KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Lhářka 65.část

2. července 2014 v 13:34 |  Lhářka
Miro vnímal Jeníčkovo napětí i jeho ručičku na svém stehně a kousek krabici na klíně posunul. Otevřít šla dost ztuha a představa, že mu nějak vyklouzne a ty malé prstíčky uhodí,ho nutila být co nejopatrnější.
Jeníček z krabice nespouštěl očíčka a s jejím odsunutím se k Mirovi ještě víc přitiskl.
"Chch.." usmál se Miro a trhnul papírem opačným směrem než Jeníček seděl tak silně, že se skoro jedna její půlka oddělila a z otvoru vykouklo malé kolo lemované žlutým blatníkem.
"Hauto.." vydechl Jeníček a jeho očíčka plná očekávání se dokonale rozzářila.
"Autooo, jo??? Naoz....opravdu???? " pozvedl Miro k Jeníčkovi s úsměvem obočí a cítil jak i jím prostupuje ta upřímná dětská touha a očekávání, které z Jeníčka doslova sálaly a znovu si uvědomil jak zvláštní pocit to v něm vyvolává.
"Jo.." vydechl Jeníček po druhé a nedočkavě po napůl otevření krabici vztáhl ručičku.
"Počkaj...ja sám...rozbalím to, ty nemáš silu " vzal Miro jemně jeho ručičku do své a aniž by si to uvědomil položil si jí zpátky na své stehno, aby vzápětí dalším silným tahem krabici doroztrhl.
"Jo silu.." pokl Jeníček a jeho ručička se znovu zvedla směrem k té Mirovo v níž už držel žlutou záchranku v celé své kráse.
"Hůůůůůhůů " vydechl znovu Jeníček nadšeně a během vteřiny se ze sedu, vedle Mira, zvedl na kolínka a pak na nožičky aby na tu zářící nádheru lépe dosáhl a tak jak po autě automaticky vztáhl levou ručičku, tu pravou položil Mirovi kolem krku.
Miro trochu ztuhl a pokoušel se identifikovat pocit, který v něm tenhle další dětský dotyk vyvolal.
Bylo to zase takové zvláštní a on jakoby se uvnitř celý rozvibroval a napnul zároveň. Bylo to nové a Miro si musel přiznat,že to co cítí je mu příjemné.
"Já pušíííí....." vyrušil Mira ze zkoumání svých vlastních pocitů Jeníčkův hlásek a on s otočením hlavy sledoval jak si olízl své malé rtíky.
"Pušíííí....já honej.." žadonil dál Jeníček a trochu víc svou ručičku kolem Mirova krku posunul tak aby se k autu mohl víc nahnout a dotknout se ho.
....Puší..... rozebíral v duchu Miro slovo, které mu tedy opravdu nic neříkalo, ale instinktivně žlutou záchranku Jeníčkovi přidržel v ručičce.
a zmáčkl malé tlačítko na kapotě, aby se v tom okamžiku obývákem rozlehlo její hlasité houkání. a Jeníček nadšením doslova nadskočil.
"Hůůůůůůhůůůůhůůůůůůů" přidal houkání i své vlastní a roztáhl na Mira rítky do obrovského dětského úsměvu.

"Co to ta...dy..." objevila se vzápětí ve dveřích obýváku Natálka,která už v koupelně rozbalila všechny balíčky s různým oblečením, které Miro pro Jeníčka nakoupil a zarazila se.
Pohled na svého synka jak stojí těsně u Mira a jednou ručičkou ho objímá kolem krku aby v druhé spolu s ním držel jakousi hračku, co tak příšerně houkala celým bytem, jí doslova zmrazil a zároveň neskutečně zahřál u srdce..
"Já hůůhůůů...hauto....puší..." otočil Jeníček na svou mámu hlavu aby jí v rychlosti nadšeně vše vysvětli a hned se zase otočil zpátky k Mirovi,který ho mezi tím levou rukou zachytil za zádíčky když málem ztratil na měkké sedačce rovnováhu a opatrně ho posadil.
"Auto ti strejda půjčil..." přistoupila Natálka blíž a sklonila se ke svému chlapečkovi.
....Aha pušíííí.....půjčit....požičať....... rovnal si Miro konečně význam pro něho nového slova a aniž by přestal Jeníčkovi žlutou záchranku v ručičkách znovu přidržovat zadíval se jí do tváře.
"Miroooo, to....proč mu to...." hledala Natálka při pohledu na šťastného Jeníčka jen velmi těžko nějakjá slova a výmluvně naklonila hlavu trochu do strany.
"Ššššššš, moja " zarazil Miro její chabé protesty a přivřel oči tak,že se Natálka naprosto spontánně sklonila ještě níž a lehounce přitiskla své rty na jeho.
"Děkuju.." špitla pak tichunce a znovu se s láskou zadívala na svého malého chlapečka.
....Byl tak spokojený.....troufala si dokonce říct, že i šťastný....marně by teď v jeho očíčkách hledala ten věčný strach a obavu, kterou tam vždy ze svého otce měl.......
" Hauto...hůůůhůůů... " vycítl Jeníček pohled své mámy a na důkaz své spokojenosti i on teď zmáčkl tlačítko na jeho kapotě, aby se bytem znovu rozlehl ten příšerný zvuk.......................


"Do prdele.." praštil Igor pěstí do stolu až se lahev s pivem znovu rozkolísala tak, že jí musel zachytit a při té příležitosti znovu smočil rty v lahodném pivu, které opravdu usrkával po troškách a doufal, že špatně se mu neudělá.
....Doktor přece říkal,že trochu může.....
"Sakra do píči....kurva.. tak co jako?.." uklidňoval se dál nadávkami a v přesvědčení, že opravdu někde na netu najde Mirovu adresu, bezvýsledně kliknul na další odkaz, který se mu nabízel.
....Nic...zase nic....to přece není možný, co ty krávy v práci kecaly, že se tady najde všechno...chce jen jednu pitomou věc a nic......funěl Igor vztekle nosem a prudce se na jezdící židli od stolečku s počítačem odstrčil. .
....Sere na to....jde za tetkou...musí jí zpracovat dokud je s ní trochu řeč...ráno byla už načatá....no do prdele....měl by teda asi zajít ještě pro tu kytku nebo něco....čokoládu....něco prostě...hlavně levnýho.....sakra....utrácet za bábu prachy......ale tak bude to stát za to..... uvažoval Igor a škodolibě nad představou jak Natálku překvapí až si k tomu vopičákovi pro ní dojde,špulil rty.
....Bude to, ale muset vychytat až ten šmejd nebude doma.......uvažoval dál naprosto vychytrale a zbaběle Igor a opatrně na sebe navlékl lehkou bundu.
....Ještě ho to dost bolí....a nikdo se o něj nepostará je sám....ale nenechá to tak......


"Ty vole von vzal vopravdu dráhu..." zazubil se Matěj na kluky hned po té co zjistil, že je Mirův pokoj prázdný a seběhl schody dolů do sálu.
"Co..kdo? Ale né, je tam...sem se mu postarala o společnost.." pohodila manažerka sebejistě hlavou a nahodila ironický úsměv.
....Jasně že tam je....ten aby si nechal ujít příležitost....... byla si manažerka Mirovo přítomností jistá a otočila se Matějovi přímo do obličeje.
"Si snad už viděl aby si nesmočil když může a...má tu kytaru..." povytáhla na něho své zvláštně tvarované obočí a v tom samém okamžiku se otočila k odchodu.
"No to nevím co tu má, ale auto teda rozhodně né.." zahuhlal Matěj a vůbec nechápal proč té ženské tolik záleží na tom aby Mirodělal to co ona zrovna vymyslí a ještě se u toho tváří, že jedinej člověk co mu vidí do duše je ona......sakra měl by s ním hodit řeč...je to fakt koza.......uvažoval Matěj a zamračeně sledoval odcházející manažerku.
....Co to říkala, že tu nechal kytaru?......No tak mu jí vezme,no....se u něho zastaví a dá mu jí.......sice taky nechápe kam tak v noci pospíchal, ale co, no....tak třeba ještě chodí s tou stydlivkou.....usmál se Matěj vykročil směrem ke stojanu, kde v noci odložili kytary..............


Pokračování příště.....................
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dia Dia | 2. července 2014 v 17:37 | Reagovat

dneska to byl ale XXL dílek ;-)  :-D

2 Sim Sim | 2. července 2014 v 18:08 | Reagovat

Tak nejen,že byl dílek dlouhý...ale je vidět,že si s ním autorka i  dost vyhrála :-)...moc pěkně popsaná ta dětská radost i Mirovo překvapivé zjištění,že mu dělá radost,dávat dítěti důvod k radosti :)....tohle se moc povedlo! :-)

3 Lili Lili | 2. července 2014 v 18:23 | Reagovat

Zaslouží si chudák trochu radosti :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama