KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Listopad 2015

Škola ro(c)ku 18.část

28. listopadu 2015 v 15:54 Škola ro(c)ku
"Sluší ti to.." usmála se Zdena ve snaze trochu odlehčit situaci a mírně k Mirovo ručníku kolem pasu pohodila rukou.
Přišlo jí to celé směšné,ale při pohledu na Mirovu tvář se snažila své koutky udržet v klidu.
"Hmmm.." zabručel Miro a přitáhl si rozvírající se ručník.
" Neboj nic nevidím.." neodpustila si Zdena poznámku a pro jistotu se zakousla do rtu.
...Je takhle docela roztomilej....napadlo jí a otočila hlavu k Bublině,která si stále v pelíšku chránila svůj úlovek.
"Bublino hned vrať ty kalhoty, aspoň ty menší.." nedokázala, ale Zdena udržet vážný tón a její rty se roztáhly do širokého úsměvu.
"Super no, vidno že ťa počúvá, bručel Miro dál a představa,že by mu teď Bublina vrátila uslinané boxerky a on si je oblékne, mu naháněla husí kůži.
"No nepočúvá no, prostě se do tebe zamilovala a kalhoty už ti nedá, si to měl na zemi?" zeptala se Zdena a Miro proti ní trochu pozvedl obočí.
"No hej a čo ako?" nechápal Zdeninu otázku a zamračil se.
"No to,že ona je zvyklá,že co leží na zemi je prostě její...to buď rád,že ti to nerozcupovala, vzpomeň si na svoje kapesníčky, je jich pořád plná předsíň" vysvětlovala Zdena a Miro znovu cítil na čele pot.
"Tie som jej ale hodil a čo mám ako teraz robiť, jej to zoberiem a bude" rozhodil Miro rukama a aniž by nad tím nějak přemýšlel prudce se z křesla zvedl.
Ručník,ale neměl tak pevné uchycení a Miro měl opravdu co dělat aby ho včas zachytil a uchránil tak svůj poklad před Zdeninýma dokonale vykulenýma očima a nedej bože aby ještě byla pravda to,že to co je na zemi je Bublinino.
Představa,že by byla rychlejší a sebrala mu to poslední cu mu momentálně zbylo ho přiváděla k šílenství.
Nevnímal ani bolest, která mu zase projela křížem a rychlostí blesku si ručník připlácl k rozkroku.
"Do ritiii sa na to vyserieeeem...aaauuuuu" zakvílel a s novou bolestí v kříži se sesunul zpátky do křesla.
"Ježiš Miro nevyšiluj.." usmála se Zdena a konečně jí docházelo,že tenhle bloďák začíná být u konce s dechem.
"Co tě bolí? " zeptala se a opravdu se moc snažila o vážný tón.
"Prdel..ťahal som ťa sem a tam,tá potvora ma svalila pri dverách, vonku so mnou mávala ako s panákom a teraz som sebou švihol v kúpeľni, je to málo? Lebo chceš ešte niečo pre pobavenie????" nedokázal už Miro zadržet příval slov a propíchl Zdenu pohledem.

Patricie ležela na posteli ve svém pokoji a přetočila se na bříško a sepnutýma rukama si podepřela bradu.
...Chybí jí...ikdyž jí Miro poslední dobou docela štval...neměla tak naštvaně odcházet....vždyť se zas tak moc nestalo....on je prostě takový....měla to nechat být...je to samorost....přece už ho zná......uvažovala a ledabyle sáhla po svém mobilu.
....Možná by mu měla zavolat...nebo napsat....jenže i tak přezevše...nechce dolejzat.....mísily se v ní pocity a Patricie mobil z ruky odhodila.
...Ne počká ještě..do zítra jestli se neozve...když né...napíše mu....má u něho přece ještě nějaké věci......dobrá záminka.........usmála se z bříška se znovu přetočila zpátky na záda a ruce si pro změnu založila pod hlavu.
....Kdyby teď byli spolu...neodolal by a jeho ruka by jistě pohladila její vystouplá prsa a ...... přívřela Patricie oči a jakby ucítila závan Mirova dechu.
....Teď ...teď by jí jistě políbil....co asi dělá????...... Ptala se sama sebe a naštvání, s kterým tak rázně bouchla Mirovo dveřmi jakoby se zas o další velký kus vytratilo.
...Co asi dělá?.... zeptala se Patricie znovu sama sebe a maličko pootevřela ústa....


"Tak nešil, ti něco půjčím a tohle vyperu.." mávla Zdena rukou k Bublininýmu pelíšku a trochu smířlivě se na Mira usmála.
" Jasné no, trebás lodičky na podpätku, tie nosím zo vštkého najradšej" mračil se Miro,ale dál stejně a pokoušel se nevnímat bolest v kříži, která se mu zdála čím dál tím větší.
"No třeba,ale máš smůlu ty já nenosím, víš?" zakroutila Zdena trochu hlavou a lehce vzdychla.
" Prosímtě, támhle v té skříni, jsou tepláky a triko,chodím v tom běhat, to ti snad bude" ukázala na skřínku v rohu místnosti a tak trochu nechápala Mirův, který nevěřil svým uším, zvláštní výraz v obličeji.
...Má si ako zobrať na seba dajaké prepotené triko? ... No to si robí prdel? ...to už si rovno može zobrať to svoje...uslintané.. a taky, že zoberie....začínal Miro zas funět nosem a tak jak to nejlépe v téhle situaci dokázal se z křesla zvedl aby si svou jedinou ochranu zase upevnil kolem pasu.
"Daj to sem.." natáhl ruku a vykročil, místo ke skříni směrem k Bublině, která se tušíc, že by o svůj úlovek mohla přijít se zavrčením zakousla do Mirovo oblíbených dežínsů.
"Nedráždi jí nebo ti to fakt rozcupuje" pokusila,se Zdena Mira varovat a znovu ukázala na malou skřínku.
"Vem si tam ty tepláky " znovu ho pobídla a Miro jí znovu propíchl pohledem.
"Super no, uslinatné alebo prepotené, ďakujem" drtil mezi zuby a ještě o malý krůček se přiblížil k Bublinině, která nečekala ani vteřinku a ponusula si Mirovo džíny svýmu tesáky trochu hlouběji do tlamy.
"Cooo??? Ježiš prosímtě je to čistý, nedávám spocený věci do skříně" zamračila se tentokrát i Zdena a Mirovi se nasupený výraz z tváře trochu vytratil.
"Kde?" zeptal se s se starostlivým pohledem na svoje kalhoty natáhl ruku aby skřínku otevřel.
**
"Ďakujem, no trocha to ale voní ...žensky" objevil se Miro po chvíli znovu v obýváku a trochu se ve Zdenině oblečení ošíval.
...Smrdí ako buzna... napadlo ho už v koupelně,kde se oblékal a jediné po čem teď toužil bylo být už doma a konečně to ze sebe sundat.
"No myslím,že si nemůžes moc vybírat, mohl bys mi prosímtě ještě vyměnit led na tom kotníku?" zaprosila Zdena a Miro měl sto chutí odpovědět něco dost peprného.

Patricie ještě chvíli ležela, ale čím dál víc se její myšlenky vracely k Mirovi, tím víc byla přesvedčená,že čekat do zítra jestli se jí náhodou neozve se jí ani trochu nechce.
...On se přece neozve...zná ho.....



Pokračování příště.......

Škola ro(c)ku 17.část

20. listopadu 2015 v 16:39 Škola ro(c)ku
"Aaaaaaaa" funěl Miro a zatímco si vychutnával proud teplé vody, která stékala po jeho nahém těle uvažoval jestli semu dnešní den přeci jen nezdál.
...Možno sa o chvíľu prebudí a zistí,že to všetko...tie šialenosti, ktoré ho dnes potrefily boly len a len vysnívané....to predsa nemože byť pravda....prizabitá Zdena...Bublina...hovno v jeho ruke...tá baba a ešte aj sa teraz sprchuje v cudzej kúpelni....čo si ako teraz zoberie na seba?...Veď to má všetko uslintané od toho monstra....mal sa ísť vykúpať domov...no nemohol....by sa poblil...přemýšlel dál a očima sjel Zdeninu koupelnu.
...Uterák...má tu aspoň uterák?....potrebuje nejaký...pokial možno čistý....pátral Miro po koupelně očima, ale ručník neviděl žádný...natož čistý.
Zatáhl Miro zklamaně závěs a bezradně se podrbal na čele.
"Zdenaaaa....." nezbylo mu než se na svou kolegyni z práce pokusit zavolat a doufat,že i s tím že se na nohu zřejmě nepostaví, jeho problém nějak vyřeší.
...Však jej tiež pomohol...viac ako by kedy chcel....nebo uveril,že urobí....
"Zdenaaaa..." pokusil se Miro po chvíli ticha zavolat znovu o trochu hlasitěji a pořád ještě doufal,že to Zdena ikdyž s obtížemi zvládne a znovu poodkryl igelitový závěs u vany aby ho v témtže okamžiku znovu zatáhl.
Hlasité cvaknutí kliky a následné žuchnutí Bublininých tlap ho už nenechávalo ani vteřinu na pochybách a Miro len zlomek sekundy ještě doufal,že je to právě Bublina co mu byť v té šílené uslintané tlamě,ale nese ručník.
"Bublino no táááák, smrdíš" zaslechl ještě Miro z obýváku a s hrůzou zíral na Bublinu,která se sice při slově smrdíš poslušně posadila,ale ještě před tím stihla ze země nabrat do tlamy veškeré Mirovi svršky,které ve snaze být už co nejdříve pod vodou ze sebe před chvílí scházel na zem.
" Bublina flusaj to " vyhrkl Miro a natáhl k sedící Bublině ruku.
...To sa mi snáď iba zdá.... ztrácel Miro poslední zbytky trpělivosti a s očima upřenýma k pootevřeným dveřím koupelny z vany vylezl.
...Keby predsa len Zdena išla, by ju počul.....utěšoval sám sebe a znovu natáhl k stále sedící bublině ruku.
" Daj to sem..." skoro až zaprosil a s šíleným pohledem sledoval svoje boxerky přilepené na uslintaném jazyku toho monstra.
"Daj, Bublina.." stál Miro nad Budlinou tak jak ho pánbuh stvořil,ale mohl už jen sledovat jak Bublina nad jeho nataženou rukou maličko skrabatila čumák a aniž by Mirovi věnovala jakoukoli další pozornost, pomalu se zvedla a i se svým úlovkem v tlamě z koupelny odešla.
"Bublinaaaaaa" zakvílel Miro a jeho oči zoufale sledovali ponožku,která Bublině z tlamy vypadla.
...Možno by sa mal už naozaj prebudit.... napadlo ho a nejistě popošel ke dveřím koupelny.
...Predsa mu tá ženská musí nejako pomocť.....
" Ježiš Bublinoooooo" uslyšel,ale v zápětí Zdenin výbuch smíchu a představa jeho boxerek v Bublinině tlamě ho přiváděla k šílenství a Miro cítil jak mu na čele vyskakuje pot.
" Do riti máš aspoň uterák.." vyhrkl už trochu nekontrolovatelně a dál se mu do uší zařezával Zdenin smích.
"Jééé no joo, prosímtě pod zrcadlen v tý skřínce " slyšel Miro dál Zdenin pobavený tón a cítil jak začíná, stejně jako vždy když už je na něho všeho příliš, funět hlasitě nosem.
"V skřínce.." zopakoval po Zdeně česky a prudce se odedveří otočil.
Zapoměl,ale že vylezl z vany celký mokrý a voda, která z něho za tu dobu stekla pod ním vytvořila nebezpečnou kaluž a Miro se hned při prvním kroku nezadržitelně kácel k zemi.
" Doooooo prdeleeeeee..auuuuu" nedokázal už ani kdyby tisíckrát chtěl ovládnout své emoce a prudká bolest, která mu projela už dnes jednou naraženým křížem mu samovolně zalila oči slzami.
...Toto sami snáď naozaj iba zdá...chce sa prebudiť.....nieee...nie...nieeeee.....žadonil v duchu a rukama si pokoušel zakrýt obličej.
Bublina svého nového kamaráda v žádném případě nemínila nechat v ouzkých a přiběhla sotva uslyšela Mirův pád.
"Bublina nieee, preboha nie....prosím, SMRDÍÍÍÍŠ" vzpoměl si Miro konečně na kouzelné slůvko a s ůlevou zíral do Bublininých očí, která si sedla do jeho těsné blízkosti a upřeně sledovala jak si Miro dlaněmi otírá nově oslintaný oblčej.
"Co tam děláte? Máš ten ručník?" ozval se z obýváku Zdenin hlas a Bublina nastražila uši.
"Smrdíš.." zopakoval Miro pro jistotu zaklínadlo a s bolestí, která mu nanovo projela křížem se pokusil postavit na nohy.
"Jo..." odpověděl při tom Zdeně dost nevrle a aniž by z Bubliny spustil oči konečně otevřel skřínku pod zrcadlem.
" To vieš na toto nečum" omotal konečně větší ručník kolem svého pasu a s pocitem, že to nejcenější má konečně v bezpečí se k Bublině otočil zády, aby si konečně opláchl obličej.

"Ježiš co jste tam dělali?" usmívala se Zdena sotva se Miro v doprovodu Bubliny objevil v obýváku a dost bolestivě se sesunul do křesla.
"Nič!!!!" zasyčel a bezradně si prohlédl svoje oblečení v Bublinině pelíšku, které právě majetnicky zalehla..........


Pokračování příště........

Škola ro(c)ku 16.část

13. listopadu 2015 v 20:52 Škola ro(c)ku
"No to bol trapas...smrdíš Bublina, smrdíš, smrdíš, smrdíš.." kulil Miro oči na poslušně sedící Bublinu, která na něho upínala bezelstné oči.
"Vraj debile, kvoli tebe...smrdíš a eště aj raz smrdíš... veď bola pekná a ja som za kokota, smrdíš Bublina ...smrdíš " rozdýchával Miro reakci mladé slečny, která si vše vztáhla na sebe a počastovala Mira debilem, spolu s nevraživým pohledem.
"Dúfam, že ma nespoznala.." mračil se Miro a prsty si projel slepené vlasy.
"Ble.." otřásl se a s touhou být už konečně doma a hlavně ve vaně prošel kolem Bubliny a zatahal za její vodítko.
" Poď nie....sa konečne vyser a ťa dám paničke a ......" nestíhal Miro,ale už vůbec nic doříct.
Při slově panička se Bublina rozhlídla a než se Miro stihl zorientovat vlál opět na jejím vodítku jak hadrový panák.
"Bublinaaaa..čo robíš?" brzdil patama a málem porazil starší paní, která s úsměvem kroutila hlavou.
"No hledá paničku, viď Bublinko a kdepak je Zdenička?" usmívala se dál a Miro zíral jak se Bublina za zřejmě jí známým hlasem otočila.
"Je chorá.." odpověděl Miro a trochu trhnul vodítkem, ve snaze ukázat Bublině, která se točila do kola, kdo je tady pánem.
"Chorá..." pokývala stará paní hlavou a Mirovi se zdálo, že její pohled trochu zbrunátněl.
"A ty si ten prevít? Cos jí zas udělal?" nepochyboval už Miro ani vteřinu o jejím výrazu a momentálně moc nechápal.
"Čo..ja nič..." koktal a vybavil si moment jak Zdenu ve škole málem přizabil.
"Nic joooo??? Tak co jí je a kde máš pytlík?" zamávala stará paní holí a Mirovi se začínal točit svět.
"Aký pytlík?" polkl tak trochu na sucho a instinktivně stáhl třísla. Přesdstava, že ho paní holí přetáhne mu vyrazila na čele studený pot.
"Jakej, no na tohle..." mávla stará paní holí znovu a Miro už jen tupě zíral na obrovské "štěstí" kreré mu Bublina nadělila na kraji chodníku.
"Čo nemám..." ztrácel Miro poslední zbytky trpělivosti a znovu před babkou ustoupil.
"Na, ty asi nebudeš ten zmetek.." zašátrala babka v kapse a Miro zíral na né příliš velký igelitový pytlík.
"Nieee..." zakroutil rázem hlavou a při představě co po něm tahle ženská chce se mu nebezpečně zhoupl žaludek.
"Seber to hovno.." byla ale babka neoblomná a znovu nebezpečně máchla holí.
"Nie...sa poblijem" byl Miro už opravdu hodně v úzkých a momentálně si nedokázal předtsvit jestli bude lepší nechat se od téhle báby přetáhnout holí, nebo prostě jít strčit ruku do toho hroznýho pytlíku a sehnout se pro tu vělkou, měkkou, smradlavou věcc a nechat si žaludek vyhoupnout až do krku.
"Ježiš ty si cimprlich, nebýt to Bublinka...." vytrhla babka Mirovi pytlík z ruky a ačkoli to ještě před chvíli vypadalo,že bez hole neudělá ani krok, hbitě se sehnula a než se Miro nadál natahovala k němu ruku s plným pytlíkem.
"Do koše už to snad doneseš" dodala a vzala Mirovi z ruky Bublinino vodítko.
"Támhle.." ukázala holí asi o dvacet metrů dál, kam se podobné věci házeli.


"Kúpeľňu, potřebujem kúpeľnu..." kulil Miro na Zdenu oči sotva skopl v předsíni boty a nechal Bublinu aby se i s neodepnutým vodítkem rozběhla do obýváku,kde její panička seděla tak jak jí tam před tím než odešli na procházku s jejím novým kamarádem, nechali.......


Pokračování příště......

Škola ro(c)ku 15.část

8. listopadu 2015 v 11:00 Škola ro(c)ku
" Bu.... Bubl...inaaaa " nestíhal se miro ani nadechnout, zatímco Bublina brala schody z druhého patra po dvou a táhla za sebou Mira na svém vodíku jak hadrového panáčka.
"Pomaly, počuješ pomaly.." kvílel a zatímco se levou rukou přidržoval zábradlí nezbývalo mu než aby i on zvládal schody po dvou, sem tam i po třech.
...Do čoho sa to zasa uvrtal...nestačí,že má starostí sám zo sebou dost....ešte aj toto....šialená kolegyňa a jej šialený pes....čo ho takmer zožral....no možno ešte aj zožerie.....zabrzdil Miro při těch myšlenkách u vchodových dveří do domu, před kterými se Bublina zastavila a s očima upřenýma přímo na Mira a jazykem co jí visel z tlamy očekávala jejich otevření.
"Ha teraz čakáš čo?" ušklíbl se vítězoslavně Miro a na bezradnou Bublinu vyplázl špičku jazyka, Netušil ovšem,že pro Bublinu je toto impuls k mazlení a Miro rázem ucítil tlak jejích předních tlap na svých ramenou a jeho obličej se znovou stal terčem jejího jazyka.
"Nie, nie, nieéééé" kvílel Miro a zády dopadl na pevné křídlo dveří právě ve chvíli kdy mu v klapse zazvonil telefon.
"Počkaj..no tak...nechaj toho.... nechaj ....ty obluda..." uhýbal Miro jak mohl a rukou se snažil šátrat ve své kapse.
"No..áno..halo" nenamáhal se Miro v téhle situaci s nějakým ohlašováním a aniž by se podíval na displej snažil se rovnou přiložit telefon k oslintanému uchu.
"Miro to jsem já Zdena.." uslyšel hlas své kolegyně a jeho tlak rázem ještě o něco stoupl.
"No super, čo je...kde si vzala číslo...ako mám zo zeba dostať tú obludu..." vyhrkl a prudce před Bublininým jazykem zaklonil hlavu.
"Miro já ti moc nerozumím, kdyby zlobila řekni jí že smrdí, to na ná platí..." vnímal Miro Zdenina slova jak ve snách a trochu zamračil.
"Zlobila hej?...Čo že jej mám povedať?" zeptl s Miro trochu nevěřícně a pro jistotu Zdeninu odpověď zopakoval.
"Smrdííííš..." pronesl víc než nejistě a sledoval jak se od něho Bublina odlepila a naprosto poslušně si před něho s oddaným pohledem sedla.
"Funguje tooo ....smrdíš" zajásal Miro do mobilu a bez dalších slov ho zastrčil do kapsy.
"Smrdíš...smrdíš...smrdíš" ujišťoval se v kouzelné formulce a s pohledem na nehybnou Bublinu se sehnul pro vodítko,které se po jejím láskyplném náporu válelo na zemi.
"Sa na to možem vysrať" ulevil se a rukávem si přejel obličej.
....Ako debil musí vyzerať...musí čo najskor do vany....jen čo sa vyserie...dá ju hore a ide domov a už ho tu nik neuvidí.... mračil se Miro a konečně před Bublinou otevřel domovní dveře, za kterými právě procházela pohledná slečna s maličkým yorkšírem v náručí a Miro učítil jak Bublina napjala svaly.
"Smrdííííš..." vyhrkl Miro naprosto spontánně a nejraději by se v té samé chvíli propadl do země......


Pokračování příště......

Škola ro(c)ku 14.část

1. listopadu 2015 v 12:03 Škola ro(c)ku
"Aaaa...do riti...čo to... " prskal Miro a rukama se snažil tu slintající věc odstrčit.
"Já se tě snažila varovat...Bublino fuuuj" smála se dál Zdena a pokoušela se jednou rukou držet futer a druhou natáhnout po obojku co měla doga kolem krku.
"Aké fuj.." ohradil se Miro a konečně se mu podařilo, s pomoci Zdeny, který dogu trochu odtáhla, posadit a hřbetem ruky si utřel celý obličej.
Bublina byla, ale neústupná a Zdena jí jednou rukou jen těžko zvládala a Miro znovu ucítil její mokrý jazyk na své tváři.
"Do boháááááá drž ju.." kvílel a snažil se alespoň v rámci možností uhnout.
"Držím, ale asi se zamilovala...Bublino notááák FUJ " smála se dál Zdena a marně se pokoušela Mira osvobodi.
" Niesom fuj.." ohradil se Miro spíše rezignovaně a sotva ucítil malý prstor mezi sebou a tím šíleným černým vlkodlakem přetočil se na kolena aby se konečně pokusil zvednout na nohy.
"No nejsi no, když po tobě tak touží.." držela Zdena Bublinu vší silou za obojek a sledovala jak si Miro snaží projet prsty, slepené vlasy.
ˇČo to ako máš za ...to s tebou bývá toto?" pohodil Miro rukou směrem k Bublině a Zdena se tu chvíli málem skácela k zemi.
Bublina sebou trhla a vyrazila ve směru Mirovi pohozené ruky.
"Čo robí?" zachytil Miro Zdenu poslední chvíli a s očima na vrch hlavy sledoval jak se to šílené monstrum po pár skocích zarazilo a otočilo zpět aby na Mira upřelo oči plné očekávání.
"Myslela si,žes jí něco hodil...dělej hoď nebo tě sežere.." vykulila Zdena na Mira oči a tak trochu se bavila jeho zděšeným výrazem.
"Čo ako..." vyhrhl a zašátrla volnou rukou v kapse, kde nahmátl balíček papírových kapesníčků a už se ani vteřinu nerozmýšlel.
Bublina v zápětí znovu vyrazila za letící bílou věcí a Miro si vážně odfrkl.
...Nebude tu už ani minútu....posadí Zdenu do vnútri a ide..... toto je šialené....ona je šialená...obe sú ..ona aj ten pes....čo pes...kooooooň....... uvažoval a doufal, že teď už naposledy tuhle ženskou podpírá.
Bolest,kterou při tom ucítil v kříži se raději pokoušel ignorovat.

"Sadaj fffffffffffffff" odfoukl Miro sotva Zdenu posadil do křesla a dlaní si přejek kříž, který ho znovu pěkně zabolel a Miro se bolestivě prohnul.
"Co je?" zeptala se Zdena a pokusila se zahnat pobavený výraz.
Miro se slepenými vlasy a evidentně naprosto vyšťavený byl celkem rotomilý a Zdeně se úsměv rýsoval naprosto samovolně.
"Nič...pojdem....no nechceš ešte niečo?" zeptal se nakonec ikdyž trochu neochotně a doufal že tohle už je maximum, co mohl udělat.
"Nooo.." skousla si Zdena vrchní ret a opatrně sundala botu z nateklého kotníku.
"Led prosím a támhle v té nízké skřínce jsou utěrty..." poprosila a horečnatě přemýšlela jak vyřešit další a mnohem větší problém.
"No dobré?" utáhl Miro uzel přes pytelík s ledem na Zdenině kotníku a opět se trochu s obtížemi narovnal.
...To ako ju nosil...a lebo ako ho teľa svalilo....eště aby si tak niečo s chrbátom urobil..... napadlo ho a s pohledem do předsíně v něm trochu hrklo.
Jeho kapeníčky, nebo to co z nich zbylo byly snad všude a Bublina si ho z přítmí předsíně zálibně prohlžela.
...No radčej už pojde....ubezpečil sám sebe a vykročil směrem ke dveřím,které Bublina s obojkem v tlamě okamžitě zablokovala sým tělem .
"Asi chce čůrat.." uslyšel Miro jak ve snách Zdenin hlas a jeho tělem projelo obrovké a zničující NIEEEEEEEEEE..............


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...........