KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Červen 2016

Škola ro(c)ku 33.část

19. června 2016 v 10:09 Škola ro(c)ku
"No jááá...já vím, zkusím to..." vzdychla Zdena a Miro sledoval jak sklopila oči.
.....Sakra možno mal teraz mlčieť, nechat to až bude viacej času až sa nebude ponáhľat...až ako to vlastne celé dopadne....až...až...až........uvažoval a neměl v téhle chvíli moc dobrý pocit.
....Jasné,že ho to nebaví a svojim zposobom aj obťažuje, ale ........ uvažoval dál a nervozně přešlápl.
" Tak běž, já vím, že spěcháš a děkuju a nezlob se..." měla Zdena dál sklopené oči a smutný úsměv, který se jí objevil na tváři se nedal přehlédnout.
...Mal mlčieť...zatial....no každopádne to riešit musí...takto on nechce....byť stále vedle tej obludy za kokota a navyšše..... naozaj ho to nebaví...to fakt nieje nik iný?....
"Zdena prepáč, dnes už naozaj neprídem a ani zajtra, časovo to naozaj nezvládnem, zkús niekoho iného....prepáč, já už musím na skúšku" usmál se Miro tak trochu nuceně a raději od Zdeny odvrátil pohled.
Neměl tyhle situace rád,ale nějak to vyřešit bude nutné. Honily se mu hlavou myšlenky na to jak asi Zdena dlouho nebude moct s Bublinou ven a to co mu rozum napovídal se mu vůbec nelíbilo.
" Jooo v pohodě běž, já to zvládnu.." uslyšel ještě Zdenin tichý hlas a se stále tochu nepříjemným pocitem vykročil ke dveřím jejího bytu.

"Volee kde seš?" vyhrkl jeden z kytaristů sotva Miro zastavil a vylezl před zkušebnou ze svého auta.
Měl skoro čtvrt hodiny zpoždění a celá kapela stála venku a čekala na něj.
"Sorry, měškám.." zahuhlal Miro něco jako omluvu a kývl hlavou aby ho kluci následovali do malé zkušebny, kde jak doufal právě teď připraví a nazkouší ten nejdokonalejší koncert a on se konečně odpíchne ode dna kam ho dostal jeho minuly managment.
...Teraz sa musí sústredit iba na muziku....nič nieje doležitejší...teraz nie.....přesvědčoval sám sebe a ikdyž se mu myšlenky stále vracely k nepříjemné situaci u Zdeny, vzal do ruky svojí nejoblíbenější kytaru a přejel její struny.
.....Bohaaa nádhera.....přivřel Miro oči a jakoby mávnutím kouzelného proutku se rázem přenesl do úplně jiného světa, kde byl nejšťastnější jak jen to šlo.

" Bublí moje..." pohladila Zdena Bublinu po hlavě, kterou jí její nejoddanější přítelkyně položila do klína a zamyslela.
...Tak jasně,že hohle mohla čekat...vlastně i čekala, jen doufala,že se přeci jen nestane, ale né...nic Mirovi nezalívá....jen prostě neví co má teď dělat...opravdu nemá komu říct....no bude to muset nějak zvládnout...nějak.....vzdychla Zdena a znovu Bublinu pohladila po hlavě.
"Zvládneme to, viď" dívala se to oddaných psích očí a stejně tak jako před časem kdy jí Petr Bublinu bez nějaké varovaní nechal na krku,by ani ted nedokázala jít nějak se jí zbavit.
... Ona přece za nic nemůže, prostě to nějak zvládne...musí....ujišťovala Zdena sama sebe a pomalu se posunula na okraj sedačky.
...Tak na záchod dojít zvládne...no dojít...dobelhat se ...tak bude prostě trénovat a zítra ráno už s Bublinou ven nějak dopajdá.......


"Super, bomba chylani vďaka.." usmíval se Miro a přejel pohedem svou kapelu.
"Vydarené, zajtra to dáme ako pání a potom už to pofrčí..." usmíval se Miro spokojený s průběhem zkoužky a plný nadějí si s každým svým mutikantem dal placáka.
...Vyjde to...kývali kluci svorně hlavou a i oni v téhle chvíli zítřku věřili na sto procent.

*****
*****

Miro otevřel oči a pořádně se na svém velkém letišti protáhl.
"Uáááááááá" zařval přitom úlevně a s rukama nad hlavou sejeho pevné svalnaté tělo celé napnulo.
..-Dnes...dnes...dnes...ozývalo se mu v hlavě a Miro plný té nejpozitivnější energie vyskočil z postele.
...Dá sprchu... a ide...tašku si zabalil už večer....nieje na čo čakať.... cesta je dlhá.... zavřel se Miro ve své koupelně a s pohvizdovaním své oblíbené melodie vlezl pod vlažnou sprchu.

"Bublí pomaličku ano?" pootevřela Zdena svého bytu a s přidržováním se zdi poskočila na práh svého bytu.
"Smrdíš.." musela,ale v zápětí Bublinu, která se vyřítila na schody s tohou být co nejřív venku, okřiknout a znovu poskočila aby svůj byt alespoň zabouchla.
....Jsou přece za chvíli zpátky.... zadívala se Zdena nešťastně na schody před sebou a s berlí v jedné ruce a přidržování se zábradlí rukou druhou se k nim odvážně přiblížila.
Ruce i nohy se jí sice klepaly a nikde nebyla žádná případná záchrana jako když jí po schodech pomáhal Miro a ona si sebou vůbec nebyla jistá, ale co jiného Zdeně zbávalo, než to prostě risknout.
"To zvládneš" pobízela sebe samu a mrkla na Bublinu, která jakoby teď vycítila vážnost situace poslušně čekala v mezipatře a s vodítkem s koncem vodítka co vedle ní leželo na zemi upínala na svou paničku pohled.

*****

Miro vykoukl z poza podia na narvané náměstí a zakousl se do svého spodního rtu.
...Toľko ľudí...kedy poslednýkrát vlastne takto hrál?.... Len aby neneodyšli kým kapela před ním dohrá.... už si ho možno ani nepametajú...budú naňho zvedaví?.....přepadali ho tak trochu obavy a zhluboka se nadechl.
....Nie to zvládne....prečo by odchádzali...prišli sa predsa bavit...majú slavnosti...nič nemusí platit....zostanú...isto zostanú a on ich strhne...bude to ako kedysi.....bude a on bude zasa hráť častejšie a častejšie, hudba je predsa jeho život.......přejížděl Miro dav lidí očima a zarazil se.
....Boha Mrázová...naozaj je tu.....nieee....nechce ju tu.....


Pokračování příště.......

Škola ro(c)ku 32.část

9. června 2016 v 18:37 Škola ro(c)ku
"Hovorím pomaly, Bublina" syčel Miro a stále v předklonu se pokoušel udržet s Bublinou tempo.
"Sa na to vyseriem, pomaly!.." hudroval dál a představa, že znova skončí na bolavých kolenou mu vyvolávala mrazení kolem žaludku.
...Nie to už by isto neprežil...nové krvácenie... zrychloval Miro spolu s Bublinou a když se konečně zastavila krve by se v něm nedořezal.
...Boha nie...prosil v duchu a pomalu svůj pohled z malého yorkšírka zvedl k jeho sličné majitelce.
"Ahoooj, jeziš prosímtě to nemusíš, padat mi zas k nohám" usmívala se dlouhovláska a Miro cítil jak rudne.
Nevěděl sice jestli vzteky nebo že se opět cítí jak idiot,ale dobrý pocit každopádně neměl.
"Nepadám, nemá vodítko.." zabrblal a jediné co v tuhle chvíli dokázal bylo sednout si vedle Bubliny na bobek.
Kolena se mu při tom nepříjemně a bolestivě napnula a Miro měl pcit, že mu v té samé chvíli musela úplně popraskat, ale v předklonu už odmítal setrvávat.
Ani to, ale nebylo jednoduché, Bublina kolem malého kamaráda poskakovala a Miro měl opět velké potíže s rovnováhou.
...Si kecnem na prdel najprv a pak sa tu rozplácnem..... napadaly ho šílené scénáře a znovu se zadíval dlouhovlásce do rozesmátého obličeje.
"Bublinko smrdíš" pronesla jakoby nic a Bublina se v mžiku poslušně posadila, aby Miro pořádně zaklínil prsty na jejím obojku.
"No a je to..." usmívala se dívka dál a natáhla k udivenému Mirovi ruku.
"Si stoupni, ona ti snad nikam neuteče..."
"No neviem, snáď" přijal Miro dívčinu ruku ani nevděl proč a konečně se postavil na nohy.
Kolena o sobě dávala celkem dost vědět, ale on jen, sice s myšlenkou na potoky krve, přešlápl.
"Co kolena?" zeptala se dívka jakoby četla jeho myšlenky a Mirovu ruku pustila ze své.
"Jo dobré.." zalhal tak trochu Miro a jediné po čem teď toužil bylo kolena zkontrolovat.
"Tak to jsem ráda" usmívala se dál dlouhovláska a sehnula se pro svého psíka,kterého už Bublinina láska moc nebavila.
"Radši jí asi teda fakt drž" kývla dívka směrem k Bublině,která okamžitě zbystřila a vypadalo to,že se i ona vrhne dívce do náruče aby znovu projevila yorkšítovi svou náklonost.
"Nie Bublina ..smrdíš! " zasáhl teď u i Miro dost razantně a Bublina v mžiku znovu seděla, nespouštěla sice oi z dívky a ani jejího psíka,ale už se ani nepohnula.
"No..." ulevil si Miro a i on se konečně na svou společnici usmál.
"No..." zopakovala dívka a jakoby teď oboum došla slova, se jejich pohledy znovu na chvíli střetly.
"Do r .. koľko je?" spolkl Miro slůvko které se mu dralo na jazyk a sáhl do kapsy pro mobil.
"Sory prepáč musím na skůšku.." zhrozil se Miro času,který na dispelji uviděl a opět se sklonil aby pevně sevřel Bublinin obojek.
"Jasně tak ahoj.." kývla dlouhovláska a otočila se i s yorkšírem v náručí k odchodu.
"Ahoj..." odpověděl Miro a zadíval se za odcházející dívkou.
"Počkaj..ako sa voláš?" vyhrkl ani sám nevěděl proč a sledoval jak se dívka pomalu otáčí.
"Ingrid..." mávla lehce rukou a odařila Mira dalším svým úsměvem.
"Super maj sa..." mávl i Miro volnou rukou a tak jak mu nepohodlná chůze v předklonu dovolovala, pokusil se s Bublinou zrychlit krok.
...Naozaj nechce prísť na skúšku neskoro...tento kocert je doležitý.... nielen,že konečne hrá...no možno aj to bude nový začátok všetkého...... zasnil se Miro a konečně pustil Bublininin obojek a narovnal se.
...Toto už vybehneš, nie..ja sa ponáhlam.... zabručel,ale přece jen se vydal za Bublinou po schodech.
...Iba povie Zdenke,že by mala rozmýšľať na nejakom riešení tejto situácie a letí....nemá naozaj čas....a kým to všetko klapne nevládne behat ešte aj so psom.....uvažoval Miro nad vhodnou kombinací slov a vešel za Bublinou do Zdenina bytu.

Pokračování příště......

Škola ro(c)ku 31.část

5. června 2016 v 17:51 Škola ro(c)ku
"Mirooooo..." zakníkala Patricie a už oblečená se opřela o futra dveří z předsíně do obýváku.
"Sadni si..." otočil Miro hlavu jen tak na půl a rukou mávl ke křeslu.
....Nemá síce veľa času, ale toto musí vyriešit.... říkal si v duchu a očima sledoval Patricii jak se pomalu šourá kam on ukazuje.
"Si říkal,že......" zakníkla znovu Patricie a posadila se jen tak na krajíček a dlaně sevřela mezi svými koleny.
"...Ja viem čo som hovoril" skočil jí Miro tak trochu do řeči a zhluboka se nadechl.
"Prepáč, teraz to cítim inak..je koniec, nemám inú ako si možno myslíš, no len ....."
"... Nemáš jooo? A kdo je Bublina?" skočila do řeči Mirovi tentokrát Patricie a její hlas se plačtivě zhoupl.
"Boha Paťka...pes!!!" ztrácel Miro trpělivost a podíval se svůj mobil aby zjistil kolik je hoidin.
....Ponáhľa sa....
"Peees joooo? To určitě..." zajíkal se Petriciin hlas čím dál tím víc a Miro sledoval jak se jí oči zaplňují slzami.
....Nieee, len to nie ... prosil v duchu a vzpomněl si v jakém stavu našel Patricii ráno na schodech před svým bytem. Navíc tyhle situce se srdce nesnášel....né že by se nikdy před tím s holkou nerozešel, ale Patricie byla snad první, kterou si do svého života a soukromí pustil víc než kteroukoli před ní. A opravdu si myslel, že našel tu pravou.
...Len nejako sa to pokazilo a aj keď si chvíľu naozaj myslel, že mu chýba...tak nie...už s ňou byť nechce....
"Slzami to nevrátiš Pati já naozaj, už nechcem...přepáč, inú fakt nemám...poď odveziem ťa ja už musím, mam eště skúšku " zkusil Miro zmírnit hlas a sám se zvedl na nohy aby k Patrici natáhl pravou ruku.
Sám nevěděl co teď čekal, ale ikdyž k němu Paricie zvedla oči zalité slzami, nenávist kterou v nich viděl byla víc než patrná.
"Běž do hajzlu ..." zasyčela mezi rty a aniž by Miro stačil jakkoli zareagovat proběhla kolem něho a rána vchodových dvěří hořila za vše.
"No a je to..." pokýval Miro hlavou a se smíšenými pocity se vydal stejným směrem.
...Ešte aj k tej Zdene aby išiel...do riti.... mrkl znova kolik je hodin a seběhl schody do přízemí.

"Achjooo.." vzdychla Zdena a stejně tak jako Miro, o několik ulic dál, se podívala na hodinky a zadoufala, že se Miro přeci jen objeví.
Petr jí jak předpokládala nezvedl telefon a Bublina jí svým odbíháním ke dveřím a žádostivým kňučením přiváděla k šílenství.
...Co má dělat? To prostě nezvládne s tou nohou jít s ní ven...nemá komu říct....kdyby aspoň ten Petr....přivedl ji přece tehdy on...prý na chvíli...jen pohlídat kamarádovi a už u nich zůstala....když se pak rozešli né zrovna v dobrém...nechtěl jí a ona neměla to srdce dát Bublinu třeba do útulku.....jenže co teď... rodiče jsou na druhém konci republiky...nejlepší kámoška na dovolený a soused...starý pan Urbánek, se kterým jako jediným v celém domě občas prohodí pár slov...sotva chodí....vzdychla znovu Zdena a a pokusila se znovu Bublinu přemluvit, aby se vyčůrala v předsíni.
...Nějak by to pak uklidila....


Miro zabouchl dveře své audinky a s poklusem doběhl až ke Zdeniným dveřím a zašátral v kapse.
...Kde sú... zamračil se a zašátral trochu intenzivněji.
...Veď mu Zdena kľúče nechala.... trochu v něm hrklo a zašátral ve druhé kapse.
"Tu..." ulevil si a aniž by nad tím nějak víc uvažoval strčil klíče do zámku a vchodové dveře Zdenina bytu pootevřel, aby byl v zápětí katapultován velkým černýn monstrem až k zábradlí schodů.
Stíhal se jen zachytit a ještě v polopádu zaregistrovat jak se Bublina vyřítila z bytu a bez jediné reakce na "smrdíš" vypálila z domovních dveří, které Miro v nějaké předstuše nechal otevřené a jen co nabral na kraji schodů rovnováhu vypálil opět po nich zas dolů, aby Bublinu dostihl.
Že nemá vodítko ho v té chvíli vůbec nenapadlo a hlas volající Zdeny, která se jen domýšlela co se děje už skoro neslyšel.
"Bublina.." vyhrkl Miro sotva vyběhl z domu a zadíval se na uchylně-úlevný pohled Bubliny, která téměř uprostřed chodníku přisedlá k zemi čůrala jak o život.
"Boha Bublina tu nieeeeeeee..." rozhlédl se Miro kolem sebe a opravdu netoužil zas po nějaké babce, která ho za to seřve na tři doby.
"Poď, rob, dělej.." pobízel Bublinu a objel její obojek dlaní.
...Do riti....hrklo v něm když nenahmátl vodíko a v předklonu pevně sevřel Bublininin obojek.
"A pomaly Bublina" snažil se usměrnit to velké černé zvíře, které právě zbejsklo kámoše yorkšíra....


Pokračování příště.......