KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Leden 2016

Škola ro(c)ku 23.část

30. ledna 2016 v 11:02 Škola ro(c)ku
" Tak hej.." vzdychl Miro tak trochu rezignovaně a s nadějí,že ředitelka opravdu zapomněla,že Mrázová je nemocná, vzal za kliku učebny, ve které měl teď podle rozvrhu strávit dvě hodiny s provokatérkou o které ať chtěl nebo né, si musel přiznat,že ho dráždí a nebýt jeho žačkou......
Miro pro jistotu nedomýšlel a s puntíkatýma kalhotkama před oči, které mu Mrázová minule vystavovovala vešel do třídy.
"Dobrý den pane profesore, už jsem zdravá to kvůli vám..nemohla jsem se vás dočkat..." uslyšel Miro aniž by se stihl po učebně nějak rozhlédnout a ucítil malé sevření žaludku.
...Boha je tu....projelo mu hlavou a stočil oči po dívčině hlasu.
"No to som rád..dobrý deň" procedil skrz sevřené rty a odhodil desky se svými papíry na stůl.
"Mi bylo špatně, jse fakt nemohla přijít..." spustila znovu Mrázová a nasadila smutný výraz.
"Tak hlavne,že už ste zdravá.." odpověděl Miro znovu přes sevřené rty a jakoby mimochodem vzal znovu do ruky desky,které před chvílí odhodil.
"Jo to jo, máte v sobotu koncert, žejo? Tak musím být zdravá a jít do školy, by mě táta jinak nepustil" zamrkala Mrázová a rozpustile pohodila hlavou.
...Čooo? Boha!!!!...Tam chce íst!!!!!...poskočil Mirovi žaludek a konečně zvedl k výstaví blondýně oči.
"Jo...je to ďaleko .." pokoušel se odvrátit nevyhnutelné a vzápětí si sám za tuhle odpověd v duchu vynadadal.
...Čo to tára...ďaleko...ako keby to bola prekážka....
"To neva pane profesore, kámoška už má řidičák" vyvedla ho okamžitě Mrázová z omylu jakoby by si opět byla jista svou převahou nasadila koketní úsměv.
"To bude paráda, ste úžasnej zpěvák..jsem vám posílala hlasy v superstar" usmívala se dál Mrázová a Miro cítil jak mu tohle polichocení dělá dobře.
...No jasné,že je dobrý... zúžil maličko oči a sledoval jak si Mrázová sama od sebe beru kytaru a s nohou přes nohu si ve své minisukýnce sedá na židličku těsně před ním.
"Si to užijem pane profesore... naučíte mě Bejbyyyy" protáhla Mrázová název jedné Mirovo písničky a přjela prsty po strunách.
"Auuuuuu.." hekla v zápětí a párkrát si před Mirem procvičila prsty na obou rukách.
"Čo au.." nechápal Miro a zalovil v paměti.
...Nie Baby nie...už ju nehrál ani nepametá a navyšše ju moc nemusí....uvažoval a znovu si v duchu vynadal.
...Čo ako? By ju to snáď učil...mu znej asi hráblo...
"Počúvajtě Mrázová.." začal pomalu Miro a pootevřel konečně desky ,které celou dobu držel v rukách.
"...my sa máme učiť niečo iné, tak spustite treba od trojky, to byste mala zvládnuť..." vytáhl Miro z desek list papíru a v duchu si trochu oddychl.
...Teraz bude hrať a konečne zmlkne...a on jej prestane zízať na kolená.... uvažoval v duchu a Mrázová k němu zvedla oči s cíleně hraným smutným výrazem.
"Vy mě to nenaučíte pane profesoreee??? " špulila pusu a Miro se pokoušel zachovat neutrální výraz.
"Niee Marázová, sme v škole tak sa budeme učiť to čo tu treba....tak prosím hraj" Miro lehce vydechl a s nadějí,že už tahle sexbomba začne konečně hrát se zadkem opřel o svůj stůl.
"To je škodááá..tak pane profesore, co v sobotu? Po koncertě?...To nebudeme ve škole" vyhrkla ale Mrázová a Miro prsty zmáčkl hranu stolu.
"Čoo.........." ale nedořekl a učebnou se ozvalo rázné zaklepání na dveře, které Miro v téhle chvíli vnímal jako záchranu z hůry.
"Miro tak utíkejte, jednání skončilo dřív než začalo, já to za vás vezmu..." vstoupila ředitelka s úsměvem a Miro si všiml naprosto vykuleného výrazu mrázové.
...Toto si nečakala však!... říkal si v duchu a usmál se na svou nadřízenou.
"Je ďakujem...super" odlepil zadek od stolu a dvěma kroky byl u dveří.
"Dakujem a naschle" usmál se ještě jednou a aniž už by nad tím nějak víc přemýšlel, jeho pohled se ještě stočil k Mrázové.
"Ahoj" pozdravil i jí a Mrázová nahodila trochu dotčený výraz.
"Si to užijeme pane profesore...v sobotu" neodpustila si poznámku a Miro ještě zaregistroval tázavý pohled své nadřízené.

"No to je přesně to co jsem nechtěla.." brblala Zdena a dopadla na sedaldlo spolujezdce.
"Veď to nieje tak zlé, máš iba ortézu" zabouhl za ní Miro přední dveře své audinky a obešel auto k místu řidiče.
"To jo no, děkuju" měla Zdena stále ve tváři trochu zoufalý výraz a otočila hlavu k Mirovi.
"Fakt děkuju..já bych nemohla.....já ti to....." usmála se provinile a Miro zvedl výstražně ukazovák
"Už o tom nehovor, hej!" zarazil jí a než stihla říct cokoli dalšího nastartoval.
...Neměl rád nějaké přehnané díky, prostě udělal to co udělal ....keby nechcel neurobí to....jednoducho tú pitomú ortézu zacvakal....Zdena tam sedela ako zabudnutý psík...bolo mu jasné krorá bije...keď jej to lekár ponúkal....no on tiež nemá nazvyš..no toto urobil no....veď ju napokon srazi na tej chodbe.....vrátil se Miro v myšlenkách k včerejšímu ránu a v duchu se usmál.
...Že to ale bola prda....až sa skácala....je zaujímavé ako je niekedy ostrá a niekedy tak zraniteľná...napadlo hoa koutkem oka se na Zdenu podíval.
Měla hlavu opřenou do sedačky a on si snad poprvé všiml jejího jemného profilu.


Pokračování příště.......

Škola ro(c)ku 22. část

24. ledna 2016 v 13:53 Škola ro(c)ku
"Preboháááá, nojooo tiež ťa rád vidím..." kvílel Miro a po několikáté bezśpěšně uhnul před Bublininým jazykem.
...Bude zasa celý uslintaný a ide do roboty...uvědomil si nepříjemnou skutečnost a dlaněmi zatlačil na Bublininy přední tlapy, které stále tlačily na jeho ramena.
"Smrdíš Bublina, počuješ smrdííííš" zdůraznil Miro poslední slůvko a konečně s úlevou sledoval jak si to černé monstrum před něho poslušně sedá.
"Tak, si skvelá" utřel si Miro hřbetem ruky obličej a sehnul se k malé taštičce, která Bublině vyisela na krku, aby z ní vyndal klíče a zastrčil si je do kapsy.
"No tak ideme a pomaly.." spí zaprosil než poručil a sehnul se ještě o kousek níž pro konec vodítka co se válelo na zemi.
"Pomaly Bublina.." zopakoval a s myšlenkou,že takhle ránu snad tu hroznou bábu s holí nepotká, lebo zasa nemá ten zasratý pytlík, otevřel před Bublinou vchodové dveře.
"Po...pomaaa...lyyyy som pove..daaaal" vlál Miro za v mžiku za Bublinou na vodíku opět jak hadrový panák a snažil se brzdit patama.
"Sa na to vyserieeeem..." hudroval když se Bublina konečně zastavila a s šíleným výrazem v obličeji sledoval jak se stejně jako včera začala točit dokola.
"Tu nieee...tu nieeeeee..." zabral Miro ze všech sil za vodítko s pokoušel se jí odtáhnout alespoň kousek z téměř prostředku chosníku.
....Niee on to zbierať nebude.... ujišťoval se v duchu a pro jistotu se rozhlédl.
...Čo keby tá baba...Nie vzduche je čistý...
"Rob, ponáhľaj sa, ser.." pobízel Miro Bublinu a s hrůzou sledoval hromadu, kterou Bublina kupila na chodník.
...Boha na toho sa nedotkne...ani keby sa tu teraz objavila celá rota báb s palicami....
"Poď dělej..." tahal Miro Bublinu, která měla ještě potřebu si své nadělení očichat, jak mu síly stačily a s obavou,že po něm zas někdo bude chtít aby to uklidil těkal po okolí.
...Nik tu nieje....
"Boha poď, máš to úžasné..poď už" krabatil Miro nos a s pocitem,že jestli k tomu bude Bublina ještě chvíli čichat on se zaručeně pozvrací se jí stále snažil odtáhnout.
"Fffffff.." oddychl si Miro když konečně povolila a nasadil rychlé tempo.
"Poď ideme..." pobízel Bublinu a trochu zúžil oči.
"Ti hovorím ma už neolízneš..." hudroval a zamířil zpátky k domu,kde bydlela Zdena.
...To stačí, nebude tu s ňou behať hodinu...ešte by znova srala....

"Jéé to už jste tu.." ozvala se Zdena z obýváku a Miro protočil oči.
"No hej, ako dlho bysom s ňou mal byť.." zavrčel a sotva skopl boty zamířil do koupelny, aby si hned na prahu vzpomněl na svůj včerejší pád a chytil se za dlaní za kříž.
...Do teraz ho nič nebolelo.... mračil se dál u umyvadla si opláchl ruce a obličej.
... Má toto zapotrebí..raz sa sňou srazí a teraz bude ako čo? Vyvetrávača psou?... opřel si Miro dlaně o umyvadlo a chvíli zamračene sledoval svůj obličej v zrcadle.
...Serie ho svet....aj keď to večer chcel...ráno už vedel.že to s Paťkou bola chyba, a ute ho zasa podrobila výsľuchu, kam ide, přečo tam ide...no hovoril jej že mu nebude veroť...neverila...sakra....veď sa mu po něj celkom cnelo...ked prišla túžil po nej a povedal jej,že sa nerozišli...no teraz by najradčej hej....a teraz toto so Zdenou...naozaj nebude ju chodit venčit tú obludu trikrát denne, nabudúce by to hovno možno musel vziať do rúk.... a robota ...tá zasratá robota...nechce tam.....už aby bola sobota...konečně vypne....skočí na podium, zavre oči a bude iba muzika.....vzdychl Miro a přejel si dlaní obličej.
....Už aby to bolo....len čo sa to zasa rozbehne...už si nič nenechá posrať...bude iba hrať...hrať a skladať....svoje veci a bude mu dobre....uvažoval dál a do uší se mu zapíchl Zdenin hlas.
"Miroooo prosímtě, tak se nezlob já jsem to tak nemyslela, můžeš sem přijít prosím." uslyšel a Miro a znovu trochu vzdychl.
"Heeeej" odpověděl napůl nevrle a napůl mrzutě a pomalými kroky došel až do obýváku.
Zdena seděla na sedačce s nohou na malém bobiku a Miro sjel očima její puchllý a modře zabarvený kotník.
"Boha to si robíš prdel, už včera som ti hovoril,že ťa zaveziem k lekárovi.." zvýšil hlas a Zdena sklopila oči.Po neurvalém výbuchu svého bývalého přítele,který na nspustil hrubě do telefonu neměla daleko k pláči a Miro sledoval jak sklonila hlavu ještě o trochu víc.
"Čo je? No veď je to právda nie? Čo mám ako teraz robiť? Musím do rooboty. Koľko je hodín"" stále trochu zyšoval hlas a sáhl do kapsy pro mobil.
"No celkom dosť, tak počúvaj..ja ťa ospravcedlním a po dvanáctej som tu odveziem ťa tam, toto nerozchodíš" mávl Miro směrem ke Zdenině noze a cítil jak to to celé neskutečně štve.
"Já...myslela,že..." pípla Zdena a miro nechápavě pozvedl obočí.
"Čo..?" zeptal se,ale měl pocit,že přesdně ví co ze Zdeny teď vypadne.
"Tak na to zabudni...do roboty ťa neodveziem, maj sa kľúče si beriem a ty ju postáž je jebnutá" vykulil oči směrem k Bublině a než se Zdena nadála práskl za sebou vchodovýma dveřma.
...Je kokot..je kokot...je kokot...mal ju zobrať do tej zasratej roboty...veď je mu to fuk....čoko robí?...Nemusí sa o ňu predsa starať....sklouzávaly Mirovo myšlenka opačným směrem a Miro se vztekle zabouchl ve svbé audině. ...Přečo to ako urobil? Nechce sem zpať... nechápal v téhle chvíli sám sebe a prudce sešlápl plyn.

"Dobře..dobře" pokývala ředilka, po Mirovo vysvětlení situce, hlavou a zadívala se do rozvrhu hodin,který měla na stole.
"Uvolním vás ze dvou hodin, holt si zas zaučím abyste mohl Zdeničku dřív odvézt,ale na první dvě musíte Miro, mám nějaké důležité jednání..."
"Jasné.. ďakujem" hlesl Miro,který přeci jen ve skrytu duše doufal,že by se mohl ulít z celé pracovní doby, když už se pro Zdenu tak moc obětoval a lehce se na svou nadřízenou usmál.
"Není za co Miro,ať se Zdenička brzo uzdraví.." usmála se i ředitelka a Miro se otočil ke dveřím
...Musí ešte do kabinetu, ani nevie koho teraz má a v ktorej učebni...musí sa pozrieť.... mrkl Miro na hodiny a pomalu došel do svého kabinetu.
....Mrázová? Obe hodiny...Boha nieeeeee...zíral do svého rozvrhu a nejistě se podrbal ve vlasech.
....Veď tá je predsa chorá....riaditeľka asi zabudla...uvažoval a hlavou mu proběhla úžasná myšlenka,že by se přeci jen mohl ulít...


Pokračování příště.........

Škola ro(c)ku 21.část

14. ledna 2016 v 20:58 Škola ro(c)ku
"Cože? Si se posrala.. ZAPOMEŇ..." zahromoval do telefonu mužský hlas a Zdeně se stáhl žaludek.
"Já...nemůžu chodit, prosím tě..jen..." žadonila Zdena tiše a žaludek se jí znovu nepříjemně sevřel.
"Tak si na tu vobludu sedni a jeď jak na koni.." nabral hlas v telefonu hrubě ironický tón a ticho,které následovalo, znamenalo jen jediné...
"Počkej" vzlykla Zdena,ale to že její bývalý prostě zavěsil, jí bylo víc než jasné.
....Něměla mu volat...co čekala?...Je pitomá....draly se Zdeně slzy do očí a pohladila Bublinu, která si k ní na postel přišla položil hlavu, po čumáku.
"Co budeme dělat?..." vzdychla Zdena znovu a s pokrčením ramen sledovala jak se od ní Bublina znovu vzdaluje.
" No nějak si musíme poradit.." vzdychla ještě jednou naprosto bezradně Zdena a opatrně sesunula nohy z postele.
...Pokusí se vstát a nějak to zvládnout....přesvědčovala samu sbe a opřela se dlaněmi o postel tal aby alespoň maličko držela stabilitu.
Neměla tušení jak jí noha až se na ní postaví zabolí a ikdyž se jí zdálo,že otok trochu opadl, naprosto modrý kotník nevěstil nic dobrého.
"Auuuuu..." spadla Zdena zpátky na postel a pláč, který přišel úplně bez varování jí znovu zaplnil oči slzami.
"Bublíííí, co ...bude..me dělll..at? vzlykala Zdena se zakloněnou hlavou a znovu ucítila Bublininu přítomnost.
"Co to... ...cos mi to...při...nesl...la" popotahovala Zdena a přes závoj slz rozeznávala Mirovo uloupené boxerky, které jí teď Bublina položila do klína.
"Nééé Bub...lí...to né" usmála se Zdena křečovitě a dlaní so otřela slzu,která jí stékala po tváři.

Miro se vymanil s Patriciina objetí a otočil se na druhý bok.
...Koľko je....pol šestej...o chvíľu aby vstával...takmer nespal...zasratá robota...nechce tam...a ku všetkému ešte aby Paťku domov pred tím hodil....mal už večer...no, ale dobré to bolo......našpulil Miro trochu rty a s odhozením telefonu,kterému vyrušil budík se přetočil na záda.
Patricie trochu zavrněla a Miro se téměř okamžitě znovu ocitl v jejím sevření.
"Kolik je hodin?" zavrněla znovu a Miro vzápětí zachytil její ruku,která se mu sunula po břiše.
"Počkaaaj.....dosť musíme už vstávať...hodím ťa domov, hej?" přivřel Miro oči a jen na chviličku zapátral ve svých pocitech.
..Večer po nej predsa tak túžil..no nie že by teraz nie...len nevie či po Pťke alebo len po sexe....boha veď bol rád,že prišla...no teraz...nevie no....stiskl Miro Ptriciinu ruku na svém břiše trochu víc a ucítil jak se mu její nehty zaryly do kůže a ona se snaží ruku posunout níž.
" Mirooooo..." zakňorala Patricie a když jeho stisk nepolevovala posunula své koleno po Mirovo stehni o něco výš.
...Přeci jí teď nebude odhánět...vrátili se k sobě, né?.... uvažovala Patricie a oba sebou v montě cukli.
Mirův mobil se rozdrnčel na plné kolo a Miro se prudce za jeho zvukem otočil aby v zápětí zůstal koukat na jeho blikající dispej.
"Kdo ti teď volá" zeptala se Patricie trochu nevrle a Miro se trochu zamračil.
"No neviem, dajaké číslo" odpověděl i on vevrle a nevěnoval přitom Patricii ani ten nejmenší pohled.
...Presne toto má najradčej...tie jej večné otázky....kam jdeš? co děláš? proč to děláš?...kdo to je? odkud jí znáš? .....čo jej po tom kto mu volá....stiskl Miro přijmutí hovoru a aniž by věnoval jakoukoli pozornost tomu,že tím Patricii trochu odhodí zpátky na postel, prudce vstal z postele.
"Áno Šmajda..." ohlásil se zaposlouchal se do zoufale prosebného ženského hlasu.
"No.... ja...neviem....no...no.... no dobre, o chvíľu prídem. ukludni sa Zdena,hej.." hlesl nakonec dost rezignovaně a otočil se k Patricii, která ho celou dobu bedlivě sledovala.
"Vstávaj Paťka, musím ešte niečo zariadiť, pred robotou" zněl jeho hlas dál rezignovaně a sehnul se k zemi, pro pár kousků Patriciina spodního prádla a hodil ho Patricii na postel.
"Cooo v půl šestý ráno?" zeptala se Patricie a opravdu se snažila o normální tón.
...Zase je něco přednější než ona.....
"Nič dvoležité aj tak bys mi neverila, pohni prosím" snažil se teď i Miro o celkem normální tón a z ložnice odešel do koupelny.
...Nebude sa dohadovať...to už tu bolo toľkokrát...


Miro dlouze stiskl Zdenin zvonek a čekal.
...No rýchlo to asi nebude...uvažoval a představa,že ho právě opět čeká venčení té šílené obludy mu naháněla husí kůži.
...Včera vravel,že už ho tu nik neuvidí a je tu...boha je kokot alebo čo?... zakroutil Miro sám nad sebou hlavou a Zdenin hlas v domovním telefonu ho rázen utvrdil,že ten kokot až tak od věci zas nebude.
"Jdi do baráku prosím a zavolej jí...pošlu ti jí po schodech" sdělovala mu a Miro vykulil oči
"Čoooooooo??????" vyhrkl,ale už bral za kliku bzučících dveří a otevřel je.
"Zavolej jí prosím tě, má na krku klíče" uslyšel ještě Zdenin hlas a to že ani volat nemusí už mu bylo víc než jasné.
Dusot Bublininých tlap a následný příval její lásky ho téměř okamžitě katapultovalo zádama na vchodové dveře a Miro si jen tak tak stíhal krýt obličej před neodbytným obrovským jazykem,kterým ho Bublina láskyplně vítala.........


Pokračování příště.........

Oznámení V.

8. ledna 2016 v 15:23 Nástěnka
Ahoj moji milý, vítám Vás v Novém roce. Nebojte nezapomněla jsem na Vás. Jen momentálně nejsem schopná něco napsat, jsem nemocná......Mějte prosím trpělivost budu se moc snažit abyste se pokračování povídky o Mirovi a Bublině dočkali co nejdříve...Hlasujte zatím.....děkuju Vaše autorka.