinina bytu...taška ..áno taška už som ju balil..Ditka boha Ditka..nemože ju tu nájsť..musím to predsa stihnút,nie tu iba sedieť a čakať...boha na čo čakám?....myšlenky se mu v hlavě tříštily jedna o druhou a jeho zoufalství nabíralo na nejvyšších obrátkách.
Svět kolem něho se mu zdál jako jedna velká uzavřená bublina,ze které není úniku.
"Mama.." rozhlédl se Miro a prudce se postavil na nohy.
Zůstal jen ale koukat na svou mámu,která právě mluvila do jeho telefonu.
Vůbec si nevšiml,že by ho vzala,natož že by z něho někomu volala.
"Tak vám velmi pekne ďakujem,pán doktor..nech určite počkajú,žiaden taxík moj syn už pre svojú ženu a dcéru ide autom,ďakujem majte sa" vytípla Mirovo matka hovor a podala svému naprosto vykolejenému synovi jeho mobil.
"A teraz Mirko pohni...všetko potrebné nahádzaj to tej tašky a odvezieš ma s Nelinkou do Martinina bytu,pak si pre svojů ženu aj dcéru dojdeš do veznice sám" oznámila Mirovi jeho máma a protože Miro se stále zdál trochu mimo položila jeho telefon,který si od ní nebyl schopný vzít na stolek.
"Pohni.." zopakovala a postrčila Mira směrem k tašce,kterou už Miro před chvíli pohodil u skříně.

"Dakujem ti mama.." podíval se Miro na svou mámu a se slzami v očích jí pohladil po tváři.
Jeho oči se přitom stočily k maličké Nelince,která stále zabalená v zavinovačce spinkala na sedačce kde její biologická máma strávila většinu času svého nešťastného těhotenství.
"Milujem ťa chrobáčik,vrátim sa pre teba...slubujem" zašeptal Miro a pevně stiskl svá víčka.
"Bež už Mirko.." rekla tiše jeho matka sledovala svého syna,který se ještě jednou otočil na svou maličkou holčičku.Srdce se mu svíralo,měl pocit jakoby snad i on teď svou maličkou opuštěl..stejně tak jako to udělala její máma.
...NE on se pro ní vrátí...Ditce to musí nějak říct...musí...musí...musíííí... blikalo mu hlavou a potichu za sebou zavřel dveře Martinina bytu.

"Dituškaaa" vrhl se Miro na svou ženu a pevně jí k sobě přitiskl.
Cítil její chvějící se tělo a ruce,které ho objímaly za zády.
"Konečne..dievčatká moje" špital Miro a něžně svou ženu políbil do vlasů.
"Láskooo,já...jsem tak šťastná" dýchala Dita Mirovi do prsou a chvění,které prostupovalo celým jejím tělem se stále víc a víc znásobovalo.
"Aj ja.." Miro se maličko odtáhl a podíval se své ženě do očí.
"Poďme moja..." usmál se na svou ženu a vzal do ruky přenosnou tašku,ve které spinkala jeho druhá dcerka Adélka.
S rukou kolem Ditiných ramen a její rukou ve svém pase pak společně došli až k autu,kam Miro své holčičky bezpečně usadil.Sám se pak vrátil zpět pro jejich osobní věci,naskládané ve dvou velkých taškách a uložil je do kufru jejich auta.
"Ďakujem vám doktor.."podal ještě Mrázkovi ruku a se slovy,že celá kauza samozřejmě ještě nekončí a oni zůstanou v kontaktu se sním rozloučil.
Přisedl pak do auta ke své rodině a s pocitem štěstí,které,ale bohužel narušobala myšlenka a tak trochu i špatné svědomí,že ještě před několika minutami na stejných místech seděla jeho matka s jeho druhou holčičkou.Rozjel svou Audi k domovu.......

Počkám na tebe ?!?! 53.část

27. října 2013 v 19:13 Počkám na tebe?!?!
Miro se líně převalil na sedačce a zaposlouchal se do ticha,které vládlo celým bytem.
Hodiny ukazovaly půl jedenácté a Miro znovu nastražil uši.
..Že by mama s Nelkou eště spaly?.Tak dlho?..
Pomalu sundal nohy z postele a znovu se protáhl.
Ospalýma očima se pomalu rozkoukával po místnosti až se pohledem zastavil na stolku před sebou.
..IŠLI SME NIEČO NAKÚPIŤ... četl a vzal lísteček do ruky.
"Hmm.." zabrblal a odšoural se do koupelny.
Opláchl obličej a s dlaněmi opřenými o umyvadlo se na sebe zadíval do zrcadla.
"Čo robíš...chcel si spať celý deň.." mračil se sám na sebe a otočil se k zrcadlu zády.
V kuchyni si pak ještě nalil do sklenice džus a s chutí jí přiložil k ústúm.
Témeř ve stejném okamžiku se,ale rozdrnčel zvonek u dveří a Miro si celý obsah skleničky vylil na prsa a břicho.
"Do riti.." zanadával a na rychlo sebral z linky utěrku,která se k jeho tělu,ale spíš lepila než aby s ní něco utřel.
"Sakra.." zanadával znovu,když se zvonek opět rozdrnčel odhodil utěrku kamsí do kouta kuchyně.
"Idééééém" huhal a v duchu rychle přemýšlel,kdo to asi je.
...Mama má predsa klúče..no jasné zasa nejaké.....představa houfu děvčátek u jeho dveří ho zrovna moc nenadchla a Miro otráveně vzal za kliku vchodových dveří.
"Dobrý den...už jsem chtěla odejít" změřila si jeho nahé tělo jen v boxerkách postarší dáma a zamávala mu před očima jakýmsi průkazem.
"Dobrý..čo...prosím?" zamračil se Miro maličko se skryl za pootevřené dveře.
"Voda--topení---odečet,však vám to visí dole v baráku" brblala nervózně žena a nekompromisně se cpala k Mirovi do předsíně.
"Hmmmm som zabudol" brbla i Miro a trošičku jejímu nátlaku ustoupil.
Žena si naprosto suveréně otevřela toaletu a Miro jen zakroutil hlavou.
"Voda...sa neposeriem" zahuhla si jen tak sám pro sebe už v obýváku a sáhl pro svůj mobil a stisknutím jednoho tlačítka ho zapnul.
"Čo zasaaa" huhlal dál když mu mobil téměř okamžitě zapípal v ruce.
Chvíli jen tak zamračeně zíral,ale když mu zpráva oznamovala nepřijatý hovor od doktora Mrázka,zrychlil se mu tep.
Bez ohledu na dámu,která stále cosi opisovala v jeho koupelně,vytočil doktorovo číslo.
"Šmajda,,volal ste mi..dobrý deň" zadrmolil jen co se Mrázek ohlásil do sluchátka.
"Volal pane Šmajda.........." rozpovídal se Mrázek a Mirovi doslova tuhly rysy v obličeji.
"Naozaj..." vydechl Miro a krve by se v něm v téhle chvíli nedořezal
"Samozřejmě pane Šmajda,nebo si snad myslíte,že bych o tomto žertoval" odpověděl muMrázek maličko dotčeně a jakoby se mu zdálo,že v Mirovi jeho slova vyvolala spíš než radost-paniku.
"Nie nie ospravedlňujem sa" drmolil Miro a cíti jak mu celé tělo doslova hoří.
"Nic se neděje paně Šmajda,teď se vyřizují ještě nějaké formality a pak už bude vaše paní i s dceruškou volná" slyšel Miro jako ve snách a bez pozdravu telefon vytípl.
...Do boha čo mám robit.... rozhlížel se po bytě jak smyslů zbavený a naprosto nezřízeně vlítl do koupelny kde stále "úřadovala" postarší dáma.
"Preboha to to ešte nemáte...napište si tam co chcete a bežte" chrlil ze sebe Miro a jeho tváře byly v jednom ohni.
"Pracuju.."odpověděla mu dáma naprosto laxně nehodlala sebou ani v nejmenším trochu pohnout.
Mira přiváděla k šílenství a měl co dělat aby udržel tlak,který se mu tlačil až někam do hlavy.Z očí mu lítaly blesky a tu šílenou ženskou by nejraději vynesl v zubech.
"No teď ještě topení" nakráčela úřednice do obýváku a sklonila se k radiátoru.
"Do prdeleeeeee" zanadával Miro česky a práskl za sebou dveřmi ložnice.
"Mama..preboha zober to" kvílel zoufale a drtil svůj mobil u svého ucha...........

Počkám na tebe ?!?! 52.část

24. října 2013 v 18:33 Počkám na tebe?!?!
"Tak...mama ja idem.." pronesl Miro opravdu velmi tiše a podal své matce lahev s právě připraveným mlékem.
"Bež..."vzdychla jeho máma a přiložila své vnučce cumel od lahve k pusince.
Nelinka okamžitě nasála a začala hltavě polykat bílou tekutinu.
"Chutí jej..." usmál se Miro a kloubkem ukazováčku pravé ruky přejel Nelinčinu tvářičku.
"Lubim ťa...chrobáčik" zašeptal Miro a napřímil se k odchodu.
"Prídem skoro mama..."řekl ještě a vykročil směrem do předsíně.
"Pozdravuj Ditku a....daj melej bosk od bábky" zavolala za ním ještě a pak už jen poslouchala bouchnutí vchodových dveří.
"Tvoj ocko si to pekne zavaril..." pohladila Yvona svou vnučku pohledem a maličko ji ve svém náručí pohoupla.

"Moja..." vydechl Miro a pevně k sobě svou ženu přivinul,sotva spolu v její "cele" osaměli.
"Ahoooj lásko..." objala i Dita Mira a jejich těla rázem splynuly.
Miro nasával vůni Ditiných vlasů a nejraději by takhle zůstal na věky-jen tak mlčky v objetí jen s pocitem jejich vzájemné lásky.
Ještě před chvílí....než vkročil do téhle proklaté místnosti si myslel,že bude mít dost sil a odvahy si svou ženu proti sobě posadit a konečně jí říct celou pravdu o tom,že doma v postýlce,kterou připravil pro jejich Adélku už nějakou dobu spinká jiné miminko...jeho dcera Nela.Myslel si,že ačkoli ví,že to prostě udělat musí,nebude to tak neskutečně těžké a on v sobě přeci jen najde tolik odvahy aby se přiznal k nevěře s "následky " na celý život a k tomu že teď je to on kdo má Nelinku ve své péči,protože její matka se jí vzdala.
...Boha čo keď sa Dita spýta na jej matku,,ako jej má povedať,že je to Martina.....
Miro cítil jak ho i ta nejmenší špetka odvahy,kterou by v sobě ještě našel opouští a on rázem věděl.že NE nedokáže to...zatím přece není nutné se k něčemu přiznávat.
Díval se jí do očí a jediné co teď cítil byla láska...něžně se svými rty dotkl těch jejích a vzal svou ženu za ruku.
Adélka ležela v postýlce a Miro se lokty opřel o její vytažené žbrdliny.
"Ahoooj moja malá.." usmál se a Adélka mu úsměv opětovala,její ručičky se radostně zatřepaly a nožičky zakmitaly v jejich rytmu.
Miro se narovnal a natáhl ke své dcerce ruce.
"Poď ku mě..."zasmál se a Adélka radostně zavýskla.Tvář svého otce dobře znala a jeho houpajíící se dlouhé vlasy ji vždy zajímaly ze všeho nejvíc,jakmile ji Miro vyzdvihl do své náruče,její ručička po nich okamžitě chňapla.
"Auuu" zakřenil se Miro a Dita,která je doposud s úsměvem a pocitem štěstí sledovala zakroutila hlavou.
"Říkala jsem ti,že si to máš před ní stáhnout"
"Čoo...akoooo?" snažil se Miro své vlasy vymanit z Adélčiny pěstičky a v duchu počítal o kolik jich asi přišel.
"Cooo jakoooo.." smála se Dita "No do gumičky třeba" smála se dál al Mirův pohled okamžitě zvážněl.
"Do čohoooo...aj...ako koko....ssss...by som vyzeral" našpulil pusu a vyndal Adélce z ručičky další svůj dlouhý vlas.
"No tak jo noooo...tak to ti nezbývá něž se smířit s tím,že ti postupně vyrve všechny a ty budeš plešatej..." zasmála se Dita a Miro se znovu zamračil.
"Počkaj chrobáčik.." podíval se na svou dceru a položil jí zpět do postýlky.Moc se jí to nelíbilo ale když jí Miro podal jakousi hračku její pozornost se stočila k ní.
"Plešatej hovoríš???" povytáhl obočí a dvěma rychlými kroky chytil svou ženu pevně v pase.
"Jo.." smála se Dita a zakopla o postel která stála těsně za ní.
"Ja nikdy nebudem plešatý.." využil Miro situace a se smíchem své ženě podlomil nohy.
Ditka spadla na záda a silou svého těla na sebe to Mirovo stáhla.
Smích,který měly oba na rtech se,ale okamžitě změnil v elektrizující impuls vzrušení a Miro s Ditou od sebe nedokázaly odtrhnout oči natož svá těla.
"Ditka.." šeptl Miro a přiblížil své rty k jejím.
Vášnivý polibek nebral konce a když Miro svými rty sjel na Ditin krk a jeho tělo se ještě víc k Ditě přitisklo,přestávaly oba nad sebou zvládat kontrolu.
"Prosímtě...prosíííímtě...přestaň" vzdychla Dita a pokusila se svého muže odstrčit.
"Nemožem.." vzdychl i Miro,ale věděl,že jediné co těď musí udělat je ukočírovat své vzrušení a přestat usilovat o něco,co tady není absolutně přípustné.
"Bohaaaaa" zakvílel a na posteli se posadil.
Pokoušel se dýchat a nevnímat tlak,který jak se mu zdálo v něm za chvíli exploduje.
"Lásko moje....promiň...taky bych chtěla moooc...moc..moc,ale tady to nejde,kdyby sem nakoukli..." špitala Dita a Miro chytil svou ženu za ruku.
"Ja viem...." řekl tiše a pohladil Ditku po tváři.

******
******

Uplynuly další dva týdny a Miro začinal dávat dohromady klip k jednomu ze svých songů.Napsal ho sice jen tak z recese,ale lidem se líbil a na koncertech sklízel nevídaný úspěch.
Byl více méně složený z již připraveného materiálu,ale práce na něm bylo pořád dost.Chodil domu vždy trochu později a za to,že jeho matka pečuje o Nelinku a ještě se zpět na Slovensko nechystá,obětovala i svojí práci,jí byl neskutečně vděčný.

"Ahoj mama..." dosedl Miro do křesla když se vrátil hodně po půlnoci domů a lačně sáhl po míse s ovocným salátem,který mu matka připravila.
"Ďakujem..." s úlevou si nabral na lžíci na jazyku převalil kus melouna.
"Máte to hotové?" zeptala se jeho matka a sedla si naproti svému synovi.
"Hej mama...konečne...vypínam mobil a zajtra budem spať celý deň" huhlal Miro s plnou pusou a pohodil hlavou k ložnici.
"Čo moj chrobáčik?" zeptal se a výraz jeho obličeje okamžitě zjihl.
"Bola hodná" pokývala hlavou jeho matka a spokojeně sledovala svého syna,který do sebe během krátké chvíle naládoval celou mísu ovoce.
"Mama som mŕtvý.." zahuhlal znovu a odešel do koupelny.
Když se z ní po chvíli vrátil jeho matka u byla ve vedlejší místnosti u své vnučky a Miro se svalil na rozloženou sedačku.
"Jaj.." zvedl ještě unaveně hlavu a tak jak říkal vypnul svů mobil.


"Opravdu JÉÉÉÉÉÉÉ....JEŽIŠÍÍÍÍÍ ANOOOOOOO...BOŽE MŮŮŮŮJ" nebralo Ditino štěstí konce a naprosto spontánně skočila doktoru Mrázkovi kolem krku.
"Promiňte" zase ho hned pustila a doktor Mrázek se jen usmíval.
Měl opravdu radost,přál to těmhle dvěma zamilovaným bláznům a to že Ditě teď s okamžitou platností byl trest přerušen do doby než přijde rpzhodnutí o udělení její milosti,ho těšilo. Doufal,že i milost dobře dopadne a ona se sem s tou malou holčičku u nebude muset vracet.
"Zavoláte Mirovi prosíííím" upnula Dita na Mrázka oči a vyndala z postýlky malou Adélku.
"Konečně...zlatíčko..jdeme domůůůů.k tatínkoví..." vtiskla své dceři polibek a očima visela na Mrázkovi,který právě vytáčel Mirovo číslo.
"Je nedostupný...asi vypnutý" odtáhl po chvílo Mrázek telefon od vého ucha a pokrčil rameny.¨
"To nevadí...překvapíme ho" přitiskla Dita Adélku na svá prsa a její radost a štěstí nebralo konce.

Počkám na tebe ?!?! 51.část

23. října 2013 v 15:34 Počkám na tebe?!?!
Miro stál se svou matkou na novorozeneckém oddělení a s láskou si prohlížel svou dceru.
Hlavu měl sice stále plnou všeho toho co se stalo na porodním sále.ale krása malé Nelinky a láska,kterou k ní Miro cítil vše dostatečně vyvažovala.
"Je nádherná Mirko...moja druhá vnučka" pyšnila se babička Yvona a v téhle chvíli si ani jeden z nich nepřipouštěli starosti o kterých si oba byli naprosto jisti,že je ještě čekají.

Martina ležela na posteli a přestože měla zavřené oči,celkem zřetelně se mračila.
Každičký kousíček těla jí bolel a vzpomínka na tu příšernou bolest,kterou cítila při porodu jí doslova otřásala.
....NIKDY,už nikdy nic takového nehodlá zažít...a toho malýho "králíčka" potaženého kůží,který jí přinesl jen utrpení ať si Miro veme...Nelinka...pche...je přece jeho..udělal si jí..A jeho?...Jeho nechce ho taky už nikdy vidět ani jí,tu mrňavou ukřičenou věc..jen by jí to všechno připomínala...připomínala by jí co s ní její otec udělal...jak využil její lásky....tolik ho milovala..NE ani vidět jí nechce...
Uvažovala Martina naprosto zcestně,ale v tuto chvíli to pro ní byla jediná cesta jak útéct před tím co jí celou zžíralo neuvěřitelně palčivou bolestí,její fyzická bolest znásobená tou psychickou,rozházené hormony,které jí nedovolovaly normálně uvažovat..to vše nabíralo na neuvěřitelné intenzitě nenávisti vůči své dceři a jejímu otci.
"Táááák..." otevřely se dveře pokoje a vytrhly tak Martinu z "jejího světa".
Zdravotní sestra,která držěla maličkou Nelinku se naklonila a pokusila se jí Martině položit do náručí.
"Já jí nechci..." odvrátila Martina hlavu a ani nejmenším náznakem se nepokusila ten droboučký uzlíček jakkoli chytit do svých rukou.
"Ale no tááák...maminko..koukněte se na ..." snažila se sestra být trpělivá,ale Martina jí rázně přerušila.
"Já se na ní nechci dívat.." zamračila se Martina o tochu víc její hlava se ještě víc vytočila směrem kamsi k oknu.
"Ale ona má hlad..vaše mléko.." pokusila se znovu sestra a zahnutým ukazováčkem poodkryla Martininu nemocniční halenu.
"NE...dejte jí flašku" odstrčila Martina rázně sestřinu ruku a pokud by v tého chvíli nebyla sestra dost pohotová nejspíš by jí ani trochu nezajímalo jak dalece se malá Nelinka zabalená v zavinovačce svezla po jejích prsou.
"Dobře.." pokývala sestra hlavou a přivinula Nelinku zpět do své náruče.
...Ano..občas se stávalo,že matky své děti po prožité bolesti nebo následkem laktační psychozy,odmítaly,ale většinou se vše v krátké době a za pomoci psychologa srovnalo.
..Tahle žena.ale jistě nebyla pomatená a chlad ,který vůči svému dítěti projevovala,byl krutý a pro sestru nepochopitelný...
"Dobrý deň" přeušil její úvahy udýchaný hlas a ona se ani nemusela podívat...otce malé Nelinky poznala i tak.
"Chrobáčik..." usmál se Miro a naklonil se ke své dceři.
"Bola u ..." pohodil hlavou k pokoji a zadíval se na jeho dveře.
"Byl to pokus....bohužel..opět neúspěšný" šeptla smutně sestra a sledovala Mira,který už se znovu skláněl nad svojí holčičkou.
"Stále ju nechce?..Prečo?" zeptal se spíš automaticky,než aby očekával nějakou odpověď.S Martininým psychlogem už mluvil,moc velké naděje na změnu mu,ale nedával.Její psychika je prý celá zablokovaná a protože se s jejím zvláštním chováním nic nedělao už v době těhotenství a ona sama se s traumaty,kterými prošla nedokázala vyrovnat,bude teď velmi obtížné...pokud to vůbec bude možné....vrátit jí,alespoň z části její dřívější chování.Blokace je příliš silná...vzpoměl si Miro na doktorova slova a zesmutněl.
"Odvezu jí na oddělení,musí jíst..." šeptla znovu sestra a Miro se od Nelinky narovnal.
"Jasné...já prídem...len ešte za ňou dojdem" otočil se k nemocničnímu pokoji a lehce zaťukal na dveře.

**********
**********

"Čau.." odsekla Martina suše a bez jediného pohledu zpět nasedla do taxiku.
....Konečně....konečně má všechno za sebou,podepsala vše co podepsat měla a tlustá čára,kterou právě teď udělala za svým životem tam navždy zůstane.Nechce s ním mít už nikdy nic společného.
S úlevou se opřela do sedadla auta,ale v zápětí se znovu narovnala a zašátrala ve své tašce.
...Málem bych zapoměla....
"Počkej..."stáhla okýnko a zavolala na právě se otočivšího Mira,pomalu odcházel od budovy,kde právě spečetily svůj i Nelinčin osud.
"Na...až vás tvoje milovaná Dituška vyrazí...je napsanej na Nelu..až jí bude osumnáct...od notáře ti to dojde...já se tam už nikdy nevrátím" pohodila po Mirovi klíče od svého bytu a okýnko zatáhla.
"Jeďte.." otočila se pak na taxikáře a zmizela Mirovi z dohledu.
Miro jen tak tak zachytil klíče letící vzduchem a pokýval hlavou.
"Jo...jasné.." vzdychl a zadíval se na svou opodál stojící matku,která před sebou pohupovala kočárek s jeho dcerou.
Pomaličku došel až k nim a chytil svou mámu kolem ramen.
"Mal bysom ísť za Ditkou...." prohodil tiše a spolu se svou matkou a kočárkem zamířili k jeho Audi......

Pokračování příště...............

Počkám na tebe ?!?! 50.část

21. října 2013 v 12:43 Počkám na tebe?!?!
"Čo.." zarazil se Miro a výraz jeho obličeje vypovídal o tom jak moc v téhle chvíli nevěří svým uším.
"Čo si hovorila?" zeptal se znovu a maličko se k Martině naklonil.
"Aby sis jí vzal a vypadli...oba" zopakovala mu Martina aniž by svůj odvrácený obličej na Mira nebo k malé Nelince,kterou teď držela sestra v náručí těsně u porodního lůžka,otočila.
Miro jen zvedl oči k sestře...byla v nich jen jedna jediná otázka.....To myslí vážně?....
"No tááák maminko.."zašeptala zdravotní sestra a bez ohledu na to co Martina říká maličkou Nelinku položila na její prsa.
Martina,ale stiskla víčka a svou dceru naprosto ignorovala.
Miro se sklonil ještě níž položil svou dlaň na zádička své dcery.Byla tak maličká a krásná i ona měla světlé chmířičko na hlavičce a nosánek,který se s tím Mirovo nápadně podobal.
"Moja malá..." sjel svou rukou po jejím malém tělíčku a něžně své rty přiložil k Nelinčině ramínku.
"Martina pozri sa na ňu.." zaprosil zoufale a sám vzal její ruku,která zatím bezvládbě ležela podél Martinina těla a přidržel jí tou svou na tělíčku jejich dcery.
Martina neodporovala,ale její naprostý chlad lhostejnost Mira svíraly jako v kleštích.
...Nechce ju..? To nieje možné...ako to?..Prečo...veď ju teraz porodila..." Myšlenky bodaly Mira snad v každičkém kousku jeho těla a stále trpělivě držel Martininu ruku na těle jejich holčičky.
"Martina..." pokusil se znova promluvit a zaujmout Martininu pozornost.Její oči však byly stále zavřené a hlava odvrácená.
"To se spraví.." šeptla sestra,která stále stála u porodního lůžka pohlédla Mirovi do očí plných slz.
Tohle celé se mu zdálo tak absurdní,že ikdyž uvnitř sebe cítil naprostou nevoli,nesouhlas a nerozuměl tomu co se s Martinou děje,nedokázal nic jiného se pokoušet zadržet slzy.
"Tak pojď maličká.." řekla sestra a zvedla Nelinku zpět do své náruče.
"Čo to robíš?" otočil Miro ještě hlavu k ležící Martině a marně se pokusil zachytit její pohled.
"Pojďte..to se někdy po těžkém porodu stává...snad jí psycholog pomůže" chytla sestra Mira za loket a nasměrovala ho k východu z porodního sálu.
Mlčel..neměl sílu něco říkat,kdyby od Martiny v jejich spletitém vztahu čekal cokoli,to že jejich dceru odmítně NIKDY.
"Za hodinu můžete dceru vidět na dětském,vaši....vaši přítelkyni teď necháme odpočinout,porod pro ní byl náročný" usmála se sestra trochu nuceně a otevřela Mirovi dveře na chodbu.
"Tak čo...chlapček" vyhrkla jeho máma a okamžitě přiskočila k Mirovi,který se se sklopenou hlavou svezl na dřevěnou lavici.
"Čo sa stalo?" třřeštila Yvona oči na svého syna a její srdce tlouklo jako na poplach.
"Je...krásna,mama...taká malučká...len Martina ju nechce" zaklonil Miro hlavu a jen zoufalý výraz jeho obličeje napovídal o tom,jak moc tohle celé nechápe.
"Ako nechce..." zamračila se Yvona a dál hleděla do Mirova bolestného výrazu v obličeji.
"Je to predsa jej mama....mama ako že ju nechce?" zadrhl se Mirovi hlas a konečně na svou matku pohlédl............

Pokračování příště....možná ještě dnes.....

Počkám na tebe ?!?! 49.část

17. října 2013 v 10:43 Počkám na tebe?!?!
Stejně tak jako před pár měsíci,kdy na svět přicházela jeho první dcera,hnal Miro své auto ulicemi bez ohledu na předpisy nebo jakákoli pravidla a s kvílením brzd zaparkoval na téměř samém místě jako tehdy.
Tentokrát přesně věděl kam jít.
"Idem k porodu..Martina Vránová" oznámil ženě v recepci a dál se nemínil zdržovat zbytečnými řečmi.
"Štvrté patro-ja viem" skočil jí do řeči sotva položila sluchátko a ukázala k výtahu.

"Čo .." vyhrkl na svou matku sotva vystoupil z výtahu u porodního sálu a uviděl na chodbě stát svou matku.
"Trocha vyvádzala..." zakroutila hlavou Yvona a chytla Mira za loket.
"Pojdeš tam?" zeptala se polohlasem a oba sledovali jak přímo ze sálu vychází sestra.
Byla to tatáž,která měla službu když rodila Dita.
"Vy jste otec?" zeptala se naprosto nevěřícně a Miro jen suše polkl.
"No hej." kývl nakonec a sestřinu udivenému pohledu se raději vyhnul.
Miro už věděl co ho teď čeká a zmizel spolu se sestrou z dveřmi porodního sálu.
Jeho matka zůstala na chodbě a těžce dosedla na tvrdou dřevenou lavici,která stála přistrčená až úplně u zdi a hluboce si vzdychla.

Martina hlasitě dýchala a sotva Miro v doprovodu sestry vstoupil stočila k němu zlý pohled.
"Nenávidim tě..." zachrčela a její obličej se zkřivil bolestí.
Miro si zkousl rty a nejistě přešlápl.
"Běžte...některé maminky takhle na bolest reagují" pobídla ho sestra a jemně Mira popostrčila k prodnímu lůžku na kterém Martina ležela.
Miro přstoupil trochu blíž a pohlédl na mlaďoučkého doktora,který podle jeho mínění snad sotva vylezl ze školy.
Tvářil se ustaraně a evidentně se velmi potil.
Nelíbil se mu a pocit,že si moc rady neví v Mirovi okamžitě nabral velkých roměrů.
Martina byla naprosto bílá v obličeji a rozhodně to vypadalo,že bolesti jí zužují dost velké.
Miro položil svou ruku na její a po hodně dlouhé době pohlédl do jejích modrých očí.Byly plné bolesti a strachu.
"Hrozně to bolíííííí...." vzlykla Martina a sálem se rozlehl její křik.
V Mirovi doslova zatrnulo.
...Jakto,že tak trpí? Dita přece..... nechápal a její křik ho znovu vyrušil.
"Božeeee" zvedla Martina hlavu a obličej se jí znovu zkřivil.
"Proklín náá m den..k..kdy j..js..em se rozzz...hodlaaaaa...mít s tebou dííítěěěěěě" křičela a Miro znovu pohlédl na mladého doktora.
"Netlačte...ještě né" spíše zaprosil než aby si počínal jako zkušený porodník a Miro přestával věřit v jeho schopnosti.
Sestra otřela Martině čelo a trochu se k ní sklonila.
"Netlačte ještě...jen dýchejte..fff...ffff...ffff" pokoušela se Martinu zklidnit dýcháním a doufala,že se jí to podaří.
"Nejde tooooo...já musííííím" Martina skoro plakala a znovu zvedla hlavu a zatlačila.
"No taaak ..ještě néééé....pomozte mi...podívala se na Mira,který stál a stále Martině svíral ruku.
"Čo..." trochu sebou cukl a podíval se po sestře.
"fff...ffff...fffff..dýchejte s ní..noooo" pobízela sestra Mira a znovu Martině otřela čelo.
"Nesmí tlačit...dýchejte..." poručila sestra a přitočila se k mladému lékaři.,který se potil snad ještě víc než před chvílí.
"Miroooo..aaaa....to se n...e..dá....zakřičela znovu Martina a nadechla se k dalšímu tlačení.
"Nie..nie,nie...Martina...ffff...ffff...fffff" začal Miro vyfoukávat tváře a vzal ty její do svých dlaní.
"Pozeraj sa na mňa iba na mňa....dýchaj...ffff...ffff...ffff" sklonil Miro svůj obličej až těsně k jejímu a nedovolil jí hlavu zvednout.
"Mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm" Martina zadržela dech a její bolest evidentně zesílela.
"Do boha...tak čo sa deje.." nevydržel Miro a nervózně vyjel na doktora i sestru,kteří stáli mezi Martininýma nohama a cosi si špitali.
"Zavolám ho.." řekla sestra a zmáčkla jakési tlačítko na malé krabičce.
"Klid..slečno Vránová....hlavně netlačte..vaše holčička má kolem krčku obtočenou pupeční šňůru,dere se na svět rychle,ale škrtí se jí....hlavně netlačte..za chvíli bude všechno v pořádku..." mluvila sestra k Martině a Miro cítil jak tuhne.
"ČOŽE...tak s tým niečo urobte nie.." zvýšil hlas a vzápětí svůj pohled stočil zpěk k Martině,která se znovu nadechovala k dalšímu tlačení.
"To nejdeeeeeeee auuuu božeeeeeee" rozlehl se znovu její křik a doktor si rukou přejel čelo.
"Do riti...fff.fff.ffff.." Miro se opět sklonil k Martině a dýcháíám se jí pokoušel co nejvíc uklidnit.Sám cítil jak mu po zádech teče pot a celý se třese,ale jeho holčičce se nesmí nic stát...prostě nesmí.
"Preboha Martina snaž sa..." zašeptal zoufale a naprosto spontánně Martinu políbil.
"Nená--vidím vás.. auuuuuuuuuuu" procedila Martina mezi zuby a z očí se jí rozkutálely slzy.
A další obrovký tlak,který se jí rozprostřel snad po celé pánvi jí donutil k novému bolestnému výkřiku.
Skoro v témže okamžiku se otevřely dveře a velmi rázně vešel starší lékař.
Když si stoupl vedle mladého kolegy jen zakoulel očima.
"Netlačte..." zavelel naprosto razantně a oběma rukama hbitě cosi udělal mezi Maritinýma nohama,když je zvedl,jeho rukavice byly celé od krve a Miro jen suše polkl.
"Až řeknu zatlačíte.." rozkázal naprosto vyčerpané Martině a podíval se na sestru..
"Šití..lacer uvularia" poslední dvě slova zašeptal naprosto nešlyšně a změřil svého kolegu pohledem.
Miro si nebyl jistý jestli mu dobře rozuměl a v téhle chvíli ani nepátral po tom co to vlastně znamená.
"Tlačte..." přkázal druhý doktor,který celý porod vzal do svých rukou a Martina se za pomoci sestry i Mira nadechla..
"Stop....počkejte" zarazil jí doktor a znovu malou Nelinku,které už naprosto bravurně uvolnil utažený krček nasměroval tím správným směrem.
Věděl,že pro její matku je to velmi bolestivé,ale v téhle chvíli se nedalo dělat absolutně nic jiného.
"Tak až řeknu zatlačíte znovu" podíval se na Martinu a kývl na Mira se sestrou.
"Já ...už nemůůůžu...hrrr..ozněě to bolí" plakala Martina a ruka kterou jí Miro svíral ve své se jí znatelně třásla.
"Nejde to jinak" odpověděl doktor a znovu zkontroloval spávnost polohy miminka.
"Tlačte..." přikázal po chvíli a Martina se pokusila znovu nadechnout.
Miro opět ucítil čůrky potu na zádech a v duchu se modlil aby se už nic víc nepřihodilo.
"Aáááááááá...ať už je koneeeeeec" zakřičela Martina ze všech sil zatlačila.
Když se po chvíli sálem rozlehl křik malé Nelinky Miro se znatelně zajíkal a uhrančivě sledoval svou právě narozenou druhou dceru.
"Tak ještě chviličku vás budu trápit.." zahuhlal lékař k naprosto bílé Martině,která bolestí při jeho dalším zákroku pevně tiskla víčka a ikdyž se snažil šetrně,věděl,že roztržení čípku a poranění,které způsobila nezkušenost mladého kolegy musí být a ještě dlouho budou velmi bolestivá.
"Ďakujem...." šeptl Miro a sledoval její bolestnou křeč v obličeji.
"Vem si jí a jděte pryč...." odvrátila Martina hlavu a nejevila ani nejmenší zájem o to svou malou holčičku vidět...............

Počkám na tebe ?!?! 48.část

15. října 2013 v 16:07 Počkám na tebe?!?!
"Tak...výborně,jakmile budu mít konkrétní zprávy ozvu se..." usmál se Mrázek a podal ruku nejprve Ditě a potom Mirovi,který u podpisu své ženy k žádosti o přerušení trestu nechtěl chybět.
"Děkuju vám pane doktore" špitla Dita a její opatrný úsměv naznačoval nejistotu a strach.
"Neboj sa moja..klapne to" vycítil Miro její obavy a položil Ditce ruku okolo ramen.
"Vďaka doktor..majte sa" pokýval ještě hlavou na Mrázka a oba pak společně sledovali jak se za advokátem zavřely dveře Ditina pokoje-cely.
Dita se k Mirovi otočila čelem a oběma rukama obejmula jeho tělo.
Nemusela nic říkat..i tak Miro poznal jak moc se bojí a jak moc touží aby už i s Adélkou byly obě doma.
Sehnul hlavu a něžně svými rty políbil její dlouhé vlasy.
"Tak končíme.." ozvalo se z malého okénka ve dveřích a Miro věděl,že bude muset odejít,dnes měl povolenku pouze po dobu návštěvy Ditina advokáta.
Dita pevně stiskla víčka a ještě víc se ke svému muži přitiskla.
"Nechci abys šel pryč" zašeptala smutně a její ruce se těsněji semkly na Mirovo zádech.
"Vrátim sa moja,neboj...čoskoro už budeme všeci spolu" znovu se sehnul a znovu svou ženu políbil do vlasů.
"Tak prosíííím" ozvala se netrpělivě dozorkyně,která už stála v otevřených dveřích a přísným pohledem Mira vybízela k odchodu.
Miro jemně uchopil Ditiny ruce za svými zády a pomalu je ze sebe sundal.
"Veď už idem" stočil svůj pohled na dozorkyni a Ditiny ruce,které zatím nepustil ze svých spoji mezi jejich těly a ve svých si je vyzdvihl k ústům.
"Poboskaj za mňa malú" vtiskl polibek do Ditiných rukou a bez jediného pohledu zpět z cely odešel.

"Martina tak hybaj..predsa nechcete aby som vás kŕmila" dosedla Mirovo matka do křesla a vzdychla nad plným talířem jídla.který Martině donesla už před nějakou dobou.
"Nemám hlad" zamračila se Martina a odvrátila hlavu směrem ke zdi.
"Martina sú tri popoludni..ešte ste dnes nič nezjedla" vzdychla Ynona a popostrčila talíř se zeleninovým rizotem blíž k Martině.
"Jsem jak koule" odsekla Martina a ještě víc se natočila ke zdi.
...Fajn aspoň mluví...pomyslela si Mirovo matka a nabrala trochu rýže na lžíci.
"Vy nie..no Nelinka by si možno dala..." pokusila se Martinu k jídlu přesvědčit alespoň přes malou.
"Nechce.." bručela dál Martina a zavřela oči.
"Martina...." neudržela se Yvona a trochu na tu tvrdohlavou a zapšklou holku zvýšila hlas.
"Čau...čo je..?" strčil Miro hlavu do obýváku když v předsíni uslyšel matčin rozčilující se tón.
"Aaaa Mirko..som ťa nepočula odomykať" otočila jeho máma hlavu ke dveřím a bezradně pokrčila rameny.
"Nechce už zasa jesť,vobec nič dnes nezjedla" vzdychla a odložila lžíci s rizotem zpátky na talíř.
"Prečo.." zeptal se Miro a podíval se do Martinina bledého obličeje,který měla stále otočený ke zdi a se zavřenýma očima se snažila předstírat,že spí.
"Martina...." nebral si Miro se svým tónem moc servítky a pořádně na ní zvýšil hlas.
Měl už toho všeho nad hlavu,nestíhal vstřebávat ani nabírat novou sílu,večer ho čekal finálový koncert jeho tour,tady v Praze a on,který by se jindy těšil jako malej kluk,na to neměl ani pomyšlení a právě v téhle chvíli měl pocit,že dokápla ta pověstná poslední kapka.
"Neser ma Martina,všeci okolo teba skáčeme ako kokoti a ty si stále hráš na ublíženú...áno všetko sa to dojebalo a ja na tom mám svoj podiel,no moju dcéru hladom nenecháš..Ti hovorím ak sa teraz hned nedáš do tohto jedla,zobereim ťa..strihnem s tebou do auta a nechám ťa napichnút na infúzie.." rozkřičel se Miro tak,že i jeho matka jen udiveně a mlčky koukala na jeho vlající vlasy jak rohořčeně házel hlavou a s výstražně zdvihnutým ukazováčkem valil na Martinu své jinak dobrácké oči.
...No bolo na čase...pomyslela si a trošičku pokývala hlavou.
"Jasně je tvoje..jen tvoje..si na mě klidně řvi" zabrblala Martina se sklopenýma očima,ale oba i s matkou sledovali jak se pomaloučku natahuje po lžíci a opatrně si její obsah vkládá do úst.
"No ide to.."odfrkl Miro a podíval se na svojí mámu.
"Musím ísť,večer hráme...maj sa Martina a...prepáč,že som na teba reval" otočil se Miro zpátky do předsíně a za chvíli za sebou zabouchl vchodové dveře.

*************
*************

Miro dokončil s vypětím sil turné a stále pendloval mezi věznicí,svým domovem a Martinou,u které stále a skoro pořád byla jeho máma.
Platil na ní,ale jen Miro,který pochopil,že po dobrém s ní nic nezmůže a ačkoli to dělal nerad jednal s ní na tvrdo a bez okolků.
Jedla a snažila se pouze za jeho přítomnosti a pod jeho dohledem.Byla to sice starost navíc,ale Mirovi šlo hlavně o jeho dceru a ikdyž se Martina stále tvářila chladně a apaticky když nad ní stál alespoň jejich maličké dopřávala vše co Nelinka ke svému zdravému vývinu potřebovala.

Právě ubíhal třetí týden od poslání Ditiny druhé žádosti a maličké Adélce už bylo 14 týdnů.
Miro se skláněl nad její postýlkou a spolu s Ditkou sledovali jak krásně "pase koníčky" zvedala hlavičku a zkoumavě si prohlížela svět kolem sebe.Její jemňounké blonďaté chmíříčko už jí z hlavičky zmizelo a zdálo se,že nové vlásky,které se jí začaly objevovat bude mít přeci jen o něco tmavší.
"Bude ich mať po tebe..." usmál se Miro a svou velkou dlaní s dlouhými prsty přejel své dceři po její kulaťoučké hlavičce.
"Tvoje má očíčka" usmála se Ditka a vzala Adélku do náruče.
Kukadla ,která jakoby jejímu otci "odkudsi" vypadla se upnula do Ditimy tváře a Miro se okamžitě sklonil aby mohl své malé holčičce vtisknout polibek na tvář.
Adélka se trochu zakřenila,nemívala ráda když jí někdo rušil a dokázala v takových chvílích spustit nevídaný křik.
Miro ale její zvonivý silný hlas hrozně rád poslouchal...vždy s usměvem na rtech říkal,že dcera rockera se v ní tedy rozhodně nezapře.
"Táta tě zlobí co?" pohoupla Ditka malou na ruce a špičku svého nosu otřela o její maličký nosánek.
"Akooooo,zlobí?" našpulil se Miro jen tak na oko a jakmile Dita zvedla hlavu i on svůj nos otřel o její.
Miro využil situace jejich rty se témeř okamžitě spojily,malá Adélka tak pěkně z blízka mohla sledovat lásku svých rodičů.
Tak moc si přáli být už konečně všichni spolu tak jak by rodina s tak kouzelnou maličkou princeznou měla být a zapomenout na dlouhou dobu odloučení a tyhle návštevy,které trvaly vždy tak strašně krátce.
Dita s Mirem své rty odpojily,ale jejich oči se od sebe odpoutat nedokázaly.
Jeden jak druhý v nich teď mohl číst tu obrovskou touhu oddad už se konečně jeden druhému...být zase muž a žena...
Tak strašně dlouho na to čekají...jak ještě dlouho budou?

Miro sedl do auta a sáhl po svém zvonícím mobilu.
"Áno mama..." ohlásil se jako ve snách stále plný dojmů z dnešního setkání se svými děvčátky a srdcem plným lásky.
"Pohni chlapček Martina rodí.." vrátila ho tvrdě na zem mámina slova a Miro celý ztuhnul.............


MOC PROSÍM MÁTE-LI K POVÍDCE CO ŘÍCT, PROSÍM O PÁR KOMENTÍKŮ...DĚKUJU AUTORKA

Počkám na tebe ?!?! 47.část

14. října 2013 v 14:05 Počkám na tebe?!?!
"Klidně se sem pak vrátím,jen chci teď domůůů" chytlta Ditka svého muže za ruku a upnula na něho toužebný pohled.
"Ja...možno som ti to nemal hovorit,no musel som.." pohladil jí Miro po tváři a letmo se svými rty dotkl těch jejích.
"lásko...lásko řekni Mrázkovi ať přijde,chci to risknout..prosím" nespouštěla Dita ze svého muže oči a i ona mu dlaní přejela tvář.
Touha jít domů byla tak obrovská,že v této chvíli nebyla ani schopná domyslet důsledky toho,co by bylo kdyby její žádost o milost byla pak zamítnuta.
"Dobre moja..riskneme to...pre našu malú,pre nás...riskneme" obejmul Miro svou ženu a jemně jí k sobě přitiskl.
"Zavolej tomu Mrázkovi ještě dnes prosím" zašeptala mu Dita do prsou a obejmula jeho tělo v pase.
"Milujem ťa zašeptal jí do vlasů a jeho ruce sjely po Ditiných zádech.
Adélka která spinkala opodál v postýlce jakoby vycítila rozpoložení a naději svých rodiču se maličko zavrtěla a dudlík,který jí přitom vypadl z maličké pusinky jí pořádně ročílil.
Křik který spustila na plné kolo Ditu s Mirem donutil aby oba naráz otočili hlavy ke své dceři a společně se nad její postýlkou sklonili.
"Čo sa rozčuľuješ,chrobáčik.." sebral Miro dudlík z bílého prostěradýlka a opatrně ho zas Adélce vsunul do pusinky.
Ztichla jako když utne a Miro vzal svou ženu kolem ramen.
"Počula si...ten hlas...bude rockerka" usmál se a něžně se ke své ženě přitiskl.


"Dobře pane Šmajda,já se za vaší ženou v co možná nejkratší době stavím s potřebnými dokumenty k podpisu a rozběhneme to" odpověděl Mirovi Mrázek do telefonu,po té co si vyslechl jeho a hlavně Ditin Mirem tlumočený souhlas,tohle risknout a podstoupit.
"Ďakujem vám doktor..ozvite sa" odhodil Miro mobil na sedačku svého auta a s pocitem plným nadějí své auto nastartoval.
...Musí teď k Martině...něco nakoupit a odvézt to tam...Je u ní sice jeho máma...poslední dobou téměř pořád...do jídla jí musí nutit a mluvit snad už úplně zapoměla.Jediné místo,kde se chová celkem normálně je u doktora..Miro tomu nerozuměl,ale říkal si,že až se malá Nelinka narodí,snad se všechno srovná a Martina přece musí začít fungovat jako máma.Zatím jen leží,kouká do stropu a když na ní on nebo matka promluví dělá že spí.
Něvenovala mu žádný pohled už ani nepamatuje a když se chce jen maličko pomazlit se svojí holčičkou jen tupě zírá a neochotně snáší dotyk jeho ruky na svém břiše.Jo ano uvědomuje si,že jí zřejmě ublížil,ale už kůli maličké by se přece mohla trochu snažit......
...Nemať mamu..zošaliem..pomyslel si Miro a zaparkoval před malým krámkem hned vedle vchodu do Martinina domu.
V rychlosti naházel do košíku nějaké ovoce,zeleninu a pár pro něho naprostých zbytečností,ale jeho máma mu je kladla na srdce a stoupl si za starší paní do fronty k pokladně.
"Jéééééé Miro...Šmajdáááá" ozvalo se za ním a Miro jen přivřel oči.Neměl na takováhle setkání ani tu nejmenší náladu.Přesto se ale nadechl a s úsměvem na rtech odpověděl na pozdrav dvěma asi patnáctiletým dívenkám.
"Mirooo ty tu někde bydlíš...sem tě tu už viděla víckrát" zeptala se jedna z nich naprosto bez obalu,zatímco ta druhá z něho nespouštěla oči.
"Nie.." zakroutil Miro hlavou a snažil se udržet na rtech stále ten milý úsměv.
"Néééé...jo !!!!" divila se ta průbojnější a rychle rozepínala tašku.
"Ty jooo...a co tu děláš? Já bydlím za rohem..tohle je kámoška Jituna.." vysvětlovala mu dál a stále šátrala ve své tašce.
"Těší ma.." stočil Miro pohled na druhou dívku,která stále jen stála a mlčela.Když se na ní podíval celá zrudla,ale její oči na něm visely dál.
Miro se v duchu usmál a položil košík s nákupem před pokladní.
"Jééééé tady je" konečně dívka našla to co hledlala a zamávala Mirovi před obličejem fixou.
"Se nám podepíšeš viď..prosíííííím" podlomila se v kolenou a hodila po Mirovi "očkem"
...Sladká... projelo Mirovi hlavou a otočil se na pokladní která mu oznamovala cenu jeho nákupu.
"Kým zaplatím..vonku..hej" otočil se na své obdivovatelky a podal pokladní bankovku.
"Poď nakoupíme potom" vystrkala ta odvážnější druhou z krámku ven a obě pak trpělivě čekaly až Miro nákup nahází do tašky.
"Tak hej,kam sa mám podpísať?" usmál se Miro sotva vyšel z krámku a vzal do ruky fixu,kterou mu dívka podávala.
"Sem.." rozepla si bundu a vystrčila na Mira výstavní dekolt.
Miro zakulil očima a na chvíli zapoměl jak těžké to teď v životě má.
...Ty kokos.... projelo mu hlavou a dotkl se hrotem fixy dívčiných pevných velkých prsou.
"A fakt tu nebydlíš?" zeptala se znova a prsa ještě víc vyšpulila.
"Karolínoooo,já ti jí takovou...." ozvalo se odkud si z okna a Miro i obě dívky sebou naráz škubly.
"Jé táta...Miro ahoj" vyhrkla a rychle se zahalila.
"Dělej,makej" podívala se na kámošku a pak na Mira.
"Máš fotku?" pípla nesměle ta druhá a Miro se nedokázal nad její plachostí neusmát.
"Jasné..." odpověděl a vytáhl z kapsy jednu ze svých fotek.Pár jich tam vždycky pro týhle případy nosí.
"Děkuju" špitla holčina a rozeběhla se za svojí kámoškou.

"Pššš..spí" strčila Mirovo matka hlavu do předsíně a Miro opatrně položil tašku s nákupem na zem.
"Je tam všetko" zašeptal a nakoukl do obýváku na spící Martinu.
"Ako?" zeptal se své matky,ale ta jen pokrčila rameny.
"Stále rovnaké,no Mirko povedlala bysom,že dlho už to trvať nebude,pozri brucho má pekne dole" šeptala a Miro sjel pohledem Martinino velké břicho.
"Hm,veď ešte tak 5-6 týždňou nie?" podíval se na matku,ale vzápětí si uvědomil,že malá Adélka se také narodila dříve.

"Mirko nevyzerá to že by sa na malú bohvieako tešila, snáď až jej bude držať v náručí..." měla Mirovo máma dost starostlivý pohled a opatrně dosedla na nízkou židličku.
I ona sledovala jak se od chvíle kdy Martině definitivně došlo,že svůj život s ní Miro nikdy nespojí,její chování nezadržitelně mění a pláč a emoce,které u ní byly na denním i nočním pořádku se stále víc a víc mění v chlad a apatii.
...Bude mít Nelinka vůbec nějakou matku?.... povzdechla si Yvona a starosttlivě na svého syna pokývala hlavou............