KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Říjen 2016

Škola ro(c)ku 39. část

23. října 2016 v 12:27 Škola ro(c)ku
"Hmm nepočula nás..škoda.." díval se Miro dál Ingrid, která už přecházela křižovatku, do zad a trochu Bublině přitáhl vodíko.
Už s ním tolik nemávala a Miro vedle ní mohl konečně jít trochu klidněji.
"Tak na budúce no, ideme domov" pokrčil rameny a otočil se opačným směrem než kterým Ingrid, se svým yorkšírem, odcházela.
...Škoda no...mohli pokecať...celkom sympatická baba...uvažoval ještě celou cestu až ke Zdenině bytu a strčil klíče do jejího zámku..
"Tak sme tu.." oznámil a ikdyž si říkal,že už by asi měl jít domů zul si v předsíni ještě boty a nakoukl do obýváku.
"Čo robíš?" otočil se, ale vzápětí směrem do kuchyňky a zakroutil hlaou.
"Niiic jen ti dělám něco k jídlu.." zabrblala Zdena, která si myslela,že nakrájet pár rajčat a okurek zvládne než se Miro s bublinou vrátí a trochu se na zdravé noze zhoupla.
"Na čo, ja nič nechcem" zamračil se Miro a pár kroky došel k malé lince, u které Zdena trochu nemotorně stála.
"Prosímtě a kdy si naposledy jedl? Tady si měl jen čaj a tam?" zeptala se Zdena aniž by od krájení zvedla hlavu a Miro se zadíval na misku do které Zdena nakrájenou zelenninu házela a naprázdno polkl.
...No niečo by zjedol.... ozval se jeho žaludek při tom pohledu celkem hlasitě a Miro si ho instinktivně přikryl dlaní.
"Nie naozaj najem sa doma" zaprotestoval teď už o poznání mírněji a Zdena k němu konečně zvedla hlavu.
"Tak to ber jako odměnu za Bublinu.." mrkla na Mira a jednou rukou k němu misku přistrčila.
"Vidličku si vem v šupliku.." dodala a aniž by vnímala Bublinu, která před chvílí slyšela své jméno a připlížila se také k lince, se na jedné noze otočila.
"Jéééééééé..." zapištěla, ale v zápětí a Miro, který už jednou rukou sahal po plné miisce měl co dělat aby Zdenu zachytil a ona se přes Bublinu neskácela přímo k jeho nohám.
"Bublina!!!!!" zahromoval Miro a přesunul svůj pohled do Zdeninýc očí.
"Si v pohode?" zeptal se a aniž by svůj pohled odtrhl od jejího sevřel Zdenu v náručí trochu pevněji.
Cítil se teď trochu strnule, vůbec nechápal proč teď nedokáže Zdenu prostě postavit zpátky k lince a aniž by to tak chlěl začal své rty přibližovat k jejím.
"Jojo..." vydechla Zdena a spokusem o úsměv si trochu odfoukla.
Blízkost Mirova těla, jeho pevné objetí, pohled do očí a blížící se rty jí znovu podlamovaly nohy.
...Ano...tušila,že se jí líbí, ikdyž si to nechtěla přiznat, ale ted... nééé to nejde...nééé nemůže si s ním nic začít....nééééé....panikařila Zdena ani nevěděla proč a ucítila jemný dotyk Mirových rtů na svých....

Petr se rozhlédl po posilovně a zamračil se.
....Není tu zmetek... asi ví proč, ale neva...si počkám.... mračil se dál a nastavil si závaží pro posilování rukou.
...Až mu jí řachne padne jak poďtatěj.... přemýšlel dá o pomstě pro svou sestru a ještě jednou se pořádně rozhlédl.
Posilovna ted večer zela celkem prázdnotou.
"Ideální" ušklíbl se Petr a s představou jak se asi bude Miro tvářit až na něho vyrukuje se pořádně opřed do cvičení.
Patricie se zatím doma honily hlavou myšlenky,které nedokázala moc usměrnit.
Ikdyž Petr nic takového neřekl, poznala,že kdyby Mira potkal ...jistě by nedělal,že ho nevidí.
...Zná svýho bráchu..... neměla před ním plakat,ale copak to šlo?
.... jí tak ublížil....tak moc...tak to bolí....ale ona ho má ráda...pořád ho má ráda.....odpustila by mu.....byli by zase šťastní...přece ví jak moc ho miluje...jinou nemá...říkal to......tak třeba jí má ještě rád.... ale proč se s ní jen vyspal? ....Přece... přesvědčoval jí,že jinou nemá....tak mu na ní přece záleží.....možná...možná jen potřebuje čas aby si uvědomil,že mu ona chybí......možná mu ani nedochází jak moc jí to, co udělal, bolí,ale ona mu to odpustí....odpustí...odpustí....... zalévaly se Patricii znovu oči slzami, ale ona jen popotáhla a otřela si nos do rukávu.
...Petr šel cvičit...co když se tam potkají?.... Petra je ranař...nééé neměla mu nic říkat..... kdyby na Mira nastoupil...už by se nic nesrovnalo......JDE TAM.........


Zdena přivřela oči a maličko své rty podvolila těm Mirovým.
Příjemný pocit, ale stále narušovalo podvědomí, které jakoby jí říkalo ...nedělej to....já vím, že se ti líbí,ale nedělej to....
..Ale já chci...protestovala v duchu Zdena a ucítila jak jí Mirovo rty sjely po krku a rukou si jí za zadeček přitlačil ke svému klínu.
Jeho touha byla nepřehlédnutelná a Zdena jakoby se v tu chvíli probudila...
"Nééé ne, počkej.." hlesla a položila Mirovi své dlaně na prsa, tak aby je od sebe maličko oddělila.
"Čo je.." vzdychl Miro, ale i on jakoby se teď trochu zarazil.
...Čo to robí?..Veď sa mu ani moc nepáči..... projelo mu hlavou a trochu své sevření povolil, aby v tu samou chvíli oba ucítili malé drknutí Bublininým čumákem do nohou.
Bylo to jako znamení a oba se na Bublinu podívali.
"Nooo..tak...ja pojdem" nadechl se Miro z hluboka a pomohl ještě mlčící Zdeně do křesla.
"Maj sa, čau Bublina" dodal ještě a otočil se do předsíně.
"Promiň.." pípla Zdena a aniž by se na Mira podívala mávla ještě rukou do kuchyňky.
"Jídlo.."
"Niesom hladný.." odpověděl Miro trochu chladněji a než se Zdena nadála bouchly za ním dveře jejího bytu.
" Niesom hladný.. " zopakoval Miro teď už sám pro sebe a dosedl na sedačku své audi.
...Čo to ako bolo?.... ptal se sám sebe a uvažoval jestli opravdu jen potřeboval ženskou nebo ho Zdena nějak přitahuje.
...No dobre,že ho zastavila, by sa s ňou vyspal....no vyspal sa už i s inými...iba vyspal...no ty chcel..páčily sa mu...Zdena ani nie...tak.... prečo to urobil a..... prečo ho odstrčila?..Ved chcela, nieeee!!!!!!!......připomínalo se jeho poraněné ego a Miro plácl dlaněmi do volantu.....
...Potrebuje to zo seba dostať....ide cvičiť.........



Pokračování příště........

Škola ro(c)ku 38.část

16. října 2016 v 20:44 Škola ro(c)ku
"Jééééé tak to je fakt paráda, takže teď zas budeš koncertovat... " odložila Zdena napůl prázdný hrnek na stolek a usmála se.
....Přeje mu to...celý září...je fakt, že než Mira osobně poznala...no i nějakou chvíli potom, ho moc nemusela...připadal jí jako libovej frajer, ale....čím víc ho poznává zjištuje,že je to vlastně děsnej sympaťák..... uvažovala Zdena jak zdání může klamat a znovu se na Mira usmála.
"No to dúfam, ani nevieš ako sa na to těším. Stáť znovu na podiu pred toľkými luďmi čo revú o prídavok....nadpozemské.." zasnil se Miro a zhluboka se nadechl
"Nechcem robiť v škole, vieš to ma nenapĺňa, potrebujem hudbu k životu, bez něj som nič." pokračoval Miro trochu tišeji a Zdena lehce kývla hlavou.
"Jo to jsem pochopila, tak...uvidíš..dobře to dopadne, doufám, že mě taky na nějaký koncert vezmeš.." pokusila se Zdena trochu odlehčit situaci ačkoli sama cítila lehké napětí, které nedokázala popsat.
...Že by jí představa,že by Miro odešel ze školy vadila?....Né to né...proč taky..... zarazila se v duchu nad svými úvahami a znovu sáhla po svém nedopitém čaji.
"No jasné,že zoberiem, hned na prvý čo teraz bude....slubujem" rozjasnil se opět Miro a i on sáhl po svém hrnku.
"Nooo to jo no, s tímhle..." ukázala Zdena na svou nohu a Miro se na ní zkoumavě podíval.
"No neviem či to bude tak brzo, ale hej aj s týmto..." mávl rukou ke Zdenině noze a podrbal Bublinu,která si svého nového kamaráda pečlivě hlídala po hlavě.
Jakoby jí tím, ale dal impuls se Bublina najednou zvedla a popošla do předsíně aby si sedla ke vchodovým dveřím.
...No to nie... projelo Mirovi hlavou,ale sám věděl,že večerní venčení ho jistě nemine.

"Promiň" usmála se Patricie smutně a chytla svého bráchu za ruku.
Bylo to zvláštní, ale byl jediný kdo jí rozumněl a neříkal to co máma.
...Já jsem ti to říkala, nemněla sis s takovým nic začínat...
...Ale copak to jde? Zamilovala se a ikdyž se občas hádali, vždycky se udobřili..... vzdychla a ucítila jak jí Petr ruku stiskl.
"Ty se nemáš za co omlouvat....to von" dodal trochu drsněji a oči se mu znovu zúžily.
....Ať si ho ten hajzl nepřeje..... rozmlátí mu ciferník....
"Péťo prosímtě, neříkej to mámě" přerušila, ale Patricie tiše jeho myšlenky na pomstu a Petr se podíval do jejích uplakaných očí.
"Neboj neřeknu.." slíbil a věděl kam by to zas vedlo.
...Matka by se do ní znovu pustila jaká je husa a vedlo by to jen k dalšímu slzavému údolí ikdyž...to stejně ještě přijde...ale on to tomu zmetkoví nedaruje.... uvažoval a pohladil svou sestru po vlasech.
"Zkus usnout, hmmm" usmál se a pomaličku z jejího pokoje odešel.
...Že jí tenkrát říkal ať za ním přijde do fitka...sakra.... tam se s tím buzerantem potkala, ale on ho tam zase uvidí....to si za rámeček nedá.......

Miro jako obvykle vlál za Bublinou na vodíku jako hadrový panák a jediné co ho ted trochu uklidňovalo bylo to,že už je tma a on se rozhodně nechystal sbírat její voňavé nadělení, jak tomu říká Zdena.
...Musí s ňou hlbšie do parku...tam už teraz tá baba a snáď aj nikto iný moc nebude.....ujišťoval se v duchu a pokusil se Bublinu nasměrovat do nitra večerního parku.
Kde tušil naprosté pusto.
"Tááák, tu si rob čo chceš.." uvázal Miro Bublinino vodítko k zapadlé lavičce, které koukal z křoví jen kousek a sesunul se na ní.
...Tu nech sa kľudne poserie... ušklíbl se,ale pro jistotu se přeci jen rozhlédl.
"Nikdy nevieš.." pronesl významně k Bublině a ještě jednou očima probodl tmu večerního parku.
...Koľko tak je?... napadlo ho vzápětí,že úplně přestal sledovat čas a sáhl do kapsy pro svůj mobil.
"No dost, tak rob.." podíval se znovu na Bublina,která ani v nejmenším nejevila dojem,že by se jí chtělo něco jiného než čůrat a vesele pobíhala na svém vodítku,které jí Miro povolil na maximum.

"No to né miláčku, už je tma tam fakt nepůjdem.." sehla se Ingrid pro svého yorkšíra a pokusila se ho ve svém náručí sklidnit.
"Co děláš? Přestaň" okřikla ho po chvíli zatímco se jí pokoušel vyškubnout a ačkoli byl na vodítku evidentně ho lákal večerní park.
"Říkám ti,že néééé" stiskla Ingrid svého psíka o trochu víc a očima zabloudila mezi potemnělé stromy.
"Co tam máš prosímtě?" Nech toho, nic tam není, jdeme domů" zamračila se a rázně vykročila opačným směrem.
Kdyby se, ale teď ohlédla neunikl by jí Miro s Bublinou, kteří z potemnělého parku právě vyšli.
"Jaj pozeraj Bublina, kto tamto ide..Ingriiiiid" zavolal Miro a probodl očima záda dívky s ketrou se nedávno seznámil......


Pokračování příště.........

OMLUVA

13. října 2016 v 18:16 Nástěnka
Milý čtenáři, mám pro vás omluvu od autorky. Je nemocná. Jen co to bude jen malinko možné zase pro vás bude psát. Děkuji.

Škola ro(c)ku 37.část

4. října 2016 v 18:29 Škola ro(c)ku
" No napřed jsem fakt šílela,že to nezvládnu,ale pak mi pomohla jedna holka.." sesunula se Zdena do sedačky se zadívala na Mira, který právě zalíval čaj a Bublina u něho vzorně seděla a sledovala každý jeho pohyb.
...Když přišel vítala ho jako divá a celého zas oblízala...usmívala se Zdena a vybavila si jak se Miro ošíval a šel se hned opláchnout do koupelny.
...Ještě, že se nesprchoval jako minule by zas přišel o kalhoty...... usmívala se Zdena dál a Miro se na ni se dvěma hrnky v ruce zadíval.
"Čomu sa smeješ a aká holka?" byl zvědavý na podrobnosti a postavil hrky na stolek, aby si mohl sednout naproti Zdeně do křesla.
"Ničemu.." zamrkala Zdena a trochu poposedla. Nechtěla Mirovi o Ingrid vyprávět, ale jeho tázavý pohled a pohození hlavou s novou otázkou na --nějakou holku-- byl přímo propalující.
"Ježiš ty si zvědavej, prostě jsem se dopajdala k lavičce a padla na ní, Bublinka mi nadělila voňavou hromádku a já vůbec netušila jak to mám sebrat a šla kolem prostě nějaká holka a nabídla mi pomoc, to je všechno" pokrčila Zdena rameny a uhnula před Mirový pohledem.
...Možná neměla tu Ingrid nechat v doměnce, že Miro je její přítel, ale co no...stejně se asi těžko někdy potkají....říkala si v duchu a vrátila svůj pohled k Mirovi.
Ten jeho byl stále tázavý.
"No to je všechno.." usmála se Zdena a Miro se trochu naklonil přes nízky stolek, který je dělil.
"Niesom zvedavý, no som no..si hovorila,že nikoho nemáš.."
"No nemám, ale fakt tě nebudu votravovat, jak si říkal...mě je jasný,že nemáš moc čas sem jezdit a pomáhat mi" podrbala se Zdena na tváři a Miro se trochu zamračil.
"Som nepovedal, že otravuješ, len že naozaj toľko času nemám a teraz už asi aj o trocha menej ho bude" podrbal se teď pro změnu Miro a a trochu si odfoukl.
Neměl takovéhle situace, kdy se cítí jak nahý v trní, rád.
..A že ich teraz je...robota...škola...rozchod s Paťkou...Zdena, ktorej toto ani nevedel ako povedať...veď ju vlastne zmrzačil on....střídaly se Mirovi myšlenky jak na běžícím pásu a naklonil se přes stolek ještě trochu víc.
"Takžeee iba taká jednorázová pomoc?.." zeptal se ještě a zamíchal si bylinkový čaj.
...Moc čaje nemusí, no ked už robil Zdenke...
"Jooo,ale prosímtě já opravdu........"
" ....Nie počkaj, to vždy nejako vymyslíme" skočil Miro Zdene do řeči a Bublinu, která se mu mezitím uvelebila u nohou a položila hlavu na jeho ještě né zcela zahojená kolena, maličko odstrčil.
...Je to predsa len trocha citlivé eště...ešte, že aj prdel ho u nebolí.... vzpoměl si na svůj pád u Zdeny v koupelně a na rtech se mu vyrýsoval úsměv.
...Teraz už mu to prišlo smešné ...no vtedy teda naozaj nie...
"Tak děkuju a čemu se směješ ty?" nemohla si Zdena jeho úsměvu nevšimnout a maličko se jí ulevilo.
...Myslela si,že už jí nebude chtít nikdy pomoct, ale teď říká,že ano....
"Tak..len som si na niečo spomenul" usmíval se Miro dál a pokusil se usrknout z horkého čaje.
"Hele no a co koncert? Teď jsem zvědavá zase já" obrátila Zdena řeč trochu jinam a opravdu jí zajímalo jaký měl dneska úspěch.
"No to teda počúvaj...skoveloooooo..." rozjasnil se Miro obličej a jakoby už nic jiného neexistovalo vylíčil Zdeně svůj dnešní triumf.

Patricie si otřela nos a její uplakané oči se znovu podívaly na fotku, kterou držla v ruce.
Fotil jí Miro, stál za ní a s hlavou přitisknutou na její, jí zezadu objímal oba se smály a pak.......
pak se milovali...v trávě a bylo to tak krásný...
Popotáhla Patrice a oči se jí zalily novými slzami.
...Vždyť ta fotka není tak stará....to byla šťastná a teď?.... Rozešel se s ní potom co se s ní vyspal ...myslela si že se udobřili a on? On se s ní jen vyspal a ..................neudržela Patricie další příval slz a sesunula se na kolena.
...Né to nemyslel vážně...určitě nemyslel.... přece jí miluje, tak jako ona jeho..... plakala hlasitě a její tělo se otřásalo vzlyky.
"Ježiš Pati už zase.." otevřely se dveře jejího pokojíčku a svalnatý muž zvedl jednou rukou její drobnou postavu na nohy.
" Mys...sl..lela j...jsem, že....js..me se udob...břili" objala Patricie svého bratra kolem krku a kdyby se teď podívala do jeho zúžených očí, četla by jediné.
.....ROZBIJU MU HUBU.....


Pokračování příště............