KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Červenec 2014

Lhářka 77.část

31. července 2014 v 16:41 Lhářka
Klára se pomalu otočila a s dlaní na čele těžce pootevřela oči.
....Kde je?...Ježiš bolí jí hlava.....pusu má slepenou a ta šílená pachuť......co to jako je?...... přemýšlela a dlaní si sjela na vlasy.
....Fuj...jsou tvrdé a celé slepené..... stalo se něco?.....nedokázala se vůbec zorientovat a jen o milimetřík otočila hlavu.
Mozek se jí v ní bolestivě hýbal a Klára zatím jen v obrysech poznávala svou ložnici.
"Auuuuu.." sykla a dlaň putovala zpátky na její čelo.
....Je nemocná nebo co?....musí se napít..... pokusila se přetočit na bok a podepřít loktem.
...Možná se tak snadněji zvedne.....doufala a nohy, na které se pokusila postavit,se jí nebezpečně roztřásly.
....Že by byla opravdu nemocná ?...Jakto? Včera jí přece nic nebylo....VČERA........projelo Kláře hlavou jako blesk a žaludek se jí nebezpečně zhoupl.
....Byla přece u Natálky....tam co teď bydlí....JEŽIŠ.....opila se...usnula...zvracela...Natálka plakala...ten chlap jí polil....odvlekl do auta....platil....asi taxi...byl to on...tan Šmajda? Asi byl.........zírala Klára na svůj rozmazaný obličej do zrcadla a neúprosně se jí vybavovalo vše ze včerejšího odpoledne i večera.


Natálka spala celou noc jak na vodě.
....Kolikrát tak byla vzhůru deset krát....možná víc...měla pocit jakoby snad nespala vůbec.....Miro jí sice celou noc objímal, ale od té chvíle co se vrátil od taxiku, kam odvlekl Kláru, která snad i vnímala co se kolem ní děje....skoro nepromluvil.Když si lehali do postele, jen maličko odsunul spícího Jeníčka, tak aby uprostřed byla ona a objal jí. Na dobrou noc jí pak jen letmo políbil.
....Co teď asi bude....zlobí se na ní....ano určitě se na ní zlobí a má proč.....bála se Natálka pohnout, aby ho nevzbudila a co nejvíc tak oddálila okamžik kdy se mu bude muset podívat do očí a on....on jí určitě vynadá.
Ani Miro, ale nespal a pod zavřenými víčky si rovnal své myšlenky.
To, co se večer stalo ho opravdu vykolejilo a on sám si stále ještě nebyl jistý, jestli ho vztek a nevole už přešly....nechtěl být na Natálku zlý ani nepříjemný, ale tohle se mu prostě nelíbilo a on opravdu o takovéhle návštěvy nestojí......kvetinka za to asi nemohla, už to jak byla uplakaná a nešťastná jeho vztek včera sráželo na nižší hranici než jak by asi za jiných okolností reagoval, ale přesto......promluvit si s ní o tom bude muset.........přemýšlel a trochu svou ruku posunul po jejím bříšku, ležela k němu otočená zády a Miro jí na boku jemně objímal.
"Spinkáš moja?.." zašeptal nakonec a maličko, tak aby očima zkontroloval Jeníčka spícího vedle Natálky, maličko nadzvedl hlavu.
"Eee.." kníkla Natálka naprosto potichoučku a cítila jak se k ní Miro zezadu víc přitiskl.


I Igor se ve své posteli opatrně protáhl a zívl.
.....To je,ale ráno...takové už dlouho neměl.....promnul si spokojeně oči a zadíval se na druhou půlku postele.
....Je prázdná, ale už dlouho nebude...ještě v noci si zjistil,že ten vopičák zas pozítří hraje někde na Moravě...to bude pryč asi dost dlouho a on bude mít čas a hlavně příležitost si pro tu mrchu dojít...první co udělá bude, že toho malýho smrada zamkne vedle v pokoji a jí pak svali do postele....mohl by jí pro jistotu proplesknout aby se nevzpouzela....a pěkně jí pomačká ty její malý kozy......usmíval se Igor při představě Natálčina nahého těla a hlasitě mlaskl rty.


Klára vylezla ze sprchy a s mokrým ručníkem na hlavě se svezla do křesla.
....No...to tomu teda dala...proč tolik pila?...Vždyť ona se přece takhle neopíjí.....přemýšlela s dlaní přes ústa a cítila se opravdu trapně.
...Co má jako teď dělat? ...Zavolat Natálce? Omluvit se?....Co to bude platné....možná jí telefon ani nezvedne...ježiš....plakala....to si pamatuje...prosila jí a ona se tam pozvracela.....a ten...no byl to on...ano určitě.....všechno si tak nějak vybavuje ikdyž byla na šrot....on jí normálně polil....byl naštvanej,,,,,táhnul jí po schodech a pak s ní hodl do taxiku....platil to tomu řidiči...nechtěl jí vzít.....dával mu asi víc peněz....ježiš to je ostuda.......musí to nějak napravit....musí.....uvažovala Klára a znovu se zvedla na zesláblé nohy.


"Kvetinka..." začal Miro tiše a pokusil se Natálku přetočit na záda. Chtěl jí vidět do očí a chtěl aby i ona viděla do jeho.
"Mirooo promiň, nezlob se prosím tě...já nevím proč se tak opila...ona......." vyhrkávala i Natálka slova velmi tiše a otočila se k němu tak rychle, že než stačil jakkoli zareagovat, její obličej jakoby se celý ztratil v jeho hrudi.
"Já už to neudělám....jen nás prosím nevyhazuj..." slyšel už jen velmi tlumeně a zamračil se.
....Ako nevyhazuj...nechce ju predsa vyhodiť...čo to tára....predsa si nemože myslieť......
"Kvetinka....Naty....čo to....pozri sa na mňa..." snažil se Miro Natálku ze svého těla trochu odlepit, aby jí už konečně viděl do očí a trochu se usmál jejím stisknutým víčkům.
"No tak pozri sa na mňa....čo to hovoríš...nechcem ťa vyhodiť ani teba ani tochto dobca.....mám vás rád..." zarazil se Miro maličko nad slovem vás, ale v téhle chvíli mu opravdu přišlo vhodnější než kdyby vyznal své city jen Natálce a sklonil se k jejím rtům s lehkým polibkem.
Najednou jakoby to co jí přeci jen měl v úmyslu jemně vyčíst jakoby nebylo důležité a Miro si byl jistý tím,že i Natálka ví, kde se stala chyba a už se prostě opakovat nebude.
"A teraz už sa na nás pozri, hmmmmm, lebo ťa celú pošteklíme.....zlochtáme mamičku ? " mrkl na Jeníčka, který už je chvíli pozoroval a lehce prsty Natálce přejel celý bok.

"Néééééé, pomooooc....." kopala Natálka nohama a teď už se za upřímného smíchu, pokoušela těm dvěma vysmeknout. Bylo ráno a takovéhle lochtání jí na plný močový měchýř dobře opravdu nedělalo.
"Ne...ch...te měěěě se....po čůůůů...rám.." zajíkala se a Miro zbystřil.
...Sedačka je mokrá a ještě letiště bude...no to néééé......smál se v duchu a povolil Natálku ze sevření.
"Tak čo, pustíme mamičku vyčůrat ?" vykulil oči na malého Jeníčka, který jakoby se na chviličku zamyslel a pak i on na Mira vykulil svoje očíčka.
"Jo....já taky šůůůůlat " oznámil a sám už se začal škrabat z velkého letiště na zem aby si za chviličku sám nasadil na záchodovou mísu, své nové hvězdičkové prkýnko, které mu Miro nedávno pořídil.
Natálka se vydala hned za Jeníčkem a Miro se s úsměvem rozplácl po celé posteli na záda.
.....By neveril aké je to zábavné sa takto prebúdzať...... uvažoval právě ve chvíli kdy se bytem rozlleho zvonek u dveří...........



Pokračování příště.........

Lhářka 76.část

29. července 2014 v 20:08 Lhářka
Naty, čo je.." skláněl se Miro jedním skokem u Natálky a pokoušel se jí postavit na nohy.
Moc to nešlo a i když byla drobná křehká, mě Miro opravdu co dělat aby jí ze země zvedl a pevně stiskl v objetí.
"Čo sa stalo Naty.." naléhal dál a sklonil obličej až k tomu jejímu.
"Pozri sa na mňa...no tak hovor...niečo s chlapcom?" byl Miro stále nervóznější a za bradu Natálce silou zvedl hlavu.
Dívala se na něho uplakanýma a zoufalýma očima a on stále nechápal.
"Boha, čo je..Naty..." maloval si Miro ty nejhorší scénáře a přemýšlel, v které nemocnici malý Jeníček asi leží.
"Já..jááá...promiń..." vysoukala Natálka konečně ze sebe pár slov, kterým,ale Miro stále ani za mák nerozuměl a dál se jí nechápavě díval do oteklých očí.
"Boha čo? Naty povieš mi prosím....." už,ale doříct nestihl.
Za jeho zády se totiž ozval celkem nezaměnitelný zvuk a Miro se za ním prudce otočil.
Klára se marně snažila nadzvednout a i když měla oči stále zavřené její žaludek se znovu evidentně hlásil o slovo.
"Do prdele..." vyhrkl Miro a pustil Natálku ze svého sevření aby dalším jedním skokem byl přímo u Kláry a pevný stiskem jejích ramen jí posadil.
"Podaj vedro..Naty" houkl pak na stále plačící Natálku, která jakoby se, ale Mirovým "příkazem" probudila a ve chvíli už Kláře kyblík společně přidržovaly u úst.
"Já ještě hadr...dojdu " pípla Natálka když se Kláře žaludek evidentně uklidnil a ona se po tíhou opilosti znovu kácela zpátky na sedačku.
"No..." zabručel Miro a teprve teď si všiml, že Klára je celá politá a že její žaludek už nejméně jednou protestoval.
.....To sa mi iba zdá, toto..... snažil se Miro ukočírovat krev, která se mu valila do hlavy a se sklopenou hlavou a pevně stisknutými rty po očku sledoval Natálku, který neustále vzlykajíc utírala vše co se dalo aspoň trochu zachránit.


"Mám tě...." hmouřil Igor vítězoslavně oči a ještě chvíli sledoval vchod domu, ve kterém Miro před chvíli zmizel.
....Ani si mě nevšiml....pitomec.....teď už jen vychytat až bude ta mrcha sama doma.....se jukne zas kdy má ten šmejd koncert a zajde si sem pro ní............usmíval se Igor nad svou šikovností a pro tuto chvíli spokojený sám se sebou vycouval zpět na vozovku, aby vyrazil k domovu.
....Konečně se mu bude po dlouhý době dobře usínat.......


" Mi..Mi..rooo.." koktaka Natálka zatímco Miro beze slova odložil kyblík a nechal Kláru spadnout zpátky na sedačku bez ohledu na to jak tvrdě to bude.
"Nerieš Naty...zavolaj jej taxi, prosím...." slyšel svůj hlas jakoby z dálky a ačkoli se snažil ovládat, musel si přiznat, že tahle situace ho opravdu vykolejila.
Něco takového prostě nečekal a nejraději by teď tu husu co mu pozvracela půlku bytu profackoval a ulevil si přitom pár peprnými nadávkami...ale copak může...... jeho kvetinka je celá uplakaná .....zase se bojí....musí se ovládnout....aspoň trochu......až bude po všem promluví si sní, teď má ale jiný plán...........uvažoval Miro s letmým dotykem Natálčiny ruky kolem ní prošel až do kuchyně, kde natočil půllitr studené vody, se kterým se téměř okamžitě vrátil zpátky do obýváku.
.....Na správca to nefungovalo....tu bude......nechce ju tu...sedačka oschne.......mračil se Miro a jedním rychlým pohybem ruky vychrstl Kláře celý obsah půllitru přímo do obličeje....................


Pokračování příště.............

Lhářka 75.část

28. července 2014 v 17:34 Lhářka
" Pinká teta " okomentoval Jeníček ležící Kláru a trochu víc semkl ručičky kolem mámina krku.
" No spinká.." vzdychla Natálka se sevřeným žaludkem a pohled na spící kámošku politou červeným vínem v ní vyvolával opravdu strach.
....Co bude dělat?...Jak jí vzbudí...jak jí odtud dostane?...Co tomu řekne Miro...pane bože...co má dělat..........zoufala Natálka v duchu a trochu si Jeníčka v náručí upevnila.
" Tak poď,..půjdeme hajat, dáš tetě pusinku jindy,ano ?" mluvila tiše ke svému synkovi a otočila se i s ním zpátky do ložnice.
....Musí...prostě musí jí pak nějak vzbudit....snad nepolila i koberec nebo sedačku...... vháněla Natálce tahle představa slzy do očí a její žaludek se protočil v další nepříjemné křeči.
"Jo, já hajat...pochátku?" pokýval Jeníček hlavičkou a zadíval se své mámě bezelstně do očí.


"Do prdele, se na to vyseu...sakra . co dělá..blbec " nadával Igor za volantem, už celkem unavený, bolestí i náročným dnem a prudce šešlápl brzdu.
Mirova audi byla ob jedno auto před ním a červená oktávka, která mu teď bránila v cestě i výhledu prudce zabrzdila.
...Musel si dávat pozor, jel za ním moc blízko a ten vlasáč se furt otáčel...ještě, že ho napadlo si vzít kšiltovku a černý brejle, ale teď teda před sebe pustil pěknýho vola......
"Jeď ty debile, kreténe,.hovado..." pobízel Igor hlasitě řidiče v dodávce a natahoval krk jen aby mu Miro nezmizel z dohledu.
....Takovou práci si s tím dal, celý den strávil na cestách ...poslouchal to jeho kdákání...břicho ho bolí....div neumřel... a teď by se to mělo posrat...jen proto, že nějakej blbec neumí parkovat....nebo co to vlastně předvádí........mračil se Igor a nervózně zmáčkl klakson.
....Vždyť mu ujede....sakra kam to zahybá....do prava....do prdele......dupal Igor na pedál plynu a pokoušel se projet úzkou štěrbinou, která právě mezi chodníkem a dodávkou vznikla.

" Co tam dělají kokokti...ty vole se podívej, si myslí,že projede.." kroutil Matěj hlavou a otáčel se za pronikavým zvukem Igorova troubení.
"Magori.." procedil, ale Miro jen mezi zubama a před odbočením do vedlejší ulice zkontroloval provoz pouze tímto směrem.
Nebyli už daleko od místa kde Matěj bydlel a Miro už se těšil domů.
.....Drobec...jak se naučil Jeníčkovi říkat.....už bude spát a on konečně v klidu stiskne svou květinku v náručí....něžně jí položí na sedačku......alebo nieeee....zoberie si jú do sprchy.........usmíval se Miro při té představě aniž by si všiml,že Igorovo auto celkem bravurně zvládlo překážku a už má ho zase na dohled.


"Klarí, vstávej...slyšíš mě?.." sklonila se Natálka nad ležící Klárou a maličko se rozhlédla.
....Koberec je čistý...zaplať bůh i sklenku stihla postavit na stolek, ale triko má celé zlité, to nevypere....a nevidí pod ní...na sedačku...pane bože jen ať není flek .......modlila se Natálka a znovu s Klárou zatřepala.
"Eeeeeeeehrrr." zavrčela Klára a trochu se po Natálce ohnala rukou
"Klarííí, prosím vstávej....musíš domů..." prosila dál Natálka a chytla jí za zvednutou ruku.
"Pooojď....prosííím" zkoušela nemožné bylo to ale marné.
Klára jen cosi bručela a její bezvládné a opilé tělo bylo těžké a naprosto neovladatelné.
"Achjoooooo....." vzdychla Natálka se slzami v očích a ještě jednou se pokusila Kláru za její ruku zvednout.
"Hmmmmmm.." zabručela znovu Klára a svou ruku z Natálčiny vytrhla.
....Chce spát...všechno se s ní točí....chce prostě spát.....


"Tak sa maj..." rozloučil se Miro s Matějem a znovu se zařadil do večerního provozu.Na to, že už bylo celkem dost hodin byl dost hustý a Miro si, ačkoli se cítil unavený, pohvizdoval.
....Domov...domov ...ku kvetinke..... usmíval se a zaměstnaný myšlenkami na Natálku a jejich společné chvíle si ani nevšiml, že se na něj pověsilo to samé auto co mu je v patách celou cestu.


"Klááárooooooo..." stála Natálka dál bezradně nad svou kamarádkou a do očí se teď už proudem hrnuly slzy.
....Co tomu jen Miro řekne....bude se na ní zlobit.....neměla jí sem brát..... jak jí má odtud dostat......slíbila mu přece,že se nic nestane a že Klára je slušná holka a teď jí tu najde opilou, politou a spící....co si o ní jen pomyslí, že mu lhala zase ....a jaké že má kamarádky....... to nééé...nechce aby se zlobil....zklame ho.....propadala Natálka pravému zoufalství a hřbetem ruky si otřela slzy stékající jí po tváři.
"Blééééééééééééééééé..." proniklo v té samé chvíli obývákem a Natálka jen tak tak stihla uskočit přebytečnému obsahu Klářina žaludku.
"Ježišiiii Kláro.." zakvílela Natálka a sledovala jak se Klára dál spící skácela zpátky na sedačku.
"Nééé prosím nééééé..." plakala Natálka a ještě než se rozeběhla pro hadr, zarachotily klíče v zámlku a Natálka se v zoufalství a strachu svezla s pláčem k zemi.
...Vyhodí...Miro je teď i s Jeníčkem určitě vyhodí......
"Mojaaaa ...kvetinka..." už přes vzlyky ani neslyšela.



Pokračování příště.......

Lhářka 74.část

24. července 2014 v 19:02 Lhářka
Miro dokončil autogramiádu a asi po sté se rozhlédl.
Divný pocit ho pronásledoval od chvíle co Igora zahlédl v davu...alebo nie? Možno sa mu to len snívalo...bol to iba okamih...mohol sa mýliť.....veď..čo by tu ten zasran robil...isto neprišiel na jeho koncert..........přemýšlel jeho oči znovu projely okolí.
"Co je vole.. jdeme..." plácl Matěj Mira do zad až zakolísal a podíval se stejným směrem.
"Hledáš žrádélkoooo...já myslel, že jedno k nakousnutí máš doma..." zubil se Matěj a znovu Mira bacil do zad.
"Vole..pojdeš pešo.." zakulil Miro očima a spolu s Matějem, kterému slíbil, že ho na Prahu vezme svým autem se pak vydal ke zbytku kapely.
Kluci už stáli u plně naložené dodávky a a znuděně sledovali manažerku, která jim cosi barvitě vyprávěla a neustále rozhazovala rukama.
"No a já jsem jim řekla...se podívejte....." uslyšel i už i Miro zašklebil se.
"Blá blá blá...dohovoríš im to po ceste, budú radi.....sa majte chalani a vďaka bolo super " zakymácel významně hlavou ze strany na stranu a ani by manažerce věnoval byť jen jediný pohled mávl na rozloučenou rukou.
Jeho audinka stála jen o kousek dál a on už se nemínil ničím zdržovat.
Vzpoměl si na Natálku a na to jak asi dnešní návštěva kamarádky probíhala.


"Klarí jááá musím jít Jeníčkovi udělat večeři, vykoupat ho a uložit..." špitala Natálka ve snaze své kámošce nějak naznačit,že už by měla opravdu jít.
Klára si ale právě dolila další sklenku vína a svezla se zády až k opěradlu sedačky.
"Jasně....já poč...kám..si....si udělej co pot...tř ebuj ..eš" motal se Kláře už dost jazyk a Natálka si hluboce vzdychla.
....Co má dělat...jak jí má odtud dostat a ještě takhle opilou....nemůže jí tu nechat...co by tomu Miro řekl..... propadala zoufalství a pomalu se zvedla na nohy.
"Už nepij Klarí, já ti udělám ještě kafe a zavolám taxik jooo ?" podrbala se |Natálka bezradně ve vlasech a popošla k malému Jeníčkovi, který ležel před televizí na koberci na bříšku a střídavě sledoval pohádku, maloval si a nebo střídavě popojížděl svými novými autíčky.
"Miláčku, maminka ti ohřeje večeři a pak se půjdeš vykoupat ano? A spinkat..." pohladila svého chlapečka po světlých vlasech a její oči se znovu stočily ke Kláře,která se znovu vydatně napila červeného vína.
"Jo..." souhlasil Jeníček a zvedl ke své mámě očíčka.


"Ty vole si děláš prdel..bych mu rozbil tlamu..." vyfrkl Matěj rty a nefalšovaně na Mira vytřeštil oči.
...Tak tohle tedy opravdu nečekal.......
"No...nerobím, je to zasran, no som práve mal pocit,že ho tam dnes vidím, neviem čo by tam robil, no moc by som za to nedal,že tam bol....." mračil se Miro a jen na malý okamžik odvrátil oči od vozovky.
Matěj fakt zíral....nečekal že by mu Miro něco říkal a už vůbec né tohle...na nic se ho neptal a ani sám neví jak k tomu došlo, že se Miro rozpovídal o všem co za poslední dobu zažil a proč když si k sobě žádnou babu nikdy nevzal jí tam najednou má i s malým děckem.
"Tak preto vieš....ona je taká plachá, všetkého sa bojí...já nechcem....chcem aby sa srovnala.....aj ten malý má zo svojho fotra iba len strach..." hledal Miro jen těžko slova a znovu mrkl do zpětného zrcátka.
...Čo sa na ňho ten kokot stále tak lepí...už čo vyšli z mesta.......


"Tááák broučku hajneš si do ložnice ano? Maminka za tebou hned přijde, jen co vyprovodím tetu.." šeptala Natálka Jeníčkovi do ouška a postavila ho zabaleného v osušce na letiště v ložnici.
"Tak šup..jedna nožička, druhá...ručičky..." komentovala za Jeníčkova přispění, že "nožištaaaa, lušišty " oblékání pyžámka a naklonila se k němu s našpulenými rty.
"Tak hajat a dobrou noc....já pak přijdu, jo" usmála se Natálka a Jeníček se jí pověsil kolem krku.
"Tetě pusintu " upozornil ještě,že by i on se chtěl s tetou rozloučit a Natálka ho s povzdechem znovu vzala do náruče.
" Tak jo..." vykročila pak z ložnice zpátky do obýváku, aby se ale mezi dveřmi i se svým synkem v náručí zarazila.
Klára ležela na sedačce tak jak se právě svalila a celá politá červeným vínem tvrdě oddychovala.......


Pokračování příště..................................

Lhářka 73.část

22. července 2014 v 18:57 Lhářka
Klára vystoupila z tramvaje a rozhlédla se.
...Hm tak teď kousek nahoru a doleva...moc to v téhle části Prahy nezná, ale...je fakt zvědavá kde to Natálka teď bydlí a s kým.......ty joo...nikdy by neřekla,že si najde jinýho....snad bude doma chce ho vidět......ale jako Šmajda?......No tomu teda fakt nevěří......Igor je blbec...kdoví koho viděl.......přemýšlela a vyšla mírný kopeček na roh ulice.
.....Jen co najde ten správný dům...Natálku prozvoní...jsou tak domluvené.......
"Jo, tady.." sáhla Klára do kapsy pro mobil a trochu zvedla hlavu.
....Schválně...z kterého okna Natálka vykoukne.....odhadovala a stále napnutě sjížděla všechny 4 patra činžovního domu.
"Klarí, chytej...druhé patro" uslyšela vzápětí kámoščin hlas a jen tak tak uhnula před svazkem klíčů,které se na ní z okna řítily.

"Čaaauuuu" rozpřáhla Klára ruce sotva se Natálka s Jeníčkem v náručí objevila ve dveřích a oba dva naráz sevřela ve svém náručí.
"Co to provádíš...Natalice jedna....no já jen zírám....ahooooj andílku, sluníčko, broučku.. " obrátila pozornost k Jeníčkovi a jednomu po druhém vlepila pořádnou pusu na tvář.
"Ahoj...pojď dál.." usmála se nesměle Natálka a maličko ze dveří ustoupila.
"Jo....dík " smála se Klára dál a ačkoli ty dva tak ráda viděla, měla moc ráda a vůbec nevěřila tomu co jí Igor říkal, její zvědavost pracovala na plné obrátky a ona v rychlosti sjela celé Mirovo dveře i zvonek,
...Hm...žádná vizitka...jeho jméno nenašla ani dole na zvonkách...tak jasně věděla že je to nějaký kec...ale proč tu teda není žádné jméno......lítaly jí myšlenky v hlavě jedna přes druhou a ona se znovu nenápadně rozhlédla po malé předsíňce.
.....Pánská bunda na věšáku a velké pantofle pod ním...tak jooo bydlí s chlapem....asi není doma...sakra...to je blbý.....uvažovala dál a s i igelitkou v ruce popošla za Natálkou, která mezitím postavila Jeníčka na nožičky a podívala se Kláře do obličeje.
"Sedni si, udělám kafe" usmála se znovu nesměle a i přes to, že Miro říkal, že mu to nevadí, cítila dost nesvá.
....Klára je živel...tak ještě, že Miro není doma.......usmála se na svou kamarádku ještě jednou a otočila se směrem ke kuchyni.
"Poď k tetě Jení...tak byl si hodnej? Něco jsem ti přivezla" slyšela ještě Klářin hlas i Jeníčkovo ujišťování,že....
"Jo...honej, já honej..nezuobil Jeníšek" a usmála se.....copak mu zas přivezla...je hodná...vždycky mu něco vozí......



Igor držel volant opravdu dost křečovitě a pokoušel se pozorně sledovat vozovku.
Řidič byl dost sváteční a ani to,že by ho jizva po operaci za volantem tolik bolela, vůbec nečekal.
"Do prdele... kurva.....se na to vyseru....sakra..." rozléhalo se jeho zánovním autem snad každou minutou a Igor za volantem neustále poposedával.
....Že se na to nevysral.....na zmrda vlasatýho a tu malou děvku,ještě se mu něco stane....břicho mu tu popraská a on vykrvácí někde v pustině...nikdo ho nenajde...........mračil se Igor a zajel ke krajnici.
...Musí se podívat do mapy...jak je to ještě daleko a.....taky zkontrolovat jestli nekrvácí.........bolí ho to...možná fakt neměl jezdit...ale jak jinak to měl udělat ? Přece tomu hajzlovi nenechá to co patří jemu...jen jemu.......... už se zase Igor mračil a opatrně nadzvedl svoje tričko.
...Je to dobrý...oddychl si, ale bolí to...sakra.....takovou oběť musí přinést a ta mrcha si toho neváží.........koukl ještě do mapy a znovu své auto nastartoval.
....Už jen pár kilometrů......přetrpět to jeho kdákání a někde zpovzdálí počkat až pojede...pak se na něj pověsí a má ho.........střádal Igor plány a s představou jak se konečně pomstí za všechno to příkoří se mu na tváři vyrýsoval škodolibý úsměv.

....Tak ještě za tenhle roh a měl by tam být......
" JO.! " .zaradoval se Igor při pohledu na malé náměstí, kterému vévodilo vysoké pódium a které se plnilo lidmi a spokojeně si v sedačce auta odfrkl.


Natálka si nervózně poposedla a usrkla ze své sklenky vína.
......Měla stále první.....za to Klára už snad pátou.....znepokojovalo jí to....už nevěděla jak odpovídat na její všetečné otázky..něco přiznat musela, ale..... slíbila přece Mirovi, že hovorům o něm se bude vyhýbat jak to jen půjde....
...Kéž by už šla....modlila se Natálka v duchu a ačkoli měla svou kámošku moc ráda....přála si aby už nepila a raději šla domů.....bude muset Jeníčka za chvíli vykoupat a dát spát a kdy se Miro vráti přesně neví....nemůže jí tu přece najít.....
"Na....vůbec nepiješ..." vyrušil Natálku z úvah Klářin hlas a sklenička, kterou k ní přistrčila po stolečku nebezpečně zakolísala.
"Klarí já nechci....víš,že nepiju" usmála se Natálka nuceně a očima sjela hodiny.
"No jooo no, já vím...tak já si dám, za tebe.....hele a jak jste se teda seznámili? " vypila Klára jedním lokem i Natálčinu sklínku a její další všetečná otázka na sebe nenechala dlouho čekat.
....No normálně..jsem ti už říkala, když jsem na tebe tenkrát čekala...jak si nepřišla...." vzdychla Natálka a znovu nervózně poposedla.
...Co má dělat ?...To jí nestačí, že jí nakonec to, že tu opravdu bydlí s Mirem přiznala ?......
"Jaaak jako normálně?...Tak jakej je...heléééé to tě jako sbalil on?...." nenechala se Klára, ale odbýt a sklonila se pod stolek, aby ze své igelitky vyndala další lahev červeného vína.
....... Ještě si dá....Natka nechce, ale ona ano...počká si....chce ho vidět..... chce fakt vidět až Šmajda přijde do tohodle bytu....k Natálii.....sakra co jako na ní má.?......


Miro si koncert opravdu užíval a i když se chýlil ke konci, nikdo si ho ještě nepřál.
....Dá ještě přídavek...nebo dva.....kývl na kluky z kapely, kteří se okamžitě znovu opřeli do strun a minimálně po sté projel očima tváře lidí v davu.
...Boha....hrklo v něm ale téměř okamžitě a znovu zabodl oči směrem do míst, kde jakoby zahlédl toho nejodpornějšího člověka, kterého kdy poznal.
...Sa mi snívalo...čo by tu robil....... oddychl si když, ale tvář už v dohledu nebyla a nechápavě zakroutil hlavou.
....Čo by tu robil...zasran..... .......



Pokračování příště...................

Lhářka 72. část

21. července 2014 v 14:39 Lhářka
"Ahoj Klarí.." pípla Natálka do telefonu, zatímco Miro s Jeníčkem z ní stále nespouštěli oči.
"Teta.." nadskočil, ale Jeníček radostně s vyslovením Klářina jména a jeho malá ručička s nataženými prstíky vystřelila směrem k Natálce.
"Tetuuuuu dej.." žadonil ke své mámě a ručičkou pro jistotu trochu zamával.
"No no ..ne...ne...ty si tam byla?..." zvedla Natálka vylekaně hlas, jakoby nevěřila svým uším.
"Kláro počkej a si v pořádku, ty si s ním mluvila?....." skoro nedýchala a její oči se střetly s Mirovými.
"Co?.." zeptal se opravdu jen velmi tiše a trošičku kývnul hlavou.
....O nejakej Kláre už hovorila, že strážila malého....kámoška..asi... kde mala byť?......přemýšlel Miro a pokoušel se zachytit alespoň nějaké slůvko ze vzrušeného hlasu,který se z mobilu ozýval.
"Dej tetuuuuuuu.." dožadoval se mezitím Jeníček stále mámina mobilu a znovu zatřepal nataženou ručičkou.
."Kláro počkej...to nemyslíš vážně..co ti říkal?.....nooo ....to je Jeníček, tě chce,ale počkej., řekni mi.....nooo...jooo sejdeme určitě....." byla Natálka čím dál tím víc napnutá a Miro si dál z útržků toho co slyšel skládal jejich rozhovor.
"Jooo já ti ho dám.." olízla si Natálka rty a pomalu se s telefonem sklonila ke svému chlapečkovi aby mu ho přidržela u ouška.
"Tetooo....jo.....jo.....já honej....oplavdu...jo...ne...jo.." odpovídal Jeníček Kláře s naprosto vážnou tvářičkou a Natálčiny oči se znovu střetly s Mirovými.
"To je Klára,víš ta...kamarádka...moje.." vysvětlovala Natálka tiše a dál Jeníčkovi přidržovala mobil u ouška.
"Jojo pochopil som.." šeptl Miro s úsměvem a přemýšlel jak moc je asi tahle kamarádka kamarádkou, nechtěl Natálce nic zakazovat,ale ani se cítit ohrožený, Jasné mu, ale bylo,že Natálka se s ní bude chtít sejít...pochopil přece z toho co slyšel,že Klára byla u toho zasrana a hledala jí tam.


....Kráva...mrcha.......měl přece čekat, že bude držet s tou kurvičkou.....jí měl pořádně zmáčknout tu pazouru...by pak zpívala kráva...........úžil Igor vzteky oči a cítil jak se mu valí krev do hlavy.
....Nikdo mu nechce pomoct, ale on si poradí.....má přece v záloze ještě ten koncert...si je najde sám...nikoho nepotřebuje...a pak se budou všichni divit, jak s nima zatočí.......tiskl rty pevně k sobě a vztek, který se tak trochu míchal s bezmocí ho přiváděl k nepříčetnosti.
" Nenechám to tak...je moje..." sevřel Igor ruku v pěst a zadíval se na svůj telefon, položený na stolku.
....Že by jí zavolal?.....Nevezme mu to....aleee aspň by jí děvku vystrašil až by si přečetla jeho jméno........ušklíbl se Igor při té představě a pro mobil se natáhl.
....No jo...ale co když to vezme....nebo dokonce ten vopičák......co by asi tak říkal....né toho vlasáče on provokovat teď nepotřebuje....aspoň se mu ho bude líp sledovat...jasněěěě...počká si...zítra si na tu jeho kdákárnu zajede a pak....se těšte...... ušklíbl se Igor ještě jednou a znovu svůj mobl odložil zpátky na stolek.
....Počká si.....


"Jo..dobře, Klarí...já ti zavolám, jo? Já ještě nevím jak budu moct..." špitala Natálka do telefonu a její snaha hovor ukončit, aby se Klára už na nic neptala, nebo nedej bože nechtěla přijít na návštěvu byla v jejím hlase i pohledu patrná a Natálka se trochu unaveně sesunula na sedačku.
"Jení..na rohlíček...pojď papat.." vzala do ruky namazaný rohlík a Miro sledoval jak z něho kousek odlamuje a natahuje se ke svému synkovi,který už se zase uvelebil na koberci přímo před televizí a jakoby svou mámu znovu zaujatý pohídkou ani nevnímal.
Třásly se jí ruce a to Mira znepokojovalo.
"Počkaj kvetinka..." vzal Miro Natálce rohlík z ruky a spolu s talířkem ho odnesl až k Jeníčkovi.
"Na drobec...papaj...." pobídl Jeníčka a znovu se posadil k Natálce na kraj sedačky tak aby jí jednou rukou mohl obejmout kolem ramen a druhou dlaní pohladit po noze.
"Kvetinka...pozri...nemusíš sa bať, kým ti zavolá kamoška...ja ti nebráním sa s ňou stretnút....len vieš o čom zme hovorili, hej? "" začal Miro tiše a slova volil opravdu velmi opatrně. Nechtěl Natálku nijak vyplašit a ani neměl v úmyslu jí cokoli zakazovat...jen musí, alespoň zatím chránit i sám sebe.....uvažoval a něžně Ntálce nohu pohladil.
"Jo, já vím...neboj se, já jí nic neřeknu,ale ona to ví...už " špitala Natálka se skloněnou hlavou a ačkoli za to vůbec nemohla, cítila se dost provinile.
"Ako vie.. aha no jasné no, bola uňho však? " vzdychl Miro a trochu našpulil rty.
"Jo...promiň, ale já jí nic neřekla..." mrkala Natálka nervózně očima a Miro si až v téhle chvíli uvědomil, že nebude až tak jednoduché udržet vše pod pokličku a že mu dřív nebo později nezbude nic jiného než jít s pravdou ven. Najednou jakoby mu něco říkalo,že se teď nechová zrovna "akorát" a tahle květinka, co jí tak miluje se cítí dost špatně.....a to on přece nechce.
"Vieš čo moja.." pohladil Natálku znovu po noze a trochu se k ní sklonil.
"Nič sa neboj hej? Ja zajtra hrám tu kúsok od Prahy.....som ti už hovoril...nebudem doma takmer celý deň,,,kľudne ju zober na kávu, tu Kláru...sem..." poslední slova už mu sice tak snadno přes rty nešla, ale při pohledu na schoulenou Natálku nedokázal nic jiného, než prostě k návštěvě její kamarádky svolit.....


Pokračování příště..........

Oznámení

15. července 2014 v 20:09 Nástěnka
Moje milé čtenářky...čeká mě teď až do konce týdne trochu větší pracovní nasazení....tak další dílek povídky bude až tak v neděli nebo v pondělí.....opravdu to nebudu stíhat tak se na mě nezlobte prosím a zatím pilně hlasujte je to pořád tak vyrovnané až sama zírám....Lhářka brzy skončí tak ať vím na kterou z povídek se víc připravovat a nebojte už mě napadá téma další..prozradím jen název ŠKOLA ROCKU....TAK MYSLÍM.ŽE JE NA CO SE TĚŠIT. .)

Lhářka 71.část

15. července 2014 v 17:00 Lhářka
Klára vešla nejistě a za neustálého rozhlížení se po Jeníčkovi nebo Natálce, za Igorem do obýváku a mlčky sledovala jak se Igor sklonil u stolku s počítačem.
"Znáš ho..." vyhrkl po chviličce a displej počítače, ze kterého se smála Mirova tvář, k ní trochu natočil.
"No....jo" pokývala Klára nechápavě hlavou a znovu se rozhlédla.
....Kde jsou...to nejsou doma?...Proč jí se teda zval... a co jako proč..........nestihla ani domyslet, když Igor plácl dlaní do stolu.
"Kde bydlí?..." vyhrkl bez varování a Klára ačkoli stále nechápala začínala mít opravdu nepříjemný pocit.
"Jak to mám vědět !!! " pokrčila trochu odpudivě nos i obočí a teprv teď si vlastně naplno všimla Igorova domácího ohozu, kterému vévodily vytahané trenýrky.
....Fuj ten je hnusnej.......otřásla se Klára odporem a znovu zapátrala v tichu, které bytem vládlo.
"Řikáš, že ho znáš né....??? " vypálil Igor další otázku dřív, než se vůbec na Jeníčka nebo Natálku stihla zeptat.
"No znám, co tě tak zajímá...ho snad znáš taky. né?.....Z televize, kde je Natálka?" Nechápala Klára stále kam Igor směřuje a konečně se zeptala na to co jí teď zajímalo ze všeho nejvíc.



Jeníček stále seděl na posteli a střídavě se s Mirem svými rty dotýkaly těch Natálčiných.
" Ty...jáááá......ty ....Jeníšek....ty....jááá, Jeníšek...Jeníšek......ty....jáááá....jáááááá....." pojal Jeníček líbací ceremoniál jako hru, kterou zdatně dirigoval ve svůj prospěch a ve stále se zvyšujícím tempu.
Až to chvílemi připomínalo včerejší soutěž o tlačítko na kapotě jeho nového autíčka a se smíchem se znovu sklonil ke své mámě.
" Hmmmmm mě udusíte " pokoušela se Natálka uhnout stisku dvou úst najednou, které se k jejím rtům řítily najednou a silně vydechla nosem.
"Udusíme, no len láskou...daj nám božček.." smál se i Miro jehož tělo sice na své ranní touhy ještě tak docela nezapomnělo a dál se tak trochu pod dekou tisklo na to Natálčino, ale s vidinou sexu už mu nezbylo, než se pro tuto chvíli rozloučit.
"Boščet.." pokrčil Jeníček ramínky a s otázkou v očíčkách se zadíval Mirovi do tváře.
....Tohle slůvko mu sice nic neříkalo,ale stejně tak jako "cholý" se mu už od první chvíle moc líbilo.....
"Božček.....pusinku, víš...takto..." usmál se Miro a hbitě využil chvíle kdy se Natálka zadívala na svého synka aby své rty lačně spojil s jejími.
"Jo...boščet.....já..." dožadoval se Jeníček opět rtů své mámy, která už byla z ranního líbaní celá oslintaná, ale natolik šťastná, že náporu polibků doslova rezignovala.


Klára seběhla schody co jí kufr na kolečkách, který sebou od rána tahala dovoloval a odfrkla si.
......Co to bylo? Jak to jako ten hnusák myslel?.....Že mu Natálka utekla ?...S tím zpěvákem.....co to mlel za hlouposti.......najednou se tvářil hrozně smutně a chytal jí za ruku.....fuj...... otřela se Klára do kabátku co měla na sobě ve snaze zbavit se toho nepříjemného dotyku a ušklíbla se.
"Se nedivím,že ti utekla..." procedila mezi zuby a znovu se, ale zamyslela.
......To, ale přece není možný...se plete.....kde by asi k němu Natálie přišla.....prej sežeň mi jeho adresu.......kroutila Klára hlavou a znovu si vybavila Igorův rádoby trpící výraz.
....Ještě, že se mu vysmekla....musí Natálce zavolat....kde je.....jestli si fakt někoho našla.......musí jí říct co si ten její baloun myslí.....se Šmajdou.???.......roztáhla Klára rty do širokého úsměvu a vykročila k hlavní ulici ,kde doufala,že si chytne taxík a konečně se zajede domů vysprchovat a převlíct.
....Ale ještě jí teď zavolá.....


Jeníček seděl v obýváku na zemi a zaujatý kreslenou pohádkou, kterou mu Miro naladil na dětském kanále se co chvíli zvonivě zasmál každému marnému pokusu oranžové kočky chytit malou šedou myšku.
Miro ho chvíli sledoval.
....Slíbil sice Natálce, že ho pohlídá než mu připraví něco k jídlu, aleee....ten mrňous si evidentně vystačí sám........přemýšlel Miro a s ještě s jedním otočením po Jeníčkovi se potichoučku vydal za Natálkou do kuchyně, aby se k ní u kuchyňské linky téměř okamžitě zezadu přitlačil.
"Mojaaaaa" dýchal Miro Natálcena krk a jeho nenechavé ruce se okamžitě přilepily na její ploché bříško.
"Mirooooo " odložila Natálka napůl namazaný rohlík pro Jeníčka na linku a pomalu se k Mirovi otočila čelem.
"Neříkals,že ho pohlídáš? " omotala Natálka Mirovi ruce kolem krku až se mu s dotykem jejích prsou tajil dech.
"Joooooo, si vystačí s telkou..." cítil Miro jak se mu tlak v celém těle stupňuje a něžný polibek na sebe nenechal dlouho čekat.
......Bohaaa má čakať az do večera.....to nie,,,...to neprežije........veď je vedle...pozerá telku........nepride sem.....ujišťoval Miro sám sebe a opatrně Natálce zajel pod volné tričko.
" Etě pusintu....maminta,," nenechal, ale Jeníčkův hlásek Mira na pochybách, že telka není jediné co ho zajímá a Miro se zakloněnou hlavou v duchu opravdu zakvílel.
.....Neprežijem ...neprežijem......chcem teraz.....teraz bohaaaaaa......pokoušel se uklidnit všechny své smysly a ruku z pod Natálčina trika zase neochotně vytáhl.
"Nie, ty drobec...žiadna pusinta....jedlo bude..." sehnul se s povzdechem k Jeníčkovi, který stál stále u jeho nohou a zvedl do své náruče.
"Sa ideme pozerať na telku......" vyslal pak k Natálce pohled raněného štěněte a zmizel i s Jeníčkem ve dveřích obýváku.


Natálka domazala rohlík a na druhý talířek přidala nějakou zeleninu a ovoce.
...Už ví,že Miro skoro nic jiného nejí.......tak mu ještě nalije ovocnou šťávu a pro Jeníčka udělala čaj...napije se od něho.....usmívala se a opatrně nadzvedla tácek na, který vše naskládala.
....Musí dát Mirovi hned pusu..aspoň pusu....cítila jeho vzrušení teď i ráno, ale copak to jde? ....Před Jeníčkem?.......Snad se Miro nezlobí....napadlo jí ještě a odložila tácek s jídlem v obýváku na stolek.
Jeníček s Mirem seděli na sedačce u stále té samé pohádky a jí právě zazvonil v kapse mobil.
"Haloooo..." zbystřil Jeníček, ale i Miro a oba....každý teď z jiného důvodu sledovali jak Natálka dost rozpačitě kouká na jeho dispej.......



Pokračování příště..........

Lhářka 70.část

13. července 2014 v 18:10 Lhářka
Klára se zhluboka nadechla a zvedla hlavu k nebi.Bylo jasné a bez mráčku.
...Ano přesně takhle si to představovala...konečně je doma.....usmála se a pomalu se s ostatními cestujícími sunula po příkrých schůdkách,které k letadlu přistavili....
...Hned jak vyřídí formality, dá si v klidu kafe...zavolá Natálii.
Vůbec jí nestihla dát vědět, že ji pracovně odvolali na druhý konec světa, bylo to všechno tak hektické, ale........už se jí fakt stýskalo........musí jí prostě co nejdřív zavolat......vezmou Jeníčka a půjdou třeba na zmrzku.......už se na ně těší.......bude jim vyprávět jaké to tam bylo ...ukáže fotky...má jich spoustu...a Jeníčkovi přivezla tričko....už minule koukala jak to co pořád nosí mu je nějak krátké a taky autíčko....bude se mu líbit a jasně pro Natálii má taky něco...voňavku......přidala Klára trochu do kroku a stále se stejným úsměvem vešla do letištní haly.


Miro opatrně otevřel oči a zamžoral do napůl nezatažené žaluzie, přes kterou se do ložnice tlačily sluneční paprsky a nepříjemně ho oslepovaly,
"Hmmmmmm.." zabručel a otočit na druhý bok, kde jak předpokládal bude mít na dosah to co čem právě teď toužil ze všeho nejvíc.
Místo Natálky, ale nahmátl jen Jeníčkovo malé tělíčko a znovu, jen na škvírečku rozlepil oči.
.....Čo tu robí...večer predsa usnul v obývačke....veď prisunuli kreslo...aby nespadol........rovnal Miro, ještě trochu rozespale myšlenky a maličko nadzvedl hlavu.
Natálka spala až za Jeníčkem a Miro sse zadíval do její jemné tváře.
...Je taká krásna......budem to musit nejako vmyslieť........ako ju mám teraz boskať?...... špulil Miro rty a nejraději by teď - hned začal stavět pokoj pro Jeníčka.
Ta vzdálenost, kterou je Jeníček odděloval,se mu právě teď zdála naprosto nepřekonatelná.
Miro opatrně vylezl z postele a téměř po špičkách ji celou obešel.
Měl jediný plán....nevzbudit Jeníčka a pěkně polehoučku se z druhé strany nasoukat přímo pod Natálčinu deku..
"Hrrrrr..." zavrněla Natálka ze spánku a trochu se pod tlakem Mirova těla zavrtěla.
"ŠŠŠŠŠŠŠ..." přitiskl, ale Miro své rty na její a lehce dlaní přjel její malá pevná prsa.
....Chěl jí...tak strašně jí chtěl......co jí zná netoužil po jiné, miloval by se s ní nejraději pořád...... cítil Miro jak se mu blízkostí Natálčina těla napínají všechny svaly a ještě po očku zkontroloval Jeníčka.
....Boha nesmú ho zobudiť..... modlil se v duchu a o trochu víc se na Natálku přitlačil.
"Miroooo- Jeníček ..." snažila se Natálka Mira trochu zpomalit a skoro už probraná mírně uhnout před jeho dalším polibkem.
" Spííííí..." vyhledal Miro,ale znovu její rty a téměř okamžitě se k nim lačně přisál.
"Já taky pusintu.." uslyšeli,ale oba vzápětí u svých hlav a Miro neochotně zvedl hlavu.
Jeníček seděl na posteli a špulil rtíky směrem ke své mámě tak roztomile,že i Miro se po chvíli velkého sebezapření široce usmál a pomaličku odlepil své tělo od Natálčina.
"Jo...no...je tvoja, tak jej daj pusinlku.." díval se do té bezelstné dětské tvářičky a maličko na Jeníčka, který už se s ještě víc našpulenými rtíky ke své mámě nakláněl, pozdvihl obočí.
"Jů ta mlaskla..dáš mi ještě?." olízla si Natálka rty teď to byla ona kdo našpulil rty, směrem na svého chlapečka.
" Ne...ty " ukázal,ale Jeníček malým ukazováčkem na Mira s napětím sledoval jak se Mirovi rty přiblížily těm jeho mámy....


Klára konečně vyřídila všechno potřebné a s kufrem na kolečkách,který sebou z letiště táhla až do sídla firmy kde pracovala se znovu vydala ke stanovišti taxiků.
......Tak a konečně domů.....dá se trochu do kupy a zavolá Natálii, snad jí ten její pustí aspoň na chvíli ven....přemýšlela a znovu si uvědomila jak to má její kámoška těžký...nikdy si moc nestěžuje,ale ona to už dávno poznala
"Tak kam to bude.." zeptal se taxikář jen dosedla do vozu a Klára se na jeho otázkou trochu zamyslela.
" Víte co, vemte to přes Holešovice." pohodila hlavou a měla jasno.
....Je dopoledne...vezme to rovnou k Natálii...ten její blbec bude stejně v práci a ona už se už se na ní i na toho mrňouse tak těší...prostě je překvapí.....
Byla Klára se svým nápadem spokojená ještě když vycházela schody ke dveřím s vizitkou "TŘÍSKOVI" a zabořila svůj prst do stejně označeného zvonku.
Ve dveřích se,ale vzápětí objevil Igor ve svých obligátních trenýrkách a vycenil na překvapenou Kláru své žluté zuby.
"Nazdar, co je? " zabručel nevrle a sjel Kláru pohledem.
"Čau..nooo nic no...jdu za Natálkou.." znejistěla Klára a zadívala se za Igorovi záda jestli alespoň Jeníčka neuslyší.
"Hm...tak poď no" bručel dál Igor a trochu ze dveří ustoupil.................


Pokračování příště....................

Lhářka 69.část

10. července 2014 v 17:21 Lhářka
" Nechaj to Naty, poď si ku me sadnúť " přejel Miro dlaní Natálce po zádech sotva se vrátil z chodby do obýváku.
I když to běžně nedělá šel Matěje vyprovodit...musel mu přece říct...poprosit ho, aby zatím mlčel, nemá chuť poslouchat nějaké narážky od kluků...natož....no prostě od nikoho....
"Jasně..jako hrob..ale je z tebe dobrej fotřík.."
"Vole, ..no, ani ty ako strýko niesi na zahodenie." vybavil si Miro s úsměvem jejich konverzaci a znovu se dotkl Natálčiných zad.
"Pastelky počkajú, potom ich zoberieme......všeci však ? " pohodil hlavou k Jeníčkovi, který ležel na koberci a zmožený blbnutím, na které opravdu nebyl zvyklý, svou sanitkou už jen pomaloučku přejížděl po koberci.
"No..poď sadni si.." chytil Miro Natálku za ruku a tak jak dosedl na sedačku on, stáhl si jí na svůj klín.
"Kvetinka, počúvaj..." začal trochu opatrně a pohladi dlaní Natálčina stehna.
"Hm.." pípla Natálka a trochu znervózněla.
....Tak teď to přijde...věděla,že je naštvanej,že Jeníčka neuhlídala,....určitě se na ní zlobí...
"Promiň Miro,já....on...vysmekl se mi...chtěl...si hrát..." koktala Natálka a Miro na ní chvíli koukal trochu nechápavě.
"Boha nie, Naty o to nejde, nič sa nestalo, týmto sa netráp, hmmmmm ? " usmál se když mu konečně došlo o čem Natálka mluví a znovu přejel dlaní její nahá stehna.
"Chcel som ti niečo iné povedať, moja, počúvaj..." začal tedy Miro znovu a trochu si Natálku druhou rukou na svém klíně přitáhl.
"Možno sa mýlim....aj keď si to nemyslím.....ten telefón, pred tým v kuchyni....."
"To byla paní Řeháčková, ona chtěla..." vyhrkla omluvně Natálka a Miro cítil jak se celá napjala.
"Já viem...počkaj Naty...ja nekontrolujem kto ti volá, no chcel som ti povedať niečo iné" zadržel Miro Natálčino vysvětlování a znovu víc přitáhl ruku v jejím pase.
"Co.." pípla Natálka a ustrašeně si prsty pravé ruky přejela přes rty.
"Boha neboj sa už zasa..." chytil Miro její ruku do své a přitiskl si jí ústům.
"Kvetinka...ide o to,že som ťa chcel poprosiť, či by si nikomu..aj keď je to paní Řeháčková nehovorila,kde bývaš...možno...ako som už povedal sa mýlim...no nejako z toho cítim ...tvojho muža...a nerád by som aby tu zazvonil..." mluvil Miro dál do Natálčiny dlaně, kterou po svých posledních slovech dlouze políbil.
Slova o tom,že by Igora musel zabít, při pohledu na vyplašenou Natálku, ale raději spolkl.
"Pochopila si ma, kvetinka ?" zeptal se místo a jen pomalu zvedl oči k těm jejím.
"Jo...neřeknu..." vymanila Natálka svou ruku z Mirovy a pevně ho objala kolem krku..
....Má ho moc ráda a on je na ní tak hodný....tak proč se pořád bojí, že se něco stane a ona s Jeníčkem se třeba budou muset vrátit k Igorovi a tohle štěstí, které si ani představit neuměla, se najednou rozplyne, ale....přece jen ...jak dlouho jí tu Miro s Jeníčkem bude ctít mít, viděla přece jak byl dnes zaražený když přišel ten jeho kamarád z kapely......... zaháněla Natálka v Mirovo objetí pro ni všechny tyhle zneklidňující myšlenky a s přivřenými víčky nasála vůni jeho dlouhých vlasů.


Igor seděl u stolku s počítačem a přemýšlel.
....Musí přece existovat nějaká cesta, možnost, léčka jak z tý malý mrchy vymámit adresu......co kdyby jí nahlásil na policii...jako pohřeovanou...vrátil se z nemocnice a není tu ani ona ani kluk....a on neví kam zmizeli, přece......má o ně strach....no jo no a co když v tom začnou šťourat...o to moc nestojí.....aleeee mohl by jí udat, že mu unesla syna....sakra to je nápad.....ušklíbl se Igor a opřel si bradu o ruce.
....Musí to ještě promyslet...nebo by jí taky mohl zavolat,že jestli se chce rozvést,že on jo aby mu dala adresu kam jí mají poslat papíry.....neboooo....udělat hodnýho,že chce vídat kluka, něco mu dát...koupit....hmmmm...ale to by mu nesežrala, je blbá, ale tak zas asi né...ví že toho haranta nemá rád....možná by jí mohl říct...že si teprv teď uvědomil jak mu chybí.........do prčic...nejraději by jí chytil a přitáhl za ty její pačesy zpátky...co si to děvka jedna dovolila.....on skoro umře, ještě po jejím žrádle a ona si našťouchne toho vopičáka.......
" Šmajda, sráč.." cedil Igor nenávistně mezi zuby a zalitoval,že si od tety ten časopis nepůjčil.
....Možná by se tam o tom zmetkovi něco dozvěděl.......třeba...no jasněěěě... musí zjistit jestli má nějakej koncert...bude ho sledovat........roztáhl Igor nad svým nápadem rty do širokého úsměvu a jako snad už po tisícáty naťukal do hledáčku svého počítače Mirovo jméno.


Miro ani nevěděl jak dlouho tu takhle s Natálkou v obětí sedí,cítil její dech ve svých vlasech a blízkost jejího těla ho naplňovala láskou i vzrušením zároveň.
Byl rád,že pochopila,že by jeho adresu neměla nikomu říkat, ale o tom,že to Igor zkusí znova byl více než přesvědčený.
....Možno by sa s ním mala rozviesť....napadlo Mira doslova jako blesk z čistého nebe, ale zatím se rozhodl si s touhle myšlenkou jen pohrát.
...Aj keď mnohé by to vyriešilo...len ona na to asi nieje pripravená....přemýšlel Miro dál a jako malý závan vánku ucítil na svém koleni chladnou dětskou ručičku.
" Maminta paká ?" ozval se vzápětí Jeníčkův hlásek,který si maminčinu položenou hlavu na Mirovo rameni vysvětlil po svém a Miro se teď znovu díval do vyplašených dětských očíček.
" Néé zlatíčko já nepláču.." zvedla Natálka okamžitě hlavu z Mirova ramene a otočila se ke svému synkovi.
"Nepláču, jen jsem..........len si tak položila hlavu vieš,...víš " skočil Miro Natálce do řeči a aniž by jí musel nějak moc ze svého klína odsunovat, trochu se předklonil a natáhl ruce směrem k Jeníčkovi.
"Pod hore..." natáhl se ještě o trochu víc a pomohl už škrábajícímu se Jeníčkovi vylézt k sobě a své mámě na sedačku.
"Nepakáš.?." zadíval se pak pozorně své mámě do obličeje a zvyklý vídat jí plakat celkem často chvíli jí upřeně sledoval.
"Ne broučku,proč bych měla plakat, pojď ke mě " obejmula Natálka Jeníčka kolem zádíček, za které už ho na měkké sedačce přidržoval i Miro a přtáhla ho trochu blíž.
"Tínek zuobí, néééé..?." zakroutil Jeníček hlavičkou a jakoby se v té chvíli i trochu nejistě rozhlédl, jestli přece jen někde neuvidí svého otce.
.....To kvůli němu maminka přece vbždycky pláče....
"Ne miláčku tatínek tu není, neboj se je tu jen strejda a ten je hodnej.." špitla Natálka tiše a přeci jen před Mirovo pohledem trochu sklopila oči.
Styděla se za to jak je její synek vyplašený a vše zlé si spojuje se svým otcem, kterého ona ho učila poslouchat.
"Jo tlejda..ty honej..." otočil Jeníček svůj pohled na Mira, který už mohl jen cítit jeho ručičku na svém rameni a sám nedokázal nic víc než ho mlčky ještě víc přitisknout mezi sebe a Natálku.
Jejich hlavy se teď společně dotýkaly jedna druhé .
....Bohaaa.... ...projel Mirem zase ten zvláštní pocit a jeho srdce jakoby najednou nemělo dost místa k tlukotu, které otřásalo snad i jeho palcem u nohy.


Igor se spokojeně ušklíbl a pocitem vítězství se na židli odsunul od počítače kus dál.
...Tak a mám tě zmetku....mnul si Igor ruce.
.....Že na to nepřišel dřív....není to sice přímo v Praze, ale jen malej kousek za ní....ten sráč má koncert....zajede si tam a pak pak mu sám ukáže cestu......... a zavede ho k jeho ženě...JEHO ŽENĚ JEHO JEHO JEHO.....mhouřil Igor oči spokojený sám se sebou se pořádně napil svého oblíbeného piva.........


Pokračování příště.......