"Hmm nepočula nás..škoda.." díval se Miro dál Ingrid, která už přecházela křižovatku, do zad a trochu Bublině přitáhl vodíko.
Už s ním tolik nemávala a Miro vedle ní mohl konečně jít trochu klidněji.
"Tak na budúce no, ideme domov" pokrčil rameny a otočil se opačným směrem než kterým Ingrid, se svým yorkšírem, odcházela.
...Škoda no...mohli pokecať...celkom sympatická baba...uvažoval ještě celou cestu až ke Zdenině bytu a strčil klíče do jejího zámku..
"Tak sme tu.." oznámil a ikdyž si říkal,že už by asi měl jít domů zul si v předsíni ještě boty a nakoukl do obýváku.
"Čo robíš?" otočil se, ale vzápětí směrem do kuchyňky a zakroutil hlaou.
"Niiic jen ti dělám něco k jídlu.." zabrblala Zdena, která si myslela,že nakrájet pár rajčat a okurek zvládne než se Miro s bublinou vrátí a trochu se na zdravé noze zhoupla.
"Na čo, ja nič nechcem" zamračil se Miro a pár kroky došel k malé lince, u které Zdena trochu nemotorně stála.
"Prosímtě a kdy si naposledy jedl? Tady si měl jen čaj a tam?" zeptala se Zdena aniž by od krájení zvedla hlavu a Miro se zadíval na misku do které Zdena nakrájenou zelenninu házela a naprázdno polkl.
...No niečo by zjedol.... ozval se jeho žaludek při tom pohledu celkem hlasitě a Miro si ho instinktivně přikryl dlaní.
"Nie naozaj najem sa doma" zaprotestoval teď už o poznání mírněji a Zdena k němu konečně zvedla hlavu.
"Tak to ber jako odměnu za Bublinu.." mrkla na Mira a jednou rukou k němu misku přistrčila.
"Vidličku si vem v šupliku.." dodala a aniž by vnímala Bublinu, která před chvílí slyšela své jméno a připlížila se také k lince, se na jedné noze otočila.
"Jéééééééé..." zapištěla, ale v zápětí a Miro, který už jednou rukou sahal po plné miisce měl co dělat aby Zdenu zachytil a ona se přes Bublinu neskácela přímo k jeho nohám.
"Bublina!!!!!" zahromoval Miro a přesunul svůj pohled do Zdeninýc očí.
"Si v pohode?" zeptal se a aniž by svůj pohled odtrhl od jejího sevřel Zdenu v náručí trochu pevněji.
Cítil se teď trochu strnule, vůbec nechápal proč teď nedokáže Zdenu prostě postavit zpátky k lince a aniž by to tak chlěl začal své rty přibližovat k jejím.
"Jojo..." vydechla Zdena a spokusem o úsměv si trochu odfoukla.
Blízkost Mirova těla, jeho pevné objetí, pohled do očí a blížící se rty jí znovu podlamovaly nohy.
...Ano...tušila,že se jí líbí, ikdyž si to nechtěla přiznat, ale ted... nééé to nejde...nééé nemůže si s ním nic začít....nééééé....panikařila Zdena ani nevěděla proč a ucítila jemný dotyk Mirových rtů na svých....
Petr se rozhlédl po posilovně a zamračil se.
....Není tu zmetek... asi ví proč, ale neva...si počkám.... mračil se dál a nastavil si závaží pro posilování rukou.
...Až mu jí řachne padne jak poďtatěj.... přemýšlel dá o pomstě pro svou sestru a ještě jednou se pořádně rozhlédl.
Posilovna ted večer zela celkem prázdnotou.
"Ideální" ušklíbl se Petr a s představou jak se asi bude Miro tvářit až na něho vyrukuje se pořádně opřed do cvičení.
Patricie se zatím doma honily hlavou myšlenky,které nedokázala moc usměrnit.
Ikdyž Petr nic takového neřekl, poznala,že kdyby Mira potkal ...jistě by nedělal,že ho nevidí.
...Zná svýho bráchu..... neměla před ním plakat,ale copak to šlo?
.... jí tak ublížil....tak moc...tak to bolí....ale ona ho má ráda...pořád ho má ráda.....odpustila by mu.....byli by zase šťastní...přece ví jak moc ho miluje...jinou nemá...říkal to......tak třeba jí má ještě rád.... ale proč se s ní jen vyspal? ....Přece... přesvědčoval jí,že jinou nemá....tak mu na ní přece záleží.....možná...možná jen potřebuje čas aby si uvědomil,že mu ona chybí......možná mu ani nedochází jak moc jí to, co udělal, bolí,ale ona mu to odpustí....odpustí...odpustí....... zalévaly se Patricii znovu oči slzami, ale ona jen popotáhla a otřela si nos do rukávu.
...Petr šel cvičit...co když se tam potkají?.... Petra je ranař...nééé neměla mu nic říkat..... kdyby na Mira nastoupil...už by se nic nesrovnalo......JDE TAM.........
Zdena přivřela oči a maličko své rty podvolila těm Mirovým.
Příjemný pocit, ale stále narušovalo podvědomí, které jakoby jí říkalo ...nedělej to....já vím, že se ti líbí,ale nedělej to....
..Ale já chci...protestovala v duchu Zdena a ucítila jak jí Mirovo rty sjely po krku a rukou si jí za zadeček přitlačil ke svému klínu.
Jeho touha byla nepřehlédnutelná a Zdena jakoby se v tu chvíli probudila...
"Nééé ne, počkej.." hlesla a položila Mirovi své dlaně na prsa, tak aby je od sebe maličko oddělila.
"Čo je.." vzdychl Miro, ale i on jakoby se teď trochu zarazil.
...Čo to robí?..Veď sa mu ani moc nepáči..... projelo mu hlavou a trochu své sevření povolil, aby v tu samou chvíli oba ucítili malé drknutí Bublininým čumákem do nohou.
Bylo to jako znamení a oba se na Bublinu podívali.
"Nooo..tak...ja pojdem" nadechl se Miro z hluboka a pomohl ještě mlčící Zdeně do křesla.
"Maj sa, čau Bublina" dodal ještě a otočil se do předsíně.
"Promiň.." pípla Zdena a aniž by se na Mira podívala mávla ještě rukou do kuchyňky.
"Jídlo.."
"Niesom hladný.." odpověděl Miro trochu chladněji a než se Zdena nadála bouchly za ním dveře jejího bytu.
" Niesom hladný.. " zopakoval Miro teď už sám pro sebe a dosedl na sedačku své audi.
...Čo to ako bolo?.... ptal se sám sebe a uvažoval jestli opravdu jen potřeboval ženskou nebo ho Zdena nějak přitahuje.
...No dobre,že ho zastavila, by sa s ňou vyspal....no vyspal sa už i s inými...iba vyspal...no ty chcel..páčily sa mu...Zdena ani nie...tak.... prečo to urobil a..... prečo ho odstrčila?..Ved chcela, nieeee!!!!!!!......připomínalo se jeho poraněné ego a Miro plácl dlaněmi do volantu.....
...Potrebuje to zo seba dostať....ide cvičiť.........
Pokračování příště........
