KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Srpen 2015

Škola ro(c)ku 4.část

31. srpna 2015 v 17:18 Škola ro(c)ku
" Toto nemožem vydržať" odfrkl si Miro a opřel se na chodbě o stěnu, hned vedle učebny z které s koncem jeho první vyučovací hodiny vypálil jak nezřízená střela.
...By jej tie prsty snáď aj masíroval....kroutil sám nad sebou nevěřícně hlavou a znovu si pořádně odfrkl.
" Kokot..." bručel sám pro sebe a pomalu se ode zdi odlepil.
Má teď hodinu pauzu....musí sa napiť, alebo niečo...to je fuk...hlavně preč ...kým tá baba vyjde tiež na chodbu.
"Naschledanouuuuuu pane profesoreeee...škoda, že jsme to nesthli, tak příštěěěě" ozval se mu ale přímo za zády blondýnin hlas a Miro sebou cukl.
....Čo ako nestihli..... zíral na Karolínu, která jen s úsměvěm zrychlila krok a předešla ho.
Už mohl jen sledovat její vlnící se postavu a zadní část stehen, které končily v puntíkatách kalhotkách co mu ještě před chvílí v učebně vystavovala.
" Pffffffff.." odfrkl si znovu Miro a cítil jak ho polévá horko.
...Potrebuje tu vodu...niekde tu videl ten automat.... rozhlédl se po chodbě a zalovil v kapse, kde měl pár drobných.

"Ježišííí tak co je, prosíííím dělej něco..." žadonila drobná hnědovláska a zabušila malou pěstí do automatu, ke kterému Miro právě přicházel.
"Čo, deje sa niečo?" zeptal se s úsměvem a zadíval se do bezradných hnedých očí.
"Jo, hodila jsem tam pade a ani se to nehne.." buchla hnědovláska do automatu znovu a Miro s pobavením pozvedl levý koutek.
"Možno len došlo to čo ste chcela...počkajte zkúsim" otočil Miro v prstech dvacku a zamířil s ní do otvoru kam se mince vhazují.
" Néééé no moment a co moje pade?" chytla hnědovláska Mirovi ruku a prudce mu jí od otvoru odtrčila.
"No len zkúsim, či to ide.." byl Miro tak trochu překvapený dívčiným jednáním, ale po zkušenosti ze své první hodiny se nemínil jen tak dát a i on prudce svou ruku vytrhl z dívčina sevření.
" Z ktorej ste triedy? Meno!" vyhrkl a odhodlaný nenechat se od další baby zahnat do kouta, vykulil na hnědovlásku varovně oči.
"Tssssss" zasyčela dívka a nevřícne na Mira zakroutila hlavou, aby se v zápětí otočila na podpatku a nechala nosem funícího Mira za svými zády.
"No čo toto..si ťa nájdem" bouchnul i on pěstí do neposlušného automatu a jakoby se mu právě vysmíval vyhodil do malého otvoru kulatou minci.
"Heeej tvoje pade..." sehnul se Miro a s podmračeným výrazem natáhl ruku směrem kde právě za rohem zmizela další děsná žačka této školy.
A on si až teď uvědomil,že přešel na tykání ani neví jak.
...No čo no, on si poriadok zjedná..na toto nieje zvyknutý....nebudú si s ním robiť čo, chcú...to on si robí s nimi....bohaaa vobec za do tochto nemal púšťat.....robiť a eště v takýchto podmienkach.....lítaly hlavou Mirovi myšlenky jak o závod a on aniž by si uvědomil, že si vlastně žádní pití nekoupi, pomalu stále s padesátikorunou v ruce odcházel směrem k ředitelně.
....Žiadný kumbál mu nedali...tak kde má tu hodinu byť? Tu na chodbe? No to nie! ....
Zaťukal lehce, dnes už po druhé na dveře s mosaznou klikou a po pozvání dále, stále s trochu nasupeným výrazem vešel do ředitelny.
"Tak tady to máte, kdyby něco přijťe a doladíme to..." zíral Miro na ředitelku, která právě podávala drobné hnědovlásce stejné desky jako před hodinou jemu a cítil jak se mu hrne krev do hlavy.
"Aaaaa Miro, pojďte...tady dovolte abych vás představila......vaše kolegyně Krátká...Zdena Krátká...učí zpěv....Zdeničko Miro Šmajda, ale asi ho znáte.....jeho prioritou je kytara" usmívala se ředitelka a Miro byl pod pohledem velkých tmavých očí své kolegyně stále menší a menší.
Přál si být neviditelný a kdyby nevěděl,že se mu to nestává nic by za to,že teď totálně zrudnul nedal.
....Toto sa mu snáď iba zdá...kolegyňa....vybavil si jak se z ní ještě před chvíli...snažil pod rouškou autority vydolovat jméno a třídu a mlčky k dívce natáhl svou ruku.
"Vaše pade..." polkl nejistě a ucítil jak se její ruka dotkla jeha.
"Dík...tak jméno už máš, třídou nemůžu sloužit.." pozvedla Zdena posměšně jeden koutek a s mírným úsměvem zamířila kolem zkoprnělého Mira ke dveřím.....


Pokračování příště...........

Pokračování příště...................

Škola ro(c)ku 3.část

26. srpna 2015 v 18:17 Škola ro(c)ku
" Ehmm...Mrázová,že? " odkašlal si Miro a uhnul očima před vyzívavým pohledem své první studentky.
" Karolííína, ale říkají mi Káááája.." přihmouřila blondýna oči ještě o trochu vyzívavěji a naklonila se na židličce tak aby Miro nepřehlédl její hluboký výstřih.
" Jasné..." olízl si Miro suché rty a nutil oči koukat naprosto opačným směrem.
"Ostaneme u tej Mrázovej..." dodal už s pohledem z okna a pokoušel se najít vhodná slova k začátku své první vyučovací hodiny.
" A jak vám mám říkat já, Miroooo? Na koncertě jsme si tykali.." předbhěhla ho ale blondýna a Mirova křeč kolem žaludku trocu zesílila.
...Boha bola koncerte...možno som ju aj lámal do šatni... horečnatě přemýšlel, ale jediné co mu v téhle chvíli bylo jasný bylo to, že tahle holka je přesně jeho "úletový" typ a že se to klidně mohlo stát, ale kdyby jí měl...to by si snad pamatoval.
"Tak Miro..teda?" přerušil ale její hlas znovu tok Mirovo myšlenek a on se znovu zhluboka nadechl.
...Boha na čo sa to dal....kvílel v duchu a žaludek se mu nebezpečně zhoupl.
"Nie...tu niesme na koncerte Mrázová...tak možno, zoberte si gitaru a ukážte čo viete..." zalarmoval Miro všechny síly a sledoval jak se blondýna s pohozením svých dlouhých vlasů postavila na nohy a pomalu se k němu v kratičké sukýnce otočila zády, aby se vzápětí ohnula pro pouzdro s kytarou, které měla položené na zemi.
Puntíkaté kalhotky,které na Mira vykoukly, ho nemohly nechat klidným ani kdyby byl z ocele.
...Bohááááááá..... olízl si Miro znovu rty a ještě chvíli zíral jak si Mrázová pokládá poudro na židličku a stále ohnutá a k němu otočená zády z něho vyndavá svou kytaru.
"Tak si sadnite, máte naladené?.." alarmoval Miro znovu veškeré své síly a ikdyž cítil napětí snad v každém kousku svého těla, pokoušel se tvářit naprosto neutrálně.
"No asi néééé, já to právě ještě moc neumím, pomůžete mi, pane profesoreeeeee" našpulila blondýna pusu a s hlavou v mírném úklonu na stranu sjela Mira koketně prosebným pohledem.
"Ako neviete?" cítil Miro jak si s ním tahlke baba hraje a znovu v sobě hledal nějaký záchytný bod.
...A vraj pán profesor?...Nieje profesor a nieje mu šesťdesiať....
"No neumím no, vůbec to nechápu..." pokračovala Mrázová dál ve stejném tónu a zamrkala na Mira černě namalovanýma řasama.
"Na tom nieje čo chápať, to predsa počujete, tak ukážte čo viete..." pokoušel se Miro natáhnout čas aby se k téhle zrádné babě nemusel přiblížit a se stále skrývanou nwervozitou se zadkem opřel o učitelský stůl.
"Já nevíííím..." zakníkala Mrázová a jen tak nekoordinovaně přejela struny své kytary.
"Čo neviete? Ako dlho sem chodíte?" drtil Miro v rukou hranu stolu a doufal,že opravdu nebude muset jít a nad touhle provokatérkou se sehnout a ukazovat jí jak se ladí kytara.
....Jasné,že sa mu páčí..keby to bolo na koncerte už by ju strkal k šatni...no tu?...Matt si to jednoducho predstavuje...mať stále inú babu.....by ho rád videl.....copak ju tu može prehnúť cez stol?....Ajaj...ale rád by.....hodina-nehodima...robota-nerobota...no bolo by asi po nej....zabředal Miro dál do svých myšlenek a vůbec nepostřehl, jak upřeně ho Mrázová s mírným úsměvěm sleduje.
Byla si jistá svou převahou a ikdyž vůbec nečekala ,že by to bylo tak jednoduchý, tohle hraní na kočku a myš se jí líbilo. Byla zvyklá na obdiv kluků a ráda si s nima hrála a koketovala, ale od Šmajdy čekala něco naprosto jinýho než, že ho takhle snadno a dokonale vyvede z míry.
" Pane profesoréééééééé..." rozhodla se si Mira ještě trochu vychutnat a znovu přejela struny své kytary.
"Áno.." trhl sebou Miro a chtě nechtě stočil k blondýně své oči.
"Tak pomůžete mi s tím laděním?" zakňouralka jak nejkoketněji to dokázala a nadzvedla kytaru na svém klíně trochu blíž k Mirovi.
Poodkryla tak znovu svá dokonalá stehna a Miro se zhluboka nadechl.
"Jo jasné..." odpíchl trochu neochotně svůj zadek od stolu a ikdyž by teď opět vzal nejraději nohy na ramena sklonil se ke své studentce aby se dotkl strun tam kam ona právě přesunula svou ruku.
"Tak čomu nerozumiete?" zeptal se rezignovaně a pocit kořisi lapené do spár krvežíznivé šelmy mu rval tělo na kusy.
"Všemu.." vzdychla Mrázová a její černé řasy opět zakmitaly přímo k Mirovu obličeji.
"Aha, propadal Miro tak trochu beznaději a jeho moči zabloudily ke stolu kasm ředitelka položila tvrdé desly s rozpisem jeho hodin a pár informacemi o studentkách.
"Noooo tak zahrajte čo viete..." vyhrkl a než se blondýna,která už už chytala jeho ruku na svých strunách nadála vykročil směrem ke stolu.
....Zvládnem to...lebo zdrhnem......hučelo mu v hlavě a stále zády otočený ke Kaolíně a jejímu celkem udivenému výrazu rozevřel ležící desky.
"Mrázovááááááá..." huhla polohlasem a očima sjížděl seznam dívek.
...Boha toľko....nebudú všetky také.....kvílel vduchu a konečně narazil na jméno které hledal a skoukl pár inrormací, které tam byly.
"No vy už tu chodíte vyše pol roka..." pozvedl trochu obočí a chtě nechtě se na blondýnu sedívcí teď jak hromádka neštěstí otočil.
"No..." pípla Karolína a sklopila oči tak aby byl její výraz co nejprovinilejší.
"Tak akože neviete ladiť? A čo akordy viete?" zeptal se Miro a znovu se pokoušel vypadat naprosto vyrovnaně.
"Nééééé..." vydechla blondýna a znovu provinile zamrkala.
"Ako to,že nieee? Ukážte...zahrajte niečo..." snažil se Miro dál nepropadat beznaději a phodil hlavou směrem ke Karolíně.
" Tak hrajte...." pobídl jí znovu doufal,že alepoň něco tahle koketka na svůj nástroj vyloudí.
Karolína roztáhla prsty na levé ruce a pravou sjela struny své kytary, která vydala celkem skřípavý zvuk.
"Boha povedal som akord..." přejel si Miro dlaní spocené čelo a Karolína nahodila ještě zoufalejší výraz.
"Se vám říkala,že to neumím, mám hrozně krátký prsty....koooooukněte...." natáhla k Mirovi svou levici a trochu s ní zatřepala.
"Vždycky potřebuju aby mi je někdo promasíroval a prokrvil...než hraju...." zkoušela Mrázová dál Mirovu trpělivost a byla víc než jistá že ho má skvěle na lopatkách......


Pokračování příště.......

Škola ro(c)ku 2.část

19. srpna 2015 v 14:39 Škola ro(c)ku
Miro se si hlasitě povzdechl a s pocitem těžce raněného zvířete zahnaného do kouta zaklepal na dveře s označením A.Hejduková-ředitelka.
"Anooo, vstupte.." ozvalo se tlumeně a Miro s dalším vzdychnutím stiskl těžkou mosaznou kliku.
"Dobrý deň.." pozdravil dámu ve středních letech, která seděla za stolem skloněná nad jakýsimi papíry a když zvedla hlavu široce se na něho usmála.
"Aáááá Miro vítám vás...." natáhla pravici a pevně Mirovi tu jeho stiskla.
"Tak se posaďte...dotáhnme pár maličkostí a můžete se na to vrhnout..." mávla k jediné volné židli z druhé strany svého stolu a Miro cítil jak se potí čím dál tím víc.
...Čo chce ešte dotiahovať?..Boha....už aby boli dve...a šiel preč.... kvílel v duchu Miro a sledoval Matějovu tetu nejistýma očima.

"No tak vidíte, ani to nebolelo.." usmála se po několika ještě nezbytných podpisech Matějova teta a teď už i Mirova nadřízená a vzala do ruky tvrdé desky.
"Tak tady to máte, rozpis..vždy hodina, číslo učebny, u vás se zatím měnit nebude, není toho ještě mnoho a jméno nebo jména studentek.."
"Jména?" vykulil Miro oči a pátral v paměti.
...Říkalo se přece,že bude mít vždycky jen jednu....
" No ano, vyjímečně a dočasně, kolega Šrámek onemocněl, tak jsem vám to trochu upravila. Klid Miro, já vím,že nejste žádný pedagog, opravdu jen vyjímečně a dočasně." položila ředitelka Mirovi ruku na rameno a při pohledu na jeho vyděšenou tvář trochu znejistěla.
...Zvlaádne to ten kluk? Mates přece říkal, že to s holkama umí a on je zatím jak vyplašenej malej kluk....uvažovala, ale nakonec pohodila hlavou.
....No hodí ho do vody ať plave, snad to půjde...je to jen dočasně a ona tu jednu sílu ikdyž bez praxe a dostatečného vzdělání, prostě teď potřebuje...nikdo to dělat nechce a on se snad chytí...Mates přece říkal,že tu práci potřebuje......uvažovala dál a s dvěma kroky ke dveřím pobídla Mira aby jí následoval.
"Pár děvčat, které k vám budou docházet, tu dnes je, tak jsem je sezvala najednou, ale na hodinu už vám tam zůstane jen jedna...tak žádný strachy Miro..." zastavila se ředitelka před učebnou číslo 12 a cítil jak ho polévaá čím dál tím větší horko.
...Bojí sa báb?...No to nie! No toto bude iné ako keď ho pod podiom hltajú očima...do riti na čo sa to dal...možno by mal zobrať nohy na ramená.....slyšel Miro svůj vlastní dech a s hrůzou sledoval jak ředitelka dveře do učebny bez varování otvírá.
Hlahol rázem utichl a Miro cítil jak se na něho upíná snad milion párů dívčích očí.
....Neprežijem...neprežijem...neprežijem..... dunělo mu v hlavě a touha po útěku vzrůstala závratnou rychlostí.
" Tak...." zařízl se Mirovi do uší rázný hlas ředitelky a on ucítil jak mu dlaní svírá loket.
"Zklidníme se děvčata...koho přivedu jste věděly takže prosím...přestaneme zírat a posadíme se.." řekla už poněkud mírněji a Miro zase jen sledoval jak si teěch milion párů očí sedá na židličky různě po učebně rozestavěné.
...Nieje to trieda ako trieda...niesú tu lavice.... projelo mu hlavou a konečně si všiml klavíru a a nekolika kjytar v rohu místnosti.
....Mám svojú...nezobral som si ju....musím pre ňu napadlo ho znovu naprosto nesmyslně a vrátil svůj pohled do prostoru třídy.
....Nie..nieje ich milion...no dvadsať isto.....odhadoval Miro počet dívek v místnosti a znoivu zaregistroval ředitelčin hlas.
"Takže...abyste se jedna po druhé představovala, jak jsem původně plánovala asi nemá smysl, ani já pana Šmajdu moc představovat nemusím...takže...jedna důležitá informace....kolega Šrámek onemocněl a pan Šmajda ho bude nějaký čas suplovat...a definitivně si vás podělí až se kolega Šrámek uzdraví...takže....bude to k jeho hodinám práce navíc...tak vás prosím o maximální spolupráci, bez zbytčných výlevů Mrázováááááááá..." zvýšila ředitelka znovu hlas a ostře si změřila štíhlou blondýnu, která po téhle informaci "padala do mdlob"
"No Miro nechám vás teď vašemu osudu" usmála se ředitelka a pobídla všechny dívky,které teď podle rozpisu nemají hodinu aby spolu s ní učebnu opustily.
Miro sledoval jak se dívky postupně zvedají a jedna za druhou s očima upřenýma stále k němu z místnosti odcházejí a on jen tiše, nebo jen kývnutím hlavy odpovídal na jejich ...naschle....
Přál si aby tenhle odchod trval věčně a on tu nemusel zůstat a vést hodinu jhak se od něho očekává.
Jenže dveře se za poslední dívkou zavřely a na Mira se provokativně s nohou přes nohu špulila blondýna Mrázová.



Pokračování příště................

Škola ro(c)ku 1.část

17. srpna 2015 v 19:39 Škola ro(c)ku
"To mi poser, viděls jak zírali. To je matroš..." hvízdl Matěj uznale a žďuchnul Mira do zad.
"Hm.." zabručel Miro a víc než matroš, kterýho je tenhle barák co má teď za zádama plnej, ho zajímalo jak se vyhnout nevyhnutelnýmu.
Jeho skvělá kariéra se už nějakou dobu ocitala na bodě mrazu a jemu bylo čím dál tím víc jasný,že, ani po tom co si udělal pořádek ve svých pocitech, prioritách a managmentu, žádný zázrak se prostě konat nebude.
Musí na všem tvrdě zapracovat a získat zpátky to o co přišel.
O spoustu přátel, nadějí a příležitostí se svým přístupem připravil sám a ta hrstka věrných co mu zbyla a za kterou je už teď vděčný, prostě nestačí.
Občasné a jakkoli nadějné akce, nebo zakázky jeho výdaje prostě nepokryjí.
A ikdyž si nemyslel, že k tomu někdy dojde....musí začít pracovat.
Chodit makat jako každý normální smrtelník, ale on na tohle není stavěnej. Bude sice u své milované muziky, ale takhle on to prostě nechce.....
Přejela Mirovi po zádech husí kůže a konečně se zadíval na Matěje, který se nepřestával rozplývat.
"A ta jak šla proti nám na tý chodbě, ta je měla.." vykreslil Matěj dlaněmi na svých prsou ženské vnady a chlípně přihmouřil oči.
"Co je vole, práce šlechtí a ber to tak,že budeš mít v rukou furt jinou babu" zazubil se Matěj a Miro znovu nespokojeně zabručel.
...Zajtra, zajtra, zajtra už.....hučelo mu v hlavě a představa že ráno vstáva v šest "do kolbenky" ho drtila na padrť.
"Vole dáme pivo...to pak dojedu MHD-éčkem, zajeď k ptákovi.." pobídl Matěj Mira a nasedl do jeho audinky.
...Má to pak sice trochu z ruky,ale "pták" jak s oblibou říkali oblíbené hospůdce, co se jmenovala po jednom opeřenci, byla blízko Mirova bydliště a pivo tam mají fakt luxusní.

"Dvě?" zeptal se číšník sotva Matěj s Mirem vešli do dveří a zamířili k malému stolku v koutě lokálu.
"Heeeej.." bručel Miro stále stejným tónem a dosedl naproti Matějovi.
Na pivo sice moc chuť neměl, ale jít domů ho taky moc nelákalo.
Nikdo tam na něho nečekal a těch pár věcí, které se tam po jeho bejvalce jestě povalovaly mu šlo spíš na nervy.
...Vyhodí ich....utvrdil se už po několikáté za posledních pár dní a opět pocítil nepříjemný pocit kolem žaludku.
...Všetko sa mu serie ....
"Tak na co vole? Aby ses už konečně přestal tvářit jak kakabus.." pozvedl Matěj plný půllitr a Mirovi nezbylo než se neochotně chopit toho svého a tupý náraz svou skel na sebe nenechal dlouho čekat.
"Hmmmmm" reagoval Miro podle své nálady a ponořil rty do bílé nadýchané pivní pěny.
" Vole co furt bručíš, chtěl si makat, budeš makat .." napil se i Mtaěj a trochu se ke svému kamarádovi naklonil.
"Nechcel..." odpovídal Miro stále stejným tónem a výraz jeho obličeje byl čím dál tím zatvrzelejší.
"Jak nechtěl!!!! A kdo furt chtěl ať se tetky zeptám...chtěls makat." zakroutil Matěj hlavou a znovu svým půllitrem ťukl o ten Mirův.
"Nechcem...musím" bručel Miro dál a raději se znovu napil.
Věděl,že Matěj pro něho dělá maximum, ale nechuť k celé téhle situaci mu nedovolala zmírnit jeho už tak podrážděnou náladu.
"No musíš no, to tak chodí vole..taky makám.." nenechal se Matěj odbít a sledoval jak se Miro mračí.
"Ty musíš kokot, lebo si ho nevytiahol včas..." hučel si Miro dál po svém a zadíval se ke vchodu do hospůdky, kde právě vcházela celkem pohledná dívka a s uraženě našpuleným obličejem zamířila k výčepu,kde se dost nejistě opíral černovlasý mladík.
"Jsem si to mohla myslet....." donesl se uším oběma dost nepříjemný dívčin tón a Matěj svým půllitrem znovu buchnul o ten Mirův.
" Dobrá kost vole co a takovejch teď budeš mít denně několik a nebudou na tebe řvát..vole co bych za to dal.." zamrkal Matěj spiklenecky a Miro odtrhl svůj pohled od dívky, která na svého přítele zvyšovala hlas čím dál tím víc.
"No lenže ty už máš u..tru...m voo.leeee.." zkřivil Miro konečně rty do jakéhosi úsměvu a sám ťuknul svým půllitrem o Matějův.

"Preboháááááááá.." zakvílel Miro a a plácl dlaní do prázdné půlky postele, v místech kde ležel jeho mobil.
Budík,ale vyhrával dál a k Mirově naprosto zničující náladě stále hlasitěji.
"Sklapnííííííííí..." plácl dlaní do stejného místa a hlasitě odfrkl.
"Ja nechceeeeem..." kvílel dál ještě o trochu zoufaleji a konečně se mu podařilo řvoucí budík umlčet.
"Nechcem..." zopakoval a pomalu se na posteli posadil. Jeho ruce pevně svíraly okraj postele a Mirovi se hlavou honilo asi milion důvody, pro které by se ted měl vrhnout zpátky do peřin a na celou tuhle šílenost se vykašlat.
...Má makať? Veď to nevie...keby aspoň nemusel tak skoro vstávať.....
Mračil se Miro a s hlavou plnou sebelítostných myšlenek se pomalu zvedl na nohy, aby se se stále stejným výrazem odšoural do koupelny........



Tak moji milý...protože svět je krásnej a já spokojená...tady jedna malá ochutnávka. .... Ta co...chcete v září pokračování?????????? Nezapoměňte komenty, mě nabíjí :D :)


Vaše autorka......