KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Červen 2014

Lhářka 64.část

30. června 2014 v 13:14 Lhářka
"Niečo som nakúpil...počkaj, kam idete?" sehnul se Miro k velké tašce a vytáhl z ní vyčuhující krabici.
"Čůrat.." pípla Natálka a zarazila se.
...Aha měla se asi napřed zeptat...ale Miro přece říkal,že na tohle se ptát nemusí........trochu znervózněla a cítila jak se žaludek zase trochu sevřel.
" Tak počkaj...ešte necikaj...nečůrej vydrž." vykuli Miro významně na Jeníčka oči a jedním tahem krabici roztrhl.
"Pozri..toto je pre teba, aby si tam nespadol " zamával Miro modrým dětským prkénkem Jeníčkovi s Natálkou před očima protáhl se kolem nich na záchod aby ho okamžitě zapasoval do mísy.
"No a teraz možeš..." hrdě pohodil hlavou a kousek od mísy ustoupil aby měla Natálka dost místa na ní Jeníčka posadit.
"To moje?.." roztáhl Jeníček nožičky, tak aby na své nové prkénko dobře viděl a maličkým ukazováčkem se zabodl do jedné z mnoha hvězdiček, kterými bylo celé poseté.
"vězdišty..." přejel ještě prstíčkem další svítící hvezdičku a s bezelstným dětským úsměvem zvedl k Mirovi hlavičku.
"No jasné,že tvoje....jaj moment som kok......" plácl se,ale Miro do čela a než se Natálka s Jeníčkem nadáli otvíral vchodové dveře a skláněl se kamsi za ně k zemi.
"Som ju tam položil,kým som odmykal, som ju nechcel nechat v aute..." huhlal si Miro více méně pro sebe a tam kde ještě přede chvílí stála velká taška položil teď naprosto novou autosedačku.
"Ježiš Miro...to muselo stát moc peněz to...." vyhrkla Natálka a pokusila se Jeníčka, který se odmítal svého nového prkénka pustit, sundat ze záchodové mísy,
"To nerieš Naty, toto je vec, ktorá je potreba...poďte" nenecha Miro Natálce žádný prostor pro její pochybnosti a s pobídnutím aby šla i s Jeníčkem za ním vykročil zpátky do obýváku.
"Ne moje, já šůlat etě" zaslechl ještě další Jeníčkův protest, při Natálčině pokusu ho ze záchodu sundat a pobaveně se usmál.
.....Bude teraz bývať na záchode.........usmíval se dál a vytáhl z velké tašky pastelky, které taky dneska koupil a za pokračujících Jeníčkových protestů vzdát se svého prkénka se s nimi vrátil zpátky na záchod.
"Já šůlat.." pípl Jeníček bázlivě, sotva se Miro znovu objevil ve dveřích záchoda a vycvičený od Igora, i přes to, že se dál křečovitě držel svého nového prkénka, zvedl k Mirovi ustrašná očíčka.
"No kým sa ti tu páčí tu ostaň....teda...když se ti tu líbí tu zůstaň, no my s mamičkou teď půjdeme a budeme si malovať, viď.." podal Miro s vysilujícím českým překladem Natálce dlouhé pouzdro s pastelkami a po očku sledoval Jeníčkův pátravý pohled, aby se vzápětí sklonil až přímo k Natálce a lehce se rty dotkl její tváře.
"Poď" šepl a bez dalších okolků jí chytil za ruku a vykročil ze záchodu ven.
" Já uš šůlala." ozval se téměř okamžitě Jeníčkův hlásek a Miro s Natálkou s pobavením sledovali jak se sám a nemotorně snaží ze záchodu seskočit dolů.
" Fááákt " smál se Miro a aniž by nad tím nějak víc přemýšlel pustil Natálčinu ruku a sám Jeníčkovi ze záchodu pomohl a natáhl mu na holý zadeček punčocháčky.
"Jo..níček taky malvat " oznámil mu Jeníček a Miro si všiml jak nespouští očíčka z pastelek, které Natálka stále držela v ruce a se zvláštním pocitem ty dva sledovala.


Igor seděl u počítače a pátravě očima jezdil po jeho obrazovce.
...Sakra jak má toho krypla najít...furt tu na něj vyskakují jen nějaké klipy a videa...fotky....na to kašle...chce vědět kde bydlí...sráč jeden...najde ho i kdyby to tu měl zavařit.....skřípal Igor vztekle zubama a polehoučku smočil rty v pivu, které si před chvílí donesl z kuchyně.
....Sám...musel si pro něj sám....sakra do prdele....na to má ženu....měla by tu být a starat se o něj...je nemocnej....jooo je nemocnej......musí jen po kapkách...nechce zpátky do špitálu....má teď jiné starosti....ta malá děvka i za tohle může....nemůže se ani pořádně napít aby mu nebylo zle...kdyby tu byla postarala by se o něj....ta by koukala jak by jí proháněl, ale....teď je na všechno sám.....však on si jí najde a odtáhne sem....tam kam patří ....mrcha jedna nevděčná......... mračil se Igor a pokoušel se prokliknout někam kde by se konečně dozvěděl to po čem tak toužil.
....Tetka mu sice slíbila pomoc,ale moc tomu zatím nevěří....bude jí muset zas jít navštívit...možná....možná kytku by jí mohl donést....nebo bonboniéru...do prdele zas aby utrácel....bába jedna...nemá ho snad ráda, nebo co.........špulil Igor naštvaně pusu s dalším naprosto zbytečným kliknutím praštil pěstí do stolu tak silně, že jen tak tak zachytil lahev s pivem aby se mu celá nevylila do klávesnice.
"Hovno, do prdele, kurva...." ulevoval si tím nejhorším slovníkem a sevřel myš od počíace tak silně až ho zabolely prsty.
....Ženský v práci přece říkaly, že tady se dá najít úplně všechno...tak kde sakra dělá chybu.......


"Miroooo...to si neměl, to nejde, to...přece nemůžeš..." protestovala Natálka tichounce, zatímco si Jeníček se zaujetím maloval do velkého sešitu, který Miro také koupil a s obavami znovu sledovala jak z velké tašky vyndavá další a další věci a jednu po druh je skládal na druhé, volné křeslo.
" Možem, keď chcem moja a už som povedal..toto nerieš.." pustil z ruky zabalené dětské pyžámko a otočil se k Natálce aby si jí za pas k sobě přitáhl trochu blíž.
"Chcel som to tak...chápeš...tak pššššš..hmm ? " zašeptal s úměvem a nenechal už Natálce sebemenší prostor pro nějaké protesty.
Jeho rty se v tom samém okamžiku neprodyšně spojily s jejími a Natálce nezbylo, než se podvolit jeho nenasytnému polibku.
"Tak a teraz poď,..preberieme to, hej " usmáíl se Miro sotva své rty od Natálčiných odpojil a stejně tak jako prve na záchodě uchopil svou květinku za ruku. Měla jí studenou a Miro cítil jak se jí lehce chvěje.
....Nie musí ju naučit všetkého sa nebáť...najme toho čo on chce pre nich urobiť...sám a bez akýchkoľvek špatných úmyslov....má ju rád...miluje ju...je si tým čím ďalej istejší...no nerátal s tým, že bude mať zo dňa na deň rodinu...no pokúsi sa to zvládnuť, tem malý...patrí k nej...je stále rovnako ustrašený ako ona....ten zasran...čo s nimi robil...mal ho zabiť.....nie....nemože ich nechat na pospas všetkému..........přemýšlel Miro a sehnul se k hromadě balíčků, kterou před chvílí sám na křesle vyrobil a zalovil v ní rukou.
" Oblečenie asi vyprať hej.." podal Natálce několik balíčků, které na první pohled prozrazovaly dětské prádlo a Natálka jen mlčky kývla.
"Tak odnesieš to ku pračke hej...prosím" pohladil Miro Natáku po ruce a povzbudivě se na ní usmál.
"Hm.." pípla jen slabounce a tak jak Miro řekl, vydala se s několika balíčky do koupelny aby je tam rozbalila.
Miro jí chviličku sledoval a pak znovu zalovil v ještě celkem velké hromádce, různě barevných balíčků.
"No a kým mamička....no než se maminka vrátí podíváme se sem,jo ? " sevřel Miro mezi prsty hranatou krabici a posadil se vedle Jeníčka, který už odložil pastelku a pozornost od své kresby co Mirovi na první pohled připomněla motýla, přenesl ke krabici v jeho ruce.
"Čo...co to tu asi máme? " roztrhl Miro tvrdý papír a zaregistroval jak vedle něho Jeníček poposedl.
"Chceš sa pozr.....podívat " prodlužoval ještě moment překvapení a sám se nemohl nabažit zvláštního pocitu, který jakoby se mu rozléval celým tělem.
....Ako ten malý pozerá...tie nedočkavé oči....toto sa mu páčí.......
"Jo.." vyhrkl Jeníček a znovu vedle Mira poposedl tak,že si ve své nedočkavosti ani neuvědomil, že mu svou malou ručičku položil na stehno a celým svým tělíčkem se ho teď vlastně dotýká tak jak se nikdy ani desetinkou nedotýkal svého otce.........................


Pokračování příště..................

Lhářka 63.část

29. června 2014 v 18:25 Lhářka
"Tetooo..!!! " vykulil Igor oči a prudce po časopise chňapl.
" No už jdu Igorku...já tak rychle nemůžu.." vzdychla stará paní Řeháčková a pokusila se maličko přidat do kroku.
"Tys to jako věděla ?" mával Igor časopisem a cítil jak se mu hrne krev do hlavy.
....To se mu snad jenom zdá..to je von.....ten vlasatej vopičák,,,to snad není možný.......funěl vzteky a sledoval svou tetu, která mezitím těžce dosedla zpátky na židli a opřela svou hůl o hranu stolu.
"Co Igorku..." vzdychla ještě trochu udýchaně a zvedla k Igorovi nechápavě oči.
"No že je to tenhle sráč....." zvedl Igor hlas a znovu své tetě zamával časopisem před nosem.
"Počkej Igorku, já ti vůbec nerozumím.." kroutila stará paní hlavou a opravdu v té chvíli neměla ponětí o čem to teď Igor mluví.
"Ježiši, teto sakra.." švihnul Igor časopisem na stůl a zabodl prst přímo doprostřed titulní stránky.
"To je ten šmejd a já pořád odkud ho znám, tys to jako nevěděla ?" zaťukal prstem několikrát ještě do stolu v tom samém místě a propíchl svou tetu pohledem.
"To je von, si ho taky viděla né...si sakra říkala,že si s ním byla u nás, si ho jako nepoznala?" nespouštěl Igor ze své tety oči a netrpělivě čekal na odpověď.
"Nooo Igorku, já nevím..už jsem stará sklerotická...to není on " prohlédla si paní Řeháčková konečně obrázek, který Igora tak rozzuřil a i ona teď jasně Mira poznávala.
Nechtěla,ale dál, jak se říká, přilévat olej do ohně a raději svůj pohled odvrátila.
"Nevím chlapče, to nebude ten chlapec " špitla potichoučku a doufala,že Igor se přece jen trochu zklidní.
"Jak nebude teto...je to on, sem ho viděl...zblízka...takhle zblízka.." sklonil svůj obličej až těsně k tomu tetinému a zabodl své oči do jejích.
"Si je najdu...nejsem debil..." procedil Igor zle mezi zuby a ještě než se narovnal vzal znovu časopis do ruky.
"Šmajda hmmmm Šmajda...jasně " četl nahlas Mirovo jméno a po druhé časopisem mrštil o stůl.
"Ti garantuju teto...si ho podám a ty mi pomůžeš viď...zavoláš jí viď...Natálii...zjistíš mi kde u něj je..." změnil Igor naprosto výraz obličeje a vzal tetinu tuku do své aby na ní vzápětí přitiskl své uslintané rty.
"Pomůžeš mi viď.." zopakoval a úlisně se na starou paní usmál.
....Nesmí na ní křičet a musí volit slova...říkal si v duchu a vyloudil na tváři něco jako úsměv.


Jeníček seděl spolu se svou mámou na sedačce a s pusinkou plnou šťavnatých a sladkých jahod, kterými ho Natálka krmila, sledoval v televizi kreslenou pohádku.
Jeho očíčka nad honícími se barevnými postavičkami přímo jiskřila a Natálka se na svého chlapečka nemohla vynadívat.
....Je tak spokojený...kdy ho tak naposledy viděla?....Doma se na televizi směl dívat jen jednou denně, na večerníček,...před spaním a i to mu Igor při každé příležitosti zakázal...stačilo jen aby třeba nebyl dost rychlý při odchodu do svého pokojíčku......vzdychla Natálka a pohladila Jeníčka po světlých vláskách.
"Košišta utítá.." otočil k ní Jeníček jen letmo hlavičku a v rychlosti okomentoval dění na obrazocve, aby k ní hned svou pozornost vrátil.
"Joooo, utíká kočička.." usmála se Natálka a pohladila Jeníčka po světlých vláskách.
"Jo.." odpověděl Jeníček už bez toho aby se na svou mámu podíval a otevřel pusinku aby mu do ní mohla vsunout další krásně červenou jahodu.
Miro doma nebyl, odjel hned po obědě, aby zařídil ještě pár potřebných věcí ohledně dalšího vystoupení.
Říkal si tentokrát, že už nic nenechá na náhodě a hlavně ne na své manažerce, u které čím dál tím víc uvažoval o vyhazovu. Poslední dobou opravdu nic nedokázala dotáhnout do konce, všude se střetl s nějakým renoncem a on pak ze všeho vyšel jako vůl a už toho má prostě dost.....říkal si Miro a zaparkoval auto v krátké ponuré uličce, kde měla mít sídlo firma co mu nabídla soukromě vystoupit na jejich výročních oslavách.
....Uvidí jak se dohodne....chtějí jenom jeho, bez kapely....je to sice vůči klukům trochu nefér, ale nevzít kšeft za dobrý prachy....je taky blbý.....říkal si a cestou k nízkému domku pohodil klíčemi od auta v ruce.


"Chhhhhhhhhh" vzdychla si stará paní Řeháčková sotva se za Igorem zavřely dveře jejího bytu a ona se unaveně svezla na sedačku v obýváku.
.....Co si jen počne....i přes to,že se dál snažila dělat, že vůbec neví,že by ten chlapec co s ním Natálka odešla byl ten z toho časoisu Igor byl neoblomný...dokonce jí hladi pak po vlasech a kdyby ho neznala a nevěděla jaký pruďas to je...uvěřila by mu,že je z Natálčina odchodu nešťastný, ale.....jak to jen říkal v té nemocnici, když za ním byla?...Aha ano vzpomíná si.... "To jááááá si jí vzal, i s harantem... já jí vytáhl ze sraček...to já ty dva darmožrouty krmil, to já se staral.....to tý děvce nedaruju, bude se přede mnou eště plazit"....pamatuje si tu zlobu v jeho hlase i to jak na ní křičel....přece jen ten maličký asi nebude jeho....už jí to přece párkrát napadlo.....uvažovala paní Řeháčková a a znovu se jí sevřel žaludek........věděla, že to nemyslí upřímně ale i tak mu před chvílí slíbila, že mu pomůže......chtěla už aby s tím přemlouváním přestal............


"Tak už som tu..." zahalekal Miro už ode dveří a plácl na zem velkou igelitkou.
"Ahoj... šššššš " objevila se Natálka téměř okamžitě mezi dveřmi a přiložila si ukazováček na rty, aby se vzápětí trochu zarazila.
.....Ježiš....přece nemůže Mira takhle komandovat....jenom proto, že Jeníček spinká....může si tu křičet jak chce...je přece doma......pomalu svůj prst stáhla a provinile sklopila oči.
....Teď jí určitě vynadá........
"Spí ? Tak to máme veľa času.." odkopl Miro, ale své boty do kouta a celým svým tělem Natálku přitlačil na futro dveří,
"Mojaaaaa" zamrkal laškovně očima a její zadeček se rázem ocitl v pevném sevření jeho dlaní, tak aby jí na sebe pořádně přitiskl.
....Jaj bol přeč iba pár hodín a už mu toľko chýbala....čo to s ním tato baba urobila ?........uvědomoval si Miro své pocity a touhy a dál se laškovně Natálce smál přímo do očí.
......Zoberie ju do náričia...nie odtlačí ju do spálne....no, ale kde ten malý vlastne spí.... uvažoval Miro v rychlosti co teď a nedočkavě přisál své rty na Natálčiny.
"Mamintu..." bylo, ale vzápětí po jeho plánech a Mirovi i Natálce se v uších rozlehl Jeníčkův zvonivý hlásek.
"No možno už nespí..." zabrblal Miro Natálce přímo do úst a opravdu jen velmi neochotně povolil dlaně na jejím zadečku.
"Promiň" usmála se Natálka omluvně a lehce se z jeho objetí vymanila aby rovnou zmizela v obýváku odkud se Jeníček před chvílí ozval.
"Si počkaj kamarát...." rozhodil Miro rukama a sklonil hlavu tak aby ani sám sebe nenechal na pochybách komu tahle věta patřila a pomalu se vrátil pod věšák kam těsně po svém příchodu odhodil tašku. Cestou se totiž ještě stavil v obchodním centru a s černými brýlemi a čepicí naraženou až do čela z ktreré nevykukoval ani jeden jeho blonďatý vlas se rozhodl pořídit věci o kterých byl přesvědčený,že jsou naprosto nezbytné a budou je teď prostě potřebovat.....................


Pokračování příště.............

Lhářka 62.část

25. června 2014 v 15:47 Lhářka
Igor stál předsíni svého prázdného bytu a mračil se.
.....Není tu....jako fakt tu není....mrcha,kurva.....jak si to vůbec mohla dovolit...po tom všem co pro ní a toho haranta udělal......je tu opravdu sám....jako má tu být sám???....Kdo se o něho teď postará...je přece nemocný.......přemýšlel a opatrně nakoukl do obýváku.
I když měl ticho, klid a to že ho nikdo neotravoval rád, cítil se teď zvláštně.
...Je opuštěný....docela opuštěný.....zadíval se na pootevřenou skříňku v dolní části stěny, ve které vždy Natálka měla svých pár triček a pomalými kroky k ní popošel.
"Hmm" zabručel když i přes malou škvírku byla prázdná polička nepřehlídnutelná a prudce do dvířek rukou strčil.
"Ssssvině " zasyčel přes sevřené rty a raději se otočil ke stěně zády.
....Pivo..tak strašně by si dal pivo....pár loků...doktor říkal,že trochu může.....plzničku tu asi nemá,ale něco snad jo...přemýšlel a znovu zalitoval toho,že tam Natálka není.
......Hned by sí jí....poslal....by klusala...pěkně s batohem....a bez odmlouvání...by jí poručil a hotovo....nejmíň deset by mu jich přitáhla....nevděčnice.......stál Igor znovu zamračeně u otevřené lednice a sjížděl očima její plné regály.
....Kraviny...samý kraviny....džus....přesnídávky....a tohle je jako co?.... vzal do ruky krabičku s dětskými bio sýry a zadumaně si je prohlížel.
"Co to jako jéééé" ohrnoval Igor vrchní ret a znovu se zadíval do lednice. Nápis BIO bylo skoro na všem co tam viděl a jeho oči zastavily na cedulce s cenou vajec, které ležely hned na kraji.
"Cožééééééé..." vykulil oči a trochu víc se do lednice naklonil.
."To si dělá prdeééééél..." třeštil oči na další a další cenovky a ještě než práskl i s dveřmi lednice sáhl po pivu na jejích dveřích.
S hlasitými nadávkami se pak vydal i s pivem v ruce zpátky do obýváku.
Musel,ale projít i kolem dětského pokoje, jehož dveře byly také pootevřené a Igor ještě o trochu svou chůzi zpomalil a ani sám nevěděl proč do nich strčil.
...Nikdy sem přece nechodil...dost na tom,že tohle všechno pořídil...on...jenom on...pro toho kluka...cizího kluka........tak co ho sem sakra táhne......nemá toho uřvance malýho rád,ale anoooo přes něj se na tu mrchu dostane.....
"Však vám eště ukážu " zabrblal znovu přes stažené rty a zadíval se na prázdnou dětskou postýlku, která jakoby se mu vysmívala a Igorem znovu projel ten zvláštní pocit samoty, nenávisti a touhy po pomstě zároveň.


Miro se lehce protáhl a co mu společné spaní s Natálkou na nerozložené sedačce dovolovalo pokusil se nadzvednout tak, aby se něžně svými rty dotkl jejího z pod vlasů vyčuhujícího ouška a ještě těsněji se na ni ze strany přitlačil.
"Mojaaa.." zašeptal a téměř okamžitě celou svou dlaní pod dekou pohladil její nahé bříško.
...Bohaaa..tak veľa ho vzušuje.... nevydrží to...ale čo...čo ....to..... maličko se zarazil a ještě se zavřenýma očima se pokusil identifikovat jakýsi rušivý pocit, který mu najednou tak bránil zajet zajet rukou o kousek níž pod Natálčin roztomilý pupíček a otevřel oči aby se v zápětí podíval přímo do těch Jeníčkových.
Stál téměř až u sedačky a trochu bázlivě si svou spící mámu v Mirovo náručí prohlížel.
"Čo tu robíš.." usmál se Miro ikdyž dost zaraženě a pozvedl na Jeníčka obočí.
"Já honej....nezuobit.." přejel si Jeníček sevřenou ručičkou tvářičku a Miro ať chtěl nebo né viděl v jeho očíčkách stále jakousi obavu.
"No jasné si hodnej..." podrbal se Miro ve vlasech a přemýšlel co by měl vlastně teď dělat. z milování po kterém tak toužil, pochopil, že nic nebude a tem mrňous tu stojí docela bosý a mezi ním a Natálkou není ani centrmetr volného místa.
....Má mu přece jen říct ať si vleze nahoru?....
"Jééé zlatíčko,ty už nespinkáš..chceš čůrat?.. " otevřela ale Natálka jak na zavolanou oči a hbitě se omotala dekou kterou byli s Mirem přikrytí aby se na sedačce mohla před Mira posadit.
" Jo šůlat..honě.." skřížil Jeníček nožičky a zaměřil okamžitě pozornost na svou mámu, která ho vzala do náruče aby ho odnesla co nejrychleji na záchod a Miro tak mohl vstát a vyndat si ze šuplíku čisté boxerky.
....Igor si sice nikdy před Jeníčkem žádné násilí nedělal,ale teď to bylo jiné...všechno je tak jiné.....přemýšlela Natálka a trochu si omotanou deku na sobě přitáhla.
....Hned jak odnese Jeníčka zpátky....musí se oblíknout.......přemýšlela a podívala se na svého synka.
Soustředěně seděl na velkém záchodě a křečovitě se ručičkami držel bílého prkénka.
"Uš.." oznámil jí vzápětí a sám se pokusil z vysoké mísy seskočit.
"Počkej..." pomohla mu ale Natálka a zvedla svého chlapečkla znovu do náruče.
...Ještě že Mirovi nepočůral postel......musí to ohlídat.....to se nesmí stát.......sevřel se Natálce žaludek spolu se vzpomínkou na Igorův křik kdykoli se Jeníčkovi taková nehoda stala a pláč s tím spojený.
...Ne musí dát pozor..... ujišťovala sebe samu a posaila Jeníčka na sedačku kde ještě před chvíli ležela spolu s Mirem a bolavé myšlenky vystřídaly ty na dnešní noc a jejich milovaání.
"Čo sa tak krásne usmievaš? " prošel v té samé chvíli kolem Miro a s plných rukou na stolek naservíroval konvici s čajem a misku plnou ovoce.
"Kulišty.." zbystřil okamžitě Jeníček tázavě se na svou mámu podíval.
"No zober si...na vem si" byl ale Miro s odpovědí rychlejší a přisunul misku blíž k Jeníčkovi.
"Ja ešte zájdem pre hrnčeky a natrel som aj chlieb pre vás, čo som včera kúpil, je mekký ešte" švitořil Miro a než odešel sklonil se k Natálce s polibkem, aby ještě po očku zaregistroval Jeníčkův zkoumavý pohled.


Stará paní Řeháčková seděla u snídaně a co chvíli usrkla z kouřícího se hrnku kávu. Necítila se moc dobře, ten stísněný pocit,co jí provázel snad každou minutou co Natálka s Jeníčkem odešla od Igorka a on na ní byl potom tak hrubý jí stále neopouštěl.
Ani přesto, že jí potom zavolal a omlouval se.
....Snad to bylo upřímné a on si uvědomil, že jí ublížil......konejšila sama sebe, ale moc dobře věděla, že to není žádný svatoušek a jeho hrubiásntví už ho provází od dětství, ale....má ho přezevše ráda a chce aby byl spokojený a teď...teď když zůstal sám........vzdychla si stará paní a otevřela noviny, které jí každé ráno nosí služba až do domu.Dnes taky vyšel i její oblíbený časopis, kupuje si ho už léta...to si zase počte.....alespoń přijde na jiné myšlenky, pokyvovala paní Řeháčková smutně hlavou a kousíček si noviny i s časopisem k sobě přitáhla, právě v okamžiku kdy se jejím bytem rozlehlo drnčení zvonku u dveří.
"Kdo to...." zvedla se stará paní tězce ze židle a šouravými kroky se vydala ke dveřím, když se bytem zvonění rozlehlo znovu.
"Už jdu, už jdu.." snažila se své staré nohy přimět k rychlejší chůzi a za chvíli už stiskávala těžkou železnou kliku.
" Igorkuuuu..." zamrkala vzápětí potěšeně očima a kousek ze dveří ustoupila.
"Ahoj teto...spíš nebo co? " hrnul se Igor do předsíně bez ohledu jak rychle jeho teta dokáže uhnout a sám vkročil do kuchyně o dost dřív než ona.
"Jé kafééé, se napiju jooo aspoň trochu, aby mi nebylo blbě....máš noviny jo? Ukááááž co píšou.." chrlil ze sebe Igor a sebral ze stolu noviny z pod kterých vypadl barevný časopis z jehož hlavní strany se na Igora smála Mirova tvář s mikrofonem u pusy........................


Pokračování příště......................

Lhářka 61.část

23. června 2014 v 15:25 Lhářka
"Čo,," zamračil se Miro a nechápavě zaklepal hlavou ze strany na stranu.
.....Čo to ako bolo..aká Markéta...nechce pivo...chce ísť domov........rovnal si hlavě nastálou situaci a konečně se zadíval do tváře jemné blondýnky,která se na něho mile usmívala.
...Celkom pekná.... problesklo mu hlavou a trochu usrkl z lahve piva,kterou stále svíral v ruce.
"Ahoj.." pípla dívka a nesměla si vsála spodní ret.
"Ahoj.." odpověděl Miro tak trochu bručivě do hrdla lahve a odtáhl ji od rtů.
....Sakra chce predsa ísť autom....nemože piť.....čo po ňom ta krava vlastne chcela...dohazuje mu baby či čo?......Aj keď naozaj pekné....... stále ještě rovnal myšlenky a znovu se zadíval na usmívající se krásku, která si ho se zájmem prohlížela.
"No..prepáč...ja...naozaj.. teraz nemožem..."
vysoukal ze sebe Miro a naprosto neslušně se k blondýnce otočil zády.
....Boha nech mu dajú všeci pokoj...chce iba jediné...tie kľúče.....čo je na tom za problém...... soptil v duchu a prudce se správcem opět zatřásl.
"Do riti daj mi tie kľúče..." zakřičel hlasitě a po očku zaregistroval blondýnku,která k nim ze strany přistoupila.
"Jaký chceš klíče? Od pokoje?.." zeptala se tiše a odložila svou sklenku s vínem na stůl vedle správcovy hlavy.
"Nie nechcem ísť na pokoj..s tebou ani sám.do riti....prečo mi nedáš pokoj...nespím s babami na povel....chcem odísť preč...pochopilaaaa..??? " neviděl si Miro v téhle chvíli tak trochu do pusy a v domněmí, že se dívka snaží jít s ním na jeho pokoj, vztekle funěl nosem.
"Hm...takže od brány.." pípla znovu blondýnka a sklonila se až ke spícímu správci.
"Strejdo, klíče..beru, vrátím..." špitla a aniž by se na udiveného Mira podívala vytáhla chrápajícímu muži z levé kapsy svazek klíčů.
"Asi tyhle co?" natáhla pak ruku se svazkem k Mirovi a s malým pokynutím hlavy se vydala ke vchodu ze sálu.
"Do riti.." ulevil si potichu Miro a s pocitem, že tohle se mu moc nepovedlo vyšel za její droboučkou postavou.


" Vďaka aaaa..prepáč no, som bol naštvaný..ja...jednoducho som.....potrebujem.." koktal tak trochu Miro když mu Markéta odemkla velkou bránu a on jí konečně mohl projet na polní cestu a omluvně se usmál.
" To je dobrý, tak ahoj" skočila mu ale do řeči a Miro už se jen mohl v zrcátku dívat jak pomalu odchází a brána se za jeho Audi zase zavírá.
"Kokot..bol to jej ujo. " přišla Mirovi najednou celá situace směšná a s s pobaveným výrazem se vydal do tmy po polní cestě až k silnici,která ho konečně vedla domů k Natálce.


Natálka sebou na sedačce mírně cukla a zaposlouchala se do chrastivého zvuku klíčů v zámku.
...Je tady...Miro...její Miro je tady...kolik je hodin....musela asi na chvíli usnout...... usmívala se a cítila jak se jí srdíčko rozbušilo vzrušením.
"Ahoooj moja, prečo nespinkáš?" strčil Miro v zápětí hlavu do dveří obýváku a očima přejel jak svítící lampu,tak hrající televizi.
"Já...čekala jsem na tebe, ale spala jsem...jen jsem nezhasla...promiň" pípla Natálka a uvědomila si jak moc proudu asi Mirovi zbytečně propálila.
...Kdyby to tak udělala doma...Igor by hrozně křičel,že i ničeho neváží a plýtvá jeho peníze....určitě by na ní křičel a bylo by mu jedno, že je noc a Jeníček hned vedle spinká.......
"Já, si už dám pozor " dodala tak trochu provinile a sledovala Mira, který se mezi tím zul a pomaličku se k ní s úsměvem blížil aby se téměř okamžitě sklonil k jejím rtům.
"Cnelo sa mi, už som tu chce byť.." šeptl mezi polibky a lehounce pohodil hlavou ke zdi,která sousedila s ložnicií.
"Spí, je v pohodke?" zeptal se znovu tiše a zadíval se Natálce do velkých očí, které překrýval závoj jejích dlouhých řas a bez toho aby dál čekal na její odpověď znovu přisál své rty na její,lehce se jí rozestupovaly a výzva kterou tím Mirovi nabídly v jeho těle probouzela impulzy,které s ním doslova vibrovaly.
....Mal by sa po cestě vykúpať..... byla ještě jediná praktická myšlenka, která mu probleskla hlavou a Natálka v té samé chvíli ucítila jeho dlaně pod svými zády.
"Isto si zo sprchou čakla na mňa" šeptal jí znovu do úst a než se nadála odnášel si jí v náručí přímo do koupelny.
.....Predsa ju tu teraz nenechá čakať, kým sa sám osprchuje...nevydržal by to....... stáhl svaly na břiše lehce jazykem při chůzi přejížděl Natálčino ouško a při každém jejím něžném vzdychnutí se pokoušel alespoń maličko ukočírovat napětí, které sev něm stupňovalo jako splašené a soustředilo se nejvíce v těch nejcitlivějších místech jeho nedočkavého těla.


"Si skvelá.." šeptl Miro Natálce z blízka do obličeje a palcem ruky něžně setřel stékající vodu pod jejím okem.
...Ano toto mu chýbalo...tak moc sa tešil kým ju zovrie v náručí, kým sa s ňou pomiluje...ako si len ta baba mohla myslieť že mu do postele nacpe inú....prečo to vlastne robila....jej to ešte povie......přemýšlel a nespouštěl z Natálřiny jemné tváře oči.
...Nie nechce inú.....zvládnu to...všetko...zvládnú......ujišťoval Miro sám sebe a znovu setřel z její tváře stékající vodu, která se řinula ze sprchy nad nimi.
"Páčilo sa ti to? " zeptal se po chviličce ani nevěděl proč a i přes to, že voda dál tekla něžně se svými rty opět dotkl Natálčiných.
"Jo..já ještě...nikdy...takhle..." sklopila Natálka oči a stydlivě si přitiskla tvář na Mirovo nahá a mokrá prsa.
Nevěděla proč to vlastně říká,ale cítila se teď tak šťastně a uvolněně,že slova z jejích úst klozala naprosto sama i přes stud.
"Naozaj?.." usmál se Miro a jemně sjel dlaněmi její záda aby se jimi zastavil na Natálčině pevném zadečku, který si na sebe o trochu víc natlačil.
...Boha chcel by znova........


"Tak pane Tříska, když mi teď slíbíte a hlavně to opravdu dodržíte abychom se tu zitra hned zas nepotkali, pustím vás domů" stál lékař u Igorova lůžka a přísně se na něho mračil.
....Ten chlap mu pije krev...je nesympatický a protivný,...stěžuje si na něj snad celý personál......chce se ho zbavit a pustit ho domů, když bude držet dietu....už ho neuvidí....přemýšlel a tázavě na Igora pozvedl obočí.
"Joooo se nebojte, už sem nechci.." zabručel Igor a v duchu se škodolibě usmál.
.....Konečně...konečně přišla jeho chvíle......bábě už volal a ukecal jí a teď...teď přijde jeho čas....čas pomsty.........


Pokračování příště....................

Lhářka 60.část

19. června 2014 v 22:17 Lhářka
"No to je bomba " stál Miro bezradně nad správcem usedlosti, který zkroucený u jednoho ze stolků vyspával opravdu hodně velkou opici a po několikáté s ním za rameno dost silně zatřásl.
"Vstávaj sakra..." zvyšoval hlas naprosto bez výsedku a cítil ja ztrácí trpělivost.
"Vole zabijem ho, vodu donies mi vodu.." otočil se na Matěje, který stál se svou společnicí opodál a se zájmem Mirovo snažení pozorovali.
"Cože? Jakou vodu....ho chceš jako polejt?..." kroutil hlavou Matěj a v duchu uvažoval jestli tohle Miro myslí opravdu vážně. Už ho nějakou dobu znal a věděl, že když se opravdu naštve je schopný ledasčeho.
"Joooo chcem..do riti..." mračil se Miro a Matějovi, i když vůbec nechápal proč, bylo čím dál tím víc jasné,že Miro si srandu nedělá a nehodlá ve svém snažení ani přestat.
"Co blbneš vole...dej si pivo a pojedeš ráno, kam pospícháš..." pokusil i přes to o trochu smířlivější tón a plácnul svého kamaráda po zádech.
"Vole chcem ísť teraz...si pre ňu dojdem.." našpulil Miro rty a prudce k Matějovi a jeho dívce, která celou situaci zatím jen mlčky pozorovala, otočil zády, aby téměř okamžitě čelně narazil do své manažerky.
"Co tu děláte..? Si řikal,že jdeš hnípat..Se ti tam samotnýmu nelíbilo co?..." zubila se na Mira až měl pocit, že mu právě po celém těle naskákaly pupínky a raději s velkým nádechem udělal krok stranou.
"Chce vodu..." povytáhl Matěj obočí a lehce se usmál na drobnou dívenku, kterou znovu chytil za ruku.
,,,,Ještě aby mu tak utekla....dalo mu práci než jí ulovil......a teď se tu zdržuje místo toho aby si jí prostě odvedl na pokoj, ale....Miro se chová jako cvok...nechápe ho...kam pospíchá....proč si nedá pivo jako jindy a nevyhlídne si nějakou kočku, že by furt chodil s tou stydlivkou?......přemýšlel a očima z Mira sjel k jejich manažerce, která na něho dost vykuleně zírala.
"Jakou vodu?...Si dej pivo ,néééé" nechápala teď už ani manažerka a máchla rukou směrem k baru.
"Nechce to pít, chce ho vzbudit.." prohodil Matěj a dál se zájmem sledoval hezký obličejík svého dnešního objevu.
"Jak...jako vzbudit.." ptala se manažerka stále celkem natvrdle a znovu sjela spícího správce pohledem.
"Jo takhléééééééé..." vyjekla když jí to konečně došlo a se smíchem se hlasitě plácla do stehen.
"Se posere a ještě ho klepne......vole co děláš, nech ho chrápat a pojď chlastat..." cenila zuby manažerka pokusila se přicházejícímu Mirovi sebrat z plné náruče jednu s otevřených lahví vody.
"Nechaj.." vyštěkl Miro a úkrokem se jí vyhnul tak aby náruč nasměrovak k Mattovi.
"Ber vole, dáme mu spoločne.." procedil mezi zuby a kdyby si teď kdokoli kdo by je pozoroval myslel,že se Miro náramně baví, jeho výraz obličeje by ho okamžitě vyvedl z omylu.


Natálka se natáhla na sedačce a s ovladačem v ruce trochu ztlumila televizi.
....Miro říkal,že už jede domů....nemá sice ponětí jak daleko je,ale počká na něho tady....v ložnici spí Jeníček tak aby ho nevzbudili...je tak ráda,ž že už nemá teplotu..........přemýšlela a a po očku mrkla na hodiny.
......Skoro jedna......no raději nechá i svítit.....aby až Miro přijede věděl,že je v obýváku....přemýšlela a Natálka a unaveně zavřela oči.
......Možná by si zatím mohla maličko zdřímnout......


"Co je...co je..co je..." trhnul sebou správce div leknutím neskončil přímo na zemi a vytřeštěně zíral na Mira, který jediný zůstal stát přímo u něho zatím co zbytek zúčastněných raději zmizel do uctivé vzdálenosti.
"Sorry ...kľúče, chcem odísť" dožadoval se Miro stále svého a natáhl k vykolejenému správci dlaň.
"Nemám..." zabručel ale správce a jeho hlava, z které mu stále stékaly pramínky vody se znovu sesunula zpátky na stůl.
"Ako nemáš..." zvrdly Mirovi rysy a aniž by si to uvědomoval prudce se správcem opět zatřásl.
...Chce ty kľúče sakra, chce odísť...chce za Natálkou, sľúbil jej,že ide tak čo sakra do kokota kecá,že nemá...musí mať...je to správca...... soptil Miro a znovu prudce se znovu spícím správcem zatřásl.
"Ježiš nech ho nevidíš,že je na šrot...nepoužitelnej,..." uslyšel v zápětí za sebou manažérčin hlas a s pocitem,že se té baby snad nikdy nezbaví se neochotně otočil.
Matěj se svojí slečnou už tam nebyl a Miro zíral do tváře celkem pohledné blondýnky,která stála hned vedle manažerky.
"Hele to je Markéta....je tu trochu ztracená...tak se snaž..." vychrlila na něho a než se Miro nadál strčila mu do ruky lahev s pivem a otočila k odchodu.
"Baby aby mu člověk dohazoval.." zabrblala ještě tiše a nechala nasupeného Mira stát tváří v tvář usmívající se krásce.


Pokračování příště.......................

Lhářka 59.část

18. června 2014 v 14:21 Lhářka
"Tak vďaka chalani, idem spať..dobrú" mávl Miro rukou směrem ke zbytku kapely a bez jediného pohledu na svou manažerku, se otočil směrem k dřevěnému schodišti co vedlo do patra kde byly malé pokoje ve kterých je správce usedlosti ubytoval.
"No počkej volé...." vykulil Matěj oči a nevěřícně zakroutil hlavou.
"Jak jako deš spát, tak snad jsme pozvaný na tu chlastačku,né...." nechápal a zakroutil směrem k Mirovi hlavou.
"Nooo, si to užite, ja nejdem, chcem ísť ráno skoro domov.." trval si Miro na svém a vykročil na první schod.
"Coooo..jako jak ráno brzy domů, máme v režii snídani i oběd, tak kam se jako ženeš, je to tu na dva dny, zejtřek je volňáskovej....jede to tu dál, sme zvaný...co budeš dělat doma.....tě tam stejně nikdo nečeká .Tak poď né, dáme pivo...." přiskočila manažerka k Mirovi a ve snaze ho zadržet stiskla pevně jeho ruku.
....Kam chce jako jít...to si s nima ani nesedne...dyť to mají zadarmo.....si dělá prdel...ježiš....dělá zas naštvanýho...dyť se to vyvedlo dobře,né a ona přece za ten renons s nástrojema nemůže....dyť stejně nikdo nic nepoznal...né nepustí ho....chce aby šel s nima.......to snad neudělá aby nešel.....říkala si v duchu a pokusila se Mira za ruku stáhnout ze schodů zpět.
"Boha...tak si to daj za mňa.,..všetko..kľudne...." vytrhl Miro svou ruku prudce z její a znovu se otočil na kluky stále postávající opodál.
"Nie..naozaj nejdem, bavte sa a vďaka vážne chalalni,boli ste dobrý..." mávl rukou ještě jednou a nekompromisně se vydal po chodech do prvního patra.
"Koza..." stihl ještě procedit mezi zuby a doufal, že teď už mu dají všichni a hlavně ta ženská co mu už pije neskutečně krev,pokoj.
.....Nech ho sakra nechajú....chce ísť do izby a zavolať Natálke, je sice po polnoci...no keď jej volal na večer, nedalo sa moc hovoriť, musel hneď zpeť na skúšku....volali ho....a ona hovorila čosi o tom, že jej ta stará paní telefonovala...no snáď jej nepovedala, že je tem hajzel znova vo špitáli....sakra..... stále to mal v hlave......bojí sa aby za ním zo strachu nebežela.... ten malý snáď už mu je dobre....sakra potrejuje jej zavolať a tá krava ho zdržiava......... špulil Miro naštvaně rty a konečne se zavřel v malém útulném pokojíčku a sáhl do kapsy u kalhot pro svůj mobil.
....Snáď ešte nespí kvetinka...povedal jej predsa, že zavolá veľa neskoro.....


Natálka zkontrolovala malého Jeníčka a zadívala se do jeho spící tvářičky.
....Konečně nemá teplotu...co mu jen bylo? ... Vždyť si stěžoval jen na hlavičku, vlastně ani nezakašlal......přemýšlela a s nadějí, že už je to dobré a Jeníček je zdravý, za sebou tiše přivřela dveře ložnice.
....Musí si nastavit zvonění na mobilu...měla už to udělat zvečera, aby to Jeníčka nevzbudilo,ale úplně na to zapomněla ale Miro říkal,že zavolá až hodně pozdě...tak počká....těší se až ho uslyší..jeho hlas je tak příjemný.......ale......asi mu neměla prve říkat, že volala paní Řeháčková...poznala jak ho to zarazilo...asi....asi by měla mlčet o tom jak moc se jí vyptávala, kde teď s Jeníčkem jsou......ještě, že jí to neřekla...Mirovi by se to asi nelíbilo.......jenže paní Řeháčková říkala,že ho poznala, co když to řekne Igorovi?.....Nebo....možná,že on ho taky poznal......jen to ne...prosím...našel by jí tu...určitě.....co by dělala kdyby tu zazvonil.........svíral se Natálce už zase žaludek. a představa,že se tu Igor najednou objeví jí naháněla děs.
....Né, né nesmí na to myslet.... to snad né...to se nesmí stát......neměla by tu s Jeníčkem zůstávat moc dlouho....I gor je zlý...mohl by Mirovi ublížit.....musí něco udělat,ale co?......Nic nemá....nikoho nemá....a.....je přece pořád vdaná.....Igor vždycky říkal,že je jen jeho.....ale ona nechce...nechce...nechce.........bojí se ho..nemá ho ráda...hnusí se jí..... začala si Natálka konečně přiznávat své pravé city k Igorovi a to, že by mu vlastně měla být za vše vděčná snad poprvé v životě odsunula kousek do pozadí.
.....Bojí se...tak moc se, ale bojí.....co bude dál......nemůže přece zůstat Mirovi na obtíž.......vrátila se ke své původní myšlence a pevně ve své ruce stiskla mobil, který jí v ní právě zavrněl.
"Ahoj..." pípla a konečne se jí kolem srdíčka rozlilo příjemné teplo.
"Ahoj moja...ako je, všetko v poriadku?" zeptal se Miro a jeho srdce jakoby se najednou rozzářilo.
.....Toľko mu chýba.....veď ju nevidel celý deň......cnie sa mu ani nevedel ako a...teraz keď počuje jej hlas.....chced byť s ňou....hneď.........pitval Miro své pocity a docházelo mu jediné.
.....Zovrieť ju v náručí, to, je práve to čo by si teraz prial zo všetkého najviac.......a čo mu vlastne brání?..... projela Mirovi hlavou myšlenka , která ho v malém nepohodlném křesílku doslova nadzvedla.
"To je dobre moja....a vieš čo...bež si ľahnút...spinkaj ja už idem...nebudem tu spať...tu už niesom potreba..." přerušil Miro Natálku, která do telefonu špitala cosi o tom, že Jeníček už teplotu nemá a teď spinká vedle v ložnici a kdyby teď Natálka mohla teď Mira vidět, úsměv,co se mu rozzářil na tváři by jí jistě potěšil a naplnil štěstím, které pro ni bylo stále tak moc vzácné.


"Sakra.." došel Miro po tmě až k velkým vratům a bezradně se rozhlédl.
...No jasné...malo ho to napadnúť....sú zamknuté...do riti je po polnoci.......ten správca......asi bude na tej chlastačke............otočil se Miro na podpatku a dost neochotně se vydal zpět k velkému stavení odkud se ozýval hlasitý hlahol velkého firemního večírku.
"Co tu děláš vole..." uslyšel Miro těsně za sebou sotva se zastavil u jednoho z osvětlených oken, aby se zadíval dovnitř a pokusil se mezi davem lidí kteří se po velkém sále hemžili jak mravenci, najít správce celé usedlosti, o kterém doufal, že bude mít od těch prokletých vrat klíče a pustí ho konečně ven, aby mohl vyrazit tam. kam ho jeho zamilované srdíčko táhlo neskutečnou silou.
"Vole som sa zľakol.." trhnu sebou Miro a když se otočil zíral do tváře Matějovi,který se ve společnosti jakési dívky usmíval od ucha k uchu.
"Si řikal, že jdeš spát né?.." házel Matatěj významné pohledy a evidentně očekával, že se odkudsi vynoří i nějaká Mirova společnice, kterou neměl chuť ukazovat nikomu jinému a proto si vymyslel báchorku o ospalosti.
"Noooo...nie. som sa rozmyslel...idem domov, hľadám toho správca..." otočil se Miro zpět rozsvícenému oknu a Matějův udivený výraz nechal bez komentáře.
"Potrebujem kľúče od brán..." dodal už jen jakoby mimochodem a znovu očima přes okno zapátral mezi davem lidí........


Igor ležel na posteli a přemýšlel.
....Jo udělá to tak.....na tetku kašle...ta mu ještě může být něco platná...bude dobře když bude stát na jeho straně...hned ráno se přemůže a zavolá jí,že to tak nemyslel...fuj bába jedna, ale jo musí to udělat.....musí si jí naklonit...je stará, senilní....bude to snadný.... a pak pak jí přesvědčí aby mu pomohla tu děvku najít....jí určitě řekne kde je a a bába to pak řekne jemu...počká si až ten zmrd nebude doma a vlítne tam....půjde s ním zpátky domů...nebo jí sebere kluka a to by ta malá kurva nevydejchala a pak jí teprv ukáže co proto, vojnu bude mít...ani na krok se nehne...je jeho jeho jeho.....úžil Igor oči a s blažený pocitem si představoval jak se před ním Natálka klepe strachy a dělá vše co jí poručí...to on je pán......a tak to taky zůstane.........


Pokračování příště..............

Lhářka 58.část

16. června 2014 v 16:31 Lhářka
"Halo, zoní.." zbystřil Jeníček a upnul na svou mámu očíčka.
"Jo, já vím broučku..." usmála Natálka a i když opravdu doufala,že je to Miro kdo volá, sevřel se jí žaludek a ještě malou chvíli, než po telefonu sáhla, váhala.
"Zoní..." upozorňoval Jeníček netrpělivě znovu a nebýt ta hrající a kouzelná věc tak vysoko dávvno by se po mámině mobilu vrhnul sám.
"Já vím, já vím..." usmála se znovu Natálka a konečně vztáhla ruku na poličku v obýváku, kam Miro její telefon položil a zadívala se na jeho blikající dispej
....paní Řeháčková..... svítilo na něm a Natálka se trochu zarazila,
....co jen může chtít.....né nechce s ní mluvit...bude se jí určitě vyptávat....co jí má říct....né ééé...nééé....ať to zavěsí....prosím....modlila se v duchu a dál očima hypnotizovala svůj telefon.
"Mamííí zoní..." zvýšil Jeníček hlásek a o kousek blíž se ke své mámě přiblížil.
"Jojojo broučku...já vím...to přestane " položila Natálka mobil zpět na poličku a zamračila se.
......Ale co když se něco stalo.....není hloupé to paní Řeháčkové nevzít...je přece taková hodná.....nevěděla Natálka vůbec co dělat a znovu po svém telefonu sáhla.
"Prosím...." pípla tichounce když hovor své staré a vytrvalé sousedky přijala....


"Do riti, hovorila si,že to bude okeeeej, že si to zariadila,, tak kde sú, nikde ich tu nevidím " valil Miro oči na svou manažerku a po straně sledoval jak se jeden člen kapely za druhým vytrácí ze dveří malé místnosti, která měla sloužit jako šatna.
"Sem řikal, že to bude průser, že bude řvát.." zaslechl ještě Mattův polohlas a naštvaně sešpulil rty.
....To sa mi snáď iba zdá.....ako to má teraz urobiť......funěl vzteky nosem a opravdu zalitoval, že se na všechno nevykašlal a nezůstal s Natálkou doma.
"Ježiš, no tak to bude trochu pozměněný, říkal ten správce, že to nevadí a nikdo to stejně nepozná.....za to nemůžu." vyrušila manažerka Mira z úvah a rozmáchla ruce..
"Ako nepozná, ja to poznám...sakra, hovno o tom vieš a ešte sa hráš na chytrú, kr....." ztrácel Miro nervy,ale poslední slůvko, kterým chtěl manažerku počastovat raději spokl.
"No tak to přežijješ né, ježiš, tak stalo se, já se snažila, ty furt něco máš...já za to fakt nemůžu " zvedlala hlas i manažerka a místo toho aby se alespoň trochu cítila provinille, protočila na důkaz Mirovi malichernosti a puntičkářství oči.
"Jasné no ty totiž nikdy za nič nemôžeš, vždy sú kokoti tý ostaný však? Bež mi z očí, sakra.." otočil se Miro nekompromisně ke své manažerce zády a byl to on kdo rázně vykročil ke dveřím, kterými za sebou prudce práskl.

"Vyrazím ju, krrrravu " ulevil si s důrazem na poslední slovo sotva dosedl mezi kluky k malému stolku a aniž by se ptal komu vlastně patří sáhl po prvním půllitru piva, který na něm uviděl a lačně si ho přiložil ústům.
"Klid vole, to bylo sice moje ale dej si, ať to s tebou nešlehne.." zubil se Matěj zatímco ostatní kluci ještě zaraženě mlčeli.
Tak dobře jako Matěj ho ještě neznali a Miro v téhle chvíli vypadal opravdu dost naštvaně.
"Kľud, kľud...no hej tebe sa to povie...a sorry no ti kúpim nové..." brblal Miro stále s bílým knírkem o pivní pěny okolo rtů a očima sjel zbytek kapely.
"Budeme musieť zamakať...no ako bez dvoch gitár a klávesov teda neviem,....do riti...." zatínal Miro zuby a znovu přiložil pivo k ústům.
"No vole, klávesy by se daly nahradit kytarou, stejne "akustíčo" dáváme s nima...teda když je máme..." povytáhl Matěj oboči a raději před Mirovo pohledem "alá..ty vole to vím taky" sklopil oči....


"No děvče, už jsem chtěla zavěsit.., jste v pořádku?" oddychla si paní Řeháčková do telefonu a Natálka si nervózně olízla rty.
.....Co jen chce...možná to neměla brát...bude se jí určitě ptát kde je a přemlouvat aby se vrátila, ale...to ona nechce...né nechce.....nechce, ale možná bude muset...copak tady může zůstat?.......I když...je jí tu s Mirem tak hezky...co si jen má počít....... lítaly Natálce myšlenky v hlavě jako blesky a nervózně se zhluboka nadechla.
"Jojo jsem.." pípla do telefonu a ačkoli s tlukoucím srdce a sevřeným žaludkem čekala co teď bude, lehce se na Jeníčka, který stál u jejích nohou a stále ji se zdviženou hlavičkou pozoroval, usmála.
"To je teta.." špitla potichoučku a pevněji si svůj telefon ukotvila u ucha.
"Jsme v pořádku, oba...nebojte se" ujistila Natálka znovu svou sousedku a jakoby se jí snad v té samé chvíli trochu ulevilo.
"To je dobře..tak..to je dobře...já jen...." koktala stará paní a pokoušela aby na jejím hlase nebylo znát jak moc jí Igorovo chování zasáhlo a ani to jak moc by teď chtěla vědět jestli je Natálka s Jeníčkem opravdu u toho chlapce z televize.
"Stalo se něco paní Řeháčková ?" znejistěla,ale znovu Natálka po chvíli ticha a pohladila Jeníčka po hlavičce.
"Ne ne...já jen jsem vás chtěla slyšet.......to je dobře,že jste v pořádku...a.....a.... a....?" koktala dál stará paní a otázky, které se jí tlačily na jazyk jen těžko polykala zpět......


"Nooo vidíš a to bylo keců kolem toho, nikdo nic nepoznal a ještě chtěli přidat, jsme prostě dobrý " plácla manažerka Mira dlaní po zádech sotva i kapelou vešel do malé šatny a vycenila na něho své chátrající zuby.
" Len si nepripisuj cudzie zásluhy, pol tvojej odmeny ide chalanom....mala by celá" procedil Miro mezi zuby aniž by své manažerce věnoval jediný pohled a sáhl do kapsy svých kalhot pro mobil.
......Mal by zavolat Natálke..pred začiatkom už to nestihol...no snáď teraz by mohol.......ak mu dá ta krava pokoj....přemýšlel a bez dalšího slůvka prošel ke druhým dveřím, které vedly na jakýsi dvorek a opět jimi náležitě práskl.
" Aby ses neposral..." zaslechl ještě manažerčin hlas a kdyby jeho mobil už nečvytáčel Natálčino číslo, jistě by její slova nezůstaly bez odezvy.


Igor ležel na posteli a s očima upřenýma do stropu doslova skřípal zubama.
.....To se mu snad zdá.....mu sem jako přišla říct, že jen tak....mírnix-týrnix.... šla a nechala toho vopičáka hrabat se v jeho skříních a odnést věci.....za jeho peníze...věci na které on dřel a koupi je těm dvěma darmožroutům......to... to...too...to si dělá prdel bába jedna stará, senilní.....takhle ho podrazit, ale ať se těší všichni...tohle nedaruje ani jednomu z nich.....ještě jim ukáže a tý malý děvce nejvíc......nejvíc ..anoooo...jasně....zasadí jí ránu tam kde jí to srazí nejvíc...ten malej harant je přece papírově jehooo....no počkej ty kurvo ještě se předemnou budeš plazit..........nahodil Igor výraz vítěze a s představou sebe samého s dobrým jídlem ruce spokojeně zavřel oči.......................


Pokračování příště......

Lhářka 57.část

12. června 2014 v 16:25 Lhářka
"Cožeee tetoooo..." vyprskl Igor a jeho tvář doslova zbrunátněla.
...To snad špatně slyšel....cože udělala?........valil na starou paní oči a jeho ruce se i přes zapíchnutou jehlu sevřely v pěst.
....To ta bába jako myslí vážně? Jde proti němu?:.....Přišla ho sem nasrat...jeho na smrt nemocného?..........funěl Igor a zlostně na svou tetu špulil rty.
"Igorku, já...já vím,že to bolí,ale..nezlob se na mě...udělala jsem to pro Honzíčka....však Natálka ti určitě nebude bránit se s ním vidět a....ono vám to přece jen asi moc neklapalo..." snažila se stará paní o pár slov na svou obhajobu, ale sama cítila,že všechno co teď říká, nemá proti Igorově zlobě naprosto žádnou váhu.
"Hovno to bolí.. ...to jááááá si jí vzal, i s harantem.......ale já jí vytáhl ze sraček...to já ty dva darmožrouty krmil, to já se staral.....to tý děvce nedaruju, bude se přede mnou eště plazit, mrcha..a ty....zradila si mě,vypadni...." cedil Igor mezi zuby a propichoval svou tetu pohledem.
"Igorku..." zesmutněla stará paní a ve snaze zmírnit Igorův hněv položila svou vrásčitou ruku na jeho deku.
"Di pryč... sakra, nechci tě vidět, jen počkejte až se odtud dostanu...všichni se budete divit...." dostával Igorův hněv spád a staré paní ruka po jeho dece jen smutně sjela.
"Dobře....promiň to staré bábě..." hlesla sotva slyšitelně a těžce se ze své židle zvedla.
.....Neměla sem chodit, ale musela mu to přece říct...jenže.....měla tohle čekat....bohužel nečekala...přece jen doufala, že na ní hrubý nebude........ale má co si zaslouží.....on si teď myslí,že je proti němu, ale to není pravda....ona přece jen chtěla....co vlastně chtěla.....ten hoch se tak díval....a jak to vlastně Igorek myslel,že si jí vzal s harantem....bože takhle mluví o svém synovi....je to vůbec jeho syn?....... šourala se paní Řeháčková ke dveřím nemocničního pokoje a kdyby jí teď Igor viděl do obličeje, možná by se stal zázrak a její slzy by ho obměkčily........

"Natálka, kvetinka ja idem.." šeptl Miro a lehce svými rty přejel ty Natálčiny.
"Už..." pootevřela Natálka oči a rozespale pohlédla do těch Mirovo,skláněl se nad ni u postele a slůvka šeptal přímo do jejích rtů.
"Hej..musím skoršie, neboj sa prídem ako to len pojde..." šeptal dál se svými rty na jejích a nejraději by teď jimi sjel po jejím hebkém krku a dlaněmi něžně hladil celé její tělo...tak jako v noci, po tom co tady v ložnici uspala toho mrňouse a stulila se v obýváku do jeho náručí.
Hýčkal v sobě Miro pocity dnešní noci a očima ještě sjel na malého Jeníčka, který spokojeně spinkal vedle své mámy a lehce k němu pohodil hlavou..
"Už nemá horúčku.....no keby náhodou daj mu tamto čosi a čo je v chladničke a možno kým to bude potreba zájdi s ním k lekárovi....taxikom....číslo máš na stole aj peniaze keby si iečo potrebovala, inak bol som už nakúpit.....jedlo tu máte, hej moja?". šveholil Miro stále polohlasem a znovu lehce své rty přisál na Natálčiny.
...Najradčej by som tu ostal.....říkal si v duchu a snad po prvé litoval,že jeho manažerka kšeft nedojebala na 100%..
Jednak by jí už konečně vyrazil a jednak by teď nikam nemusel....
" Pa cinknem ti" odpojil,ale konečně své rty od Natálčiných a kloubky prstů na pravé ruce ještě přejel její tvář.
"Ahoj.." špitla už jen Natálka tiše a sledovala Mira jak obchází velkou postel a s posledním úsměvem mizí za dveřmi ložnice..
....Už teď se ji stýská...bojí se...co jen si tu sama celé dva dny počne....co,že to říkal, že jí tu nechal peníze a že nakoupil,,,,né to neměl...to nemůže.....přece ho nemůže tak využívat, co jen bude dělat...už nemá žádný domov...domov...domov....co to vlastně je? tem měla jen u maminky........ přemýšlela Natálka a stulila se vedle svého synka do klubíčka.
"Miluju tě zlatíčko.." šeptla pak tiše a víc si svého chlapečka k sobě přitáhla.....


Miro zpomalil auto a rozhlédl se.
.....Tu...tu by mal niekde odbočiť a kúsok po poľnej cestě a bude tam....boha to sú končiny.......kroutil hlavou a a opatrně svou audinku navedl do pole.
"No to je dost..." mávala už na dálku od velkých vrat manažerka a neskutečně směšně poskakovala.
"Boha zasa má tie bombarďáky.." ušklíbl se Miro při pohledu na její vytahané kalhoty s rozkrokem u kolen a lehce pravačkou dotkl klaksonu.
Doufal,že jí tak přiměje k normálnímu postoji a nebude mu tak vystavovat své hopsající přednosti.
ˇČauuu...jedeš jako poslední..." zubila se od ucha k uchu sotva zastavil před velkými vraty a vystrčil hlavu z okénka.
"Nazdar...no keď ste išli všeci po kope...tak to asi budem posledný no, možeš mi otvoriť tie brány...." nasadil Miro celkem rozmrzelý tón a doufal,že už konečně udělá normální krok.
"Brány...to jsou vrata vole..." zubila se manažerka dál a spokojená se svou vtipností vystavila Mirovi na odiv své pozadí s kterým náležitě zakroutila.
"Nieeeeeee..." zakvílel Miro a kdyby se teď jeho manažerka otočila, jeho opovržlivě pozdvižený koutek by se jí za mák nelíbil.......


"Já papat kulištu..." oznámil Natálce Jeníček, který se v novém prostředí aklimatizoval mnohem snáze než jeho máma a hbitě sebral z mističky na stolku další hroznové víno aby si ho s náramně spokojeným výrazem strčil do pusinky.
" Joooo papáš kuličky? A už tě nebolí hlavička..." usmála se Natálka a pro jistotu dlaní zkontrolovala Jeníčkovo čelíčko.
"Ne..já cholýýý." zopakoval Jeníček své oblíbení slůvko, které se včera naučil a trochu se rozhlédl po obýváku.
"Pán není..." zakroutil hlavičkou a znovu si z mističky vzal další kuličku vína.
"Né miláčku, pán tu není, musel jít pracovat a víš...není to pán..je to strejda, hodnej strejda..." sedla si Natálka k Jeníčkovi na bobek a zadívala se mu do očíček.
"Jo tlejda...honej....má kulišty..." huhlal Jeníček s plnou pusinkou a Natálce se po hodně dlouhé době rozlil u srdíčka příjemný pocit.
"Opravdu už tě nebolí hlavička?" usmála se a chytla svého chlapečka do náruče.
"Ne, já cholýý" podal Jeníček své mámě naprosto stejnou odpověď a pokusil se z jejího sevření vymanit aby si mohl vzít další "kulištu"
"To je dobře,ale dáme ještě raději meducínku, ano?" sledovala Natálka s láskou jak si Jeníček znovu nabírá ovoce a bez toho aby se musel bát svého táty, který by mu ani nic takového nekoupil, si na něm pochutnává.
....Igor...né vůbec jí nechybí.....jen bojí se...on to tak jistě nenechá...jen aby jí tu nenašel..... sevřel se Natálce při té představě žaludek zrovna ve chvíli kdy se bytem rozlehlo zvonění jejího mobilu........



Pokračování příště......................

:) VYSVĚTLENÍ :)

11. června 2014 v 21:07 Nástěnka
MOJE MILÉ ČTENÁŘKY, JISTĚ JSTE SI VŠIMLY, ŽE POSLEDNÍ DOBOU DÍLKY NEPŘIBÝVAJÍ TAK ČASTO JAKO DŘÍV....NEBOJTE BLOG NEKONČÍ....JEN MÁM TEĎ MÍŇ ČASU...TAK SE NA MĚ NEZLOBTE, NOVÉ DÍLKY I POVÍDKY BUDOU, JEN TEĎ S MENŠÍMI PRODLEVAMI. MOC DĚKUJU ZA POCHOPENÍ A NEZAPOMEŇTE HLASOVAT V NOVÉ ANKETĚ A KDYŽ BUDETE MÍT NÁLADU TAKY KOMENTOVAT.....MOC MĚ VAŠE REAKCE ZAJÍMAJÍ A HLAVNĚ NABÍJÍ V DALŠÍM PSANÍ....DĚKUJU AUTORKA.

Lhářka 56.část

9. června 2014 v 13:03 Lhářka
"Já nezuobit....níček honej " pípl Jeníček bojácně ještě jednou a přitiskl svou horkou tvářičku na máminu.
"Neboj se broučku, strejda se nezlobí " zašeptla tiše Natálka a přtáhla si nahé tělíčko svého synka na prsa.
"Poď, obleču tě ano?" šeptala dál tiše zatím co Miro jen nechápavě koukal.
...Čo robí?....ptal se sám sebe a pomalu mu zas to celé docházelo.
...Ten mrňous se lekl jeho tónu a mračení, bojí se ho....
...No to nie....on nieje ako ten magor...jeho otec..... bude si musieť dávať pozor.........kroutil Miro v duchu hlavou a zadíval se na vyplašeného Jeníčka.
"Boha, veď ja sa nehnevám " rozhodil bezradně ruce a o jeden krok se k Natálce a Jeníčkovi, který na něho se strachem v očíčkách koukal, přiblížil.
"Pozri...si chorý, tak mamka ti teraz urobí čaj a ja ťa oblečiem hej?.." sklonil se Miro k Jeníčkovi trochu níž a ve snaze získat si jeho důvěru ho laškovně pošimral na nahém zadečku.
"Možná bys to měl zkusit česky.." špitla Natálka a otočila se k Jeníčkovi, který ačkoli se mu v očíčkách stále leskly slzy, prohlížel si teď Mira s trochu větším zájmem.
" Čo...no hej.......tak co...můžu tě oblíct ?" usmál se Miro a znovu Jeníčka laškovně pošimral.
"Jo...já cholý.." pípl Jeníček a ačkoli se znovu otřásl zimou, už se své mámy kolem krku tak křečovitě nedržel a nechal Mira aby si k němu sedl místo Natálky.
"Urob ten čaj..je v linke...prosím..my sme cholýýýýý" protáhl Miro srandovně a chytil Jeníčkovi teplé ručičky do svých.
"A zober z chadničky aj to lepkavé na horúčku, hej.." otočil se Miro ještě na Natálku,která se s divným pocitem,že se mu teď bude hrabat v kuchyni zastavila mezi dveřmi.
"Tak já ho oblíknu a ty ten čaj........" pokusila se to ještě změnit, ale zvyklá nikdy neodporovat se pod Mirovo pohledem zarazila.
"Naty...veď na tom nič nieje...hmmm? Urob to prosím.." usmál se Miro a konečně sáhl pro Jeníčkovo čisté tričko.
....Musi ju naučiť,že sa nemusí bať tu čokoľvek robi´t....bude ju tu musieť teraz nechat samú...dva dny.....přemýšlel Miro a naprosto automaticky si Jeníčkovo tričko v rukou shrnul tak, aby mu ho bez problému přetáhl před hlavičku.
" Já cholýý.." oznámil mu znovu Jeníček, kterému se tohle slůvko zřejmě hodně zalíbilo a Miro si všiml,že se opět celý otřásl.
"No to si..no...hej...tak teraz.....teď ještě toto...pančucháče...." vyzdvihl si Miro před oči dětské punčocháčky, ke kterým marně hledal český název a zkoumavě pátral z jaké strany je má Jeníčkovy vlastně natáhnout.
"Čocháčky..." podotkl Jeníček, a jakoby snad na Mirovi jeho nerozhodnost poznal přistrčil mu svou malou nožičku až skoro na klín.
"No...čocháčky.." nahodil Miro úsměv od ucha k uchu a lehce svými prsty poškádlil Jeníčkovo nahé chodidýlko.
"To lotááááááá.." zasmál se Jeníček a i když v prvním okamžiku ucukl, vzápětí strčil nožičku Mirovi do klína znovu.......


"Ahoj teto...co ty tu.." pozvedl Igor obočí směrem ke dveřím nemocničního pokoje a jeho nepříjemný, zamračený a vzdorovitý pohled se kupodivu trochu zjemnil.
"No přišla jsem se na tebe podívat....chlapče" vzdychla panÍ Řeháčková, která právě s námahou vyšlápla dvě patra nemocničních schodů a s hlasitým dýcháním si k Igorově posteli přitáhla kovovou židli.
"Tak už je ti líp ?" zeptala se sotva dosedla a opřela svou hůl o postranici postele, na které Igor ležel.
"No není no, jsou tu na mě jak na psa.." zamračil se Igor zas o trochu víc a sledoval vrásčitý obličej své tety.
...Říkal jí tak už od dětství...často ho hlídávala...když máma musela do práce....jo to byly časy to aspoň někoho měl...teď je sám...každej se na něj vysral...kór ta malá děvka...a to jí tak pomohl ze srabu...jen co bude moct vstát.....ať se těší.. mrcha jedna, bude ho ještě prosit aby jí vzal zpátky.............stočil Igor myšlenky k Natálce a jeho oči se samovolně zúžily
"No však se ti uleví...jen holt musíš dávat na sebe větší pozor a dodržovat co ti doktor řekne, Igorku......bolí tě to?.... ptala se stará paní starostlivě a položila svou svraščelou ruku na tu Igorovo, ve které měl zapíchnutou jehlu od kapačky.
...Ať je to všechno jak chce- má ho ráda-viděla ho přece vyrůstat a co se s ním nablbla...hrávali si i na vojáky.. byl vždycky jak šídlo...to Honzíček je jiný...tichý a klidný......srovnávala paní Řeháčková otce se synem a jako snad už po milionté nenacházela nic co by měly tihle dva společné.
"Tetooo prosímtě...doktorři jen krafou...já mám prostě hlad...přinesla si mi něco....voni mi tu nic nedají, jen do mě něco furt pouštěj" pohodil Igor hlavou ke kapačce a cítil jak se mu žaludek s pomyšlením na jídlo kroutí prázdnotou.
.....Vždť už ho to tolik nebolí....vydupal si ještě jednu injekci...tak cooooo jako.....má hlad......
"Ne ne Igorku, nic jsem ti nepřinesla...já vlastně jsem ti přišla říct......." nabrala stará paní dech, aby se přiznala k tomu, že nechala toho chlapce sbalit Natálčiny a Honzíčkovi věci.
....Bude lepší, kdfyž to Igorkovi řekne tady a teď, než aby se to dozvěděl až přijde domů...nebude snad aspoň tolik křičet a nadávat........sbírala paní Řeháčková odvahu a Igor se na ni trochu zamračil.
"Co teto...si mi přišla říct?" zeptal se a jakoby tušil, že to nebude nic příjemného co mu to jehla dovolila, sesunul její ruku ze své..........


"Co tu děláte? " postavila Natálka na stolek právě udělaný čaj a zadívala se na, sice spoceného a bledého , ale naprosto vysmátého Jeníčka, který stále dokola strkal svou nožičku Mirovi do klína.
"To lotááááááá" opakoval mezi smíchem a Natálka jakoby si právě uvědomila, že si vlastně ani nepamatuje kdy naposledy viděla svého chlapečka se takhle krásně smát.
Ale i přesto,že jí pohled na dovadějího Jeníčja s Mirem, hřál nádheřně u srdíčka, přepadly jí trochu obavy.
....Je přece nemocnej.....
" Stoupne mu teplota....." špitla starostlivě a aniž by nad tím nějak víc přemýšlela odhrnula Mirovi z obličeje vlasy, které mu ho bblnutím s Jeníčkem celý překrávaly.
....Je tak úžasný......

"No jasné, mama má právdu....pravdu.." opravil se Miro a strčil Jeníčkovi do ruky jeho telefónek.
"Teraz.....teď si ľahni.....hajni, si nemocný" řekl Miro a pokusil se ještě trochu kopající Jeníčkovi nožičky přikrýt dekou.
"Já cholýýý " připomněl mu, ale Jeníček, že tyhle dvě slůvka ho opravdu zaujaly a bez dalších větších protestů si i s telefónkem lehl vedle Mira na sedačku.
"Priniesla si aj ten liek, mali bysmu mu ho asi ešte dať " zvedl Miro konečně hlavu k Natálce a lehce přejel dlaní její malý a pevný zadeček.
"Jé....né...já tam dojdu" skousla si Natálka spodní ret, a celá ztuhla, jakoby snad provedla kdoví jakou hroznou věc a Miro si znovu uvědomil, že bude nutné aby si občas rozmyslel jak bude na nějaké věci reagovat a jakým tónem co říkat.
"Dobré Naty...sadni si...ja tam dojdem, veď sa nič nedeje..len daj pozor nech nespí, som tu hneď.." zvedl se Miro na nohy a s dlaněmi v Natálčiném pase jí nežne posadil na své místo.
.......Dají malému tú šialenosť a pak jej to bude musieť povedať...sakra ...nechce ich tu nechávať teraz samé.............


Pokračování příště..........................................