KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Říjen 2015

Škola ro(c)ku 13.část

31. října 2015 v 12:00 Škola ro(c)ku
Miro se rozhlédl po školní chodbě a zauvažoval jestli se přece jen nemá podívat do ředitelny a přesvědčit se,že ho v tom Matt nenechal a uklízí to co původně uklidit měl.
Čas a pocit,že by měl co nejrychleji vzít Zdeny kabelku a vypadnout,ho ale tlačil a Miro zamířil na druhou stranu od ředitelny.
....Do riti....zamračil se a uvědomil si,že vlastně ani přesně neví kde má Zdena kabinet a z hluboka vydechl.
...Triedy sú označené, kabinety tiež budú...uvažoval a sjížděl očima dveře okolo kteých šel.
"Dobrý deeen" vyrušilo ho dívčí chichotání a Miro si uvědomil, že ačkoli do teď byly chodby prázdné, zaplňují se čím dál tím víc.
...Hodina skončila...riaditeľka...nechce ju stretnútť....sakra, kde má ten kutloch.....hudroval v duchu a jako ve snách odpovídal na další a další pozdravy studentů, školy do, které by nejraději nikdy nevkročil.
....Kým sa to pohne a on zasa bude viacej vystupovať, nechá toho...nechce tu byť ...nechce...nechce...nechce....do riti...kde to jééé..... kvílel v duchu Miro a jeho oči se konečně zastavily na dveřích s cedulkou Zdenina jména.
...Zoberie tu zasratú tašku a preč...stiskl Miro kliku dveří Zdenina kabinetu a spozdravem další studentce vklouzl s úlevou dovnitř.
...Kde to má... rozhlédl a jedním krokme byl u židle na které Zdenina taška ležela.
"Jo..." ulevil si Miro a bez dalšího rozmýšlení vykročil zpátky dveřím.
...Teraz rýchlo preč....bylo jedniné na co myslel a vyděšeně zíral do očí své nadřízené.
"Mirooo, co vy tu? Neviděl jste Zdeničku?" ptala se ho a nedůvěřivě si prohlížela Zdeninu kabelku, kterou Miro teď křečovitě svíral v prstech.


Zdena poposedla a zadívala se z okýnka Mirovi audinky ke škole.
...Kde zase je? Ten když někam zmizí tak to fakt stojí za to.....uvažovala a posunula bolavou nohu o kousek stranou.
"Au" sykla jen co se jedna noha dotkla druhé a oparně k natékajícímu kotníku sklopila oči.
"Néé prosím, teď né, nemůžu" vzdyccla opravdu nešťastně a představa,že by přece jen dostala sádru jí naháněla husí kůži.
...To bude dobrý,dá si obklad a do rána to určitě bude dobrý...ježiši do rána...né musí to být dobrý hned....nejlépe do večera....prostě to dá...musí...jen co bude doma zaleduje to......uklidňovala se v duchu a znovu se otočila ke školní budově, ze které se Miro právě vynořil.
Konečně.." ulevila si Zdena a pohodlněji se opřela do sedačky spolujezdce.
"No konečně, kde si?" hrábla Zdena po své tašce a vylovila z ní mobil.
....Musí zavolat té ředitelce....
"No to už nieje nutné, som ju stretol.." mračil se Miro a pokoušel se zapnout kolem sebe bezpečnostní pás.
"Co koho? Řiďu?...Cos jí řekl?" jen malou chvíli Zdena nechápala a uonula na Mira tázavě oči.
"No čo...že ťa boilí hlava" odsekl trochu víc než chtěl a konečně se mu podařilo pás kolem svého těla urovnat.
"Hlaváááá???" nechápala Zdena a párkrát na MIra zamrkala očima.
"Jo hlava, jej nebudem rozprávať že si sebou švihla, som sa ponáhľal,nie? Tak kade ideme?" Snažil se Miro ukončit tuhle debatu a s důrazem na poslední tři slova plácl dlaněmi o volant.
"Jaak švihla?" kulila Zdena na Mira oči a sledovala jak s rukama na volantu a pohledem přes přední sklo od ní očekává nějakou adresu.


"Tak jak ti to jde?" vešla ředitelka do své pracovny, kde se právě splavený Matěj snažil napěchovat další pytel starými papíry a pokývala hlavou.
"Noooo vidíš jak ti to jde, najednou čas na starou tetu máš..."
"Ježiš tetoooo, nemám...teda mám,ale dneska jsem prostě ......" koktal Matěj,ale jeho teta zvedla výstražně prst.
"Dneska si se na mě mínil vykašlat ikdyž si mi to původně slíbil a nebýt toho,že Zdeničku bolí hlava a Miro jí musel odvézt, nechal bys to na něm, si nezodpovědný, jako vždy"
"Hlava? Já myslel, že noha"...vyhrkl Matěj aniž by si to uvědomoval a před tázavým pohledem své tety raději uhnul očima.


"Na" podala Zdena Mirovi klíče od svého bytu a zatímco celou cestu oba zarytě mlčeli uvažovala jak ho teď varovat aby byl opatrný.
"Jo, sa trocha nadzvedni" vzal Miro klíče ledabyle do ruky a sklonil se do svého auta tak aby jí jako už dnes po několikáte mohl vzít do náruče a odnést jí tam kam chce.
...Ju posadí a ide...nech si už poradí...stále sa jej niečo nepaáčí, k lekárovi nechce....tak nech si poradí...uvažoval v duchu a podle Zdeniných instrukcí pokračoval k jednomu z řady nižších paneláků.
"Druhý a v pravo a prosímtě...." pokusila se Zdena ve výtahu na Mira ještě promluvit.
"Joooo boha viem kde ve vpravo" zabrblal a s touhou,že už to bude mít konečně za sebou zamířil se Zdenou v náručí k jediným dveřím,která na pravo od výtahui byly a pokusil se v ruce,kterou měl pod Zdeniným zadkem srovnat její klíče.
"Počkej, postav mě....to půjde líp..víš je tam..." pokusila se Zdena ještě naposledy oddálit nevyhnutelné,ale Miro opět jen zabručel cosi o tom,že to zvládne a odemknout snad umí.
V té samé chvíli,ale cvakl zámek a než si Miro stihl cokoli uvědomit, byl to on kdo ležel na Zdenině prahu a obrovké stokilkové monstrum, které ho svým tělem uzdržovalo v nehybnosti mu přátelsky oblízávalo celý obličej.
"Bublinooooo" okřikla Zdena, která se jak zázrakem stihla zachytit futer a zůstat v rámci možností na nohou, obrovskou dogu a při pohledu na bezmocného Mira propukla v huronský smích.......


Pokračování příště.....

Škola ro(c)ku 12.část

18. října 2015 v 17:11 Škola ro(c)ku
"Čo robíš na zemi..." zopakoval Miro jen vteřinku potom co očima zkontroloval prázdnou školní chobu a zavřel se se Zdenou sedící na zemi ve svém kabinetě.
"Ho...." vypískla Zdena,ale zarazila se.
....Ten blb by jí tu mohl nechat....uvažovala a prosebně se na Mira podívala
"Potřebuju na záchod, prosím" změnil se její tón v téměř zoufalý a Miro trochu pozdvihl obočí.
"Čoo? Aha...preto si na zemi, už chápem" přišla mu celá tahle situace najednou docela směšná a Zdena sledovala jak se jeho rty roztáhly do úsměvu.
"Nooo fakt sranda, šla jsem na záchod,když si mě srazil...si poradím" změnil se Zdenin tón v dotčený a její dlaně se vzepřely celkem neúspěšně o zem.
"No jasné a po.....mi to tu" sehnul se Miro se stále stejnýn úsměvem a aniž by se dál nějak rozmýšlel vzal Zdenu, která o to víc právě ucítila svůj narvaný močový měchýř, do náruče.
"Varujem ťa..." sledoval Miro její křeč v obličeji a ikdyž měl stále v hlavě svou nadřízenou a hromadu starých knih, vyrazi se Zdenou v náručí ze svého kabinetu.
....Hodina ešte nekončí to stihnú, pak niečo vymyslí.....musí ešte do tej zasratej riadiťelny....ak ten kokot Matt nedorazí...zabije ho......

"Už..." pípla Zdena sotva si jednou rukou natáhla kalhoty s bolavou nohou na záchodové míse si je z obtížema zapla.
"Bomba, poď" otevřel Miro dveře kabinky a tak jak sem Zdenu přinesl tak jí znovu vzal do náruče a zamířil ze dveří dámských záchodů.
Cítil se jak idiot a v duchu děkoval bohu,že zatím nikoho na jindy celkem rušné školní chodbě nepotkali.
Hromada knih a papírů byla v ředitelně stále tak jak mu jí ředitelka ukázala a Matt, ten kokot se do telefonu jen řechtal, když mu nastínil situaci, ale slíbil,že přece jen dorazí.
...Robote pre tetu chcel sa vyhnúť, teraz sebou musí švihnúť..... naskočil Mirovi v hlavě další rým a pravou nohou kopl do dveří, které se před nnimi do široka otevřely.Trochu přitom sám ztratil rovnováhu a on ucítil jak se mu jejjí pravá ruka pevněji omotala kolem krku.
"Ty volééééé..." rozlehlo se školní chodbou a Matěj se se míchem plácl do stehen.
"Vole nerev..." zamračil se Miro a trochu si Zdenu v náručí nadhodil.
"Sorry vole, no tohle se jen tak nevidí" ztišil Matěj svůj výjev a trochu se k Mirovi a Zdeně přiblížil.
"Co teda vole?" zeptal se očima sjel ke Zdenině kotníku.
"Dobře nateklý, to je pako co?" zazubil se Matěj na Zdenu a Miro ucítil její nehty ve svém rameni o něco hlouběji.
"Ta vole kokot bež do riditeľny a pekne to tam tetičke uprataj, sľúbil si jej to.." zúžil Miro oči a otočil se se Zdenou v náručí ke schodům.
"Dobrý no a co mám jako tetce říct?" mávnul Matěj nespokojene rukou a Miro už se na něho ani neotáčel.
"Čo chceš vole, niečo si vymysli...normálného" odpověděl už jen polohlasem a pokusil se nohou nahmatat první chod.
"Jo...bacha na schody....já vás nikam voba nepovezu" zazněl chodbou jízlivý Matějův hlas a Miro se ho pokusil nevnímat.
Soustředil na sestup po školním schodišti.
"Dej bacha..." pípla Zdena a Miro znovu ucítil její nechty ve svém rameni.

"Ne, hoď mě domů, prosím" zadívala se Zdena Mirovi do očí sotva vedle ní dosedl ve své audině a chtěl aby mu ukázala cestu k nějakému doktorovi.
"Čo?" nechápal a i on zamířil svým pohledm do jejích očí.
"No domů..prosímtě...dám si obklad a do zítřka to bude dobrý" zaprosila Zdena rádoby lhostejně a před Mirovým pohledem uhnula.
"Naozaj? Máš to opuchnuté.." váhal Miro,ale se svým postojem k lékařské péči se zase až tak nedivil. Sám by asi jednal stejně.
"No fakt...to bude dobrý, nemůžu marodit....JEŽIŠI kolik je hodin, mám další hodinu.." nadskočila Zdena na sedačce a rozmáchla rukama, div Miro jednu nezřízenou neschytal.
" Nemám kabelku..." vyhrkla a v mžiku se její výraz, který vyslala k Mirovi změnil v zoufalý a Miro v něm jasně četl.
"Nie..." zakroutil hlavou a představa,že se teď vrátí do školy a potká třeba ředitelku ho silně znepokojovala.
"Jeziš, tak já si tam dojdu..." zamračuia se Zdena a otevřela dveře po své pravé ruce. Bylo jí jasný, že to nemůže zvládnout, ale nebude se ho doprošovat. Kabelku přece potřebuje, má tam mobil a všechno a musí zavolat, má hodinu....
"Hrrrr..." zavrčel Miro nátáhl ruku po té Zdenině, aby jí zadržel.
I jemu bylo jasné, že to nezvládne, ale připadala mu dost šílená na to aby se o to aspoň pokusila.
"Neznášam ťa.." práskl dveřmi své audi a otřásl se.
...No eště aj na audinku je zlý.... špulil zlostně rty a neochotně se vydal zpět ke školní budově......


Pokračování příště........

Škola ro(c)ku 11.část

14. října 2015 v 20:16 Škola ro(c)ku
"Ta to je dobře Miro, pojďte prosím vás, nezdržím vás dlouho..." hlaholila dál ředitelka a Miro sledoval jak vzala za kliku ředitelny.
....Boha čo chce....musí predsa tam..... Zdenka sedí v kresielku má nabitú prdelku.... usmál se Miro nad rýmem, který ho z čista jasna napadl a pomalu za ředitelkou vešel do její pracovny.
"Miro prosím vás..." sepjala si ředitelka ruce před svými prsy a kývla hlavou do rohu místnosti.
"Ten holomek Matěj mi slíbil pomoct,ale prý nemůže, tak jsem vás chtěla poprosit, když vám odpadla ta hodina......."
"Čo s tým?..." vydech Miro překvapeně a zíral na hromadu starých knih, papírů a kdoví čeho ještě.
"Nooo, jen kdybyste to naházel do pytle a odvezl...já jsem chtěla sama,ale takhle se mi to zřítilo.." pokrčila ředitelka trochu provinile ramenama a Miro vykulil oči o trochu víc.
....ČOOOOO???? .... toto všetko má ťahať....to si robí prdel.....čo ako Matt sa na to vybodol a on sa má teraz strhnúť.....to niee...to nemože....to nebude...to nie...on teraz musí ...musí k sebe je tam tá ...čaká naňho....no čo má robiť do riti...předsa nemože........přemýšlel Miro horečnatě co by vlastně teď měl udělat nebo říct a ikdyž by nejraději poslal svou nadřízenou kamsi......pomalu sáhl po velkém černém igelitovém pytli. který mu ředitelka podávala.
"Moc děkuju Miro, já věděla,že mi pomůžete, né jak ten náš holomek" počastovala Matěje dalším vlídným oslovením a s úsměvem pohladila MIra po zádech.
"Opravdu moc děkuju, jsem tu na příští přestávku, teď učím a pak vám řeknu, kam to odvezeme" usmála se znovu ředitelka zavřela za sebou dveře ředitelny.
"Do riti..." ulevil si Miro a stále s černým pytlem v ruce dveře chvíli sledoval.
....Mal by zdrhnúť...napadlo ho a sáhl do kapsy pro svůj mobil.
"Ty kokot...." vyhrkl sotva se na druhém konci ozval jeden z jeho kytaristů a zlostně přihmouřil oči.

****

...Ježiši kde je? ....hodina už mu přece musela skončit.....zoufala si Zdena a trochu víc se opřela o chladnou stěnu.
Povedlo se jí sice celkem dobře několikrát poskočit,ale pak se to nějak zvrtlo a ona se jen tak tak stihla otočit aby svůj pád o stěnu ztlumila.
....Co má jako teď dělat.....už se neodváží se zkusit se znovu postavit, krřesílko už je celkem daleko a není se o co opřít....a on kde jako je?....By se nedivila kdyby se na ní vybodl....jí zmrzačí a pak jí tu nechá.....sakra...sakra....sakra........změřila Zdena očima vzdálenost jak ke křesílku tak ke dveřím a hlasitrě vzdychla.
...Kdyby aspoň měla u sebe mobil...ale šla jen na záchod.....ZÁCHOD....prolítlo Zdeně hlavou a jestli do téhle chvíle na to jak se chce čůrat nepomyslela.....bylo to v momentě o to horší.
....Čůrat...musí čůrat....ježiš...co má dělat...kde jé?...... nabral její výzar nejzoufalejších podob a Zdena sio bezděky strčila nehet u palce pravé ruky mezi rty.
....Počůrá se...... počůrá se....kde jéééé...nenávidí ho......mhouřila oči a prudce otočila hlavu ke dveřím ve kterých se právě objevil Miro se stejně šíleným výrazem ve tváři.
"Kde si tyyyyyyyy...." zasyčela Zdena a zírala na Mira,který na ní kulil oči čím dál tím víc.
"Čo ..čo tam ..na zemi do riti...čo robíš na zemi?" nebral si už ani on servítky s vykáním a ještě než se se Zdenou zavřel ve svém kabinetě, opatrně se rozhédl zpátky do školní chodby........


Pokračování příště.........

Škola ro(c)ku 10, část

4. října 2015 v 18:22 Škola ro(c)ku
"No moment, co já tady?" vyhrkla Zdena sotva jí Miro posadil na ošuntělé křesílko ve svém kabinetě a měl se rychle k odchodu.
"Počkajte sa vrátím po hodine.." odpovídal už ve dveřích a Zdeninu připomíku,že jí mají spolu už postřehl téměř za nimi.
"Zvládnem to..." dolehlo pro zmenu z poza zavřených dveří zas ke Zdeně a ta se lehce ušklíbla.
"No to určitě..." procedila mezi rty,ale nezbylo jí než zůstat rezignovaně sedět.
Noha bolela jako čert a Zdena se zaklonila do nepohodlného křesílka.
....Ježiš to je zas den...co jako bude dělat? ...Co s tím má?....Doufá, že ne zlomené co by jako dělala...se sádrou? .....to je ale vůl.....nečumí na cestu a kdo to odnese? Jasně no ...ONA....co se jí furt plete pod nohy?...A ještě jí tu usadí a jde....Tak to teda né, si poradí... nepotřebuje jeho péči...... přemýšlela Zdena a vší silou se dlaněmi opřela o odřená držadla starého křesla.
"Uf, pak že to nepůjde" vyfoukla Zdena a s bolavou nohou ve vzduchu rychle přehmátla na chladnou stěnu Mirova kabinetu.
"Jo to půjde..." ubezpečila se a hlasitýám nádechem se pokusila poskočit směrem ke dveřím.
...Přece tu nebude čekat až se tý blonďatý hvězdě, která beztak za všechno může, uráčí vrátit...nepotřebuje jeho péči....to zvládne......ubezpečovala se dál a opatrně se na bolavou nohu pokusila došlápnout.
"Půjde to...půjde to...už to ani neobolí..." nasměrovala Zdena k podlaze spíš patu a posunula se ke dveřím o pár centimetrů.
"Jo! Holka šikovná.." pochválila se za svůj výkon a po krákém oddychování svůj posun k útěku zopakovala.

"Tak dievčatá, na budúce si procvičte to čo sme si hovorili, aj spev, lebo pani učiteľka si vás isto vyzkúša, aby nepovedala,že sme tu nič nerobili.." usmál se Miro na dvě dívenky,které už znal ze včerejska a povzbudivě k nim povytáhl obočí.
"Ano" kývla děvčata svorně hlavičkami a Miro si pomyslel,že ne nadarmo jsou tyhle dvě sestry.
Gesta a grimasy, kterých sbylo během hodimy nespočet a ktreé měly tak stejné,že to,že jsou sestry mu dnes ani připomínat nemusely.
....Aj keď majú každí inéto tatínka, ale rovnaků maminku....usmál se Miro jejich včerejší připomínce a zamířil směrem ke svéímu kabinetu.
....Boha ta baba tam.... skoro ju prizabil... ušklíbl se,ale žaludek se mu svíral nervozitou.
....Aj tak ju nemusí a ona jeho a eště ju zašlapne...všetko sa serie proti nemu.....
"Mirooo Mirooo" rozlehlo se v zápětí chodbou a Miro se otočil za hlasem ředitelky.
"Počkejte..." vydechla a trochu za Mirem popoběhla.
....Boha už je to tu....už sa jej donieslo,že tu kozu prizabil..... zhoupl se Mirovi žaludek a zhluboka se nadechl.
" Máte po hodině?.." zeptala se ředitelka jen co se k Mirovi víc přiblížila a ten jen lehce kývl.
" Teď jste měl mít Mrázovou, ale volal její otec je nemocná a já vás potřebuju, pojďte se mnou.." vztyčila ředitelka levý ukazovák a pravou rukou Mirovi stiskla loket tak že ho otočila opačným směrem než tím kam měl právě namířeno.
"No..hej...moment, počkajte, potreboval by som.." koktal Miro zmateně a představa Zdeny sedící v jeho kabinetě ho silně znepokojovala.
" Miro pojďte, je to důležité, vyřídíte si to potom ano? " nedala se ředitelka,ale odbýt a dál Mira směřovala tam kam chtěla ona.
"Ffffffffff" vyfoukl Miro trochu hlasitěji než chtěl a s trpitelským ohlédnutím ke svému kabinetu se vydal po boku své nadřízené na druhou stranu.
"Máte auto, že? Jste s ním tady?" rušila ředitelka jeho úvahy otázkami a Miro jen nepřítomně kývl.


Pokračování příště............