KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Listopad 2014

Sázka na lásku 41.část

27. listopadu 2014 v 14:11 Sázka na lásku
Miro stál stále s čelem opřeným o dveře a čekal.
....Keby iba jedno jediné slovko....prosil v duchu a napínal uši ve snaze zjistit jestli je Hanka ještě za dveřmi.
Byla...mlčela....nechtěla ho poslouchat...zároveň se, ale nedokázala pohnout.
...Je možné aby to co říká byla pravda?...Má jí vážně rád?...NE..lže...jako všichni...sám přece přiznává že se vsadil...chtěl si z ní vystřelit...zneužít jí....toho, že ona...se do něj zamilovala...jak se to jenom mohlo stát??? NE s tím je konec.....maminka měla pravdu...všichni chlapi jsou zrůdy.......honily se Hance v hlavě myšlenky a do učí se jí znovu zařízl Mirův tichý hlas.
"Hani, keby išlo stále o stávku, myslíš, že by som tu teraz stál?
Nie.....bolo by mi úplne jedno, že plačeš...Hanička, otvor prosím...chcel by som... ťa aspoň objať..povedať ti, že ma to... mrzí. Hanička..chcem sa ti pozrieťť do očí.. mám tu pre teba...darčeky.." zlomil se mu hlas a v podpaží stiskl plyšového medvídka se srdíčkem, kterého koupil po cestě sem, a který měl v sobě zasazenou rudou růžičku.
"Mrzí ma, že po tom všetkom so mnou nechceš hovoriť, len... si v omylnej mienke.. o mňa, o tom všetkom.. a hlavne o sebe samej...máš ma predsa tiež rada...viem to, cítim to...Hanička....no chápem to a tak teda....nechám ti tu aspoň takú maličkosť, keby si chcela ......"
"Už prosím tě nemluv...mlč! Jdi pryč...jdi pryč..jdiiii!!!" přerušil Mirova slova Hančin výkřik,který naprosto zřetelně přerývaly její vzlyky a Mirovi jakoby se všechna další slova zasekla v krku.
....Naozaj...naozaj ho nechce vidieť......pokával smutně hlavou a už se jen mlčky sklonil a položil plyšáka spolu s růží na práh dveří.
...Možno by to celé mal opakovať stále dokola, len aby to všetko konečně pochopila...no keď ho stále odháňa...čo má robit...čo má robiť? ....celekm hlasitě vzdychl a otočil se ke dveřím za kterými Hanka evidentně plakala zády a se sklopenou hlavou pomalu vykročil ke schodům.


"Ahoj..co ty tu? " zeptal se Matěj, který měl právě v plánu Báru co nejvíce zdržet a bez ptaní si k ní přisedl.
"Co.." cukla sebou Bára a zvedla k němu rozmazané oči.
Netoužila po společnosti, chtěla být sama a to že potká zrovna Matěje její bolest spíš znásobovalo.
I Matěj se,ale trochu zarazil, nečekal, že jí uvidí uplakanou a s pohledem na její velkou tašku na protější židli, jakoby mu to celé docházelo.
...Neměl za ní chodit,ale...no chtěl přece pomoct Mirovi...něco pro něho udělat...a zdržet tuhle lesbu, aby nešla hned domů, se mu zdálo jako ideální nápad....Jenže vona je uřvaná...a byla i Hanka, když jí viděl odpoledne od MIra na té louce utíkat..asi se to celé nějak provalilo...asi by měl zmizet.....uvažoval o tom jak se co nejrychleji vytratit a trochu na židli poposedl.
"Nechceš panáka?" zeptal se, ale místo toho a tentokrát vynechal ironický podtón.
"Néé, dík" sklopila Bára znovu oči ke kafi, kterého se zatím sotva dotkla a přála si jediné.
...Aby Matěj zmizel...to i on přece podle toho co Hanka říkala jede v té šílené sázce, která jejich lásce tolik ublížila.....ale kdyby se to nestalo teď..v budoucnu asi stejně...znala prostředí v jakém Hanka vyrostla i to jak byla vychovaná...možná dřív trochu o její orientaci...té skutečné pochybovala, ale teď..teď už si myslela, že má jasno...přece...přece chlapi vždycky tolik nesnášela.......tloukli se i Báře myšlenky jedna přes druhou a znovu pomaličku zvedla oči k Matějovi.
Seděl na tom samém místě a sám pořád nevěděl proč ještě neodešel.
...Vždyť tu být nechce,,,cítí se blbě a ta holka...má úplně oteklé oči....na to on není stavěný....na nějaké utěšování bab a ještě k tomu takovýchhle.....
"Tak jo..." vyrušil ho z přemýšlení Bářin hlas a Matěj k ní pozvedl tázavě obočí.
"Si dám...toho panáka.." popotáhla Bára a zkroutila rty do zvláštní grimasy.


Hanka si otřela hřbetem ruky oči i nos a pomalu se ze sedu, ve kterém už jí za dveřmi brněly nohy přetočila na kolena.
...Už nechce plakat....vstane umyje se a ....vlastně nevi co A......ale prostě vstane......Za dveřmi už je nějakou chvíli ticho....konečně....konečně přestal mluvit....nechce slyšet to,že jí má rád...nevěří tomu....néééé nevěří...jen se jí snaží znovu ublížit aby se mohl vytáhnout před těma svejma kamarádíčkama, že jí zase napálil, ale...NE to už se nikdy nestane...skončí s tou hroznou brigádou...neměla jí nikdy brát..... přemýšlela Hanka a už ve stoje položila ucho na dveře.
...Ticho...není tam....vážně odešel?.....jakoby jí při tom zjištění maličko zabolelo u srdce...ale nééé něco se jí zdálo..je tak ráda, že už neslyší to jeho přemlouvání...ten jeho hlas.....ještě, že neotevřela.....vidět zas ty jeho oči...nééé to už nikdy nechce......
Nadzvedla Hanka opatrně kukátko a co jí jeho průhled dovoloval projela očima prázdnou chodbu.
"Fffffff...." vyfoukla Hanka za zavřenými dveřmi a ani sama nevěděla proč pravou rukou stiskla jejich kliku.

Miro sebou pod schody jemně cukl.
Stál v mezi patře a touha říct znovu Hance jak moc a opravdu jí má rád mu zatím nedovolila odejít........



Pokracování příště............

Sázka na lásku 40.část

24. listopadu 2014 v 21:40 Sázka na lásku
"Vole tak makej né..BĚŽ " pohodil Matěj hlavou směrem k Mirovi a po očku se ještě podíval na Báru.
Číšník jí právě donesl kávu a ona v ní jen bezmyšlenkovitě a se sklopenou hlavou zakvrdlala malou stříbrnou lžičkou.
Ani jeden z nich tak nemohl vidět její oči,které se jí, ačkoli se tomu bránila, zalévaly slzami bolesti.
"Čo??? Prečo...nie...nemám chuť s ňou hovorit....nechcem" protestoval Miro a Matěj se nechápavě zamračil.
"Aha...no já myslel, že o ní stojíš, že jí chceš dostat zpátky.." kroutil hlavou a usrkl si z nového piva co jim oběma před chvíli přistálo na stole.
"NO chcem...jasné..len neviem přečo by som s tým mal chodit práve za Bárou?"
"Cooo? Proč za Bárou?.." ztrácel se Matěj v jejich konverzaci a dál na Mira nechápavě zíral.
"No to tiež neviem, přečo ma za ňou posielaš.." brblal Miro a Matěj se dlaní plácl do čela.
"Vole, neposílám tě za Bárou, ale za Hankou...Bára sedí tady a co to znamená...noooo?" naklonil se trochu přes sttůl a vykulil na Mira oči.
"Čo nooo...čo to znamená?" pracovaly Mirovi nervy na plné obrátky a on cítil jak ztrácí těžce udržovanou trpělivost.
...Nejraději by teď byl sám....
"No co asi,že Hanka je sama doma néééé, trápilo tě přece,že by ti Bára mohla otevřít a to neotevře...sedí támhle...tak jdi za Hankou né..." zvedal Matěj trochu hlas a Mirovi to celé pomalu docvakávalo.


Hanku, která nakonec vyčerpáním usnula, probudil zvonek u dveří. Škubla s sebou a prudce otevřela oči. Bolelo jí celé tělo a oči,které měla od slz celé slepené jí neskutečně pálily.
Chvíli jen tak tupě zírala ale než se nadála,vše bolestné co dnes prožila měla znovu před očima.
" Nééé " vzlykla a a dlaní si přikryla oči, z kterých už jí znovu stékaly obrovské slzy.
Zvonek se jí, ale nemilosrdne znovu zařízl do uší a Hanka si hřbetem ruky utřela mokrý nos.
....Co když je to Bára...nevzala si asi klíče.....třeba si to rozmyslela,....možná o tom budou mluvit. Třeba....třeba by mohlo vše být jako dřív........napadaly jí spásné myšlenky a ona si znovu otřela uplakané oči.
Zvonek zadrnčel znovu a tentokrát delší dobu.
Hanka se zvedla z koberce a s hlasitě tlukoucím srdcem došla až ke dveřím.
Stále doufala, že je za nimi Bára a když zvonek vystřídalo tiché zaťukání, jen lehce se nahnula a prsty se o ně opřela.
Pohled do kukátka jí,ale doslova paralyzoval a Hanka na sucho polkla.
...Né...co tu chce...poslala ho přece pryč...nechce už ho nikdy vidět...nikdy...nikdy...nikdy.... neotevře mu ..ne...tlouklo její srdíčko snad tisíckrát silněji a Hanka cítila jak jí silné křeče svírají žaludek.
"Hanka?" zavolal Miro tiše, jakoby snad věděl, že je za dveřmi a nejistě si olízl suché rty.
Tolik se bál,že ho pošle pryč...že mu neotevře....že se teď jen ujistí v tom že už ho nechce nikdy vidět, ale musí to zkusit...Matěj měl pravdu....musí jí to přece vysvětlit.........
"Prosím, otvor, potrebujem s tebou hovoriť, Hanka prosím nechaj ma ti to vysvetliť." žadonil Miro za dveřmi tichým hlasem a Hanka pevně stiskla víčka k očím.
...Ať jde pryč....nechce slyšet ten hlas, který jí šeptával jak moc jí má rád...nechce...byla to lež...dýchala Hanka stále hlasitěji, ale od dveří se vůbec nedokázala odtrhnout.
"Prosím, pusť ma ďalej.." prosil dál Miro a stejně jako ona si položil dlaně na zavřené dveře, jakoby čekal, že se najednou snad zázrakem otevřou a oni si budou stát tváří v tvář.
"Chcel by som ti to všetko vysvetliť skor, ako sa vrátí Bára, prosím Hanička..., videl som ju v hospode...viem, že tu nieje." snažil se dál seč mohl mluvit do zavřených dveří a maličko víc se k nim přitiskl.
" Bára se už nevrátí!" zakřičela ale Hanka najednou přes dveře a celým jejím tělem projela nová vlna bolesti.
....Čo...... cukl sebou Miro a přestože mu bylo jasné, že Hanička pláče, pocítil něco jako úlevu.
....Opustila ju? Prečo? Dozvedela sa o nich?...Ako sa to dozvedela....Hanička jej to povedala? To by, ale znamenalo,že ho stále chce.....uvažoval a s nadějí ve své hlavě očekával další reakci.
"Ani sem jí nemusela nic říct a přišla na to! Nemohla jsem jí lhát....zradila jsem jí....kvůli tobě jsem přišla o osobu, kterou jsem milovala, chápeš to?!" rozkřičela se, ale Hanka s pláčem v zápětí znovu a Miro uslyšel jak svou drobnou pěstí udeřila do dveří z druhé strany.
"Hanka, ver mi, že aj ja som prišiel o osobku, ktorú mám veľmi rad, ľubím ju.. a nerad by som ju stratil, aniž by som jej to mohol všetko vysvetliť " zkusil Miro na Hanku dál mluvit a přilepil ucho na dveře.
Její pláč ho drtil a on by jí tak rád sevřel v náručí....teď když ví,že jí Bára opustila už se nevzdá....ani náhodou....
"Nenechávaj ma tu stať a prosiť, otvor, Hanička.. kľudne ma možeš dať faciek koľko budeš chcieť.. len ma vypočuj.." žadonil dál a doufal,ž e se mu jí přece jen podaří přemluvit a ona mu dá byť jen maličkatou šanci.
Hanka ale stále jen plakala a svezla se za dveřmi na zem.
Přála si, aby už odešel a netrápil ji....zradil jí přece...všechno zkazil...byla jemu a těm jeho kamarádům jen pro srandu.....pro sázku...sázku.....ne...už ho nemiluje...nemiluje..ne a ne......přesvědčovala Hanka sama sebe, že že to co cítí je jen nenávist a zvedla uplakané oči ke stropu.
"Běž pryč!" zakřičela z posledních sil, ale Miro nemohl přeslechnou jak moc se jí zlomil hlas.
"Hanička, niečo pre teba mám " snažil se dál a ikdyž si tak rád myslel,že patří mezi drsňáky i jemu se naprosto nekontrovatelně zlomil hlas.
....Musí musí jí to říct....přece když už došel až sem nevzdá to...nééé nemůže má jí rád.....vzdychl Miro a ikdyž si nebyl jistý jestli ho Hanka ještě vůbec poslouchá, znovu přiblížil ústa až těsně ke dveřím.
"Moja, keby si ma to nechala aspoň povedať..nieje to tak ako si myslíš....áno na začiatku bola stávka...hlúpa a ja sa za ňu hanbím....naozaj ver mi....ospravedlňujem sa...chalani aj ja....vymýšľame kokotiny.... lebo... keď sme sa na tej chatke spolu milovali, vedel som, už že k tebe cítím oveľa viac...spoznával som to postupne...Hanička....ešte nikdy som nijakú nelúbil ako teba....povedalal si mi tam, že miluješ Báru...pametáš? Toľko to bolelo...no nenaliehal som,ale nemohol ťa nechat ísť... nechcel som už inú, prečo si myslíš, že som ťa chcel ďalej vídať aj potom? Ja ťa mám rád Hanička..naozaj si to nepoznala?... Chcel som ti to povedať no bál som sa...hanbil.... a mrzí ma, že nie je žiadná iná možnosť ako ti to poveďat než..takto cez dvere.." doufal Miro,že ho Hanka poslouchá a rezignovaně si položil čelo na dveře.
Hanka mlčela...........



Pokračování příště........

Sázka na lásku 39.část

20. listopadu 2014 v 8:55 Sázka na lásku
"Tak..to je asi všechno..." vzdychla tiše Bára a odvrátila uplakanou tvář od Hanky,která stále vzlykala zabořená do všech dek a polštářů, které na posteli byly.
....Zklamala jí...tak moc...měla přece pocit,že si rozumějí...ve všem....nikdy by jí nic podobného neudělala a s mužským....ona je stále panna a bude do smrti a Hanka?...při první příležitosti.....prooooč? Chlapy přece nesnáší.......draly se Báře do očí nové přívaly slz a pomalu se z postele, na které stále vedle plačící Hanky seděla zvedla.
.....Né už tu nemůže být....nechce....nedokáže se na Hanku už ani podívat,,,,zradila jí....zradila....zradila........tlouklo tohle slůvko Báře v hlavě jak obrovský zvon, který není k utišení a pomalu se postavila na nohy.
....Půjde...už tu nemá co pohledávat.....naštěstí má kam.....má dost přátel, ale nikdy by...nikdy...neudělala to co Hanka....s nikým.....utřela si Bára nový příval slz a otevřela skříň, která stála naproti velkému kulatému letišti.
"Bááárooooo, co děláš " zaskřehotala Hanka, která zvedla hlavu z polštářů, za zvukem skřípajících dvěří od skříně, naprosto zoufale a vytřeštila na svou, zřejmě už expřítelkyni oči.
" Už tu nemám co hledat..." šeptla Báta a sklonila se na dno skříně pro velkou cestovní tašku, do které začala skládat své věci.
"Ne! Bárooo prosímtě..." zaskřehotala Hanka znovu naprosto zoufale a prudce se na posteli napřímila.
"Nech mě, nic na tom nezměníš, zradila si mě..už s tebou nedokážu být..." polkla Bára vzlyk a přesto,že byly její oči stále plné slz, tón jejího hlasu se změnil v naprosto chladný.
"Odpusť mi to prosímtě...mám tě ráda" propadala Hanka čím dál tím větší beznaději a doslova se z postele vrhla na zem, k Bářiným nohám.
"Pusť Hanko, nemá to cenu.." ustoupila Bára o malý krůček v zad a i když jí bylo Hanky svým způsobem líto, tohle ona nepřekousne ni kdyby tisíckrát chtěla.
"Nemáááá cenuuuu, po všem co jsme spolu prožily...Bároooo.. to tys přece pořád chtěla ať se nestraním. lidí...chlapů....Mira....." křičela dál Hanka a v záchvatu zoufalství si dopad svých slov ani neuvědomovala,
"Jo, z kamarádství..., Hanko.. Ne z toho, aby sis s ním hned vlezla do postele" couvla Bára ještě o jeden krok a nahnula se přes, na koberci klečící Hanku do skříně pro další hromádku svých triček.
"Byli jsme opilí.." svěsila Hanka bezradně hlavu a rezignovaně se svezla zadečkem na své paty do sedu.
"Opilí? Myslela jsem, že ty a chlast...... Hanko, asi tě vážně neznám... tak si běž za ním.." hodila Bára trika do tašky a bez dalšího váhání sáhla po dalších svých věcech.
"Za ním nepůjdu už nikdy! ...Byla jenom sázka! Vsadil se s partou těch svých pošahaných kamarádů, že se se mnou vyspí a pak mě odkopne...Báááro.....neopouštěj mě....plakala Hanka už zase na plné kolo a Bára se k ní konečně pomalu sklonila.
"..To je mi opravdu líto Haničko, ale za to já nemůžu. Tak i tak si mě podvedla a... i když se mi to říká těžko, tohle už není můj problém....já tě vážně milovala., tohle ti, ale odpustit nedokážu.." prolomil se Báře hlas a ona se zase napřímila, aby pevně zavřela kufr, který jen tak tak zvedla.
" Báro , prosím.. já tě.. miluju.." objala Hanka,ale téměř okamžitě její kolena a pevně se k nim přitiskla.
"Pusť, Hanko.. nemá cenu.. možná ti pak zavolám a možná budu mít sílu o tom mluvit. Pro zbytek věcí přijdu jindy.." zarývaly se Hance do uší Bářina slova jako břitva a ona pomalu své sevření povolila aby už jen mlčky sledovala Bářiny kroky vedoucí ke dveřím.
Odešla.
Nechala ji tam
Naprosto uplakanou, zklamanou, s bolavým srdíčkem rozbitým na milion kousků. rozdělených do dvou půlek....
Nevěděla, která z nich patří Mirovi nebo Báře.
Byla neskutečně vyčerpaná..pláčem, bolestí i tíhou vlastního svědomí.
Přála si nebýt...usnout a už se nikdy neprobudit.
Zmohla se teď na jediné.....stáhnout z postele deku a tak jak byla se na koberci schoulit do klubíčka a přes zoufalý pláč čekat na milosrdbý spánek.
To,že jí neustále bliká a svítí mobil vůbec neregistrovala....



V hospodě bylo poměrně klidno, Miro seděl se skloněnou hlavou a díval se na půllitr piva, který měl před sebou a z kterého už pomalu opadla všechna pěna.
Matěj ho sledoval a i když to celé bral, i přes Mirova doznání, že se mu Hanka líbí, spíš jako srandu, nevěřil svým očím.
Vůbec svého kámoše nepoznával, cítil, že i on k celé téhle situaci celkem přišpěl a chtěl mu pomoct.
...Jenže jak?....
"Hm.. já bych jí to vysvětlil.." protrhl Matěj nakonec ticho a bezradně se podrbal za uchem.
"Ako..bys jej to vysvetlil? Veď ma nechce vidieť, počúvať, nič...ani mobil mi nezoberie, volal som jej snáď stokrát..." plácnul Miro do svého telefonu, ležícího na stole a projel si prsty své dlouhé vlasy.
"Jí napiš.." pokrčil rameny Matěj.
"Nie, to je hlúpe..." zamračil se Miro a probodl Matěje pohledem.
"O nic víc než to, co si udělal..a pij, mizí ti pěna.." pohodil hlavou k Mirovu půllitru a maličko sešpulil rty.
Podíl jeho viny ho štval,ale byl to přece jen hec...kraavina.......
"Ale ja som to takto vobec nechcel, to vy ste ma s tým stále otravovali.. a rýpali.. a vobec ste to boli vy, kto to posral..keby si držel hubu.." spustil Miro a teď to byl Matěj kdo se zamračil.
"Jasně.. vole, za to ty si čistej jak lilie...ale brali jsme jako sázku, všichni..ne jako nějakou romantickou telenovelu..a kdo s tím přišel..hmmmm?" nenechal si Matěj i přes to,že věděl,že vinu nese i on, nic líbit a trochu na Mira zvýšil hlas.
" Hej no, som ti předsa hovoril, že sa mi páči..." oponoval Miro a konečně se napil piva, které už bylo celkem bez pěny.
"Jo, že se ti páči...takovejch už bylo a páčily se ti jen než si je dostal do postele, ale ty ses do týhle normálně zabouch a to si teda jaksi neřekl...vole a je to lesba...voléééé lesba...heeej se prober" hájil se Matěj dál dost hlasitě a sledoval Mirův výraz v obličeji.
...Nechtel se s ním hádat.....jooo tak tohle se trochu posralo,ale tak sou kámoši už dávno...nějak to přece půjde...musí.....zabouchlýjo Šmajdu ještě svět neviděl...možná je vobojetná.......usmál se Matěj v duchu a postrčil k Mirovi jeho mobil na stole, kousek blíž.
" Tak jí sakra napiš, nebo prostě jdi a promluv si sní..." neviděl Matěj jiné východisko a i on zvedl pivo ke svým rtům.
"Nie, čo keď ma zas pošle do háje...na to nemám.." zavrtěl Miro hlavou a telefon od sebe zase kousek odstrčil.
"Občas musíš dělat i věci, na který nemáš.. pokud to vypadalo slibně, tak buď to nech být a přijdeš o ní opravdu a nebo za ní zajdi a proberte to. Kup kytku, cokoli.. Přece jenom to nemůže být tak složitý, když se ti podařilo dostat ji do postele.." snažil se Mtatěj seč mohl a sám se divil kde se v něm tahle veškerá moudra berou.
"No, lenže dostať ju do postele bola ešte hračka.. ale získať ju späť.........." vzdychl Miro a znovu sáhl po svém pivu.
"Tak něco udělat musíš...tady to nevyřešíš...kámo...seber se a jdi za ní...." snažil se Matěj Mira dál přesvědčit,ale sám si uvědomoval,že tohle asi opravdu není tak jednoduché.
"Kdybych ti mohl nějak pomoct, věř mi, že bych to udělal. už jen za ty kecy co jsem měl prve v klubu...ale nějak mám pocit,že to musíte hlavně vy dva...." pokrčil Matěj rameny a kopl do sebe zbytek piva.
"To nechaj..." neměl Miro chuť se dohadovat ještě o tom co kdo řekl nebo neřekl a ikdyž ...tam v klubu...měl chuť Matěje zabít....sám si teď uvědomoval, že situace se vyhrotila nejen proto to co Matěj vypustil z pusy v tu nejméně vhodnou chvíli.
...Len čo má robiť....toľko sa bojí,že ho znova pošle do riti a keď tam pojde...zazvoní otvorí mu ta druhá....nie to nie...na toto naozaj nemá..... zoufal v duchu na svou situací a ucítil pod stolem malé drbnutí do nohy.
"Mimochodem.. není támhleto Bára?" pozvedl Matěj obočí a Miro se jen překvapeně otočil na dívku, která právě dosedla a vypadala naprosto zdrchaně.....................


Pokračování příště..................

Sázka na lásku 38.část

18. listopadu 2014 v 10:29 Sázka na lásku
Miro sebou lehce cukl a pomalu otočil hlavu.
"Čo..choď do riti" zamračil se mírným pohozením ramene se Matějovu dlaň ze sebe pokusil setřást.
" Sorry kámo..to jsem nechtěl..poď dáme pivo" uslyšel, ale vzápětí Matějův tichý hlas a bez toho aby se na něho podíval se pod tlakem jeho ruky pomalu otočil a naprosto apaticky s ním vykročil opačným směrem, než kterým před chvílí Hanka rázně odešla.


Hanka už neběžela, šla docela pomaloučku.
S očima plnýma slz a srdíčkem rozbitým na padrť její kroky směřovaly domů.
Doufala, že tam Bára ještě nebude a ona se se svou bolestí, zklamáním a ponížením zavře v ložnici a celý svět nechá za jejími dveřmi.
Sotva, ale potichu odemkla a do nosu jí zaštípala vůně česneku, bylo jí jasné, že Bára už doma je a jak ráno hlásal vzkaz na lednici, připravuje pro ně něco dobrého na hezké odpoledne.
"Ne.." pípla Hanka tiše a hlavou jí projel nápad, otočit se hned na patě a zase rychle zmizet...copak by teď byla schopná s Bárou jakkoli komunikovat?
"Hanko?" nenechala jí Bára, ale v té samé chvíli na pochybách,že jí její příchod neunikl a Hanička jen pevně stiskla víčka.
....Nechce jí vidět, nechce s ní mluvit...proč sem jen chodila...měla zůstat venku.....co má teď dělat.....utřela si Hanka oteklé a uplakané oči a protože už nebylo kam zmizet zůstala stát u dveří naprosto nehnutě.
"Proboha, Hani! Co se ti stalo?" vyhrkla vylekaně Bára a Hanka ucítila její ruce na svých ramenou.
"Nic.." vzlykla a pokusila Bářiny ruce setřást.
"Jak nic, pláčeš..Haničko někdo ti ublížil, jeden z těch kluků, že, jo" nenechala se,ale Bára a okamžitě si vybavila jak se Hančino chování od chvíle kdy se vrátila z té chaty změnilo.
Bylo to, ale to nejbolavější co mohla právě vyslovit a Hanka okamžitě znovu propukla v hlasitý pláč.
"Nech mě prosím tě..." vyhrkla Hanka a prudce se z Bářina objetí vyškubla aby za sebou, tak jak si původně přála, za chvíli práskla dveřmi ložnice a naprosto nekontrolovatelně sebou s hlasitými vzlyky plácla na postel.
"Ježiši Hankoooo, byla ale Bára naprosto neodbytná a ve vteřině se nad Hankou spolu s hlazením jejích vlasů skláněla.
"Tak co se ti stalo, kdo ti ublížil, kterej z těch kluků to byl?" ptala se dál a měla sama pro sebe jediné vysvětlení.
.....Jeden z nich jí prostě zneužil....proti její vůli a Hanička se teď trápí a proto je odtažitá i k ní a může za to ona...sama jí přece přemluvila aby tam zůstala.....vzdychla Bára pod svými vlastními výčitkami a znovu Haničku pohladila po vlasech.
Hanička k ní jen krátce zvedla uplakané oči a zase se zabořila do deky.
"Hani..no ták, neplakej...řekni mi co se stalo, protože jestli tě některej z nich...a já tě tam nechala......" hledala Bára vhodná slova, aby jejich výběrem Hance ještě víc neublížila.
".....Hloupá sázka.." vyhrkla,ale Hanka, která sama vycítila Bářiny výčitky svědomí a pod tíhou těch svých a neskutečně bolavých snad na chvíli zadoufala,že Bára přece jen pochopí.
"Coo? Jaká sázka?" zamračila se Bára nechápavě a na okamžik Hančiny vlasy přestala hladit.
Nedočkala se ale žádné odpovědi. Hanka stále zas už jen plakala a Bára začínala ztrácet trpělivost.
...O co tu sakra jde?...
"Hanko..kamžitě mi řekni, o co jde.." zvedla Bára hlas a ucítila jak se jí sevřel žaludek.
"Nemů-žu..n-nec-ch mě, pro-sím" zlykala Hanka do polštáře a obě jakoby cítilo nevyhnutelnost situace.,
"Do háje!! Jestli jde o toho pitomýho blonďáka, tak......!!" vzpomněla si Bára na Hančiny řeči o tom jak na ní stále civí..i to jak se spolu líbali při té hloupé hře i na to jak spolu zůstali sami když ona s ostatními vyšplhala na ten kopec.....pořád se kolem ní motal....to on jí oblížil........úžily se Báře vzteky oči, ale další Hančina slova, jí naprosto šokovala.
"..Já myslela, že ti je sympatický.." vzlykala Hanka dál do polštáře a Báře jakoby vše konečně docvaklo.
....Jasně...s kámoškou do kina....nebralala telefon....běžela na pracovní schůzku ikdyž jí bylo blbě...bylo jí vůbec blbě? A byla nějaká pracovní schůzka a dneska??? Kde byla dneska?.....Mají spolu něco?....tajil se Báře dech a stále ještě doufala,že všechno je úplně jinak...
...Hanička by jí přece nepodvedla a s chlapem už vůbec né..... ujišťovala Bára sama sebe a násilím zvedla Hance hlavu z polštáře, tak aby se jí mohla podívat do očí.
"Hanko,... ty a on......řekni,že se pletu..." zadrhával se Báře hlas,ale pohledem kterým drila ten Hančin neuhnula ani o milimetr.
Dočkala se, ale jen mlčení a nového přívalu slz do Hančiných očí.
Už nepochybovala a pomalu Hančinu hlavu ze svých dlaní pustila.
"Jak jsi mohla... věřila jsem ti...milovala...." plnily se slzami už i Bářiny oči a Hanka znovu zabořila hlavu do polštáře.
" Barůůů on...." vzlykla Hanka, ale Bára jakoby jí neposlouchala.
"Jak je to dlouho?" přerušila ji a otřela si slzy stékající jí po obou tvářích.
"Chvíli ale on... on se choval tak hezky, víš...a...já..já.." koktala Hanka, ale Bára jí znovu přerušila.
"Ty??? Co ty??? To jako roztáhneš nohy každýmu, kdo se chová hezky? Hanko, ty přece chlapy nesnášíš!!! " rozkřičela se Bára a vjela si dlaněmi do krátkých vlasů.
"Neroztáhnu Báro a nemluv se mnou takhle, můžeš mě prosím poslouchat?.." dotýkaly se Hanky Bářina tvrdá slova a konečně se svýma uplakanýma očima zadívala do jejích, stejně uslzených.
"To teda nemůžu, Hanko! Dělala si ze mě už od začátku blbou krávu, které si lhala! Mělo mi to dojít hned! Hrála sis na to, jak se strašně nesnášíte, jak se na žádnýho nemůžeš ani podívat, pak si nechtěla na tu chatu a do toho si s ním spokojeně chrápala!!" křičela Bára dál a Hanka se se na posteli prudce posadila.
"Já jsem s ním nechrápala! Všechno to začalo na té chatě, Báro, věř mi! Nikdy předtím jsem s ním nic neměla, prostě se to stalo a mě to mrzí.. Strašně mě zklamal, nevím, co mám dělat.." křičela mezi vzlyky Hanka a znovu se ze žuchnutím zavrtala do dek, jakoby chtěla před celým světem zmizet.


Pokračování příště.........

Sázka na lásku 37. část

13. listopadu 2014 v 17:44 Sázka na lásku
" Hanka.." chytil se Miro instinktivně za tvář a s naprosto šíleným výrazem sledoval jak se Hanka rozeběhla ke dveřím klubu.
"..počkaj prosím.." hlesl a znovu se pokusil postavil na nohy, aby vzápětí vrhl vražený pohled přímo k Matějoví.
"Zabijem ťa.." procedil mezi zuby a aniž by přemýšlel o zaplacení své útraty rozeběhl se za Hankou z klubu ven.
"Vole co je to za lávstory, von je do ní snad vážně udělanej.." pokrčil Matěj spolu s nosem vrchní ret a konečně mu docházelo, že tohle teda nezvládl.
"Tam du..." vyhrkl, ale než se stihl od stolu zvednout, ucítil na svém lokti pevné sevření.
"Seď, nech je bejt" pronesl Vojta, který zatím mlčel, celkem důrazně a Matěj se rezignovaně opřel zády o zeď.

Hanka utíkala po chodníku jen v slabých žabkách a krátká volná sukýnka jí za běhu odhalovala stehna skoro až ke kalhotkám.
Chtěla už být z tohohle děsnýho místa co nejrychleji pryč.
... Dala mu šanci, dala mu svoje tělo, srdce....zamilovala se do něj....věřila mu....a on ...on se jen bavil...všichni se bavili...na její účet......honily se Hance v hlavě myšlenky a niž by se rozhlížela přeběhla silnici k parku.....kvílející brzdy aut jí v této chvíli naprosto lhostejné.
Miro cítil jak mu hrklo u srdce a veškerou svou sílu dal do nohou,.
...Musí ju dohnať...čo robí....veď ju autá takmer zrazila......dýchal Miro nahlas a s hlasitým výdechem se zastavil na kraji chodníku.
...Boha...nech idú...pobízel v duchu auta a očima sledoval Hanku,která zaběhla za nízké křoví.
Věděl,že jí dožene,ale jakmile to bylo jen trochu možné skočil do vozovky i on.
V pevných černých botaskách jí byl za chvíli v patách.
"Hanička, počkaj, prosím!" volal už jen pár kroků za ní, ale Hanka jen pevně stiskla víčka...aby stekly slzy, které jí mlžily cestu.
A ikdyž se nezastavovala a snažila se utíkat jak nejrychleji to šlo, za chvíli ucítila dotyk Mirovi ruky na svém rameni.
...Ne ať se jí nedotýká...už nikdy nikdy .....ohnala se tak prudce až se v žabičkách v kterých se tak špatně utíkalo, ještě svezla po vlhké trávě a než stihla jakkoli zareagovat dopadla přímo tvrdým nárazem přímo na zadeček.
"Au.." rozplakala se Hanka o poznání hlasitěji a podsunula si kolena pod bradu .
Cítila se neuvěřitelně sražená a ponížená.
Miro se posadil vedle ní a lehce se dotkl jejího špinavého kolena.
Ucukla, přestože cítila,že i teď v ní jeho dotek i blžkost vyvolává příjemné pocity.
Nerozuměla tomu a nechtěla to , je to zrádce...stejný jako všichni...maminka měla pravdu.....
"Hani, chcel by som ti to všetko vysvetliť..." uslyšela Hanka v zápětí Mirův tichý hlas a bolestivě se kousla do rtu.
"Ne!" vyhrkla a zvedla oči plné slz a bolesti o obloze.
"Byla jsem... jen sázka. Vyhrál si, spokojenej?!" snažila se zadržovat vzlyky, ale slzy které se jí koulely po tvářích Miro přehlédnout nemohl.
"Nebola si LEN stávka, Hanička." mluvil dál tiše a sledoval velkou slzu, která už neměla dost místa aby se udržela ve smutných očích.
Chtěl ji setřít, ale nakonec jen lehce...mezi dva prsty sežmoulal pramínek Hančiných vlasů a pomalu ho mezi nimi promnul.
"Nedotýkej se mě!" odstrčila ho,ale Hanka tak prudce až Miro na sucho polkl.
"Si stejnej...jako všichni..tak snad ses dobře bavil a hlavně kluci.....věřila jsem ti." snažila se Hanka dál zadržet alespoň vzlyky a pokusila se vstát.
"Nie Hanika ostaň, prosím...ja som sa nebavil...ja ťa mám rád!" zvýšil Miro trochu hlas vztáhl ruku aby Hanku zadržěl, noha jí, ale znovu v gumových žabkách podjela a Hanka opět dopadla na svůj zadeček.
"Hanička...ver mi prosím.." nehodlal se Miro vzdát a dlaní na jejích zádech její pád trochu zmírnil.
"Nedotýkej se mě.." vyhrkla znovu a jeho ruku setřásla.
....Co tu je vlastně ještě dělá..nechce ho vidět ...nechce s ním mluvit...nechce..nechce ...nechce...ať jde pryč......nerozuměla sama sobě, že dál vedle něho sedí nejraději by mu vrazila další facku a utekla až na kraj světa.....tohle mu nikdy neodpustí...nikdy....polykala Hanka dál slzy a se sklopenou hlavou sbírala sílu aby se znovu zvedla a se vztyčenou hlavou hlavou tohodle hnusnýho chlapa opustila jednou pro vždy......
"Hanka, sakra, pozeraj sa na mňa!" uslyšela, ale jak Miro znovu zvýšil hlas a dvěma prsty jí zvedl bradu tak, aby jí donutil se na něj dívat.
"Hanička, počúvaj ma, ja ťa prosim... Keď sme sa spolu na tej chatke milovali, tak..."
"Nechci tě už nikdy vidět!" přerušila ho,ale Hanka hodně rázně...jeho očí jí zas pohlcovaly a to ona prostě už nikdy nedovolí.
Cítil, jak mu ta slova zařízla do srdce i přesto, že si nikdy nic co se bab týká nebral nijak tragicky, teď to byl on komu to srdce pukalo.
"Prečo si to... nenecháš vysvetliť?" zeptal se znovu tiše a doufal,že alespoň malou šanci na to Hance říct...jak se to všechno,když jí poznával víc a víc měnilo, mu dá.
"Zklamal si mě...už ti prostě nevěřím....mám ...měla jsem tě tak moc ráda.... nechci už nic slyšet, lhal si mi... takže to ukončíme.." dýchala Hanka hlasitě nosem a byla ráda,že už nepláče...že se jí ikdyž s vypětím všech sil dívat tomu zrádci do očí a nepřemýšlet nad tím,že jí ještě před chvílí okouzlovaly.
"Nie, Hani, prosím ťa!" chytl jí pevně za zápěstí.
Vysmekla se mu, postavila se na nohy.
"Nestojíš mi za trápení.." šeptla směrem k jeho naprosto zoufalému výrazu v obličeji a pomalu se otočila směrem k silnici.
Miro se, ale okamžitě zvedl taky s úmyslem ji následovat.
"Nechoď za mnou, nechci to. nechci už tě nikdy vidět.. mě nech prostě být!" zarazila,ale Hanka jeho snahu dál pokračovala v cestě sama.
Miro se za ní jen díval a přál si, aby tohle celé byl jenom zlý sen, ze kterého se brzy probudí.
Chyběl mu kyslík a srdce,které vyskočilo az do krku hrozilo, že nebude mít ke svému tlukotu dost místa.
Hroutil se mu svět a on ucítil jak mu někde položil ruku na rameno..............................


Pokračování příště.................

Sázka na lásku 36.část

12. listopadu 2014 v 19:39 Sázka na lásku
Hanka se ráno probudila s nepříjemným pocitem kolem žaludku.
Bářina půlka postele byla prázdná a Hanka se opatrně rozhlédla a zaposlouchala do ticha, které bytem vládlo.
...Není doma.....ucítila značnou úlevu a konečně se na posteli posadila, aby zkontrolovala svůj mobil.
...Půl osmé...má co dělat, Miro říkal, že přijede v osm...honem do koupelny......stoupla si Hanka na nohy a pro jistotu se znovu zaposlouchala.
...Né neechce se s Baruškou potkat...teď né...řekne jí pravdu...určitě řekne,ale teď né...odpoledne nebo zítra.....vzdychla Hanka a pomalými krůčky přešla ke dveřím, aby je potichoučku otevřela.
...Né opravdu ticho..Bára už asi odešla do práce...ujistila sama sebe a pomalu přešla předsíní do kuchyně.
...MILUJU TĚ HANIČKO, DNESKA PŘIJDU BRZO A UDĚLÁME SI KRÁSNÉ ODPOLEDNE......bouchla Hanku do očí velká cedule přímo na dveřích lednice a Hanka s otočením zády schovala obličej do dlaní.
...Néééé nic neviděla..jde se osprchovat...Miro už tu bude každou chvíli......konečně se Hance s myšlenkou na Mira vyrýsoval na rtech úsměv a ona se zavřela v koupelně.


"Tak skvelo, toto sa mi páči, rýchlo bez keců a ku spokojnosti všetkých" usmíval se Miro a chytil Hanku za ruku.
Schůzka dopadla přesně podle jeho představ a on má Haničku vedle sebe...co víc by si přál.....snad jen....
"Haničkaaa, neponáhľaš sa však?" začal se škádlivým podtónem a trochu víc Hance stiskl ruku.
"Eee" zakroutila Hanka hlavou a v mysli se jí vybavil vzkaz na lednici.
...Ne nechce mít hezké odpoledne s Bárou, chce být s Mirem...no možná by,ale Barče měla dát vědět, že nebude doma...to by asi měla...přemýšlela a automaticky sáhla do malé postranní kapsy své kabelky, kde počítala, že jako obvykle nahmátne svůj mobil.
Kapsa byla, ale prázdná a Hanka se zarazila.
...Kde ho má?.... No jasně nechala ho u postele..jo určitě..dívala se na něho přece a chtěla pak jít do koupelny..jenže v kuchyni byl ten vzkaz a ona se rychle vysprchovala, oblíkla a odešla....zapomněla ho v ložnici...musí pro něj...rychle než se Bára vrátí a podívá se do něj....má tam zprávy od Mira.....musí rychle domů........ tlouklo Hace srdíčko o stošest a Miro cítil jak mu nervozitou drtí ruku.
"Čo je moja?" usmál se a zadíval se Hance trochu nechápavě do očí.
"Nic jen musím teď domů, sejdeme se pak, jo?" vyhrkla Hanka a rozhlédla po parkovišti, kde stála Mirova audina.
"Domov? Ako? Veď hovoríš,že sa neponáhľaš." divil se Miro a tak trochu nechápal.
"Nooo já...na něco jsem si vzpoměla, Miro prosímtě..sejdeme se trochu později.." zaprosila Hanka a Miro, který už dosedal na místo řidiče jen pokýval hlavou.
"No dobre, ťa odveziem...." pokrčil rameny a sledoval Hanku, která už taky seděla a zapínala si přes sebe bezpečnostní pás.
"Děkuju..." špitla a uvažovala jak Mira přesvědčit aby jí vysadil o kousek dál.
...Barča nic neví, ale přece jen nemusí je vidět spolu...co když už bude doma...bude se vyptávat a co když už se podívala do jejího telefonu.. sevřel se Hance žaludek a ona se pokoušela volněji dýchat...řekne jí to..ano řekne, ale teď né.....teď nééé až později......honily se Hance v hlavě myšlenky jedna přes druhou a pokusila se na Mira i přes svou nervozitu usmát.
"Prosímtě zastav mi vedle u krámu, musím něco koupit... na něco jsem zapoměla.... sejdeme se za hodinu....." koktala tak trochu Hanka a Miro sešlápl brzdu ve vedlejší ulici u malého obchůdku s nápisem "VEČERKA"
Moc tomu sice nerozuměl, ale doufal, že mu to Hanička pak nějak srozumitelně vysvětlí.
"Dobre...no vieš čo idem ťa počkat do nášho klubu,hej..je to kúsok.." usmál se Miro tak trochu rezignovaně a naklonil se k Hance pro polibek.
"Mám ťa rád.." žašeptal jí přímo do úst a Hanka se maličko odtáhla.
"Já tebe taky..za chvíli jsem za tebou " šeptla i ona a znovu své rty přitiskla na Mirovo.



Miro vstoupil do klubu a rozhlédl se.
Bylo celkem prázdno a on se usadil u stolku,který byl ode dveří první volný.
...Aby ho Hanička nehledala...uvažoval a s úsměvem si objednal neperlivou vodu.
...Bude predsa eště aj riadit...odvezie si ju k sebe....no čo no tak niečo zabudla.....nebude to riešit.....přehodnocoval v duchu situaci a s představou nadcházejících krásných chvil s Hankou...plných mazlení a milování ani nepostřehl že se k němu odedveří řítí Matěj spolu s vysokým kytaristou.
"Čau volé, co ty tu?" dostal Miro ránu Matějovou rukou do zad až se vodou,kterou měl právě u pusy polil.
"Čo robíš kokot.." vyprskl zbytek vody co mu v puse zbyl přímo na stůl a nevraživě své dva muzikanty. kteří se okamžitě a bez zeptání usazovali k němu ke stolku, propíchl očima.
"Co schůzka..byl si s ní vole? Co kolíkrát si jí už vojel...hele stačilo jen jednou sázka splněná...už jí můžeš poslat k šípk...uuuu..." chrlil Matěj slova naprosto bez rozmyslu a jakoby teď úplně zapomněl na Mirovo doznání, jak moc se mu Hanka líbí jí zíral přímo do očí, které na sestavu stolu nevěřícně zíraly a které se v zápětí zaplněné slzami stočily k Mirovi.
"Ha...nič..ka" hlesl Miro se sevřeným hrdlem a pokusil se postavit na nohy.
"Hajzleee, kteréne..." vypískla ale Hanka mezi vzlyky a facka, kterou Miro utržil ho doslova katapultovala zpět do sedu..............



Pokračování příště..................

Sázka na lásku 35.část

10. listopadu 2014 v 11:57 Sázka na lásku
"No..no není mi dobře...pořád,ale...Miro volal..víš....bude brzo to tour a ..a... schůzka jedna se přesunula......." lhala Hanka ani nevěděla jak a jen po očku sledovala Báru, která se k ní pomalu přibližovala.
" Hmm, aha..a tos mi nemohla vzít telefon? Jsem v té práci jen pár dní a už mě pouštěli dřív" nasadila Bára trochu vyčítavý tón a položila Hance ruce na ramena.
"Jo promň Baru, já..vypla jsem si tam zvonění.." lhala Hanka dál a pokoušela se neuhnout před Bářiným tělem,které se už těsně dotýkalo toho jejího.
" Měla jsem o tebe strach Hanko" sjela Bára dlaněmi z Hančiných ramen až k jejím loktům a nekompromisně jí na sebe přitiskla.
"Nezlob se, opravdu mi není dobře...půjdu si lehnout" uhnula Hanka okamžitě před Bářiným pohledem a pokusila se z jejího sevření vymanit.
...Ne ..nemůže...nejde to....nedokáže jí už políbit....co má dělat?..... zoufala v duchu a dál cítila Bářino pevné sevření.
"Jo, tak jdi..chceš čaj? " povolila ale Bára ve chvilce své ruce a o jeden krok od Hanky odstoupila.
"Ani né.." pípla Hanka a se sklopenou hlavou se otočila k ložnici.
...Už za sebou chtěla zavřít její dveře, svalit se do postele a na nic nemyslet....cítila se tak rozpolcená...tak hanebná a přitom...přitom tak moc šťastná...Miro je tak úžasný...něžný...jeho rty...doteky...polibky...to všechno je tak krásné...úplně jiné než to co dosud zažívala s Bárou...ano má jí ráda...vždycky měla a mít bude...jen...jen miluje MIra...miluje...opravdu miluje...ano cítí že opravdu konečně miluje,že teď u ví co to slovo znamená.......
honily se Hance myšlenky jedna přes druhou a ony schoulená do klubíčka, zády ke dveřím, pevně stiskla víčka.
...Né prosíííím..... přála si v duchu aby stisk kliky který právě slyšela byl jen sen.
"Jsem ti ten čaj přece jen udělala.." utvrdil, že nesní vzápětí Bářin hlas a ona ucítila jak si k Bára sedá na postel.
"Co se děje Hani?... zeptala se Bára tiše a položila své přítelkyni ruku na bok.


I Miro ležel, sice jen na sedačce, ale na rozdíl o Hanky se celkem spokojeně usmíval.
...Má ju...získal jej srdce...aj keď sa to zo začiatku vobec nezdálo....bola desná, protivná..keby to nebola baba...povedal by pesť a ako ho zhadzovala pred chlalanmi....vraj jej čučel na kozy...no čucel nooo, sa mu páčily...aj keď to bola z prvu stávka....teraz na ňu kašle....nech si chalani hovorí čo chcú a robia čo chcú...on ju miluje a hotovo nebude sa to nijako riešit...musí to pochopiť...je ich šéf.......přemýšlel Miro se sebejistým úsměvem sáhl po svém mobilu.
...Musí jej napísať...veď je to večnost čo sa nevideli...takmer celé odpoľudne...ráno sice majú tú pracovnú schozku...no ako to má vydržať celú noc a eště aj s myšlienkou..že ona spáva vedle tej druhej.......čo keď......zamračil se Miro nad představou, že by se mezi Hankou a Bárou mohlo stát cokoli intimního a znovu...jako už po několikáte si pohrával s myšlenkou...docíli jejího nastěhování k sobě.
...Ešte tu s ním síce žiadna baba nebývala...no teraz chce aby to tak bolo.....neznesie predstavu, že sú ty dve spolu v jednom byte....nayšše posteli......
....BOSKÁM ŤA MOJA...NEDOŽIJEM RÁNA....... napsal,ale jen do zprávy a další ťuknutím prstu ji se vzdušným polibkem odeslal.


Hanka neodpovídala a když se ani s pípnutím mobilu nepohnula, Bára svou ruku z jejího boku stáhla a pomalu se postavila na nohy.
....Možná opravdu spí...pomyslela si a ještě jednou se ode dveří ložnice otočila na svou přítelkyni.
...Říkala přece, že si mobil vypla, ale možná zas zapla.....uvažovala a raději se své pochyby, dalším přemýšlením snažila neprohlubovat.
...Pravda,ale je že Hanička se opravdu chová divně.....že by se na té chatě něco stalo....neublížil jí tam některý ten chlap...a ona je teď odtažitá i k ní....snad nééé...musela by si to vyčítat...přemluvila jí přece aby tam zůstala.......vzdychla Bára a s černými myšlenkami se posadila v obýváku na sedačku.


...TAKY TĚ LÍBÁM A TĚŠÍM SE....odepsala Hanka pod dekou a znovu pevně stiskla víčka.
....Kdyby se Bára vrátila....bude tvrdě spát....ale jak dlouho to takhle vydrží.......bude muset něco udělat ..nebo se zblázní a lhát...lhát přece taky pořád nemůže....musí to Báře říct ano...musí...hned zítra...né pozítří....jen co sebere trochu odvahy....je přece teď nemocná.....uvažovala Hanka a představa přiznání v ní vyvolávala děs a úlevu zároveň.....
"Prosím pomoooc"....pípla do polštáře a cítila jak jí srdíčko bije na poplach.
...Nechce Báře ublížit...nechce,ale.....chce být s Mirem...tolik s ním chce být.........



Pokračování příště....................

Oznámení

6. listopadu 2014 v 18:08
MOJE MILÉ ČTENÁŘKY

Moc se omlouvám..jsem teď opět tak trochu v časové tísni, další díl povídky bude až v neděli nebo pondělí. Tak se na mě prosím nezlobte a zachovejte mi prosím přízeň. Zatím můžete hlasova v anketách nebo mě potěšit nějakým komentíkem, za který Vám budu moc vděčná.

Vaše autorka......

Sázka na lásku 34.část

5. listopadu 2014 v 17:47 Sázka na lásku
Ráno se Hanka probudila s mírnou bolestí hlavy a ještě než úplně otevřela oči, zamžourala na Bářinu půlku postele.
Byla prázdná a Hanka se pomalu otočila aby zkontrolovala hodiny na svém mobilu.
...Půl sedmý...možná už odešla do práce.....napadlo jí a s úsměvem otevřela zprávu,která se jí na displeji připomínala maličkou obálkou.
....Miro...určitě je od něho....usmívala se dál Hanka a jakoby pro ní rázem přestal okolní svět existovat.
...DOBRÉ RÁNO MOJA, ZOMREIM KÝM ŤA DNES NEUVIDÍM.....zaujatá jen těmito slůvky, nepostřehla, že Bára se právě vrátila z koupelny a jen v kraťoučkých letních šatičkách se na usmívající se Hanku zadívala.
" Už nespinkáš.." šeptla a sledovala jak sebou Hanka cukla.
" N..n..ne...já..zamyslela jsem se.." zakoktala Hanka a odložila mobil na noční stolek vedle postele.
"Ehm.. aha...a na co si myslela?" popošla Bára k ležící Hance kousek blíž a přejela si od prsou až po pás dlaněmi své štíhlé tělo.
"Nové...líbí se ti?" zamrkala šibalsky očima a aniž by čekala na odpověď na svou předchozí otázku, jednou nohou k Hance na postel naklekla.
" Jo..krásný " pokoušela se Hanka usmát a rychle před Bářiným pohledem uhnula.
....Ne prosím, jen ať se nepřibližuje....modlila se v duchu,ale Bára se jen tak odbít nenechala.
"Věděla jsem, že se ti budou líbit.." klekla Bára na postel i druhou nohou a než se Hanka nadála obkročmo se na ní posadila a přes deku jí dlaněmi přejela prsa.
"Líbí se mi Baru, moc ti sluší, ale....." vzdychla Hanka a Bára se přece jen už trochu zarazila.
"Co je s tebou Haňulko.." zeptala se tiše a vic se ke své přítelkyni naklonila,
" Nic..jen bolí mě hlava víš...asi na mě něco leze, ať se nenakazíš, máš tu novou práci..." lhala Hanka a soustředila všechny své síly aby se dokázala Báře při svých slovech dívat do očí.
....Byly tak blízko...jen...jen ať jí nelíbá...
"Nezlob se, opravdu nějak nemám náladu, nezlob se, prosím.." špitla ještě a konečně ucítila jak tlak Bářina těla na její povoluje.
"To nic, no...tak si vem prášek a odpočívej, přijdu až k večeru, mám dneska dlouhou a neboj Ondra už odjel..." postavila se Bára s povzdechem na nohy a znovu se k Hance sklonila.
"Pa....miluju tě" přejela přeci jen svými rty lehce ty její a otočila se ke dveřím.
"Vynahradíme si to," šeptla ještě Bára ve dveřích a kdyby jí teď Hanka mohla vidět do očí....jejich smutný výraz by jestě nepřehlídla.
.....Není jí dobře, od té doby co se vrátila z chaty...ale věří jí...opravdu jí věří.......... zavřela Bára tiše dveře a s hlavou plnou zvláštních myšlenek se vydala do své nové a tolik vysněné práce.


"Ahoj" popošel Miro Hance trochu vstříc a téměř okamžitě se sklonil k polibku.
"Ahoj" odpověděla Hanka a objala Mira kolem krku.
Cítil jak se k němu tiskne a když se jejich rty odpojily Hanka ještě víc zaklínila ruce za jeho krkem.
....Jen ať jí teď nepouští...chce aby jí objímal...cítí se tak špatně...tak provinile...ubližuje Báře, ale nemůže si pomoc...nemůže....tolik touží být s ním...tak moc......
ˇČo moja deje sa niečo?" zašeptal Miro do Hančiných vlasů a pokusil se maličko odtáhnout, aby se jí podíval do čí.
"Ne.." zakroutila, ale Hanka hlavou položenou na jeho prsou a přitáhla se k němu ještě víc.
...Co mu má říct...že neví co má dělat...že se stydí sama před sebou...že ho miluje...miluje....miluje, ale Báru má ráda.....tolik toho spolu prožily, ale něco se stalo a ona už po ní netouží...její dotyky s ní nic nedělají....a ona ji teď ubližuje....ubližuje člověku,který pro ní toho tolik udělal....a lhala jí,že jí není dobře a jen co odešla ona utíkala za ním....
"Nieee?" zeptal se Miro pátravě znovu se pokusil maličko od Hanky odtáhnout a zvednout její obličej ke svému.
Bylo to teď trochu snadnější a Hanka se maličko usmála.
"Eeeee, kam půjdeme?" zeptala se tiše a sama si stoupla na špičky aby dosáhla svými rty na ty Mirovi.
... Ne nebude kazit to na se tolik těšila......jsou teď spolu a to je hlavní........ pokusila Hanka "přehodit výhybku" a znovu přitiskla své rty na Mirovi.
"Niečo ti ukážem.." pohladil Miro Hanku po tváři a otočil se ke své audince.
...Vezme jí někam kam ještě žádnou nevzal...jeho tajné místěcko, plné krásné přírody, ticha a klidu...občas tam zajede když potřebuje načerpat síly určitě se jí tam bude líbit..je to je malý kousek za Prahou,,rybník se zvláštním názvem...Hanička bude koukat co si o něm naštudoval a hlavně...budou tam sami a nikdo je nebude rušit......přemýšlel a se spokojeným úsměvem šlápl na plyn.


"Tak pa moja, zajtra.....máme tu schôdzku, nezabudni, prídem pre teba o osmej, hej?" políbíbil Miro Hanku na rozloučenou před jejím domem a tiše v duchu vzdychnul.
...Toľko by ju chcel mať stále u seba...no ona sa stále vracia k tej...druhej....mal by to nejako urobiť...nasťahovať si ju k sebe.......uvažoval a sledoval jak Hanka zachází do domu ve kterém stále s Bárou bydlela.

"Kde si byla Hani...říkalas,že ti není dobře....pustili mě dřív, měla jsem o tebe strach ani telefon mi nebereš...." srazil jí ale už v předsíni Bářin hlas přímo na kolena a Hanka ucítila jak se jí sevřel žaludek.............


Pokračování příště.........................

Sázka na lásku 33.část

3. listopadu 2014 v 11:34 Sázka na lásku
" Pôjdeme " zeptal se po nějaké době Miro a pohled,který celé odpoledne věnoval výhradně Hance stočil na malou chvíli k onu.
Venku už se šeřilo a touha být s ní o samotě v Mirovi rostla každým okamžikem.
Už mu nestačily doteky přes stůl, pro které se co chvíli natáhl a hladil Hančinu jemnou kůži na rukou nebo tvářích. Její oči ho doslova pohlcovaly a Miro chtěl jediné.
Vypadnout odtud, kde už se to téměř celé zaplnilo lidmi a i na Hance už bylo vidět zneklidnění.
"Jo.." pípla Hanka a trochu nesměle se na Mira usmála.
I ona už toužila odejít, né proto,že by jí s ním nebylo hezky, ale jak Miro dobře odhadl v tomhle prostředí už se prostě necítila dobře.
"Zaplatím.." mávl Miro na číšníka a položil na stůl bankovku.
"Poď moja.." vzal Hanku bez dalšího čekání za ruku a tak jak si jí před nekolika hodinami přivedl, tak si jí teď zase odváděl. Co na tom, že mu v kapse vibruje už nějakou dobu telefon...
...Kašle na něj....


" Čau, kde máš tu svojí lízač....." zašklebil se Bářin bratr a pro jistotu slůvko,které se mu dralo z úst nedořekl.
...Todle vůbec nechápal...jeho ségra a lesba.....děs...je mu to proti srsti,ale no co má dělat fotr by ho zapudil a prachy jsou prachy......šklebil se dál a trochu odtažitě Báru objal.
"Hanička šla s kamarádkou do kina" zamračila se trochu Bára a změřila Ondru pohledem
"Hm aspoň to.. máš něco k jídlu, mám hlad jako vlk" rozhlédl se Ondra po kuchyni a naprosto bez zábran otevřel lednici.
"Noooo.." zašklebil se znovu a dveřmi náležitě práskl.
...Ženský co jinýho čekat...samá zelenina...kus flákoty nikde....
"Si sedni ondro ti udělám kafe...na vem si zatím súšu a když máš takovej hlad zajdeme do hospody...zrovna nedávno jsme byly s Haničkou v jednom klubu je to tam hezký a i tam vaří..." švitořila Bára a přistrčila před svého bratra misku plnou různých sušenek.
"Hmm dík nooo, tak když jste tam byly s HANIČKOUUU...ale platíš.." hrábl Ondra do misky pro tatranku a usrkl z horké kávy,kterou před něho Bára postavila.
"No jooo prosímtě....na sebe něco hodím a půjdeme...máš ty papíry???" zkroutila Bára hlavou a zmizela v ložnici aby se převlékla.
"Jooooo mám" huhlal její bratr s plnou pusou a znovu usrkl horké kávy.


"Dáš si niečo?" zeptal se Miro tiše, sotva se za nimi zavřely dveře jeho bytu a se místo čekání na odpověď na ně Hanku něžně přitiskl.
...Konečně...konečně jsou sami.....projel Mirovi tělem uragán a jeho ruce téměř okamžitě sjely až na Hančin pevný zadeček za který si jí na sebe pořádně přimáčkl.
"Noo...vodu.." pokoušela se Hanka dýchat a mravenčení,které cítila snad až v palcích u nohy jí opět zbavovalo věškerých předsevzetí, které si byla ještě schopná dát a která se jí ještě maličko pokoušela připomenout,že je tu přece ještě Bára.
" Potom moja..." šeptl znovu Miro a lačně se svými rty přisál na ty Hančiny aby s nimi vzápětí sjel přes Hančino ouško,po celé délce jejího štíhlého krku a Haničce se s nekontrolovatelným vzdechem doslova podlomily kolena.
"Moja.." vrátil se Miro svými rty k těm Hančiným a aniž by se jí na cokoli ptal vyzvedl ji do náruče a s dalšími něžnými polibky na zavřená víčka i kamkoli na její obličej si jí odnesl do ložnice........
...Je jeho iba jeho...kašle na chalany, stávku... na všetko......


"Jéééééé ..."zavejskla Bára a s přátelským úsměvem se vrhla ke stolu kde seděla téměř celá kapela a právě se čemusi chechtali na celé kolo.
"Čau.." zarazili se, ale všíchni do jednoho a trochu udivemě si prohlédly chlapa, který Báru k jejich stolu za chvíli došel.
"Jééé no to je můj brácha Ondra....hele to jsou kluci z tý kapely, jak jsem ti říkala,že Hanka má tu brigádu u Šmajdy..." šveholila Bára a přejela kluky pohledem.
" Aha..no on tu není. ale tak ho asi znáš né, my se přišli jen najíst...tak se bavte my si sednem támhle, pozdravujte Mira.." šveholila Bára dál a než se kdokoli nadál táhla Ondru k dalšímu volnému stolu.
"Ty kráááááááávo" ulevil si Matěj a okamžitě sáhl ho kapsy pro telefon.
....Musí přece zavolat Mirovi.......



"Jaké bylo kino? " zeptala se Bára sotva Hanka potichoučku dolehla do postele s nadějí,že Bára už dávno tvrdě spí a ona se jen otočí zády a za zavřenými víčky znovu prožije dnešní úžasné milování.
"Hezký..." špitla Hanka a s poskočením žaludku si uvědomila,že kdyby se teď Bára zeptala na čem byla nebo o čem to bylo, vůbec by nevěděla co říct.
"Si představ.." otočila se Bára k Hance na bok a podepřením si hlavy rukou se k ní naklonila s polibkem.
"Jsme šli s Ondrou na véču a hádej koho jsme potkali?.." začla ale Bára úplně odjinud a Hanka si trochu oddychla.
"Eee" zakroutila hlavou a nenápadně si v šeru ložnice otřela rty na kterých stále cítila Bářin polibek.
"Kluky ...celou kapelu, teda skoro...akorát Miro s nima nebyl...prý měl rande... říkal pak Matěj když jsme odcházeli.." usmívala se Bára a v Hance neuvěřitelně hrklo.
....Jaaak rande?....co může Matěj vědět, vždyť Miro říkal,že nic neřekl...nikomu, ale tak asi to Matěj řekl jen tak....Miro by jí přece nelhal.....přemýšlela a jen tak na oko zívla.
...Chtěla by se otočit....jen ať na ní Baruška teď nesahá....... modlila se v duchu a doufala,že Bára její zívání pochopí.
" Si unavená?" zeptala se tak trochu zklamaně a stáhla ruku z Hančiného bříška,které už jí chvíli něžně hladila.
"Hmmm, promiň Baruu" špitla Hanka a za tmu,která teď ložnicí vládla byla nesmírně vděčná.
...Do očí by se teď Báře podívat nedokázala.....


Pokračování příště.............