KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Září 2016

Škola ro(c)ku 36.část

28. září 2016 v 10:49 Škola ro(c)ku
....AHOJ ZVLÁDLA JSEM TO IKYŽ S POMOCÍ, ALE ZVLÁDLA ZDENA....
Četl Miro a maličko se zamračil.
...S pomocou? Akou pomocou? Veď hovorila,že nikoho nemá.... projelo mu hlavou a sám ani nevěděl proč se zamračil ještě o trošičku víc.
...Naraz ho nepotrebuje či čo?.... pocítil jakési dotčení a zastrčil mobil zpátky do kapsy.
..Nie nebude jej odpisovať..nepotrebuje ho tak nepotrebuje..... mračil se dál a jakoby si až teď naplno uvědomoval své pocity zakroutil nechápavě hlavou.
....Veď to takto chcel, nieee...tak čo by jej odpisoval.....uvažoval dál, aby vzápětí znovu vsunul ruku do kapsy.
....TO SOM RÁD.... odepsal a ještě než zprávu odeslal se na ní zkoumavě podíval.
....KEBY SI POTREBOVALA, DAJ VEDIEŤ..... doťukal ještě a zprávu odeslal, aby mu během pár sekund mobil zapípal znovu.
"Tak vole hotovo, my makáme a ty si tu tokáš po telefonu, jedem" přihrnuly se,ale kluci v téže chvíli do auta a Miro se znvu zamračil.
"Vole..." zabručel a strčil mobil i s nepřečtenou zprávou zpátky do kapsy.

Zdena po očku mrkla na svůj telefon a pohladila Bublinu, která si hověla s hlavou položenou vedle své paničky, po čumáku.
" Tak Bublí, to už se asi nedozvíme..." prohodila tiše a znovu pohladila svou clupatou kamarádku po čumáku.
...Asi to neměla psát,ale....vždyť na tom nic není...už tu přece byl i spal..o nic přece nejde....pozvala ho jen na kafe..... uvažovala Zdena o zprávě,kterou reagovala na Mirovu nabídku, že kdyby potřebovala pomoc má se ozvat.
...Jen poděkovala a pozvala ho na kafe....taky jí zajímá jak dopadl ten koncert... nic na tom není.....

Miro přesedl do své audinky a a s úsměvem pokynul Dominikoví, který postával před zkušebnou a pokoušel se kamsi dovolat.
"Poď vole, vemem ťa" uzkázal Miro na prázdnou sedačku vedle sebe a znovu se na svého bubeníka usmál.
"Né v pohodě, díííík vona to veme, je v práci, jeď vole..." usmál se i Dominik a znovu přiložil svůj mobil u uchu.
"No by si nestál ešte aj zajtra čau" vyplázl Miro škodolibě jazyk a sposlením pohledem na volajícího Dominika auto nastaroval.
Cítil se ted opravdu šťastně. Podepsal smlouvu s novým manažerem, koncert dopal úžasně a představa jak se mu ted zaplní diář byla víc než uspokojující.
...Možno už čoskoro sa bude mocť vybodnút na tu šialenú školu...toto nieje preňho, cíti sa tam ako nahý v bodlinách...přemýšlel a od práce jeho myšlenky samovolně přešly ke Zdeně.
...Zpráva.... blesklo mu hlavou a Miro za jízdy sáhl do kapsy pro mobil.

Inrid se se sehnula a vzala do nářuče malého yorkšíra.
...Přes silnici je to takhle bezpečnější...říkala si a ještě jednou se rozhlédla.
I ona se cítila celkem spokojeně.
Měla být v práci,ale netekla voda a tak prostě zavřeli.
...Jako kadeřnice je bez vody celkem nahraná a jeden den volna k dobru se jí docela hodí, měla toho za poslední dobu celkem dost..... usmála se a vzpoměla si na svou novou známou.
...Neměla by jí zavolat?....možná by Bublina chtěla ještě ven..... uvažovala jestli se neozvat Zdeně a nenabídnout ještě pomoc.
...Říkala přece, že ten její přítel....Miro....odjel někam hrát.... ty joooo nikdy by neřekla,že ho pozná a ještě i jeho přítelkyni....je docela fajn.....jakto,že ho tu,ale ještě nikdy před tím neviděla? No asi spolu chodí krátce...... uvažovala Ingrid a za křižovatkou pustila svého psíka zase na zem.
" Tak,ale sedni si, zavoláme velké kámošce, jo? " usmála se ještě na na něj a s rukou na svém mobilu otočila pohled opačným směrem
"Aha tak né, už nemusíme" pokrčila, ale vzápětí rameny a zadívala se na zavírající se dveře domu, kde bydlela Zdena a ve kterých právě zmizel Miro..................



Pokračování příště.............

Škola ro(c)ku 35. část

14. září 2016 v 16:53 Škola ro(c)ku
Dav se pomaličku,ale jistě tenčil a Miro mězi pár posledními zahlédl známou tvář.
...Boha Mrázová...ako len na ňu mohol zabudnúť ..... sevřel se mu lehounce žaludek a po očku zkontrolovl kolik lidí ještě tak zbývá než se k němu tahle malá potvůrka dostane.
...Bude mať zas tie blbé kecy ako v škole.... vzdychl si v duchu a jakoby se mu ted vysmívalo jeho druhé já....vybavily se mu její puntíkaté kalhotky.
...No za hriech by stála...ušklíbl se a trochu přihmouřil oči.
Mrázová, která úmyslně čekala skoro na konec, byla právě na řadě.

"Tak moc děkuju a vážně nepůjdeš na kafe? "usmála se Zdena na Ingrid, která ji nakonec s Bublinou pomohla poschodech a pokynula rukou do svého bytu.
"Né děkuju, snad někdy jindy, já už ted musím do práce" usmívala se i Ingrid a nenápadně a ačkoli vlastně ani nevděděla proč, nakoukla do Zdeniny předsíně.
"Tak příště, jo? Ale určitě" uslyšela vzápětí Zdenin hlas a lehce kývla.
"Jasně, nebo víš co, tak dáme si číslo, kdybys zas potřebovala pomoct s Bublinou.." pokrčila Ingrid rameny a znovu nakoukla do Zdenina bytu.
"Jé tak jo, to bys byla hodná tak říkej a já tě pak prozvoním" sáhla Zdena do kapsy pro mobil a aby si do něj vyťukala číslo své nové známé.


"Ahoj Miro..." pohodila Mrázová koketně hlavou a než on stiihl jakkoli zareagovat pověsila se mu jeho studentka kolem krku a Miro ucítil její rty na své tváři.
Tělem mu v tu chvíli projel blesk, který absolutně nečekal a na vteřinu zůstal jako opařený.
"Ahoj" zmohl se na strohý pozdrav a konečně jí dlaněmi chytil za předloktí aby její ruce ze svého krku sundal.
"To bylo super, si fakt úžasnej" šveholila Mrázová a pokusila se Mira znovu obejmout.
"No to ďakujem" ustoupil Miro o malý kousek dozadu a pokoušel se potlačit dozvuky reakce svého těla na kontakt s tím Mrázové.
...No toto nie..... krotil sám v sobě příval vzrušení a ikdyž věděl,že tohle je naprostá hloupost, jeho tělo bylo jiného názoru a jediné ci si v téhle chvíli vroucně přál, bylo otočit se na podpatku a prostě odejít.
"Vyfotíš se se mnou?" šveholila, ale dál Mrázová a znovu se k Mirovi přiblížila aby mu podala svůj mobil.
"Prosím, musíš ty, máš delší ruce" znovu přitiskla své tělo na jeho a Miro natáhl ruku s jejím mobilem, aby co nejrychleji zmáčkl spoušť.
..... Nech už ide.... přál si v duchu a nahodil křečovitý úsměv.


Miro sim pořádně odfrkl a zaklonil hlavu do sedačky auta.
.... Bolo to úúúúžasné...bomba.... niečo také ani nečakal...konečne...konečne za začne blýskať na lepšie časy.... a možno za čas.... čoskoro buchne s tou strašnou pracou, nebude nič z toho...škola ... vstávanie... páááán profesor..nič ani Mrázová...Mrázová....Mrázová...opakoval si v duchu s mírným úšklebkem jméno své studentky a vybavil si její výraz...když se mu po focení chtěla znovu odměnit pusou, ale on byl rychlejší a uhnul.
...Keby nebol jej profesor..... zasnil se znovu Miro a jako nová provokce se mu znovu vybavili puntíky na jejích kalhotkách a Miro pevně stiskl víčka.
..Nie nechce na to mysleieť...ved mu je celkom protivná... tak přečo stále na toto myslí...... nutil své myšlenky přeskočit na jinou kolej a znovu si nahlas odfrkl.
...Možno by potreboval babu.... napadlo ho a lehce na sedačce poposedl.
...Tak čo pojdu už... rozhlédl se jak daeko jsou kluci s balením aparatury a sáhl do kapsy pro mobil, který mu ohlašoval příchozí zprávu......


Pokračování příště .....

Škola ro(c)ku 34. část

5. září 2016 v 19:40 Škola ro(c)ku
" Ďakujemeeee majte sa krásne.." zakřičel Miro a se širokým úsměvem zamával rozjařenému davu, který byl k němu zpočátku vlahý a jen v tichosti očekával co tahle bývalá hvězdička s blond hárem, kterého se mezitím zbavil vlastně předvede a který mu teď jasně svým křikem a pískáním dával najevo.že to vůbec nebylo špatný.
"Ďakujemeeee" zakřičel Miro znovu nadšeně a ucítil poplácání po zádech.
"Super brácho.." smál se na něho jeden z kytaristů a spolu s bubeníkem a dalším kyristou se společně s Mirem publiku, které už si žádalo přídavek uklonili.
Miro by nejraději znovu popadl mikrofon a začal jejich přání okamžitě plnit.
Byl šťasný jako už dávno ne, v hlavě mu, ale zněla manažerova slova.
"Sejdeš z podia at řvou jakkoli, musí si tě znovu vyvolat"
A tak se Miro s ještě jedním zamáváním otočil zády a poklusem zmizel v zákulisí.
.....Nech neprestanú...prosím....... modlil se v duchu, aby se mohl vrátit zpátky a ještě alespoň jednou písničkou ukázat,že on na to prostě má.
"Beru tě....." přerušil tok jeho myšlenek hned za plentou hlas manažera a Mirovi projel tělem blesk.
"Naozaaaaj..." obdařil malého muže s pleškou ještě zářivějším úsměvem a kdyby mu to nepřišlo hloupé vrhl by se mu kolem krku.
"Řikám vole, beru tě." usmíval se i Mirův právě potvrzený manažer a kývnul hlavou na zbytek kapely.
"Mazejte zpátky, než si vyřvou hlasivky, pak to podepíšem.." vybídl je s hlubokým spokojeným nadechnutím nechal teď už své muzikanty vyběhnout na podium jako první a plácl Mira do zad.
"A teď ty...."
Pískot a nepřeslechnutelný jekot mladých děvčat s jeho příchodem tak ještě zesílil.


Zdena si zhluboka odfoukla a s úlevou dopadla na polorozpadlou lavičku.
...Dala to....super....tak teď si odpočine a pak ještě zpátky...... dýchala hlasitě a povolila Bublině, která se dožadovala trochu volnosti vodítko.
"Jen takhle Bublí, musí ti to stačit" hlesla omluvně a Bublina jakoby jí rozumněla, hodila na svojí paničku tázavý pohled.
"No nedá se nic dělat holka, jsem lazar no..." vydýchávala Zdena dál namáhavou cestu alespoń na kraj parku a přemýšlela, jak si poradí s nadělením, které jí Bublina jistě co nevidět přřipraví.
...Sehnout se nedokáže a utéct už vůbec né....vzpomněla si Zdena na Mirovo vyprávění o babce s holí a usmála se.
...No jo stará paní Hájková...to je generál...se nediví,že už jí Miro nechtěl nikdy potkat, taky by jí teď nerada zkřížila cestu....usmívala se Zdena dál a aníž by spozorovala blížící se dívku s malým yorkšírem hlasitě vzdychla a těžce na lavičce poposedla.
Bublina jí své nadělení právě s uchylným pohledem předváděla.
"No to je skvělý..to jsem na to zvědavá.." vzdychla Zdena ještě jednou a dost bezradně se rozhlédla.
Koš s pytlíky byl celkem daleko a představa co jí teď čeká jí stahovala žaludek.
"Chtete pomoct?" zazněla, ale vzápětí do Zdeniných uší otázka a Zdena zvedla hlavu k drobné dívce svírající stále v náručí malého yorkšíra, který se vehemntně dožadoval volnosti aby mohl za svou velkou kamarádkou.
"No..já... to byste byla hodná..." překonala Zdena první rozpaky a na dívku se usmála.
" Podržíte ho prosím" usmála se i dívka a strčila Zdeně do náruče svého chlupáče aby mohla dojít a sebrat to co už Bublina dokonala.
"Děkuju hlesla Zdena sotva se dívka ve chvíli vrátila a konečně pustila svého psíka, který se okamžitě rozběhl k Bublině, na zem.
" Není za co a jakto,že dneska vy..takhle?" ukázala dívka na Zdeninu nohu a trochu zakroutila hlavou.
"Váš přítel asi nemohl..." dodala ještě a Zdena se trochu zarazila.
...Přítel?... projelo jí hlavou a lehce se usmála.
"No on má dneska práci..." dodala a s myšlenkou,že tahle neškodná a vlastně, poloviční lež vlastně nic neznamená zkontrolovala pohledem kolem sebe poskakující psí dvojku.

Mirovi tlouklo srdce jako už dávno ne a skrásným širokým úsměvem vítal každého, kdo se právě odlepil z davu čekjících a přistoupil k němu at už pro podpis nebo fotku.
Už tak dlouho nic takového nezažil,že by tu klidně stál až do rána a vůbec by mu to nevadilo.
...Ako len mohol bez tochot žiť...ako len mohol zdrhať a ignorovať svojich fanúšikov..... ako mohol byť taký kokot a verit tej proradnej mrche..... honily se Mirovi hlavou vzpomínky na svou bývalou manažerku a obdařil úsměvem další dívenku.
"Budeme sa fotit?" zeptal se a natáhl ruku aby jí objal a lehce k sobě přitiskl.


Pokračování příště............