KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Prosinec 2014

Na štědrý den 3. závěrečná část "Kdo vlastně jsi?"

29. prosince 2014 v 17:11 Kdo vlastně jsi
"Čo hovoríš Mirko. prečo ste boli taký nezodpovední?" zamračila se Mirovo matka a zatímco v jedné ruce pohupovala malou Kačenku, která se tvářila už celkem spokojeně, druhou natáhla k Mirečkovi,který jí podával malou kulatou ozdobu na stromeček.
"Babí poď, jéžíšet" dožadoval se už oblečený, strojení stromečku a starosti jeho otce, který ze sebe konečně a hodně potichu vysoukal to co ho neskutečně zužovalo,ho příliš nezajímaly.
"Jo počkaj miláčik, babka už ide " vzala Yvona od Mirečka ozdobu a znovu otočla hlavu ke svému synovi.
Miro seděl v křesle a jakoby teď od své matky čekal nějaké rozhřešení.
"Mama, neboli sme nezodpovední, veď som ti povedal, Kači hovorila,že sa nič...." nestihl Miro ani doříct a malý Mireček teď podával ozdobu i jemu.
"Oci poď, já ci stlomešek..." dožadoval se svého a Miro se na něho mírně usmál.
"Neboj sa chrobáčik ozdobíme ho, počkaj chvíľočku.." vzdychl a svůj pohled od Mirečka znovu stočil ke své matce...četla v něm jediné.
...Čo mám robiť mama?..Neviem to, alebo....ale bo viem ?!!....Áno...nechcem aby to urobila....len...čo keď to naozaj nezvládnú.....
"Boha Mirko tak jej zavolaj, hovoríš, že si spoznal, že ani ona to nechcela urobiť" přetrhla, ale matka tok jeho myšlenek a konečně se i s Kačenkou v náručí zvedla a popošla s Mirečkem, který nedočkavě upínal očíčka jak k ní tak ke svému otci, ke stromečku.
"Zavolaj jej, kým už nieje neskoro, možno práve na to čaká a pametaj si chlapček....v tomto neexistuje žiadna istota, že sa nič nestane.." pokývala Yvona hlavou a konečně pověsila první ozdobu na vánoční stromeček.
"Jooo jéžíšet" poskočil Mireček a popoběhl do krabice položené na druhém křesle pro další třpytící se kouli, byla clá růžová a Mireček si jí zálibně prohlížel.
"Já bol honej, dostanu dalček.." stihl ještě oznámit babičce napůl slovensky co všechno mu jéžíšek jistojistě přinese a oba rázem otočili hlavu do předsíně, kde právě z ložnice vyšel Miro s naprosto bezradným várazem.
"Tak čo?" pohodila Yvona hlavou a pohoupla usínající Kačenku, kterou stále v jedné ruce chovala.
"Neviem mama, má to vyplé...do boha, koľko je hodín.." podrbal se Miro ve vlasech a očima vyhledal hodiny na polici.
"No po deviatej...neskoro...boha je neskoro.." zaúpěl a s dlaněmi na obličeji se sesunul znovu do toho samého křesla.
"Ty plakáš ocí.." přiskočil, ale Mireček réměř okamžitě ke svému tátovi a nekompromisně se mu ruce z obličeje snažil sundat.
....Jeho táta pláče? Proč? je přece jéžíšek...aha asi zlobil a bojí se že nic nedostane.....vysvětlil si svým dětským rozumem Mirovo počínání a aniž by se svého táty na něco ptal vyšplhal mu na klín aby se mu zblízla podíval do očí, jestli v nich má opravdu slzy.
"Ty plakáš?" zeptal se znovu a Miro ucítil jeho malé ručičky kolem svého krku.
" Ty zlobil? Neboj já pučim dalček, ježíset dá mě, já byl honej..." snažil se Mireček svého otce utěšit a Miro ho k sobě trochu víc přitiskl.
"To vieš chrobáčik, milujem ťa...oci si teraz neičo musí zariadiť počkáš s bábkou hej, ustrojíte stromček, zatial.." vtiskl Miro svému synovi polibek do vlásku a postavil ho ze svého klína na zem.
"Mama idem tam...možno to stihnem" lehce se usmál a než se Yvona nadála zavřel za sebou její syn dveře svého bytu.
" Oci honej, já žeknu jéžíštovi..." zamračil se Mireček a sledoval babičku, která už spící Kačenku odnášela do ložnice do její postýlky.
"No hodnej, to vieš.." pokývala Yvona hlavou a rukou strčila do Flíčka,který si stále hověl na velkém letišti.
"Bež..." popohnala ho zatímco Flíček naštvaně zasyčel a zmizel v předsíni.

Tak...udělala jsem co jsem musela...nešlo to jinak...prostě nešlo. Ať se na mě Miro zlobí - nebo né...doufám, že né. Tolik jsem o tom přemýšlela...celou noc...vybavovala si všechny rozhovory, které jsme dlouhé týdny s Mirem vedli i to jaké argumenry jsem používala ikdyž jsem cítila něco docela jiného než to o čem jsem se svého muže a vlastně i sebe snaila přesvědčit,ale...tolik jsem se bála,že už třetí dítě nezvládnu...sama...jsem na všechno tak sama...já vím,že Miro je hodně vytížený, má málo času, cestuje, zkouší, má stále nějaké pracovní schůzky a já já jsem pořád sama s dětmi.... a opravdu někdy je to k zbláznění...ano zabezpečí nás finančně...to bezesporu, ale...někdy to opravdu nestačí....né nechci aby to teď znělo nevděčně, ale já už oravdu nevím kam dřív skočit. Mireček s Kačenkou jsou ještě malý a další miminko??? Kde mám brát sílu? Bože, ale já to opravdu musela udělat...musela.
Přemýšlela jsem stále dokola nad svým rozhodnutím, ale už nešlo vzít zpět...udělala jsem to co jsem musela. Přezevšechny argumetty jsem prostě nemohla jinak...a budu se s tím muset poprat ať už mi s tím Miro pomůže a nebo né....tohle rozhodnutí je jen moje. Cítila jak se mi z jedné strany neskutečně ulevilo,ale z druhé přesně naopak.

"Sítííííí..." jásal Mireček když babička konečně zastrčila šňůru od žároviček do prodlužovačky a celý vánoční stromeček se rozblikal v celé své kráse.
"Šššššš...nekríč slniečko, kým sestru nezobudíš" napomenula ho tiše a Mireček zamrkal očíčkama.
"Šššššš, Kašenka" pokýval hlavičkou a s usazením na sedačku, sledoval babičku,která otevřela lednici a i ona pokývala hlavou.
"No plné no..len nič pripravené, tak poďme na to..zaslúžili by obaja.." dodala ještě tiše Yvona a začla z lednice vyndavat vše potřebné pro přípravu štědrovečerního menu.
Mireček se zabral do pohádky v televizi a jí ikdyž se snažila myslet spíš na to co dělá, se myšlenky stále vracely k Mirovi a Kačce.
...Ako to mohli nechať zájsť tak ďaleko...sú predsa vianoce...štedrý deň a ona ide na potrat...sakra...prečo to neriešili skoršie...kým už dovolili aby sa do tejto situácie dostali....ako tomu dievčaťu asi je....dnes...v nemocnici...doma dve malé decká..toto si predsa nikdy neodpustí....a Mirko...tiež by zaslúžil...mal jej předsa povedať, že by to robiť nemala...no pravda, no asi jej naozaj moc nepomáha...no vedela predsa koho si berie...ale dobre že tak...dobré dievča si vybral....pacholok...vždy bol samá baba až čo Katarínu spoznal....všetky ostané ho prestali baviť....len....přečo to nechali zájsť tak ďaleko.....honily se Yvoně myšlernky stále dokola a na malý okamžik přestala krájet zeleninu do velké mísy.Zvuk, který jí vyrušil, jí trochu sevřel žaludek.
....Že by kľúče?...To už je Mirko zpať?..Možno to naozaj nestihol....povzdychla si Yvona a s pomalu se otočila směrem do předsíně.

"Dobrý deň, idem za ženou.." vyhrkl Miro udýchaně po té co vyběhl schody po dvou a trochu nuceně se usmál na sestru, která seděla u stolu cosi vypisovala do do počítče.
"Dobrý...no poždě..bohužel už..." usmála se i sestra a mohla už jen sledovat Mirova záda, který si její slova vyložil po svém a aniž by čekal na dokončení věty sbíhal schody zase dolů.
...Nestihol to...jeho dieťa je preč...mŕtvé...zabilii ho...obaja...dýchal ještě hlasitěji než před chvíli, kdy v něm svítila ještě maličká naděje a marně se pokoušel uklidnit srdce,které mu v hrudi bušilo jako o závod.
...Přeč...musí preč....byť sám aspoň na chvíľu...nemože za Kači a nemože domov...ako sa teraz mame pozrie do očí..ako sa sám na seba pozrie......docházelo Mirovi stále silněji jak moc nechtěl aby se tohle stalo a prudce se zabouchl ve svém autě.
...Kým sa trocha uklidní...pojde a pomože mame s prípravou na večer....musí sa dať do kopy kvoli nej...a Mirďasovi...Kačička je ešte malá...no mama...ako jej to povie, že svojej žene nestihol povedať ako moc si želá aby to nerobila?....

Seděla jsem na sedačce a usrkla z horkého čaje.
...Neměl už by tu být?...Kde je tak dlouho?...Autem je to přece jen chvíle...přemýšlela jsem a po očku mrkla na hodiny...možná...možná bych mu měla zavolat....jo zavolám mu...ikdyž to,že už jsem doma jsem Mirovi spíš chtěla nechat jako překvapení...po tom co mi jeho matka, řekla proč se za mnou do nemocnice rozjel, ale teď...teď fakt nevím...už by tu opravdu měl být.....pohladila jsem po vláskách svého synka,který měl svou blonďatou hlavičku u mě v klíně a se zaujetím sledoval v televizi kreslenou pohádku.
"Neboj sa dievčatko on príde.." všimla si Yvona mého pohledu na hodiny a zastrčila do lednice další mísu na štědrovečerní stůl.
Chtěla jsem jí pomoct,ale nenechala mě, prý mám po tom všem odpočívat...usmívala se a i ona se teď po očku podívala na hodiny.
Právě ve chvíli kdy zarachotily klíče v zámku.
"Ocííííí" vyskočil Mireček téměř okamžitě ze sedačky a rozběhl se do předsíně.
"Ocííííí, maminta..." zopakova a já uslyšela jak Miro hlasitě vzdychl.
"No príde neboj, chrobáčik...oci to nestihol" vzdychl ještě jednou a mě jakoby v té chvíli bylo všechno jasné.
Pomalu jsem se i já zvedla ze sedačky a s mírným úsměvem k jeho matce popošla skoro až do předsíně.
"Co si nestihl, miláčku.." zašeptala jsem a pomalu svého muže objala kolem krku.
Byl naprosto vykolejený a mě bylo jasné, že mě doma vůbec nečekal...mlčel a ajen se na mě díval.
"Kači..čo tu..." hlesl konečně a já ucítila jeho ruku na svých zádech.
"Sem doma....jsme doma..." opravila jsem se a jeho druhou ruku položila na své maličké bříško.
"Kačiiii..." hlesl Miro podruhé o poznání šťastněji a lehce si mě na sebe přitiskl.
" Najkrajši darček, najkrajši..." šeptal mi Miro už přímo do úst a já z povzdálí slyšela babičku,která odváděla malého Mirečka co stále opakoval cosi jako "dalček" do ložnice odkud se už ozývala naše malá holčička,která se práve vzbudila.
A nám právě začal ten nejkrásnější Štědrý den............

Oznámení III.

28. prosince 2014 v 21:12 Nástěnka
Již zítra...v pondělí...se můžete těšit na třetí závěrečnou část vánočního bonusu... :) dovoluji si vás ještě jednou pozvat k zalajknutí doprovodných stránek tohoto blogu FB ....kde budete mít tyto informace rovnou na zdi....stačí jen na FB do hledáčku....miro-smajda-fantazy blog....a dát."to se mi líbí" díky za přízeň......

Na štědrý den 2.část " Kdo vlastně jsi?"

24. prosince 2014 v 14:28 Kdo vlastně jsi

DÁREK V PODOBĚ 2. DÍLU VÁNOČNÍHO BONUSU, DOUFÁM MILÝ ČTENÁŘI,ŽE I PŘESTO,ŽE MIRO S KAČKOU ŘEŠÍ DOST ZÁVAŽNOU VĚC A PRÁVĚ O VÁNOCÍCH, BUDE SE VÁM LÍBIT......KRÁSNÝ ŠTĚDRÝ DEN PŘEJI VŠEM.......
A JEŠTĚ JEDNOU POZVÁNÍ K ZALAJKNUTÍ NA FB DOPROVODNÝCH STRÁNEK TOHOTO BLOGU.....DO HLEDÁČKU ....miro-smajda-fantazy blog......DÍKY :)

" Nešib sa.." prskal Miro a skloněný k malému Mirečkovi se z něho pokoušel odlepit jednu intimku po druhé.Tu, kterou měl kolem malého pindíka si,ale nechával na konec a doufal,že to až tak složité nebude.
"Štípeeeee..." mračil se Mireček a stále uražený nedostatečným oceněním své snahy malou Kačenku přebalit špulil na svého otce vzdorovitě pusinku.
" No štipe...no" bručel Miro ještě než se odhodlal k sudání poslední "pínky" zkontroloval pohledem svou holčičku, která seděla v postýlce a už oblečená počínání svého otce a bratra sledovala.
...Mali by jesť...ešte im ani raňajky neurobil.... stromček nieje...nič nieje a mama by tu mala byť čo nevidieť a ....a Kači...čo asi Kači....boha možno by jej mal zavolať....nie isto by jej mal zavolať...nechce aby to urobila....boha koľko je hodín....stíhá to eště....byl Miro čím dál tím nervóznější a jak nejcitlivěji to dovedl chytil kraj intimky na Mirečkově pindíku mezi konečky dvou prstů.
"AUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU BOOOOLÍÍÍÍÍÍÍ" spustil, ale Mireček téměř okamžitě nevídaný křik a Miro od něho doslova odskočil.
"Boha nerev Mirďas, no ako ti to mám dát dole asi..čo si si to lepil práve tam" rozhodil Miro rukama a Mireček i přes pláč našpulil pusinku.
"Já pínku dát.." trval na svém a schoval si svého pindíka do ručiček.
"No aha...pínku no...len toto nieje plínka.." vzal Miro ručičky svého syna do svých a pokusil se mu je osunout.
"Ne...bolí.." přitáhl Mireček ručičky ve svém rozkroku o něco pevnějí a Miro zafuněl nosem.
"Boha Mirďas, to sa musí dať dole...lebo ti odpadne a ver mi, dajú sa s ním robiť aj prijemné veci..." sledoval Miro uražený obličejík svého synka a sám nad sebou zakroutil hlavou.
...Čo mu to tu hovorí za kokotiny.....kvoli takým pekný vecom..už pár týždňou s Kači......boha musí jej zavolať....a mama kde je ta mama do riti......přeskakovaly Mirovi myšlenky jedna přes druhou a on znovu vzal konec imtimky mezi dva prsty.
"Jáááá neciii....booolííííí....mám pínkuuuuu" spustil,ale Mireček nový křik a Kačenka,které už začínalo kručet v bříšku, nezůstala ani trochu pozadu......

Ještě stále jsem stála u okna a přes závoj slz nepřítomně sledovala jak se ve větru, který foukal celkem silně ohýbají větve stromů.
...Je štědrý den, měl by padat sníh.....napadlo mě a lehce si dlaní, kterou jsem tam měla stále položenou, pohladila bříško ve kterém teď spokojeně spinkalo moje a Mirovo dítě.
....Opravdu spí?...Nebo...nebo něco tuší a bojí se....bojí se stejně jako já ...jeho máma.....máma??? Máma své děti nezabíjí...... hrklo ve mě a nový ještě silnější příval slz mi zaplnil oči a já ani nepostřehla sestřičku, která otevřela dveře a strčila před sebou do pokoje jezdící křeslo.
"Tak paní Šmajdová, je čas..." řekla tiše a neznatelně se na mě usmála.

"Preboha Mirko čo sa to tu deje?" zamrkala Mirovo matka očima a změřila si svého syna pohledem.
Přišel jí otevřít s naprosto šíleným výrazem ve tváři a v náručí se snažil pohupovat plačící Kačenku, zatímco z ložnice se s dalším pláčem ozýval Mireček, jak moc ho to bolí.
"Čo mama...nič...ja sa poseriem...poď ďalej" vyhrkl Miro bez pozdravu a zmizel i s Kačenkou v kuchyni, kde naštěstí měl ještě od Kači připravené mléko, které jen ohříval a kterého už se malá Kačenka dost hlasitě dožadovala.
Slyšel už jen z povzdálí matčino hlasité vzdychnutí a jen odhadoval, že to žuchnutí bylo odhození všech zavazadel,které na ní stihl zaregistrovat.
...Jasné, že by pre ňu došiel autom...keby to šlo....no aj tak ho presvedčovala,že si zoberie taxi...ako by tušila, že on je naprosto v riti.....Kači chce svoju Kači....strčil konečně malé Kačence do pusinky dudlík od lahve s mlékem a s úlevou zjistil, že ani malý Mireček už tak šíleně z ložnice neřve a nehodlá si nechat sáhnout na svého pindíka obaleného v malé intimce.
....Musí Kači povedať aby ich dávala hore.....napadlo ho a naprosto rezignovaně zvedl oči ke své matce, kteá se právě objevila s malým Mirečkem zabaleným v osušce ve dveřích obýváku.
"Stačilo iba trocha vody...však?" pohodila svým vnoučkem, který se jí pevně držel kolem krku, s úsměvem v náručí a vyslala k Mirovi tázavý pohled.
"Povieš mi konečne čo sa tu deje, kde je Katarína?" zeptala se a posadila se s Mirečkem hned naproti jeho otci.
"No ...mama, teraz nie.." zakroutil Miro hlavou a sklopil oči ke své dceři, která spokojeně pila mléko a o jejím přechozím pláči už svědčily jen slzičky co se jí třpitily na na dlouhých řasách.
"Čo teraz nie?" nechápala Yvona a pomalu se zvedla na nohy.
....Mala by malého obliecť...čo je to tu sakrra za zmatok.... a kde je ta Katarína?......stále nechápala a poodešla do dětského pokoje Mirečkovi pro nějaké oblečení.


"Co..." trhla jsem sebou a konečně na plno zaregistrovala sestru, která se teď už o kolečkové křeslo opírala a i když se usmívala bylo mi jasné, že není zrovna nadšená, že musí být v práci a tvářit se mile na ženskou, která se rozhodla zabít své dítě, jen pro svou vlastní pohodlnost a ještě k tomu na štědrý den.....
"No je čas, paní Šmajdová...posaďte se" snažila se o vlídný tón a já cítila jak mi tluče srdce div se neroztříští o hrudník.
...Už..to už...přece nemůže být ještě tolik hodin....říkali v osm...to už je osm?....mrkala sem zmateně očima a jediné co jsem si teď přála bylo zastavit čas....mít ještě chviličku...třeba Miro zavolá a řekne...nerob to.....tolik bych to potřebovala slyšet....vždyť já to přece udělat nechci...nechci, ale ...dohodli jsme se tak.....říkala jsem mu, že to tak bude lepší, že...že to já to nezvládnu...že on mi nepomáhá...nemá čas....ale je to přece náš život...splodili jsme ho spolu ikdyž mým omylem...mou nezodpovědností.....propadala jsem zoufalství a pokusila se nevnímat sestru, která mě znovu nabádala k tomu aby se do toho prokletého křesla posadila........


Pokračování přísště............

Na štědrý den 1.část " Kdo vlastně jsi?"

21. prosince 2014 v 17:47 Kdo vlastně jsi


ŠTĚSRÝ DEN JE SICE AŽ ZA PÁR DNÍ,ALE DOVOLUJI SI VÁM MOJI MILÝ ČTENÁŘI NABÍDNOUT 1.ČÁST JIŽ SLÍBENÉHO VÁNOČNÍHO BONUSU....DOUFÁM,ŽE SE VÁM BUDE LÍBIT.....a zaároveň vás znovu pozvat na FB k zalajknutí doprovodných stránek tohoto blogu...budete tak mít informace o zveřejnění nových dílku z "první ruky" :) stačí jen do hledáčku na FB zadat miro-smajda.fantazy blog a zalajkovat.....přeji krásné svátky.......



Miro se přetočil na druhý bok a tak trochu zachrochtal.
Otvírat oči se mu vůbec nechtělo, usnul ani neví kdy.
Malá Kačenka nebyla k utišení a Mireček,který by spinkal docela rád mrzutě kňoural a věšel se mu na krk ve snaze nepřijít ani o minutu chování, kterého si užívala plačící Kačka.
Myslel,že se snad zblázní a teď...teď to snad ani není možné......
...Koľko je vlastne hodín...zoufal v duchu Miro a maličko zamžoural do šera ložnice.
...Veď je ešte tma...niééééé bohaaaaaa....... kvílel dál a v uzkých štěrbinkách, na které se mu podařilo oči otevřít zaregistroval svého sotva tříletého bosého syna přešlapovat u postele.
"Čo tu robíš, chrobáčik" zabrblal Miro aniž by oči otevřel o milimetr víc a rukou poodkryl svou deku.
"Poď k ocinovi...ešte je skoro " lákal ho k sobě v naději,že přece jen ještě nebude muset vstávat.
....Kačica vďaka bohu spí...zkontroloval ještě štěrbinkou v očích svou devítiměsíční dcerku v postýlce u své hlavy a ulevilo se mu.
...Ten rev v noci..to bolo desné...nie,že by to so svojimi deťmi nikdy nezažil, no bola tu vždy Kači,jeho žena...vobec nevedel čo bez nej robiť...sice to nakoniec zvladol, pochválil sám sebe s mírným úsměvem Miro a znovu se zadíval na svého chlapečka.
...Je taký istý ako bol on keď bol malý...miluje ho nadovšetko aj Kačicu..ukričanú....miluje svoju rodinu....no...teraz sa cíti ako po našlapanom tour s ťahom najmenej dvojdenním.....už aby bola jeho zlatá Kači zpeť....možno... možno to nemali tak radikálno riešiť, nemal jej to povoliť....no má právdu je takmer na všetko sama....a on...snaží sa predsa ako to ide...len....je stále preč...chápe jej v tomto...možno... možno...predsa len...nemali...bude si to už stále vyčítať...mali to ešte prebrať.....zesmutněl Miro a trochu víc k sobě svého synka, který mezi tím využil příležitosti mít svého tátu jen sám pro sebe a vlezl si k němu pod deku, přitáhl.

"Copak, paní Šmajdová..nemůžete spát" zeptala se mě sestra, která měla noční službu a já se pomalu ploužila chodbou ze záchodu zpátky na svůj pokoj.
"Ani né..to je dobrý sestři" odpověděla jsem polohlasem a vzala za kliku svého pokoje.
Měla jsem ho jen sama pro sebe a tak tím mým ponocováním nikoho nerušila.
Spát prostě nešlo...jak taky...chystám se udělat něco co si do smrti neodpustím.
Před Mirem...mým mužem jsem se sice tvářila naprosto rozhodně, ale nechtěla jsem to ztěžovat i jemu.
Viděla jsem přece jak i pro něho je to těžké a slzy...moje slzy by ničemu nepomohly.
Řešili jsme to několik týdnů...dnes a denně až nakonec málem prošvihli čas a já tu teď musím být o něco dýl a to je zítra...vlastně už dneska štědrý den.....nejsmutnější v mém životě....

" Bude Jéžíšet" šeptl Mireček a zaklonil hlavu tak aby se na svého tátu v přítmí ložnice podíval.
"Jo bude." usmál se Miro a jak nejněžněji to dovedl přitiskl svému synkovi rty na čelíčko.
"Maminta..je pyč...píde..." zvedl Mireček očíčka v nichž se zračila jasná otázka a Miro ucitil jeho ručičky ve svých vlasech.
"To vieš, chrobáčik..." zašeptal Miro stále se rty na jeho čelíčku a cítil jak se mu sevřel žaludek.
...Nemal...nemal jej to dovoliť.....měl Miro opět před očima Katčin pohled když jí včera vysazoval z auta před nemocnicí a v naději že zmizí pevně stskl víčka.
NE...zůstal tam a mnohem jasnější než před tím.
...Áno tvárila sa odhodlane a statočne...no pozná ju už predsa, za tie roky čo sú spolu....bola v nej malá dušička...možno...možno čakala, že ju zastaví....tak rád by to urobil...no nechcel to robiť ešte ťažšie....navyše mal v aute decká.
Katčina mama zomrela, jej srdiečko už bolo príliš slabé a aj keď poslednou dobou už veľa nemohla snažila sa ako mohla...jej pomoc sa vždy zišla ... no teraz je to všetko viac - menej na Kači...má právdu on cestuje, koncertuje, zkúša....často do noci ako by to zvládala a...jeho mama...veď eště robotu má...no dnes..dnes príde...je predsa štedrý deň a on jej to bude musieť povedať...lebo bude sa pýtať kde je Kači....přemýšlel Miro a uvědomil si že ručičky malého Mirečka kolem jeho krku trochu povolili a opatrně, tak aby se mu mohl podívat do obličeje, je sundal.
....Zaspal...boha...to je úžasné....usmál se Miro něžně, při pohledu na svého synka a i on zavřel oči.
....Ešte chvíločku može spať....potom pojdu a nazdobia stromček a on pak pripraví vše čo je potreba....kým príde mama pokúsí sa to stihnúť...potrebuje s ňou hovoriť.....vzdychl Miro a trochu nohou strčil do Flíčka,který se na jeho peřině stočil do klubíčka.
Nebyl z něho nijak nadšený...děcka jsou od něho permanentně poškráné,ale musely Katčině mámě slíbit,že si ho nechají.

Seděla jsem na posteli a pokoušela se nevnímat čas.
...Co asi dělají broučci doma...jistě spí...snad Kačenka neplakala...poslední dobou je trochu mrzutá...možná jsem na ní přenesla svou bolavou náladu...přemýšlela jsem a maličko se usmála.
...No ani Mireček jí neudělá nic dobrého....začal žárlit, ale já v nich opravdu žádné rozdíly nedělám...jen Miro mu občas řekne, že na chování už je velký a jeho malá sestřička je ještě miminko....cítí se pak ukřivděný a tudle na svého tátu vyplázl jazyk a Miro na něho sputil hromobití...snad by mu i jednu plácnul....utíkal se ke mě schovat...zlatíčko a se slzami na krajíčku na něho ten jazyk vyplázl znova........usmívala jsem se při té vzpomínce a doufala, že dnešní noc doma..beze mne proběhla v klidu.....nejraději bych tam teď byla s nimi, ale copak to jde....jsem tady a ....musím....opravdu musím??? Zkousla jsem si spodní ret a pomalu se sesunula z vysoké postele a došla až k oknu za kterým už se rýsoval nový den....stědrý den...za chvíli si pro mě přijdou....dohodli jsme se tak s Mirem...chtěla jsem to tak....ale nejsem si tím už ani trochu jistá...vlastně jsem si tím nebyla jistá nikdy, jen....jen jsem dostala tak velký strach, že tohle už sama nezvládnu...už takhle je to náročné a Miro...můj drahý Miro...je pořád pryč...chodí domů v noci a když se poštěstí a on s námi doma je i přes den, je hodně unavený a usíná i když po něm děcka lezou, ale nechci říct, že mi nepomáhá..to ano...jen má tak málo času a další děcko?...Achjo..je to moje chyba, musela jsem vysadit prášky a....počítala jsem přece dobře...to já já mu řekla, že si nemusí dávat pozor, že se nic nestane.......sebrala jsem všechnu odvahu a položila ruku na své maličké bříško, které tentokrát rostlo mnohem rychleji než tomu bylo u Mirečka nebo Kačenky......jakoby ten maličký, začínající život..o sobě chtěl dát vědět a prosil o svou šanci...co mám dělat? Prosím bože pomoz mi...je to přece naše dítě....moje a Mirovo, a já se ho teď chystám zabít......ano je nejvyšší čas, pokud jste se rozhodla k zákroku paní Šmajdová...jako by mi znovu zněla v uších lékařova slova a já cítila jak mi po tvářích stékají slzy.

"Ty honá, já dát pínku, maminta pyč, oci hajá..já mám uš " slyšel Miro z povzdálí prebentění svého synka a ještě se zavřenýma očima se v domnění jak pěkně si hraje, usmál nad slovem oci.
Mireček rád používal jak čeká tak slovenská slůvka, většinou ve své dětské verzi a právě tak jak se mu zrovna líbila nebo hodila.
...Oci....usmál se znovu Miro a jakoby v něm právě hrklo.
....Ak...plínku a už má!!!!!....vytřeštil rázem oči a nevěřícně zíral na Mirečka, který stál u Kačenčiny postýlky celkem nahatý, jen celý oblepený Katčinýma intimkama, které se právě chystal aplikovat i na svou docela nahatou sestru.
"Mirďas.." vyhrkl Miro a prudce se na posteli nadzvedl.
...To sa mu snáď iba zdá.... byl rázem na nohou a cítil jak se mu na chodilka nalepilo dalších nejméně pět povalujících se intimek.
"Já dát pínku...Kašenka nemá" prohlédl si Mireček tátův výraz šílence a hned se zas otočil ke své sestřičce, které už přes celkem široké šprušle u postýlky nalepil první "pínku" na nožičku.
"Boha čo robíííš" kvílel Miro a nevěděl jestli začít "odstrojovat" Mirečka...oblíkat Kačenku, které bylo evidentně chladno a začínala škytat...nebo jakýmkoli způsobem odstarnit ty hrozné malé věci se svých chodidel.
"Já pínku, Kašenka nemá.." porotestoval Mireček když se Miro konečně sklonil a nekompromisně ho za ramínka nadzvedl a postavil na postel.
"Oci dá sám...plínku..ty stoj tu, jasné !?! " zaskřípal Miro zubama a pokoušel se nedat průchod chuti jednu Mirečkovi plácnout.
"Ne já pínku dát...Kašenka nemá...já mám" protestoval Mireček dál a Miro k němu už skloněný nad svou dcerkou v postýlce otočil hlavu. Chtěl ho už pořádně okřiknout, ale pohled na jeho malého pindíka dokola oblepeného další intimkou ho na chvíli doslova paralyzoval.
"Čo to na ňom máš.." zamrkal Miro vykulenýma očima a nevěděl jestli se smát, nebo přemýšlet jak to Mirečkovi odlepit aby ho to nebolelo.
"Já pínku" mračil se Mireček dál a jasně tím svému otci dával najevo..co si o něm myslí.
"Ti ju strihnem...ako sa ti podarilo ji cez ty šprušliky vyzliecť?" otočil se Miro s funěním zpět ke Kačence a Mireček si s novým našpulením pusinky tátu změřil pohledem.
"Já umim.." zabrblal a s poskokem se na posteli posadil na zadeček, aby dál MIra propichoval svou dětskou uražeností.
...Tolik se snažl...Kačenku přebalit...umí to přece...maminku tolikrát pozoroval...co na tom, že ty velké plínky byly tak vysoko na polici...tyhle malé jsou taky dobré a lepí úplně stejně...viděl maminku...taky je nosí......

Oznámení II.

17. prosince 2014 v 12:10 Nástěnka
Moje milé čtenářky, chtěla bych vás informovat,že jsem pro Vás založila tyto stránky https://www.facebook.com/pages/Miro-smajda-fantazy-blog/828449920529483?ref=hl Pokud si je zalajknete, přesměrování na blog bude mnohem snažší a informaci o nových dílkách budete mít z první ruky. Už teď Vám,ale můžu slíbit,že pro Vás připravuji VÁNOČNÍ PŘEKVAPENÍ v podobě bonusu k jedné z těch úspěšnějších povídek......Mějte se zatím krásně a užívejte nadcházející svátky

Vaše autorka...


https://www.facebook.com/pages/Miro-smajda-fantazy-blog/828449920529483?fref=ts

Koukám,že to ten odkaz nějak nebere..tak si prostě na facebooku dejte do vyhledávače ....miro-smada-fantazy a ono už vám to vyjede a jestli chcete zalajkujte :)

Sázka na lásku 45. závěrečná část

11. prosince 2014 v 10:28 Sázka na lásku
" Hanička...čo tu...kde si sa..." koktal Miro naprosto vyvedený z míry a zíral na Hanku stejně tak jako ona na něj.
....Nečekala ho tu...co tu dělá?...Ještě před pár hodinama stál u jejích dveří a přesvědčoval jí jací jsou kluci kokoti a že jí miluje a teď je u toho jednoho kokota doma...jistě mu přišel poreferovat...aby se jí společně zase zasmáli.....honily se Hance v hlavě ty nejnepříjemnější scénáře a ona cítila jak se jí nekontrolovatelně hrne krev do hlavy.
...NE....už rozhodně brečet nehodlá......a fajn, že jsou tu oba....pohodila hlavou a než se Miro nádál celkem bravurně ho svými drobnými dlaněmi ze dveří odstrčila, aby se kolem něho vzápětí protáhla do Matějovi předsíňky.
"Hanka..." hlesl Miro a vlastně vůbec nechápal co se to teď děje.
Díval se jen jak Hanka dveře rázně zabouchla a aniž by se ho dál na něco ptala sevřela jeho zápěstí ve své dlani.
"Kde je ten druhej.." vyprskla a ačkoli Matějův byt vůbec neznala táhla za sebou Mira směrem k obýváku.
...Nechal se...jen se ještě rychle otočil k ložnici...
...Spí tam přece Bára....boha snáď sa teraz nezobudí....ako by to Haničke vysvetlil.....a v duchu děkoval, že Matěj ve strachu z Markéty zavřel za dveřmi ložnice i Bářinu velkou tašku.

"Ahoj.." nechápal ani Matěj a přenesl svůj udivený pohled z Hanky na Mira.
Ten, ale jen maličko pokrčil rameny a dál vnímal jen to, jak mu Hanka dál svírá zápěstí a ikdyž vůbec nevěděl co teď bude, ten pocit se mu moc líbil.
...Nemala by ho už nikdy púšťat...patrí predsa k sebe...možno už to pochopila, že...že ju má rád....len ako vedela,že je práve tu....uvažoval a Hančin nasupený výraz mu vůbec nedocházel.
"Ahoj..."odpověděla Hanka Matějovi dost úsečně a zaposlouchala se.
.....Jako by se odněkud z bytu ozvalo slabé zakašlání...je tu snad ještě někdo?......otočila Hanka za směrem zvuku a zatímco Miro doslova ztuhl, Matěj se ačkoliv z naprosto druhé strany rozkašlal na celé kolo.
...Ještě to tak, aby tu Báru našla.....a co tu vůbec dělá?......začínal se vzpamatovávat z překvapení a strachu, že právě zazvonila Markéta a s ještě doznívajícím kašlem se ze sedačky postavil na nohy.
Nečekal ale, že tak bude pro Hanku, v které se bouřilo ponížení. bolest. zklamání i touha ukázat těm dvěma a hlavně Mirovi, že ona nikomu pro srandu a nějaké pitomé sázení není, snadnější ubalit Matějovi stejnou facku jako už to udělala Mirovi v té hospodě a napřáhla se ani nevěděla jak.
Oba kluci tak zůstali jak opaření a Miro i když ho Hanka stále držela za ruku instinktivně couvl.
"Jau, co děláš?..." vyprskl Matěj a jeho reakce byla naprosto stejná, když si na pálící tvář okamžitě přiložil dlaň.
"CO...co dělám? ... To abyste si pamatovali...OBA, že já nejsem žádná slepice...o kterou se budete sázet...JASNÝ.." spustila Hanka celkem hlasitě a vrhla svůj pohled z Matěje zpátky na Mira, který v očekávání dalšího nápřáhu znovu trochu couvl, neschopný ze sebe vydat jediné slovo.
...Toto teda nečakal.....bije ich.....veď...veď ju má rád......zíral do Hančina obličeje, kterému vévodily naprosto červené tváře a oči plné vzeku,ale i bolesti.
"No doprdele Mirec, tys jí to nevysvětlil.." protrhl Matěj vzápětí ticho a dlaní si tvář ještě jednou přejel.
"Jooo hej.." hlesl Miro a věnoval Matějovi vteřinový pohled, stále totiž čekal,že i on ještě jednu schytá a pro jistotu se z Hankky pokoušel nespouštět oči.....jí tu ruku kdyžtak zachytí.......přemýšlel z novu se Hance zadíval do obličeje.
"Hanička veď som ti........." začal tiše,ale Hanka byla právě v ráži.
" ....CO....co si mi.....napovídal spoustu nesmyslů!!!! " syčela mu do tváře,ale jakoby cítila jak se pod jeho pohledem opět začíná ztrácet.
...NE to nesmí...přišla si to sem přece vyřídit s Matějem a to,že jsou tu oba...jen potvrzuje, že to spolu dál pečou...všechno to čím jí ublížili.........snažila se Hanka zalarmovat ještě všechny svoje síly a pře Mirovým pohledem uhnula.
....Nesmí se mu dívat do očí...jsou zrádné a pro ní.....pro ní tak magnetizující......
"....Povedal som ti predsa ako to bolo a že ťa....že ťa mám rád...Hanka" začal se Miro konečně vzpamatovávat a volnou rukou...tou kterou mu Hanka nesvírala ve své, jí jemně kloubky prstů přejel po tváři.
"Nech mě..." zamrkala Hanka nejistě očima a teď to byla ona kdo maličko od Mira couvla.
Zas cítila jak se propadá.... co na ní sahá...neměl tu být....neměl tu vůbec být....kde je její odhodlání???...... zmocňovala se Hanky najednou panika a prudce jeho ruku pustila ze své.
....Musí pryč......musí pryč.......byl jediný signál, který teď její mozek varovně vysílal a Hanka se, aniž by se už na kteréhokoli z nich otočila, rozeběhla k vchodovým dveřím a bytem se rozlehlo jejich zabouchnutí.
"Hankaa..počkaj.." rozběhl se Miro,ale téměř okamžitě tím samým směrem a toužil po jediném...sevřít jí v náručí a už nepustit.
...Možno pak pochopí, že ju neklame...že ju má naozaj rád.....
"No do prdele...to mě poser..." zaslechl ještě Matějův hlas a i on za sebou zabouchl dveře jeho bytu.

Matěj se s rukou na tváři sesunul zpátky na sedačku a sáhl po svém mobilu.
...Zavolá Markétě.....ne nehodlá nechat nic náhodě...ještě aby dopadl jak Mirec s Hankou.
...Snad to pochopí a s Bárou mu pomůže, co on tady s ožralou ženskou...Mirec se těžko vrátí....musí s pravdou ven....lepší než kdyby se tu teď ukázala a našla Báru v ložnici.
Vzdychl Matěj a vyťukal Markétino číslo.


"Hanka....Hanička..." běžel Miro už po druhé za prchající Hankou a doufal, že tentokrát to neskončí další fackou a křikem, že jí má nechat být.
"Hanička...prosím.." doběhl jí ale ve chvilce a aniž by se jí na cokoli ptal chytil jí oběma rukama v pase.
A ikdyž se vzpouzela bylo tak mnohem snadnější jí tak udržet a jemnou silou odstrčit na chodníku až ke zdi domu.
Lidí tu moc nebylo, vlastně téměř žádní a Miro Hance opřel záda o hrubou omítku domu.
"Nech mě, pusť mě budu křičet.." vyhrožovala Hanka a stále se snažila z jeho pevného objetí vymanit.
...Ne nenechá se...nesmí....vždyť jí tolik ublížil.....nechce už ho nikdy vidět...nikdy se jí už nedotkne.....přesvědčovala sebe samu a marně v sobě ještě hledala nějakou sílu aby ho rázně odstrčila....místo toho, ale cítila jak se přestává vzpouzet a to co už nikdy nechtěla je zase tak příjemné.
...Mirova ústa se blížila k jejím a Hanka jakoby celá zkameněla a roztřásla se zároveň.
"Nechci...nenávidím tě..." pípla už téměř s Mirovými ústy na svých a přivřela oči.
" Ja viem..aj ja ťa mám veľmi rád..." ztratila se Mirova slova v jejích ústech a Hanka ty svá mírně pootevřela........




KONEC...............




MOJE MILÉ ČTENÁŘKY...
DNES SE TEDA LOUČÍME S HANKOU A MIREM A JEJICH PŘÍBĚHEM. DOUFÁM,ŽE SE VÁM POVÍDKA LÍBILA A ZŮSTANETE MI VĚRNI I PŘES PAUZU, KTERÁ TEĎ BUDE. DALŠÍ POVÍDKA, TA KTERÁ V ANKETĚ VYHRAJE , ZAČNE SVŮJ DĚJ ROZVÍJET AŽ PO NOVÉM ROCE. ZA 1. POTŘEBUJU PAUZU, JSEM TEĎ VYTÍŽENÁ VÍC NEŽ JINDY A VÁŽNĚ POTŘEBUJU ODDYCH...ZA 2. AČKOLI JSEM MOCKRÁT ŽADONILA...KAŠLETE NA MĚ S KOMENTAMA, MOŽNÁ JE TO PRO VÁS NEPOCHOPITELNÉ A JÁ UŽ TO ŘÍKALA...NABÍJEJÍ MĚ A ZNÁSOBUJÍ CHUŤ DO DALŠÍHO PSANÍ...ČÍMŽ BYCH MOC CHTĚLA PODĚKOVAT VŠEM STÁLICÍM, KTERÉ TY KOMENTY DÁVAJÍ....DĚKUJU OPRAVDU MI TO MOC POMÁHÁ .. A ZA 3.NECHÁM TO NA VÁS..AŽ PO NOVÉM ROCE ZAČNU PSÁT DALŠÍ POVÍDKU PODLE VAŠICH OHLASŮ UVIDÍM...JESTLI BUDU V BLOGU DÁL POKRAČOVAT, JESTLI O TO VŮBEC STOJÍTE???? TAKŽE ANKETY ZATÍM DO KONCE ROKU NECHÁVÁM...HLASUJTE A ROZHODNĚTE, KTERÁ ZE DVOU NABÍZENÝCH POVÍDEK SE ZAČNĚ V LEDNU ROZVÍJET A JESTLI SE VÁM BLOG LÍBÍ A POVÍDKY NA NĚM....UVÍTÁM VÁŠ NÁZOR A DÁL JE TO NA VÁS.....DĚKUJU VÁM MOC ZA VAŠI PŘÍZEŇ A PŘEJI VŠEM KRÁSNÉ VÁNOCE A ŠTASTNÝ NOVÝ ROK..........

VAŠE AUTORKA

Sázka na lásku 44. část

8. prosince 2014 v 10:10 Sázka na lásku
"Kam s ňou?" zeptal se Miro a sledoval Matěje, který dost neochotně odemykal dveře svého bytu.
"Tam...třeba" zavrčel nasupeně a pohodil rukou směrem do obýváku.
"Čo tam?" povytáhl Miro dost udiveně obočí a nadhodil si bezvládnou a celkem už dost těžkou Báru v náručí.
"Nooo a kam jinam..když už musí bejt tady" zabručel Matěj znovu a nevěnoval Mirovi ani jediný, byť sebemenší pohled.
"No dobre no, kým myslíš..len to nevyzerá,že by sa čoskoro prebrala a kde si sadneš ty, kým ona bude v obývačke? By som ju radčej ukryl v spálni...čo keď príde Markééééta?" protáhl Miro ironicky a Matěj se trochu zarazil.
...No něco na tom je, jenže....
"A jak bych jako Markétě vysvětlil spící ženskou v ložnici...vole" zaťukal si Matěj na čelo a tak trochu škodolibě se bavil tím,že Bára už se Mirovi celkem dost pronáší.
"Bohaaa Mat uvažuj...tu v obývačke bude na ráne, v spálni skrytá....Markéte vysvetlíš, že tu nemože ostat, nejako...nemusí ju zbadať, nieee....lebo ju položím tu a idem....." funěl Miro a oči zabodl přímo na práh mezi obývákem a předsíní.
"Ježiši..." zakvílel Matěj při představě spící Báry na jeho podlaze a s naštvaným výrazem před Mirem otevřel dveře do své ložnice.
"Nooo, sláva..." oddychl si Miro a svalil Báru, která jen cosi zamumlala, na Matějovo letiště.
"Hmmm super..aspoň boty jí sundej " projevoval Matěj dál svou nespokojenost a Miro ho po té co si konečně protáhl záda vzal přátelsky kolem ramen.
"Sa upokoj si ich pak vyzuje sama až sa prespí...tak aj tak pak pojde......Markéta ťa nezabije...veď aj ona je free...vieme nie.." vysvětloval Miro a připomněl Matějovi dost neurvale, že Markéta prošla snad všemi postelemi, včetně jeho a povzbudivě ho poplácal po rameni.
" Čuráku.." zabručel Matěj a pár rychlými kroky se od Mira oddělil, aby sebou za chvíli, celkem nekoordinovaně a s výrazem štvané zvěře, kydnul na sedačku....


Hanka vylezla z vany a celá se zabalila do velké osušky.
...Často se do ní balily s Bárou spolu, ale...tomu už je konec....zesmutněla znova Hanka a očima se zastavila na plyšákovi stále sedícím na kraji umyvadla.
"Už nebudu brečet.." špitla tiše a přesto,že se jí hlas stále trochu třásl, vzala tu chlupatou věc do ruky a vlastně ani pořádně nevěděla proč, zmáčkla červené srdíčko na jeho bříšku.
" I love you ... I love you .... I love you..." rozlehlo se vzápětí koupelnou a Hanka se zhluboka nadechla.
" Jasně...." otočila se Hanka k východu a zamířila i s plyšákem do ložnice.
...Oblíkne se a tak jak řekla....vyřídí si to.....první je na řadě Matěj....z ní si nikdo srandu nebude.....stoupal v Hance znovu pocit ublíženosti a touhy pěkně to těm pitomcům vytmavit, zároveň a otevřela velkou šatní skříň, z které se na ní okamžitě zašklebilo několik prázdných poliček po Bářiných věcech.
...Opustila jí.....protože ona jí zradila.....protože se zamilovala..do Mira...do chlapa....spala s ním...bylo to krásné....mnohem krásnější než kdykoli před tím s Bárou....ale on ...on jí ublížil...vsadil se....ikdyž říká,že jí má rád...přiznal se jí přece za těmi dveřmi ke všemu,ale má...může...mu věřit...vždyť už jí lhal....aspoň ze začátku určitě...vsadil se s těma svejma kamarádama...hlavně určitě nejvíc s Matějem...jsou jedna ruka...tak jak řekla....půjde a první si to vyřídí s ním.....nenechá je aby si s ní dělali co chtějí...jsou to jen obyčejní chlapi...bez chrarakteru...zlí a sobečtí....maminka měla pravdu...zničili jí všechno...a tak teď ona půjde a pěkně do očí jim to řekne.....nejraději by i jemu jednu ubalila....tak jako Mirovi.....uhodila ho.........vzpoměla si Hanka na facku, kterou Mirovi uštědřila a sama nevěděla proč se jí srdíčko stáhlo.
...Ale zasloužil si to přece...stejně tak jako si to teď zaslouží Matěj.... rostl v Hance vztek i ublížení zároveň a natáhla na sebe krátké letní šaty s puntíky.


"Tak sorry vole..." uvědomil si Miro, že to tak trochu přehnal a usrkl z vody, kterou mu Matěj nalil do malé sklenky.
"Hmmm...nic no...pravda....neřeš....jen se mi líbí no...." bručel Matěj a sám sáhl po pivu.
...Fuj voda...jen v krajní nouzi..... krabatil rty a po očku koukl na Mira.
...Přece se nebudou hádat....až se ta holka vedle vyspí...půjde a už jí nikdy nechce vidět....jen ať se nechodí teď Markéta....uvažoval stále co by jí asi řekl a i když věděl,že to co Miro řekl je pravda....jemu na ní prostě záleží....no a cooo...taky měl spoustu holek a její minulost mu je jedno.....no Miro to má asi tak.....uvědomil si,že vlastně ani neví jak s tou Hankou dneska dopadl a s otázkou na jazyku odložil lahev s pivem na stůl.
Bytem se,ale v tu chvíli rozlehl pronikavý hlas zvonku u dveří a Matěj doslova ztuhl.
...NE...vytřeštil na Mira zoufalý pohled a téměř přestal dýchat.
" Ja tam idem..upokoj sa" zvedl se Miro z křesla a hlavou mu projelo jediné.
...Ten kokot je tiež zaľúbený.... usmál se a sáhl po klice vchodových dveří.
"Hanič...ka..." hlesl, ale vzápětí a krve by se v něm nedořezal, stejně tak jako v Matějovi, stále v napětí sedícím v obýváku.......


Pokračování příště..................

Sázka na lásku 43.část

4. prosince 2014 v 16:04 Sázka na lásku
"Čo robíš vole?..." ohrnul Miro vrchní ret a s půllitrem piva přešel k Matějovi, který stále zápasil s naprosto bezvládnou Bárou.
"No co asi...ja na šrot " zabručel Matěj a s úlevným vyfouknutím spustil Báru zpátky na židli.
"Prečo je na šrot a čo ty s tým?" ptal se Miro dál trochu hloupě a Matěj na ně něho zúžil oči.
" Protože se vožrala..ze žalu...vole, jsem jí tu chtěl trochu zdržet abys měl víc času a vona to do sebe klopila jak vodu..se rozešla s Hankou..." vysvětloval Matěj a Miro sjel spící Báru pohledem.
"Hm a čo ako teraz s ňou.." pohodil ještě hlavou a jakoby maličko cítil za celou tuhle situaci odpovědnost.
...Nechávat by jí tu asi neměli.....přemýšlel a zatímco Matěj jen bezradně koukal sáhl do kapsy pro telefon.
"No co já vím..." slyšel Miro ještě jeho odpověď a poodešel o malý kousek dál.
...Snáď mu to zoberie.....
"Máte platené..? Tak zober tu tašku" zabručel Miro, po skončení hovoru a po Matějově kývnutí se bez dalšího vysvětlování, nad spící Bárou sklonil.
...Toto už tu raz bolo....lenže teraz je to trocha iný level.... mračil se a zvedl Bářino bezvládné tělo do náruče.
"Kam...." chtěl se Matěj zeptat, ale Miro už mu nevěnoval žádnou pozornost a otočil se směrem k východu.
Matějovi nezbylo něz si s velkou taškou přes rameno pospíšit aby mu alespoň otevřel dveře.


Hanka se konečně zvedla na nohy a odšourala se do koupelny.
...Nemůže přece pořád jen sedět na zemi a plakat....ale co má dělat když slzy se jí z očí samy kutálejí....poptáhla a malým plyšákem, kterého z rukou ještě vůbec nepustila si otřela nos.
Zavadila tak,ale o malé srdíčko na jeho bříšku a do uší se jí znovu zabodl jeho roztomilý bručivý hlas.
" I love you - I love you - I love you "
"Pitomče..." zadívala se Hanka do jeho nalepených očí a téměř okamžitě napřáhla ruku.
"Zmlkni.." letěl plyšák ve chvíli vzduchem aby odrazil od zdi a jako naschvál přistál znovu u Hančiných nohou.
"Dej mi pokoj.." shýbla se Hanka a znovu si jeho jemným kožíškem utřela mokrý nos.
"Nechci vás poslouchat...ani jednoho.." pípla ještě nešťastně a spolu s plyšákem se zavřela v koupelně...

"Nééé ke mě néééé" vytřeštil Matěj oči, sotva Miro nahlásil jeho adresu známému taxikáři a s úlevou Báru položil na zadní sedadlo.
"No ku mne už vôbec nie, no keď chceš môžeme ju odviezť k Hanke ... ja jej tam ale neponesiem...je to na tebe.." pronesl Miro celkem rozhodně a Matěj dál jen nepříčetně zíral.
" Neblbni volééé, co tam s ní budu dělat a co když přijde Markéta.." pokoušel se ještě zvrátit nevyhnutelné, ale Miro se na něho ani nepodíval.
"Jej to nejako vysvetlíš....." zabručel a Matěj se rezignovaně složil vedle spící Báry na zadní sedadlo.
....Že se vůbec angažoval...zas ke všemu přišel jak slepej k houslím....litoval se v duchu a přemýšlel jestli se Mira ještě zeptat na Hanku.
....Nevypadá ani naštvaně ani šťastně...tak co s ní vůbec vyřešil??? Jestli vůbec něco vyřešil........uvažoval,ale raději mlčel.


Hanka seděla ve vaně s koleny pod bradou a tak trochu apaticky zírala na plyšáka, kterého si posadila na kraj umyvadla.
...Proč ho neveme a nevyhodí ho.....přece ho nechce...nechce nic co by jí Mira jakkoli připomínalo.....přece jí tolik ublížil...tak proč se tolik třásla když se k ní u těch dveří přiblížil a ...dotkl se jí....její brady.....znovu jakoby ty jeho dva prsty ucítila a podvědomě zvedla oči...ano tak a ...zas...zas se dívala do těch jeho očí....proč jí tak fascinují...ne...nechce....měla by se přece trápit kůli Barušce...né kvůli němu....nějakému hroznému chlapovi.....ti jen ubližují...jsou zlí a necitelní, ale on...on byl přece tak něžný....a co to říkal, že se do ní zamiloval postupně?...Že Kdyby pořád šlo o nějakou blbou sázku....nestál by přece za dveřmi a neprosil jak jí má rád?......co když...co když jí má opravdu rád????...Tak jako ona jeho.....nééé nemá ho ráda...zklamal jí........ublížil........bouřilo se celé Hančino JÁ a jakoby se teď rozdělilo na dvě půlky, které do sebe bolestně narážejí.......měla by něco udělat...né tu jen tak sedět a plakat....přece vždycky věděla jak se má v určitých situacích zachovat, ale...teď teď neví vůbec nic.....cítí jen zmatek.
Plácla Hanka svou drobnou pěstí o dno vany až se voda rozlítla na všechny stramy-
...Ale nééé...ví co udělá....půjde a vyřídí si to...se všema.....a začně tím jeho největším kamarádíčkem...Matějem........


Pokračování příště........

Sázka na lásku 42.část

2. prosince 2014 v 11:44 Sázka na lásku
"Hanička.." vyhrkl Miro a než se Hanka stačila vzpamatovat stál u jejích pootevřených dveřích ve kterých se právě shýbala pro malého plyšáka se srdíčkem a růží, který ležel na jejím prahu.
" Pre teba.." špitl a maličko se sklonil aby Hance za loket pomohl z podřepu zpátky na nohy.
"Já....nic od tebe nechci..." klopila Hanka oči a s malým krůčkem vzad,svůj loket z Mirovi dlaně vysunula.
" No možno zmeníš názor.." špitl znovu Miro a ukazováčkem pravé ruky zmáčkl malé červené srdíčko na bříšku plyšáka, kterého Hanka stále žmoulala v ruce.
" I love you - I love you - I love you " linulo se ve chvíli chodbou naprosto kýčovitě a Miro se musel mírně usmát.
" On to možno vie lepšie povedať ako ja" šeptl skoro neslyšně a dvěma prsty zvedl Hance hlavu tak aby se jí mohl konečně podívat do očí.
Měla je oteklé od pláče, ale stále tak krásné a on v nich hledal alespoň náznak té lásky, které v nich bylo za poslední dny a chvíle co spolu trávily tak moc, že skoro nedýchal.
"Nech mě..." cukla sebou, ale Hanka a ustoupila od Mira o další krok vzad.
"Nech mě .." zopakovala pak ještě jednou a přestože se jí slyšitelně zlomil hlas, než se Miro nadál zmizela za dveřmi, v malé předsíňce, kde se znovu s pláčem a malým plyšákem v rukou, který stále mlel svou, svezla s pláčem k zemi.
....Nechce...ho vidět...nechce ho slyšet....nechce....přemlouvala v duchu sama sebe pevně si stále huhlajícího plyšákapřitiskla na ústa.
"Dobre..." pokýval Miro smutně hlavou a přestože mu bylo jasné že Hanka zase pláče, vydal po schodech dolů, aby se i on s naprostou bolavým pocitem vrátil za Matějem do hospody.
Co víc by měl teď udělat nevěděl.
...Přece jí to vysvětlil a řekl jak moc jí má rád.....pochopí to,že?....ujišťoval sám sebe a s přesvědčením,že se stejně nevzdá sjel v přízemí očima poštovní schránky z nichžjedna stále nesla dvě dívčí jména.



"Aha..takže ono je to asi trochu zamotaný..." pokýval Matěj hlavou sotva se Bára odmlčela, aby do sebe naklopila snad desátého panáka a on se tak trochu dostával do obrazu téhle dívčí dvojky.
....Bára je lesba a Hanku fakt miluje...asi...milovala,ale ikdyž věděla v jakém prostředí byla vychovaná...nikdy dřív o její orientaci a stím jak Hanka chlapy nesnášela...nepochybovala až teď.....
Nevěděl sice proč mu to Bára všechno vypráví, ale tak nějak chápal,že si jen potřebuje ulevit a on tu prostě byl...na ráně....no, ale....taky dobře...aspoň má Mirec víc času....nějak to přežije...i když tahle holka už má asi dost...
zachytil Matěj jen tak-tak skleničku, kterou Bára položila na okraj stolu a mávla na číšníka pro další.
"Hele..já ti teda do toho nechci kecat, ale....."
"....tak nekecej..." přerušila Bára Matějovu snahu o jakousi koordinaci její konzumace alkoholu a ještě jednou na číšníka mávla..
...Chce další...chce se upít k smrti...usnout a už nikdy se neprobudit....tolik to bolí....Hanička jí zradila...s chlapem......ale dobře,že sebrala všechny síly a neukázala jak moc jí to rozdrtilo...dobře, že hned odešla..... už by to nemělo cenu....ikdyž jí Hanička přemlouvala a slibovala...nemělo by to už cenu...bez důvěry...ne.......
mračila se Bára a sáhla po nové sklence, kterou číšník právě postavil na stůl a Matěj jen protočil oči....


Miro vešel do lokálu azarazil se.
...Mat už tu nieje...problesklo mu hlavou a zadíval se na prázdný stůl u kterého spolu před nějakou dobou seděli.
...No neva dá si jedno a pojde domouv....nemá náladu vlastne na nič....uvažoval a popošel k výčepu odkud byl přehld do druhé půlky lokálu.
....Tu je...čo robí?..... zamračil se Miro a zadíval se na svého kámoše, který se vehementně, leč marně snažil, naprosto vytuhlou Báru zvednout na nohy........



Pokračování příště..............

Oznámení

1. prosince 2014 v 11:21 Nástěnka
MOJE MILÉ ČTENÁŘKY.......nezlobte se, měla jsem sice v úmyslu dnes sednout a napsat dílek,ale ačkoli bych ráda...nějak mi to nejde....vím,že poslední dobou už nepřídávám tak často...přesto jste mi zůstaly věrné a já vám za to moc děkuju.....pokusím se co nejdříve najít energii abyste nestrádaly.....slibuju...Vaše autorka.