KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Březen 2015

Špatný rádce 19.část

25. března 2015 v 10:48 Špatný rádce
"Tak ideme moja" strčil Miro telefon s nespokojeným výrazem zpátky do kapsy a pokusil se na Elišku usmát.
"Stalo se něco?" sledovala Eliška jeho výraz a ikdyž věděla,že se teď asi zeptala trochu hloupě přejela Mirovi dlaní po předloktí.
" E..nie" zakroutil Miro hlavou a znovu se na Elišku pokusil uasmát.
....Bohaaaa, prečo? To nemože mať chvílu kľud, chcel si užit dva pekné dny iba s Elí....nie že by mamu nechcel vidieť...no inokedy...mal Jožinovi povedať aby držal hubu....no neskoro no.... přemýšlel Miro jak se z návštěvy své natky vykroutil a vystoupil z auta.
...Teraz sa ubytujú a nejako to musí vymyslieť...sľúbil mame,že sa staví...no čo mal povedať iné, stále by naliehala a na to teraz naozaj nemá......ale nejako sa vykrútí...nenechá Elí samú...niečo už vymyslí.....

Eliška stála pod sprchou a i přes tekoucí vodu slyšela jak Miro telefonuje. Mluvil tlumeně a ona rozumněla jen útržkům jeho hovoru i tak, ale pochopila, že Miro svému kamarádovi tak trochu vyčítá, že matce o jeho příjezdu řekl....kdyby chtěl udělá to sám, neměl v úmyslu jí tentokrát navštívit a doufá,že Jožin jí na jejich vystoupení taky nepozval.
Eliška nevěděla co cítí, na jednu stranu byla ráda. Setkat se s Mirovo matkou opravdu netoužila, ale na druhou to jak Mirova byla tahle představa nepříjemná se jí tak trochu dotýkalo a bylo jí to líto.
...Má jí opravdu jen do postele? ...Jak říkí Míša.....možná s ním přeci jen neměla jezdit.......zaklonila Eliška pod tekoucí vodou hlavu a dlaněmi si zakryla oblyčej.
"Čo ty tak dlho eště sa mi rozmáčiš " vyrušil,ale v zápětí Elišku Mirův hlas a ona už jen sledovala jak se s ní nahý zavírá ve sprchovém koutě.
Jeho ruce si jí k sobě okamžitě přitáhly a Eliška ačkoli se teď necítila zrovna nejlépě jeho dotekům, tak jako už mockrát před tím odolat nedokázala.

***

"Sme tu " oznámil Miro do telefonu sotva s Eliškou vystoupily u zadního vchodu do klubu, z auta a zmáčkl centrální zámek své audinky.
" Jasné" dodal ještě a s úsměvěm k Elišce natáhl svou ruku aby s ní mohl spojit dlaň.
Cítil se teď dobře, nemyslel na nic jiného než na to jak si to spolu dneska užijí. Čeká je krásný večer a noc. Nic jiného teď Miro řešit nechtěl.....matka mu sice ještě dvakrát volala, napřed jí opět slíbil, že se pokusí stavit i doma,ale napodruhé už tvrdil, že nestíhá, že má ještě spoustu vyřizování a slíbil že zase brzy přijede. Netvářila se sice nijak nadšeně, ale snad pochopila. Utěšoval se Miro, ale opravdu už nemínil nic řešit a nad něčím pro něho teď tak nepodstatným přemýšlet.
...Mama jednoducho musí pocopit...no pre istotu keby ešte volala už je to nezdvihne...povie že nemal čas, nepočul, mal praovnú schodzku....čokoľvek...len s ňou už nehovrit a ne počúvať ako na ňu kašle.....
Chce jediné.....užít si s Elí tenhle večer a pak noc.
Usmál se při té představě Miro a o trochu víc stiskl Elišce ruku.
I ona už se cítila lépe. Milování pod sprchou bylo úžasné a uvolnění, které se po Mirovo nežných dotecích a polibcích dostavilo, předčilo všechny její předchoží obavy a chmury. Jen maličko si teď vzpomněla na Míšu a na to co asi dělá, jestli už se uklidnila a slíbila si,že až přijede domů, posadí se s ní a musí si promluvit...takhle to dál nejde.-Trápí jí to a Míša, přece musí vědět...když o tom pochybuje...jak moc je pro ní důležitá a že láska k ní i k Mirovi se prostě nedá srovnávat.


"Čaaau kokos.." roztáhl Miro rty do širokého úsměvu a levou, volnou rukou objal vysokého tmavovlasého kluka, který se Mirovi vrhl do náruče se stejně upřímným výrazem ve tváři a poplácal ho dlaní po zádech.
"Čau vole ťa rád vidím.." zubil se dál Jožin a když se narovnal mrkl po očku na Elišku, kterou Miro stále držel za ruku a ona mu jeho dlaň velmi silně tiskla.
Cítila se tak trochu nesvá... seznamování s novými lidmi a v ní vždy vyvolávalo mrazení kolem žaludku a fakt,že tohle je navíc Mirův kamarád a asi z branže její ostýchavost ještě znásobovalo.
...Jak se na ní asi bude dívat? Uřčitě pozná že je mnohem starší a ošklivá a ...a jak jí Miro asi předtsvaí? Co řekne,že je?....... ztrácela Eliška po Jožinovým pohledem půdu pod nohama a sama cítila jak Mirovi drtí ruku.
"Tak toto je Jožin, kamoš bude tu dneska hrať..." začal Miro s představováním a povzbudivě se na Elišku usmál.
Jasně, že cítil jak je celá nesvá a aniž by se podíval, byl přesvědčený že jeho klouby na pravé ruce po jejím tisknutím už jsou úplně bílé.
"No a toto je Elí...moja Elí" dodal Miro tak jak to v dané chvíli právě cítil a sám se nad svým dodatkem tak trochu zarazil.
...Predstavil ju ako svoju babu....no toto on nerobí....neviaže sa....je mu s ňou iba dobre...to je všetko...ako povedal už Matovi...baby sú iba na jedno....láska je iba pre puberťákouv čo nevedia o čo je reč....no jasné no používa slovo moja kým s ňou hovorí, ale to iba preto aby Elí vedela, že je iba jeho...iba jeho......přehazoval Miro myšlenky a sledoval jak si Elí s Jožinem podávají ruce a Jožin se k Elišce naklání s polibkem.
....Iba na tvár....zbystřil Miro pozornost a pocit,že by se mu polibek kamkoli jinam nelííbil prostoupil celé jeho tělo a instinktivně Elšku k sobě maličko přitáhl.
"Tak poďte, mám pre vás dve miesta.." usmál se Jožin a mávl do prstoru malého sálu rukou, aby Elišku s Mirem odvedl k malému stolku až u podia.
"Tu budte dobre vidieť aj počuť vole, chcem pak tvoj názor.." otočil se Jožin k Mirovi a s dalším otočním k Elišce se znovu usmál.
" Začínema tak o pol hodky, musím eště za chalanmi sa bavte...sa pokúsim ešte prísť, no potom neutiečte...dáme piváka" zazubil se Jožin a jedním skokem se vyhoupl na podium aby vzápětí zmizel za těžkým černým závěsem, který je dělil od zákulisí.

"Čo si dáš?" pokývl Miro halvou k Elišce a trochu se po sále rozhlédl. Bylo to celkem dost lidí....to ani nečeka.
Je to kluků první veřejné vystoupení...ikdyž vlastně soukromé, takže jen na pozvánky, ale žádné znímé tváře tu vesměs neviděl....ale tiež dobré aspoň bude mt kľud...neprijel sa venovať starým známym....
...No je naozaj zvedavý...Jožin bol vždy dobrý....
"Tak čo si dáš?" zeptal se Miro znovu a postavil se za malým stolečkem na nohy.
...Dojde na bar niečo kúpiť....
"Nooo vodu prosímtě" usmála se i Eliška a i ona se rozhlédla po sále.
Cítila se zatím sice trochu nesvá, ale na koncert se těšila, byla zvědavá na toho Mirovo kamaráda, jak hraje a jestli taky tak heky zpívá jako Miro.
...A...taky kdy naposledy takhle někde byla....vlastně už roky né.....

"Miroooo, Mirečkuuu láskooooo..." protrhl Mirovy ušní bubínky ječák, který aniž by se musel otáčet poznal i po slepu a okamžitě ucítil pevné sevření kolem svého krku.
"Ahooooooooj..." přisály se mu na rty ústa na která už téměř zapomněl a a pokusil se trochu couvnout.
....Bára..čo ta tu.....polkl tak trochu na sucho a zadíval se do bličeje drobné dívky s kterou dřív chodil a které před tím než se pustil do soutěže a vypravil se do "velkého světa" nasliboval hory doly jak se pro ní jednou vrátí.
Měl jí tenkrát opravdu rád a a ve dvaceti si fakt myslel, že tohle je láska na celý život, jezdil za ní docela často, psali si, volali, ale jeho svět byl najenou tak jiný a spousty holek co se mu sami nabízely byly neodolatelné....lásku vystřídalo chvilkové potěšení a pocit,že najednou může vybírat, nebo jen tak sáhnout do davu a bez závazků mít vše ho natolik omámilo, že dál už prostě nic neřešil.... a on si všchnu tu přízeň užíval plnými doušky...vlastně pořád užívá..... Ale.....přece se nemyslí. že přijel za ní...už dávno spolu nemluvili...musela přece pochopit, že to mezi nimi skončilo......couvl Miro ještě jednou a očima vyhledal v sále stolek za který seděla Eliška. Dívala se přímo na ně a Miro cítil jak ho polilo horko................


Pokračování příště.....................A TĚŠÍM SE NA VAŠE KOMENTY OPRAVDU JSEM TO MYSLELA VÁŽNĚ :) ALE ZAČÍNÁM SE SMIŘOVAT S TÍM,ŽE ŠPATNÝ RÁDCE BUDE POVÍDKOU POSLEDNÍ........:(

Špatný rádce 18. část

22. března 2015 v 7:53 Špatný rádce
Eliška se opatrně vysoukala z Mirova objetí a jak nejtišeji to dokázala vstala z postele a z ložnice odešla. Miro jen trochu zavrněl, ale otočil se na záda a s lehkým úsměvem na rtech, který prozrazoval spokojenost s prožitou nocí, plnou hrátek a milování, spal dál.
Eliška byla ráda, potřebovala malou chvíli jen pro sebe.
Sedla si v obýváku na sedačku a se zakloněnou hlavou zavřela oči a ikdyž se teď cítila spokojeně dozvuky včerejšího konfliktu s Míšou na ní hodně doléhaly.
Její chování jí trápilo čím dál tím víc a čím dál tím víc se také začínala bát toho co Míša udělá příště.
...Proč je taková, přece jí tak špatně nevychovala?.... vzdychla Eliška a otočila hlavu k oknu.
Venku se probouzel krásný letní den, sluníčko se už opíralo do oken a Eliška se znovu pohroužila do svých myšlenek, které se od včerejšího večera snažila zahánět a skrývat.
Hledala kde udělala chybu..ona v tom jak svou malou princeznu vychovala a jestli ji přece jen nezanedbává....dokud Míša jen tak puberťácky žárlila, žádný moc velký význam těm řečem co měla nepřikládala...ikdyž ano párkrát byly docela pichlavé a Elišku zabolely, ale to co předvedla včera....byla tak sprostá a z jejího hlasu bylo cítit zloba a opovržení...proč? Copak opravdu dělá něco tak hrozného ? ...
...Jen se zamilovala...po tolika letech...co je na tom zlého?... Tak ano...Miro je mladší....a je tím kým je, ale proč to Míše tak vadí? A co jí vlastně tak vadí?...Že je to právě on, nebo,že vůbec někdo v jejím životě teď je?....Možná kdyby si našla nějakého staršího.....co by byl třeba prodavač....Míša by tak zlá nebyla....ale ona má ráda Mira.....je jí s ním tak dobře....je mezi nimi plus mínus 10 let...je to tak moc?...Tak asi ano...ona sama se někdy cítí stará a ošklivá, pro kluka, který by asi mohl mít každou na kterou si ukáže a ...možná i má...i Míša to říká,že si jistě užívá s mladejma.....tak proč jí pořád volá...proč chce aby u něho spala.proč..proč..proč...nedělá chybu?...Ale má ho tak moc ráda.......vzdychla znovu Eliška a víc přitlačila víčka.
Nechtěla plakat...né teď...co kdyby se Miro vzbudil.


Miro v polospánku zašátral rukou vedle sebe a trochu se zamračil.
Nečekal, že mu ruka přejede po prádné posteli. Měl chuť se přitulit, cítit Eliščino nahé tělo a chvění jejího vzrušení. Ranní sex když měl jeho možnost ho nabíjel. Byl obvykle kratší než ten večerní nebo noční kdy si ho opravdu dokázalužít plnými doušky, ale ráno se po něm cítil jako pořádný chlap co v rychlosti a aniž by otevřel oči veme to co chce.
"Hrrrr" zabručel Miro nespokojeně a pro jistotu znovu projel práznou postel dlaní.
Teprve potom odlepil víčka a prkrát jimi s našpulenou pusou zamrkal.
....Možno išla na záchod.....napadlo ho znovu oči zavřel.
...Počká na dlho to iste nieje....no aj minúta je dlho.....stáhl Miro svaly na břiše a vzrušení které mu prostupvalo tělem ještě víc zesílilo.
Neměl,ale tolik trpělivosti aby čekal moc dlouho a když z obýváku uslyšel slabé Eličšíno zakašlání se znovu našpulenými rty odhodil deku že svého nahého a napjatého těla.
....Dojde si pre ňu....chce ju...teraz.... nasál Miro nos vzduchem a tak jak byl nahý a vzrušený vešel tiše do obýváku.
Eliška seděla na sedačce a se zakloněnou hlavou měla zavřené oči.
Líbil se mu její profil i sulueta těla kde se pod slaboučkou a miniaturní děčkou rýsovala její velká prsa.
Miro se chvíli jen tiše díval a vychutnával si napětí, které se mu soustředilo v těch nejcitlivějších místech, líbil se mu i pocit,že o něm teď Eliška neví a on je vlastně pánem celé situace.
...Nech teraz urobí čokoľvek Elí sa mu podriedi....přejel si Miro dlaní po pevném bříše a opravdu potichoučku vykročil ke své "kořisti"......

"A možme ísť.." vydechl Miro když Elišku pustil ze svého sevření a jeho rty vykreslily spokojený úsměv.
....Presne toto potreboval..je ako znovuzrozený..... sklonil se Miro k Elišce ještě s jedním polibkem a zadíval se jí do očí.
"Pojdeme moja, cesta dlhá.."


Míša otevřela oči a zamračila se.
"Běž do háje..." zabručela opravdu hodně nevrle a otočila se zády k oknu kterým do jejího pokoje proudily sluneční paprsky a oslepovaly ji.
Jindy by jim nastavila obličej, teď jí ale obtěžovaly a Míša si peřinou přikryla hlavu.
Cítila se vyčerpaná a unavená. V noci moc nespala, hlavou se jí honily myšlenky na včerejší odpoledne.
Bohužel né proto,že by měla vůči své sestře nějaké výčitky,ale čím dál víc sebe utvrzovala v tom jak je Eliška nespravedlivá a nemá jí ráda. Ba co víc ...může za to ten idiot, co se s ním Elina sčuchla na ní kašle...nenávidí ho a pomstí se...to bude teprve Elina koukat co je zač a uvědomí si jak jí ublížila, ale nééé...nebude jí utěšovat...bude mít co chtěla...ona jí to říkala.......spřádala Míša sítě pomsty a se zle zúženýma očima si odkryla hlavu, bylo horko a jí už se pod dekou špatně dýchalo.


Miro sledoval dálnici a vždy jen tak po očku mrkl na Elišku. Seděla opět s hlavou opřenou do sedačky a on mohl jen odhadovat jestli se jí za zavřenými víčky, která se občas zachvěla odehráva jejich úžasné milování a ona je teď spokojená a nebo něco jiného....už včera byla smutná, určitě plakala jak se k ní vrátil pro mobil.....ikdyž tvrdí,že né. poznal to a dneska ráno, jak jí našel v obýváku.....že by se mezi ní a tou její sestrou něco stalo?..... přemýšlel Miro a lehce se pravou rukou dotkl Eliščina stehna.
"Co..." špitla tiše Eliška a pomalu k Mirovi s mírným úsměvem otočila hlavu. Pootevřela při tom i svoje velké tmavé oči a odkryla tím do nich Mirovi pohled,
Že jsou smutné poznal i za tu maličkou chvíli co se do nich díval, než se jeho pohled opět musel vrátit k provozu na dálnici, který ačkoli bylo ještě dost brzy ráno byl celkem hustý.
"Je ti niečo.." zeptal už otočený a Eliška jen mírně zakroutila hlavou.
" Ne..." špitla znovu a vrátila svou hlavu do sedačky.


*****
*****

Cesta byla dlouhá a ikdyž Miro konečně zaparkoval na okraji Košič před malým penzionem, byl si naprosto jistý, že Eliška vedle něho tvrdě spí. Oddychovala pravidelně a její víčka už se nechvěla ani v nejmenším
"Sme tu moja..." sklonil se Miro po chvíli dívání do její tváře, k jejím ústům a lehce svými rty přejel přes ty její.
" Co..." cukla sebou Eliška trochu překvapeně a několikrát na Mira zamrkala svými dlouhými řasami.
" No už sme tu, vstávaj " přisál se teď Miro na její rty pevněji a hbitě využil Eliščiných pootevřenýh úst k vášnivějšímu polibku
...Skla jeho audinky jsou tmavá, ty přední sice méně než zadní, ale kdo by ho tu hledal ? ....ujišťoval sám sebe, že tady jsou oba naprosto v bezpečí a levou rukou si Eliščinu hlavu pevněji přidržel a polibek tím o trochu prodloužil.
" Hmmmmmmmmm " zabručel,ale v zápětí a neochotně sáhl do kapsy, kde se mu rozvibroval jeho mobil.
Miro chvíli zíral na blikající dispej a zvláštní pocit, který se mu rozprostřel kolem žaludku na sebe nenechal dlouho čekat.
" No mama..." přihlásil se nakonec zvláštním tonem a Eliška jen mohla sledovat změnu výrazu jeho obličeje a i když se snažila neposlouchat hlas Mirovo matky byl dost patrný na to aby slyšela vše co na svého syna chrlí o tom jak se na něho těší a jakto,že jí nic neřekl, že mluvila s Jožinem a ví že dneska přijede...tak kdy už...chce ho vidět...........


Pokračování příště...................

Oznámení

17. března 2015 v 19:48 Nástěnka
MOJE MILÉ ČTENÁŘKY...OMLOUVÁM SE....VYSKYTLY SE TECHNICKÉ PROBLÉMY NA BLOGU A SPOLU S HEKTICKÝM A NAPJATÝM OBDOBÍM, KTERÉ MĚ TEĎ TA TROCHU SVAZUJE.....MÁM PROBLÉM S PŘIDÁVÁNÍM DÍLKŮ....BUDU SE SNAŽIT CO NEJDŘÍVE VŠE NAPRAVIT A DÍLKY VÁM DOPŘÁT...ZATÍM SE OPRAVDU MOC OMLOUVÁM...... DĚKUJI ZA POCHOPENÍ VAŠE AUTORKA .......VEŠKERÉ DALŠÍ INFORMACE NA FB STRÁNKY MIRO SMAJDA FANTAZY BLOG...STAČÍ ZALAJKOVAT....DÍKY.

Špatný rádce 17. část

11. března 2015 v 17:50 Špatný rádce
Miro hodil na zadní sedačku malou Eliščinu tašku, do které v rychlosti naházela pár svých věcí a obešel auto k místu řidiče.
....Je smutná.... utvrdil sám sebe ještě při pohledu na Elišku,která už seděla připutana v sedačce a s hlavou opřenou dozadu měla zavřené oči.
Snažila se sice před Mirem nedávat emoce z toho co se mezi ní a Míšou před chvíli stalo najevo,ale ačkoli se snažila sebevíc, stále slyšela slova, která na ní chrlila tak zlým tónem, jaký od ní ještě nikdy neslyšela.
...Tak ví,že Miro Míše k srdci nikdy nepřirostl...už tehdy když mu fandila při té soutěži a měla radost z každého jeho postupu do dalšího kola o něm říkala,že je divněj a vypadá jak ženská....škádlívaly se vždycky kvůli tomu....Kdepak by jí tenkrát napadlo,že se s ním jednou potká a on si řekne o telefonní číslo, že jí zavolá a....nikdy ho k ničemu nenutila..to on se vždy ozval...jasně, že si říkala,že je moc mladý,ale byl tak milý a pozorný, zamilovala se do něho.....je vlastně první od doby co byla Míša malá a ona se tehdy nevdala....musela s o ní starat a starala se ráda o svojí princeznu...nemohla a ani by nedokázala ji dát do nějakého domova...žila jen pro ní,ale je už přece veliká....proč nechce pochopit jak dobře jí s ním je?....Jak jen mohla být tak zlá?....Její malá holčička, dala jí vždy jen to nejlepší co mohla.....Možná má pravdu a on jí má jen do postele a pro potěšení a jednou jí odkopne kůli nějaké mladfé a krásné modelce,ale... jí je s ním dobře...ne..nechce na tohle myslet........ přitlačila Eliška trochu silněji víčka, aby slzy, které se jí do očí znovu tlačily, neměly dost místa a Miro si ničeho nevšiml.
"Si v pohodke moja?" vyrušil ale Elišku vzápětí Mirův hlas a ona ucítila jeho dlaň na své tváři.
"Jo...jo neboj" polkla Eliška slzy a se stále zavřenými víčky maličko kývla.
"Neboj sa Elí, ona bude dobrá, veď si hovorila,že už je celkom nič nebolo...no kým by si radšej ostala......." vysvětlil si Miro opět po svém Eliščino rozpoložení, ale nabídku,že s ním jet nemusí raději nedořekl.
"Né..nééé, to je dobrý, opravdu..." poodkryla Eliška konečně Mirovi pohled do svých smutných očí a trochu víc svou tvář natlačila do jeho dlaně, aby on jí svým palcem vzápětí pohladil.
"Dobre, tak pojdeme, hm?" sklonil se ještě a jen letmo své rty otřel o ty Eliščiny.


"Do prdelééééé,kretén, pičus, zničím tě,nenávidím tě" skočila Míša s křikem na postel a jak smyslů zbavená bušila svými malými pěstmi do její matrace.
....Co se zase lezl? Měla Elinu na lopatkách...už bulela....no možná na ní byla drsná, ale co taky jinýho....byl to plán....šla by za ní...omluvila by se a přitulila...a Elina by jí zas odpustila a byly by spolu....už by jí nějak přesvědčila, aby nikam neodjížděla...s ním....měla to vymyšlený, Elina by na ní dala...vždycky jí pak odpustí a pak se jí víc věnuje....protože má výčitky, že jí zanedbává.....měla by je zas...ikdyž se provalilo,že simulovala, ale aspoň by se Elina zamyslela proč simulovala.....zanedbává jí...kvůli němu....kreténovi......stejně se na ní vykašle........měla už jí na lopatkách......nejela by s ním určitě..nejela.......přesvěsčovala Míša samu sebe a prudce se na posteli posadila.
"Ššššššššmejd...." zasyčela Míša vzteky a nad představou toho jak se Eliška s Mirem v předsíni objímali nabral její obličej pohrdlivý výraz.
....Musela zalézt...nemohla se na to dívat....klidně by něco řekla, ale...nebyl ten správný čas...vychutná si ho jinak......přesvědčovala se dál, že udělala správně,ž e se stáhla, ale sama si v kouku duše uvědomovala, že před Mirem se křičet a nadávat přeci jen neodvážila.
...Pomstí se jinak....ani nepostřehne, že v tom má prsty....ušklíbla se znovu Míša a s zarputilým pohledem se svalila zpátky na postel.



"Tak moja sa posaď" pobídl Miro Elišku sotva dorazily k němu domů a podíval se na hodiny.
...Eště nieje tak neskoro....no Elí to iste potrebuje.... zamyslel se a podíval se na Elišku, která se vděčně a unaveveně sesunula do jednoho z křesel.
"Poď daj si nohy hore..urobím ti čaj" sehnul se Miro pro malého bobíka a s úsměvem ho Elišče pod nohy podsunul.
"Hmmmmm..." vzdychla Eliška a znovu se zavřenýma očima si vychutnala dotyk Mirových prstů na svých chodidlech.
Cítila se unaveně a po prožitém Míšině bolavém útoku byla Mirova péče přesně to co potřebovala.
"Chceš ten čaj.." zeptal se Miro tiše a v hlavě už spřádal plán jak Elišku potěšit a zároveň získat to co chtěl on.
"Jooo, ale tohle je moc příjemný" odpověděla i Eliška tiše a zvedla ruce tak aby si je pohodlně složila za hlavu.
Odkryla tím Mirovi pohled na její velká prsa, která se rázem v růžovém tričku s větším výstřihem vzdemula a zvýraznila svůj tvar.
"Toto mi nerob...ešte nie" usmál se Miro laškovně a zvedl se od Eliščiných nohoou do předklonu.
"Urobím ten čaj.." zašeptal Eličce do úst a se šibalským úsměvem odešel postavit vodu na slibovaný čaj.
"To že se delší dobu nevrací Eliška zaregistrovala, ale cítila se teď o tolik lépe, že si vychutnávala každý moment klidu, který jí pobyt u Mira nabízel.
"Je horúcí...možno kým vychladne..." uslyšela Eliška po nějaké době cinknutí hrnku o stolek a Mirův dech, který byl opět tak blízko jejím ústům jí napovídal, že stisk jeho ruky na její je začátkem příjemného.
"Co..." usmála se Eliška a otevřela oči, které teď přímo hleděly do těch Mirovo, tak krásných usměvavých a zároveň vzrušeně zúžených.
"Uvidíte slečna...dovolil som si v rámci vašej vzácnej návštevy, pripraviť vám malé osveženie..." šeptal Miro stíáe skloněný nad Eliškou a jí bylo jasné, že další z jejch her právě začíná.
"Opravdu?" zeptala se s úsměvem a Miro na souhlas přivřel oči.
"Naozaj, len prosím, je potreba presunúť sa na to správné miesto..." šeptal dál a Eliška trochu našpulila rty.
"No...nevím, bolí mě nohy, vždyť víte...masáž byla krátká a......." jen na oko protestovala, ale Miro jí nenechal ani domluvit.
"Veď aj na to som myslel...som vám plne k dispozícii po zbytok večera, slečna" usmíval se dál šibalsky a než se Eliška nadála svíral jí v náručí.
"Opravdu?" zeptala se Eliška znovu a nahodila "psí oči"
"Ale já jsem jen chudá ......" nestíhala Eliška ani doříct a Miro jí aniž by odpojil svůj pohled od jejího stavěl v koupelně na nohy.
"Samozrejme všetko je grátis slečna....len...nezdá sa vám,že je tu horúco" zastrčil Miro pramínek Eliščiných černých vlasů za její ucho a opatrně bříšky svých prsrtů přejel drážku mezi jejími prsy.
"Horúco?" podivila se Eliška znovu jen tak na oko a očima přejela vanu plnou pěny.
"Hej...no mali bysme pokračovat v masáži a viete nekde som čítal, že vo vani má vraj zázračné účinky..." otočil Miro opatrně Eličku směrem k vaně a přetáhl jí její růžové tričko přes hlavu, tak aby se v zápětí něžně zakousl do jejího nahého krku...............

Špatný rádce 16.část

9. března 2015 v 17:03 Špatný rádce
Miro seděl v autě a přemýšlel.
...Naozaj by mu Elí klamala?....Sľúbila by,že s ním pojde a aj v robote by si voľno vybavila..a pak si vymýšľala,že sestra je chorá?....Nieeee...najskor síce bola taká...taká...akože nevie...no nečakala to od neho....sám to od seba nečakal...no neklamala by..isto by mu rovno povedala,že ísť nechce...usmál se Miro nad svými úvahami a znovu se pohroužil do svých myšlenek.
....Nie..neklamamla by ho....to by neurobila, pozná ju už predsa....mírně zakroutil hlavou a položil dlaně na volant.
...Vie síce ako to zo sestrou má...vychovala ju a ta malá...aj keď o tom Elí nehovorí...ju má v hrsti...toto už spoznal..no,ale Elí nieje zasa taká aby si vymýšľala.....no keď hovorí,že spala...tak naozaj spala a Elí ju len nechcela budit...urobí ako hovoril....pojde teraz domov a ráno Elí cinkne....isto už to bude dobré....musí...kým to dievča zje to čo pripravil a ....a oni pojdu a urobí si super dva dni.....usmál se znovu Miro a jen tak ze zvyku sáhl na kapsu kalhot, kde obvykle mívá svůj mobil....
....Nič....zarazil se a ačkoli bylo evidentní, že kapsa je prázdná znovu na ní pořádně poklepal.
....Mobil...kde je jeho mobil?....znervózněl a sedačce své audinky poposedl.


Jen co za Mirem klaply dveře se Míša na posteli přetočila.
...Je pryč?...Odešel?....Super....zajásala v duchu a s úšklebkem sjela hrnek postaveny na svém nočním stolku.
...To tak....fuj....ohrnula vrchní ret ještě o něco víc a zakašlala.
....Elina musí vědět,že jí je špatně....a kašel je přece vidět i slyšet.....
"Už si vzhůru Mišííí" otevřely se téměř omažitě, opatrně dveře Míšina pokoje a Eliška si starostlivě prohlédla svou sestru zabalenou až bod bradu pod dekou.
"Hmmmm..." zasýpala Míša a nový příval kašle na sebe nenechal nasebe dlouho čeka.
"Poď posaď se, počkej dám ti víc pod hlavu.." vzdychla Eliška a zvedla se aby došla pro ještě jeden velký polštář.
"Jo dík Eliš, máš ten paralen asi mám zas horečku" zaskuhrala Míša a jak nejvíc to dokázala s funěním a hekáním se na posteli pokusila posadit aby jí Eliška pod záda mohla vsunout další polštář.
"No...mám...paralen, myslíš,že ti teplota stoupla..achjo Míšo..." vzdychla znovu Eliška a než se Míša nadála přiložila jí dlaň na čelo.
"Elinoooo...cítím to no, je mi zima" pokusila se Míša před Eliščinou rukou uhnout a rozkašlala se.
To aby Eliška její teplotu zkoušela moc nepotřebovala.
...Jasně,že ví, že teplotu nemá.....
"Nezdá se mi, že bys měla horečku..." uslyšela v zápěté Eliščín hlas a její kašel nabral na obrátkách.
"No tak Míšo, posaď se pořádně a na napij se.." síhla EEliška po hrnku s čajem a natáhla s ním k Míše ruku.
"Fuj tohle já pít nebudu..." vyprskla Míša aniž by se podívala co jí její sestra podává odstrčila její ruku tak,že Eliška hrnek jen tak tak udržela.
"Co?...Proč?..Napij se a nemluv uleví se ti" zakroutila Eliška nechápavě hlavou a znovu ruku s hrnkem k Míše přiblížila.
"Já to nechci...takovej fujtajbl se zázvorem, ať si ti vypije sám.." vyprskla znovu Míša a opět Eliščinu ruku s hrnkem odstrčila.
"Jakej fujtabl Míšo, to je čaj.." zkrabatila Eliška téměř okamžitě obočí a zadívala se své sestře do očí.
"Jak víš co je v tom druhém hrnku a kdo si to jako má vypít?" dívala se dál Eliška hodně udiveně a Míša se svým pohledem uhnula do strany.
"Nikdo.." zafuněla Míša nosem a pro jistotu před svou sestrou, která si jí dál pátravě prohlížela zavřela oči.


Miro vylezl ze svého auta a pro jistotu si znovu poklepal na kapsu, kde vždy nahmtne svůj mobil.
...No jasné no...nechal ho tam...ako sa oprel o tú linku,aby Elí objal...prekážl mu a z vrecká ho vybral...zostal na tej linke...přemýšlel Miro a pomalými kroky se vydal zpět k domu ve kterém Eliška s Míšou bydlely.
Dům byl otevřený a Miro lehce vyšlápl do třetího patra.
...Snáď tu malú nezobudí....pomyslel si ještě a přiložil prst na zvonek-
...Iba lehúčko cinkne...
"Elinoooo, já....."
".........co Míšo?!?! Tohle jsem teda fakt nečekala, ale víš co, vlastně jsem ráda, aspoň můžu..." zaslechl Miro ještě než stiskl prst na zvonku hlasy zevnitř bytu a jediné co ho napadlo bylo, ikdyž byl Eliščin hlas trochu divný, že může klidně zazvonit víc...že Míša už asi nespí a tudíž si vzala jeho lék. A vše je vlastně tak jak má být.
"Moment.." uslyšel ještě za dveřmi a po dlouhém táhlém vysmrkání se dveře konečně otevřely.
"Je...co tu děláš.." zarazila se Eliška a sklopila před Mirem oči.
"No, prepáč, zabudol som mobil, v kuchyni.." koktnul Miro a zadíval se na Elišku.
"Ty plačeš?" zeptal se a aniž by se ptal na svolení lehce do dveří strčil a do předsíně vešel.
"Ne.." popotáhla Eliška a ucítila Mirovu ruku ve svém pase.
"Ako nie, veď to vidím. Čo je s ňou, je jej zle, potrebujete k lekárovi?" napadla Mira jediná možná příčina Eliščiných uslzených očí a pokusil se ji do nich podívat.
"Ne...to je dobrý, po tom tvém léku se jí báječně ulevilo, vlastně už jí vůbec nic není..můžeme klidně odjet. Viď Míšooo" vychrlila ze sebe Eliška a maličko se k Mirovi přitiskla.
Stál zády, takže jen ona teď mohla vidět jak se dveře Míšina pokoje pomalu a tiše zavirají a Míša v něm nepoozorovaně mizí.
"Naozaj???..." usmál se Miro a znovu se pokusil zapátrat v Eliščiných očích.
"Tak kým je to tak, poďme už teraz, načo po teba ráno pojdem...prespíš u mňa, hmm Elíí?" pokračoval Miro se vzrůstajícím nadšením a Eliška mirně kývla.
...Ještě, že nepřišel o chviličku dřív....když na ní Míša křičela, že jí za něho vyměnila a nemá jí ráda, že je to zmetek co jí má jen do postele a že jí chtějí otrávit, nějakým drijákem. Když na ní křičela, že jasně, že si to všechno vymyslela aby o ní měla Eliška strach aby se bála, že jí umře jako máma s tátou a ona si pak do smrti bude vyčítat, že místo aby byla s ní běhala za mladým voca....néé ani na to slovo nechce pomyslet...až když se Eliška rozplakala, ubrala Míša na urážkách a silných slovech...možná by se jí i omluvila...neví...Miro zrovna zazvonil......
"Naozaj si neplakala?" vyrušil Elišku z bolavých úvah Mirův hlas a ona o trochu víc přitáhla ruce na jeho zádech.
"Ne..." pípla tiše Eliška a nasála vůni toho, koho z celého srdce tak moc milovala..........

Špatný rádce 15.část

4. března 2015 v 18:13 Špatný rádce
" Tak hotovo, malo by sa to eště aj nejakú dobu...no nič možme jej to dať hneď.." zamyslel se Miro a vzal do ruky hrnek ve kterém byl lék pro Míšu připravený.
"Né počkej, já jí to dám sama.." usmála se Eliška trochu rozpačitě a položila svou dlaň na Mirovu ruku, ve které hrneček držel.
" No dobre, jasné..." usmál se i Miro a to,že by měl jít do pokoje k šestnáctileté holce ležící v posteli, mu najednou přišlo nevhoné a stejný důvod přisuzoval i tomu jak ho Eliška zarazila.
"Tak bež, no nech to je po ližičkách, naozaj to funguje" stáhl pomalu svou ruku z hrnku tak aby ho Eliška už sama udržela a sklonil se k ní pro polibek.
"Jo.." špitla Eliška potichoučku, jen co se jejich rty odpojily a zamířila z kuchyně k Míšinému pokoji.
...Hlavně ať moc nevyvádí....modlila se po cestě a byla na stoprocent přesvědčená, že Mira přesklechnout nemohla.
....Jedině že by spala...utěšovala se ještě a tiše sáhla po klice dveří.
....Nikdy Mirovi nevykládala jak o něm Míša smýšlí a mluví...to přece nemohla....zužovala Elišku čím dál tím větší nervozita a opatrně kliku stiskla.
" Mišíííí " šeptla a sjela očima siluetu své sestry, která jen tak tak stihla skočit zpátky do postele a předstírat spánek.
....To tak nějakej driják ze zázvoru...ať si ti vypije sám...nic pít nebude a jako cooo? Chějí spolu někam jet!!!!.....Tak to ani náhodou o to už se postará.....špulila se Míša naštvaně pod dekou a ještě o něco pevnějí stiskla víčka.
...Spí....má horečku a nic s ní nehne....

"Tak čo?" pohodil Miro hlavou a s otázkou v očích přiložil k ústům slenici s vodou, kterou si mezi tím nalil z lednice.
"Spí, postavila jsem jí to na noční stolek" pokrčila Eliška rameny a pokusila se nevnímat svírání svého žaludku.
...Neměla ho sem brát...co když se Míša vzbudí a začne vyvádět, ale on...on se tak snaží aby mohli být spolu....přemýšlela Eliška a znovu lehce pokrčila rameny.
"No mala by to začat brať čo najskor.." odložil Miro sklenici na linku a natáhl k Elišce obě své ruce.
"Poď ku mě" zaprosil polohlasem a Eliška svoje ruce spojila s jeho, tak že jí Miro k sobě okamžitě přivinul.
Cítil se zvláštně, byl tu vlastně poprvé, ale pocit jako by to tu znal už odedávna, ho celý prostupoval.
.....Presne takú linku sme mali s mamou....kým som bol malý a tá lavica na sedenie...aj ten kúsok steny čo vidí v obývačke v ňom čosi prebúdza..... usmíval se v duchu a jeho rty se lehce přitikly k Eliščíným vlasům.
... A....tiež mu je s Elíí dobre...jakoby si znovu uvědomoval, že tahle baba pro něho znamená víc něž kterákoli jiná výstavní -náctka, o kterých mu Mat stále básní.
....No možno nieje dokonalá a zaľúbený tiež nieje...to ani náhodou....len im to klape v posteli...ona vie čo on potrebuje..... přehodnotil Miro s myšlenlou na Matěje své pocity a znovu zabořil rty do Eliščiných vlasů.
"Vieš čo moja, tak ju zobudíme, musí to začať posobiť, hm?" zvedl Miro dvěma prsty Elišce bradu tak, aby se jí mohl podívat do očí a očekával souhlasnou odpověď.
"No ..já nevím Miro, raději ať spí, když je nemocná" snažila se Eliška o malý protest a představa,že teď půjde Míšu vzbudí a ona Mira uvidí a něco řekne v ní opět vyvolávala svírání žaludku.
"Neboj se dám jí to hned jak se vzbudí" špitla Eliška a Miro od ní maličko poodstoupil.
"No dobre, tak jej to potom daj iba po ližičkách no, ale všetko, hej....len nie naraz, ja pojdem a ráno ti cinknem, bude dobrá a my pojdeme, bude to skvelé..." usmál se Miro tak trochu smutně a s pohlazením Eliščiny tváře jí pomalu obešel do předsíně.
Hezký pocit střídal divný a on nevěděl proč.
...Elí je stále nervóznejša a Miro cítil,že odejít, bude teď asi to nejlepší co by měl udělat.
....Možno s ním ísť nechce a jej sestra možno vobec nieje chorá.....přemýšlel cestou ze schodů a tak trochu nevěděl co si má myslet............