KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Září 2015

Škola ro(c)ku 9 část

28. září 2015 v 9:42 Škola ro(c)ku
"Tak pohni .." zamračil se Miro a sledoval svou noční společnici,která se né moc zrovna ochotně hrabala z vyhřáté postele.
"Co mě honíš, do teďka si nikam nespěchal, kolik je hodin?" bručela na půl naštvaně a na půl dotčeně drobná blondýnka a Miro, který už se soukal do kalhot se znovu zamračil.
"Dosť, ponáhľam sa, pohni.." zopakoval a s ještě rozepnutými kalhtami se sehnul pro bílou podprsenku, která mu ležela u nohoo a kterou tam v noci natěšeně odhodil.
"Ježiši, pak zabouchnu..." plácla sebou dívka znovu do postele a Mirův výraz zbrunátněl.
"Zabudni, ťa hodím na metro a dělej lebo ja odchádzam a ty máš dve možnosti ísť tak ako si alebo ísť tak ako si" usmál se Miro hlouposti,kterou právě vypustil z pusy a s přetažením svého trika přes svojí hlavu se k posteli přiblížil.
"Ja som...odchádzam ak nebuděš do minúty, naozaj ťa naložím nahú .." pohrozil sice trochu laškovně,ale nervozita v něm stoupala.
...Musí do tej zasratej roboty .... mrkl po očku na hodiny a sehnul se k ležící dívce, aby jí chytil za ruku a vší silou znovu posadil.
"Máš poslednú šancu..." vztyčil levý ukazováček a ukotvil dívčinu podprsenku na její hlavě.
" Kým sa obujem, nech si hotová..."

Miro zabouchl dveře své audinky a ikdyž by si jindy žádné násilí nedělal rozběhl se ke školní budově.
Za sedm minut mu začínala hodina a on ještě ani netušil, co za babu ho na ní zase čeká.
Trochu se mu při té představě sevřel žaludek,ale s úlevou si uvědomil,že to nebylo tak razantní jako včera a ješte o maličko víc přidal do kroku.
...Možno predsa len....pekná noc lepšia nálada....no len keby sa ráno nechovala ako kráva...veď jej povedal,že sa ponáhla....vraj zabuchnem...no to ani náhodou.....len Paťka tam poslednou dobou zostávala, keď potreboval odísť.....Paťka.....usmál se Miro při vzpomínce na svou bývalou přítelkyni a jakoby se mu znovu zastesklo.
....Nie veď jej nič neurobil...len sa pohádali....nič zlé jej nepovedal....to ona odišla.....ubezpečil se,že on za tohle vůbec nemůže a pokusil se myšlenku na Patricií zahnat a znovu trochu přidal do kroku.
...Eště len za roh a je vo svojom kumbále....
Tupý náraz, který ho, ale vzápětí katapultoval levým ramenem přímo na tvrdou stěnu budovy ho doslova omráčil a Miro jen zíral na drobnou osobu, která se po střetu s ním sunula nezadržitelně k zemi.
"Boha pardon, som sa zamyslel" vyhrkl sotva se trochu zorientoval a jedním krokem se k osůbce skláněl aby jí pomohl na nohy.
"Nieje vám nič, ja som...nevidel som....." koktal Miro a pod pod drtivým pohledem, kterým ho Zdena počastovala málem padl.
"No jasně no, to jsem si mohla myslet...nic mi není, kam čumíš" vyprskla vztekle Zdena,ale Mirovu ruku přece jen přijala.
"Ja som ... pardon " koktal dál Miro a pevně Zdenu při stavění na nohy přidržel.
"Jaaaauuuu" pískla,ale Zdena sotva se pravou nohou dotkla země a Miro musel vynaložit keště o trochu víc síli aby jí udržel.
"Čo je.." vyhrkl a vykulil oči na Zdenin bolestný výraz.
"Noha...zabiju tě.." sykla Zdena a znovu se na nohu pokusila postavit.
"Ja..ja som nechcel... len ponáhľal so sa...učím teraz" tlouklo Mirovi srdce o stošet a dál s šíleným pocitem Zdenu podpíral.
"Ježiš tak jdi učit, já si poradím..." prskala Zdena dál a poskočila na jedné noze blíž ke stěně o kterou se s vymaněním z Mirova podpírání,opřela.
"Tak jdi né..." prskla znova a tentokrát si Miro byl stopeocentně jistý,že kdyby pohledy zabíjely už by tu ležel jak široký tak dlouhý.
"No ja.... neviem...." nebyl si teď vůbec jistý vůbec ničím, ale pomalu se od Zdeny pár kroky vzdálil.
....Musí predsa do hodiny a ona je len nepríjemná...neurobil to predsa naschvál.....a tyká mu.....veď si vykajú....koza....presne tak ako hovoril Mattovi...je to koza.....strídala jedna Mirova myšlenka druhou a on se přece jen ještě jednou otočil.
Zdena se pokoušela poskakovat podél zdi a do Mira jakoby najednou vjela jeho, téměř vždy při setkání s ní, ztracená sebedůvěra a pár rychlými kroky se ke Zdeně vrátil.
" Bez rečí prosím..." oznámil jí a než se Zdena nadála pevně jí nadzvedl v pase a protože to byl jeho kabinet, který byl jen kousek odtud zamířil bez dalšího váhání se Zdenou přímo tam.


Pokračování příště........

Škola ro(c)ku 8. část

25. září 2015 v 13:30 Škola ro(c)ku
"Kecáš vole, puntíkatý jo?" vykulil Matěj oči a chlípně přihmouřil oči.
"Hej.." pokýval Miro hlavou a jeho nos se trochu skrabatil.
Líbilo s mu jak Matt hltá každý detajl jeho vyprávění a konečně mu jeho práce přišla aspoň něčím zajímavá.
"Bych se neudržel..." svíral Matěj svůj půllitr s pivem v dlaních a Miro významně povytáhl levý koutek.
"Sa možno tiež neudržím.." mlaskl Miro rty a sledoval jak na něho Matt upřel oči.
"Kokote, kdy jí zas učíš? Přijdu na obhlídku?" zeptal se a trochu poposedl.
"Neviem, rozpis mám v kumbále" ponořil i Miro rty do bohaté pěny svého piva a znovu si bavil puntíkaté pozadí své studentky.
...Boha, by ju .....ako dlho už nemal babu?....Potrebuje to......dnes, teraz , hneď....... poposedl i Miro a rozhlédl se po lokále.
...No tu asi nič neurve....
"Heeerj vole, posloucháš mě?" dloubl Matěj Mirovi přes stůl do ruky a zakroutil hlavou.
"Čooo...no jasné, som sa iba zamyslel" vrátil Miro pozornost k Matějovi,ale napětí které mu prostupoalo tělem už ho začalo ovládat.
Znal tenhle pocit, vždycky když přijde, není úniku...neměl babu co Paťka odešla.
"Vole tak co ta druhá, z tebe to taky leze jak z chlupatý deky, si řikal,že budeš vyprávět " dožadoval se Matt pokračování a Miro k němu trochu neochotně vrátil svou pozornost.
"No to je koza.." odpověděl a před očima se mu rázem vybavila jeho nová kolegyně a štiplavý pohled, kterým ho každou chvíli počastovala.
...Ty jej oči...už u toho automatu ich mala také ...také....ako blesky...uvažoval Miro a uvědomil si,že Zdeniny oči si vybavuje naprosto dokonale a to snad každý pohled, který k němu vysílala,ale co měla třeba na sobě to neví ani kdyby se rokrájel.
"Jaak koza?" zeptal se Matěj trochu důrazněji a ťukl svým půllitrem o ten Mirův.
"Tak povídej...co paní učitelka? Jestli je to ta Zdena co učí zpěv, tak tetka říkala,že ......." nestihl Matěj doříct a jen sledoval jak se Miro zvedl ze židle.
"Já prídem.." oznámil mu jen a zamířil k toaletám.
"....že to nemá jednoduchý " dodal Matěj už jen sám pro sebe a sledoval Mira, který zmizel za dveřmi s panáčkem.

...Danka...Helča...Julka....Majda...Paťka......projížděl Miro, zády opřený o chladné dlaždice záchodku, jména ve svém telefonu a napětí, které mu už chvíli prostupovalo tělem se teď soustředilo přesně tam , kde to bylo citlivé až příliš.
....No čo no...všetky ho chcú a Paťkle tedy rozhodne volať nebude, sa nebude doprošovat.....vyřadil okamžitě jméno své bejvalky ze seznamu chtivých kandidátek na dnešní radovánky a zmáčkl v seznamu hned té další....
...Užijú si peknú noc a on možno pojde do roboty s lepšou náladou....uvažoval Miro a jakoby ho jeho obět mohla vidět nasadil s telefonem u ucha oslnivý úsměv.......

***

Miro se s mručením převalil na boka zašátral rukou v místech, kde tušil svůj vyzvánějící budík.
"Nieeeee, sklapni..." mračil se když se mu ho až po chvíli podařilo umlčet a pátravě si prohlédl dívku, která se vedle něho také začínala probouzet.
...Dobrá si bola...pomyslel si a víc než na vstávání do práce teď myslel na to jak si ještě jednou pořádně užít.
"Poď ku me.." vydechl Miro a přitiskl své nahé tělo na její.
...Robota počká....pak si pohne...


Pokračování příště.........

Škola ro(c)ku 7. část

20. září 2015 v 15:17 Škola ro(c)ku
" Jasně.." ušklíbla se Zdena a vrhla na Mira popudlivý pohled.
...Tohle jí jestě tak scházelo...dohadovat se tady s ním...nemá o pedagogice ani šajna a říďa ho vzala...jen tak...ze startu...jen proto,že je to nějaká uvadající hvězda a kámoš toho jejího praštěnýho synovce...ona si musela dodělat zkoušku aby mohla učit..a ještě jak si na ní u toho automatu vyskakoval...prej jméno...třídu.......ušklíbla se Zdena při této vzpomínce znovu a zahnala myšlenku na to jak jí Miro vrátil jejích padesát korun, někam odkud se jí nebude připomínat.
....To přece musel....nehodlá se tím teď zatěžovat.....má hodinu....
"Tak děvčata, minule jsme se učily lidovky, tak panu učiteli nějakou předvedeme...pokud teda ví co to lidovka je" neodpustila si Zdena štiplavou poznámku a Miro se lehce usmál.
"No pán učitel to vie, rád si vás počujem.." nasadil i Miro štiplavý tón a přenesl svůj pohled na děvčata,která je zatím jen mlčky sledovala a jeho rty se roztáhly do upřimnějšího úsměvu.
"Zoberte si gitárky a hrajte a spievajte, paní učiteľka vás to isto naučila velmi dobre a chytí sa " ušklíbl se teď i Miro a s dalším úsměvem dívky pobidl k hraní.

Miro dopadl na sedačku a naprosto nekontrolovatelně si odfrkl.
....To bol deň...možno by sa mal ožrať....padnúť, zdochnúža mal by pokoj od roboty báb a všetkého ....mračil se Miro a pomalu se s dlaní na čele rozhlédl po svém obýváku.
...Ešte aj toto...zamračil se o trochu víc a s nepříjemným pocitem kolem žaludku se zadíval na malou taštičku se šminkami.
"Stále všade všetko povaľovala a eště aj teraz....." bručel Miro a natáhl se aby na taštičku dosáhl.
Bylo to jen pár dní co se s Patrícií pohádal a ona pak s pláčem práskla dveřmi a odešla.
...Bol to rozchod?.....uvažoval Miro a zadíval se na taštišku, kterou stále žmoulal v dlaních.
...Asi hej...nezastavil ju a ani jej už nezavolal..no ona tiež nie....veď jej toho toľko nepovedal.... mala by si to odniesť...aj keď tu nebývala s ním...pár vecí tu má.....mal by jej povedať nech si to odnesie...nechce to tu mať....přejížděl Miro dál palcem šminkovací tašku a jeho žaludek se dnes jíž snad po sté nebezpečně zhoupl.
....No chýba mu no...aj keď ho štvala...prosiť sa, ale nebude....to on nikdy nerobí a robiť nebude...a volať tiež nebude...to ona odišla....napíše jej a bude....sbalí jej tých zopár nezmyslov a nechá treba za dverami......odhodil Miro taštičku zpátky na stolek a zvedlse na nohy aby v kuchyni vytáhl ze šuplíku malou igelitku.
"Tá stačí" pokýval hlavou a s igelitkou v ruce odešel do koupelny.
...Tááák kefka...voňavka...dajaké ženské nezmysle....házel do ní bezmyšlenkovitě Patriciiny věci a očima sjel polopráznou koupelnovou skříňku.
"Super..." zabručel a přirazil malá dvířka až se v nich zrcadýlko trochu zatřáslo.
"Teraz spálňa.." hulhla si dál sám pro sebe a otevřel dveře ložnice.
"Hmmm.." zabručel po několikáté a očima sjel rozházené letiště, které nechal tak jak z něho ráno vylezl.
Pohled se mu přitom zastavil na průhledné a kraťoučké noční košilce kterou na Paťce, jak Patricii říkával, viděl nejraději a jakoby v ní rázem viděl její velká prsa s kterými si tak rád hrál, vzal Miro košilku do rukou a stejně tak jako před chvíli šminkovací taštičku jí chvíli žmoulal v prstech.
....Chýba mu no, ale ako povedal doprošovat sa nebude...to ona odišla....nič tak zlé neurobil ani povedal.... vyrýsoval se Mirovi na obličeji znovu zamračený výraz a Miro košilku prudce hodil do igelitky do které pak už bez dalšího přemýšlení naházel i trochu spodního prádla co u něho Patricie měla.
...Nie...nechce to tu... zakroutil Miro nakonec okraj igelitky tak pevně až málem praskla a cestou zpátky do obáváku jí odhodil v předsíni do kouta.
...Pak jej napíše, ale napred Mattovi....predsa len to pivo by si dal a musí mu porozprávať čo v robote...o Mrázovej a tej druhej...ako že sa volá?...Zdena...no jednoducho koza..... ušklíbl se Miro a vzal do ruky svůj mobil.......



Pokračování příště......

Škola ro(c)ku 6. část

12. září 2015 v 10:35 Škola ro(c)ku
"Tak nashledanou a děkuju.." pípla Alice a Miro sledoval jak z učebny se stále stejně plachým výrazem, jaký měla celou hodinu odchází.
"Naschle.." odpověděl a ještě chvíli se na zavřené dveře díval.
....Odkial spadla?..Veď táto učiť nič nepotrebuje......ptal se sám sebe a v uších mu stále zněly čisté a perfektní tóny, které mu tu práve tohle obrýlené a culíkaté stvoření předvedlo.
...Možno ona by naučila jeho...by jej povedal...keby mala stehná ako Mrázová......ušklíbl se Miro a znovu si vybavil puntíkaté kalhotky co mu předvedla blondýna a trhl sebou.
V kapse mu zazvonil mobil a Miro jakoby se právě probral.
"Kokot" počastoval sám sebe za myšlenky na Mrázovou a sáhl pro vybrující telefon.
" Nooo dobrý...áno...niee, viem o tom...jasné...nie, prídem sám...chalani prídu všeci naraz...hodina vopred...jasné, majte sa." odhodil Miro svůj mobil na stůl a odfrkl si.
....Síce nič moc kšeft...no aspoň niečo....v sobotu sa do to zasa poriadne oprie...no kým prídu lepšie akcie...túto sa na to vybodne......uvažoval v duchu a s nadějí,že to nebude dlouho trvat, otevřel své desky.
...No dalšia hodina ani sa nestihol zašit v kabinete a bohaaaa teraz prídu dve naraz...vykulil oči na svůj rozvrh a zíral na na dvě nic neříkající jména, která tam měl napsaná.
...Ako dve...veď hovorila, že zatial budú po jednej..čo mu po tom, že je ktosi chorý...on nechce...dve...boha čo to zasa bude......hučelo mu v hlavě a Miro cítil jak ho zas celého obchází nejistota.
...Nech už je koniec aspoň dnes...modlil se v duchu a vrznutí dveří spolu s tichým špitáním mu opět nebezpečně zhouplo žaludek a Miro se pomaličku otočil.
"Dobrýýýý den.." doneslo se k němu v zápětí dvojhlasně a Miro opět tak trochu nevěřil svým očím.
Ode dveří si ho zvědavě prohlížely dvě sotva desetileté dívenky a jedna druhou pošťuchovala k vykročení do třídy.
"Dobrý .." odpověděl nakonec Miro tiše a ještě chvíli děvčata sledoval.
....Decká...boha o tom reč nebola....no toto snáď zvládne....možno...nevie...veď ani nevie ako sa s detmi hovorí....mal zdrhnút...už ráno...nie, nemal sem vobec chodiť.......napadalo ho a se stoupající nervozitou sledoval jak se dveře za nimi otevřely a do třídy vešla kolegyně Krátká.
" No tak co je děvčata, šup šup, posadíme se a dáme se do práce. Pan učitel se zatím rozkouká a bude se nám pak věnovat" popstrčila Mirova kolegyně děvčátka dál do třídy a pozvedla proti němu obočí.
Miro viděl jasnou jízlivost a provokaci a v myšlenkách se znovu vrátil k automatu na pití, kde ze sebe udělal naprostého idiota a pak do ředitelny, kde mu tahle droboučká kolegyně uštědřila pěknou lekci.
....Nechceeeem.....křičelo celé jeho vnitřní já a myšlenky na útěk znovu nabíraly obludných rozměrů....
"Tak než začneme pěkně se panu učiteli představte, aby si vás náhodou nepopletl, je tady nový a potřeuje všechny své žáky poznat." doléhal k Mirovi dál Zdenin hlas a i přesto,že útěk bylo to jediné co mu teď v hlavě hrálo prim se pomalu otočil.
" Áno dievčatá, ti si pametajte, kým niekoho nepoznáme, je slušnosť sa predstaviť, nie dotyčného nechať v omyle a pak sa mu vysmievať. Tak ako sa voláte? " vracel Miro úder ani nevěděl jak a jeho pohled se střetl se Zdeninyým a on v něm četl jasnou odpověď.
....No počkej, s tebou jsem neskončila....
"Kačenka Vránová...Jůlinka Vránová.." hlásila děvčata svoje jména a Miro svůj pohled přenesl k hočičkám.
"Tak super, ste sestry?" zeptal se a pokoušel se nevnímat tu hroznou ženskou, které se ještě před hodinou chtěl omlouvat.
"Ano,ale máme každá jinýho tatínka.." hlásila dál Jůlinka a Kačenka se trochu napýřila.
"Ale maminku néééé..." dodala s náležitým důrazem a Miro znovu tak trochu znejistěl.
Dětská upřímnost ho rozhodila, ale pobavila zároveň.
Najednou mu až tak nevadilo, že mu do třídy nepřišla další okouzlující šestnáctka co má minisukni a puntíkatý kalhoty, ale cítil jak se mu žaludek přestává houpat a myšlenky na útěk ustoupily trochu do pzadí.
...Len tá baba...čo tu robí? ...Prečo tu je?...Nepotrebuju ju tu....mala by vypadnúť z jeho hodiny.....
"No tak nebudeme si tu vykládat kolik má kdo tatínků...pan učitel je tu od učení a já ho na dnešní hodině podpořím.....děvčata i zpívají...takže to sfoukneme dneska v jednom.....já pak odcházím" dodala Zdena opět s trochou jízlivosti a jakoby četla Mirovi myšlenky dodala,že mu to jistě nebude vadit.
"Nie...já sa neponáhlam..tak prosím začnite.Rád si vypočujem váš hlas aj v inej ako tejto polohe..." přešel Miro na vykání ikdyž si jasně pamatoval jak mu v ředitelně Zdena tykala a znovu cítil jak myšlenky na útěk zas o něco ustoupily ajeho ztracené seběvědomí nabírá na síle....alespoň pro tuto chvíli.....


Pokračování příště...........

Škola ro(c)ku 5.část.

8. září 2015 v 20:14 Škola ro(c)ku
"Bohaaaaa..." sesunul se Miro na židli a rozhlédl se po prázdné ředitelně.
Ředitelka odešla shánět školníka a vzít o něho klíč k jeho kabinetu.
....Už aby tam bol...zatvorí sa a....boha to bol zasa trapas.....nie nemal sem chodit...je za kokota...keby aspoň ten jeho ksicht nebol tak provarený....Mattovi jednu vrazí...vraj bude medzi babami, závidím ...no nech si to ide zkúsiť...nielen že ho majú na háku tie čo má učiť eště aj si s nimi spletie kolegyňu...no ani tá nvyzerala, že by si z neho sadla na zadok.....nie zajtra už nepríde...no možno by mal zdrhnúť hneď...teraz kým je čas......uvažoval a zadíval se ke dveřím, kde se objevila ředitelka a s úsměvem mu podávala klíč.
"Tak Miro, tady to je, omlouvám se nějak mi to vypadlo, pojďte ukážu vám kde to je, si chvíli odpočinete, vidím že to potřebujete..." usmívala se dál a pobídla Mira aby jí následoval.
" Nieee,´to sa nemusíte ospravedlňovat..." vzdychl Miro a pomalu se zvedl ze židle, aby vyšel za ředitelkou na chodbu.
...Dobre tak teraz nie...no zajtra už nepríde.....
Ředitelka na něho čekala na chodbě a jakoby četla jeho myšlenky se schovívavě usmívala.
"To zvládnete nebojte, začátky jsou vždycky těžší, kór pro vás. Holky jsou rozverný, ale nesmíte si je připustit k tělu, musíte jim ukázat, že se nedáte, že ten kdo velí jste vy. Bez ohledu na to odkud vás znají, chápete to? " Přejela ředitelka Mirovi po zádech dlaní a ten jen lehce kývl.
"Jo hej, snáď áno.." pokrčil trochu bezradně rameny a očima sjel dveře s číslem 26, před kterými se ředitelka zastavila.
....Dvadsaťšesť..toľko mi je...znamenie....napadlo ho a sledoval jak ředitelka odemyká dveře jeho útočiště.
"No není to tu bůhvíjaký, ale myslím,že budete spokojený, tak já vás tu nechám, tady je klíč a nezapomeňte na vaší další hodinu..." zaťukala si ředitelka ukazováčkem pravé ruky na hodinky na levé a s povzbudivým úsměvem Mira v jeko kabinetu zavřela.
"Noooo nezabudnem..." vzdychl opět Miro a sesunul se do malého křesílka v rohu místnosti.
"Nezabudnem..." zopakoval a zaklonil hlavu tak, aby si jí mohl opřít o chladnou zeď.
...Chcem domov...chcem preč.... boha ďaľšia hodina...čo tam zas bude za babu...zasa nejaká taká Mrázová...len to nie boha....kvílel v duchu a přemýšlel jaká je pravěpodobnost, že až za chvíli vyjde na chodbu potká svou kolegyni Krátkou.
...Nie nechce nikoho stretnút...nikoho vidieť....chce preč....ako to,že má pociť,že ho všetky baby naraz zožerú...veď...veď to on bol vždy ten kto si vyberal...kdo...kto kývnutím jedného prsta...rozhodoval ktorá....všetky boly na kolenách....tam kde je teraz on?....Nie..to teda nie...nieje na žiadných kolenách!....Teraz pojde a tej čo tam sedí a čaká naňho ukáže kto je tu ten čo rozhoduje.....nedá sa.....presne tak ako hovorila riaditeľka...ukáže jej, že to on velí ON.....postavil se Miro prudce na nohy a sebral ze stolu své desky.
...Ide na to...teš sa ty čo tam sedíš..... nahodil Miro nemilosrdný výraz a vyšel ze svého kabinetu na chodbu.
Pro jistotu se ale pořádně rozhlédl.
....Krátká nech si teraz je tam kde je....tej to ukáže potom....

Miro prošel dlouhou chodbou a zastavil se před učebnou odkud před hodinou vystřelil jak namydlený blesk a pro jistotu ve svém výrazu přitvrdil
...Nesmie byť na pochybách....on velí....
Zmáčkl rázně kliku a bez jakéhokoli většího rozhlédnutí po učebně vykročil přímo ke svému stolku.
"Tak dobrý deň, eště vás nepoznám tak meno a potom rovno gitaru a hrajte a nehovorte, že neviete ani ladiť..." sypal ze sebe Miro nekompromisním tónem a práskl deskami o stůl.
" A..a..alice Š..šebová..umim..m." ozvalo se tiše z židličky až z toho nejvzdálenejšího koutu učebny a Miro nevěřícně zíral na droboučké obrýlené stvoření s culíky na hlavě.
" Aha, no dobre...a...ako že sa voláte?" zmírnil trošičku svůj tón a podrbal se na tváři.
...Bol připravený na nejakú takú Mrázovů a ono zatial toto....vyzerá, že sa čo chvíľu rozsype.....ale aj tak......nepripustí si k telu už žiadnú...zamračil se Miro a znovu si tu sedící hromádku prohlédl.
"Tak ako?" zeptal se znovu a netrpělivě zaťukal prsty do stolu o který byl opřený.
"Še...šebová..." kníkla dívka se stále zabořený pohledem k zemi a Miro očima sjel její ohnutá záda.
"Jo Šebová, tak sa narovnajte ako takto chcete hrať, zoberte si gitaru" poručil a sledoval jak k němu tohle uskříplé stvoření konečně zvedlo oči.
"Jí mám.." píplo a Mirovi došlo,že jí celou dobu křečovitě drží na klíně.
"Vidím nie...tak viete ladiť?" nabíral Mirův hlas znovu na autoritě a dívenka jen lehce kývla.
"No tak prosím hrajte, chcem vás počuť..ŠEBOVÁÁÁÁ" dodal Miro s důrazem na dívčimo příjmení a vychutnával si svou nadřazenost.
.....On velí..áno...on je autorita....je ich učiteľ......tak ako hovorila riaditeľka.....musí im ukázať......ubezpečoval se Miro ve své pozici a teď to byl on kdo v téhle dívce cítil snadnou kořist.
"No tak Šebová, čo je, tak budete hrať...." zamračil se a se stoupajícím sebevědomím sledoval jak si Alice s provinilým výrazem upevnila kytaru na klíně. I její sukýnka se teď trochu poodhrnula a Mirovi se rázem vybavila dokonamá stehna jeho předchozí studentky.
Zvuk Aličiných strun,ale rázem utnul křídla jeho představivosti a Miro se nevěřícně zaposlouchal do čistých tónu strun,po kterých Aličiny prsty hbitě kmitaly.
....Boha no čo má túto učiť?.... napadalo ho a už měl zas pocit naprostého idiota.
...Veď hrá lepšie ako on....no to nie nesmie to poznať...velí on...musí im to ukázať ....připomněl si znovu řiditelčina slova a trochu se zamračil.
"No dobre, dobre...pekné, len zkúste ešte raz tu prvú časť, bolo to nečisté..." zalhal Miro a zadíval se znovu na svou žačku.
...Boha, vyzerá ako hus...kde sa v nej vzalo...nie nespozná,že sa teraz takmer posral......
"No tak čo je hrajte, bolo to nečisté..." zopakoval trochu důrazněji a pro zesílení své autority se trochu víc zamračil.
"Ano a odkud?" pípla tiše Šebová a zvedla k Mirovi tak trochu vyplašené oči.
"Čo odkial?" zeptal se Miro ale v podstatě věděl, že Alice chce vědět odkud,že to bylo nečisté.
...Čo jej má asi povedať.....nevie...nevie....no bolo to čisté celé...bolo to skvelé....no to ani náhodou....predsa jej nepovie,že je lepšia ako on.....ani náhodou...on velí........ujistil se v duchu a vrátil oči k sedící dívce.
Stále se na něho s otázkou v očích dívala a Miro v nich neviděl ani náznak koketnosti nebo provokace jako u své předešlé studentky.
...No aj tak se nedá....
"Tak.. zoberte co celé od začiatku, potrebujete to precvičiť..." kývnul nakonec hlavou a s pocitem jak dobře z téhle odpovědi vyklouzl se znovu zaposlouchal do úžasně rozezvučených strun Aličiny kytary............