KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Květen 2015

Oznámení - omluva

26. května 2015 v 17:07 Nástěnka
Moje milé čtenářky...nezbývá mi, než se Vám opět moc omuvit. Absolutně nic nestíhám....a ačkoli mám vůči Vám špatné svědomí a každý den si říkám,že musím.....nemůžu se k psaní dostat......Další dílek bude pravěpodobně až přístí týden...nezlobte se a zachovejte mi prosím svou přízeń .................... Vaše autorka :)

Špatný rádce 29. část

19. května 2015 v 20:21 Špatný rádce
Míša se vzbudila ještě o něco dřív něž jí zvonil budík do školy a zaposlouchala se do ticha, které vládlo bytem.
....Elina už asi odešla do práce, je tu sama...hmmmm......pokývala hlavou a pomalu z postele vylezla.
Mrkla při tom na hodiny, aby se ujistila, že má ještě čas a sáhla do kapsy kam včera strčila v rychlosti strčila útržek s Mirovo číslem.
"Super.." nahodila Míša vítězoslavný úsměv a do papírku dvěma prsty cvrnkla.
...Ještě dneska mu zavolá....má svůj plán a vsadí se, že vyjde...to se bude Elina divit.....ale co říkala,jí to přece....
Položila Míša papírek na stůl vedle počítače a znovu se zadívala na hodiny.
...Je fakt brzo no, ale coooo, tak ho vzbudí......zašklebila se a trochu sebou trhla.
...Co to bylo? Že by byla Elina ještě doma?.... došla Míša potichoučku až ke dveřím pokoje a zaposlouchala se.
...Nic...ticho....že by to bylo z chodby?....Nemá moc chuť se se svou sestrou teď vidět, musela by se zas přetvařovat jak jí mrzí, že na ní byla hnusná,ale....nemrzí...to ona je hnusná na ní....zanedbává jí...kašle na ní...kvůli tomu kreténovi a je to čím dál tím horší....dřív k němu chodila jen na noc .. a slibovala jak spolu pak po škole někam půjdou....nešly samozřejmě.... a teď....teď si s ním klidně odjede i na dva dny a jí tu nechá samotnou......tak to teda né...ona už se postará aby se to změnilo a Eliš byla zas jen její...jako to bylo vždycky.....nemá mámu ani tátu...má jen jí.....nedá jí nikomu....nechce být sama.......přešel Míšin výraz do ublíženého a ona pomaloučku pootevřela dveře svého pokoje.
....Ne...není doma, už šla......zadívala se Míša na Eliščiny domácí pantofle pod věšáčky s lehkými bundami a s úlevou vykročila ke koupelně.
....Pak mu zavolá, ale ještě to pořádně promyslí...nic nesmí selhat.....


Miro seděl ve zkušebně na staré ošoupané sedačce a nervózně poklepával prsty o její řídkou a dávno už neurčitě barevnou plochu.
...Do riti...kde zasa je....už dávno mali skúšať.... mračil se a kluci, kteří se raději neodvažovali ani pípnout se jeden po druhém vytratily před zkušebnu aby Matějovi zavolali a popohnali ho.
Dobře věděli jak je Miro na jejich pozdní příchody háklivý a dá jim to pak sežrat úplně všem.
To, že když se opozdí on už nikdo řešit nesmí, raději přehlíželi.
Protože když se jejich kapelník naštvě je prostě lepší ho nedráždit.
Jako teď.
" Seriem, kde ste..." dolehlo po chvíli až k nim a Vojta, který držel u ucha vyzvánějící telefon jen na ostatní protočil oči.
"No ten se zas vyspal...si nevrznul asi..." procedil jetě tiše mezi rty a hovor, který mu Matěj stejně nebral vytípl.
"Čo!!! Hovorili ste niečo?" mračil se Miro dál a propaloval kluky, kteří se neochotně šourali otevřenými dveřmi zpět do zkušebny, pohledem.
" Néé...né...nééé" ozvalo se sice tiše, ale sborově a Miro se prudce postavil na nohy.
Tohle ho prostě vytáčelo.
....Keď sa povedalo, že v tri ...tak jednoducho v tri....čo je na tom ta složité?..... podíval se Miro znovu na hodiny na svém mobilu a hlasitě zafuněl nosem.
Bylo skoro půl čtvrtý a Mirův telefon letěl kamsi doprostřed sedačky.
"Tak to rozpustíme....zajtra o šiestej...RÁÁÁÁÁNOOOOO a je mi fuk čo kto máte....poďakujte Mattovi..." sehnul se Miro pro svůj odhozený mobil a aniž by zbytku kapely věnoval jeden jediný pohled prošel dveřmi ze zkušebny ven.
"No počkeeej já musím...." dolehl k němu ještě hlas jednoho z kytaristů, ale Miro už neminil o ničem diskutovat.
"O šiestej,,,," zvedl ještě pravou ruku se vztyčeným prostředníkem a v druhé ruce zmáčkl centrální zámek svého auta, aby do něho vzápětí nasedl a šeslápl plyn.


"Ty vole to je kokot..." ulevil si Vojta a nakopl roh sedačky tak silně až mu křuplo v palci u nohy.
"Kdo, vole Matěj nebo Miro..." zašklebil se Dominik a stočil svůj pohled na posledního a profesně nejmladšího člena lapely.
Jakub stál a trochu nevěřícně koukal z jednoho na druhého.
"Si zvykej vole...když si nevrzne mu hrabe...no jasně že voba" odpověděl v jedné větě Vojta i Dominikovi a se stále zkřivenou tváří od bolestti se na sedačku sesunul.
...To mu tak ještě scházelo....přerazil si palec.....kvílel v duchu a stejně tak jako oba kluci otočil hlavu ke dveřím, ve kterých se právě objevil uřícený Matěj.
"Sorry volové, jsem musel....." funěl s jazykem doslova na vestě a roztrřitě těkal očima po zkušebně.
....No jasně.....není tu....tak se nepletl...to auto co ho málem smetlo na přechodu byl Mirec.....do prdele to je zas průser.....svezl se Matěj na seačku vedle Vojty a rezignovaně vykulil oči.
"Sem chrápal no...malej celou noc i dopoledne prořval..." přejel si dlaní obličej a cítil na sobě pohledy všech svých tří spoluhráčů.
"Byl na sranej co?" dodal Matěj ještě tiše a Vojta jen pokýval hlavou.
" Jako prase vole, tak jdi zas chrápat ať si tu ráno v šest..."
" V šest ?..." nevěřil Matěj svým uším a znovu si projel obličej dlaní.
.....To snad né....jak má zas doma vysvětlovat, že jde zkoušet tak brzo ráno...
"Já mu zavolám..." šeptnul Matěj skoro neslyšně a i on se bez dalšího pohledu na zbytek kapely vydal k východu ze zkušebny.


Míša byla ve škole jak na trní a víc než na učení myslela na to jak celé udělat aby Miro a ani Elina nic neprokoukli.
....Musí být naprodto přesvědčivá až mu bude volat a hlavně...hlavně musí zjistit, aby v tý chvíli nebyla Elina s ním...to by byl risk.....co mu řekne už má tak nějak vymyšlené...tak jen nic nepokazit.....přemýšlela Míša nad svým plánem a doufala, že už co nevidět zazvoní.....konečně poslední hodina.
Je sice nervózní, ale vyjde to....musí.....dostane toho pitomce na lopatky a Elina konečně uvidí co je zač.....usmívala se Míša škodolibě a do uší se jí konečně zařízl školní zvonek oznamující konec vyučování.
....Tak zajde někam do parku...sedne na lavičku, nějakou osamocenou a zavolá.....


Miro projel křižovatkou a stále zamračený přemýšlel jestli ještě Elišku stíhá v práci.
Mohl by jí překvapit a někam pozvat.
Zkouška není a domů se mu nechce.
...Sakra kokot ho nasral...to zasa mal isto doma nejaký problém....to je stále niečo teraz...ale to nepojde....je tz síce kamoš..aj ked ho poslednou dobou serie po všetkých stránkách, ale kapela musí šlapať... kým to nezvláda.....bude sa s ním musieť prehovorit...a teraz bude hovoriť on.....nie Matt...už od neho nechce nikdy počuť nič na adresu Elí....kým si sám u seba nezametie.....přemýšlel Miro dál a cítil jak se čím dál tím víc mračí.
....Ide za Elí a hotovo...urobí si pekné odpoľudne....prekvapí ju.........zahnul Miro do postraní ulice. právě ve chvíli kdy mu zazvonil mobil.
"Áno...." ohlásil se přes hands free aniž by viděl kdo mu vůbec volá..............


Pokračování příště...................

Špatný rádce 28.část

13. května 2015 v 20:55 Špatný rádce
"Fuu.." oddychla si potichu Míša a zastrčila kousek novin s Mirovým číslem do kapsy.
...Ještě srovnat kabelku....přemýšlewla jak vlastně Eliščina taška stála a konečně taky postřehla,že v koupelně už žádná voda neteče.
"Vydrrrž Eliš, už jdu..." zavolala Míša pro jistotu, směrem ke koupelně a trochu kabelku na botníku posunula.
...Jo snad takhle byla....dýchala Míša nervózně a znovu tašku očima zkontrolovala, to jediné co teď potřebovala bylo, aby Eliška něco poznala.
" Tak jsem tu, promiň Eliš, jsem se zadívala na televizi. Tak ukaž, zádička budeš mít jako nová.." nahodila Míša úsměv a sáhla po houbě plné pěny.
"To je dobrý Míšo, já bych to zvládla, se jdi klidně dívat...." pokrčila Eliška rameny a otočila se k Míše zády.
"V poho Eliš.." sedla si Míša na vanu a na houbu sprchového gelu ještě trochu přidala.
Dotek houby z té hrubší strany byl příjemný a Eliška přivřela oči a trochu se nahrbila.


"No Mirkoooo, čo to ako.." spustila Mirovo matka do telefonu místo pozdravu a Miro protočil oči.
...Tak toto přesne čakal....
"Mama, mamkaaaa..." pokusil se příval jejích slov zastavit a nadechl se aby jí dokázal přerušit.
Věděl, ale že to je téměř nemožné a tak vdechnutý vzduch opět hlasitě vyfoukl a jeho oči se znovu protočily.
"No len nevzdychaj, robíš si z mamy dobrý deň a...." spustila Mirovo matka ještě o trochu intenzivněji a Miro si telefon od ucha kousek vzdálil.
Špulil při tom pusu a ohrnoval nos tak, že kdyby ho jeho máma měla možnost teď vidět, jen u káravých slov by jistě nezůstalo.
"Jeeee mamaaaaaaaa..." přiložil Miro po chviličce telefon zpět k uchu a v hlavě v rychlosti rovnal slova.
Svou matku nadevše miloval, ale někdy jí vůbec nerozumněl.
....Přece jí říkal, že nemá moc času a ikdyž jí nakonec slíbil, že se staví, bylo to spíš proto, aby už nenaléhala.
.....To to nechápe? Nemal čas!!!! ......
"No žiadné...jéééé mamaaa...ako dlho si tu nebol a keď už prídeš na mamu kašleš.." pokračovala,ale jeho máma dál a Miro rezignovaně svěsil ramena.
" Mama nekašlem na teba, len...len...len som tam jednoducho nebol sám..." řekl víc než tiše a téměř okamžitě by si za ty slova nejraději dal pár facek.
Mámin hlas na druhé straně ztichl a Miro si dlaní přejel tvář.
...Tak a teraz to začne.....


"Eliš, chtěla jsem.....nezlob se na mě...omlouvám se ...jsem to tak nemyslela....." ssoukala ze sebe Míša, připravená slova, sotva Eliška zabalená v osušce vyšla z koupelny a turbanem z ručníku na hlavě zamířila do kuchyně, k lednici, aby si nalila vodu.
Zůstala,ale s tukou na jejích dveřích, stá a pomalu se na svou sestru otočila.
...Slyšela dobře???? Míša se omlouvá????....No né že by za to co udělala neměla, ale proč má zas tak divný pocit,že to nemyslí upřímně???......přemýšlela Eliška a změřila si svou sestru pátravým pohledem.
"Míšo, já nepotřebuju aby ses mi omlouvala...já bych byla jen ráda aby sis příště takovéhle chování odpustila, myslím,že nemáš nejmenší důvod se takhle chovat, já a ani Miro jsme ti nic neudělali...byla si............."
...."já vím, já vím Eliš, promiň prosíííím" skočila Míša Elišce do řeči a se silným sebezapřením se své setře vrhla kolem krku.
"Tak už se nezlob Elinoooooooooo" zakníkala Míša své setře do ucha a ikdyž by teď nejraději pištěla že, aby se z toho pitomce nezbláznila,že je to debil, pitomec a ještě něco mnohem horšího, vlepila raději Elišce polibek přímo na ucho.
....Tohle přece musí zabrat....sakra tak co má ještě udělat, aby jí sežrala, jak moc jí to mrzí....


"Ako sám Mirko? Chceš tým pvedať,že u si si konečne našiel normálnu priateľku, že už to niesú len tie tvoje, ako hovoríš kamošky??? No to tým viac si mal prísť, nie? Sakra Mirko, samozrejme s ňou, to už ťa naozaj musím prosiť či by si mi svoje dievča predstavil " uslyšel Miro slova, která přesně čekal a znovu hlasitě vzdychl.
"Mama Elí nieje......." pokusil se Miro příval maminých vyčítek zastavit,ale opět to byla ona kdo měl hlavní slovo.
".....Hmmmmm tak Elí povedáš, pekné meno....tak hovor...aká je, čo študuje....ako dlho ste spolu ???" pokládala matka Mirovi jednu otázku za druhou a on byl v postatě rád,že na ně ani nestíhá odpovídat.
...Čo ho to len napadlo...povedať jej meno...mamae nikdy mená svojích báb nehovoril a vraj čo študuje....boha...ona už dávno neštuduje...... kroutil Miro rty a přemýšlel jak co nejrychleji hovor s matkou ukončit.
"Mama prepáč, niekto zvoní, ti pak cinknem..." zalhal jak nejvěrohodněji to dokázala hovor své matce vytípl.


Eliška se natáhla na postel a zavřela oči.
....Míša se tak moc omlouvala...tak proč z toho nemá radost....co radost?.....jí to ani netěší......přitom by měla být ráda,že si uvědomila jak šoatně se chovala...jenže....proč má pocit,že je v tom ještě něco jiného......zná Míšu od malička,,,,vychovala jí...je to její princezna.....né , ale tohle co dnes předváděla se jí moc upřímné nezdálo.....nerozumí tomu....ale ..co když....co když se plete a křivdí jí.....achjo.......přemýšlela Eliška a tak trochu zmatená svými pocity sáhla po mobilu, která jí právě oznamoval příchozí zprávu.
...DOBRÚ NOC MOJA, PEKNE SA VYSPI, ZAJTRA SA OZVEM. M.....
Četla Eliška zprávu od Mira a mírně se usmála.
...Jemu vlastně teď taky moc nerozumněla, ale snad to vše bylo tak jak říká... ale stejně není hloupá,že mu uvěřila,že se tam v té šatně nic nestalo...ta holka byla přece tak mladá a krásná...nemůže se s ní srovnávat....co když má Míša pravdu?.....NE nechce na to myslet.....
zkousla si Eliška spodní ret a i ona Mirovi odeslala zprávu s přáním krásných snů.



Pokračování příště...........

Špatný rádce 27.část

8. května 2015 v 12:57 Špatný rádce
"Nooo tak jsem myslela,že ti udělám radost,že na kafíčko budeš mít chuť" nahodila Míša zklamaný výraz a dál sledovala jak si Eliška urovnává pantoflíčky mezi boty pod věšákem.
"Jooo, tak děkuju.." věnovala Eliška Míše konečně kratičký pohled a zamířila kolem ní do koupelny, aby si umyla ruce.
"Tak jak si se měla?" zeptala se Míša znovu a trochu ohrnula vrchní ret.
...Tak počítala, že to asi nebude jednoduché, ale že se k ní její sestra bude chovat takhle odtažitě, zase tak moc né....vždycky přece stačilo aby se na ní usmála, nebo jen uvařila to kafe a Elina změkla....přemýšlela Míša o dalším postupu a sundala z věšáčku malý ručníček, aby ho Elišce podala.
"Dík...tam dosáhnu" byla,ale Eliška dál nepřístupná a Míša se nuceně usmála.
"Vím..no jsem ti ho chtěla podat.." spustila Míša ruce podél těla a znovu svou sestru sledovala, jak si utírá ruce a vrací ručník na věšák.
"Eliiiš.." zkusila Míša Elišku, která se kolem ní znovu protáhla a zamířila ke stolečku s kávou, chytit za ruku a zadržet jí.
"Míšo prosímtě, jsem unavená...děkuju za kafe....potřebuju si odpočinout" dočkala se,ale jen odmítavé reakce, ale zároveň v ní také vycítila příležitost.
"Eliiiš, tak co potřebuješ, řekni donesu ti to, nebo jestli máš hlad, žízeň...na dej si bobíka pod nohy..polštářek...donesu ti polštářek.." spustila Míša příval nabídek a přistrčila Elišce pod nohy malou plyšovou kostku.
"Míšo...nepotřebuju nic, jen si odpočinout a...vypít to kafe.." zvedla Eliška k Míše konečně oči a absolutně nevěděla co si myslet.
...Že by jí to jak se chovala než ona s Mirem odjela, opravdu tak mrzelo?....No možná...na přemýšlení tu měla času dost....uvažovala Eliška a pokoušela se zapátrat v Míšiných očích.
Ale za tu chvilku než Míša uhnula pohledem, tam opravdu nic neviděla.....


Miro se s funěním svalil na sedačku a založil ruce za hlavu.
...No to bol teda podarený výlet...toto naozaj nečakal... a ta Barka...koza jedna...pokazila čo sa dalo....Elí bola smutná....no..veď napokon naozaj nič neurobil....na tie kozy jej siahnuť musel....potreboval to trsiatko...nebola to jeho chyba....pre Elí jej nikam nesiahala aj Jožo jej to potvrdil.....a eště aj presto sa musel ospravedlňovat, že nič neurobil....veď neurobil.....no dobre aspoň, že Elí nieje hysterka.....a nerobila žiadné scény...isto mu uverila, že o nič nešlo a Barka je koza...koza...koza.....rozebíral Miro v duchu své pocity a ten jediný proč mu vlastně tak moc záleží na tom, aby mu Eliška uvěřila, opět nedokázal identifikovat.
...Ani tej mame sa už neozval...mal by to urobiť....přehodil raději své myšlenky úplně opačným směrem a sáhl po mobilu, který než se svalil na sedačku odhodil právě někam tam kde má ted zadek.
"Do riti..." bručel Miro, když mu telefon pod jeho pozadím stále proklouzával a trochu víc se nadzvedl.
" Konečne.." zabručel znovu a v seznamu vyhledal číslo své matky.


Míša seděla naproti Elišce, která pomalu usrkávala z kávy a přemýšlela.
...Bude se muset ještě o trochu víc snažit...Elina je asi fakt dotčená...sakra...myslela si, že jí položí na lopatky "cobydup" ale moc se jí to nedaří...jenže jestli chce mít se svým plánem úspěch...musí no....zadívala se znovu Míša na svou sestru a maličko se k ní naklonila.
"Elinoooo, Elíííš.tak už se na mě nezlob, promiň no, jsem to tak nemyslela, omlouvám se...." soukala ze sebe Míša slova omluvy, ale sama cítila jak horko těžce z ní lezou..
..Snat to Elina nepozná...a nebude o jejich upřímnosti pochybovat...říkala si a lehce se dotkla Eliščiny ruky.
"Já se nezlobím Míšo, ale tohle už nikdy nedělej...ano?" stáhla Eliška svou ruku z pod Míšiny a slabě se usmála.
"Půjdu si dát vanu..." dodala pak jen tak mimochodem a ze sedačky se zvedla. Nechtěla dál poslouchat Míšiny omluvy, ať zněly jakkoli, Eliška z nich dobrý pocit neměla.
Miša, ale opět vycítila svou příležitost a i ona vyskočila na nohy.
"Přijdu ti umýt záda.." lísla se k Elišce, která se nestačila ani nadechnout a objala jí kolem krku.
"Jooo Eliš?" zeptala se Míša o něco naléhavěji a Eliška kývla.
"Jo přijď.." pokývala slabě hlavou a pomalu se došourala do koupelny.
Nechtěla tuhle situaci dál hrotit a co když přeci jen to Míša myslí upřímně, zapochybovala Eliška na okamžik o svých insinktech a zavřela se v koupelně.


"Jo!!!" sevřela Míša ruku v pěst s chvíli čekala.
Voda v koupelně už tekla plnýn proudem a ona opatrně otevřela Eliščinu kabelku.
...Tady.." sešpulila po chvíli hledání Míša rty a s novým pohledem na dveře koupelny vymáčkla seznam na Eliščině mobilu.
"Jasně......" tlouklo Míše srdce jako o závod a ona v rychlosti urvala kousek starých novin co ležely na botníku.
....775 psala rychle obyčejnou tužkou povalující se tamtéž a ani nepostřehla, že v koupelně se proud vody zastavil.......


Pokračování příště.........

Špatný rádce 26.část

1. května 2015 v 17:29 Špatný rádce
Eliška pomalu otevřela oči a zadívala do okna, bylo pootevřené a do pokojese jím draly sluneční paprsky.
Mirův dech jí jemně ovíval krk a ruka,kterou jí objímal v pase jí k sobě pevně tiskl.
...Pohnuly se za celou noc vůbec?.... napadlo Elišku a v mysli se vrátila k noci, kdy se jí Miro snažil políbit a milovat se s ní.
Bylo to tak příjemné...jenže...ona nemohla....ačkoli ho má tak moc ráda, po tom divném večeru ..prostě nemohla ikdyž chtěla...opravdu chtěla....poprvé co se znají a scházejí...ho odmítla....a se slovy,že je unavená se k němu otočila zády....musela dlouho by jeho polibkům odolávat nedokázala...musela se otočit...musela...ikdyž jí srdíčko pukalo....moc jí to bolelo a stále bolí...přesvědčovala Eliška sebe samu,že udělala správně a s dalšími myšlenkami znovu přivřela víčka.
....A on...on už neřekl ani slovo, jen jí objal ...vůbec neví kdy usnula....co když se na ní zlobí?....Ne to by jí přece neobjímal...Možná ho neměla odmítat, ale....cítila se opravdu špatně....jenže...má ho ráda a co on vlastně udělal?...Říká,že nic, ale i s tím nic se tam včera cítila stará, ošklivá nadbytečná a .....
"Dobré ráno.." vyrušil Elišku z přemýšlení Mirův tichý hlas a ona znovu ucítila jeho dech na svém krku.
"Dobré.." polkla Eliška a ať chtěla nebo né celým jejím tělem projela vlna vzrušení.
"Ako si vyspala?" mluvil Miro dál tiše a přitiskl své vlhé ty na Eliščinu šíji.
" E... moc né" neubránila se Eliška vzdechu a víčka ješt víc stiskla.
"Ani ja..." přejel Miro svými rty znovu její krk a a o maličko těsněji se k Elišce přitikl.
"Elííí, ja...ospravedlňujem sa za včerajšok, naozaj som nič...." vyjel Miro dlaní z Elišcina bříška až pod její tvář položenou na polštáři a jemným tlkakem jí otoči hlavu tak aby se ji, ted když se sám nadzvedl, mohl podívat do očí.
"Pozri sa na mňa prosím..." měla Eliška, ale oči zavřené a doufala, že tak spíše odolá jeho dotykům a i vzrušení, které cítila na svém zadečku.
"Miro já..ti nic nevyčítám...ani nemůžu, jen...cítila jsem se...." otvírala Eliuška oči jen velmi pomalu a Miro,který se jejím nočním odmítnutím cítil tak trochu potupený, v nich znovu mohl spatřit smutek, ale i lásku, kterou v nich vídával snad pokaždé kdy se do nich podíval.
"Já viem Elí..naozaj prepáč..." přerušil Miro Elišku lehkým polibkem a už si opravdu přál tuhle situaci ukončit.
Nebyl zvyklý se ženám za své činy omlouvat a už vůbec né je prosit o přízeň a sám sebe tak trochu nepoznával.
....Čo ho tak núti sa Elí ospravedlňovať, keď naozaj nič neurobil a aj keby urobil, veď sa predsa nemusí zpovedať...no chceli si užit pekný výlet, ale pokazilo sa...do riti, ved nič zlé neurobil, chce ju....prečo ho odmietla...toto mu baby nerobia..... tloukly se v Mirovi myšlenky potupy, touhy, špatného svědomí a aniž by si to uvědomoval i lásky a znovu svůj obličej sklonil až přímo k tomu Eliščinu.
"Nič zlé som neurobil" šeptl jí přímo do úst a palcem ruky, kterou měl stále položenou na její tváři pootevřel Eliščiny rty tak, aby bez varování a hladce spojil jejich jazyky.
Nechtěl už se cítit tak jak se díky celé téhle situaci cítil a dost na tom, že ho Elí odmítla v noci.
...Teraz už nie...je jeho oba jeho....


Míša popocházela ve smém pokoji sem tam a co chvíli se zastavila u okna.
...Sakra tak kdy už konečně přijedou...mračila se a nejméně po sté se podívala na hodiny.
...Půl páty...už by snad konečně mohli dorazit...uvažovala a trochu zbystřila pozornost.
Z poza rohu se právě vynořila černá Audi a mířila si zo přímo k jejich domu.
...Konečně...našpulila Míša rty a trochu od okna odstoupila.
...Nemusí vidět, že je vyhlíží a taky doufá,že ten pitomec s Elinou nepůjde nahoru...není na něho zvědavá...potřebuje jen jí....svojí praštěnou ségru.....musí na ní zapracovat....pěkně to tu vymyslela a svůj plán musí začít hned realizovat...budou pak zase jenom spolu...jako dřív....špulila Míša dál rty a za záclonou sledovala jak její sestra vystupuje z černého auta a obchází ho.
" Ježiiiiš..." ulevila si Míša znechuceně když i druhé přední dveře se otevřeli a Miro její sestru stáhl k sobě na sedalo aby jí políbil.
"No tohle fakt vidět nepotřebuju.." ohrnula Míša vrchní ret a trochu vyplázla jazyk.


"Cinknem ti hej?" usmál se Miro a pohladil Eličce odhalená kolena.
"Hmmm.." usmála se i Eliška položila svou ruku na tu Mirovo.
"Tak ahoj..." dodala a zadívala se na jejich spojené ruce.
...Už jí bylo líp...napětí, které je od včerejška provázelo, jakoby zůstalo v Košicích a Eliška se po dnešním ránu cítila mnohem lépe a nakonec i byla ráda, že Mirovi v noci odolala...o to krásnější to ráno bylo.....přemýšlela a ucítila Mirovi rty na své tváři.
"Tak domluvené, maj sa moja.." zašeptal a Eliška se spokojeně přivřela oči.
"Jo..ahoj" zvedla se z Mirova klína na nohy a její pohled se automaticky stočil k oknům jejího bytu.
....Míša...projelo jí myslí a jejich hádka před odjezdem jakoby znovu ožila.
"Tak čau bejbee.." dolehlo ještě k jejím uším spolu se zabouchnutím dveří a nastarováním auta.
"Čau.." špitla Eliška už jen do prázdna a pomalu s taškou v ruce vykročila k domovním dveřím.



Míša postavila na stolek hrnek s horkou vonící kávou a čekala.
...Už by tu měla být...přece se tam nebudou vocumlávat celou věčnost....vzdychla opovrženě a zaposlouchala se do zvuku klíčů, který právě její sestra strčila do zámku.
"Ahoj Eliš.." byla Míša rázem ve dveřích předsíně a výraz, který nasadila by odzbrojil snad každého.
"Ahoj.." odpověděla, ale Eliška bez jediného pohledu na Míšu a odhodila tašku na zem.
"Jak si se měla? ..Udělala jsem ti kafe.." zkoušela Míša opatrně navázat hovor a sledovala jak Eliška skopává pantoflíčky z nohou.
"Jo dobře a děkuju, ale to si nemusela, bych si ho uvařila sama.." byla Eliška stále odměřená a nedávala své sestře moc šancí na navázání hovoru.


Pokračování příště............