KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Březen 2016

Škola ro(c)ku 26.část

30. března 2016 v 20:29 Škola ro(c)ku
MOJI MILÝ ČTENÁŘI MOC VÁM DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÍKY A DOUFÁM,ŽE V NICH BUDETE POKRAČOVAT....OPRAVDU MI DĚLAJÍ RADOST A POMÁHAJÍ V INSPIRACI A CHUTI PSÁT DÁL....DĚKUJU.........


"Tak hototvo.." přejela Zdena jemně rukou, přes bílý poštářek, kterými Mirovi zalepila obě kolena a obtížně se narovnala, aby s úlevou padla zpátky do sedačky.
"Čoooo? ...Nič som..." otevřel Miro víčka,která stále svíral v očekávání nesnesitelného pálení a bolesti a sjel zalepená kolena očima.
"No hotovo no, tahle desinfekce nepálí..." pokývala Zdena hlavou a obava, která se Mirovi z očí ještě nevytratila jí přišla celkem roztomilá.
...Je jako malej kluk...se fakt asi bál, že to bude pálit..no jo no každej jsme ňákej....uvažovala s úsměvem a znovu se na Mira podívala
"Je pro děti..." dodala a sledovala jak Miro zkrabatil čelo.
"Hmm..tak ďakujem.." uhnul před Zdeniným pohledem očima.
...Zasa je za kokota..... přemýšlel a jako už párkrát v životě, kdy se nechal unést, proklínal svou, už od dětství, nepřekonatelnou fobii z bolesti.
"V pohodě Miro, já zas šílím z všeho co lítá, leze a bzučí" pokrčila Zdena rameny jakoby četla jeho myšlenky a zadívala se Mirovi do očí,které k ní svým pohledem už zase vrátil.
"Naozaj? " ucítil Miro jakousi úlevu a celá tahle situace mu najednou přišla děsně směšná.
"Bzzzzzzzzzzzzzzzz..." zvedl ruce a spokrčnými prsty jimi zakmital směrem ke Zdeně, aby oba v zápětí propukli v osvobozující smích.
" Jooo??? Počkej na to mám taky sprej.." smála se Zdena dál a opřela se rukama jakoby chtěla znovu vstát.
"Nie..nie..nie..ja už budem radšej poletím" smál se i Miro a i on naznačil vstávání z křesla.
"Tak počkej dáme si ten čaj né?.." pohodila Zdena hlavou a dál se na Mira dívala.
" Střihnem si kdo ho nevyleje.." dodala s dalším smíchen a i Miro znovu roztáhl rty do úsměvu.
A jakoby i Bublina vycítila uvolněnost situace, pomalu došla až k Mirovi a s bezelstným pohledem mu položila hlavu do klína.
"Bublina urobíš nám čaj? My sme chorý a ja by som si gaťky dal hore..." pohladil Miro bublinu po hlavě a trochu v křesle poposedl.
...Na to,že Zdenu pozná vyše pár dní už sa pred ňou zas predvádza...no nie,že by nebolo čo.... uvažoval Miro a pokusil se Bublinu trochu odstrčit.
"Bublí pocem..." natáhla Zdena k Bublině ruku a pokoušela se nedívat jak se Miro zcedá a natahuje džíny.
"Jéé máš tam díru...na koleni..." pozvedla Zdena obočí a musela v duchu uznat,že pohled na Mira v boxerkách je se jí líbí.
""No ja viem..." zabručel Miro a dotáhl svůj oblíbený pásek.
Štvalo ho to,ale momentálně opravdu nevěděl co by s tím měl dělat.
"Urobím ten čaj..." dodal a opatrně vykročil ke kuchyni.
...Naozaj to až tak nebolí....usmál se jeho krok byl rázem jistější.

"Tak ja už naozaj pojdem..." dopil Miro poslední lok bylinkového čaje a ikdyž o čaj moc nestojí tenhle mu opravdu dost chutnal a natáhl se pro Zdenin prázdný hrnek.
"Už?.." usmála se Zdena a nenápadně mrkla na hodiny.
...Už je fakt dost hodin a jestli Miro chce jít ..Bublina by potřebovala ještě ven....pak to bude muset vydržet celou noc....ježiš a kdo s ní půjde ráno.... a ona....musí do práce....musí se tam nějak dostat...učit může v sedě....měla by Mira ještě poprosit....pošle jí do háje...nebo....možná nee...si ted tak hezky povídali...není to takovej idiot jak si myslela na začátku a...je docela milej ...jenže...Bublina už ho tolik zlobila....co má dělat? Má mu říct?..... přemýšlela Zdena překotně a současně sbírala odvahu Mira ještě zdržet.
Stál už na nohou a Zdeně bylo víc než jasné,že jestli se neozve teď on odejde a ona vůbec neví co by dělala.
...Petrovi už volat nebude a ani nemůže....stejně by jí poslal něka zas....a ona opravdu nemá nikoho komu by řekla....je sama....úplně.......vcucla si Zdena spodní ret a a zhluboka se nadechla.
"Miro..." pípla její spodní ret opět zmizel pod tím vrchním.
" Áno?..." ohledl se Miro už mezi dveřmi do předsíně a i on se zhluboka nadechl.
Zdenin pohled hovořil za vše.
"Zabudni.." vztyčil Miro levý ukazovák a odmítavě zakroutil hlavou.
Koleny jako by znova projela ukrutná bolest a Miro opět zakroutil hlavou.
"Mirooooo prosíííím, slibuju,že ať si narazíš nebo rozbiješ cokoli ošetřím tě a budu se o tebe starat dokud....."
.....nás smrť nerozdelí.." skočil Miro Zdeně do řeči a dál jí před očima kmital vztyčeným ukazováčkem.
"A to by po novej prechádzke mohlo byť už dnes..do riti Zdena to naozaj nieje nikto kto by to urobil????"
"Ne...." pípla znovu Zdena a Miro se opět pořádně nadechl, aby ale v zápětí hlasitě vydechl.
"Bublina ideme.." zabručel a ikdyž celé jeho já řvalo,že nééé....nechce....sáhl na věšák pro vodítko.


"Si celej?" uslyšel Miro Zdenin tichý hlas sotva s Bublinou vešel do předsíně a ikdyž to nemohla vidět, pokýval hlavou.
" Hej...už aj zo spánku budem volať smrdíš..." pověsil Miro vodítko zpátky na věšák a nakoukl do obýváku.
Zdena sice seděla tam co když s Bublinou odcházel, ale rozházené sušenky na koberci prozrazovaly,že celou dobu tam jistě nebyla.
"Sem měla hlad.." sklopila Zdena provinile oči a oba sledovali Bublinu,která se k sušenkám nezadržitelně vrhla.
"Aspoň sa nemusí vysávať" usmál se Miro a zamyslel se.
....No veď čo jedla....nič ani ja....
" Som tiež hladný.. máš banán?" skopnul Miro boty a vykročil ke Zdenine lednici.
"Banán?" ptala se Zdena dost udiveně a sledovala jak Miro lednici otevřel.
"Je tam uzený tak ho na...kráá..jej...si dáme" nechápapa Zdena proč Miro lednici zase rychle zavřel.
"Banán nemáš?" zeptal se znova a rozhlédl se po malé kuchyňce spojené s obývákem jen jakousi přepážkou připomínající bar.
...Banááán..... zajásal v duchu a a sáhl do mísy co na něm byla položená, aby ho před zírající Zdenou, jedním tahem oloupal a zakousl se.


Pokračování příště.......

Škola ro(c)ku 25. část

20. března 2016 v 18:52 Škola ro(c)ku
DALŠÍ DÍLEK JE TU PRO VÁS ZA DLOUHÉ ČEKÁNÍ A TRPĚLIVOST MOC DĚKUJI A PÁR KOMENTÍKŮ BY MĚ OPRAVDU POTĚŠILO. DĚKUJI TÍMTO SVÉ MILÉ A VĚRNÉ ČTENÁŘCE INCE,ŽE TA NA MĚ S KOMENTEM NIKDY NEZAPOMENE A NAPSAT PÁR SLŮVEK PRO MOU INSPIRACI JÍ NEDĚLÁ PROBLÉM :)


" Je.." zopakovala dlouhovláska a zkousla si spodní ret.
" Ty si...." nedořekla a přestala oběma rukama svírat svého psíka, aby se jednou podrbala ve vlasech.
"...No som no..." doplnil Miro a trochu vzdychl.
Vždycky když ho takhle někdo poznal, nejásal zrovna radostí, má sice rád obdiv ale na jevišti. A tahle situace ho spíš přiváděla do rozpaků, než aby byl nadšený,že padl na kolena přímo k nohám téhle holky.
....Do riti Bublina jedna uletená.... brblal v duchu a přešlápl z jedné nohy nadruhou.
Kolena o sobě dávala znát čím dál tím víc a představa jak mu z nich srčí krev mu je navíc podlamovala.
...Ešte aj otravu dostane a odrežú mu ich.... napadaly Mira ty nejhorší scénáře a s pokřiveným obličejem znovu přešlápl.
"Jééé bolí tě to? ...Tady kousek bydlim...ti to ošetřím" drbala se dlouhovláska dál ve vlasech a přemýšlele jestli její nabídka není moc troufalá. Miro se jí docela líbil, když byl tenkrát v té soutěži a potom ho už poslouchala a mrkla na jeho stránky jen občas a navíc o něm poslední dobou není skoro slyšet tak snad toho tolik neřekla....uvažovala a její pohled se znovu střetl s Mirovým.
" Nie ďakujem...tiež tu idem kúsok" zakroutil odmítavě hlavou a s představou svých rozdrcených kolen, která ho pořád neskutečně pálila toužil být už konečně doma ...nebo alespoň u Zdeny.
...Musí sa na to pozrieť a sám.......
"Jo tak promiň...já jsem to nemyslela špatně" pokrčila dívka rameny a Miro se pokusil o úsměv.
"V pohodke...tak sa maj...ideme " otočil hlavu směrem k Bublině a pomalu vykročil zpátky ke Zdenině domu.

"Bež k paničke.." pobídl Bublinu a mávnutím ruky jí nasměroval do obýváku, kde předpokládal, že Zdena seděla a sám se otočil ke koupelně.
...Do riti ... má toto zapotrebí...minule naražená prdel a teraz kolená na sračky...sa na to vyserie.... belhal se Miro sebelítostně do koupelny a s šílenou představou si pomalu stáhl kalhoty.
"No pekné..." vykulil oči na zkrvavená kolena a rázem ucítil bolest snad milionkrát větší.
...Čo má ako teraz robiť?... zoufal a dál zíral na svoje kolena.
...Asi odpadne...uvažoval a s nepříjemným pocitem se zachytil umyvadla.
"Kde si? Co tam děláš?" vyrušil ho v zápětí Zdenin hlas a Miro trochu znejistěl.
...Má jej to ukázať ?...No mal by...nech vie ako pre ňu trpí...alebo nie?...Možno by sa mal rozlúčiť a ísť domov...no ako si za volant sadne...veď ich neohne..... zoufal dál a do uší se mu znova zařízl Zdenin hlas.
"Tak kde si? Je ti něco?.." volala a Miro si kalhoty zase opatrně natáhl.
" Nieee už idem...." odpověděl a teprve teď si všiml díry na svých téměř nových kalhotách.
"Do riti..." zahudroval a pocit naprostého zoufalství v něm ještě zesílil.
" Co hudruješ? Sedni si né.." zeptala se Zdena když se konečně objevil mezi dveřmi kde zůstal stát a hodil po Bublině, která poslušně ležela ve svém pelíšku a sledovala ho, vražedný pohled.
"Nie ja pojdem.." přivřel Miro pod novou pálivou bolestí oči a otočil se zpátky do předsíně.
" Jéé tak počkej, prosímtě mohl bys mi jen udělat čaj, já bych ho vylila" zaprosila Zdena a Miro cítil jak se mu hrně krev do hlavy.
"Já tež ho vylejem.." vyhrkl a sledoval jak na něho Zdena upřela udivený pohled.
"Cooo proooč?" nechápala a ted ona s naprosto vykulenýna očima sledovala jak se Miro trochu nemotorně přemístil ke křeslu a rozepíná si kalhoty, které zase opatrně stáhl až ke kotníkům.
"Pretoooo, však Bublina!!!!" vyhrkl znovu a sledoval kamenný Zdenin výraz.
" Ježiši..co jste dělali?" nadechla se Zdena,ale Miro jí dál mluvit moc nenechal.
"Myyyyyyyy?????? ... To sa jej opýtaj...Už s ňou viacej nejdem...bolí to ako sviňa" hučel Miro a dál před Zdenou stál se spuštěnýma kalhotama, zatímco Bublina jakoby věděla o čem je řeč se pomalu otočila čumákem ke zdi a vlastně tam vůbec nebyla.
"Ona zas viděla nějakýho malýho psa, co? Tě jako strhla? Bublino!!!!!" pohrozila Zdena směrem k Bublininému hřbetu a vrátila svůj pohled k Mirovi.
Stál pořád na tom samém místě,stále se spuštěnými kalhotami a už po druhé za krátkou chvíli si připadal jako naprostý hlupák.
"Jo .." vzpomněl si Miro na yorkšíra v dívčině náručí a dál se mračil.
...Ide domov...ľahne si a možno mu nohy neodpadnú.....
"No máš to pěkně rozbitý, sedni si, promiň jsem ti to měla říct,že malý psi jsou pro ní jak magnet a proč si jí neřekl,že smrdí?" ptala se Zdena a pomalu se posunula na kraj sedačky.
"Sedni si.." zopakovala" a pokoušela se vstát.
"Čo robíš seď, ti ten čaj urobím" okřikl Miro Zdenu a sehnul se aby si kalhoty konečně natáhl.
"Na čaj kašli a sedni si do toho křesla.." stála konečně Zdena na jedné noze a natahovala se do malé skřánky z které před Mirovo vytřeštěnýma očima vytáhla dezinfekci.
"Nieee toto ja nechcem.." pokusil se ještě při představě,že ho to bude pálit ještě víc, protestovat a raději zavřel oči.


Pokračování příště.........

Škola ro(c)ku 24.část

15. března 2016 v 20:06 Škola ro(c)ku
MOJI MILÝ ČTENÁŘI.....TAK JSEM PRO VÁ PO DLOHÉ DOBĚ NAPSALA ALESPOŇ KRÁTKÝ DÍLEK A POKUSÍM SE ABY TY PAUZY UŽ NEBYLY TAK DLOUHÉ...JEŠTĚ NEJSEM ÚPLNĚ ZDRAVÁ A TAK MOHU JEN SLÍBIT,ŽE SE VYNASNAŽÍM VÁM TO VYNAHRADIT....MOC DĚKUJU ZA POCHOPENÍ ......VAŠE AUTORKA........


"Tak pomaly.." otevřel Miro dveře svého auta a podepřel Zdenu, která se snažila zvednout z předního sedadla.
"Dík" špitla a ucítila jak jí Miro sevřel předloktí.
...Je nemožná...co teď bude dělat...jak se jako postará o Bublinu a ...musí přece do práce...nemůže si dovolit být doma.....nic by nebrala....pane bože...jak to bude dělat.....zoufala v duchu a konečně poskočila na zdravé noze aby se o Mira víc opřela.
"Dobré?" zeptal se a natáhl ruku aby za Zdenou zabouchl přední dveře.
"Jo..." špitla Zdena a poskočila ještě jednou.
"Pomaly.." zopakoval Miro a zastrčil do kapsy centrální zamykání své audiny, kterou pro jistotu ještě zkontroloval očima.
...Dobré...možu ísť.... podložil Miro celou svou rukou Zdenino předloktí a opatrně vykročil k domu, kde Zdena bydlela.
....Boha zasa tá obluda.....napadlo ho a v duchu si představil jak je to černé monstrum vítá.
....To by ho zaujímalo koho bude chytat skoršie.... vzdychl a představa jak se hned u dveří kácí i se Zdenou na zem mu vyloudila malý úsměv, který mu, ale v zápětí zmizel.
"Doufám,že se tam už nevyčůrala" uslyšel Zdenin beznadějně znějící hlas a bylo mu jasné, která bije.
....Nieeee on nechce.....

"Tak rob..dělej" pobízel Miro Bublinu a rozhlížel se po okolí.
....Nič zbierať nebude!....Ani keby tu bol celý regiment báb s hoľami..... ujišťoval se a zatahal za Bublinin obojek.
"Ty ako srať nebudeš? No tvoja chyba ideme domov" otočil se Miro na podpatku a znovu zatahal za obojek.
"A pomaly...jasné" dodal přísně a přál si aby ho Bublina zas netáhla jako opět před chvílí ze schodů.
...Takmer sa prerazil....vzpomněl si Miro jak nestíhal schody a ucítil jak se Bublině napnulo vodítko.
Pěkná slečna s yorkšírem v náručí, kterou potkal nedávno a pořádně se před ní ztrapnil se nezadržitelně blížila a Miro sevřel ruku s obojkem vší silou.
.... Len nepovedať,že smrdí....přesvědčoval sám sebe a doufal, že ještě aspoň chvíli tu černou obludu udrží.
"Bublina, Bublina nechaj toho" cedil mezi zubama a s o očima upřnýma na blížící se dívku zaťal ruku s obojkem víc v pěst.
Vodítko praskalo ve švech a Miro doslova brzdil patama. Síla kterou Bublina vyvíjela aby se co nejdřívě seznámila s maličkým psíkem v dívčině náručí se stále zvětšovala a Miro měl pocit,že mu vodítko každou chvíli amputuje prsta na ruce.
,,,Nieee, čo má robiť preboha...len nepovedať ře smrdí... zakazoval si v duchu a aniž by to mohl jakkoli ovlivni, Bublina ze všech sil zabrala a katapultovala Mira na kolena přímo k nohám dlouhovlásky, která instikntivně uskočila a zvedla svého yorkšíra nad hlavu v marné naději,že na něho Bublina nedosáhne.
"Smrdííííííš..." vyhrkl Miro se zoufalým výrazem ve tváři a ucítil jak vodítko v jeho ruce povolilo.
Bublina poslušně dosedla na chodník a upnula na Mira, který se snažil postavit na nohy, bezelstný pohled.
" Ja som...prepáč... to nebolo...ani minule..to ona ináč ...neposluchne..." koktal a opatrně si oprášil kolena, která ho neskutečně pálila.
...Boha eště aj kolená si rozbil.... zatnul zuby a pokoušel se nevnímat bolest a ani smích v který dívka stojící před ním propukla.
"Cooooo???? Smrdíš....Smrdíš...Smrdíš.....a to tě jako jinak neposlouchá...." smála se sledovala jak se Bublina při každém jejím smrdíš...ještě oddaněji usadila.
"Nieje moja..." zamračil se Miro a v téhle chvíli si připadal tak trochu jako hlupák.
....Čo sa smeje...koza....ten jej prťavec..by bol pre Bublinu jednohubka.... uvažoval jestli nedat nedat Bublině volno a konečně se jeho pohled s dívčiným.
"Jééééééé...." vyhrkla dlouhovláska a Mirovi bylo jasné,že ho právě poznala...............


Pokračování příště......

POKRAČOVÁNÍ

7. března 2016 v 16:43 Nástěnka
MOJI MILÝ ČTENÁŘI........chtěla bych Vám moc poděkovat za Vaši trpělivost a říci Vám,že jsem na Vás nezapomněla a už brzy se zase dočkáte pokračování povídky o Mirovi a Bublině......Ráda bych vám dala bližší termín,ale to zatím nedokážu.......


Moc děkuju Vaše autorka.....