KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Prosinec 2016

Škola ro(c)ku 45. část

25. prosince 2016 v 20:55 Škola ro(c)ku
PŘEJI VŠEM SVÝM ČTENÁŘŮM KRÁSNÉ A POHODOVÉ PROŽITÍ VÁNOC A VŠE NEJ V NOVÉM ROCE ..........VAŠE AUTORKA


"Hhhhh kto to...." zabručel Miro a od dveří ložnice se otočil k těm vchodovým a sáhl po klice.
Ještě než,ale stačil zaregistrovat postavu, která se mu před očima jen mihla ucítil tupý náraz do hrudi.
"Kde je..." stíhal Miro jen tak tak vyrovnat rovnováhu a do uší se mu zařízl hrubý hlas Patriciina bratra.
"Čo robíš kokot, v spálni.." odpověděl,ale stejně ostře a vrhl na Petra vražedný pohled.
"Co!?! Kde.." funěl teď Petr Mirovi přímo do obličeje a přitáhl mu jeho vlastní triko kolem krku, tak silně až oba uslyšely zapraskat švy kolem límečku.
"V ložnici a pusť ma" zafuněl i Miro a připraven se tomuhle svalovci bránit i on jak nejvíc to dokázal stiskl jeho ruku pod svojí bradou.
"Zabiju tě.." zasyčel Petr a otočil hlavu k proskleným dveřím Mirovi ložnice, ve kterých se právě objevila uplakaná Patricie.
"Co ..tu děláš..p..pusť ho" zavzlykala a Petr sjel její nahé nohy.
"Zase ses s ní jen vychrápal..!!!!" přirazil Mira vší silou na zeď a znovu sjel svou sestru očima.
Stále stála ve dveřích ložniče tak jak ji Miro po příjezdu z nemocnice uložil, jen v krátkém tričku a vykulenýma a oteklýma očima sledovala svého bratra.
"Do riti nespal som s ňou a čo ti po tom.." pokoušel se Miro vymanit ze jeho sevření a znovu vší silou stiskl Petrovu ruku.
Tentokrát to, ale tak snadné nebylo, Petr byl vycvičený hromotluk a Mirova vzpurnost ho ještě víc rozlítila.
"Co mi po tom, se ptáš ty buzerante? ... " sřílel Petr očima a naklonil se až přímo k Mirovu obličeji.
"Urvu ti ho.." syčel a ačkoli Miro nebyl žádný sralbotka docházelo,že tady moc šancí nemá a představa,že ted utrpí jeho pýcha ho dost vyváděla z rovnováhy a automaticky stiskl stehna k sobě.
"Ježiš Petře pusť ho.." přiškočila,ale Patrice a pověsila se svému bratrovi na ruku, kterou stále svíral Mirovi triko pod krkem.
"Jdi se oblíknout.." setřásl, ale Petr svou sestru celkem snadno a konečně se zblízka podíval do jejího obličeje.
"Co to máš?.." propíchl pohledem její zaflastrované čelo a znovu vrhl vražedný pohled na Mira.
"Cos jí udělal?"
"Nic mi neudělal...pusť ho..já..ti to pak..řeknu" zakníkala Patricie a Petr se na ní znovu otočil.
"Jdi se oblíct jdeme domu a ty se ani nehni" hromoval Petr dál a Miro stále natlačený na zdi své předsíně tiskl nohy k sobě.
"Pusť ma kokot.. zrazilo ju včera auto" nemínil se, ale jen tak vzdát a zadoufal,že tahle informace Petra přeci jen trochu vykolejí a on ho konečně pustí ze sevření, z kterého jak už pochopil moc úniku nebylo.
... A radšej nech mu jednu vrazí než aby utrpela jeho pýcha...ten magor je schopný všetkého.....
"CO!!!!" nepobíral,ale Petr Mirovu informaci a otočil se za svou sestrou, která poslušně odcházela zpátky do ložnice aby se oblíkla.
"Neubližuj mu..." otočila se ještě ve dveřích a v rychlosti na sebe natáhla džíny a zbytek oblečení.
"Sice nevím proč,ale miluje tě...buzerante" držel Petr dál Mira pod krkem a kdyby teď mohl číst jeho myšlenky, přečetl by si jediné.
...No ja ju nie... vyslovit se to,ale Miro neodvážil a jediné co si teď z celého srdce přál bylo, aby už oba konečně vypadli.
Patricie byla oblečená opravdu ve chvilce a než se oba nadáli stála znovu v přesdsíni a tentokát upínala oči na Mira.
I v nich se dalo číst.
...Mám tě ráda....
"Mazej ven.." poručil ale Petr a ikdyž si Patricie z celého srdce přála zůstat ani ona se svému bratrovi neodvážila odporovat.
Znala ho a věděla,že když je takhle rozjetý, je lepší ho nedráždit...
"Neubližuj mu..." zaprosila znovu a s pohledem stále upřeným do Mirových očí vykročila z jeho bytu.
Zastavila se, ale u schodů a celá rozklepaná se zaposlouchala.
"Aby si zas neměl choutky.." zahromoval Petr a následné Mirovo zaúpění hovořilo za své a Patricie se rozeběhla zpátky do jeho bytu.
"Řekl jsem ti abys mazala ven.." strčil do ni Petr mezi dveřmi a Patricie už jen zahlídla Mira svíjejícího se na zemi s rukama v rozkroku.
"Říkal si že mu nic neuděláš.." zapištěla a pokoušela se vytrhnout svému bratrovi,který už ji,ale táhl po schodech dolů k východu z domu.
"To si chtěla ty... má co si zasloužil" zaslechl už Miro jen hrubý Petrův hlas a z posledních sil zabouchl dveře svého bytu........


Pokračování příště...........

Škola ro(c)ku 44 část

18. prosince 2016 v 8:59 Škola ro(c)ku
"Aha ..." pozvedl Miro trochu obočí a zadíval se znovu do Patriciiných očí.
" ....takžee ty si ma išla varovať, Peter bol v tej posilke, aaa chcel ma zabiť. za to že som sa s tebou rozišiel" pokýval hlavou a dál se díval do jejích očí.
"Jo..." pípla Patrice ale Mirův pohled neustála.
Sklopila hlavu tak nízko jak to jen šlo a do očí se jí znovu hrnuly slzy.
Nevěděla co,ale cítila jakoby bylo něco špatně.
...Zlobí se na ní...proooč? ...Nic přece neprovedla.....zachránila ho...tak proč se na ní tak dívá?...A ten jeho tón....je divný....pozná to...zná ho...zlobí se.. zalívaly se Patricii oči čím dál tím víc a ucítla Mirovi prsty na své bradě.
Tiskly jí pevně a ikdyž se snažila jejich tlak byl tak silný,že za chvíli se jejich pohledy znovu střetly.
"Prečo?" nedal jí, ale Miro dál moc prostoru k přemýšlení a Patricie přes hustý závoj slz sledovala jeho pátravý pohled.
Věděl,že by možná měl,ale nechtěl jí šetřit...nepříjemný tón, ale přeci jen potlačil.
"Prečo?" zeptal se znovu a maličko svůj obličej přiblížil k tomu Patriciinému.
"Co..proč.." pípla znovu a několkrát zamrkala. Slzy, které se jí znovu roztekly po tváři, ale tentokrát Miro nesetřel, dál pevně svíral její bradu a ikdyž už mu vše bylo celkem jasné a asi si i dokázal představit co vše se o něm Petr od ní musel dozvědět, chtěl teď slyšet jasnou odpověď.
"Patricia chcem počuť čo som zrobil, okrem toho,že sme sa rozišli... také hrozné,že si zaslúžim smrť" volil Miro záměrně tvrdá slova a sledoval nové a nové slzy valící se Patricii po jemném obličeji.
"Nééé smrt né..." nedokázala,ale Patricie ještě po přestáleém šoku ze své nehody pobírat Mirovo rozčarování a spolu s hlasitým vzlykáním omotala ruce kolem Mirova krku.
"Boha nepláč... pusť ma" sevřel pro změnu Miro Patriciiny ruce a ve snaze sundat je ze svého krku na ně silně zatlačil.
"Aaaauuuuuuuu.." zakvílela Patricie a její pláč nabral na intenzitě, své uce ale nepovolila a Miro ty své rezignovaně spustil dolů.
"Patricia, takto sa nikam nedostaneme, počúvaj ma...ja ti ďakujem za záchranu, no teraz vážne nechápem čo vlastne chceš..." zkusil Miro svůj tón zase zmírnit a znovu o poznání jemněni zvedl ruce k těm Patriciininým.
"Bejt s tebou.." vzlykla Patricie a i její ruce ted vyvíjeli mnohem menší sevření.
"Paťka to nejde.." nedokázal Miro lhát nebo dávat téhle uplakané holce nějaké naděje a pomalu jí od sebe odtáhl.
"Proč? ...Ty už ..mě nemáš...rád?...já... tebe...mám...já to tak nemysle....la, nechtě..la jsem aby Pe...tr...to on...nic..ti neu..dělá...neboj...se" vzlykala Patricie a Miro cítil jak mu dochází trpělivost.
Nesnášel takovéhle scény a už vůbec né když musel obhajovat svá rozhodnutí před ubrečenou holkou co se dožadovala jeho lásky a on tu lásku prostě necítil.
"Ja sa nebojím Patricia, rozišli sme sa to sa stáva a ....nie už ťa nemám rád....přepáč, neklapalo nám to, veď sama vieš, že nie..." snažil se Miro dál o mírný tón a doufal,že mluví dost srozumitelně.
"Tak pro si se nou zas spal?" vypískla Patricie a Miro věděl,že téhle otázky se tak trochu bál.
"To som nemal, no ale myslel som,že ...vlastně neviem no...prepáč ...bola to chyba.." odmítal,ale ustoupit a napdlo ho,že asi tady bude ten zakopaný pes. Jak znal Petra...
...Ak toto vie... a Paťka takto vyvádza aj doma...áno pak mu iste chce jednu za toto vraziť.....
"Němal...němal, jooo, ale spal...myslela jsem,že se k sobě vracíme...já tě miluju ....ale jen ses se mnou vyspal....nenávidím tě...ať tě klidně zabije....." pískala znovu Patricie,ale její hlas se postupně měnil v zoufalé vzlykání a než Miro stihl zareagovat odstrčila ho a vyskočila ze sedačky a zabouchla za sebou dveře ložnice.
"Do riti..." zaklel Miro a i on se ze sedačky zvedl.
Než, ale stihl dojít za Patricií ozvalo se u vchodových dveří dlouhé zazvonění............



Pokračování příště.........

Škola ro(c)ku 43.část

7. prosince 2016 v 18:47 Škola ro(c)ku
"Hhmmrrrr" zabručel Miro a pokusil se na sedačce otočit.
Nejen, že ho bolelo celé tělo,ale ještě měl už chvíli pocit, má čím dál tím míň místa a začínal si naplno uvědomovat sevření, které mu bránilo v jakémkoli pohybu.
..Čo to ako je?... projelo mu hlavou a s ještě zavřenýma očima nahmátl Patriciinu ruku, kterou ho objímala přes břicho.
"Do riti...Paťka, čo tu..." kulil teď už oči na dívčí hlavu položenou na jeho prsou a znovu se pokusil pohnout.
"Mirooooo..." zesílila, ale Patricie své sevření a víc se k němu přitiskla.
"Čo...čo tu robíš?" pokoušel se Miro znovu trochu poposunout aby jí ze svého těla, kterému se ovšem ženská blízkost celkem líbila, sesunul a stiskl Patriciono předloktí trochu silněji.
"No tak...čo tu robíš, kedy si....musíme zavolať vašim ... koľko je hodín..no tak Paťka nechaj..." mluvil teď i Miro tak trochu zmateně a dál svíral Patriciinu ruku, která ho prsty hladila na boku.
Bylo mu to příjemné a cítil jak by se jeho tělo vůbec neobránilo a Miro by teď nejraději vypnul mozek a oddal se jen těm příjemnýnm pocitům, které se hlásily spolu s jeho potřebami o slovo čím dál silněji.
V hlavě, ale jakoby mu pořád blikalo červené světýlko a spousta nevysvětlených otázek, které si v noci pokládal pořád dokola a nedokázal si na ně vůbec odpovědět.
"Ne..našim ne.." vyhrkla, ale Patricie a její tělo jakoby se celé napjalo a ještě silněji se k tomu Mivovému přitisklo.
"Prečo..veď..." nechápal Miro tuhle situaci čím dál tím víc a znovu stiskl Patriciiono předloktí.
"Našim ne..." vyhrkla znovu Patricie a podepřením se na levém lokti své sevření trochu povolila.
Dívala se teď Mirovi přímo do očí a Miro v nich poznal strach.
"Boha prečo...nechápem, pozri toto je cellé čudné..." využil Miro mírné volnosti a konečně se na sedačce posunul, aby se od Patriciina těla trochu oddělil.
Už nemyslel na příjemné pocity, které ho ještě před pár vteřinami ovládaly a dál se díval do vystrašených dívčích očí.
" ...veď tu ostať nemožeš, musíš zavolať domov, nevie čo sa stalo, budú ťa hľadať.." pokračoval a znovu ucítil kolem svého těla silné sevření.
" Néééé...." přitiskla Patricie hlavu na Mirovo prsa a jemu nezbylo než jí znovu a tak jak nejvíc to dokázal sevřít předloktí, aby se opět trochu uvolnil.
"Čo blázníš prosím ťa, možeš mi konečně povedať čo sa deje.. čo si tam včera robila?...Prečo si išla ako blázon a kam som nemal ísť?" chrlil teď Miro jednu otázku za druhou a nespouštěl z Patricie oči.
"Proč tu nemůžu zůstat..?" zakňourala, ale Patricie místo odpovědí a do očí se jí nahrnuly slzy.
" No nie, zobral som ťa iba v noci z nemocnice, teraz ťa odveziem domov..." pokračoval dál Miro a Patricie k němu zvedla oči teď už plné slz.
"Ty mě tu nechceš? Objímáš mě, zachránila jsem ti život a málem u toho umřela... Nemůžem k nám..zabil by tě..." stékaly Patricii po tvářích slzy a Miro jí jednou automaticky utřel bříškem svého palce.
"Preboha Paťka kto??? ..by ma zabil?? " vzdychl a měl pocit,že teď už tomu nerozumí ani za mák.
"No Petr, čekal na tebe...v... tééé po...silovněěěě" vzlykala Patricie dál a zoufalství, které teď Miro viděl v jejích očích mu tak trochu bralo dech.
A ikdyž mu už pomaličku začínalo svítat, celé mu to přišlo jak vystřižené z nějakého nepovedeného filmu.
...Boha... sa s ňou rozišiel.... veď im to neklapalo... přečo by ho mal zabiť...rozísť sa nieje předsa zločin....
"Patricia počúvaj...púsť ma a sadni si hej? Prehovoríme si ..áno?" spolkl Miro nepříjemný tón a znovu setřel Patricii z tváře slzu.
"Hmmm.." souhlasila Patricie a Miro se s podívem díval jak ho sice za ruku na své tváři chytla,ale pomalu se zvedá na sedačce do sedu.

Petra probralo zaťukání na dveře jeho pokoje a ještě rozespale zíral na rozcuchanou hlavu své matky.
"Ježiš mami, kolik je hodin?" zabručel a sáhl po svém mobilu.
"Dost" odpověděla jeho matka a bez pozvání vstoupila do pokoje svého syna.
"Páťa není doma... " oznámila mu a Petr si všiml jejího nejistého výrazu.
"Jak není?" zeptal se
"No není, nebyla asi celou noc, ona se k tomu frajerovi vrátila? Protože jinak nevím kde by byla" mluvila tiše a Petr se na posteli posadil.
...V noci přece....zamyslel se a vlastně mu došlo, že to že jeho sestra spí a on jí neslyší plakat, byla jen jeho doměnka.
"No to doufám né.. volalas jí?" zeptal se a odhodil deku kterou byl přikrytý.
"Jo..nebere to.." odpověděla mu matka a Petr vyťukal číslo své sestry na mobilu, který stále ještě v jedné ruce držel.
"Hmmmm nic" vytípl po nějaké době hovor a sevřel ruku v pěst.
...Jestli je u něj...zabije ho.... nebude jí mít jen dostele a ubližovat jí.... jede tam.....


Pokračování příště.......