KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Leden 2014

ANKETA

31. ledna 2014 v 23:27 Nástěnka
Děvčata v anketě hlasujte klidně dál prodlužuji ji do závěrečného dílu Barbie :) Zatím to vypadá jednoznačně,ale vše se může ještě změnit....Jsem zvědavá :)

Barbie 32.část

30. ledna 2014 v 13:07 Barbie
Kam letííííš.." rozkřikla se Mirovo manažerka když se kolem ní prohnal jako tajfun a ona jen tak-tak uskočila aby jí nesmetl k zemi.
"Čoooo? " zabrblal Miro nervózně a bez dalšího zájmu prolétl úzkou chodbičkou vedoucí k toaletám.
....Nie,nie,nieeee...nebudem sa na ňu vobec pozerať...vydýchával opřený o zeď záchodové kabinky a pokoušel se sám sebe přesvědčit,že něco jako tahle sexbomba se šatičkama na ramínka ho prostě nemůže rozházet...je normální chlap...miluje svou ženu a nic víc ho nezajímá.........KONEC....
uzavřel sám pro sebe a odlepil záda od chladných dlaždiček záchodové stěny .
S hlubokým vydechnutím pak přejel svůj obličej dlaněmi a zaklonil hlavu.
...No idem...říkal si v duchu a otočil páčkou, kterou se před chvíli v kabince zamkl.
"Miroooooo volééééé.je ti blbě? Dav burácí..." rozlehl se v téže chvíli toaletami hlas jednoho z kluků a Miro s pocitem,že mu nikdo nedá chvíli pokoj hlasitě zafuněl.
"Jo idem..." odpověděl v celku nevrle a jen tak na oko spláchl.

"Je ti něco?" otočila se manažerka přímo na Mira a zadívala se mu do obličeje.Byl trochu bledý a ona vážně nestála o to aby se jí složil těsně před koncertem nebo dokonce při něm.
"Boha,nič mi nieje.." uhnul Miro nasupeně hlavou před její rukou,kterou se mu snažila přiložit na čelo a znovu hlasitě vyfoukl nosem.
"Noooo tak když není...tak mazej..." zamračila se a prstem ukázala směrem ke vchodu na pódium.
"Ty si teda příjemnej...sis doma nevrz nebo co?.." zakroutila manažerka hlavou a zamračeně sledovala Mira,který se...a nic by za to nedala,že velmi neochotně....vydal mezi ten vřeštící dav.

Zdenička stála těsně pod jeho mikrofonem a Mirovi okamžitě zamávala.
Ačkoli se tak moc snažil nebylo možné si nevšimnout jejího lačného pohledu a ramínko,které jí při mávání sjelo Mira naprosto dostalo.
...Nie... okřikl v duchu sám sebe a pevně stiskl zuby.
Pištění nadšených holek,které ho jindy nabíjelo se mu teď zařezávalo do uší a Miro sbíral všechny své zbývající síly aby udělal ještě ten jeden jediný krok a vztáhl ruku po svém mikrofonu pod kterým na něho Zdenička upínala oči v šatech ve kterých jí nedávno podlehl.
"Vole ...co je.... chyť se.." dloubl do něho Matěj a trochu pohodil hlavou.
Předehra po,které měl Miro začít zpívat se uměle prodlužovala a kluci,kteří neměli páru co se teď v Mirovi odehráva po sobě začali nenápadně koukat.
"Sorry.." šeptl Miro a jakoby se v ten moment trošičku vzpamatoval co nejrychleji sáhl po svém mikrofonu a aniž by se směrem kde Zdena stála byť jen na vteřinu podíval přemístil se na opačnou stranu pódia.

"Tak vám veľmi pekne ďakujem a užite si zvyšok večera" vydechl Miro do mikrofonu Zadíval se kamsi do davu. Kam v podstatě jeho pohled směřoval skoro celý koncert,tak jako ho, dá se říct, skoro celý strávil na jedné straně velkého pódia a to na té opačné než stála Zdena. I tak ho, ale její pohled pronásledoval celý večer a Miro ať chtěl nebo né sem tam stejně o její nahá ramena, kterým kralovala uzoučká ramínka, očima zavadil.
Ke svému stojanu i kdyby sebe víc nechtěl prostě několikrát musel a písničky, které hrál jen s kytarou a které si lidé přímo vynutily musel zahrát se Zdenou u svých nohou.
Snažil se...tak moc se snažil nepodívat se...nevnímat a bránit se tomu co ho zas tak moc přitahovalo,že chvílemi cítil jak mu hoří tváře a jeho tělo se stále víc a víc dožadovalo té úchvatnosti a nadpozemských pocitů.které už párkrát zažil,ale které si prostě zakázal.Cítil jak se v něm znovu perou obě jeho já a musel přitom ještě kontrolovat každý svůj pohled....vnitřní chvění a bombastické výboje v podbřišku,tak aby ani jeden jediný človíček co se na něj teď dívá a natož Zdena, nepoznal co se v něm odehrává.
Miro cítil jak je vyčerpaný,ale musí...musí to dotáhnout do konce...a zmizet...musí okamžitě sednout do auta a jet domů...nechce se tu zdržovat ani o minutu dýl než je bezpodmínečně nutný.
Nejraději by zrušil i autogramiádu,ale...to asi nepůjde...má jí ve smlouvě, pořadatel si jí vysloveně přál...
...Ako toto prežije...veď ona tam isto príde........

Dav kolem Mira pomalu řídl a on se co chvíli trochu rozhlédl...že by pochopila a nepřišla...utěšoval se v bláhové naději když se Zdenička stále neobjevovala a znovu projel očima zbývajících pár děvčat, které ještě čekaly na fotku nebo podpis.
"Fúúúúú" vyfoukl Miro úlevně a śměvem se rozloučil s poslední dívčinou.
Pohledem sjel kluky,kteří už sklízeli z pódia a lehce se usmál.
...No jo Matt...zase se někde fláká...mávnul ještě na manažerku stojící s kýmsi v živé debatě u baru a s pocitem,že teď se zavře v šatně...uklidní se a přestane myslet na tu prokletou blondýnu a její šaty sáhl po klice zákulisní šatny.

"Noooo tak už je tady...." zvedl se Matěj ze židle a do široka se na Mira,který zůstal stát jak přikovaný usmál.
"Inina kámoška...neměl jsem to srdce nechat jí mačkat v davu..." mrkl ještě Matěj na Mira a hbitě se kolem něho protáhl do dveří,které za sebou s úsměvem zavřel.
"To víš...kámoška.." zabrblal ještě a vyhoupl se na pódium aby taky klukům aspoň trochu pomohl.

"To si robíš prdel?" mobilizoval Miro své síly a i přes stažený žaludek cítil jak v něm všechno začíná chvět a on zírá zas jen na ty její ramínka.
"Proooooč.." zamrkala Zdenička roztomile namalovanýma řasama a pár kroky se přiblížila k Mirovi,který stále stál tam kde ho pohled na Matěje se Zdenou uvnitř šatny doslova paralyzoval.
"Čo..prečo..nepozýval som ´ta.." polkl Miro na prázdno a konečně se pokusil alespoň maličkým krůčkem uhnout do strany.
...Boha predsa sa jej nebojím....nespouštěl oči z jejích ramenou a cítil jak se celý chvěje.
...Je zasá taká...taká..... sebavedomá...musí musí sa pohnúť...újsť........
"Psala jsem ti.." přerušila Zdenička tok Mirových myšlenek,které se předháněly jedna před druhou a omotala zkoprnělému Mirovi ruce kolem krku.
...Nie...nie...nie.." blikalo výstražně Mirovi v hlavě světýlko,kterým se ho ještě maličko fungující rozum pokoušel varovat a marně zahánět všechny ty slastné pocity touhy,které se celý večer pokoušel ignorovat a které začínali právě teď gradovat....................

Pokračování příště...........

Barbie 31.část

28. ledna 2014 v 19:40 Barbie
"Babííííí..." rozeběhla se Marínka ke starší ženě sotva Miro zaparkoval před rodinným domkem Ininých rodičů.
"Ahooooj moje malá.." shýbla se žena a rozpřáhla ruce tak aby jí její jediná vnučka mohla skočit do nárucče a ona jí pevně a s láskou objala.
"Zlatíčkooo,babičce se tak stejskalo" líbala Inina matka malou Marínku po tvářičkách kam se jen dalo a užívala si stisk malých ručiček kolem svého krku.
"Ahoj mami.." pohladila Ina svou matku po zádech a zadívala se do očí,které se k ní obrátily sotva na chviličku přestala líbat svou vnučku.
"To je dost,že se ukážete Inuško" usmála se a přetočila svůj pohled na Mira.
"Dobrý deň"..usmál se i on položil ruku kolem Ininých ramen.

"Tak pojďte..." otočila se babička stále s Marínkou v náručí do menší zelené branky a po cestičce vydlážděné malými kaminky došla až k velkému zahradnímu stolu s velkou lavicí na kterou malou Marínku postavila.
"Udělám kafíčko,čajiček...Miro pro vás džus...Marísku dáš si zmrzlinku,viď..." švěholila Inina matka šťastně a Mirovo maličké přihmouřené očí ohledně zmrzliny pro Matínku prostě "neviděla" věděla,že to nevidí rád,ale prostě....jsou tu po tak dlouhé době...přece nebude nic říkat...
"Mami,ale jen malou Marí měla dost kašel,nechodila teď do školky.." stiskla Ina Mirovi pod stolem koleno a trochu se rozhlédla.
"Kde je táta?" zeptala se aby alespoň maličko odvedla pozornost od lízátka,které její máma právě tahala z kapsy a Miro nervózně poposedl.
Bylo mu jasné,že něco takového proběhne,bylo to tak pokaždé a pokaždé si říkal,že to prostě bude přehlížet,že se to stejně nezmění, stejně ho to,ale vždycky rozčilovalo.
....Jeho tchýně je úžasná ženská tak to prostě nějak vydrží....
"Cooo děděk? No šel pro pivo....nealko..." mrkla babička na Mira a znovu se otočila ke a své dceři.
"Za chvíli je zpátky...." dodala a otočila se ke vchodu do domku, ve kterém se právě objevila Inina sestra.
"Čau.." pozdravila a její kroky vedly okamžitě k malé Marínce, která stále stála na velké lavici a z pusinky jí koukala špejle od jahodového lízátka.
"Ahoj rošťando.." zajela Marínce její teta dlaní do do blonťaých prstýnků a pořádně jí je pocuchala.
"Čaaauuu " zavrtěla se Marínka a chytla svou tetu za ruku, která jí stále muchlala kudrdlinky.
"No tak Zuzano...necuchej jí....Marísku pojď se mnou..." okřikla babička druhou ze svých dcer a uštědřila Zuzce symbolický pohlavek.
Marínka věděla,že v domečku na ní jistojistě čeká zmrzlina co babička slibovala a hbitě se své tetě vysmekla a seskočila z lavice aby se rozutíkala za svou babičkou,která už byla u vchodových dveří.

Zuzka se chvíli dívala za prchající Marínkou a opatrně usedla na kraj lavice proti své sestře a jejímu muži.
Byla o dva roky mladší než Ina a to jítehdy dělala doprovod na Mirův koncert.
Zuzka byla do Mira blázen...samozřejmě platonicky ,ale snila o jeho krásných očích,vlasech a bylo opravdu vyjímkou když nějaký Mirův koncert vynechala.Dokázala sjezdit skoro celou republiku jen aby svého idola viděla.Ina se jí tehdy pořádd smála,že co že na tom poskakujícím blonďákovi vidí,že je přece docela obyčejnej a měl by se naučit zpívat,dělávala si ze své sestry srandu a Miro jí nechával naprosto chladnou. Zuzka,protože věděla,že si jí Miro pamatuje jménem a často jí vídává stát v první řadě u pódia jen tak svou sestru pozvala na nejbližší koncert. a chtěla aby ho i Ina viděla z blízka a pochopila proč jí se tak líbí a že jeho oči jsou přece ty nejkrásnější na světě.
Řekla jí tehdy,že ať ho jde tedy poznat a že jí garantuje,že se do něj taky zamiluje...protože on je přece tak vyjímečný...
Ina se tehdy smála a se slovy...."No to víš....ani náhodou...." pozvání své sestry,ale přijala.
Přinutila Inu tehdy stát s ní hned u jeho nohou a zatímco ona ho hltala očima Ina si žádné násilí nedělala, Za to Miro.....
Zuzka viděla jak z její ségry nespouští očii a když jí začal nahánět i na fb,hodně nocí tehdy proplakala.Ina se smála a říkala,že nemá šanci a pak...pak byla najednou těhotná...nenáviděla jí...nenáviděla jeho... a teď se obě snaží ten stín mezi sebou přehlížet. Jen Zuzka už na žádné koncerty nejezdí.

Když na večer Ina s Mirem i Marínkou odjížděli byla už malá tak unavená že svému otci podřimovala na rameni a sotva jí připnul do dětské autosedačky a opřela hlavičku nevěděla o světě.
"Tak ahoj mami...tati" objala Ina své rodiče a zamávala Zuzce,která stála jen o krůček dál a sledovala své nejbližší.
"Čau ségra" špitla jen mezi rty a kývla na Mira,který se právě také rozloučil s rodiči a věnoval Zuzce okouzlující úsměv.

Zpáteční cesta ubíhala stejně hladce jako ta dopolední a zatímco Marínka ve své sedačce tvrdě spinkala Miro dělil svůj pohled mezi silniční provoz a Inu,která se spokojeně usmívala a levou rukou objímala opěradlo za Mirovými zády tak,že se konečky jejích prstú lehce dotýkaly Mirova ramene.
Den,který konečně po dlouhé době prožili všichni společně je oba nabíjel štěstím a pocitem vzájemné lásky.
Miro přenesl spící Maínku rovnou do její postýlky a zatímco Ina se zavřela v koupelně vytáhl z kapsy svůj mobil,který v nestřežené chvíli naprosto utlumil.
.....Co kdyby zas ta bláznivka psala...nenechá si od ní nic kazit....
Žaludek se mu sice maličko klepal,čekal,že možná nějaká zpráva na displeji zabliká,ale osm?
...To si robí prdel...čo čaká?....polilo Mira horko a aniž by jen jednu Zdeničcinu zprávu otevřel rychle všechny smazal.
...Nie nechce to čítať..nechce ju vidieť...nechce s ňou mať nič spoločné....zajtra sa na ňu ani nepozrie.....


"Tak sa majte slniečka" roztáhl Miro rty do širokého úsměvu a sklonil se ke svým holkám pro polibek.
"Čau a jeď opatrně" přvřela Ina oči aby si co nejvíce vychutnala dotyk Mirových rtů.
"Jasné" mrkl Miro jedním okem a poškádlil Marínku ve vláskách.
"Jééééé tatííííííí! zapištěla Marínka a zkroutila se své mámě do klína.
"V noci prídem,nebudem tam spať" Miro ještě přetočil svůj pohled k Ině a dlaní přejel její hebkou tvář.
"Pa moja" špitl a za chvili už Ina i s Marínkou doma znova osaměly.

Miro stál za závěsem a s narůstající nervozitou po očku pozoroval plnící se sál, bylo vyprodáno a on opět poznával známé tváře lidí,kteří mu už leta zůstavají svým fans věrní,měl je rád,některé víc,jiné míň a bylo i pár takových,které viděl obzvlášť rád, nebo naopak takových,které by vidět vůbec nemusel.mezi ně se teď zařadila Zdenička,,pro Mira tou,kterou už nikdy vidět nechce a ikdyž si chtě nechtě musel připustit,že milování s ní se mu líbilo a styl jakým si ho vzala ho naprosto ochromil, nic takového už prostě znovu udělat nechce a taky neudělá.
...Tak proč se mu sakra tak klepe žaludek...přece z ní nemá strach?...
Jen ještě o maličký kousek,tak aby sám zůstal skrytý poodhrnul černý těžký závěs ...JE TAM BOHA...V TÝCH ISTÝCH ŠATOCH...NIE....VZDUCH POTREBUJEM VZDUCH.......


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...........

Barbie 30.část

26. ledna 2014 v 15:13 Barbie
"Milujem ťa Inuška.." šeptl Miro tiše a přejel svými rty Inino ouško, rukou přitom nadzvedl deku, pod kterou se znovu ke své ženě přitiskl a jejich těla tak znovu tvořila neponiknutelný celek.
Ina se celá zachvěla a hlasitě vydechla.
Vzrušení,které po krásném milování v koupelně příjemně odeznívalo bylo rázem zpět a Inino tělo se znovu celé napjalo.
I Miro cítil tu novou narůstající touhu a s pocitem naprosté lehkosti pohladil svou ženu po vntřní straně stehna,které se pod jeho něžným dotykem oddálilo od toho druhého......

Miro otevřel oči a zadíval se do spícího obličeje své ženy.
...Je taká krásna...zasnil se a s úsměvem si vybavil jejich noční milování.
Bylo to tak úžasné..vzrušující...vášnivé a něžné,že Miro vůbec nechápal jak jen mohl mít minule ty šílené pocity děsu ze selhání, bát se sexu s vlastní ženou,vždyť přece bylo to tak nádherné...je normální a nic už ho nikdy nevykolejí...šaty vyhodí a na jiou už se ani nepodívá......
Opakoval si snad už po tisícátý a stejně jako jindy byl přesvědčený,že to tak tak i bude a on už se prostě nenechá nikdy ovládnout ničím co by jeho štěstí byť jen maličkato narušilo.
Cítí....přece zase cítí touhu a kdyby Inuška tak krásně nespala a on z vedlejšího pokojíčku neslyšel,že Marínka už je vzhůru nic by ho nezastavilo aby se s Inou znovu nemiloval.
Aleee...je přece sobota Ina nejde do práce...Marínka už je zdravá a on odjíždí až zítra...mohli by si udělat krásný den...třeba zajet k Ininým rodičům...jak dlouho už tam nebyli???? Měsíc???? ...To je super nápad....usmál se Miro a s úsměvem vylezl z postele.

"JOOO...jůůůůůů...pojedeme k babičceeeee..." poskočila Marínka a pověsila se na Mira.
"Počkaj nekrič slniečko, mamička ešte spinká a taky by sme sa mali spýtať najskôr babičky, či bude doma" vysadil si Miro Marínku do náruče a druhou rukou sáhl po svém mobilu aby zavolal své tchýni.Věděl,že může i bez Inina souhlasu..niikdy v tomhle směru neměli nejměnší problém.
"Babičcééé,joooooo ..." nebyla Marínka k utišeni a chytla se svého táty kolem krku.
"Počkaj chrobáčik..." usměrňoval ji leč marně Miro a zadíval se na tři příchozí zprávy z jakéhsi cizího čísla.
...PROČ SI NEODEPSAL...UŽ SE NA TEBE MOC TĚŠÍM....ZÍTRA....ZDENA... četl Miro a cítil jak ho poléva horko.
...Preboha,kde zobrala číslo....to snáď nie...zajtra...čo zajtra..... boha hrá kúsok za Prahou no jasné tá baba sa tam chystá...boha nieeeeee....nemá nejmenší chuť tu holku vidět,aby mu připomínala jeho selhání a co si jako myslí?..Že by se to opakovalo?.....
Miro všechny zprávy rychle smazal a odfoukl nosem.
"Co vy dva tu...Marí co křičíš..." ucítil v zápětí Ininu dlaň na zádech a rty ,které se mu přitiskly na rameno.
"Mamíííííí pojedeme k babičceeeee.." nebyla dál Marínka k utišení a Ina se tázavě podívala Mirovi do očí.......
"No myslel som,že ....výlet by sme si mohli urobiť..." usmál se Miro a dál svůj mobil svíral v dlani.

Cesta ubíhala hladce a malá Marínka v dětské autosedačce podřimovala.
I Ina měla hlavu opřenou do sedačky a se spokojeným úsměvem sledovala krajinu ,která se mihala za okénkem auta.
...Už tak dlouho nikde nebyli...spolu jako rodina...Miro je tak často pryč a dneska po tak nádherné noci...nádherný den...Ina jakoby najednou na těch pár posledních dnů,kdy se jí Miro zdál tak divný a kdy dokonce připustila...kdy se bála...kdy jí napadlo jestli nemá jinou...zapoměla.Cítila se tak spokojeně a věřila,že i on-její muž se tak cítí....
Miro mlčky sledoval provoz na silnici a přestože i on se po dnešní noci cítil skvěle. Nervy,které poslední dobou zažíval a občas byl jak na houpačce...v kleštích ...ve svěráku...nebo naopak se vznášel kdesi v oblacích.snažil se nedat najevo jak moc ho SMS-ky,které ráno dostal rozhodily.
...Boha prosím...teraz,nie...nech ma nechá,,,sakra kde zobrala to číslo...isto od svojej mamy...ako sa pred ňou zajtra skryť..odháněl myšlenky na Zdeničku,které mu kalily tak krásný den,který se rozhodl bezezbytku strávit se svou rodinou.......


Pokračování příště........

Barbie 29.část

23. ledna 2014 v 11:16 Barbie
"Ahoj Inuška.....ako si sa mala?" mobilizoval Miro síly a pokoušel se jít své ženě vstříc s úsměvem.Natáhl při tom ruku se své malé holčičce aby i ona s ním šla svou mámu přivítat a on se necítil tak nejistě.
"Ahoj.." odpověděla Ina unaveně a s pohlazením Marínčiny hlavičky se kolem Mira protáhla do obýváku.
Tak moc by mu chtěla dát pusu,obejmout tak jako vždycky,ale něšlo to.
Celý den neměla v hlavě nic jiného než to jaký je teď divný a co když jí je opravdu nevěrný....přece po něm blázní tolik holek.může mít skoro každou na kterou si ukáže....za chvíli se,ale vždy sama v duchu okřikla co,že jí to napadá...vždyť jsou spolu tak šťastní a ona ví že jí má rád a Marínku...nikdy by svou rodinu přece neohrozil.aleee tak proč je tak divnej.... honily se Ině v hlavě myšlenky a práce na kterou se měla soustředit brala několikrát za den "za své"...

"Ahoj beruško" položila Ina na stolek kabelku a vrátila se jeden krok ke stojícímu Mirovi,který už posmutnělou Marínku držel v náručí a oba dva Inu sledovali.
"Byla si hodná?" zeptala se Ina tiše a stoupla si na špičky aby své holčičce vetkla malý polibek na tvář.
"Jo...i tatínek" špitla Marínka jakoby celou svou dětskou dušičkou vycítila jak moc teď její táta potřebuje pomoct....maminka mu přece zase nedala pusinku.
"Joooo? Byl hodnej DNESKA!!!!!! " pozvedla Ina obočí a s důrazem na slovo dneska se na MIra podívala.
Marínka nebyla hloupá poznala,že něco není v pořádku a pohotově využila maminčiny blízkostí a by jí z tátovi náruče svou druhou ručičkou chytla kolem krku a přitáhla její hlavu tak blízko jak to jen šlo k nim oběma.
Marínka ted každou svou jednou ručičko držela jednoho ze svých rodičů kolem krku a svou hlavičku opírala z každé strany o hlavy jejich.
Mirovi tlouklo srdce jak o závod a Ina raději sklopila oči.
Ani jeden z nich teď nemohl necítit to pouto lásky co je spojuje i s jejich holčičkou,jen si to teď vůbec nedokázali říct a ani jeden z nich nebyl schopný se tomu druhému podívat do očí.
Miro se styděl za to vše co udělal a Ina si tím co udělal nebo neudělal vůbec nebyla jistá.
Marínka chvíli v obětí svých rodičů čekala a navzdory svému věku to byla ona kdo cítil,že musí něco udělat protože tihle dva to nedokáží.
"Mám vás ráda" vlepila pusu jak mámě tak tátovi a zavrtěla se v náručí svého táty tak aby pochopil-a opatrně jí postavil na zem.
Když se narovnal Ina stále stála na tom samém místě a očima pátrala v Mirově tváři.
Miro jen mlčky spojil jejich pohledy a sám se divil,že to vůbec dokázal.Křeč v žaludku se trochu zmírnila a on si najednou uvědomil,že svou dlaň přesouvá do manželčina pasu a jeho hlava se sklání.Ina neuhýbá-jen maličký letmý dotyk jejich rtů a Mirovi tělem projíždí blesk....bohááá túži po něj.....
Chce jí líbat...znova....oba,ale sklání hlavu do strany,jejich holčička každého z nich objímá kolem stehna a s úsměvem k ním zvedá hlavu.
Ina maličko poodstoupila a s pohlazením malé Marínky po vláskách svůj pohled vrátila k Mirovi.
"A.... nenos tyhle hrozný trika.Marí si pak myslí že nosíš šaty a ptá se jestli nejsi ženská..." pokývala Ina hlavou a poodešla ke kuchyňské lince aby si už konečně po celém dni v práci uvařila kafe.
Mirovi chvíli trvalo než Ininu poznámku pobral.a teď měl pocit,že už tomu,ale vůbec nerozumí.
...Tak Marínka ho v ložnici neviděla?...Myslí tyhle trika jako šatičky?...Vždyť je nosí pořád..... dosedl vedle své holčičky,která už se zase šťastně usmívala na sedačku a maličkou chvíli uvažoval,že by se jí zeptal.
..Ale né...přece nebude riskovat...to je přece jasný myslí tyhle trika....vyháže je..... spadl Mirovi ze srdce snad ten největší kámen jaký tam kdy měl a podíval se na papír na který Marínka právě malovala.
"Čo maľuješ?"...usmál se a od obrázku zvedl oči ke své ženě,která si právě proti němu sedla k voňavé kávě.
"Nás.." pohodila hlavou Marínka a dodělala na obrázku tátovy dlouhé zlaté vlasy.....

"Už spinká?" otočila Ina k Mirovi hlavu sotva vyšel z dětského pokoje,kde právě Marínku uspal svou "vlastní" pohádkou o princezně co si ráda malovala a usmál se na svou ženu.
"Hej...spinká" šeptl a zadíval se na Inu,která se právě chystala vejít do koupelny.
"Inuška,,," šetl znovu ve snaze svou ženu zastavit a dvěma kroky se k ní přiblížil.
"Ja....ospravedlňujem sa za včerajšok...prepáč mi...ja...." koktal tak trochu Miro,ale poznatek,že se žřejmě neprovalilo vůbec nic a vše plyne jen z jeho dlouhých triček mu dodával odvahu a tlumil tak jeho černé svědomí nad vším co si vytýká,že provedl.....
Už se zas cítil jako chlap...touha po jeho ženě je tu zpět,už nikdy nedovolí aby ho ovládly sukně NIKDY.
Ina se sice divného pocitu nezbavila a Mirovo chování posledních dnů jí pořád přišlo divné,svého muže,ale milovala a nedůvěra,která v ní od včerejška pracovala se s jeho blízkostí a láskou,kterou z něho teď právě cítila pomalu vytrácela a ona se do koupelny splou s Mirovými něžnými doteky a polibky nechala opatrně jeho tělem zatlačit..
Sama pak otočila klíčem v zámku a nastavila rty k polibku.......


Pokračování příště........

Barbie 28.část

22. ledna 2014 v 12:23 Barbie

"Čože si povedala?" zatmělo se Mirovi před očima a i s Marínkou v náručí dosedl na manželskou postel.
...To snad nééé...třeba špatně slyšel....uklidňoval sebe i své srdce,které se roztlouklo neuvěřitelnou rychlostí a přitlačil svou dlaň trochu silněji na Marínčina zádíčka.
...Viděla ho...videla ho...preboha to snáď nie...to nieeee.....Inke povedala to Inke........panikařil Miro a cítil jak mu hoří tváře.
....Musí se,ale zeptat...musí vědět co řekla...co viděla..... pokoušel se Miro zklidnit dech a najít ve svém zmatku vhodná slova aby svojí holčičku ještě víc nerozplakal.
"Maríííí,chrobáčik.." začal opatrně a jen velmi tiše...nesmí nesmí své holčíčce ukázat,že je na kolenou....celé jeho bytí šílí a hrůza co ho zahltila mu nedovoluje dýchat.....Marínka to,ale nesmí poznat.....nesmí poznat,že by teď nejraději vzal nohy na ramena a utekl někam kde ho nikdo nikdy nenajde a on až do smrti bude žít se špatným svědomím jako poustevník....jenže má tu svojí holčičku,nemůže jí tu nechat a utéct.......
"Maríííí...."zopakoval Miro znovu a pomalu svou ruku přesunul k Marínčině hlavičce, tak aby jí zvedl ze svého ramena a mohl se jí podívat do uplakané tvářičky.
"Čo si povedala?" zeptal se jak nejtišeji to šlo a bříškem palce setřel své malé holčičce slzu pod očíčkem.
"Že...n..o...síš šatič...ky a pánové ne...nosíííí" vzlykala ještě trochu Marínka a její uplakané oči Mirovi rvaly srdce....
."Ma...min...ka říka...la,že už nebud...eš,ale jáááá vím,že ..pá..no...v.éé,nenosí.." chytla se Marínka svého táty znovu kolem krku a pevně se k němu přitiskla.
Miro z toho moc moudrý nebyl,ale to že ho Marínka včera v ložnici s Ininými šaty viděla...o tom už moc nepochyboval.
...Ale jakto,že ....vždyť když přišel večer domu byla Ina celkem v pohodě,usmívala se a chtěla mu říct....no jasně už ví co mu chtěla říct,ale naštvaně nevypadala...to až dneska ráno...možná se měl večer víc ovládat a zůstat v obýváku...byl by teď moudřejší...aleee byl tak vyčerpaný...tak bolavý...přece zklamal sebe....hlavně sebe....je úchylák a nevěrník...boha tohle si nemůže nikdy odpusit...ale kdyby Ina...kdyby Marínka řekla co dělal v ložnici...asi by se Ina chovala jinak....boha...kdyby aspoň věděl co všechno jeho holčička viděla....ale jak se jí má zeptat?.......
Miro se s Marínkou v náručí zvedl a pomalu došel do obýváku,kde se svou holčičku pokusil postavit na sedačku tak aby alespoň převlékl z oblečení,které měla na sobě do něčeho "domácího"
Marínka se ho,ale stále držela jako klíště a i ona měla jakýsi zvláštní pocit selhání.
...Maminka se na ní zlobí...myslí si,že je hloupá a že nepozná holčičku a chlapečka a ráno jí ani tatínkovi nedala pusinku,bouchla dveřma a tatínek je teď smutnej a může za to ona....neměla se maminky včera ptát...proč si,ale teda tatínek s maminčinejma šatičkama hrál?...

Marínka byla opět nezvykle zamlklá a ačkoli se jí Miro,přes veškerou svou nervozitu,křeče v žaludku a nesnesitelně palčivou bolest v celé své duši snažil rozptýlit pohádkami nebo kreslením,jediného čeho docílil bylo,že se mu jeho holčička vždy pověsila na krk a mlčky svého tátu objímala.
Po obědě,kterému beztak ani jeden z nich nic moc nedal si dokonce vynutila to aby si s ní Miro lehl a ona ho až do usnutí držela za ruku.
Takhle přešlou svou holčičku snad nikdy neviděl...je přece ještě malá aby pochopila co se s jejím tátou děje,ale vše kolem i to že si myslí,že udělala něco špatně a maminka se teď na ní zlobí ho neskutečně trápilo.Ona přece nic špatně neudělala TO ON, on je ten co dělá všechno špatně....jenže jak,,,jak z toho teď ven? Přece nemůže Ině říct,že je úchyl a ještě ke všemu.....aaaa nieeeeee toto nie to musím vymazať zo svojej hlavy,,túúú túúúú babu čo ma normálne zneužila.....vzpoměl si Miro na Zdeničku a pořádně stiskl víčka.
......Boha čo mám robiť.... pomož prosím....modlil se Miro v duchu a snad i v téhle chvíli na nějaký ten zázrak věřil.

Ležel,ale vedle své spící holčičky s hlavou plných nejrůznějších scénářů jak z tohodle šíleného "snu" ven,hodně dlouho, ale nakonec mu žádný nepřišel dost dobrý na to aby si při jeho realizaci nezničil vše co tolik miluje-svoje dievčatká---svoju prácu a Miro při pohledu na hodiny znovu začal propadat panice.
Inuška čoskoro príde..ako sa jej zasa pozrie do očí...čo bude hovoriť ako sa naňho bude tváriť...čo vlastne vie??? ČO JEJ MÁ POVEDAŤ....PRAVDU??? nie...to predsa nemože...by sa s ním rozviedla,že je úchyl...zobrala by mu Marínku....úchyl...úchyl...tohle slovo už Miro opravdu nenáviděl.

Když nakonec k večeru zarachotily klíče v zámku seděla Marínka na sedačce a malovala si a ačkoli se Mirovi podařilo jí i přes veškeré své špatné pocity trochu rozptýlit oba dva sebou trochu cukli.
Marínka se nejistě otočila do předsíně a v Mirovi se rázem vše sevřelo.
"Mamička..." špitl směrem k Marínce a pokusil se vyloudit povzbudivý úsměv,


Pokračování příště............

Barbie 27.část

21. ledna 2014 v 18:19 Barbie
Miro cítil teplo Inina tisknoucího se těla a kyslík,který mu chyběl už při příchodu domu ještě víc řídl.
...Nééé musí se vzchopit...cože mu to Ina říká...mobilizoval opět své síly a pokoušel se svůj strnulý pohled kamsI před sebe otočit ke své ženě.
"Moroooo, posloucháš mě? Co je s tebou?" slyšel její hlas odkudsi z dálky a znovu se z poledních sil pokusil zapojit své smysly.
"Čo Inuška, čo si hovorila?" vzdychl nepřítomně a volnou rukou,tou kterou mu Ina nesvírala ve své, si přejel celý obličej.
Byl tak moc vyčerpaný,tak slabý rozervaný do příšerné bolesti,která bezohledně projížděla celým jeho tělem a ničila všechno-všechno krásné co v něm ještě zbývalo.
"Miro je ti něco?" zamračila se Ina a zkoumavě svému muži pohlédla do tváře.
"Nie nič...čo si hovorila,prepáč...som...ustatý?" konečně i Miro silou vůle pohlédl do Ininy tváře a zadíval se do očí,které tak moc miluje,
"No říkala jsem ti....opravdu ti nic není,si bledej..." odbočila Ina ještě od toho co mu chtěla původně říct a přesunula svou dlaň na Mirovu tvář.
"Nie...naozaj.."špitl a raději před pohledem své ženy zavřel oči.
Má jí tak moc rád tak proč se sakra cítí tak špatně.....jasné vie prečo...je úchyl a klamár.
Ta dvě šílená slova co nedokázal ze své mysly nikam zahnat ho zabíjela a brala volnost k dýchání.
"Noooo říkala jsem ti,že bys asi neuhádl na co se mě Marí večer ptala,ale to není důležitý,běž si lehnout vypadáš vážně unaveně" usmála se Ina a znovu pohladila Mirovu tvář.
"Hm...povieš mi to zajtra,hej Inuška" šeptl Miro téměř neslyšně a pokýval hlavou.
"Ja....naozaj mi nieje dobre...ja pojdem si ľahnúť" šeptal dál naprosto rezignovaně a pomalu se zvedl na nohy o kterých mě pocit,že ho do ložnice možná ani nedonesou.
"Miro co ti je?" chytla Ina ještě Mira za ruku a starostlivě k němu zvedla oči.
"Nič moja....ľúbim ťa.." Miro svou ruku opatrně vytáhl a bez dalšího pohledu či slov se ke své ženě otočil zády a z obýváku se doslova odšoural.

Ina se zamyšleně opřela zpět do sedačky a zadívala se do prostoru místnosti.
...Co to bylo? Co s ním je? Je divný...ZASE....je vlastně ještě divnější než byl...že by byl nemocný? Unavený? No,ale chová se tak divně....úplně JINAK..DIVNĚ...ona přece pozná když je unavený....stalo se snad něco???...Jakto,že ho ani nezajímalo co mu chtěla o Marínce říct,,,,jeho holčička u něho je přece vždy na prvním místě.....přemýšlela Ina a pocit stísněnosti ted mnohokrát silnější než kdykoli jindy začal ovládat celou její duši....bolí jí srdíčko proč? Přece mu věří....nebo né?...

Když Ina přišla do ložnice,předstíral Miro tvrdý spánek,žaludek měl ale v jedné velké křeči...přál si jediné aby si Ina lehla...jen lehla...a spala...nic víc.
...Né nemohl by teď....nedokázal by to...ikdyž by tak rád,miluje jí přece...jen..teď né....teď by jistě znovu selhal....modlil se v duchu Miro a téměř bez dechu čekal až se Ina uloží.
I ona ale měla plnou hlavu zvláštních myšlenek a ikdyž by se tak moc ráda ke svému muži přitulila otočila se k němu zády a zavřela oči.
....Snad ráno bude líp.... i ona v duchu prosila a zavřela oči,ve kterých,kdyby se do nich teď Miro podíval,se zračil smutek.
...Vlastně se s Mirem ani nedomluvili jestli bude s Marínkou zítra ještě doma...celý večer byl pryč a když přišel......kde vlastně byl...říkal,že se potřebuje projít....opravdu se někde jen tak procházel?....přemýšlela Ina stále dokola a znovu se jí vybavil nedávný večer kdy měla pocit,že i když se s ní Miro fyzicky miluje je někde úplně jinde.....bože.....hlesla v duchu Ina a pokoušela se zadržet slzy,které se jí draly do očí.
...To nééé to nemůže být pravda.....

"Tatííííííí... vstáveeeeej..." hupsla Marínka na postel až sebou Miro trhl,už sice moc nespal...vlastně ani neví jestli vůbec spal,ale nezbylo mu než otevřít oči a zahnat ten tísnivý pocit,který ho stále celého svazoval.
"Ahoj slniečko...nekríč veď ja nespím" cvrnkl svou holčičku do nosánku a zadíval se na kraťásky a tílko,které měla na sobě.
"Kam ideš?" zeptal se a trochu nechápal proč je Marínka oblečená.
"No kam do školky jdeme.." ozvala se Ina s předsíně a pokoušela o naprosto normální tón.
."Prečo...veď je chorá.." dál nechápal a trochu se na Inu zamračil.
"Už tolik nekašle a ty si večer taky nevypadal zdravě a ani si mi neřekl jestli někam dneska nejdeš" Ina se sice snažila,ale i Miro jasně vycítil její podrážděnost.
"Nie nikam nejdem Inuška,by som ti povedal, nechaj ju doma, bol som iba ustatý" pokusil se Miro o úsměv,ale jasně cítil,že včerejší večer mezi nimi zanechal něco divného co tu stále je a cítí to oba dva.
"Ale já přijdu dýl...dneska se nepůjdeš projít?" neodpustila si Ina poznámku a sama slyšela jak jízlivý tón nasadila.
"Nie nepojdem, .." zakroutil Miro hlavou a protože se mu pohled jeho ženy zdál opravdu zvláštní otočil se raději k Marínce .
"Tak utekaj dať mamičke bosk, šup, utekaj sa prezliecť" Ina,ale si ale jeho otočení vyložila po svém a i ona se ve dveřích ložnice otočila zády.
"Tak čau" vyprskla a než se Miro i Marínka nadáli doslova za sebou práskla dveřmi.
"Maminka se zlobí.." zarazila se v půli cesty Marínka a natáhla k pláči.
"Nie prečo by sa hnevala moja..." byl Miro rázem u své holčičky a vzal jí do náruče.
"Protože si myslí,že jsem hloupá" vzlykala Marínka Mirovi na rameni a Miro se trochu zamračil.
"Prečo by si toto myslela? Ty niesi hlúpa" utěšoval svojí holčičku a pohladil jí po zádíčkách.
"Jo jo.." zvedla Marínka očíčka,které se jí zalévaly slzami se podívala na svého tátu.
"Já...jsem řekla,že nosíš šatičky a ty nejsi holčičkaaaaa..." rozplakala se Marínka a pevně svého tátu objala ručičkama kolem krku.......

Pokračování příště.......

Barbie 26.část

20. ledna 2014 v 12:15 Barbie
"Jak si přišla na takovou hloupost?" usmála se Ina a pohladila Marínku po tvářičce.
"To víš,že je tatínek chlapeček.." usmívala se dál na svou holčičku a pomalu přisedla na její postel.
"Vždyť už jsme si o tom kdo je chlapeček a kdo holčička povídaly...ty si to nepamatuješ?" zeptala se Ina a zapátrala v očíčkách které na ní Marínka upínala.
"Jo..." špitla Marínka a očíčka sklopila.
...Maminka si asi myslí,že je hloupá....ona si to,ale pamatuje co jí říkala..jen...tatínek,přece.......
"Tak vidíš..když si to pamatuješ....tak co tě to napadlooo..." přisedla Ina ještě o kousek blíž ke své holčičce a chytla její droboučkou ruku do své.
"Tak spinkej už...." šeptla a chystala se popřát Marínce dobrou noc.
"A mamíííí.." nedalo Marínce aby svou mámu nezadržela ještě jednou otázkou.
"Noooo..." Ina se dál usmívala a znovu pohlédla do tváře svého blonďatého andílka.
"A...nosí pánové taky sukýnky a šatičky?" ptala se Marínka dál na to,čemu stále nerozuměla a co jí dnes celé odpoledně pořádně trápilo.
."Maríííí,ano někteří pánové taky nosí sukýnky,ale to v jiných zemích..hodně daleko,tady né,to jen třeba princové v pohádkách mají někdy krajkové kalhoty co můžou vypadat jako sukýnka,ale jinak né" snažila se Ina být trpělivá,ale v duchu prostě nechápala,proč Marínku najednou zajímají takovéhle věci.
"Ale tatínek nosí šatičky" našpulila Marínka nešťastně pusinku a spocitem,že si maminka opravdu myslí,že je hloupá nešťastně zamrkala očíčkama.
"Cooooo" rozesmála se Ina a okamžitě si vybavila Mira v jeho domácím úboru,který se skládal jen z boxerek a dlouhých vytahaných tílek či trik co mu občas sahaly až do půli stehen.
...Aháááá..tak odtud vitr vane.... smála se dál a znovu Marínku pohladila.
"Ne,neboj se beruško,tatínek opravdu není holčička,je to chlapeček a šatičky už nosit nebude... a spinkej už je poždě...dobrou noc.." ukončila Ina debatu a s polibkem na dobrou noc se zvedla z Marínčiny postele.
"Dobrou,spinkej,,," zopakovala ještě a zhasla malinkou lampičku u postele.

Se sklopenou hlavou,plnou myšlenek,která se mu rozbíjela jedna o druhou došel Miro až na ten nejvzdálenější okraj parku,kde ho stromy dokonale kryly před pohledy ostatních a těžce dopadl na oprýskanou lavičku.
Chtěl být sám jen se svým svědomím a tísní,která ho spalovala a on měl pocit,že z něho uvnitř těla za chvíli už nezbyde snad vůbec nic.
...Co to zase udělal?...
"Úchyl" šptil nenávistně sám k sobě a s naprosto nepřítomným pohledem kamsi do mraků,které se ztrácely ve stmívající se obloze. se zády opřel o staré prkno lavičky.
......Čo sa to so mnou robí? Chcem zpeť svoj život...to som naozaj úchyl...a ešte klamár...podviedol som svoju ženu...nechcel som to urobi´t....milujem ju...milujem...boha tak veľa...tak prečo som pred ňou utiekol....čo má toto znamena´t...je to kvoli šatom či tej....druhej...přečo som to urobil...nechcel som...ako to mám všetko vráti´t...chcem byť taký ako predtým...pred čím... kým som na seba vzal tie prekliate šaty...nenávidím ich...rozbíjaju mojú rodinu...moje dievčatká...Inuška,Marínka...preboha Marínka...čo sa mi rozum pomiatol ako som to mohol urobiť kým tam bola moja malá......
Míchalo se v Mirovi zoufalství i nenávist k sobě samému.
Mraky už docela potemněly a on si uvědomil,že oblohu sleduje přes závoj slz,který mu zastřel pohled na noční oblohu.
...Jak dlouho tu vlastně takhle sedí?..... Netušil.
....Měl by jít domů...ale chce tam vůbec jít?.... Chce...má tam přece to nejcennější co má...jeho holky,ale....bude si muset k Ině lehnout...bojí se anooo ON SE BOJÍ.... co když bude chtít.....
Miro se pomaličku zvedl z lavičky a a hlavou snad ještě těžší než sem před pár hodinami šel s nadějí,že si jí pročistí a přijde na to co má dělat aby byl zase tak šťastný jako dřív se šouravými kroky vydal zpátky ke svému domovu.
...Snad už bude Inuška spát......

Miro strčil klíče do zámku a opatrně otočil.jeho žaludek se kroutil,ale s tlumeným světlem televize, které se linulo z obýváku mu poskočil až do krku..
...Nespí Inuška nespí....uteče...půjde ještě do hospody...počká až tu bude tma.... panikařil Miro,ale tiché "ahoj" z obýváku ho zastavilo v půli cesta ke dveřím.
"Ahoj.." šeptl i on a protože se neodvážil udělat nic jiného, s pocitem že v celém tomhle bytě není špetka kyslíku dosedl vedle své ženy na sedačku.
"Ahooooj.." zopakovala Ina o okamžitě se ke svému muži přitulila.
"Si představ... víš co se mě ta naše cácorka teď večer ptala?"..................

Pokračování příště........

:( SORRY

20. ledna 2014 v 6:20
VZHLEDEM K TOMU,ŽE MI BLOG VČERA "SPOLKNUL", ZDÁ SE NENÁVRATNĚ CELÝ NOVÝ DÍL POVÍDKY,COŽ BYLA DVOUHODINOVÁ PRÁCE A MĚ FAKT CHYTL NERV A BLÁHOVĚ ČEKALA JESTLI HO TŘEBA ZASE NEVYPLIVNE,BUDE DALŠÍ DÍLEK ZŘEJMĚ AŽ DNES ODPOLEDNE NEBO K VEČERU, MUSÍM SI K TOMU ZASE SEDNOUT.TAKŽE PROSÍM O TRPĚLIVOST.DĚKUJI.

Barbie 25.část

16. ledna 2014 v 14:23 Barbie
Miro seděl na židli a mezi koleny svíral své semknuté ruce.
Nervy smíšené s touhou a narůstajícím sexuálním napětím v něm rostly jako o závod.
...Nie,,,nie...nie...to predsa nemože,zakázal si to a...je tu predsa Marínka,jeho slniečko.....sjel očima svou spící holčičku znovu se pohledem stočil ke dveřím ložnice.
....Čo sa to s ním zasa robí...veď...veď už to bolo celkom dobré... zoufal si v duchu Miro a jeho klouby na prstech silným svíráním naprosto zbělely.
Tlak,který ho svíral snad v každičkém koutku jeho těla začínal být nesnesitelný a Miro cítil jak bolestivě stahuje svaly na svém břiše.
...Nie...nechce to...nechce...svěsil Miro hlavu a stiskl víčka tak pevně až ho zabolely oči.
Nebylo to,ale nic platné věškerý tlak z břicha a koneckonců i celeého těla se Mirovi začal soustředit tam kde si to teď přál ze všeho nejméně.
Nádherný fascinující pocit,vzrušení a touhy po uvolnění,spojený se strachem to v téhle chvíli dotáhnout do konce ho zcela pohltil.
Ložnice...Marínka,,,ložnice...Inin šatník...šaty...Marínka...spinká bohaaa...nik tu nieje....chce to urobiť....tak veľa chce.....nezobudí sa...boha nesmie sa teraz zobudiť..řvaly na Mira obě jeho já a on se jak v kleštích postavil na své třesoucí se nohy.
...Iba sa pozrieť....nič viac....vzal Miro za kliku ložnice a opatrně je za sebou přivřel.
....Ten šatník...ten šatník,je zase pootevřený...preboha prečo to nezatváta.....tolikrát už jí to říkal a NE ona to vždycky nechá pootevřené...slyšel Miro sám sebe jak zrychleně dýchá a vzrušení,které napínalo snad všechny jeho smysly prostě nedokázal nijak ovládat.
Jen špičku ukazováčku zaklínil za pootevřeno dveře skříně a maličko zabral.
....Boháááááááááááááááááááá....přejel dlaní snad všechny Ininy šaty až se konečně zastavil na těch s ramínky.
...Iba ...iba si ich priložiť...iba tooooooo...toužil Miro aspoň na okamžik okusit na svém těle ten úžasný kus látky.
...Marínka predsa spí...zaposlouchal se ještě do ticha,které vládlo bytem a zkontroloval přivřené dveře.
...Iba...iba pár sekund...nič viacej.... přesvědčoval sám sebe a Miro a už nebyl schopný nijak zastavit ten povznášející a nadpozemský pocit,který ho svým mravenčením a napínáním v celém těle vynášel do oblak.
Ještě jeden pohled ke dveřím a Miro ze sebe serval černé tílko.
...Priložiť iba priložiť.... kousal se Miro do rtů aby zmírnil dýchání,které bylo stále intenzivnější.
"Aaaaaaaa...aaaa aa" nedokázal Miro už ovládnout ani jeden ze svých smyslů a stále ke dveřím otočený zády tiskl jednou rukou Ininy šaty na svůj hrudník a břicho,zatímco druhou aniž by si to příliš uvědomoval přes džíny na svůj tryskající rozkrok.
"Fůůůůůůůůůů" vyfoukl Miro tváře a stále s Ininými šaty na svých prsou se zadíval do zrcadla.
....Pane bože co to zase udělal,,,bože je vážně úchylák...zmuchlal hebkou látku ve své pěsti a v zrcadle sledoval své tělo na kterém ze předu přidržoval ten skvost.....zase nic nechápal,jen pocit bezmoci a vzteku teď vystřídal tu nádheru,která právě odeznívala.
...CO TO BYLO... Miro odhodil šaty a prudce se otočil ke dveřím.
...Marínka...boha Marínka....dostával se zpět do reality a ve vteřince na sebe zpět natáhl své tílko.
Že by se potřeboval převléci teď vůbec neřešil a dveře prudce rozrazil.
....Nič...předsíň byla prázdná a Miro nakoukl do obýváku.
Marínka stála bosá u sedačky a dopíjela z hrnečku poslední zbyteček svého čaje.
"Ty už nespinkáš,slniečko.." zeptal se Miro a hlas se mu znatelně roztřásl.

"Inuška tak já idem...neboj sa prídem skoro" sklonil se Miro ke své ženě s polibkem a zamával Marínce.ležela stále v obýváku na sedačcě a sledovala pohádku,kterou jí Miro před chvíli pustil.
"Ahoj tatíííí" řekla tiše a zamávala svému tátovi ručičkou.
"Ahoj slniečko.." usmál se Miro a vlípl Ině ještě jeden maličký polibek.
"Keby niečo zavolaj,no horúčku nemá.." řekl ještě a nervózne se podrbal na tváři.
Marínka byla celé odpoledně nezvykle zamlklá,říkala sice,že jí jen trochu bolí hlavička,ale Miro prostě potřeboval vypadnout.Cítil se jak ve svěráku,musel ven..na vzduch..chtěl volat Mattovi,že zajdou na pivo,ale nakonec se prostě rozhodl,že nasadí černé brýle a ikdyž je léto i tmavou čepici a zmizí mezi stromy nedalekého parku.
Musí si prostě pročistit hlavu a na to potřebuje být sám.Doufal taky,že až se vrátí Ina už bude spát....

"Mamííííí..." zvedla Marínka očíčka ke své mámě když jí Ina večer ukládala do postýlky a chviličku se odmlčela,nevěděla jestli se má zeptat,vůbec tomu nerozuměla,jen nějak podvědomě tušila závažnost toho co jí vrtá v hlavičce.
"Copak..kočičko" usmála se Ina a pohladila svojí dceru po tváři.
"Tatínek je taky holčička?" špitla Marínka a zadívala se do udivených očí své mámy.

Pokračování příště..........