KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Červen 2015

Špatný rádce 34.část

29. června 2015 v 19:37 Špatný rádce
Miro seděl v malé kavárně a rozhlížel se.
...Spozná ju...Elí mu ukázala fotku...ako si len može myslieť,že by jej naletel...takej......snažil se v mysly najít výraz, který by Eliščinu sestru vystihl a zadíval se na tmavovlásku, která právě vstoupila.
Zamířila přímo k němu a Miro trochu poposedl.
....Tak poď... přimhouřil trochu oči, ale výraz jeho obličeje byl neutrální.
Sledoval jak se k němu Míša s úsměvem blíží a pokusil se rty donutit k témuž nic neříkajícímu śměvu.
"Dobrý deň.." vstal a natáhl k Míše,která už stála přímo u stolu pravici.
" Šmajda...těší ma"
" Ho..rká.." vykoktla Míša přijmění, které jí právě napadlo a s nervozitou si uvědomila,že až tak dokonale připravená není.
...Musí se vzchopit, nic na ní nesmi poznat...burcovala Míša sebe samu a pomalu se proti Mirovi usadila na židli.
"Čo si dáte?" zeptal se Miro a lehce se podrbal na tváři.
"No kafe...třeba" koktla Míša, která na takovéhle otázky nebyla připravená a z kabely vyndala sešit s tužkou.
Miro ho sjel pohledem a s úsměvem u číšníka, který dorazil ke stolu objednal kafe.
"Tak začnime, mám vyše pol hoďku.." podíval se Miro na Míšu trochu zkoumavě a jeho oči znovu spočinuly na sešitě, který Míša položila na stůl.
"Dobře..." snažila se na sobě Míša nedat znát nervozitu a sešit před sebou otevřela.
" To to budete písať, všetko? Nemáte diktafon, či niečo také? A odkial,že to ste?..." rozhodl se Miro Míšu nešetřit a dál upřeně sledoval sešit a jeho linkovanou dvojstranu.
"No...se mi rozbil, musím...to psát.." lapala Míša pod Mirovými otázkami po dechu a její snaha vypadat naprosto klidně, jí doslova vybíjela.
.....Ježiši, není to tak jednoduchý jak si představovala....proč se jí ptá na takový pitomosti.... ona je tu od toho aby se ptala.....přemýšlela překotně a Miro,který byl naprosti v obraze se začínal bavit.
"No a odkial,že ste, viem hovorila ste to do telefona...no zabudol som, nejaký začínajúci časopis..o hudbe?" zeptal se a zadíval se Míše do obličeje.
"Jojo začínající, mě právě poslali udělat tenhle rozhovor..." donutila se Míša zvednou k Mirovi a oči a maličko se od stolu odsunula, aby se pokusila dát si ve své minisukánce nohu přes nohu.
...No máš je pekné no....pomyslel si Miro a lehkým úsměvem svůj pohled vrátil k Míšinu obličeji.
"Tak ako ste hovorila ten názov.." zeptal se znovu a trochu uhnul rukou číšníkovi, který stavěl na stůl Míšinu kávu.
"Dakujem..." kývnul Miro hlavou a jeho oči se znovu zapíchly do Míšiny tváře.
Červenaly se jí tváře a Míša horečně přemýšlela jak vlastně do telefonu Mirovi časopis, který údajně zastupuje, prezentovala.
" No prečítame si to....dajte zmluvu a ideme ďalej, naozaj nemám toľko času.." ťukl Miro prstem do stolu a sledoval jak Míša přehodila nohu přes druhé koleno.
....Musí to dokázat...přišla ho sem okouzlit...né s ním diskutovat o nějaké smlouvě...ježiši co to po ní chce....myslela, že mu položí pár otázek bude s ním flirtovat a pak....no pak by se vidělo.....ukázala by Elině, že jede po mladejch... a on....on zatím mele cosi o nějaké smlouvě....jaké? Nemá...kde by jí vzala.....musí na něho jinak....sakriš....ale jak?.....
Burcovala Míša znovu síly a i přes svojí nervozitu nasadila neodolatelný úsměv.
"No jasně...smlouvu, je v kanceláři....jsem roztržitá, jsem jí tam zapomněla.." zamrkala Míča černě namalovanýma řasama a lehce si rukou přejela nahé stehno.
"Tak co kdybysme si domluvily schůzku jinde, zítra...u nás v kanclu....bude tam klid a smlouva taky...bude...i diktafon..." našpulila Míša rty a koketně usrkla ze své kávy.
....Jo takhle to měla dělat už od začátku...chytí se a ona už je trochu klidnější.....kouká se na ní...určitě bude souhlasit...kancl nějakej vymyslí.......uvažovala a sledovala jak Miro lehce pokýval hlavou.
....Tak o toto ti ide, dobre... pomyslel si Miro a lehce se k Míše naklonil.
"Naozaj? Kľud?" zeptal se s významně pozdvihnutým obočím a tak aby to Míša nemohla, přehlédnout sjel očima její kolena.
....Mám ho....zajásala v duchu Míša a i ona se lehce k Mirovi naklonila.......


Pokračování příště..............

Špatný rádce 33.část

21. června 2015 v 18:43 Špatný rádce
"Ehmmm" pokýval Miro hlavou a trochu poposedl, aby Elišku, která právě tiše a se sklopenou hlavou skončila svou zpověď, mohl těsněji obejmout kolem ramen a přitisknout jí k sobě.
"Prečo si mi to už nepovedala?" zeptal se ještě, ale vlastně ani žádnou odpověďvlastně ani nečekal.
Cítil jak se Eliška lehce zachvěla a to,že jí není zrovna nejlépe, mu blo víc než jasné.
...Ako je to len možné, veď ju vychovala?....Nemá najmenšie právo ju súdit a čo jej urobil on,že ho nesnáša...vzal jej Elí?....To predsa...no počkaj ty potvora.... uvažoval Miro a ucítil Eliščino nové zachvění.
"Je ti zima moja?" zeptal se a sklonil k Elišce hlavu.
Ona se ale stále dívala do země a se musel opravdu snažit aby jí levou rukou zvedl obličej přímo k tomu svému.
" Promiň.." pípla Eliška a lesk v jejích očích prozrazoval slzy, které se jí do nich tlačily.
Tak moc se styděla a vlastně i bála.
...Co když se teď naštve a opustí jí....a... a Míša? ...Jak jen mohla?...Co mu vlastně do toho telefonu řekla? ...A kde vzala jeho číslo? ..Ukradla jí ho?...To by, ale znamenalo,že jí vlezla do mobilu.... přemýšlela Eliška a pokusila se hlavu zase sklopit.
"Nie.....ty sa nemáš za čo ospravedlňovat, jasné?" přidržoval Miro stále její obličej proti svému a lehce svými rty přejel po těch Eliščíných.
" Počúvaj moja, urobíme to takto...." Přitiskl Miro nakonec své rty na Eliščiny pevně a ještě, jak to jen nejvíc šlo, ji k sobě přitáhl.


Míša ležela na břiše na posteli a a listovala v učebnici do školy. Snažila soustředit,ale nešlo to. Myšlenkami byla stále u Mira.
...Skočil na to..je to fakt idiot....alé néé, to ona je dobrá...tolik se bála a nakonec si on naběhl sám, zavolal jí.....teď to teprve rozjede....vyřadí ho jak maličkatou figurgu na šachovnici.......usmívala se Míša a knížku s pořádným bouchnutím zaklapla, aby se spokojeně přetočila na záda a protáhla se.
Klíče právě zarachotily v zámku a Eliščino ahoj se rozlehlo po bytě.
"Ahoj, no kde si mám hlad jako vlk" byla Míša v mžiku na nohou a přiskočila k Eličce s polibkem.
"Ukááá co máš?" sklonila se Míša k plné nákupní tašce a Eliška se musela opravdu hodně snažit aby na sobě nedala nic znát.
"Tak normálně, bylo tam hodně lidí" odpověděla jak nejlhostejněji dokázala a sledovala Míšu, která už vlekla plnou nákupní tašku do kuchyně a překotně její obsah vyndavala na stůl.
"Mňam.." vyjekla Míša a vítězoslavně si nad hlavou zamávala zmrzlinou.
"Říkala si,že máš hlad" sledovala Eliška dál sou sestru a přemýšlela, jestli je opravdu tak dobrá herečka nebo je prostě jen krutá...přece jí tak špatně nevychoválala?....
"No mám, uvaříš něco viě Eliiiiiš.Já si zatím schlamstnu zmrzlinku." nahodila Míša prosebný výraz a Eliška s velkým sebezapřením kývla.
"Jo ...něco jo..." dodala ještě a s myšlekou, jak by se asi její sestra tvářila kdyby věděla,že tuhle zmrzlinu držel ještě před chvílí v ruce Miro, tvářila, začala popmalu vše co Míša vyházela na stůl uklízet.
"Tak dík, něco dobrýho...jo Eliš abych nezapomněla, zítra nevím kdy přijdu, máme něco ve škole.." dodala ještě Míša naprosto normálním tónem a Eliška cítila stejné zachvění jaké jí provázelo i tam, venku s Mirem.
...To jí,ale objímal...teď se musí snažit, jen ona sama aby Míša nic nepoznala....slíbila to Mirovi a ikdyž jí to opravdu moc bolí...musí to hrát s ní......uvažovala Eliška a pokusila se na svou sestru usmát.
"No já taky, musím zůstat dýl v práci, tak já toho uvařím víc a dáme si to i zítra, jo?" vysoukala ze sebe Eliška s vypětím sil a Míša už s plnou pusou zmrzliny kývla.
"Jasně, pohoda" zabrblala a bez toho, že by se dál snažila Elišce nějak pomoct se zavřela v pokoji.
...Potřebovala přemýšlet....
...Zítra je její velký den.....


Pokračování příště........

Špatný rádce 32.část

13. června 2015 v 8:03 Špatný rádce
"Podáš mi ho prosím..." popošel Miro pár kroků směrem k Eličce, která stále sledovala jeho blikající a zvonící mobil a vůbec nechápal, proč mu ho nepodává.
"Elííí.." sáhl Miro po svém mobilu lehce ho Eličce vytáhl z ruky, aby se sám podíval na jeho displej.
...Iba nejaké číslo... pomyslel si právě v okamžiku kdy mobil opět ztichl a Miro svůj pohled znovu vrátil k Eličce.
Její výraz byl zvláštní a on čím dál tím víc ničemu nerozumněl.
"Čo je Elí?..." Nechápal Miro stále Eliščin výraz a spolu s obejmutím jejího pasu zastrčil telefon do kapsy.
...Predsa sa nič nestalo no....zavolajú znova....myslel si Miro,že Elišku trápí jen to,že mu telefon nestihla podat a trochu jí k sobě přitáhl.
"Není...cizí...já ho znám.." koktla Eliška naprosto tiše a její hezké tmavé oči se na MIra nejistě podívaly.
" Poznáš? Ako? A kto to bol? " nechápal teď Miro už vůbec nic a jeho oči se střetly s Eliščínými.
"Míša...." polkla Eliška a její oči se dál na Mira dívali hodně nejistě.
...Jakto? ...Nespletla se?...Kde by Míša vzala jeho číslo a proč by mu volala?..... přemýšlela Eliška hodně překotně, ale divný pocit, který z Míšina chování měla co se vrátila z Košic v ní sílil víc a víc....Její číslo přece zná.....navíc...přece ví jak Mira nemusí a kdyby se něco dělo, zavolala by přece jí,ale...proč mu volá?...Proč?....svíral se Elišce žaludek čím dál tím víc a v nemilé předtuše se i tak zdráhala uvěřit,že by Míša měla za lubem něco nekalého.
"Míši? Tvojej sestry? Prečo volá ku me na mobil? Si jej dala číslo?" byl Miro víc a víc zmatený a znovu svůj mobil z kapsy vytáhl aby v něm zmeškaný hovor našel.


Míša hlasitě dýchala a odhodila mobil na postel, ze které se prudce zvedla.
...Jako co jééééé??? Zas jí to nevzal!!! Debil....co jako nebere telefony, nebo co????....udělala Míša po pokoji pár rázných kroků a odhrnula záclonu na okně.
....Elina tu už za chvíli bude a ona není schopná se tomu kreténovi dovolat...to si snad dělá prdel...to neumí zvednout mobil,když mu zvoní.....soptěla Míša a zadívala se na chodník, který vedl rovnou k nákupnímu centru.
...Jestli šla Elina tam...jako,že asi jo...už tu pomalu musí být....podívala se Míša na hodiny a znovu hlasitě vzdychla.
...Zkusí to tak za pět minut znova...sakra...to už to snad zvedne.....


"Nemýliš sa?.." strčil Miro Elišce svůj telefon pred oči a sám se na číslo, které se na dispeji jako zmeškané objevilo, také zadíval-
"Ne..." pípla znovu Eliška a s očima upřenýma tam co Miro zakroutila hlavou.
...Ne neplete se, je to opravdu Míšino číslo....
"Prečo volá ku me, dala si jej číslo?" zeptal se Miro znovu a už trochu naléhavěji, nejen, že tomu za mák nerozuměl,ale to že by Eliška rozdávala jeho telefonní číslo, byť je vlastní setře se mu vůbec nelíbilo.
"Ne nedala, já nevím....nemá tě ráda.." vypadlo z Elišky ani nevěděla jak a ucítila jak Mirova ruka v jejím poase trochu povolila.
"Čo?.." pozvedl udiveně obočí a cítil,že teď už se ztrácí úplně.
...Nemá ho rada? ...Prečo?...Veď ju ani nepozná...přemýšlel a znovu pevněji upevnil svou ruku v Eliščině pase. Už zas měla sklopenou hlavu a on cítil nervozitu, která z ní vyzařovala.
...Tak to nie ďalší výlet s Elí si pokazit nenechá....
" No, tak fajn, sa jej opýtam..." pustil Miro Elišku z objetí a než k němu znovu stihla zvednout své vyplašené oči popošel s telefonem u ucha o maličký kousek dál.
"Dobrý deň tu Miro Šmajda, mal som od váš neprijatý hovor......" slyšela Eliška Mirův hlas a cítila jak se jí srdíčko dere do krku.
"Aha...áno....dobre...no áno....tak hej...to by bolo možné...tak domluvené....majte sa...dovi" zírala Eliška na Mira čím dál tím vyplašeněji a teď ani ona nevěděla co si mylset.
"Tak počúvaj moja, kým toto bola tvoja sestra, pak vie veľmi dobre klamať a ty mi pekne povieš všetko hej?" podal Miro zkoprnělé Elišce z auta tašku s nákupem a ještě než konečně zvedl ze země objemnou samonafukovací matraci, spojil svou dlaň s její.
"Ideme, tu nieje to správné miesto..." šeptl a s hlavou plnou všeho co se teď přihodilo odváděl Elišku směrem k místu, které bylo doposavad jen jeho a on doufal v jeho pohádkovou moc.
....Nie nič sa nepokazí...všetko má iste obyčajné vysvetlenie......


"JO..." vyšlo to, zaťala Míša vítězoslavně pěsti a z vysoka dopadla na svou postel.
...Nečekala sice, že zavolá on a v první chvíli se lekla, ale pak to dala...s přehledem...je dobrá...sežral jí to i s navijákem...je to debil...to pořád říká, jen Elina to prostě nevidí...má ho v hrsti...no ještě né, ale mít bude......usmívala se Míša škodolibě a zlomyslně zúžila oči.


Pokračování příště........

Špatný rádce 31.část

9. června 2015 v 19:53 Špatný rádce
"Kto to bol?" zeptal s Miro a stáhl ruku nataženou ke svému mobilu zpět.
"Já nevím, nějaké číslo...myslím..." nečetla jsem to odpověděla Eliška a mírně pokrčila rameny.
...Nedívala se přece kdo mu volá...to by jí an i nenapadlo...komtrolovat mu hovory....
"Hmmm sedem sedem sedem....nepoznám" zkoumal Miro svůj zmeškanmý hovor zamračeně vrátil telefon zpátky do držáčku.
"Zavolajú znova...." řekl spíš už jen sám pro sebe a pohodlně se za volantem usadil aby mohl nastarovat a rozjet se konečně tam, kde bude s Elí sám a nikdo je nebude rtušit.
...Sedm sedm sedm..." opakovala si v duchu Eliška a trochu se nad tím,že Míše začíná číslo úplně stejně usmála.


"Do prdele.." zaklela Míša a nakopla kamínek,který se jí válel u nohou.
...Konečně se odhodlala a zavolala a on to neveme...kretén.....teď aby to zkusila znova a znova bude muset sebrat odvahu...skřípala Míša zubama a další kamínek letěl od jejích nohou vzduchem.
"No nic no...tak za chvíli..." prskala Míša polohlasem a koukla na displej kolik je hodin.
....Má ještě čas...než Elina nakoupí je to vždycky nejmíň hodina...půjde pomaličku domů a zavolá po cestě, nebo z domova, ale zavolá....musí...chce....prostě zavolá....ujišťovala Míša sebe samu a pomalými a šouravími kroky se vydala k domovu.


"Kam jedeme?" zeptala se Eliška znovu, už trochu naléhavěji a lehce Mirovi přejela dlaní stehno.
Byla zvědavá a Miro navíc teď vyjel z Prahy ven.
Trochu jí to znervózňovalo...nemůže přece jen tak někam odjet....řekla Míše,že jde jen nakoupit...
"Mirooooo...." plácla Eliška Mira po tom samém stehně, které mu před chvílí hladila a sledovala jak se Mirův potutelný úsměv změnil v šibalský.
"Ešte raz to urob a zahnem na prvú postrannú cestičku..." zúžil Miro oči a našpuli na Elišku rty.
Miloval tyhle okamžiky kdy jí přiváděl do rozpaků a ona vlastně nevěděla co od něho čekat a něžné násilí, kterým se Eliška dožadovala nějakého vysvětlení ho přímo rozpalovalo.
A Eliška to věděla, za tu dobu co se scházejí ho už přeci jen poznala a ikdyž jí své touhy a záliby Miro dávkoval po částech a ona někdy nevěděla co vážně myslí a co né, teď si tím co říká byla naprosto jistá.
"Miroooo, tak mi jen řekni kam jedeme, já jdu ráno do práce a teď jsem měla nakupovat" zmírnila Eliška maličko svůj hlas do prosebného a znovu Mirovi přejela dlaní stehno, jen lehce a bez plácnutí.
"Ja tiež idem, o šiestej mám skúšku a nakupovanie počká hádam, že tvoja sestrička od hladu nezomrie, tak sa neboj a nechaj sa prekvapiť.." mlaskl Miro na Elišku rty do polibku a dál se už jen věnoval řízení své audinky.
....Už iba kúsok a ukáže jej raj na zemi....tam eště žiadnú nezobral.... usmíval se Miro a po očku mrkl na Elišku, která si rezignovaně opřela hlavu do sedačky a věškeré další naléhání vzdala.
.....Je iba v mojej moci.....nadechl se Miro spokojeně nosem a celým jeho tělem projela vlna vzušení.
I takhle to měl rád......

Míša odemkla byt a zula se.
...Elina ještě není doma...to je dobře...může si aspoň v klidu sednout a znovu zkusit zavolat tomu kreténovi.... uvažovala Míša cestou z koupelny, kde si jen opláchla ruce a vešla do svého pokoje.
Dveře nechala,ale pootevřené.
...Musí přece slyšet kdyby se Elina vrátila...
"Tak jo...." sedla Míša na postel a znovu ve svém seznamu vyhledala Mirovo číslo.

Miro nahodil blinkr a zahnul na opuštěnou lesní cestu.
...Už dlho tu nebol...no dúfa,že jeho miestečko nikto neobjavil....
"Tak a ďalej už pešo..." zastavil svou audinku a Eliška jen udiveně sledovala stále houstnoucí les, který ačkoli se jí jevil tak trochu strašidelný, byl zároveň pohádkový.
" A kam jdeme?" zeptala se tiše a Miro se znovu jen usmál.
"Do rozprávky" odpověděl jako by právě četl její myšlenky atak jako dnes již několikrát odpojil své hands-free od mobilumkterý znovu zůstal ve vidlici na palubní desce.
Z kufru auta pak vytáhl trochu obšírnější balík,který vzdáleně připomínal velkou tašku a položil ho na zem.
"Zober moja prosím,tie veci čo som kúpil.." sáhl ještě pro tašku a než kufr zabouchl podal jí Eličce.
"Jo.." pípla Eliška a bez dalších otázek se nahnula na zadní sedačky aby nákup, který tam Miro ve spěchu odhodil do tašky naskládala.
Zvuk jeho mobilu se, ale znovu rozlehl do ticha přírody y a Miro,který se stále skloněný ke svému zavazadlu ho pokoušel na nerovném terénu ukotvitaby stále nepadal k jedné straně jen maličko zvedl hlavu.
"Podáš mi ho moja prosím..." požádal Elišku a napřímil se. Jeho samonafukovací matrace konečně našla svou stabilitu.
"Jojo.." natáhla se Eliška přes sedačky pro Mirův mobil a zadívala se na číslo na jeho dispeji.........


Pokračování příště..................

Špatný rádce 30.část

6. června 2015 v 10:52 Špatný rádce
"No prosím..." zopakoval Miro trochu hlasitěji a uvědomil si, že ačkoli to dělá málokdy, přijal hovor aniž by se podíval kdo mu vlastně volá a stočil oči k vidlici,která jeho mobil udržovala na palubní desce tak aby nikam nepadal a zůstal napojený na jeho hands-free.
Identifikace, ale zmizela a Mirovi se do uší dál rozléhalo jen ticho.
" Hmmm " odfrkl nespokojeně a s myšlenkou, že ho momentálně štve celý svět, zastavil svou audinku u malé kavárny.
... Jo, nemešká...Elí by mala o chvíľu končiť, prekvapí ju..... mrkl na displej svého mobilu, v okamžiku kdy se mu opět rozsvítil a hlásal příchozí hovor.
"No čo je.." neohlásil se Miro zrovna příjemně a Matěj na druhém konci ještě víc znejistěl.
"Sorry...já .... spal sem, malej řval...v noci a ráno a....."
"....decká revú no, budeš teraz na miesto zkúšok spať??? Nič iné po tebe nechcem, iba tie zkúšky a hranie..." skočil Miro Matesovi do jeho koktání a ikdyž ho momentálně štval, dohadovat se s ním nebylo to po čem právě toužil.
Eliška navíc právě vyšla z kavárny a Miro lehce zatroubil.
"Maj sa vole, ráno o šiestej..." ukončil Miro nekompromisně hovor a Mates si dlouze vzdychl.
....Super no...to zas bude doma keců... a klukům slíbil, že to nějak urovná, aby se do zkušebny nemuseli trmácet v šest ráno....to s ním nemůže normálně mluvit???? ....Mu to zavěsil!!!!... Co má tak důležitýho, měli zkoušet a nezkouší.....no jasně no...to je zas s tou jeho důchodkyní...Mirec se zbláznil a odnášejí to všichni...takovou ženskou....jakoby mu roštěnky sami neskákaly do postele...je to vůl a na něj je jak na cizího, dyť za to nemůže no...usnul....jemu se to kecá, s tou stařenou mít děti asi nebude...... mračil se Mates čím dál víc a stále víc nabýval dojmu...jak je k němu Miro a celý svět nespravedlivý.
....Copak on ctěl dítě a rodinu??? ....


Míša se zvedla z osamocené lavičky a pohodila v ruce se svým mobilem.
...Do prčic....nějak se nemůže rozhoupat....říkala si jak mu zavolá a fakt si myslela, že to bude snadné, ale je tak nervózní, že by to ten pitomec určitě poznal.....byla Míša naštvaná hlavně sama na sebe a pokoušela se znovu a znovu sebrat odvahu, vytočit Mirovo číslo a říct mu to co si na něho připravila.
...Když to vymýšlela..zdálo se to tak snadné....no jasně...napřed přece, ale musí zjistit jestli není Elina s ním, ale neměla by.....ted tak jde z práce .....koukla Míša na hodiny a v seznamu našla číslo své sestry.

Miro odložil telefon, ťukl do klaksonu ještě jednou a sledoval Elišku, která se po jeho prvním zatroubení trochu rozhlédla a vzápětí se zastavila a začala cosi lovit v kabelce.
...Jasné, mobil.... usmál se Miro a dál zálibně sledoval jak Eliška pohodila hlavou a pramen jejích dlouhých černých vlasů uvolnil místo na jejím oušku.
" Zahryzol bysom sa ti doň.." procedil jen tak mezi rty a jeho pohled se konečně střetl s Eliščiným.
Usmála se a ikdyž stále mluvila do svého mobilu zamávala mu.
Sice ho tu nečekala, ale radost, která jí celou prostoupila byla nepřehlédnutelná.

"Ahooooooj, kde si se tu vzal..." dosedla Eliška se širokým úsměvem na místo spolujezdce a nechala Mira aby se naklonil a políbil jí.
"Tak, chcel som ťa vidieť..." roztáhly se i Mirovi rty do úsměvu a mezi oběma jakoby rázem zmizelo napětí, které vládlo minulými dny a jejich tak trochu nepovedeným výletem do Košic.
"Nie, odpískal som zkúšku..." pohladil Miro Elišku lehce po tváři a znovu se na ní usmál.
"Zájdeme niekam?" zeptal se a Eliška kývla.
"Jo..." vzpomněla si na Míšu, které právě řekla, že jde ještě na nákup, ale to počká.
"Tak hej, niečo ma napadlo...." šlápl Miro na plyn a plán,který se mu právě zrodil v hlavě se mu líbil čím dál tím víc.
...To bude Elí pozerať.....


"Máš rannú, zajtra?" zeptal se Miro po chvíli jízdy a jen na vteřinku přetočil svůj pohled od vozovky k Elišce.
"Jo, jdu na sedmou...kam jedeme?" uzavřela svou odpověď Eliška otázkou a zvídavě se na Mira podívala.
Ten se, ale jen usmíval a stočil volant k benzínové pumpě.
"Natankujem.." oznámil Elišce polohlasem a se stále malým úsměvem na rtech odpojil hends-free od svého mobilu.
...Je tu o chvíľu zpeť....uvažoval Miro, že není nutné mobil ze jeho držáčku vyndavat a mrkl na Elišku.
"Hneď som tu...." dodal ještě stejně tiše a v hlavě dál spřádal plán dnešního večera a noci.

Míša si znovu sedla na opuštěnou lavičku a nadechla se.
....Musí to udělat....přece se k tomu odhodlala...musí....Elina s ním není...tak co jako, čeho se bojí? ..Je to přece pitomec...a ona Elině prostě musí ukázat jakej doopravdy je....a pak budou zase pořád spolu...proto to celé přece vymyslela a dobře to vymyslela...takže jako co? ...Musí to dotáhnout....nebo jí Eliš sebere úplně...už to skoro udělal, ona se z něho může zbláznit...dává mu přednost ...před ní a to ona prostě už dál trpět nebude...Elina je její...bylo jim přece spolu tak dobře...než přišel on......nééé....má to číslo, proto jí přece vlezla do mobilu ... tak to udělá ...není se čeho bát......pokývala Míša hlavou a s dalším hlasitým nadechnutím vyhledala ve svém mobilu Mirovo číslo........

Eliška seděla v autě a čekala.
Miro už před nějakou chvílí zašel dovnitř, aby zaplatil a ona přes sklo viděla jeho obrysy jak se ještě vydal mezi regály.
...Jasně no...zeleninka, ovoce ....BIO tam asi není, ale neni všechno BIO -BIO ....vzpomněla si Eliška na Mirova slova a usmála se.
...No nějaké jahůdky by špatné nebyly...uvažovala a očima projela Mirovu plnou náruč.
Vyšel právě ze dveří a Eliška sebou trhla.
Mobil,který se mu hlasitě v autě rozezvonil jí doslova nadzvedl.
"Prepáč moja..." popoběhl Miro, který to také slyšel a v rychlosti odhodil nákup na zadní sedačky.



Pokračování příště...........