KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Červenec 2015

Špatný rádce 36. ZÁVĚREČNÁ ČÁST

18. července 2015 v 8:58 Špatný rádce
"Ahoj moja..." otočil se Miro o 180 stupňů a sklonil se k Elišce s polibkem. Stále si ale hlídal svůj postoj tak aby Míše, která už stála na nohou a vytřešeně zírala na svou sestru, bránil v jakémkoli úniku.
"No..." odpojil Miro svá ústa od Eliščiných a svou dlaní vyhledal Eličšinu.
Měla jí studenou a Miro cítil jak se jí chvěje.
Stiskl jí troch pevněji a svou pozornost vrátil k Míše.
"Tak dovol abysom ti predstavil svoju priateľku...volá sa Elí, keby si ju nepoznala je to tvoja sestra, tá či ti mamu robí, tá čo ti venovala svoj život a tá čo ťa vychovala a má ťa rada, neviem ako ty ju...keď teraz robíš to čo robíš...chápem nemusíš ma mať rada, no jedno ti poviem aj keď ti po tom nič.....mám Elí rád a jedno viem iste nechcem ju vymenit ani na chvíľočku za žiadnu takú ako si ty...jasné????" zvýšil Miro ke konci svých slov trochu hlas a aniž by odpojil svou dlaň od Eliščíny trochu se k Míše, které chyběl kyslík, sklonil.
"Možno by si mala ospracedlniť..předpokladám,že schodzku v kanclu rušíme, však!." dodal už trochu tišeji a ucítil tupý úder Míšiných dlaní do svého hrudníku.
Už neměl v úmyslu jí zdržovat a tak bez protestu maličko ustoupil, aby Míša v mžiku kolem něho a Elišky proběhla směrem k východu.
"Míš...o.." trhla sebou Eliška a aniž by si uvědomila jak silně Miro teď její svírá, vykročila tím samým směrem.
" Nechaj ju.." nedovolil Miro, ale Elišce žádný další krok a silnějším tlakem si jí přitáhl zpátky k sobě.
"Já musím za ní.." pípla Eliška nešťastně a pousila se Mirovu tlaku vzepřít.
"Nie..ona teraz musí rozmýšľať, ver mi..." tiskl Miro Elišku u sebe dost pevně a věděl,že má dost síly na to aby jí udržel.
"Co když....." zalkla se se Eliška,ale Mirovu sevření se se sklopenou hlavou,přestala bránit.
"Nič sa nestane...hej" zvedl Miro Elišce dvěma prsty hlavu, tak aby se mu musela podívat do očí a přitiskl svá ústa na její.
Jedna ruka mu na její objetí hravě stačila a Miro si Eliščina ústa u svých přidržel o něco déle.
A teprve až ucítil jak její napjaté tělo povoluje je jemně odpojil.
"Tak a teraz si sadnime, hej..." usmál se Miro stále blízko Eliščiných úst a v koutku oka zareistroval číšníka,který celou situaci se zájmem pozoroval.
"Prosím si presso a ešte vodu raz " prohodil k němu a trochu se po malé kavárně rozhlédl.
....Nie, veľa ľudí tu nieje .... napokon vybral tento podnik zámerne...býva tu plno až večer.....uvažoval a jemně Elišku posadil na odsunutou židli, tu svou si k ní víc přitáhl.
"Kľud moja, bude to dobré, jasné?" chytil Miro Elišku kolem ramen a znovu svou hlavu sklonil k její.
"Jasné???.." zeptal se znovu a druhou ruku položil na Eliščiny dlaně sepjaté na stole.
"Jo..." pípla Eliška a ikdyž by se teď nejraději rozběhla za Míšou, jen po očku sledovala číšnika,který před ní postravil hrnek s vonící kávou a hned vedle vodu,kterou si poručil Miro.


Míša sotva popadala dech, běžela co jí nohy stačily a pár lidí,kteří jí jen tak tak uhnuli z cesty vůbec neviděla.
Vnímala jen své nahlas tlukoucí srdce, bylo až v krku a hrozilo, že jí každou chvíli zadusí.
...Co to bylo?....Eliš....Miro...Eliš....Eliš....jakto?????....Co tam dělala? ...Kde se tam vzala???...Věděla to???... A Miro.... co jí to říkal?....Že by jí nechtěl a ani za nic?...Že má rád Elinu?...RÁD....RÁD...RÁD..... a jakto? ....Nemůže jí mít rád...nemůže.......nemůže.....nemůže....
"Jaktooooo?" hlesla Míša a konečně se zastavila aby se zády opřela o dům a s dlaněmi na obličeji se svezla až do podřepu.
"Jo vám něco slečno?" uslyšela ale v zápětí těsně nads sebou jakýsi hla s a jen pomalu zvedla hlavu a odkryla oči, které se jí plnily slzami.
"Ne.." hlesla Míša a lehce zakroutila hlavou.
"Tak pardon... já jen, jestli vám něco není.." odpověděl tmavovlasý mladík a naroval se tak aby mohl pokračovat v chůzi.
Míša se za ním dívala přes stále mlhavější závoj slz a hřbetem obou ruk si oči promnula.
"Jo je mi, jsem kráva" špitla tak neslyšně,že to mladík nemohl slyšet,ale ani sám nevěděl proč se otočil a pomalu se k plačící Míše vrátil


" Tak..já už půjdu .." špitla Eliška a zvedla k Mirovi nejisté oči.
....Ano ...ví,že tohle Míša potřebovala,ale....tak moc by teď za ní chtěla jít....
" No pojdeme.." pokýval Mirro lehce hlavou a odtrčil prázdnou sklenici od vody, kterou vypil. Eliščino kafe bylo vypité jen z poloviny,ale to,že Eliška jen automaticky a bez nějaké chuti na něj, mu bylo víc než jasné.
"Zaplatím..." mávl Miro na číšníka a Eliška jen netrpělivě poposedla i její srdíčko bylo až v krku a strach, který jí svazoval, ikdyž věděla,že tohle se stát muselo a Míša jí hodně zklamala a ublížila, byl prostě neodbytný.
....Musí si s ní přece promluvit....musí....je to pořád její malá princezna....vychovala jí.....asi špatně......zabodla se poslední myšlenka do Elišky jako ostrý nůž a pocit vlastního selhání jí úplně ovládl.
" Ideme?" zeptal se Miro a lehce se dotkl Eliščina ramene.
Viděl sice jak moc jí celá situace zasáhla,ale né teď jí musí donutit aby neustupovala.
...Inak si to tá holka nikdy neuvedomí ....uvažoval a sledoval Elišku jak si pomalu stoupá na nohy.
Neváhal ani na vteřinu a pevně jí chytil za ruku.
" Dovi.." kývl ještě směrem k číšníkovi za ně za oba a vyvedl Elišku z kavárny ven.
....Našťastie má auto hned tu...pred vchodom....

"Kam..kam jedeš?" zbystřila Eliška trochu svojí pozornost, když Miro zahnul na opačnou stranu než ona bydlela a trochu se v sedačce jeho audi napřímila.
"Ku mě.." odověděl Miro bez váhání a po očku sledoval jak se Eliška napřímila ještě víc.
"Tak zavtav, já půjdu na trmvaj.." rozepla si Eliška bezpečnostní pás a rukou sáhla na otevírání dveří.
"Saď Elí..." nevydržel Miro a s porudkým zahnutím do postraní ulice trochu zvýšil hlas.
" Elíííí, počúvaj ma...hej?" zastavil Miro auto u chodníku a trochu se k Eličce naklonil.
" Ja chápem,že sa bojíš....no neboj, ver mi prosím, teraz bude lepšie kým za tvoja sestra sama pobará so svojim svedomím ...to ona urobila niečo zlé...nie ty....." mluvil Miro už tišeji a sledoval jak si Eliška mne na svém líne nervózně ruce.
"Já....já jsem....taky..." koktala,Eliška,ale Miro jí skočil do řeči.
"Nie ty si nič jasné? ... Ty si urobila všetko dobre, teraz musí ona, inak to bude stále rovnaké, možno aj horšie, alebo......chceš aby nás rozoštvala, veď o to sa pokůša....nechcemťa ztratit, ...lebo ty mňa hej?" použil Miro ač nerad, trochu silnější kalibr slov a Eliška jakoby se celá napjala.
"Ne....." hlesla a s očima upřenýma do těch jeho, se nechala od Mira obejmout.
"Já, ale...bojím se o ní...mám jí ráda ikdyž....." vzlykla Eliška do Mirova ramene a ucítila jak jí k sobě ještě o něco pevněji přitáhl.
"Dobre moja tak....dáme jej eště chvíľočku hej? Pojdeme ku me...dáš si čaj alebo niečo a ja ťa pak odveziem, áno?" zkoušel Miro získat o trochu víc času a Eliška na jeho rameni kývla.
...Dobre tak....tomu eště pomože.....uvažoval duchu a pomaličku Elišku pustil ze svého objetí aby jí sám znovu zapnul bezpečnostní pás.

"Tak keď nechceš čaj, tu je voda...len si odskočím" pohladil Miro Elišku po dlouhých tmavých vlasech a pohmatem zkontroloval mobil ve své kapse.
"Hned som tu..." usmál se ještě a s úsměvem věnovaným Elišce se zavřel na záchodě.
....TAK LEN KEBY SI NEROZUMELA, MÁM ELÍ RÁD A MALA BY SI SA HANBIT , TO ČO SI JEJ UROBILA JE VIAC AKO PODLÉ. MÁ ŤA RADA A TERAZ SA VEĽMI TRÁPI A MÁ O TEBA STRACH, DÚFAM,ŽE SI TERAZ SPOKOJNÁ, ALE ZKLAMEM ŤA NEROZOŠTVEŠ NÁS. A EŠTE NIEČO....KÝM JU PRIVEZIEM SPRÁVAJ SA K NEJ DOBRE. M.
Napsal Miro v rychlosti zprávu a deslal jí na Míšino číslo.

Miro zastavil své auto u chodníku a tázavě se na Elišku podíval.
"Naozaj chceš śť sama?" zeptal se a Eliška kývla.
"Jo promiň" usmála se trochu křečovitě a sama se k Mirovi natáhla s maličkým polibkem.
...Zvládne to...určitě....už je mnohem klidnější....Miro jí cele skoro tři hodiny co u něho teď doma byla, trpělivě vysvětloval,že tohle se stát muselo a kdyby nestalo.....ano má pravdu Míša by své nároky zvyšovala a nakonec by je rozeštvala..a to né, to nechce....ačkoli svou sestru miluje nadevše...už jí dala půlku svého života...vychovala z ní už skoro dospělou ženu....dala jí vše co mohla...nikdy jí nezanedbávala.....ale....i ona má teď už právo být šťastná a to s Mirem je....ať už jejich vztah jakkoli nestandartní....je s ním šťastná a i on s ní chce být...říká jak je mu s ní dobře.....a nelže...proč by to dělal?....mohl by přece mít jakkoukoli jinou...mladší...hezčí....ale on je rád s ní....kroužily Elišce myšlenky hlavou a ona ještě jednou spojila své rty s Mirovými.
" Tak já jdu..." špitla a vystoila z auta na chodník.
"Jo...ozvem sa.." kývl Miro hlavou a sledoval jak pomaličku jde Eliška po chodníku k domu ve kterém s Míšou bydlely.
Jeho oči se ale na vteřinku stočily kousek dál, kde z pozarohu právě vyšla Míša v doprovodu nějakého kluka.
Miro zbystřila a viděl jak se Eliška na chodníku zastavila.
...Čo to ako je?....priviedla si na svoju sestru posilu?.... zamračil se Miro a pro jistotu se rychle podíval na mobil.
...Nie na jeho zprávu neodopsala... strčil mobil zpátky do kapsy a bez dalšího váhání z auta vystoupil.
....Ide tam....

Mirovi stačilo jen pár kroků k tomu aby za vteřinku stál vedle Elišky a oba teď měli přímý pohled do Míšiných očí.
Byly oteklé, rudé a uplakané a Míša se i se svým doprovodem zastavila jen krůček od Elišky a Mira.
Ticho, které vládlo ikdyž ulicí pár aut projelo, bylo husté a Miro se nervźně kousal do rtu.
....No len nech sa opováží, byť zlá a čo ten frajer...nech radšej mlčí.....beda ak ju bude ospravedlňovať..... cítil Miro jak se začíná mračit a drtí pohledem obadva.
"Promiň Elinooooo....já...jáááá nechtělaaaa" protrhl ale ticho Míšin uplakaný hlas a Miro si jen vteřinku před tím všiml jak jí její doprovod lehce popostrčil a Míša se vrhla své sestře kolem krku.
....Radfěji maličko ustoupi aby se jeho pohled setkal s pohledem tmavovlasého mladíka.
Usmál se a Miro mu úsměv opětoval......


KONEC.......


TAK MILÉ ČTENÁŘKY, KONEČNĚ JSTE DOČKALY ZÁVĚRU TÉHLE POVÍDKY,TAK DOUFÁM,ŽE SE VÁM LÍBÍ A VŠECHNY JSTE ŠŤASTNÝ KONEC ČEKALY :) ..... VYHLAŠUJI TEDY TÍMTO LETNÍ PAUZU A BĚHEM NÍ SE ROZHODNU JESTLI BUDU V BLOGU POKRAČOVAT......JSEM RÁDA,ŽE MI ZACHOVÁTE VĚRNOST IKDYŽ POSLEDNÍ DOBOU VÁS I BLOG ZANEDBÁVÁM, ALE JAK SE ŽÍKÁ....ČLOVĚK MÍNÍ A ŽIVOT MĚNÍ.......TAKŽE VÁM VŠEM MOC A MOC DĚKUJU .... PŘEJI KRÁSNÉ LÉTO A PRÁZNINY A VŠEM HOOOODNĚ ŠTĚSTÍŠKA, JE KRÁSNÉ A NENAHRADITELNÉ......AHOOOOJ
VAŠE AUTORKA

Špatný rádce 35.část

15. července 2015 v 19:23 Špatný rádce
" No dobre, tak dohovorené...." pokusil se Miro o oslnivý úsměv a po očku koukl na displej svého mobilu, který měl položený na stole.
....Je práve čas... pokýval lehce hlavou a znovu se na Míšu pokusil usmát.
"Jo domluveno..." zamrkala Míša černě namalovanými řasami a čím dál tím víc se cítila jistější.
....Sice měla ze začátku strach a on po ní chtěl nesmysly...jako smlouvu, diktafon a kdoví co ještě by si ještě vymyslel a ona byla jednu chvíli tak nervózní, že nevěřila, že to vůbec zvládne, ale....pak stačilo si dát nohu přes nohu, ukázat mu kolena...a byl její....je to pitomec a děvkař....přesně tak jak si myslela..cooo myslela...ona to věděla....to jen Elina to nevidí...úplně zblbla....zítra až s ním někde bude.....řekne jí aby tam přišla....ta bude koukat.....jakej je ten její zajíček, kvůli kterýmu na ní kašle...... kula Míša v duchu pikle a absolutně si nepřipouštěla, že tenhle její úžasný plán, je vlastně dvousečná zbraň.
....Na ní se přece Elina zlobit nebude......řekne jí, že z její strany to byla jen hra....musí jí přece ukázat jakej je on zmetek a když jí ona říká,že si užívá s mladejma, je to pravda...myslí to s ní dobře...ona ano......našpulila Míša pusu a zadívala se Mirovi přímo do očí.
...No...ale pěkný je má.....napadlo Míšu a ještě chvíli se do jeho očí dívala.
" No tak čo? Dáš si ešte niečo?" přešel Miro na tykání a před Míšiným pohledem uhnul.
Kafe už dopila a on...ikdyž si už byl téměř, po tom co od Elišky o Míše věděl, jistý o co jí jde, přeci jen se tak trochu zdráhal uvěřit.
Elíí ju vychovala a ona takto?...Ešte jej niečo obedná a pak.....usmál se znovu Miro a ikdyž nerad vrátil svůj pohled k Míše.
" Tak čo si ešte dáš?" zeptal se jak nejlíbezněji to dokázal a mávl na číšnika, který práve procházel kolem.
"Dvojku bílýho.." zamrkala Míša znovu a v té samé chvíli v ní trochu hrklo.
...Snad po ní nebudou chtít občanku...měla si dát džus, ale víno, je lepší....víc svůdnější..... cítila Míša jak jí bije srdce a s úlevou sledovala číšníka, který jen kývl a s otázkou co si dá Miro se k němu otočil.
"Ja vodu...som tu autom, no krásnej slečne donieste víno, to najlepšie čo tu máte...ja sa hned vrátím, len niečo vybavím" sáhl Miro po mobilu a s Míšiným pohledem v zádech vyšel z kavárny ven.


...ZVÁDZA MA... četla Eliška krátkou zprávu a srdíčko se jí zastvilo.
Seděla v nedalekém parku a na zprávu od Mira čekala.
Chtěla pravdu...ted ale nemůže dýchat.
...Cože Míša dělá?....Svádí ho??? ....Proč proboha? ....Nenávidí ho přece.....žárlí na něj...... cítila Elška neskutečnou bolest a přejela si dlaní obličej.
...Chce je rozeštvat? ....Co má jako v plánu? ...Vyspat se s ním?...Ne to přece né...Jak jí to vychovala?....On....Miro... by se s ní přece nevyspal a jako jak? Proč...kde? kdy?....přestávala Eliška reálně uvažovat a bez dalšího přemýšlení, se slzami, které se jí nezadržitelně tlaqčily do očí, zmáčkla u Mirova jména tlačítko "volat"


"Tak vybavené,," usmál se Miro a znovu dosedl k Míše ke stolečku, kde už měla před sebou víno a jak nejsvůdněji to dokázala přejížděla okraj sklenky bříškem svého ukazováčku.
"Chutí ?" zeptal se Miro a s pohledem na Míšin prst se napil své vody.
"Jo vynikající..." zatřásla Míša koketně hlavou a bříško svého prstu přemístila na Mirovo předloktí, které mu jím celé přejela.
"To som rád..." usmíval se Miro už trochu křečovitě a cítil jak v ústech tiskne zuby k sobě.
...Je to naozaj potvora...uvažoval a podíval se směrem ke vchodu.
...Nič...kde je...už by tu mala byť....snáď to zvládne...takmer plakala kým spolu hovorili....ako toto dievčisko len može? Veď mamu jej robí.....vrátil Miro svůj pohled k Míše a maličko se zamračil.
Dívala se na něj naprosto bez zábran a on si znovu uvědomil...jako už mockrát když do něj ty svý rozumy hustil i Matt,že ..Elí je tá s ktorou je mu fajn a je mu naozaj úplne volné o koľko je staršia....ale táto? .....
"Na co myslíš?..." vyrušil Mira Míšin hlas ve kterém se nezaměnitelně odrážela hraná svádivost.
"Na teba..." odpověděl bez váhání a u vědomil si, že vlastně ani tak moc nelže....
"Fááákt..." zamrkala Míša a trochu na židli poposedla.
"Fakt..." odpověděl Miro a znovu svůj pohled stočil ke dveřím.
Eliška právě vcházela a Miro se postavil na nohy, tak aby Míše alespoň z části výhled ke dveřím zakryl.
Dívala se ,ale je na něho a trochu s údivem ho chytla za ruku.
"Kam zase jdeš?....Říkals,že myslíš jen na mě..." laškovala Míša a Miro se k ní trochu sklonil.
"No veď...myslím" pozdvihl trochu obočí a ucítil Eliščinu ruku na svých zádech.
"Ahoj lásko, tak jsem tu...." uslyšel v zápětí i její hlas.
Byl trochu roztřesený a Miro okamžitě vycítil Eliščinu nejistotu.


Pokračování příště...ještě se milé čtenářky dočkáte jednoho dílku.....opravdu ač jsem se snažila...nemám čas to teď dokončit :)

Oznámení

9. července 2015 v 21:19 Nástěnka
Moje milé..........závěr povídky Špatný rádce....bude zveřejněm po víkendu a zároveň s ním vyhlásím letní pauzu. Moc se omlouvám,ale jak sami vidíte mám už minimum času se blogu věnovat....život se mi trochu převrátil a já sama cítím, že blog i vás hodně zanedbávám z čehož mám špatný pocit a tak bych ráda abyste také věděli, že se během letní pauzy rozhodnu zda v blogu budu pokračovat.....děkuji za pochopení......závěru povídky se dočkáte příští týden.....mám rozepsáno, ale opravdu se k tomu nějak nedokážu dostat.,.... omlouvám se vaše autorka........