KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Únor 2015

Špatný rádce 14.část

26. února 2015 v 20:32 Špatný rádce
"Míšooo..." otevřela Eliška opatrně dveře Míšina pokoje a očima sjela siluetu své sestry celou zachumlanou do deky.
Ležela zády k ní a jakoby se třásla.
"Míšooo, je ti něco?" zbystřila Eliška pozornost a pár kroky se k posteli přiblížila.
"Ne.." kníkla Míša a zatřásla se o poznání silněji.
" Jak nééé se celá třeseš, co ti je?" naklonila se Eliška nad svou sestrou a pokusila se jí dlaň položit na čelo.
"Nic mi není Elino, nech mě.." uhnula, ale Míša před sestřinou rukou pokusila se o naprosto zničený výraz ve svém obličeji.
"Ale prosímtě, to vidím, tobě není dobře? Si celá spocená..máš horečku?" dostávala Eliška o Míšu opravdu strach a znovu se pokusila položit svou dlaň na její čelo.
"Nech mě Elino, kdybys byla doma tak bys to věděla.." odsekla,ale vzápětí se na Elišku unaveně podívala.
"Nechci abys to chytila" zmírnila Míša hlas a podle Eliščina výrazu poznala, že právě brnkla na tu správnou strunu.
Pro jistotu se, ale ještě rozkašlala.
"Nechytnu to, lež, udělám ti čaj, paralen sis vzala? Kolik máš teplotu, zavolám doktora...." začla se Eliška upřímně strachovat a Míša jen přivřela oči.
" No 38,5" zalhala a znovu se pořádně rozkašlala.
"A ten paralen sis vzala, proč si mi nezavolala?" zkousla si Eliška spodní ret a konečně se jí podařilo přiložit dlaň na Míšino čelo.
Bylo celé mokré, ale horké se jí nezdálo.
"Neřekla bych že máš teplotu..." zvraštělo Eliška obočí a uhnula před Míšiným novým přívalem kašle.
"No jsem si vzala ten paralen, volala jsem, mělas ho vyplej a ...a bolí mě v krku" znažila se Míša přenést Eliščinu pozornost od teploty někal jinam a s naprosto ztrhaným výrazem znovu zakašlala.
"Vyplej? Aha no jo Míšo promiň...vybil se mi, jsem na to zapomněla.." uvědomila si Eliška,že Mira chtěla poprosit, že si ho dá na chvíli do nabíječky, málem už ho před domem ani neprozvonila, ale tím úžasně připraveným pohoštěním a hořící svíčkou, jí tak vyvedl z rovnováhy, že na to úplně zapomněla.
"Hmmm, zapomněla, kdybych tady umřela bylo by ti to úplně jedno, hlavně, že si s tím......"
"......Míšo nech toho, neumíráš a já ti teď udělám čaj." skočila jí Eliška do řeči a pozorně se jí podívala do obličeje.
....Snad to nebude nic vážného, chtěla by s Mirem jet, ale jestli bude mít Míša horečku, bude se mu muset omluvit.......zesmutněla a Eliška a odešla do kuchyně postavit vodu na čaj.


Miro pobíhal po bytě jen tak v boxerkách a pohvizdoval si.
...Bol to skvelý nápad povedať Elí aby išla s ním...budú ďaleko a sami...chalani sú skvelí a nikto ako Matt s blbými kecami tam nebude...pojdu do hotela....mama nemusí vediet že prišiel...tam by Elí brať nechcel... s mamou sa uvidí inokedy, teraz to nutné nieje......usmíval se Miro a neviděl v cestě na Slovensko s Eliškou jediný problém, naopak.....opravdu se těšil a představa dvou naprosto uvolňujících dní ho příjemně vzrušovala.


"Tak na a vypij to horké, je s medem a citronem" postavila Eliška hrnek s kouřícím čajem na Míšin noční stolek a znovu se na ní pozorně zadívala.
"Mi řekni Míšo kde si k tomuhle přišla, teď v létě..." zakroutila hlavou a ukázala na horký čaj.
"Pij.." uleví se ti pobidla ještě svou sestru a Míša znovu nasadila zdrchaný obličej.
"Fůůůj med Elinoooo, víš, že ho nesnáším..." zanaříkala a kašel, který se snažila předstírat co nejvěrohodněji jak dokázala, na sebe nenechal dlouho čekat.
"No pěkný no, přinesu ti ještě paralen a snad tam je i něco na ten kašel.." vzdychla Eliška a se sklopenou hlavou odešla z Eliščina pokoje rovnou do kuchyně, kde byla v lince velká krabice s léky.

"Fuj..." zkroutila Míša rty a sáhla po hrnku z kterého se vůně medu linula po celém pokoji.
"Tohle teda pít nebudu.." otočila se ještě ke dveřím a jedním skokem z postele celý hrnek vychrstla z otevřeného okna.
....Ještě, že ho má do dvora....
" Nic na kašel jsem nenašla, ti dojdu do lekárny a kde sis brala ten paralen? Tam žádný není" stihla Míša jen tak tak skočit zpátky do postele a přiložit prázdný hrnek k ústům.
"Co?" snažila se Míša získat trochu času a udiveně se na svou znovu přicházející sestru podívala.
"Co co, Míšo se ptám, kde je ten paralen, si říkala,že sis brala a já žádný nenašla a tady taky není" mávla Eliška rukou směrem k nočnímu stolku a zarazila se.
"Ty už si to vypila? Tak vařicí?" nechápala Eliška a znovu si Míšu zkoumavě prohlídla.
"No ..no...byl....tam jeden poslední..." zalhala Míša rukou se přejela obličej.
"Bolí mě hlava Eliš, si zdřímnu" zaskuhraka a jediné co si přála bylo, aby jí teď Eliška nechala samotnou.
Trochu ve svém simulování ztrácela jistotu a bála se aby jí Eliška přeci jen neprohlídla.
...Až jí tu zavře...bude kašlat a pak jako usne....stejně Elina říkala, že půjde do lekárny....sakriš s tím paralenem to trochu nevychytala...měla se podívat, jestli tam je .....přemýšlela Míša a znovu si dlaní přejela obličej.
"Si zdřímnu Eliš, bolí mě hlava" zopakovala a sledovala Elišku, která jen pokývala hlavou a sebrala z Míšina stolku prázdný hrnek od čaje.
"Tak jo, já dojdu do té lekárny" špitla tiše Eliška a z pokoje odešla.


Miro odhodil cestovní tašku a se spokojeným úsměvem se rozvalil na sedačku.
...Bude to skvelé...fakt sa teší....urobí si s Elí super dva dni...vlastne...kedy si naposledy s nejakou babou takto niekam vyrazil...už si ani nepametá....pokýval Miro hlavou a ani nevěděl proč sáhl po svém mobilu.
...BUDE TO SKVELÉ, RÁNO SI PO TEBA PRÍDEM.... naťukal svými dlouhými prsty esemesku a bez jakéhokoli rozmýšlení jí Elišce odeslal.
Když mu po chvíli pípla odpověď, chvíli na ní jen nevěříčně zíral.
...NEVÍM MIRO, PROMIŇ MÍŠA JE NEMOCNÁ... četl Miro už po několikátě a divný pocit zklamání jakoby ho rázem pohltil.
....To nie.to si robí srandu?.... vymáčkl Miro Eliščíno číslo a přiložil mobil ke svému uchu.
"Čo jej je.." vyhrkl bez pozdravu sotva Eliška telefon zvedla a zaposlouchal se do jejjího starostlivého a zklamaného hlasu.
"Aha...no na to mám stopercentný liek, kde si..." zvedl se Miro ze sedačky a než se od Elišky dozveděl co potřeboval s telefonem, který si přidržoval je ramenem natáhl kraťasy i tílko a v pár dalších minutách sbíhal schody ke své audince.


Míša nespala a když v zámku zarachotily klíče přepadl jí nový záchvat kašle až se sama divila, kde se v ní tak velké herecké nadání bere.
V zápětí se, ale zarazila a zaposloucahala se.
...Co to je?...Elina s někým mluví....s mužským?...Koho přivedla? Doktora?.....zatrnulo Míše a přikryla se až pod bradu.
...Ježiš proč doktora....nepotřebuje ho....ale ne blbost.....zamračila se Míša vzápětí a znovu se zaposlouchala.
....Doktor by s ní přece takhle nepřišel.....tak kdo to teda je?.... vylezla Míša pomalu z postele a potichoučku přiložila ucho na skleněnou výplň dveří.
" Nie no počkaj....olúpaj ten zázvor...nie len šťavu a med aj citron....počkaj moja, áno takto..si skvelá....ráno je po tomto ako rybička a my možme v kľudu odísť" nevěřila Míša svým vlastním uším a cítila jak jí tváře začínají doopravdy hořet.
....Von je jako tady!!!!!!!!!! To si dělají prdel...oba!!!!! A co jako...po čem bude jako rybička....né nic od něj jíst nebude....zázvor fuuuuuj!!!!!!! Nikdy!!!!......Odísť kam????...... tlouklo Míše srdce jak o závod a tentokrát se jí dělalo opravdu zle.........

Špatný rádce 13. část

21. února 2015 v 11:52 Špatný rádce
Miro políbil Elišku na ústa a s hlasitým, ale spokojeným vydechnutím se převalil na záda, tak aby jí v zápětí objal a znovu k sobě přitáhl.
"Teda poviem vám paní učiteľka, vaša výuka správné konzumácie ovocie je viac ako fascinujúca, potrebujem ďalšu lekciu a to najneskôr hneď" zazubil se Miro a než se Eliška nadála znovu své nahé tělo tiskl na její.
Bylo to příjemné a vzrušující a Eliška se nanovo oddala Mirovu laskání.


Míša si ležela v posteli a pohrávala si se svým mobilem.
...Zavolá jí...řekne,že jí je špatně, že má horečku...zvrací...krvácí...umírá.....stupňovala své představy touhu jakkoli svou sestru přinutit aby se vrátila domu a pevně tiskla rty k sobě.
...Sakra...to už jí nemá ráda nebo co?...Vidí jen toho mlaďocha, stejně se na ní vykašle...a ona jí teda pak utěšovat nebude..to ani náhodou...varovala jí......uvažovala dál Míša a na displeji svého mobilu na volila Eliščino číslo.
....Se tam muckaj....ta bude koukat až bude muset běžet domů...bude mít výčitky,že jí tu nechala samotnou a jí je hrozně špatně......špulila Míša rty a ještě maličkou chvíli váhala, než konečně ukazovákem tukla na vytáčení zvoleného číšla.
"Coooo, ty debileeeee..." letěl,ale v zápětí telefon přes celou délku postele a Míša cítila jak se jí hrnou do očí slzy vzteku bezmoci.
....Ona si normálně vypla telefon...Elina jedna...už jí prostě nemá ráda, kašle na ní..... práskla Míša pěstmi do matrace a s pláčem se svalila na polštář.


"Vieš čo ma napadlo..." řekl Miro tiše po chvíli uvažování a vduchu v rychlosti ještě zhodnotil nápad, který se mu v hlavě zrodil jako blesk z čistého nebe a který mu po právě prožitém a naprosto uvolňujícím milování přišel jako vanikající.
"Ne..." usmála s Eliška a trochu k Mirovi zvedla hlavu. Ležel vedle ní na zádech a levou rukou jí obkímal kolem ramen, zatímco ona s hlavou položenou na jeho rameni ležela na boku.
"Odpolunni ma volal Jožo...kamoš z Košíc" vysvětlil Miro a maličko k Elišce sklonil hlavu.
"Založili estě aj s jedním kamošom kapelu, chceli by aby som si prošiel pozrieˇi ich prvý koncert.."
"Tak jeď..." využila Eliška Mirovu pauzu k nadechnutí a pohladila dlaní jeho nahé pevné břicho.
" No počkaj.." chytil Miro její ruku a zvýšil tlak, který vyvolával v jeho podřišku příjemné pocity.
"Ja som myslel, či by si išla so mnou, je to zajtra..." dodal a bez toho aby se na Elišku podíval stáhl na břiše všechny svaly.
"Jáááááá..." vykulila Eliška oči a pozvedla se na lokti tak aby ku viděla do obločeje.
"No a kto? Prečo nie? " podíval se jí Miro konečně do očí a lehce sjel dlaní po celé délce jejích zad.
"No, zítra je pondělí a já musím do práce. volno už mi skončilo..." byla Eliška Mirovým návrhem trochu zaskočená a vlastně ani pořádně nevěděla jak reagovat.
...Nikdy spolu nikde nebyli, scházejí se sice už nějaký čas, ale vždy jen tady u něho doma...ona ani nikdy nechtěla...proč taky?...Je jí s ním takhle dobře....nepotřebuje a ani nechce žádnou publicitu....všichni by koukali a takových co by jí pak nenáviděli by byy bylo jistě víc než dost....Ne to nechce.....
"Neboj sa Elíííí, je to iba súkromá akcia....nechcem isť sám....usmál se Miro, jakoby četl její myšlenky a znovu dlaní pohladil její záda, tak aby si jí k sobě víc přitiskl.
" Stačí si len zobrať ešte trocha volna, v útorok večer sme zpeť.." políbil Miro Elišku do vlasů a ruku, kterou tu její stále držel na svém břiše posunul kousek níž......
"Miroooo, já nevím..." špitla Eliška,ale Miro už byl v podstatě rozhodnutý.
"Zajtra ráno, si po teba prídem a v útorok večer sme zpet, bude to skvelé " přtočil Miro Elišku hbitě na záda a lehce svými rty přejel kůži na jejím krku.
"Zavolaj do roboty, že so chorá..." zaprosil ještě a jazykem prozkoumal Eliščin ušní lalůček.
"Aaaaa Miroooo...počkej já....aaa" pokoušela se Eliška ještě trochu protestovat, ale pánem téhle situace už byl Miro. Věděl jak na ní aby docílil svého a Eliška roztála přesně tak jak on chtěl.
"Zavoláš, hej..." šeptl ještě mezi dvěma polibky a Eliška se s povzdechem prohnula v zádech.
"Jo, ale..." chěla ještě upozornit, že to volno prostě nemusí dostat a taky si není moc jista, ale Miro žádný protest neminil akceptovat.
"Žiadné ale..." zašeptal a znovu jazykem přejel Eliščino ouško.

"Ahoj Mišíííí..." skopla Eliška v předsíni pantoflíčky a se stále zvláštním pocitem, z toho, že jí Miro pozval sebou do Košic se rozhlédla po bytě.
...V práci jí volno dali....ani moc neprotestovali a Míša to snad pochopí....vlastně se docela těší...ikdyž nervózní je,ale jak Miro říkal, je to soukromá akce....tak snad nebude mít ten nepříjemný pocit z jeho fanynek, který mívá na koncertech ikdyž vlastně ani jedna z nich netuší,že by s ním mohla něco mít.
....Jo užije si to.... usmála se Eliška trochu křečovitě a pomalu došla ke dveřím Míšina pokoje.
...Že by spala?...Touhle dobou?".... Zaťukala Eliška lehhce na skleněnou výplň dveří a přiložila na ní své ucho.

....To víš Elino....spím....jsem nemocná...umírám.... nasadila Míša trpitelský výraz a pro jistotu si pocákala obličej vodou.
Potí se jako blázen....má nejmíň čtyřicítku........

Špatný rádce 12. část

14. února 2015 v 16:26 Špatný rádce
"Tak na čo?" pozvedl Miro s úsměvem pohár a naklonil ho směrem k Elišce
"Nevím.." špitla skoro nešlyšně a i ona svou sklenku naklonila k té Mirovo.
"Na všetko pekné, hej?" ztišil Miro hlas a lehounce pohárem ťukl o ten Eliščin
"Jo.." šeptla Eliška už téměř neslyšně a snažila se dýchat.
Cítila napětí a hrdlo jakoby se jí celé stahovalo a nedovolovalo dýchat. Srdíčko tlouklo jak splašené a ona si znovu uvědomovala jak moc jí na Mirovi záleží a ikdyž s ním už zažila spoustu krásných chvil, zdála se jí tahle zvláštní...jiná.
"Tak na to pekné.." vyrušil jí, ale z přemýšlení Mirův stále tichý hlas a Eliška sledovala jak i bez toho aby z ní spustil oči usrkuje ze svého vína.
I on se teď cítil zvláštně a přestože nedokázal své pocity přesně identifikovat, že je to právě teď tak nějak jiné věděl.
...Áno...tak chcel urobiť pekný večer...chcel aby im spolu dnes bolo fajn...no...bývá im spolu fajn predsa vždy...tak prečo vlastne dnes pripravil toto všetko?....přemýšlel Miro a pokusil se analyzovat mírné stažení kolem svého žaludku.
...No možno tie Mattovo reči čo dnes mal...má ich vlastne stále...kto to má počúvať....nech si trhne...kokot...zkrabatil Miro lehce obočí a jako mávnutím mu myšlenky přeskočily k včerejší epizodě na záchodku a pocit nevole a jakého si hnusu, který ho okamžitě ovládl ho naprosto zaskočil.
...Nie ta toto nebude mysliet...nič to nebolo....sakra prečo teraz.....zaháněl Miro nepříjemné a znovu se na Elišku usmál.
Bylo to sice trochu nucené, ale doufal, že si Eliška ničeho nevšimne a lehounce pohodil hlavou na malý stoleček, který byl mezi nimi.
"Zober si....to já sám" ukázl pyšně na talířek plný nakrájeného ovoce lehounce ho k Elišce přisunul.
" Opravdu?..To teda musím.." mluvila Eliška dál tiše a s mírným úsměvem sáhla na talířek pro půlku krásné červené jahody a strčila si jí do pusy.
"Hmmm dobře si to uvařil " nenechala na sebe pochvala dlouho čekat a Mirovi se konečně rty roztáhly do většího úsměvu.
"Naozaj, som taký dobrý kuchár?" vzal Miro z talířku druhou půlku jahody a nechal si jí rozplynout na jazyku.
" Jo to o som" pochválil se v zápětí a znovu sáhl do talířku aby Elišce jedno maličké hroznové víno otřel přes stoleček o rty.
Zasmála se když mu vyklouzlo z prstů a zakutálelo se kamsi pod stolek.
"Čo je tu k smiechu?" sáhl Miro do talířku pro další kuličku a cítil jakoby se konečně uvolňoval.


Míša se přetočila na sedačce a nasupeně odhodila ovladač televize.
....Zas je u něj...Elina...a ona je tu sama...furt je tu sama....štve jí to....dřív si spolu povídaly...hrály karty nebo prostě lenošily a teď.....pořád mu dává přednost ...pitomcovi a co ona?...To už na ní Elině vůbec nezáleží?.....mračila se Míša a znovu sáhla po ovladači.
"Dávaj stejně hovno" zabručela Míša a přepla pár programů.
...Si pustí muziku...natáhla se pro druhý ovladač a televizi ztlumila na minimum.
"Aaaaaaaaaaaaa néééééééééé doprdele" zakvílela, ale v zápětí a vztekle ovladačem od věže plácla o sedačku.
Z beden se po celém obýváku rozlehl Mirův hlas a Míša měla pocit, že se proti ní scukl celý vět.
"Nenááávidííím těěěěěě" zakvílela o dost hlasitějí a hudební produkci, kterou si přála slyšet ze všeho nejmín vypla.
"To se mi fakt jenom zdá.." bručela dál a s pásknutím dveří se zavřela ve svém pokoji aby sebou naprosto nekontrolovatelně práskla na ještě rozestlanou postel
"Já nechci, nechci..nenávidím tě, debile...já tě zničím...." křičela Míša do polštáře a cítila jak se jí oči zaplňuijí slzami.
...Vzal jí toho jediného člověka co jí zbyl, ale ona to tak nenechá...nenechá...prostě nenechá......


"Tak počkaj...nová zkúška.." přesedl si Miro k Elišce na sedačku a i s novou kuličkou hroznového vína ve svých prstech jí druhou volnou rukou objal.
"Otvor papuľkuuuu" zakroužil jí kuličkou před rty a Eliška, která už také citila značné uvolnění se znovu rozesmála.
"Ne.." nechávala, ale rty semknuté a užívala si Mirovo jemné objetí.
"Ako nie, veď si hovorila,že som dobrý kuchár" zesmutněl na oko Miro a znovu malou kuličku otřel Elišce o rty.
"No to si, jen to krmení ti moc nejde.." usmála se Eliška a vzala Mirovu ruku do své aby mu jí vzápětí nasměrovala na jeho ústa.
"Naučím tě to.." šeptla a nenásilně mu malou kuličku vložila do úst.
"Tááák, vidíš.. a teď to zkus ty..." hrála si s ním Eliška, tak jak věděla, že to má rád a téměř po slepu sáhla do talířku pro další kousek ovoce, aby mu ho sama vsunula do dvou prstů.
Miro si chvíli prohlížel malý měsiček mandarinky a pak se Elišce podíval do očí.
"Tak dobre zkusím, paní učiteľka...kontrolujte či to robím dobre" díval se Miro Elišce stále do očí a o maličký kousek blíž si k ní přisedl.

Špatný rádce 11.část

8. února 2015 v 11:20 Špatný rádce
" Míší nech toho a vstávej, myslím to vážně. Bolí mě hlava a potřebuju pomoct. Nehledě na to,že když si dost velká na ponocování a alkohol.........."
"........ježiš Elinooo no jooooooooooo" skočila Míša Elišce do řeči a s naprosto nevraživým pohledem se na posteli posadila.
Bylo jí jasné, že to její sestra myslí vážně a ikdyž na ní byla málokdy přísná, když už se to stalo, mohla si být Míša jistá, že přestřelila a Eliška se opravdu zlobí.
"No tak,,,," pohodila Eliška rukou a ještě než Míša stihla vrhnout další dotčený pohled z jehího pokoje odešla.

"Hm..." pošoupla se Míša po zadečku po posteli a pokoušela si vybavit, co vlastně Elišce v noci řekla.
...Že by to vážně přehnala?...Ale vždyť nic neřekla...jen to,že se na ní ten pitomec vykašlal no a ....no jooo jééé řekla, že jes nějakou mladou....hmmm...no né že by si to nemyslela, ale říkat to asi neměla...Eliš přece není stará....a asi to tak vyznělo.....sakriš...no jo no....něco vypila a ony jí slova pak z pusy lítaly samy, ale nechtěla jí přece ublížit....Zpytovala Míša svědomí a pomalu se z postele postavila na nohy.
...Měla by si se Elině asi omluvit, ale jen za to, že řekla,že je stará...za nic jinýho..... zamračila se Míša a pomalu se došourala do kuchyně.


" Kokos, čo robíš, ty ešte spíš, lebo čo....nedáme pivko?.." zazubil se Miro do telefonu a pokusil se Matějovi, který cosi nevrle zabručel aspoň trochu rozumět.
"Čoooo, no neviem kolko je...ráno no..." kroutil Miro hlavou a po očku mrknul na hodiny.
" Po desiatej no, naozaj som ťa zobudil...to prepáč...neveděl som...no nie teraz hneď...no po obede treba.....boha čo????...tak príď ku me no....ho zober sebou.....joooo prežijem, kým nebude revať...." pokoušel se Miro rozespalému Matějovi aspoň trochu rozumět a když už to teda nejde jinak...pozvat ho k sobě..
---Aj s tým cvrčkom....musí mu to přece všechno pěkně za čerstva povyprávět....vzpomněl si Miro opět na blondýnu klečící u jeho rozkroku a opovržlivě se usmál.
....Také sů dobré len na toto.....


"Elinoooo, tak promiň nooo, nejsi stará" sklonila se Míša se své sestře sedící za stolem a objala jí ze zadu kolem krku.
"Nejsem..." zakroutila Eliška mírně hlavou a dál se bez sebemenšího zájmu o svou mladší sestru věnovala sepisování nákupu.
Ve skutečnosti se na Míšu až tak nezlobila.
...Jasně že ví, že jí už není dvacet, ale to co jí řekla v noci o Mirovi jí moc zabolelo...ví,že ho Míša nemá ráda, ale ona útočila vlastně na ní....ublížila jí.....takže se sice nezlobí, ale bolí jí to.
Uzavřela Eliška pro sebe anylýzu svých pocitů a dál se věnovala jen seznamu, který pro Míšu psala.
"Elííííš..." přitulila se Míša, ale k Elišce trochu víc a očima přelítla dlouhý seznam.
"Ježiš, tohle všechno, to neunesu.." změnila rázem tón hlasu a s rukama stále na Eliščiném krku se napřímila.
"Ale uneseš, vezmeš si tašku na kolečkách" odpověděla Eliška celkem lhostejně a Míša pohodila hlavou.
"Cooo? Jako důchodkyně? To mám jako za trest jo? Že ten pitomec..." zapomínala Míša rázem, že se šla s Eliškou udobřit a sledovala jak se její sestra pomalu staví na nohy a otáčí se k ní čelem.
" Ne Míšo, ten pitomec, jak ty říkáš, s tímhle nemá nic společného....je prostě potřeba nakoupit a co se týká včerejška...jde jen o tebe a to jak ses v noci chovala...takže....alkohol Míšo NE...jasný? Nebo je prostě konec s diskotékama do noci..." zadívala se Eliška Míše z příma do očí a doufala,že takhle to na to aby Míša pochopila, bude stačit.


"Ty kokos..." zakroutil Miro hlavou a ustoupil ze dveří tak aby měl Matěj dost místa na projití.
"No co vole, taky tě to jednou čeká.." procedil Matěj mezi zuby a i se svým maličkým synkem zamířiil k Mirovi do obýváku.
"To ani náhodou kamoš, já to viem totiž robiť..." procedil i Miro zavřel vchodové dveře svého bytu.
"No jasně no u tý tvý je to už bez rizika co?" vrátil mu Matej stejnou mincí a sledoval jak Miro v malé kuchyňce zapíná konvici.
"No pivko si asi nedáš,že otecko, tak kávu by si mohol,že.." protáhl Miro škodolibě a ještě než Matěj stačil jakkoli reagovat otočil se k němu čelem.
"No chcel som ti sice rozprávať ako pekne mi ho jedna blonďavá večer vy......" nedořekl Miro a oči obou se stočily k Mirovu mobilu, který se hlasitě rozdrnčel.
"Vole vzbudí se, bude řvát.." vrhl se Matěj na stolek a rychle Mirův příchozí hovor vytípl.
"Boha čo robíš, kto to bol" vrhl se ke stolku i Miro a vytrhl Matějovi svůj telefon z ruky.
"Aby ses neposral vole, ti zavolá znovu ..Elíííííí" protáhl pro změnu ted Matěj a zkontroloval svého synka, kreý sebou jen maličko zavrtěl.
"Dobré..to bol Jožo z Košíc, mu pak cinknem" zmáčkl Miro vypnutí svého mobilu a odhodil ho zpátky na stolek.
"Spokojný..?" zazubil se ještě a vrátil se zpátky ke konvici, která už před nějakou chvíli cvakla.
...Ešte,že to Elí nebola, nikdy mu síce nevolá, no ale teraz...ked sa on jej včera neozval...bolo by to blbé keby si myslela, že jej aj hovory vypíná....zavolá jej hneď kým Matt odíde..... přemýšlel ještě Miro a s pocitem, že ani neví jestli ještě chce něco vyprávět, nebo se dokonce svým včerejším zážitkem chlubit, postavil před Matěje šálek s kouřící kávou.


Eliška hlasitě vzdychla a znovu zkontrolovala svůj mobil, který jakoby se jí svým mlčením vysmíval a dával za pravdu Míšiným slovům,které jí v noci tak neurvale vmetla do tváře. A ikdyž se to všechno snažila brát s nadhledem a nikdy si nedělat příliš velké naděje nebo dokonce cokoli očekávat. Mira z celého srdce milovala a čím víc do ní Míša se svými uštěpačnými poznámkami šila tím víc si sama sebou přestávala být jistá.
...Ano, je jí s ním tak hezky a on je na ní tak hodný, milý a něžný, ale....Míša má pravdu je proti ní tak mladý...deset let...je tak šíleně moc, ale když je s ním, vůbec si to neuvědomuje, ale...jak dlouho takovou stařenu ještě bude chtít....on....holky mu sami nadbíhají, mladé štíhlounké, krásné...co když má Míša pravdu a on včera s jednou takovou byl....zesmutněla Eliška a znovu se smurně podívala na svůj telefon.
Mlčel.....


"Na hajzlu vole jo..zas" pozvedl Matěj obočí a trochu usrkl,ze své kávy.
"No a kde vole, tu sem také neberiem, išlo len o to, nie?..." zamračil se Miro a trochu se Matějův nedostatečný obdiv dotkl.
"No jasně, sem jen Elíííí a krásnou blondýnu s dlouhejma nohama v hospodě na hajzl...si vůl.." nedokázal si Matěj znovu nerýpnout a Miro začal ztrácet trpělivost.
" Boha nechaj ju už na pokoji, čo proti nej stále máš, blonďavá možno bola pekná, no blbá.." vyhrkl a tak trochu propíchl Matěje pohledem.
" No ale blbost není vidět....vrásky a špeky jo.." nebral si Matěj servítky a trochu víc se k Mirovi naklonil
"Vole ty si do ní vážně udělanej...s tím něco dělej, než budeš všem pro smích" procedil mezi zuby a opřel se zpátky do sedačky.
"Niesom...mám ju tam kde všetky ostatné." procedil i Miro a vážně zalitoval, že měl tak pitomej nápad a Matěje pozval.
Čekal obdiv, slova uznání jakej je frajer, taky pocit úlevy, že není u kámoše na bačkoru, ale teď...teď cítil spíš křeč a pocit, že je ještě za většího idiota než včera v něm nezadržitelně sílil.
"Jasně nejsi..to vidím, ale pustit k vodě jí nedokážeš co....si to vyžereš jednou...věř kámošovi" dopil Matěj poslední hlt kafe co v hrnečku ještě měl a podíval se na hodinky.
" Budu muset jít...na kojení, za chvíli by řval" dodal ještě a opatrně svého synka zvedl do náruče.
"Tak čau a přemýšlej vole...." pohodil ještě k mlčícímu Mirovi hlavou a pomalu z jeho bytu odešel.
"Kokot..." zabručel Miro a aniž by se zvedl z velkého křesla sáhl po svém mobilu aby ho znovu zapnul.
...Jožo.... zmáčkl volání čekal na přijetí od svého kámoše z dětství.


"Fůůůůůůůůůů" plácla Míša taškami v předsíni na zem a s náležitě dotčeným pohledm se podívala na svou sestru.
"Jsem ti říkala ať si vezmeš tu na kolečkách" utrousila, ale jen Eliška a sehnula se pro jednu z tašek, aby jí odnesla do kuchyně a začala její obsah systematicky uklízet.
...No napsala toho dost,ale co...však ona takové nákupy taky nosí...tak ať si Miší zvyká...už není malá holka....zahnala Eliška vyčítavé myšlenky a po očku sledovala Míšu, která právě s funěním donesla do kuchyně i druhou tašku.
" Tak to vyndej na stůl Míšo a až narazíš na kuře ho rozbal a umyj, upečeme ho.." řekla tiše Eliška a s hlavou plnou myšlenek na Mira a vroucného přání aby se jí ozval dál bezmyšlenkovitě uklízela vše co Míša vykládala na stůl.
"Jo.." hlesla Míša rezignovaně a vytáhla ze dna tašky právě zmiňované kuře.
....Udělá co Elina chce...nechce se s ní už hádat, cestou trochu přmýšlela a ikdyž ona toho pitomečka opravdu nemá ráda...Elina je z něj hotová....musí na to jinak.....pomalu a systematicky a to by v tom byl čert aby svojí ségru nepřivedla k rozumu....musí k tomu, že je to debil dospět sama a ona jí k omu naprosto nenápadně pomůže.....usmívala se Míša v duchu nad svým nápadem a do uší se jí zařízl zvuk Eliščina mobilu.
...No to snad né...zafuněla Míša nosem a sledovala jak se Eliška rozzářila.

"Hmmm....jo...to nevadí...myslela jsem si to....jo...tak joooo v kolik?....Dobře...pa" švitořila Eliška do telefonu a s ušměvem si ho po skončení hovoru přidržela na prsou.
"No neříkej mi, že jako chceš jít pryč..." nevydržela Míša ten pohled a opřela se dlaněmi o stůl.
"Né Míšo, teď né potom na večer...dáš péct to kuře?" stočila Eliška oči k Míše a pomalu svůj mobil odložila zpět na stůl.
"Jooooooo" zabručela Míša a otočila se směrem k lince.
....Bože na to se nedá dívat....aby se z něj naposrala....však počkej...vyvedu tě z toho..... funěla Míša a plácla kuřetem do pekáče.


"Ahoj bejbee.." usmál se Miro a stejně tak jako před několika hodinami ustoupi ze dveří tak aby Eliška mohla projít do předsíně.
"Ahoj.." špitla a s úsměvem se od Mira nechala políbit.
"Poď ďalej.." chytil Miro Elišku za ruku a když zhasl v předsíni odváděl jí do posetmělého obýváku.
...Divné světlo....prolítlo ještě Elišce hlavou, ale už se dívala na stoleček plný nakrájeného ovoce s dvěma poháry na víno, ozářený pouze jednou svíčkou a ucítila jak jí Miro o trochu víc stiskl ruku.
"Sadni si.." šeptl jen velmi tiše a lehce Elišku postrčil k sedačce.
"Donesiem víno.." dodal a zmizel v malé kuchyňce.
Cítil se skvěle....sakra přečo sa tým Mattom vždy nechá takto rozhodit...naozaj na chvíľu uvažoval, že to dnes naozaj skončí....no nie...nemože...toto je baba s ktorou je mu fajn..nech jej je koľko chce....přemýšlel Miro a s lahví vína se vydal zpátky za Eliškou.
Seděla přesně tak jak se před chvílí posadila a srdíčko, které jí tlouklo o stošet hrozilo, že jí každou chvíli vyletí z hrudi ven.
...Tak tohle teda nečekala...snažila se potlačit dojetí a nervozitu zároveň.
...Neznamená to nic špatného....zaháněla ty horší myšlenky, kterých se prostě od včerejších Míšiných slov né a né zbavit a jen jemně se na Mira, který proti ní právě dosedl do křesla, usmála.....


Pokračování příště......

Upozornění

4. února 2015 v 20:10 Nástěnka
MOJI MILÝ ČTENÁŘI.....vzhledem k tomu, že se mi teď dost výrazně změnil život, nezbývá mi než radikálně změnit i rytmus přidávání nových dílků na blog....bohužel musím se teď omezit na jeden až maximálně dva dílky a to pravidelně o víkendech. Moc děkuji za pochopení a doufám,že mi zůstanete věrni.


Vaše autorka...

Další info pravidelně na FB stránky miro-smajda-fantazy-blog .............. https://www.facebook.com/pages/Miro-smajda-fantazy-blog/828449920529483?ref=aymt_homepage_panel