KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Říjen 2014

Sázka na lásku 32.část

30. října 2014 v 20:17 Sázka na lásku
Miro zaparkoval pro jistotu za rohem a spokojeně se usmíval.
Nejenže Hanička jeho pozvání neodmítla, ale dokonce i s Matějem, s kterým nakonec večer na to pivo vyrazil, byla docela řeč.
Tvářil se sice ze začátku trochu uštěpačně,ale konečně mu snad došlo,že tam, na chatě, když mu říkal,že s že se mu Hanka prostě líbí, mu nekecal.
....Zamiloval sa do něj....no a čo...veď je taká zvláštna.....usmíval se Miro dál a očima hypnotizoval roh z poza kterého očekával,že se Hanička vynoří.
...Je lepšie čakať tu....ujišťoval sám sebe a představa,že by ho Bára viděla třeba z okna se mu moc nelíbila.
....Dosť na tom,že spolu stále bývajú...trochu se Miro zakřenil a znovu stočil oči na roh ulice.
....Už by sa mohla objaviť....mrkl na hodiny na palubní desce a několikrát si prsty pravé ruky zaťukal na stehno.
....Mešká už niekoľko minút...príde predsa....znervózněl Miro a nedočkavě z auta vystoupil.
Těšil se až neuvěřitelně a tak mu každá další vteřina přišla jako věčnost, ale vynahradí si to...hospůdka,kterou vybral bude úžasný začátek jejich společného odpoledne a kdoví....možno aj večera...noci......maloval si Miro nejbližší společné chvíle a znovu mrkl na hodiny.
"Nestíháááám.." ozval se najednou z poza rohu Hančin hlas a Miro okamžitě roztáhl rty do širokého úsměvu.
"No kdeže.." zavrtěl hlavou se škádlivým podtónem a dvěma kroky vyšel Hance vstříc.
"Takmer som tu zapustil korene.." smál se a pevně Hanku objal v pase.
"Promiň," lehce se usmála a zvedla dlaně k Mirovo pokrčeným loktům.
. "Musela jsem se ještě...víš...Baruš...Bára, měla trochu jiné plány." zkroutila Hanka trochu rty a dlaněmi Mirovi jemně přejela celé jeho předloktí.
"Mala plány, jo?" pozvedl Miro s úsměvem obočí a v duchu opět pocítil své malé vítězství.
"Jo..přijede její brácha, takovej blbec, nesnáším ho " odpověděla Hanka naprosto bez servítek a Miro se usmál.
"Tak to som rad, že si mi dala prednosť, keď si o mňa ešte nedávno hovorila čosi podobné.." znovu se usmál a pohladil Hanku dlaněmi po zádech.
" Jooo, ale o něm si to budu myslet už nadosmrti,.." zašklebila se Hanka a pobaveně na Mira vyplázla špičku jazyka,
"Kam pojedeme?" zeptala se v zápětí a jakoby už raděqji změnila téma i místo pohodila hlavou k Mirovu autu.
"Pozývám ťa do jednej skvelej krčmičky" odpověděl Miro a aniž by jí dál něco vysvětloval chytil Hanku za ruku,aby jí odvedl ke svému autu.


Hospůdka byla poloprázdá a Miro se rozhlédl.
....Jasné tam vzadu u toho "zabudnutého" stolčeka im bude dobre....usmál se vzal Hanku znovu za ruku, aby jí k němu odvedl a usadil zády do prostoru.
...Věděl přece jak je Hanka samotářská a takhle bude mít výhled jen jedním směrem...na něho...usmíval se dál a sledoval jak se Hanka nejistě rozhlíží.
" Čo si dáš?"zeptal se a Hanka zaregistrovala postaršího číšníka, který se k ním blížil.
"Já nevím, vodu, to je jedno,," vyhrkla a trochu nejistě se na MIra usmála.
....Raději by s ním byla někde sama...nemá hospody moc ráda, ale zdá se,že tady žádní ožralové nebudou....prohlížela si Hanka malůvky na zdi za Mirovými zády, aby očima nakonec ale stejně skončila na jeho jemné tváři, kterou lemovaly dlouhé, lehce zvlněné vlasy a které působily tak trochu nedůkladně vyžehlené.
Díval se i Miro a jen jakoby mimochodem nadiktoval číšníkovi objednávku.
"Ano okamžik.." nehýřil ale číšník na dvěma vodami bez bublinek žádným nadšením a Miro se s pobaveným úšklebkem naklonil k Hance nad stolem trochu blíž.
"Som rad, že si so mnou išla.." zašeptal a položil svou ruku přes stolek na tu její.
"I já.. i když jsem řekla, že.. jdu s kamarádkou.." odkašlala si a sama ani nevěděla co jí to napadlo...kamarádek zrovna moc nemá.....
"V kľudu, s tým som rátal.. že budem niečo ako kámoška lebo sesternica.." zasmál se a Hanka se znovu nejistě usmála.
Měla jednu otázku...ale má se ho ptát?......
"Miro.." pípla nakonec a trochu víc jeho ruku na stole stiskla.
"Čopak?" pokýval Miro trochu povzbudivě hlavou a doufal,že se teď nedozví něco co ani za mák slyšet nechtěl.
" Neřekl si klukům nic viď.. ani Matějovi?" zeptala se opatrně Hanka a cítila jak se jí sevřel žaludek.
Ví sice, že už tam v chatě jí Miro slíbil, že bude mlčet, ale všichni se tak divně dívali a Matěj..viděl jak se v autě drží za ruku a pak když Miro za ní vystoupil....asi se ho ptal...
"Čo.. že spolu chodíme?" přerušil Miro tok Hančiných myšlenek a lehce palcem přejel hřbet její ruky.
"Ne.." zavrtěla hlavou. "My spolu přece nechodíme.." odpověděla tiše a Miro se jen usmál a smířlivě přikývl.
"Tak myslíš to, že sme sa spolu vyspali?" dodal a sledoval jak Hanka trochu zčervenala a mlčky kývla hlavou.
"Nie, neboj.. veď čo som?" zvedl Miro lehce hlas a trochu se i zamračil.
"Promiň...jen jsem měla prostě strach.." pípla Hanka a žaludek se jí znovu sevřel.
...Asi to neměla říkat...naštval se na ní?.....zamrkala nejistě očima a Miro sledoval jak její tváře zčervenaly ještě o trošičku víc.
"Ničoho sa neboj, Hani, všetko je v pohode, hej?" snažil se svůj hlas zase trochu ztišit a volnou ruku přiložil Hance na tvář, tak aby mohl lehounce bříškem palce pohladit její rty.
....Tak rád by je líbal...


Pokračování příště.............

Sázka na lásku 31.část

29. října 2014 v 17:28 Sázka na lásku
Hanka pomalu vyšla schody a strčila klč do zámku.
Malý útulný byt na ní dýchl svou typickou vůní a Hanka se zhluboka nadechla.
A i když si tolik přála setkání s Bárou co nejvíce oddalovat, střetly se přímo v předsíni.
Bára luxovala a z kraťoučké košilky, kterou si ještě po krátkém prospání, po své první noční směně v nové práci ani nesundala jí vykukoval nahý zadeček.
"Haniííí!" vypískla vzápětí a obtočila se kolem Hanky jako klíště.
Ta jen spustila těžkou tašku z ramene a nechala se objímat jako hadrová panenka.
"Proč si mi nebrala telefon? Proč ses neozvala? Říkalas, že mi pak zavoláš a už nic..bála jsem se o tebe,ale pak jsem si říkala,že se určitě dobře bavíš a to je fajn...Hanííííí já jsem tak ráda,že už si doma....stýskalo se mi fáááákt." usmÍvala se Bára a zasypala Hančin obličej malými polibky.
"Ahoj.." pípla Hanka tak trochu nepřítomně a pokusila se z Bářina obětí vymanit, tak aby se jí ani na chviličku nemusela podívat do očí.
"Je všechno v pohodě?" nechápala Bára a trochu Hančino sevření povolila.
"Jo, jen,,, mi není moc dobře..to víš, ta cesta..byla zas děsná a dlouhá a...." nedořekla Hanka a anž by svou tašku zvedla ze země odšourala se do ložnice, kde sebou unaveně plácla na postel..
Hanko, Hanííí?" nenechala se, ale Bára jen tak odbýt a svou přítelkyni do ložnice následovala.
"Je ti vážně tak špatně? Udělám ti čaj a pak si odpočineš...pochovám tě.." sklonila se Bára nad ležící Hankou a pohladila její dlouhé vlasy.
....Tolik se na ní těšila...no, ale ví přece, že jí tyhle dlouhé cesty nedělají dobře.....zesmutněla maličko Bára a aniž by měla sebemenší tušení co vše se teď v její přítelkyni odehrává, odešla do kuchyně postavit vodu na čaj.
"Bože.." vzdychla Hanka sotva se za Bárou zavřely dveře a zabořila obličej do polštáře.
Tak moc se v tuhle chvíli nenáviděla....


"Ťa už hodím domov.." přešel Miro přímo k místu řidiče a otevřel dveře své audiny aby si s Matějem vyměnil místo.
" Už nemáš na žíle?" ušklíbl se Matěj ironicky a celkem bez výhrad přelezl na sedadlo spolujezdce.
....Bylo mu to stejně jasné už od začátku....žádná hlava ho nebolela...chtěl se držet za ruku s tou lesbičkou...copak se do ní vážně zblbnul...no to je bomba...... nevěděl Matěj jestli Mirovi blahopřát k výhře nebo ho spíš politovat
....Má se ho teď vůbec na něco ptát...váhal i s otázkami, které se mu zvědavostí kupily na jazyku a sledoval Mira, který jakoby ho ani nevnímal, dosedl za volant a bez jakýchkoli dalších slov šlápl na plyn.
Musel na Hanku pořád myslet a představa, že se teď vrátila do bytu k Báře ho pořádně žrala.
.....Měl by jí radši tady u sebe...kdoví co tam spolu teď dělají... říkala přece,že jí miluje......úžil Miro nespokojeně úžil oči a přibrzdil na křižovatce kde mu právě naskočila červená.
"Heeej volé..ser písmena.." nevydržel už Matěj a konečně se k Mirovi otočil s otázkama, které už ho doslopa dusily a začal ze sebe chrlit jednu za druhou.
"Boha Matt teraz nie.." utnul, ale Miro Matějovu zvědavost a konečně i on k němu otočil hlavu.
"Prosím...neskôr.." dodal už o trochu vlídněji a Matěj rozmrzele pozvedl obočí..
"Vole tak večer na pivu...dáme ho spolu..jen my. a bez keců.." zakroutil Matěj hlavou a Miro neochotně kývl na souhlas.


Byl už večer a Hanka stále polehávala v posteli.
Baruška jí sice čaj už dávno přinesla,ale dělala,že spí.
...Jak se s ní má teď bavit...tolik by chtěla, ale nějak jí to nejde...nedokáže myslet na nic jiného než na Mira a na to co se mezi nimi stalo.
Když slyšela, že se otevřely dveře, pevně stiskla víčka a doufala, že i tentokrát Báru přelstí.
Ta se k ní, ale posadila na postel a kloubkem prstu pohladila Hanku po odhaleném rameni.
Trochu sebou cukla,ale nepříjemné jí to rozhodně nebylo... spíš neměla prostě náladu...přece se s ní teď nemůže milovat..teď po.....stiskla Hanka víčka ještě silněji a Bára svou ruku stáhla.
"Hani, ty se na mě zlobíš?" zeptala se smutně a alespoň dlaní překryla tu Hančinu.
"Měla bych snad?" zašeptala Hanka a konečně přestala předstírat spánek.
"Nevím, že jsem tě tam třeba nechala, nebo tak, ale..." snažila se Bára tiše ospravedlnit a zadívala se Hance do obličeje.
"Už o tom nemluv..Baru, prostě si musela, je to pochopitelný.." přerušila jí Hanka a i ona se pokusila podívat své přítelkyni do obličeje.
"Chyběla jsi mi..." pípla tiše Bára a maličko se na posteli naklonila.
...Přála si slyšet totéž.....
Hanka, ale mlčela, až jí to samotnou děsilo a Bára se pomalu narovnala.
...Není jí přece dobře....zahudrovala v duchu sama na sebe a a lehce Hanku pohladila po ruce.
"Je ti líp?...udělám ti ještě čaj,,,," zeptala se a očima zkontrolovala hrneček na nočním stolku.
" Eee..nic moc.." zakroutila Hanka hlavou.
"Bolí tě něco?.. Nechceš prášek nebo....já nevím.." snažila se Bára, ale Hanka chtěla jediné..aby jí teď nechala být.....
" Baru prosím..potřebuju si jen odpočinout, ráno to bude dobrý...dobrou noc" nevydržela Hanka to napětí otočila se od zaskočené Báry obličejem ke zdi.
"Dobrou..spinkej..ať si zdravá" přejela ještě Bára dlaní Hančin bok a se smíšenými pocity se veddle ní tiše uložila do postele.
Hanka skoro nedýchala, srdce jí tlouklo bolestí, ale zárověň dychtivě sledovala svůj mobil.
...Slíbila, že mu napíše, ale musí počkat až Baruška usne....
Telefon se, ale rozsvítil sám a oznamoval příchozí zprávu.
...Je od Mira.... rozbušilo se Hance srdce ještě víc a ona se pokoušela nepohnout.
...Baruška možná ještě nespí.....
Touha si zprávu přečíst,ale rostla a Hanka pomaličku mobil přesunula víc pod cíp polštáře.aby konečně rozklikla ikonku s malou obálkou.
...TOĽKO MI CHÝBAŠ..ZAJTRA VYRAZÍME NIEKAM?... četla Hanka se zatajeným dechem a protože teď nemohla vyťukávat žádnou dlouhou zprávu odpověděla Mirovi jen jedním slůvkem
...ANO....


Pokračování příště............

Sázka na lásku 30.část

27. října 2014 v 11:19 Sázka na lásku
Bol som prvý?" zeptal se celkem udiveně Miro a s podepřením si hlavy rukou se Hance.ležící stále na zádech zadíval do očí.
....Věděl sice,že Hanka je lesba, ale že by vůbec nikdy nezkusila.......přemýšlel a dál se na Hanku upřeně díval.
Byla tak krásná v přítmí pokoje kam se oknem dralo jen nepatrné světlo nočního měsíce.
S dlouhými hnědými vlasy,rozhozenými kolem hlavy po světlém polštáři, mu připadala jako víla a Miro se k ní sklonil s novým polibkem.
" Jo" pípla tiše s jemným dotykem jeho rtů přivřela oči.
...Bylo to tak krásné....něžné a vzrušující.....úplně jiné než když se miluje s Bárou....uvažovala Hanka a s myšlenou na svou přítelkyni jí píchlo u srdce.
...Byla jí nevěrná......zesmutněla maličko Hanka a tak jak byl Miro vedle ní stále podepřený na boku se i ona otočila a schoulila se mu na prsa.
...Je ní tak krásně v jeho náručí,,,né nechce teď myslet na to co udělala...cítí se tak hezky.....objala Hanka Mira pravou rukou kolem ramene a ještě víc přitiskla svůj obličej na jeho prsa.
" Je mi s tebou pekne.." šeptl Miro a splolu s polibkem do Hančinývh vlasů si jí k sobě ještě víc přitáhl.
Ani jeden z nich teď nevnímal její svítící mobil na kterém blikako kratké jméno...Bára....která chtěla své přítelkyni oznámit úžasné dojmy z právě nabyté nové práce......


Miro zamžoural a pomalu otevřel oči.
Hlavu měl otočenou k oknu, kam teď pálilo ostré slunce a on se na posteli pomalu otočil.Cítil jemnou bolest hlavy, ale nic strašného to nebylo.
...Možná ta vodka a pak šampaňské...moc toho ale přece nevypil....uvažoval a poodkryl lehoučkou deku,
která ho zahalovala od pasu dolů a Miro vedle sebe zašátral rukou.
Dost dobře si vybavoval, co se v noci dělo. a musel se usmát.
...Měl už spoustu holek, ale snad ještě nikdy necítil to co právě teď...pocit naprosté spokojenosti a uvolnění.... milování s Haničkou pro něj znamenalo více, než si vůbec dokázal ze začátku představit.
Teď, ale bylo místo vedle něj v posteli prázdné....
Pomalu se posadil na posteli a rozhlédl se po pokoji, oblečení, které v noci pohodil kam zrovna dopadlo bylo přehozené přes malé křesílko a Miro se usmál,
...Hanička,,,,,, vyslovil v duchu něžně Hančino jméno a natáhl se ke křesílku pro kalhoty.
Zespoda chatky byly slyšet tlumené hlasy a Miro se trochu zamračil.
....Koľko je vlastně hodín...to spal tak dlho? To sú ako všeci po mejdane už na nohou.....moc nechápal a zalovil po svém mobilu.
...Hm no naozal je už dosť veľa..... pokrčil rameny a jen tak do půl těla vyšel ze svého pokoje ven.
Když sešel dolů, bylo už tam opravdu docela živo....holky spíš poklízely a kluci se klasicky povalovali všude kde to bylo jen trochu možné.
...Iba Hanička...kde je?....zapátral Miro očima po místnosti aby si jí vzápětí všiml.
Vycházela s rohlíkem a džemem v ruce z malé kuchyňky a tak trochu nepřítomně koukala před sebe a bezmyšlenkovitě se posadila na první volné místo, které u stolu bylo.Miro rychle mapoval situaci a konečně sešel poslední schod.
Kluci už se ho konečně měli možnost všimnout.
"Nazdaaar chrapůůůň " zasmál se Matěj a s plnou pusou utopenců, z kterých se Mirovi dělalo tak trochu na nic, na něho vykulil oči.
"Hmmm" zabručel Miro a bez dalších slov se podíval na Hanku, která o něj pohledem zavadila pouze na vteřinku a pak sklonila hlavu. Chtěl se posadit vedle ní, měl pocit, že nic z toho, co se v noci mezi nimi odehrálo, nebylo přece nic špatného. Přesto si, ani sám nevěděl proč. netroufl a zamířil na další volné místo u stolu odkud i tak měl přímý výhled do Hančina obličeje.
Nebylo, ale možné aby každý kdo ted v místnosti byl nevycítil tu zvláštně napjatou atmosféru, která mezi těmi dvěma zavládla.
Po tom, co se Miro s Hankou v noci jen tak ztratili.. a Hanku viděla jedna z dívek ráno vycházet z Mirova pokoje, jim to už bylo víc než jasné.

"Co jeee, ty voleee?" vrazil Matěj do Mirova pokoje a s pozdvihnutým obočím si dlaní několikrát zaklepal na sevřenou pěst druhé ruky.
"Čo čo?...NIČ " usekl Miro a pohodil po Matějovi okem, aby se dál se věnoval soustředění všech svých věci co pokoji měl, na postel, kam je bezmyšlenkovitě házel na hromadu.
"Nooo.. v pohodě?" zarazil se trochu Matěj a při pohledu na svýho kámoše okamžitě změnil tón hlasu.
"Jasne, všetko je fajn.." přikývl, Miro jakoby byl duší a myšlenkami někde jinde a dál se věnoval vyklízení pokoje.
"Hej kámooo..." pokusil se ještě Matěj navázat konverzaci a o krůček se k Mirovi přiblížil.
"Noooo" usekl znovu Miro a doufal,že Matěj pochopí a dá mu konečně pokoj.
Neměl nejmenší chuť se s někým bavit a už vůbec né o tom co se v tomhle pokoji v noci dělo.
Matěj byl,ale zvědavý a jde přece o tu sázku...tak splnil to nebo né?...nedokázal Matěj i přesto co Markéta dole říkala ukojit svojí zvědavost a mít to od Mira potvrzené prostě chtěl
"No cooo noooo...bylooo?" zaklepal si Matěj znovu dlaní na sevřenou pěst a vykulil na Mira významně oči.
...Jasně že měl v živé paměti rohovor,kde se mu Miro přiznal,že se mu Hanka víc než líbí,ale tak...to už tady taky párkrát bylo a pak když dostal dotyčnou babu do postele, bylo po lásce a ted to nebude jinak......přemýšlel Matěj a dál na Mira významně kulil očl.
" Matt preboha nechaj ma ..jeeeej...teraz nieeee" věnoval Miro Matějovi konečně alespoň nějaký pohled a zmuchlal ve svých dlaních tmavé tílko.
"Jasně sorry.." došlo Matějovi konečně,že teď asi není ta pravá chvíle a odebral se z Mirova pokoje ven.
...Půjde si taky zabalit...na večer odjedou domů....
....Mise splněna... ušklíbl se Matěj už na chodbě a otočil se k pokoji, který sdílel spolu s vysokým kytaristou.

Hanka stála u své postele a stejně tak jako Miro se pokoušela soustředit na balení všech svých věcí, ale nebyla schopná složit ani tričko, natož zabalit byť jen jediný pár ponožek.
"Ach jooo" vzdychla hluboce a svalila se na postel na bříško.
...Co to....zavrtěla se trochu a sáhla pod své štíhlé tělo,kde jí cosi tlačilo.
...Mobil...hodila ho sem ráno když přišla od Mira....ani se na něj ještě podívala....usmála se a jedním stisknutím rozsvítila jeho dispelj.
...Baruška...nepřijatý hovor....jeden...druhý....zpráva..... tlouklo Hance srdíčko o sto šest a se skousnutým spodním rtem zprávu otevřela.
...HANINKOOOO MOJE ...VOLÁM,ALE NEBEREŠ..ASI SE DOBŘE BAVÍŠ, TO JSEM RÁDA, JEN JSEM TI CHTĚLA ŘÍCT,ŽE PRÁCE ÚÚÚŽASNÁ, VYŠLO TO !!!!! AŽ PŘIJEDEŠ UDĚLÁME SI KRÁSNÝ DEN UŽ SE NA TEBE MOC TĚŠÍM...MILUJU TĚ.... četla Hanka a oči se jí zalévaly slzami.
....Podvedla ji. Podvedla svou Barušku, kterou miluje....které dala naprosto vše a Baruška to samé dala jí...důvěru,...lásku,.pocit bezpečí....jak to mohla udělat? Nikdy přece žádnému chlapovi věřit nechtěla....Přesto...jí k tomu blonďákovi něco táhne... je na ní tak milý...říká tak hezké věci...., hladil ji a v noci... byl tak něžný...milování s ním bylo tak krásné..ikdyž to bylo poprvé a všichni říkali jak to bolí...nééé jí nic nebolelo..... s Baruškou se taky milovala, ale nikdy to nebylo takové, jako dnes v noci..S NÍM.... ...tloukly se v Hance opět myšlenky jedna přes druhou a ona už znovu přes své slzy skoro nic neviděla..
"Hani?" ozvalo se, ale najednou ode dveří a Hanka sebou maličko cukla.
.... Poznala ho po jeho typickém hlase.... přišel za ní.....
"Ano? " pípla smutně a zastrčila mobil pod okraj deky, která byla na posteli jen tak pohozená.
"Chýbáš mi." uslyšela téměř okamžite blzko sebe a než se stačila nadechnout, tak jak na posteli stále ležela na bříšku, svíral jí Miro ve svém náručí a pomaličku si jí pod sebou otáčel na záda a Hanka aniž by nad tím nějak víc přemýšlela objala jeho záda rukama a pevně zavřela oči.
Cíítila se teď tak krásně a nechávala se unášet láskou, kterou ještě nikdy tak silně necítila a která pro ní byla naprosto nová a fascinující.
Ozvaly se, ale i výčitky, které ikdyž chtěla sebevíc zahnat doháněly jí závratnou rychlostí.
....Co bude dál?...Vrátí se do Prahy a všechno bude jako předtím? A co Baruška, jak se jí asi teď dokáže podívat do očí?..... zesmutněla Hanka a po tvářích jí opět začaly stékat slzy.
Nechtěla, aby to Miro viděl, ale jakoby tušil odpojil své rty od Hančiny jemné kůže na krku a vzal její tváře do svých dlaní,
"Prečo plačeš?" zeptal se Miro tiše a palcemi setřel kapičky slz z pod Hančiných očí.
"Bolí to.." nedokázala lhát a maličko se pokusila odvrátit pohled.
"Čo ťa bolí...ide o Báru.." tušil správně Miro a dál se Hance díval do smutných očí.
"Hm, zradila jsem jí.a....a...co bude dál?" mluvila Hanka dál tiše a Miro znovu setřel kapičky slz na její tváři.
"Ďalej bude len to, čo budeš chcieť ty.." odpověděl tiše a musel sám sobě přiznat,ze se trochu toho co teď Hanka řekne bojí.
"Já jí miluju.." zavzlykala a Mira tahle věta píchla do srdce, snažil se, ale nedat na sobě nic znát.
"..Takže.. by si na to radšej zabudla? " vysoukal ze sebe bolestně a teď to byl on kdo uhnul před Hančinýma očima..
Věděl už s jistotou, že to není jen obyčejný flirt, jakých zažil nespočet a že kašle na nějakou pitomou sázku...kluci ať si trhnou nohou...on jí miluje, chce být s ní...dotýkat se jí, líbat...chce cítit její tělo, dech..teplo...chce jí stále objímat...jí jenom jí...žádnou jinou......
"Já nevím.." pípla Hanka a víc utáhla ruce kolem Mirovo zad.
. "Neřeknu to Báře.. ani ty..viď..." zaprosila a Miro si tiše vzdychl.
"Prečo by som jej mal niečo hovoriť.. je to len na teba, ako to chceš, Hanka.." nuceně se usmál,ale v jeho očích zavládl smutek.
....Bojí sa o vzťah s ňou...no veď predsa nieje slepý....chce ho...veď cíti ako moc ho chce....no možno bude potrebovať čas..... uvažoval a znovu si tiše vzdychl.
"Dám ti čas koľko len budeš chciet...len chcem aby si veděla,že to bolo úžasné" pohladil Miro Hanku lehce po vlasech.
"Hmm bylo" pípla Hanka a sama teď vyhledala svými rty ty Mirovy..


Na zpáteční cestu do Prahy posadil Miro za volant své Audi Matěje...dělal to sice nerad, ale touha být Hance o něco blíž ho nutila vymluvit se na bolest hlavy po včerejším pití a špatné spalování alkoholu v jeho těle.
...Chalani sú na tom lepšie, sú trénovaní a riadenie áut si rozdelia..... byl Miro se svým nápadem spokojený a vzal Hančinu ruku na zadní sedačce do své a Matěj se v duchu ušklíbl.
Bylo mu vše celkem jasné, byl si už na sto procent jistý, že Miro sázku vyhrál a nemohl se dočkat až Hanka konečně vystoupí a on ho znovu zasype otázkama.

Auto zastavilo před panelákem, ve kterém Hanka s Bárou bydlela a než vystoupila věnovala Hanka poslední pohled do Mirových očí.
Miro ale vystoupil okamžitě taky a během pár vteřin ji objímal. Věděl,že by neměl..tady , před domem, ale nemohl to už vydržet a to že se Matěj dívá mu bylo úplně jedno.
Jen Hanka si přála být neviditelná.
...Co když je uvidí Bára, ale ...je to tak příjemné....ne ne musí ho odstrčit......ustoupila Hanka o malý krůček a omluvně se na Mira usmála.
"Tak ahoj...." pípla, ale Miro jen maličko natáhl ruku.
"Napísáš mi?" zeptal se a dvěma prsty zvedl její bradu.
"Jo.." přikývla. a rychle se otočila zády a zamířila do domu ve kterém bydlela.



Pokračování příště....................

Sázka na lásku 29.část

23. října 2014 v 19:51 Sázka na lásku
" Možem? " zeptal se Miro ještě jednou a Hanka si nejistě zkousla spodní ret.
" Hm.." pobídla ho sotva slyšitelně a sledovala jal za sebou Miro pomalu zavírá dveře.
Byli teď v pokoji úplně sami a ona z něho z něho stále nedokázala spustit oči,¨
...Co tu chce? Proč ho jako pustila dál?..Nemá tu co dělat..tady v jejím pokoji....ať jde pryč...nechce ho tu....dost na tom,že se málem nechala políbit....ať jde pryč.....burácelo celé její já, ale ona sama se nedokázala ani pohnout.
I Miro se na Hanku díval naprosto z příma a silně vnímal její nejistotu.
...Je taká iná...ako bývala...už ho nestiera ako malého haranta....páči sa mu ako sa naňho teraz pozerá.....říkal si v duchu a i když se sem původně příšel jen zeptat jestli Hanka půjde na mejdan, popřípadě jí přemluvit.....přiblížil se až k posteli na které ležela a s upřeným pohledem do jejích očí se sklonil a položil své dlaně vedle jejího těla.
....Riskuješ...nerob to..... křičelo teď i Mirovo já, ale zastavit to už nedokázal a ani vlastně nechtěl
...Tam nahoře mu uhnula, ale viděl přece tu nejistotu...v jejích očích.....
"Stále ťa chcem poboskať" šeptl už naprosto zblízka a jemně své rty otřel o ty Hančiny.
"Néééé" hlesla Hanka rezignovaně Mirovi přímo do úst a s malým výdechem nosem lehce zaklonila hlavu.
...Tak ráda by křičela...odstrčila ho...ale nedokáže se ani pohnout a ty jeho oči jsou zase jako magnet......
"Hej.chcem." šeptl Miro a s prvním něžným olíznutím Hančiných rtů si pomaličku jazykem probojoval cestu do jejích úst.
Byl připraven na cokoli....na odpor...křik...na to kdykoli přestat....možná i na pár facek...snažil se proto ovládat..a s dlaněmi stále položenými vedle Hančina těla, ústa po chvíli odpojil...a znovu se Hance podíval do očí.
" Prídem pre teba hej...o hodinu, dve ?" zeptal se tiše a aniž by se dál o cokoli snažil nad zkoprnělou Hankou se napřímil.
"Dvě..." pípla Hanka a okamžitě se k Mirovi stočila zády do klubíčka.
"Hej.." usmál se Miro a tak jak před chvíli tiše do Hančina pokoje vešel tak z něho teď zase odešel.
...Možno toto mal urobiť už tam hore.....no všetko má svoj čas...teraz už sa nevzdá...stávka..nestávka.......uvažoval hned za dveřmi s příjemným pocitem dalšího malého vítězství se zavřel ve svém pokoji




Hanka s Mirem mlčky scházeli schody do přízemí,kde už to pěkně žilo,hudba se rozléhala až ven kde v ohništi plápolal velký oheň a každý se sklenkou nějakého alkoholu v ruce bavil po svém.
"No to je doooost!" zakřičel Matěj a s flaškou vodky v ruce k nim doslova přiskákal.
"Přece byste nás v tom nenechali.." zachechtal se a položil Mirovi ruku za krk.
"Vedeš si skvěle.." šeptl mu ještě do ucha a Miro zkrabatil obočí.
....Boha nech mlčí,,,,modlil se v duchu a vykuli na Matěje výstražně oči.
Hanka se plaše rozhlížela po mumraji, který všude kolem vládl a povzdychla si.
...Kam jsem se to zase dostala.. ..zamumlala si pro sebe a odpojila se od Mira, který tiše leč dost důrazně cosi Matějovi vysvětloval.
Vyrušil ji až mlaďoučký bubeník, který jí přistrčil skleničku s pomerančovým džusem.
"Sem slyšel, že nechlastáš, tak tu máš aspoň džus.." přisedl si a podíval se stejným směrem, jakým dosud koukala Hanka.
"Dík.." pípla a maličko se napila, aby se vzápětí zarazila.
"Je v tom něco?" zeptala se a ke sklence si přičichla.
" Ne co by? Tak se napij, né..." pobídl Hanku znovu Dominik a pohodil hlavou k Mirovi, který už ji očima hledal.
"Nechci...dám si vodu" položila Hanka skleničku na stůl a jakoby teď v Mirovi hledala oporu.
....Byl vlastně jediný s kým tu prohodila víc jak pár slůvek a.....a políbil ji....líbala se s ním.....uvědomila si Hanka co se dělo nahoře v pokoji a i když by tenhle okamžik nejraději vymazala ze svého života, jejím tělem opět jakoby projelo něco neskutečně vzrušujícího.... a Hanka sklopila hlavu.
...Tak strašně by chtěla domu k Barušce...jedině tam je v bezpečí...nevěří nikomu a asi ani sobě......chce domůůůů.....
"Hej čo je.... " opřel se ale Miro v zápětí dlaněmi o stůl a Dominik zvedl ruce jako že se vzdává a celkem rychle zmizel mezi ostatními v místnosti.
"Otravoval ťa?" zeptal se Miro a dosedl na uvolněné místo.
"Ani ne.." pokusila se Hanka o úsměv a jen letmě se rozhlédla kolem sebe.
...Tolik křiku a mumraje...necítí se dobře v takovém prostředí...je prostě samotář....po mamince.....
"To je tvoje?" ukázal Miro na skleničku s džusem a Hanka jen pokrčila rameny.
"Hm, to donesl on" pípla a sledovala Mira, který bez dovolení skleničku vzal a naklopil ji do sebe na ex.
"Preboha..čo.. v tom.. bolo..veď to chutí ako..vodka.." zamračil se rozhlédl se po místnosti.
...Kokot, mu jednu natiehne..... kroutil Miro hlavou a o kousíček blíž k Hance přisedl..
"Sem si říkala, no.." usmála se Hanka tak trochu omluvně a zadívala se do Mirovo od alkoholu zaslzených očí.
Najednou si zas nebyla jistá vůbec ničím, mátly jí city, které vnímala v Mirově blízkosti, najednou jakoby tolik toužila se s ním normálně bavit, i když si uvědomovala, že je to celé její chyba. a ona přece chlapy nesnáší...jsou všichni stejní...zlý a hrubý, ženy jsou pro něj jen nástroj k uspokojení...on...on se jí začínal zdát tak jiný....tak úplně jiný, než jí maminka s tetou říkaly, že všichni jsou.....tolikrát ho odstrčila, byla na něho hnusná......nepříjemná.....přesto se nenechal odradit a chová se k ní hezky......a ona ona se ním líbala,.....ale má přece Barušku.... tu miluje nadevšechno....obě se milují......Tak proč toho blonďatýho frajera nechává, aby se dotýkal jejích rtů......tloukly se v Hance myšlenky jedna přes druhou a Miro, který vedle ní seděl hodně natěsno se s ní pohyboval do rytmu rachotící hudby, co všude drnčela jako o život.
"Tobě se takový rachot líbí?" zeptala se Hanka po chvíli a trochu víc se nahnula k Mirovo uchu.
"Dosť jo.." nahnul se i Miro k jeímu uchu a Hanka trochu přivřela oči, opět tu byl ten zvláštní a příjemný pocit, který nedokázala zahnat ani kdyby tisíckrát chtěla.
"Takovou..muziku..bys chtěl dělat?" zeptala se a sledovala, jak si opřel hlavu o zeď, u které byla lavice těsně naražená.
"Hej aj ju robím.. na tejto muzike som vyrastal.." zazubil se a znovu otočil hlavu směrem k Hance
Usmála se....
"Spíš by se mi k tobě hodily.. nějaké pomalé, romantické balady" usmála se Hanka omluvně a vzpoměla si na koncert kde Miro hrál pár písniček jen s kytarou a jí se to moc líbilo.
Miro se usmál a pomalu se k Hance zase naklonil.
"Mňa sa vždy páčili tie kontrasty.." přejel kloubky prstů něžně po její tváři a Hanka sklopila oči.
"Páčí sa mi aj to, že cez to, aká si nežná, krehká a citlivá..dokážeš byť rázná, drzá...a..nafoukaná.." pokračoval Miro a sklonil se k ní ještě níž.
"Já taková nejsem.." zavrtěla hlavou.
"To už som zistil.. dáš si šáňo?" usmál se a podíval se smerem kde na stole stála lahev šampaňskýho.
Nechtěl to hrotit a už vůbec né tady kde jsou na očích naprosto všem a on co chvíli cítil výzmané pohledy klůkú z kapely.
"Nepiju.." zavrtěla hlavou.
"Ja tiež moc nie, skor pivko, alebo málokedy aj ten džus s vodkou.. ale fakt skor viacero džusu ako tej VODY." zasmál se hlasitě a pro lahev natáhl ruku.
"Tak čo.. dáme si? Trocha.." zeptal se ještě jednou a povzbudivě na Hanku pozvedl obočí.
"Hmm. tak jo, maličko ." pípla a sledovala jak Miro otírá hrdlo lahve a bez toho aby se zdržoval s naléváním do pohárku jí nabízí přímo z ní.


"Nevim, jestli vojet ji v opilosti je dobrý nápad.." zabrblal Matěj s lahví vodky u pusy a přejel očima zbytek kluků s kterými právě postával opodál a rozchechtal se na plný kolo.
"Mu to nebudem jako výhru počítat,vožralá nemá zábrany" rozchechtal se i vysoký kytarista a naklopil do sebe zbytek piva z flašky,kterou přehodil z jedné ruky do druhé.


"Chcela by si už ísť?" zeptal se po chvíli Miro, když si s Hankou už po několikáté vyměňovali lahev a on si všiml,že pití vlastně jen předstírá.
"Asi jo, není to pro mě..promiň," usmála se Hanka a opravdu už toužila zalézt někam do klidu,kde se zdi nebudou otřásat hlukem a kde se nebude muset dívat na alkoholem omámené osoby.
...Nemá to ráda.....
"Dobre, odprevadím hmmm." usmál se Miro a lehce Hance rukou přejel tu její.
"Chceš se sem vrátit?" podivila se a vlastně ani nevěděla proč mu právě tuhle otázku položila.
"Noooo a .. nemal by som?" pohladil Miro Hance ruku znovu a jeho tělo jakoby se uvnitřř celé zatřáslo a napnulo se zároveň.
"No ooo jooo promiň, jasně...klidně se bav...já trefím..." zakroutila Hanka sama nad sebou hlavou a zvedla se z lavice na které s Mirem seděli.
"Nie!" přerušil ji téměř okamžitě.
"Takisto by som chcel už ísť.. len.. myslem som, aby ti to nejako nevadilo alebo tak..." koktal tak trochu Miro a doufal,že teď je nikdo nesleduje.
"Né proč by mělo, tak....jsme kamarádi..né" zašeptala a maličko nad svými slovy usmála. I ona totiž cítila jak se uvnitř celá chvěje.
"Jasne, úúúplne som zabudol.." široce se usmál a pomalu se zvedl od stolu.

Konečně ticho , teda trochu..." pípla Hanka nejistě pomalu přešla k oknu, za kterým už se pořádně setmělo.
.....Neměla sem chodit...do jeho pokoje....ale ten její je přímo nad tím mumrajem a hluk by tam asi doléhal mnohem víc...v tom měl Miro pravdu......
"Možná si měl aspoň klukům říct, že jdeš, budou tě hledat..." mluvila Hanka tiše stále otočená pohledem z okna a nervózně si sepjala ruce pod bradou.
"Seriem.....kašlem na to ..." usmál se Miro a opatrně k Hance zezadu přistoupil.,
...Tolik toužil se jí znovu dotknout...alespoň lehounce....... cítil jak se mu napětím hůř dýchá a pozvolna se svými dlaněmi dotkl Hančiných boků.
"Na čo pozeráš? Je tam tma.." zeptal se a položil si bradu na její rameno.
"Nevím " špitla Hanka pomalu se k Mirovi otočila čelem.
...Zas...as ty jeho oči.....přivřela Hanka ty svoje a ruce, které napřed spustila podél svého těla pomalu přesunula na Mirovo ramena.
"Prosímtě..nech mě...." pípla prosebně v naději odvrátit ten šílený okamžik, spojení jejich rtů, o kterém už věděla, že po něm touží stejně tak jako on.
"Nemožem.." vydechl Miro a aniž by se Hance přestal dívat do obličeje, ten svůj k jejímu přiblížil.
"Nemožem.." zopakoval snad ještě tišeji a optarně své rty přisál na ty Hančiny a dlaněmi, které měl stále na jejích bokách si jí k sobě pevněji přitáhl.
Sám se pak na ní víc natlačil.
Tolik toužil cítit její přítomnost, blízkost, její dech a dotyky....chtěl, aby ho líbala a on si mohl vychutnávat jemné dotyky jejích rtů, stejně tak jako on toužil líbat jí. Nebylo už nic co by ho zastavilo a A Hanka po prvé v životě učítila touhu muže.
"Poď moja..." hlesl Miro a podvědomně Hanku posunul o malý kousek stranou, kde stál menší stolek o který jí opřel zadečkem tak aby ještě intenzivněji cítíl tlak jejího těla na svém.
Hanka se instinktivně prohnula a stoleček se pod tlakem jejich dotýkajících se těl posunul na podlaze.
"Ne..nememěli bysme...Miro..." zaprosila ještě Hanka, ale Miro se znovu zadíval do jejích očí.
"Ale chceme, chceme však? ......" vzdychll vzrušeně a jakoby se po třeboval ujistit i v její touze znovu se lačně přisál na Hančina ústa.......



Pokračování příště........

Sázka na lásku 28. část

21. října 2014 v 16:54 Sázka na lásku
"Hanka.." šeptl Miro tiše ode dveří a pomalu přistoupil k posteli na které Hanka s obličejem zabořeným do polštáře vzlykala.
...Počula ho?...uvažoval když na něho vůbec nezareagovala a po ještě malém váhání si jen velmi opatrně na postel přisedl.
"Hanka..." zopakoval snad ještě tišeji a i když věděl, že riskuje a Hanka je opravdu nevyzpytatelná a dost možná ho pošle do háje, položil lehce svou dlaň na její otřásající se záda.
"No taak veď sa nič nestalo.." mluvil Miro dál tiše a pokoušel se volit slova tak aby se Hanky nijak nedotkl.
"Jaaak nic nestaloooo? " setřásla Hanka Mirovu ruku ze svých zad a zvedla k němu uplakané oči.
"No a čo sa stalo, že takto plačeš" dělal Miro jako, že nic a přesunul si dlaň na koleno a podíval se Hance přímo do obličeje.
Její hezké oči byly plné slz a Miro ikdyž věděl jak zle se umí dívat, jakoby v nich teď opravdu viděl zoufalství.
"Coooo...co se stalo? Nechala mě tu, chtěla jsem jet taky, nechci tu bej s tebou, s váma....." vzlykala Hanka dál se zvednutou hlavou a i ona se i přes závoj slz dívala Mirovi přímo do očí.
.....Líbily se jí..to už si i přes to jak moc se tomu pořád brání, přiznala,ale ....proč v nich teď vidí takovou něhu a porozumnění.....né to ona nechce.......odvrátila Hanka pohled a znovu zabořila obličej do polštáře.
"Běž pryč.." uslyšel Miro ještě tlumeně a pokýval hlavou
"No hej pojdem, no ty pojdeš so mnou..chcem ti niečo ukázať" nemínil se Miro už vzdávat a přestože stále riskoval dost rázné a nepříjemné odmítnutí, něco ho nutilo to teď dotáhnout do konce.
"Vstávaj..." chytil Hanku za ruku a dost neoblomně se jí pokusil z postele vytáhnout zpátky nahy.
"Co..nech mě...co děláš..nešahej na mě, nikam s tebou nejdu, auuuuu, pusť..si stejnej sadista jako všichni..." prskala Hanka a ve snaze uvolnit svou ruku z Mirovi si bolest vlastně způsobovala sama.
"Jááá sadista? No dobre, keď to s tebou naozaj nejde inak, zopakujeme si to..." pozvedl Miro trochu dotčeně obočí a sklonil se k Hance tak aby jí už po druhé za poslední dobu zvedl do náruče.
Najednou jako by se cítil dost silný a sebevědomý na to, že tohle prostě vyjde.
...Nieje až taká ľadová ako sa snaží byť....uvažoval a maličko se vzpouzející se Hanku usmál.
"Pusť mě, nech mě, budu křičet..." drtila Hanka skrze rty a na pláč, který jí do před chvíle tolik zužoval jakoby zapomněla. Dívala se teď sice uplakanýma, ale očima plnýma blesků přímo do těch Mirovo a pokusila se prudkým pohybem z jeho sevření vymanit,
Miro ji, ale držel pevně a aniž by se jí dál na něco ptal vykročil z pokoje ven.
"Kľudne rev, chcem ti iba niečo ukaázať..aj keby som ťa až tam mal doniesť..jasné? A teraz sa prestaň mrskať, lebo si kokos namelieme.." upevnil si Miro Hanku v náručí o trochu víc a nemilosrdně z pokoje vykročil na dřevěné schody, které vedly z patra dolů.
"Nenávidím tě.." sykla Hanka, ale pro jistotu své ruce upevnila kolem Mirova krku tak pevně, že měl sám co dělat aby s ní schody bezpečně sešel.


"Ježiši to si děláš srandu? Už tam budeme?.." funěla Hanka, která už nějakou dobu šlapala po svých protože v téhle pustině opravdu nechtěla zůstat sama, pokoušela se s Mirem udržet krok.
Už dávno poznala kam jí táhne, ale vydržel jí nést v náručí tak dlouho,že když jí konečně postavil na nohy, utéct mu zpátky už se prostě neovážila.
...Možná by ani netrefila....
"Sa neboj, už iba kúsok.." spomalil Miro trochu krok a natáhl k Hance, která byla jen o dva tři kroky za ním ruku.
"Poď" usmál se a sledoval jak Hanka jeho ruku rezignovaně přijmula.
Měla toho tak akorát a sotva popadala dech.
...To jí jako udělal shválně?...Dyť přece tenhle hroznej krpál už jednou nevylezla a on jí tudy vláčí znova.....měla odjet s Baruškou.....ale ona jí tu nechala na pospas tomuhle......mračila se Hanka s hlavou sklopenou k zemi a ucítila jak jí Miro ruku sevřel trochu víc.
"Pozri..." pobídl jí za cjvíli a Hanka se konečně rozhlédla po okolí.
Z opravdu malé mýtinky se teď dívala dolů do údolí, kde šuměl malý potůček a na stromy, které se kolem něho vzpínaly se teď s Mirem dívaly hodně z výšky a Hanka jakoby se zhluboka nadechla.
...Tohle teda nečekala...klidně by teď mohla roztáhnout křídla a letět i mraky jsou tak blizoučko.....
"To je krásný..." usmála se Hanka a jakoby rázem zapomněla na všechno příkoří, kterého se jí podle ní dostalo a ještě o maličký krůček se k okraji vyhlídky přiblížila.
"No povedal som že ti ukážem niečo pekné, nie?" usmál se Miro a očima zkontroloval,kam Hanka šlape.
"Dávaj pozor, je to tu šmyklavé.." usmál se Miro a nenechal si ujít příležitost aby druhou rukou Hanku lehce za její bok odtáhl kousek dál.
"Poď sa posadiť tu, kúsok od kraja." usmál se Miro znovu a aniž by svou ruku z Hančina boku sundal, usadil jí na malý hrbolek pokrytý kameny.
"Naozaj sa ti tu páči?" zeptal se Miro a očima zkontroloval jestli by se na hrbolek vedle Hanky přeci jen taky nevešel, teď když už je klidnější nemusela by protestovat...uvažoval a pokusil se přisednout.
"Hmmm" pokývala Hanka hlavou a s pohledem do dálky maličko poposedla.
"A už je ti lepšie ? Už sa nehneváš,že som ťa uniesol?"" zeptal se Miro s mírným úsměvem a i on se zadíval stejným směrem co Hanka.
"Trochu.." odpověděla Hanka zamyšleně a Miro se znovu usmál.
"Trocha sa hneváš lebo trocha ti je lepšie?" zeptal teď už pobaveně a pokusil se podívat Hance do obličeje.
"To nevím?" zasmála se i Hanka své vlastní odpovědi a i ona otočila k Mirovi hlavu.
Najednou jakoby se cítila děsně uvolněně a ani tenhle pitomec už jí nepřišel ak pitomej.
...Nebo si to jen namlouvá?..Nene určitě...je to jen tímhle místem...je tu vážně moc hezky....v tom měl pravdu....nečekala,že by to tu bylo ta fascinující.....
Naozaj ? ." roztáhl Miro rty do úsměvu a svým pohledem do Hančiných očí neuhnul ani o kousek.
"Hm.." nevěděla Hanka najednou co říct a ačkoli se tak moc snažila uhnout Mirovi oči byly jako magnet a ona těmi svými nervózně těkala po jeho obličeji.
"Chcel by som ťa poboskať " zašeptal najednou Miro a aniž by se jí přestal dívat do očí, přiblížil své rty k jejím... Netušila proč,ale jakoby se právě zatočil celý svět a Mirovo rty se lehce dotkly těch jejích.
"Promiň.." pípla a hlavu rychle odvrátila.
"Nič sa nedeje.." zavrtěl Miro hlavou a jen lehce svou pravačkou chytl Hančinu malou dlaň.
"Proste.. je mi s tebou pekne." zašeptal a přivřel oči,.
Čekal, že teď ruku vytrhne a prostě ho, jako už tolikrát pěkně odpálí.
Hanka, ale je sklopila hlavu a polkla. Cítila se zase tak zvláštně.
"Půjdeme prosím.." špitla sotva slyšitelně a aniž by jejich ruce odpojila sama se jako první z malého hrbolku zvedla a pokusila se vykročit na zpáteční cestu.
"Jo.." pokýval Miro trochu smutně hlavou a i on se zvedl na nohy.
Cesta zpátky byla z kopečka. a tak nebyla tak namáhavá jako ta nahoru. Oba však byli pohrouženi do svých vlastních myšlenek.
Miro se sice občas pokoušel navázat hovor o přírodě, ale Hanka odpovídala jen tiše a jednoslabičně, že brzy své snažení vzdala a oba pak mlčky, ale stále s propletými prsty na rukou došli až k chatkám, kde už byl zpátky i Matěj a právě o něčem diskutoval s ostaními kluky.
"No kde jako stééééééé?" vyhrkl sotva Hanku s Mirem uviděl a a významným pohledem sjel jejich propojené ruce.
"Na výlete.." odsekl Miro a ucítil jak Hanka svou ruku odpojila a rychle zmizela v chatce.
"Hej!!! Večer to rozjedeme, všechno domluveno, nakoupeno...." zahulákal za ní ještě Matěj a významně mrkl na Mira.
"Si zadělával?" vyplázl na něho spiklenecky jazyk a ostatní kluci rázem vyprskly smíchy.
"Nie! " odsekl nasupeně Miro a zamračil se.
Neměl chuť tohle poslouchat a už vůbec nestál o to aby Hanka tyhle blbý kecy slyšela.
"Matt, prosím ťa, čo keby sme toho už nechali. už ma to začína fakt srať.." vyprskl a i on bez dalších slov zmizel v chatce...


Hanka ležela v pokoji na posteli a v hlavě se jí honily různé myšlenky. Byla to jako mozaika, která do sebe nemůže zapadnout a ona zmateně hledala ty správné dílky.
Přetočila se z bříška na záda a s povzdechem si rukama podložila hlavu.
....Má tak hezké oči a ...chtěl ji políbit a....ona uhnula....
Byla za to na sebe sice pyšná, ale při té vzpomínce jakoby jí v bříšku zas vzlétlo milion motýlku a Hanka podvědomě zkřížila nohy.
...Né to nesmí...nesmí na něho na něho myslet a už vůbec né takhle...je šťasná s Baruškou...proč by se jí měl líbit nějaký chlap...až se vrátí do Prahy a jí skončí tahle blbá brigáda...bude to zase všechno jako dřív.......přemýšlela Hanka a vzala do ruky mobil na kterém vytočila Bářino číslo.
"Ahoj lásko, už jsi v Praze?" snažila se Hanka o bezstarostný tón doufala, že až svou přítelkyni uslyší bude jí zase tak lehce jako dřív.
"Ahoj, Hani, jojo jsem už se chystám na to letiště" švitořila Bára nadšeně a Hanka se usmála,
"Tak to jsem ráda..hlavně ať ti to dobře dopadne, držím palce" usmívala se Hanka dál a otočila hlavu ke dveřím, na které se ozvalo tiché zaklepání.
"Ahoj, možem chvíľu?" strčil Miro bez pozvání hlavu do dveří a Hanka se trochu zarazila.
...Co tu chce.....křičelo celé její já, ale oči z něho spustit nedokázala.
"Baruuuu musím končit.. potom ti zavolám.. zatím pa.." rozloučila se rychle a ukončila hovor.

MOJE MILÉ ČTENÁŘKY VZHLEDEM K TOMU, ŽE UŽ JSEM PÁRKRÁT ŽADONILA, S MALÝM ÚSPĚCHEM, ZKUSÍM VÁS ZNOVU POPROSIT O PÁR KOMENTÍKŮ...OPRAVDU SE MI PAK LÍP PÍŠE A OPRAVDU MĚ VAŠE NÁZORY A PŘIPOMÍNKY NA DANOU POVÍDKU NEBO DÍLEK MOC ZAJÍMAJÍ...TAK BUĎTE TAK HODNÉ PROSÍÍÍM A DĚKUJU ....autorka.



Pokračování příště........

Sázka na lásku 27.část

20. října 2014 v 20:24 Sázka na lásku
"Né počkej Haničkoo tos mě asi špatně pochopila, ty tu přece můžeš zůstat " chytla Bára Hanku za a ramena a podívala se své přítelkyni zblízka do očí.
"Jsou to jenom dva dny a já stejně nebudu doma, musím na to letiště, chtějí si mě vyzkoušet a hned nastoupím, nebudeš přece doma sama..užij si to tady " snažila se Bára Hanku celkem upřímně přesvědčit, že takhle to bude lepší.
...Jasně, že ví,že jí se to nelíbí, ale kdy se zas naskytne příležitost aby se tak trochu otrkala ve světě, kterého se tak bojí......uvažovala Bára a sledovala jak se Hance mění výraz v obličeji.
"Aha.." zasykla Hanka dotčeně a trochu od Báry poodstoupila.
"Nechci tu být.. s nima.." šeptla zamračeně a zavadila pohledem o Mira, který je celkem okatě pozoroval.
"Hani no taak, ber to tak, že je to přece tvoje práce, slíbilas to Jáje né? A já bych si taky moc přála aby sis to tu užila..Měla bych špatný svědomí, Hani, nechci se teď hádat.. před nima.." pohodila Bára hlavou a Hanka se podívala,tím samým směrem.
Kluci nepokrytě zírali a s nastraženýma ušima se pokoušeli zachytit každé jejich slovíčko.
"Hele..." přiblížila se zas Bára o krůček k Hance zase blíž.
"...opravdu, udělej to pro mě, zůstaň tady, nebojím se že si s nima neporadíš..." usmála se Bára povzbudivě a pohladila Hanku po tváři.
Ta, ale jen sklopila hlavu a se stísněným pocitem přemýšlela, jak celou tuhle situaci ještě zvrátit.
...Nechtěla zas dělat scény, ale ona tu přece zůstat nechce. Jenže Barunka si zas myslí, že by měla...achjooo...to jí to vůbec nevadí, že jí tu nechá napospas...těmhle...tomuhle.....stočila Hanka oči opět k Mirovi a vzápětí svým pohledem zase uhnula..
Občas jí chybělo, že Bára není až taková žárlivka. Cítila se Hanka tak trochu podvedená a uraženě sešpulila pusu.
....Ví přece, jakou zášť má vůči chlapům....a taky si myslela, že při včerejším polibku při flašce ani Báře nebylo nejlíp.....no,ale asi né....Bára prostě bere s nadhledem a ten ona prostě nemá.....
"Radši bych jela s tebou.. " pípla ještě Hanka napůl prosebně i uraženě a objala Báru v pase tak, aby se k ní mohla pevně přitisknout.
"Já vím, ale všechno bude dobrý... já si to v klidu vyřídím a pak už budeme jenom spolu, jo?..Slibuju"" zašeptala Bára Hance do ouška a přitiskla na něho své rty.


"No taaak,,kde to vázne" rozhodil Matěj ve dveřích ruce, aby Báru trochu popohnal a jen tak nenápadně a po očku mrkl na Mira, který postával jen kousek dál od schodů.ze kterých teď ruku v ruce Hanka s Bárou scházely a sledoval je.
"Už jdu..." odpověděla Bára tiše a trochu víc stiskla Hančinu ruku.
...Nerada se s ní loučí...ví že by nejraději jela s ní, ale musí se trochu otrkat...už je to velká holka a nemůže se pořád izolovat.....snad jí konečně dojde,že né všichni chlapi jsou zrůdy co holkám jen ubližují a tady ty kluci....dyť jsou fajn a ...když v ní nebude mít oporu...se víc rozkouká....myslí to s ní přece dobře....uvažovala Bára a došla se svou přítelkyní za ruku až k autu, kde už Matěj netrpělivě seděl za volantem.
....Jak slíbil...dojede pro chlast na večer a při tý příležitosti hodí Báru na autobus.....bomba, že Hanka zůstává, ještěže je Bára tak naivní a sama jí k tomu přemluvila....ušklíbl se Matěj tak trochu ironicky a s povzdechem se po líbající dívčí dvojici otočil
"Holkyyy!!!." protáhl nedočkavě a koutkem oka ještě v zrcátku zaregistroval Mira. Stál teď kousek ode dveří do chaty a i on sledoval jak se Hanka s Bárou loučí.
"Jojo už jdu.." špitla Bára a ještě jednou se svými rty dotkla těch Hančiných.
....Už fakt musí nebo jí ten autobus ujede......

Hanka sledovala odjíždějící auto a do očí se jí tlačily slzy..
....Fakt tu zůstala...sama...jakto?...Proč?..vždyť přece nechtěla...nechce tu být ...chce domů s Baruškou...měla se víc snažit...dupnout si...chce jet taky.......zoufala Hanka a cítila jak se jí slzy začínají koulet po tvářích dolů.
....Musí pryč...do pokoje..zavřít se tam...být sama....otočila se Hanka na patě a rozeběhla se k chatce tak rychle,že se sotva vyhnula Mirovi, který stále stál ve dveřích a sledoval jí.
Chtěl jí zadržet, ale než stačil jakkoli zareagovat Hanka vyběhla po schodech nahoru a on už je uslyšel prásknutí dveří jejího pokoje.
....Možno teraz by mohol..za ňou...má?.... uvažoval a trochu nerozhodně se podrbal za uchem.
....No přečo nie....viac protivná ako inokedy už snáď byť nemože...pokýval si Miro sám sobě na souhlas hlavou a i on i když o poznání pomaleji vyšel schody k pokojům.

Hančino vzlykání, přestože bylo tlumené polštářem,ale bylo slyšet i přes zavřené= dveře a Miro opět na okamžik zaváhal.
...Čo keď ho pošle do riti....no chcel by ju niekam pozvať...teraz keď tu nieje Bára....bude to o veľa snažšie, alebo nie???...... váhal stále ještě Miro za dveřmi pokoje a jen velmi opatrně do nich ťuknul pravým ukazováčkem.....




Pokračování příště..........

Sázka na lásku 26.část

16. října 2014 v 18:04 Sázka na lásku
Miro ještě nějakou dobu posedával na sedačce na klíně žmoulal úplně stejný polštářek, který tam Hanka při svém odchodu odhodila.
Spát se mu vůbec nechtělo, hlavou se mu honilo vše co se stalo snad od první chvíle kdy Hanku uviděl a on si uvědomoval jak se jeho pohled na ní změnil.
...No přeco? Je rovnako stále ľadová....nie nieje... už sa s ním rozpráva.......aj bosk si dali.....usmál se Miro a při té vzpomínce se mu opět samovolně stáhly svaly na břiše.
....Tak veľa by jú chcel....no ide mu naozaj iba o sex ako Hanka vravela ????....Nie ...páči sa mu...naozaj....no ona je na baby......zesmutněl Miro a pomalu se i s polštářkem, který žmoulal v rukou, ze sedačky zvedl.

Miro pomalu došel ke své posteli a zarazil se.
...Šel se přece napít....
V puse měl stále sucho, ale nechtělo se mu už jít zpátky dolů.
...Nejako to prežije...
Lehnul si zpátky do postele a otočil se na bok čelem ke zdi.
Oči sice zavřel,ale hlavou se mu stále honilo to samé množství myšlenek, jako když seděl dole a tak je zase otevřel.
Spaní bylo v nedohlednu a Miro se přistihl jak ukazováčkem přejíždí po rákosu, který lemoval zeď u postele.
" Aj tak bol ten bosk dobrý pokrok" usmál se Miro si a podložil sobě ruce pod tvář.

Ráno bylo kolem chatek celkem živo.....každý se chtěl co nejdřív nasnídat a vyrazit za svým programem...tak jak se včera domluvili...každý si den stráví podle svého gusta a večer...večer bude mejdlo...potáhnou to klidně až do rána.
Hanka jedla bílý jogurt. Sem tam hodila očkem po Mirovi, který jakoby to cítil, jí pohled vždy opětoval.
Nikdo nechtěl moc vířit včerejší trapas a tak si jich nikdo ani moc nevšímal.
Jen Matěj konečně tak trochu chápal Mirovi pohledy.
.....Večer to musí klapnout.... uvažoval a zamával nad hlavou namazaným rohlíkem.
"Hej hola bando, tak jak se řeklo volňáskovž den a okolo sedmý nástup, pořádně to rozjedem vo chlast se nestarejte, něco se přivezlo a pro zbytek zajedu károu pak to spočítáme" zahalekal a místností se ozvalo souhlasné zahučení.
Přikyvovala i Bára, které do všeho ještě zazvonil mobil.
Signál ale v téhle lokalitě opravdu nebyl nic moc a ona se marně snažila rozumět tomu co jí paní na druhém konci říká.
"Skočím si zavolat ven.." naklonila se nakonec k Hance a vtiskla jí rychlý polibek.
"Jo jo.." pousmála se Hanka a pomalu došla do kuchyňky kde si Miro právě krájel banán na kolečka, aby odhodila kelímek od jogurtu do koše.
"Nechceš..nějak pomoct?" zeptala se a ani sama nevěděla proč a Miro i se na ní trochu překvapeně podíval.
"Noooo, môžeš treba krájať?" zněla jeho odpověď spíš jako otázka a posunul k Hance malé prkénko a nůž.
"Určitě.." šeptla Hanka polohlasem a o kousek blíž k Mirovi přistoupila.
"Jééé to toho tolik sníš?" podivila se Hanka když konečně uviděla kopu různého ovoce a zeleniny a rozhlédla se po misce kam by to co je už nakrájeno měla dát.
"No hej, je to aj na obed, večeru...aj ty si zober kým bys chcela.." usmál se Miro a po očku opět sjel Hančin profil..
"Hm dík...tak pak, máš nějakou misku ?" zeptala se Hanka už se sklopenou hlavou k lince a Miro se ukazováčkem pravé ruky ťuknul do čela.
"No jasné, som zabudol" usmál se a malým úkrokem stranou si stoupl přímo za Hanku a lehce se na ní zezadu přitiskl.
Věděl,že riskuje, ale příležitost jak se jí nenápadně dotknout a vyndat tak z vrchní skřínky misku, prostě nedokázal zahodit.
"Prepáč.." usmál rádoby omluvně a Hanka se trochu předklonila, aby se nebouchla do hlavy o otevřená dvířka. Nejraději by se teď otočila a utekla, ale jakoby jí dotyk Mirova těla paralyzoval a zas...zas ten zvláštní pocit, tam dole, v bříšku..jako když se líbali...
"Tu papriku mám krájet.. na čtverečky?" zeptala se Hanka trochu roztřeseným hlasem a konečne se pokusila ustoupit kousek stranou.
...Né to né tohle ona nechce...co si to dovoluje.....
"Hmm.." zabrumlal Miro polohlasem a trochu tlak svého těla na Hančino povolil
...Nemal by to peháňať...no je tak blizúčko.... snažil se trochu uklidnit a sám si už naplno uvědomoval co s ním přítomnost téhle ledové a často nepříjemné holky dělá a neodolal aby se znovu nedotl alespoň její ruky.
. "Počkaj, takto.." pousmál se a lehce převzal nůž, aby jí ukázal, jak by si to představoval. "Bude to takto okej?" zašeptal jí do ucha a Hanka zas jakoby úplně strnula.
"Jo, zvládnu to..dáš mi ten nůž?"
"Iste.." vrátil Miro Hance nůž a sám se zakrojil do dalšího banánu.
Hance,ale krájení moc od ruky nešlo. Cítila jak jí Miro znervózňuje a ty divné pocity v břiše už zase zesílily, nechápe to...nechce to.....
"Hani ! Představ si..." zavejskla najednou ale Bára a přes celou místnost k Hance radostně přeskákala.
"Teď mi volali z toho letiště vezmou měěěě" vyjekla a skočila své přítelkyni okolo krku. Miro, který celou situaci sledoval, si všiml, jak se Hance rýsuje radostný úsměv a raději se k oběma holkám otočil zády.
....Ich muckanie naozaj vidieť nemusí..... mračil se a s utěrkou do které si otíral ruce poodešel až ke klukům, kteří už jeden jak druhý posedávali na sedačce..
"Co? Vezmou tě? Tak.. to je fajn.. to jsem ráda, že jsi šťastná.." objala Hanka Báru kolem krku a zadívala se jí do očí.
"Já taky! Vůbec jsem v to už nedoufala .." rozplývala se Bára dál a znovu radostně poskočila.
"No ale.. no, musím odjet do Prahy. Večer tam mám být" sklopila Bára najednou oči a ucítila na sobě Hančin pohled.
"Dneskaaa??? Večer??? A jak jakoooo,odtud...." podrbala se Hanka na tváři a přemýšlela.
"Ano, já vím.. Hani..no jsem té paní říkala, že nejsem v Praze, ale byla neoblomná...musím. jinak mi to klofne někdo jiný " vysvětlila Bára a kluci, kteří stále seděli na sedačce nastražili uši ještě víc než je do teď měli.
"Jasně chápu, tak prostě odjedeme dřív...nějak." zahákla Hanka ruce na Bářině krku ještě pevněji a přitiskla své rty na její.
"To ne.. to by bylo všechno v háji!" zasyčel tiše Matěj a Miro měl právě pocit,že v celé místnosti není ani špetka vzduchu.


Pokračování příště.....

Sázka na lásku 25.část

15. října 2014 v 16:21 Sázka na lásku
"Hmm..tak tohle se teda nepovedlo " pokývala hlavou drobná černovláska sedící v kruhu naproti Matějovi a očima zapátrala v tvářích všech ostatních,.
Všichni jakoby cítili to zvláštní napětí a každý raději mlčel,.
Klukům jakoby došel humor, Miro si se sklopenou hlavou nervózně okusoval spodní ret a jen Matěj se nechápavě rozhlížel..
"Ježiš co jééééé, byla to prdel, aby se neposraly...lesby, sem ti chtěl pomoct" ušklíbl se a nevěřícně zakroutil proti Mirovi hlavou.
" No to ďakujem..kokot.." zasyčel Miro a niž by ke komukoli z přítomných zvedl hlavu, postavil se na nohy a vyšel z chaty ven.
"Ježiš von je snad do ní zamilovanej,,," ušklíbl se Matěj znovu a i on se postavil na nohy.
Měl Mira rád....jsou to přece nejlepší kámoši....chtěl mu pomoct....berou to celé všichni jen jako prdel....nebo nééé???..... uvažoval a za stálého mlčení všech ostatních se i on vydal z chatky ven.


"Vole sorry, jsem ti fakt chtěl pomoct...mě nenapadlo,že z toho bude....." nedořekl Matěj ani celou větu a smávnutím ruky se opatrně vedle Mira, který zatím jen bez hnutí seděl, posadil.
" Hmmm.." zabručel Miro a trochu s pohledem kamsi do dálky, pokýval hlavou.
"O nič nejde.." dodal tiše a pokusil se od Matěje zvednout na nohy.
Neměl moc chuť se s ním teď vybavovat....i on ho měl rád....on jediný to sním táhne už hodně dlouho a kdejaká prdel...srandička...baby...chlastačky....to všechno táhnou vždycky spolu,ale teď...teď má pocit, že mu to prostě udělal schválně a Hanka....no ta se na něj už ani nepodívá......přemýšlel Miro a ucítil Matějovu ruku kolem svých ramen.
" Počkej vole...něco se změnilo?" přidržel ho Matěj vedle sebe v sedu a otočik k němu tázavý pohled.
"Nie, nič...v pohodke čo by" brblal Miro tiše a znovu se marně pokusil vstát.
"Zabouch ses do ní?" vypálil Matěj,ale otázku tak zpříma až Miro znovu ucítil jakoby mu někdo dal pěstí přímo do hrudi.
"Nie...neviem....možno...nie....hej...no páči sa mi....do riti !!! " praštil se Miro sevřenou dlaní do stehna a otočil se k Matějovi, aby mu mlčky s pohledem právě lapeného zvířete zůstal koukat do očí.
...Mal byť ticho...bude teraz eště za väčšieho kokota...než doteraz......
"Tak to si v prdeli kámo..." pokýval, ale Matěj hlavou a místo posměšků, které teď Miro čekal ,nahodil Matěj zamyšlený výraz.
"Něco vymyslíme vole, mejdlo co?...Vožerem Báru.....Ty pak Hance budeš vykládat vo těch motýlcích. a......" plácl Matěj Mira povzbudivě po rameni a vycenil na něho zuby v širokém úsměvu.
"Čo..nieee...kedy mejdlo, veď zajtra je nedela, odchádzame a pochybujem, že dnes je nálada na mejdlo..." brblal Miro, kterému se tahle představa docela zamlouvala, přes rty a znovu se podíval kamsi do dálky.
"No tak nepojedeme, protáhneme to tu do pondělí, do úterý..to je fuk....všichni budou chtít....a les.....no holky samy neodjedou, nemají jak, nech to na mě..." chopil se Matěj okamžitě iniciativy a než se Miro nadál zmizel zpátky v chatce.


"Hanííí, no tááák dyť..to byla jen hra" pokoušela se Bára i přes to, že i ona měla trochu stísněný pocit, uvolnit napětí a objala svou přítelkyni v pase.
" Hm...jooo, já vím, ale nutit si mě do toho nemusela..." špulila se Hanka, v které stále ještě doznívaly zvláštní pocity co při líbání s Mirem cítila a aniž by Báře obejmutí jakkoli opětovala, nechala se od ní k sobě přitáhnout.
"Haňulkooo, já jsem tě přece nenutila, jen....jen jsem řekla, že je to prostě hra-sranda, no já vím no jak mužský nesnášíš, tak se na mě nezlob,prosíííím" nahodila Bára psí oči a ještě víc se na svou přítelkyni přitiskla.
"Vždyť je to tu docela fajn...nebudeme se hádat, jo? " políbila Bára Hanku do vlasů a opatrně se pokusila svými rty vyhledat ty její.
....Milují se přece a ona to nemyslela nijak zle....šlo prostě o hru i když trochu zvláštní, ale jen o hru...
Tiskla Bára Hanku k sobě a místností se rozlehlo slabé zaťukání.
"Ano..." špitla Bára aniž by Hanku pustila z náručí a obě se zadívaly na otvírající se dveře.
"Ahoj, nerad ruším...jen..přišel jsem se omluvit,...já jsem prostě magor...ale nechtěl jsem se vás...hlavně tebe Hanko nějak dotknout...promiň...byla to kravina" soukal ze sebe Matěj tak tochu nuceně a sledoval jaký účinek jeho omluva přinese.
Bára se usmívala a Hanka ho jen sledovala. U ani jedné z nich,ale nezaznamenal žádnou negativní reakci a tak se rozhodl pokračovat.
"No aaa...jsme si říkalli dole všichni, že bysme si to tu mohli trochu prodloužit...do pondělka..třeba, dneska už to nezmákneme, ale zítra by mohl být odpočinkový den,,,každej si bude dělat dobude chtít...žádné hromadné výlety, koupačky ani hry a večer pořádný mejdlo až do rána.. co vy na to??? " přejel opět očima jak Báru tak Hanku a pokusil se odhadnout jaký jeho slova na ně teď měla vliv.
...Snad to vyjde....uvažoval v duchu a tentokrát svůj bezelstný pohled stočil k Báře ze které přece jen cítil větší vstřícnost.
"Noooo jooooo proč nééééé, viď Hani?" usmála se nakonec Bára a sklonila hlavu k Hance, kterou stále objímala.
"Hmmm" bylo, ale jediné co ze sebe Hanka teď dokázala vypravit a sklopila oči k zemi.
....Ještě další den...bože néééé....nechce....ale má teď protestovat?.. Teď když se s Barunkou udobřují.....myslela,že už to skončí a nééé...bude tu muset být ještě dýl a..a...a on ...Miro.....jak se mu má vyhnout?.......

***

Miro nemohl v noci vůbec spát
Nesnesitelné dusno, které se valilo otevřeným oknem do pokoje by se dalo krájet
a on marně hledal nějakou alepoň trochu příjemnou polohu, která by mu dovolila usnout a on by si konečně ulevil od všech těch šíleností co semu honily hlavou.
Celou tu flašku bral napřed spíš jako srandu.
...Však prdel,nie..?
....No to s tým boskom?...Tak hej...chcel mu Matt možno pomocť...no aj tak to prehnal...možno to spíš dosral....Bára sa sice snažila brať to s humorom, no videl smútok v ich očiach....no na druhú stranu.....páčilo sa mu to........usmál se Miro a s odfouknutím dlouhého pramenu svých světlých vlasů složil ruce pod havu.
....Jo hej páčilo....má také mekké jemné pery a vobec to nevyzeralo, že by sa jej to celkom nepáčilo.....vybavil si Miro znovu moment polibku s Hankou a mírně přivřel oči.
....Je naozaj pekná...síce trocha protivná...no možno to ho na nej priťahuje....a ako sa naňho pozerala kým sa k nej nakláněl.....přivřel Miro oči trochu víc a samovolně stáhl svaly na břiše.
.....Boha túži po nej....kašle na stávku......přejel si Miro dlaní obličej a na posteli se posadil.
....Je smedný....dojde sa dole napiť...možno pak zaspí......
Sešel pomalu schody a zarazil se...na pohovce,docela ve tmě seděla Hanka.
"Ahoj, nespíš?" zeptal se tiše, po chvíli přemýšlení, zda přeci jen zase nepozorovaně neodejít.
... Ticho...Neodpověděla.....
Jen letmý pohled od polštářku, který svírala na klíně a nervózně žmoulala jeho rohy, napovídal,že Mirovu přítomnost přece jen zaregistrovala..
"Možem?" zeptal se nejistě a ukázal na sedačku na které vedle Hanky bylo ještě dost místa,
"Hm.." pípla skoro neslyšitelně a Miro opatrně dosedl vedle ní.
"Deje sa niečo?" naklonil se maličko blíž a zadíval se na Hančin profil.
"Ne," odpověděla úsečně a Miro zas ucítil její ledovost.
"Naozaj? No sedíš tu takto uprostred noci.." nechtěl se Miro nechat odbýt a i když zas cítil Hančinu odtažitost, maličko k ní poposedl blíž.
" Si..si taká smutná..." šeptl znovu a Hanka jakoby se ještě víc stáhla do kouta sedačky.
"Nejsem.." přitáhla si polštářek víc do klína a Miro si všiml že se jí u toho ruce trochu třásly.
"Je to kvoli Báre?" nenapadlo ho jiné vysvětlení než se ty dvě prostě nepohodly.
....Sú predsa také rozdielné......
"Proč myslíš?" zakroutila Hanka trochu hlavou a už zas vůbec nechápala proč se prostě nezvedne neodejde....proč se tu sním zas baví.....
"Neviem.." pokrčil Miro rameny a znovu si prohlédl Hančin profil,který ho osvětlený jen měsíčním svitem, který sem z venku pronikal neskutečně přitahoval.
"Tak...baví sa tu, je jej tu dobre.. na rozdiel od teba, ako som si všimol, no tak......." nedořekl Miro ani větu a Hanka se dost hluboce nadechla..
" No jo no ona...je prostě jiná než já..." odsekávala Hanka s výdechem každé slůvko a pokoušela se nevnímat svůj sevřený žaludek.Tak moc chtěla odejít,ale proč to neudělá si vysvětlit nedokázala.
"Hej, to áno.. je taká dobre praštená, je s ňou celkom sranda.." usmál se Miro a maličko se ještě k Hance naklonil.
"Ale.. sa mi viac páčiš ty.." zašeptal a sám se nad tím co právě řekl zarazil.
....Možno toto nemal.....
Hanka se, ale ani nepohnula a Mirovi se tak trochu ulevilo.
....Neodyšla...mal by hovoriť ďalej no niečo normálného...boha niečo normálného....přemýšlel Miro překotně nad svými dalšími slovy.....
"Ty..Hanka..možem sa spýtať?" začal celkem tiše a Hanka, které stále v uších zněla Mirova slova se dál ani nepohnula.
"No.." špitla jen stejně tiše a cítila jak se jí žaludek znovu zhoupl.
"Kedy si vlastne.. prišla na to, že si......." nedořekl.
"Vím to odjakživa." doplnila, stále stejně tiše a pokusila se na Mira podívat....musí ho přece přesvědčit,že u ní nemá šanci....
"Aha..akooo od mala?" nechápal Miro a i on se jí teďˇpodíval do očí.
"Jo.." přikývla, ale jeho pohled ustát nedokázala.
"Ako je to možné, to nieje možné..to nik nevie od mala..." pokoušel se Miro polemizovat, ale Hančin výraz byl najednou neoblomný a tvrdý.
"Všichni chlapi jsou stejný svině.."
"Všeci nie sú.." zkrabatil Miro obočí a jakoby v té chvíli vůbec nechápal.
"Ale jsou.." pousmála se. "Všem jde jenom o ten pitomej sex.. a ......"
"Všetkým o sex nejde.." skočil Miro Hance do řeči a jemně položil dlaně na její ramena. "Nemožeš všetky hádzať do jedného vreca."
"Tebe bych tam hodila hned, si jeden z nich .." sešpulila Hanka vzdorovitě rty a Miro si při tom pohledu, vzpomněl si na polibek, který si dnes dali.
Hanka se, ale vzápětí postavila a jen tak ve volným dlouhým tričku si založila ruce na prsou.
"Půjdu si už lehnout, tak dobrou.." rozloučila se, a aniž by čekala na odpověď, vyšla schody, které vedly k jejich pokojům.
"Ahoj.." odpověděl ještě tiše Miro, spíš už jen tak sám pro sebe.



Pokračování příště............

Sázka na lásku 24.část

13. října 2014 v 15:52 Sázka na lásku
"Naozaj neboj sa, ja ťa nepustím, pojdeme iba kúsok do vody, uvidíš je príjemná..." usmíval se Miro dál do Hančiných očí a pomalými krůčky pokračoval do hloubky.
Cítil vodu už skoro v pase a odhadoval,že i Hance se co chvíli ponoří minimálně kotníky.
"Nevěřím ti..." popotáhla Hanka, teď už o poznání tišeji a pevně semkla ruce kolem Mirova krku.
...Nechtěla se ho dotýkat, nejraději by Mira dál častovala těmi nejšílenějšími nadávkami, ale copak může riskovat,že jí pustí?....Bojí se fakt se bojí...dodnes má v živé paměti jak jako malá spadla do vody.......tiskla se Hanka k Mirovi a odmítala vnímat vodu,která už jí začínala pohlcovat.
"No moja, vidíš nič to nieje a teraz sa trocha viac ponoríme..." šeptl jí Miro do vlasů a lehce se pokrčil v kolenou.
"Ne...prosím...odnes mě zpátky " byl Hančim vzdor ta tam a mezi jejich těly už by nikdo nenašel ani tu nejmenší skulinku.
"Tak dobre." pokrčil se Miro v kolenou ještě maličko víc a pomalu se s Hankou v náručí otočil k cestě na břeh.
Nechtěl už s ní jít dá...cítil přece jak se bojí a její objetí mu vážně dělalo dobře, ale sám tušil,že děsit jí víc by asi nebylo dobré.
Jako malý vítěz se teď, ale cítil.......



".. a tobě to nikdy neprominu!" zakřičela Hanka před chatkou, když se kolem poledne vraceli zpátky a sluníčko nesnesitelně pálilo.
Miro se jen usmíval, od té doby co jí jemně položil zpátky na deku s nikým nepromluvila, dokonce ani s Bárou ne.
"Ale predsa len si ten strach prekonala.." pronesl tiše a koutkem oka zaregistroval Matějův uznalý pohled,
"A co jsem asi měla dělat, bála jsem se, že mě pustíš!" zakřičela znovu Hanka a jako první se vřítila do chatky, chtěla vyběhnout schody zavřít se v pokoji a vůbec nikoho nevidět....je to tu hroznéééééé......

" A to by sis zkusil ji pustit ? " zasmála se Bára, která se dál dobře bavila a skvěle zapadla do celého kolektivu a dloubla Mira ukazováčkem do hrudi.
" Nie...naozaj" zakroutil Miro hlavou a zadíval se na dveře, kterými Hanka právě práskla.
" Hanička je prostě svá, ale já jí miluju.." zadívala se Bára tím samým směrem a Miro se v duchu zarazil.
...Ja tiež...napadla ho totiž jediná možná odpověď a i když se Bára dál mile usmívala, nedokázal ze sebe vypravit jediné slůvko.
"Tak bandooo dáme dlabanec a pak se tu sejdeme..." vrátil Mira do reality Matějův hlas, který si už Markétu nepokrytě vedl za ruku a mávl na něho.
"Jasné, na chvíľu sa natiahnem..."

Bára za sebou tiše zavřela dveře pokoje a pomalu se k Hance přiblížila. Seděla naposteli a s dlaněmi na svých tvářích se lokty opírala o stehna.
" Haňulkoo, co zas, vždyť se nic nestalo.." položila Bára Hance ruku kolem ramen a obličej sklonila až těsně k jejímu.
"Jooooo nic??? Chtěl mě utopit a ty...ty sis tam klidně blbla....nemáš mě ráda." vypískla Hanka Báře do obličeje a oči se jí zalily slzami. Věděla,že Báře teď křivdí a že víc než na ní nebo na Mira je naštvaná hlavně sama na sebe.
....Jaktoooo, že se jí v jeho náručí tak líbilo???.....


"Tak jsme všichni.." konstatoval Matěj když i Hanka s Bárou za nějakou chvíli přišly ze svého pokoje a ruku v ruce se posadily na sedačku.
Hanka se sice moc netvářila,ale Bára byla ráda, že jí k tomu, že půjdou mezi ostatní přesvědčila.
"No co budeme dělat?..." pokračoval Matěj a jakoby se zamyslel.
"Co tkhléééééé FLAŠKAAAAA" zazubil se Matěj a mrkl na MIra.
"Ja súhlasím.." usmál se Miro a za souhlasného přikyvování všech ostatních se přece jen s otázkou v očích otočil k Hance s Bárou.
"Tak joo, beru.. bude sranda.." přikyvovala i Bára a podívala se na Hanku, která sebou mírně cukla.
.Neměla moc ráda společenské hry a už vůbec ne ty, kde se přede všema muselo něco.. cokoli dělat.
Mlčela a sledovala Mira, který dopil flašku Dobré vody a dal jí na zem doprostřed místnosti a všichni se kolem postupně usazovali..
"Hele, ale neplatí, že sa teraz všeci pojdete obliecť.. budeme hrať v tom, čo teraz mame, nech to je spravedlivé.." řekl Miro a všichni samozřejmě, krom mlčící Hanky souhlasili.
Nesnažila se vzdorovat,věděla, že by to stejně nebylo nic platné a Barunka by se na ní zas mračila, že je protivná,ale ona sem přece jet nechtěla....
....A Baruška je postě v tomhle jiná, nemá propblém zapadnout do společnosti...jakékoli,ale ona je prostě raději sama....se svými pocity.

Všichni se posadili na zem okolo flašky a Matěj mávnul na Hanku, byla poslední kdo se do kruhu ještě neposadil.
"Já nevím, no.." váhala trochu zkrabatila rty.
"Ježiš, bude prdel.. proboha.." protočil oči Matěj a dloubnul Mira do ramene.
"Jaaaau!" zabručel Miro a maličko poposedl aby i Hanka měla místo k sezení.
"Hmmm" zkroutila Hanka rty ještě víc a i když by radějji šla k Báře, sedla si mezi Mira a Markétu,kterou z druhé strany Matěj majetnicky objímal kolem ramen a nahnul k položené flašce.
"Tak já začnu točit, když jsem to tak pěkně vymyslel.." uchechtl se a prudce flašku roztočil.. Všichni byli napjatí a čekali, na koho asi ukáže hrdlo lahve.
"Jéhéé.. no jasně, náš nováček." zasmál se Matěj a začal mu vymýšlet úkol, pro Dominika,který s tím že má jít a vyznat lásku dlouhovlasé hnědovlásce sedící naproti, neměl žádný problém.

Zábava se celkem slušně rozjela a bláznivé úkoly padaly jeden za druhým. Každý se snažil jak mohl aby nemusel dát fant a dokonce i Hanka, na kterou se hrdlo flašky zatím neotočilo, se občas neznatelně usmála.
Jednou to,ale padnout muselo a Matěj, který si tohle přál celou dobu spiklenecky mhouřil oči.
" Tak Haničkooo....je to jednoduché....to splníš raz dva..." pozvedl obočí a aby to udělal ještě trochu napínavější podrbal se ve vlasech.
".. Polibek s Mirem, ale žádnej vošizenej,,," vyprskl pobaveně projel očima reakce všech ostatních...
Samozřejmě mu neušlo, že jak Hance, Báře, tak dokonce i Mirovi ztuhl úsměv na tváři. Ale to bylo přesně to co chtěl.
....Nač furt chodit kooem horký kaše....bude prdel.....kluci se pohihňávali...tak coooo????......
"No..asi bychom měli přestat hrát.." řekla Hanka a podívala se na Báru, která se sice tvářila, že je to celé prostě zábava, ale pocit jestli tohle není už moc v ní přeci jen hlodal.
"No počkej, tak.. úkol už jsem řek, néééé tak to teď nepřetrhnem.." zamračil se Matěj a podíval se na Mira, který se jeho pohledu, ale vyhnul a zajímalo ho spíš to jak se v téhle chvíli tváří Hanka.
"Hmmm no tak sorry no..." plácnul se Matěj do stehen a znovu očima sjel všechny ostatní. Už se nehihňali, každý jen mlčky čekal a odhadoval co teď bude.
"Ale jo no, taaaak.. je to sranda, je to hra...no." protrhla nakonec ticho první Bára a podívala se na Hanku, která by tam po obětování fantů musela sedět v podprsence nebo kalhotkách.
"Fajn,je to sranda..." usekla vzdorovitě a ještě než se k Mirovi trochu přiblížila, vrhla po Báře vyčítavý pohled.
...Tohle říkat neměla..... cítila se Hanka zvláštně a srdíčko už zase cítila až v krku.
"Hele, ale.. pořádnou cumlačku, jo? Žádnej polibek desetiletých harantů.." rozchechtal se Matěj, který konečně dosáhl svého a sledoval, jak se ti dva propalují pohledy už docela zblízka.
Bára se cítila zvláštně, možná i trochu žárlila.
...A ten Haniččin pohled......
Na druhou stranu to ale brala tak, že je to jen sranda..legrace..
...Ví, ale přece jaký má Hanka odpor ke chlapům.... možná to opravdu říkat neměla......

Miro se maličko naklonil a aniž by se Hance přestal dívat do očí lehce se svými rty dotkl jejích.
Byly měkké a jemné a i Hanka ucítila hebkost a vlhkost těch Mirových. Lehounce si od něj nechala vsát spodní ret a pevně stiskla víčka. Pocit, který v ní projížděl, byl neuvěřitelný. A ona sama byla tím co cítí zaskočená...není přece možné aby se jí to líbilo...je to jako v tom snu....uvědomila si Hanka a aniž by nad tím nějak víc přemýšlela, maličko své rty pootevřela....
Jakoby teď kamsi zmizela ta nechuť, nenávist, ta zášť, kterou v sobě vůči mužům odedávna má.
V místnosti bylo naprosté ticho. Slyšet bylo jen závěrečné mlasknutí polibku, když Miro lehce pustil ze sevření svých rtů ten Hančin a znovu se jí zadíval do očí.
Hanka se ale rychle odtáhla a podívala se na Báru.
"Dobrý?" zeptala se už zase ledovým tónem a kluci se na sebe nechápavě podívali. Proč by to jako nemělo být dobrý? Šlo jen o blbou pusu - nééé???.
"Hm " kývla Hanka hlavou a znovu se na Mira podívala.
".Už hrát nechci.." dodala a pomalu se zvedla.
"No.. tak já jdu s tebou..." zvedla se na nohy i Bára a vykročila za svou přítelkyní.
"Co jéééé...šlo jenom o pitomou hru.." nechápal Matěj a sledoval, jak Hanka se sklopenou hlavou odchází a Bára ji následuje do jejich pokoje.

Pokračování příště.........

Sázka na lásku 23.část

12. října 2014 v 20:17 Sázka na lásku
Hanka prudce otevřela oči o a zůstala tupě zírat do stropu.
...Co to bylo ?.....tlouklo jí srdíčko o sto šest a ona se pod dekou celá zachvěla a rukou si samovolně pohladila vzrušením stažené bříško.
...Byl TO sen...byl to jen sen...sen...sen...sen....uklidńovala sebe samu a vůbec nedokázala pochopit co se s ní právě děje.
...Miro ji ve snu líbal,hladil...a jí..??? ...Jí se to líbilo...jaktooo???.....přivřela Hanka oči do kterých se jí tlačily slzy a pomalu se v šeru rozednívajícího se dne stočila do klubíčka, zády ke spokojeně spící Báře a sepjala dlaně mezi svými stehny.


"Snííídaněěěě.." rozlehlo se,ale za nějakou chvíli chatou a Hanka se pokusila rozlepit slzami slepené řasy.
...Asi na chvíli usnula...venku už bylo světlo a oknem se do jejich pokoje draly sluneční paprsky.
"Nerev,holky spia..." uslyšela vzápětí Mirův hlas, který ji najednou jakoby zněl úplně jinak a a Hance se znovu roztlouklo srdce.
...Co se to s ní děje....vždyť to byl sen...šílený...příšerný sen....fuj....jak se jí to mohlo líbit.....zavřela znovu oči a pokusila se ani nepohnout. Baruška nesmí poznat, že už je vzhůru.
....Nemůže se k ní teď otočit...cítí se tak divně...je vzrušená? Z toho snu...né to není možné....Nedokázala se Hanka vůbec soustředit a víčka ještě víc stlačila.
...Baruška se hýbe...jen ať se jí teď nedotýká...jen ať jí teď nechá být.....nemůže se ji teď podívat do očí........modlila se v duchu Hanka a se sevřeným žaludkem ucítila jak se k ni Bára zezadu přitiskla.
"Spinkáš Haniiiii" dotkla se Bára rty Hančina ucha a Hanka se celá napnula.
"Eee.." pípla a lehce se z objetí své přítelkyně vymanila.
"Musím na záchod..." usmála se Hanka omluvně a navlékla se do dlouhého tlustého županu.
...Záchod je na chodbě.....musí proklouznout...Miro...Miro už tam snad není....říkala si v duchu a sama nevěděla jestli je to, to co si zrovna přeje.
Vzdychla Hanka a plná rozporuplných pocitů opatrně otevřela dveře jejich pokoje.
Chodba byla, ale už byla prázdná i když se vracela. Jen tlumené hlasy z přízemí chaty dávaly dávaly tušit, že většina už je vzhůru.


"Haníííí....dobré ráno.." smála se Bára ještě z postele a natáhla k Hance ruce....
"Dobré.." pokusila se i Hanka o úsměv a s pomalými krůčky i ona natáhla ruce, za které jí Bára hned chytla a pokusila se jí stáhnout k sobě do postele.
"Barůůůů..teď nééé, všichni už jsou vzhůru...dole" dotkla se Hanka svými rty Bářiných a obě otočily hlavu směrem ke dveřím, za kterými se znovu ozval jakýsi šramot.
"Hmmmm..tak jooo,jsme na výlete...nebudeme se jen válet..." smála se Bára a i ona teď Hance vlípla polibek.
"Noooo, ale večeeeer budeš moje..." usmála se Hanka a významně na svou přítelkyni vykulila oči.....má jí přece ráda, jen jí a žádný praštěný sen jí nemůže rozhodit......přesvědčovala se Hanka v duchu a teď už s úsměvem sledovala jak se Bára převléká z lehkého pyžámka do fialových šortek a tílka.

Dole už byli téměř všichni, různě poposedávali a každý snídal podle svého gusta. Všeobecně, ale panovala celkem dobrá nálada a Hanka s Bárou se s pozdravem dobrého rána posadily na snad dvě poslední místečka, která ještě nebyla obsazená a zatímco Bára se uvolněně usmívala, Hanka oči klopila.
" Dáte si čaj, kafe...je hotové v kuchyňke.." ujal se iniciativy Miro sjel obě holky pohledem.
"Noooo já bych si kafčo dala..." smála se Bára dál a lehce do Hanky šťouchla.
"Co Hani...dáš si taky kafé??? Já ti pomůžu.." zvedla se Bára a na nohy a vykročila směrem kterým Miro ukázal,že kuchyňka je.
"Hm, jo, dík" pípla Hanka a jen na okamžik zvedla oči aby se i na tuhle malou chvíli střetly s těmi Mirovými a on jen tak šibalsky mrkl.
....To by v tom čert aby....nie je až taká ľadová...... uvažoval Miro a vydal se za Bárou pro kávu.


"Tak cooo bandoooo...počasí se nám umoudřilo...co zkusit ten rybník za lesem,předminule to tam bylo fajnýýýý" ujal se Matěj iniciativy.
" Kdo je proooo???? Hele holky vodička je tam čistá, žádný strachy..." pokračoval,z atímco všichni nadšeně přikyvovaly jen Hanka se zas netvářila nic moc.
...Ježiš koupat? Se tam jako bude svlíkat...ani náhodou.....bude jí zas očumovat a nejen on....... přejížděla si Hanka zubama spodní ret a nejraději by teď utekla zas zpátky do pokoje.
" Nemám plavky..." pípla tiše a doufala, že tím je celá věc vyřešená.
"Máš Haňulko...jsem ti je zabalila.. Jasně že jdeme..." nenechalala jí,ale Bára vzápětí na pochybách a věnovala Matějovi souhlasný úsměv.
"Tak bomba...za 10 minut sraz u ohniště..." dirigoval Matěj a všichni se rozcházeli pro věci do svých pokojů.
"Super, tak si to užijte, ale mně se k vodě dneska nechce.." trvala Hanka, ale na svém a ucítila, jak jí Bára chytila za zápěstí.
"Prečo? Mňa sa to tiež zdá ako skvelý nápad.. Bude naozaj horúco, trocha sa schladiť neuškodí nikomu.." usmál se Miro tak trochu zklamaně a očíma vyhledal ty Bářiny.
"Ona Hanka neumí plavat, takže k vodě nechodíme.." vysvětlila Bára.
"Ale mohla by ses opalovat,sluníčko máš přeci ráda, tak nebudeš od rána do večera sedět v chatě.Haniiii." protáhla prosebně Bára a Miro jen pokýval hlavou.


"Úžasný.." vydechla nasupeně Hanka. sotva s Bárou zas v pokoji osaměly a žuchla sebou na postel.
"Nejdřív je mi blbě z toho vydejchanýho vzduchu v autě, potom horolezecká tůra stezkou, kterou ani nevylezu.. a teď voda...no dík, hlavně že všichni vědí, že neumím plavat.." mračila se Hanka a sledovala jak Bára balí pár nejnutnějších věcí sebou.
"Hani, já s tebou budu na dece.. bude to super, uvidíš.." povzdychla si Bára políbila svou přítelkyni na rty.
"Tak poooojď.." chytla Bára Hanku za ruku a tak trochu násilím jí z postele postavila na nohy.


"Tady je náádherně!" rozplývala se Bára, sotva došli na travnatý terén, který lemoval velké čisté jezírko uprostřed a pohladila Hanku po zadečku.
"No hovoril som, že je príroda nádherná, uvidíte, koľko energie načerpáte počas pár minút.." usmál se Miro a Bářinu ruku na Hančiném zadečku nechal raději bez povšimnutí.
"Pojď, dáme si to támhle," ukázala Bára a táhla Hanku na vyhřátý prostůrek uprostřed.
I všichni ostatní si postupně našli nějaké to příjemné místečko a Miro očima měřil vzdálenost, nechtěl být ani moc blízko,ale ani moc daleko.
...No tak tu.... pokýval nakonec hlavou a rozprostřel velkou osušku pár metrů od deky na které už Hanka zas tak trochu hudrovala.
"Proč sis nevzala ty jednodílný.." sjela Báru žárlivýmpohledem, zatímco se z hloučku kluků ozvalo obdivné hvízdnutí.
"Nevím, komu leze zadek z kraťas, Hani..a koukej jít taky do plavek..." usmála se Bára pobaveně a posadila se na deku.
"Nemusíš žárlit, já mám oči jenom pro tebe," cvrnkla ji do nosu a natáhla se na záda, aby vystavila své ploché bříško slunečním paprskům.
Hanka seděla a sledovala kluky, kteří po nich zcela okatě pošilhávali a podsunula si kolena pod bradu.
" Hani no tááák šup do plavek" pošimrala jí Bára na zádech a ta se konečně usmála.

"Heeej Mirec makeeej.." pobízeli kluci Mira, který, ale pořád seděl na své osušce a střídavě sledoval jak Hanku s Bárou tak kluky, kteří už dvě nové přestali očumovat a nepokrytě dováděli s ostatníma holkama ve vodě. Matěj se čím dál víc věnoval Markétě,kterou si pro sebe vyhlédl už po cestě a i ostatní se nehodlali nijak omezovat.
" Jooo" pokýval Miro hlavou a zvedl se na nohy.
Džínové kraťasy, které na něm držely pohromadě jen silou vůle, byly rázem na zemi a Miro jedním tahem stáhl přes hlavu i světlé tílko s potiskem.
Hanka,která se snažila sledovat ho jen po očku, téměř okamžitě stáhla bříško.
....Co to zas bylo....takový zvláštní zachvění.....vtáhla si Hanka spodní ret a jakoby teď vůbec od Mirovy štíhlé a přesto svalnaté postavy nedokázala odtrhnout pohled.
"No tak Hani nezlob..." pošimrala teď Bára Hanku na zádech a sama si dala tu práci se zvednout a přetáhnout své přítelkyni tílko přes hlavu.
Miro její pohled, ale vycítil a ještě něž se rozběhl k vodě vyslal k Hance zářivý úsměv.
"Poďte tiež..." zamával ještě a Bára se téměř okamžitě zvedla.
"Pojď Hani..." rozeběhla se i ona směrem k vodě a nechala osamocenou Hanku, která si neochotně sundavala i kraťasy, na dece.


"Juhůůůůů" zavřískal Miro a prudce se odrazil nohama.
Voda se rozprskla na všechny strany a Hanka jen zírala, jestli se vůbec ještě vynoří celý, protože při představě, že by takhle dopadla ona, se musela oklepat. Nikdy by se nejspíš už nevynořila.
Miro,ale vypalaval za chviličku a Hanka jen s údivem pozvedla obočí.
"Poď tiež Hanka.." zamával Miro když přes mokrou clonu svých dlouhých vlasů zaregistroval Bářinu štíhlou postavu skákající s pištěním vedle něho do vody.
"To víš...abys mě utopil" zabrblala Hanka a zamračeně nad tím jak Bára ve vodě dovádí špulila pusu.


"Hele," vynořila se vedle Mira za chvíli Matějova hlava a Miro se na něho s otázkou v očích podíval.
"Ta Hanka nemá asi moc velký sebevědomí, když má jednodílný plavky. Přitom se jí pod tím rýsuje docela figura" mlaskl Matěj rty a Miro se trochu zamyslel.
"No, je taká zvláštná.. no...ale ide o stávku nie"....dodal Miro už né moc přesvědčivě a pokusil se Matějovi odplavat z dohledu .
"Pohoda, večer nebo zejtra ti bude vzdychat do ucha " zaslechl ještě Matějovo chichotání a sám už tak trochu ztrácel na vítězství naději.
"Možno ma skor pošle do riti.." zabrblal, ale Matěj ještě jeho odpověď zaslechl.
"Asi tě nakazila nízkým sebevědomím.." zasmál se a s výkřikem se vrhl na okolo se právě cachatjící Báru.
....Hm príležitosť.... projelo Mirovi okamžitě hlavou a spohledem na vodě blbnoucího Matěje s Bárou, které to nečinilo sebemenší problém a s vejskání a chchotáním se vzájemně potápěli, se pomalu vynořil z vody.

"Čauko.." došel Miro až k Hance a aniž by se ptal na dovolení sedl si vedle ní na deku.
"Co zase chceš?" trhla sebou Hanka, aniž by se na něho podívala.
Ona se na něho dívat prostě nechce...nemůže...i když má tak hezké oči...ne nesmí se jí líbit.. jí se přece žádnej chlap nelíbí!
"No že či nepojdeš do vody, je tam sranda.." zasmál se a pohodil hlavou směrem k hladině odkud se ozývalo nepřetržité výskání..
"Už jsem řekla, že neplavu!" odsekla Hanka se stále odvráceným pohledem a doufala, že když bude dostatečně protivná Miro se prostě sebere a odejde..
"Naozaj nevieš plávať?" podivil se Miro a očima sjel její sklopený profil.
"Ne." odsekla znovu Hanka a hlavu sklonila ještě níž.
"Každý vie.." usmíval se Miro dál a trochu blíž se k Hance naklonil
"Tssssssssssss" zasyčela Hanka a vrhla po Mirovi nevraživý pohled....musela se při tom na něho pdívat, ale jiskry, které jí střílely z očí MIra spíš pobavily.
"No fakt.. to máš ako s kolom.. tiež sa naňho posadíš a jedeš proste.." usmíval se a Hanka k němu znovu zvedla nasupený pohled.
"Jasně.. takže když mě hodíš do vody, poplavu?" vyprskla, ale ve stejné vteřině jí bylo jasný,že tohle prostě říkat neměla.
"No tak keď to nepojde po dobrom.." pronesl Miro a jen tak mimochodem se k Hance otočil.
Než se nadála pevně jí svíral v náručí a nekompromisně s ní mířil přímo k vodě.
"Okamžitě mě pusť!" začla Hanka kopat nohama .
"Nechci, abys mě tam hodil, slyšíš?! Kreténeeee..." ječela Hanka dál a každý kdo teď ve vodě byl k nim otočil hlavu,
"Neboj sa.. pojdeme len kúsok.. upokoj sa.." usmíval se Miro jako by nic a pořádně Hančino křehké tělo sevřel v náručí.
"Hovorím neboj sa.." zadíval se teď Miro Hance z blízka do očí a ucítil jak přestala kopat nohama.


Pokračování příště...........