KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Kdo vlastně jsi? 3.část

11. listopadu 2013 v 9:46 |  Kdo vlastně jsi
S šíleným výrazem ve tváři jsem vlítla zpátky do postele a až pod bradu se přikryla dekou.
"Heeej kde si? Čo si hovorila? Nerozumel som, pojdeš mi to povedat ešte raz???" neodpustil si Miro posměšný tón. Ani jsem nedutala, nejradši bych se propadla hanbou a v duchu si nadávala do krav.
"No tak inokedy." prohodil jízlivě a já slyšela jak zavírá okno.
"To určitě, pitomče!" huhlala jsem do polštáře a ještě dlouho potom nemohla usnout.
Ráno jsem byla jako zmlácená a vůbec se mi nechtělo vylézat z postele. Navíc, když jsem si uvědomila, co mě v práci čeká, byla jsem naprosto bez energie. Nakonec jsem ale vstát musela a potichu, abych mamku nevzbudila, se vypravila do práce .V hlavě se mi ale pořád motal večerní trapas a nedokázala jsem na to přestat myslet.
Konečně skončila pracovní doba a já se těšila domů. U domu jsem se pořádně rozhlédla, abych náhodou svého souseda nepotkala. Jeho auto bylo pořád před domem a já opravdu nestála o to se s ním setkat. Potichoučku jsem odemkla a vklouza s úlevou do bytu. Pozdravila jsem se s mamkou a chtěla se zavřít v pokoji.
"To je ale milý chlapec, Kačenko." slyšela jsem mamku.
"Kdo?" v první chvíli jsem netušila, o kom mluví.
"No ten náš nový soused." upřesnila mi to.
"No, ten jo." zabručela jsem, ale mamka se nedala a pokračovala.
"Dívala jsem se od tebe z pokoje z okna a on přijel autem a velice slušně mě pozdravil a pěkně se na mě usmál." rozplývala se dál moje maminka. "S takovým bys měla kamarádit, a né s těma bláznama co se jen honí za mičudou." narážela na kluky, s kterými jsem hrála fotbal. Ten byl od malička moje vášeň. Nevěřila jsem svým uším, ale mamka pokračovala.
"A je z televize!!!" pronesla významně.
"Z jaký televize? Prosím tě, mami!!!!!!!" snažila jsem zastavit její chvalozpěv.
"No z televize, viděla jsem ho tam." dál mi vysvětlovala.
"Ale prosim tě, není, s někým si ho pleteš." už jsem se o něm nechtěla dál bavit.
"Je!" pronesla mamka dotčeně, že jí nevěřím.
"A no tak je, no." nechtěla jsem se s ní dohadovat. "Mami, jdu se na chvíli natáhnout, jsem unavená." snažila jsem se debatu ukončit a zmizet v pokoji. Plácla jsem sebou na postel a chvíli jen tak koukala do stropu, až se mi za chvíli podařilo usnout.
Nevím, jak dlouho jsem spala, ale vzbudily mě hlasy. Venku bylo zataženo a vypadalo to, že bude pršet. Chvíli jsem poslouchala, než mi došlo, že hlasy jdou od nás z kuchyně. Otevřela jsem dveře a málem se kácela na podlahu. U stolu seděla moje maminka v živé debatě s naším novým sousedem a popíjeli asi kávičku. Maminka zářila, Miro se usmíval, a já stála jak přimražená.
"Jéééé, Kačenko, my jsme tě asi vzbudili!" zahlaholila mamka a Miro se otočil směrem ke mně.
"Ahoj Kačenka." z očí mu lítaly jiskry, který jsem chápala jenom já.
"Tady Mireček nás zítra do té nemocnice odveze." opět se moje maminka rozplývala. Měla totiž druhý den kontrolu v nemocnici a já jí tam doprovázela.
"Ne, to není nutný, vemu taxi." snažila jsem o normální tón.
"Nie, ja už som to mamičke slúbil, to nie je problém." házel Miro úsměvy a já měla sto chutí skočit mu po krku a přidusit ho.
"No tak vidíš, Kačenko." ukončila mamka debatu. Bylo rozodnuto a já lapala po dechu. Miro se zvedl a se slovy, že už musí jít, protože čeká návštěvu, se rozloučil.......
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MONIKA MONIKA | 11. listopadu 2013 v 13:09 | Reagovat

další prosím :)

2 Sim Sim | 11. listopadu 2013 v 15:15 | Reagovat

díky,díky,díky...jsem se chystala,že si ji přečtu od začátku...:)...a taky si prosím další!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama