KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Leden 2017

Škola ro(c)ku 50. část

31. ledna 2017 v 20:28 Škola ro(c)ku
"Jo jasně, díky" usmál se Dominik a vzal z pultu malou lahvičku spolu s náhradním gelovým polštářkem.
"Počkejte, nazpátek" natáhla paní za pultem ruku s drobnými a Dominik pootočil hlavu.
"To je dobrý, děkuju" ta paní mu skvěle poradila a pár drobných ho nezabije.
Sice doporučovala i návštěvu urologa,ale tam Mira nedostane, zná ho i jeho názor na doktory, ale ani on sám by nešel a ještě s tímhle.... odfoukl si Dominik při představě tohle někde ukazovat a sevřel se mu žaludek.
" Tak děkuju ať to pomůže" uslyšel ještě mezi dveřmi lekárny a rovnou zamířil ke svému autu.
..Už je celkem dlouho pryč, když odcházel zdálo se,že Miro přeci jen usnul,ale musí ho to fakt příšerně bolet... to je fakt hustý...tohle by nikdy nechtěl zažít...měl by tomu kokotovi rozbít hubu,ale....toho Petra viděl jen jednou a do křížku by s ním dostat fakt nechtěl...na první pohled magor a hora svalů.... přemýšlel dál Dominik a rozjel své auto zpátky k Mirovi domů.

Miro otevřel oči a hlasitě vzdychl.
..Zaspal? Alebo nie?...Možno...uvažoval a maličko se pohnul.
"Sssss.." zasykl a ruka mu instinktivně sjela k rozkroku.
....Nemá to zlomené isto nie..ujišťoval v duchu sám sebe a pohmatem maličko své zranení zkontroloval..
"Sssssss" zasykl znovu a vzpomněl si jak mu chladný obklad dělal dobře.
"Dominik..." zavolal Miro a upřel oči na dveře ložnice.
"Už nechrníš? Jak jee kámo? Já už všechno zařídil i bednu jsem přivezl.." strčil Dominik hlavu do dveří a Miro povytáhl obočí.
"Ako dlho som spal? A čo si zariadil?" zeptal se a znovu hlasitě vzdychl.
"Bolí to ako prasa.." dodal ještě aniž by čekal na odpověď a Dominik zvedl ruku se vztyčeným ukazováčkem.
"Počkej..říkám,že jsem všechno zařídil" pronesl celkem významě a tak jak se ve dveřích před chvílí ukázal tak z nich zase zmizel.
"Tak..šup..odkrej ho" byl Dominik zpátky coby dup a mával nad Mirem nově nachlazeným gelovým polštářkem.
"Kde si to zobral?" krabatil Miro obličej a s novým chladem na svém zraněném místě úlevně přivřel oči.
"Koupil vole..nemáš žízeň, zeptal se a ve skrytu duše zadoufal,že Miro odpoví kladně.
"Joo, ale piť nebudem...tam už nejdem" ukázal Miro směrem do předsíně a Dominik se usmál.
"Stejně půjdeš vole, pít musíš..počkej.." vykročil Dominik směrem z ložnice a než se Miro nadál stál u jeho postele s malou lahví vody, kterou mu vlastnoručně otevřel.
...Nesmí přece poznat,že už otevřená je....
"Bez diskuze..." poručil a strčil Mirovi lahev k puse.
"Hmrrrmmmhhhhhrrr" bručel Miro a trochu semknul rty.
...To tak...by sa mu chcelo ...nejde...vzdoroval, ale Dominik se jen tak odbýt nedal.
"Tak hodnej chlapeček" zasmál se když Miro konečně povolil a Dominik sledoval jak nakonec vypil víc než doufal,že do něho dostane.
"Kokot.." usmál se maličko i Miro a musel uznat,že žízeň opravdu měl a velkou.
Co ho čeká až "to" přijde si raději nevybavoval.

"Tak jo měj se a ráno se teda stavím" usmála se Ingid a ještě ze stolku sebrala prázdné hrnky od kafe.
"Ježiš nech to prosímtě" protestovala Zdena a mírně pohodila rukou.
"V pohodě, ještě to opláchnu a mažu, ty ranní mě zabijou" pokusila se Ingrid o vtip a po očku mrkla na hodiny.
...No pěkně se tu zdržela a to aby ráno vstávala ještě o něco dřív, nemůže v tom přece Zdenu nechat, když ani neví kdy se ten její vrátí...asi to s ním nemá jednoduchý, když pořád není doma, ale je to sympaťák....vůbec se k sobě nehoděj... snad ho zas někdy potká....uvažovala Ingrid už po cestě domů a sama se nad svými myšlenkami podivila..

Zdena seděla stále na sedačce a nervozně pokukovala po svém mobilu.
Tak ráda by znovu zkusila vytočit Mira, ale nevzal jí to a kdyby stál o to s ní mluvit, jistě by jí už zavolal.
...Je naštvaný... proč ho jenom odstrčila..vždyť se jí líbí.... honilo se jí hlavou stále dokola si už po několikáte přemítala situaci kdy jí Miro na sebe tiskl.

"Ty kokos, bolí to menej.." přibelhal se Miro do obýváku a opatrně se posadil do křesla.
"Faaakt" zvedl Dominik hlavu od svého cajonu a dlaněmi do něho ještě několikrát uhodil.
"Joooo, je to stále pekne farebné, no bolí to menej, asi naozaj zabralo to sťudené" odfoukl Miro a maličko poposedl.
"No jasně že jo.." sklonil Dominik hlavu zpátky ke své bedýnce a znovu do ní dlaněmi zabubnoval.
...To víš studený, vybumbal si kapičky na bebíčka... uvažoval sám pro sebe a trochu škodolibě zkroutil rty.
Znal Mira dost dobře aby věděl,že normálně by do něho nic takového nedostal, ale když o tom nevěděl...ať si myslí co chce..... sice riskoval když mu to lil do té vody, ale co jiného měl dělat...by jinak chcípnul bolestí...mělo by to zabrat aspoň na dvě-tři hoďky, musí ho pak donutit se zas napít....
" Zkúšaš?" přerušil, ale Miro tok jeho myšlenek a Dominik pokýval hlavu.
"Jo.. tak hodíme nějakej playlist né, co je to teda za akci?...Hele vole a ty chceš jít zejtra jako do práce?" položil Dominik dvě otázky najednou a Miro zkrabatil obočí.
"Nieee, to nejdem, to by som nedal" zakroutil hlavou a Dominik se na něho zkoumavě podíval.
"No, ale to potřebuješ neschcopenku.."
"Nescho...čoooo???..." nechápal v první chvíli Miro a znovu trochu poposedl, aby mohl trochu víc uvolnit nohy.
Bolest sice ustoupila,ale zraněné místo bylo i tak v sedě v hlubokém křesle, dost citlivé.
"No normálně od doktora né, tak to se do práce dává, když marodíš a nejdeš tam.." vysvětloval Dominik a Mirovi tuhly rysy.
"Viem nieee, no nejdem nikam ani za nič, nebudem ho nikde vystavovat" zvýšil Miro trochu hlas a dlaní si sjel k rozkroku.
...Ešte aj tak...aby mu ho odrezali...hrabali naň ho...hadičky, alebo dačo mu doňho strkali......NIKDY!!!!!!
"No tak co chceš dělat?" zeptal se Dominik a stále poťukával dlaněmi do bubnovací bedýnky.
"No čo ako nič, tam zavolám,že neprídem no, lebo dovolenku si zoberiem" zabručel Miro a Dominik povytáhl obočí.
"Vole si tam tejden i s cestou a dovolenou? Si věříš"
"No nejdem tam, bodka" uzavřel Miro debatu o jeho práci a v téhle chvíli měl o svých prioritách naprosto jasno......


Pokračování příště..............

Škola ro(c)ku 49.část

22. ledna 2017 v 7:13 Škola ro(c)ku
"Zvoní ti telefon.." zvedl Dominik trochu hlas a maličko se k záchodovým dveřím naklonil.
"Si v pohodě vole?" zeptal se ještě, když se Miro neozýval a zauzvažoval jestli nejít do ložnice a telefon vzít.
"Kašlem na mobil.." pootevřel Miro dveře záchodu a pomaloučku vyšel do předsíně.
Byl bílý jako stěna a ačkoli mu byla zase zima na čele se mu jasně zračily kapičky potu.
"Dobrý kámo?.." chytil ho Dominik za loket, aby ho podepřel vykročil s ním zpátky do ložnice.
"Tak coooo..kámo" zeptal se znovu Dominik když se nedočkal žádné odpovědi a Miro k němu už z postele zvedl oči plné bolesti.
"Krv som nemal, no bolo to utrpenie...už nechcem nikdy..radčej bok vyvaliť" pokusil se Miro o úsměv a Dominik mu lehce stiskl rameno.
"Vtipkuješ, paráda...." usmál se a vzal do ruky telefon, který mezitím přestal zvonit.
"Volala ti ňáká Zdena.." oznámil Mirovi jen jako mimochodem a odhodil jeho mobil dál na postel.
"Zdena..?" zeptal se Miro trochu udiveně a maličko vzdychl.
"Jej pak cinknem.." dodal přitáhl si deku víc pod bradu.


Zdena smutně vytípla zvonění a pohladila Bublinu po hlavě.
"Já to věděla je naštvanej...co budem dělat Bublí?" zeptala se své věrné kámošky a jakoby čekala nějakou odpověď upřela své oči do těch psích.
"Tak jo no...zavoláme Ingrid" odpověděla si sama a ikdyž myšlenkami byla stále u Mira, vyťukala na svém mobili číslo své nové známé.

"Cooo? Soukromka? Pozejtří? Kdeee, jakááá???" vykulil Dominik oči a významně pokýval hlavou.
"To je dobrý no a jak jen se mnou?" zeptal se a Miro těžce vzdychl.
"To neviem asi ešte zavolá.. hovoril iba,že ja s gitaou a..ďaľšou gitarou alebo s cajonom....som si vybral teba..ak to zvládnem..." vynechal Miro úmyslně vyprávění o to jak hovor probíhal celý, vzdychl a znovu se s nadějí podíval na Dominika.
"Jasně,že to zvládnem..ted tě vyléčím a pak zajedu pro krabici a dáme to..." usmál se Dominik povzbudivě a Miro snad poprvé pocítil místo bolesti ..naději.
Nemůže přece svého nového manažera zklamat ještě dřív než mu ukáže jak je dobrej, chce hrát, vystupovat, nechodit už do tý strašný školy a učit děti hrát na kytaru, Tady je jeho šance, má mažera konečně má manažera co za něco stojí.
...Musí to dať... přesvědčoval v duchu sám sebe a ikdyž bolest moc neustupovala..malinké světýlko naděje se v něm přeci jen rozsvěcelo.
A Miro mlčky sledoval Dominika,který kamsi telefonoval.

Patricie vešla do předsíně a zadívala se na svou matku,která sehnutá sbírala střepy z rozbitých dveří.
"Páťo? Si pořezaná..obuj se" otočila se na svou dceru a ikdyž věděla,že by se teď měla zlobit, nedokázala to. Mira nikdy ráda neměla a častokrát ho své dceři vyčítala a rozmlouvala, věděla,že to takhle jednou dopadne,ale teď když to přišlo a jak se zdá definitivně, nechce už nic říkat. Nikam to nevede a Petr se snad taky uklidnil.
Jen doufá,že z toho nebude nějaký malér, neměl mu ubližovat.
Přemýšlela postarší paní a i s kusy střepů a starostivým pohledem na svou dceru se narovnala.
Patricie se mlčky obula a stačil jí jeden jediný krůček aby se své matce vrhla kolem krku.
"On už mě nechce.." rozplakala se a po cinknutí střepů o podlahu předsíně ucítila matčino pevné obětí.
"Já vím, to přebolí.." přitáhla ji matka víc k sobě posunkem očí rázně vykázala svého syna, který vešel do předsíně, zpátky do jeho pokoje......


"Vole co tě to napadlo brát zmrlý ovoce, máš to tam jak na koupališti, chce to studený, suchý studený a né zmrzlý" mával Dominik modrým gelovým polštářkem a rozhlédl se.
"Utěrku?" zeptal se a Miro se trochu zamračil.
"Čooo? V skrínke..v kuchyni dole"
"Jo" otočil se Dominik na podpadku a za chvíli už nad Mirem stál s nově připraveným obkladem a odkrýval ho.
"Oooo..ooooooo...oooooooooo" kulil Miro oči a ikdyž bolest byla při dotyku hodně silná s úlevou si uvědomoval,že chladný obklad teď přeci jen přináší úlevu.
"Si schrupni vole, já tam nějak uklidím ty kaluže, zajedu pro bednu a až se probečeš dáme se do práce" ... usmál se Dominik a bez dalšího ptaní zavřel hlasitě oddychujícího Mira v ložnici.
"Sa ti to povie..schrupni" zabrblal Miro a opatrně se na posteli posunul.
Chladbý obklad byl příjemný a Miro s povzdechem zavřel oči.
...Možno mu neodpadne...

"Chceš něco pomoct...podat..udělat kafe?" zeptala se Ingrid a nenápadně se po Zdenině předsíni a obýváku rozhlédla.
Když si pro Bublinu přišla, nebylo moc času ..táhla jí ven jak smyslů zbavená a opravdu už by to asi dlouho nevydržela.
A ona , ikdyž si říkala,že je jí je to jedno, prostě zvědavá byla.
...Fakt tu ten zpěvák bydlí?....
"Né děkuju, ale ty si kafe udělej a sedni si....moc si mi pomohla" usmála se Zdena a mávla rukou ke křeslu stojícímu naproti ní.
"Tak jasně, jsem ti přece říkala,že můžeš zavolat kdykoli, máš ho zas někde na cestách co?" usmála se Ingrid a Zdena trochu znejistěla.
..Co teď má říct?...že ano..nebo nééé a přiznat se že minule trochu blafovala?....
"Nooo joooo, no to víš...pořád někde cestuje...udělej si to kafe, všechno je na lince a víš co? Prosím tě, udělej ho i mě... stejně jsem dneska ještě neměla a dej si i mlíko, jestli chceš je v lednici na dveřích" snažila se Zdena Ingridinu otázku zamluvit a doufala,že víc se už vyptávat nebude......


Pokračování příště...................

Škola ro(c)ku 48.část

13. ledna 2017 v 7:19 Škola ro(c)ku
"Soryyyyy.. ja som..myslel" pokusil se Miro nasadit trochu normální tón a jeho mozek po delší době spínal a vnímal i jiné informace než jen bolest a utrpení.
"No tak nemysli vole, evidentně ti to nesvědčí.. a poslouchej, pozejtří si udělej volno, soukromka, za dobrý prachy, tak né že mě vypečeš..ty, kytara a další kytara nebo cajon, jak chceš...tak na tom zapracuj..." vychrlil hlas na druhé straně a Mirovi tuhly rysy.
" Počkaj..." hlesl, ale hrobové ticho na druhé straně napovídalo,že jeho nový manažer sdělil co potřeboval a debatovat o tom nemínil.
"...Ja nemožem..." hlesl Miro znovu, už do hluchého telefonu a sevřel se mu žaludek.
...Ako súkromka...pozajtra... to nedá... s týmto.... poodkryl pomaličku bílou přikrývku a tak jak se před chvílí bál podívat, teď pohledem zabloudil ke svému rozkroku.
"Aaaaaaaaaaaa" přihmouřil oči a dál zíral na rudou opuchlinu mezi svými nohami.
...Má súkromku... konečne...po tomto túžil...musí niečo spraviť....čo..čoooo...čo má robit....tak příšerne to bolí...nevládze chodiť..sedieť... koncertovať..akoooo???? To nedá ......snažil se Miro opět nevnímat bolest, která ho doslova ochromovala a opatrně se zase zakryl a položil se na záda.


"AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA" zavřískala Patricie a švihla svým mobilem do skleněné výplně dveří pokoje.
"Co to bylo?" vyskočil Petr s matkou ze židle a rozběhli se do předsíně, kde se ve spoustě střepů válely i kousky telefonu.
"Co děláš ty krávo.." neudržel se Petr a sáhl do kapsy aby sestřin pokoj odemkl.
"Páťo proboha, je ti něco.." zajíkala se matka a hbitě se kolem Petra protáhla."
"Nestojí za to, najdeš si někoho jinýho, kdo tě bude mít rád." chytla svou dceru kolem ramen a maličko jí k sobě přitáhla.
" Nenávidí mě...a já tebe..zničil si mi život" zasyčela Patricie a s vytržením se z matčina objetí vrhla na svého bratra nenávistný pohled.
"Nenávidím vás oba, já nechci jinýho...rozumíte !!!!!" syčela dál a tak jak byla vyběhla Patricie z pokoje i ven z bytu.
"Páťo.." udělala matka dva zoufalé kroky,ale Petr jí chytil za ruku a pevně stiskl.
"Nech jí, vrátí se..." dodal celkem mírným tónem a zadíval se na zem v předsíni, na střepech byly kapky krve.....
"Toho kluka nám byl čert dlužnej..." vzdychla matka a opatrně vytáhla svou ruku z Petrovi.

" Konečne vole.." hlesl Miro a otočil se k otevřeným dveřím svého bytu zády aby se pomalými krůčky, zabalený do velkého županu, vydal zpátky do ložnice.
"Co děláš vole?" zamračil se Dominik a s pohledem na belhající ho Mira vstoupil do jeho předsíně.
"Zdochnem, potrebujem pomocť" hlesl znovu a pomalu se u své postele otočil, aby se sklopenýma očima před svým kámošem župan trochu rozhrnul.
"DOPRDELE...." vyhrkl Dominik a na sucho polkl.
"Kde si k tomu ty debile přišel, ti ňáká nechtěla dát co?" nešetřil Mira a dál zíral na jeho zranění.
"Kretén.." neměl,ale Miro moc na takovéhle řeči náladu a na chvíli zalitoval,že Dominikovi zavolal.
...No, je ale jediný ktoremu je ochotný sa s týmto zveriť...uvažoval dál a s náležitě pokřiveným obličejem se znovu opatrně položil do postele.
"Nakopal ma Paťkyn brat.." dodal sotva slyšitelně a Dominik pozvedl obočí.
"Dobrý no..za ty kopačky, co...ukaž mi to eště jednou" přestal vtipkovat a sám poodkryl Mirovu deku.
" Ty vole jak je to dlouho?" zeptal se a Miro trochu zkrabatil čelo.
"Neviem, tri hodky...dal som ľad ..no nič moc" dodal a s nadějí v očích se zadíval svému kamarádovi do obličeje.
"Nooo a nemáš to zlomený? By ti ho operovali a narvali do něj hadičky...Už si chcal?" chrlil Dominik bez obalu a Miro trnul.
....Zlomené...nieeee...to sa snaď nedá...alebo hej? Ako operovali...ako hadičky......Nieee...odpadne mu., odrežú mu ho.....nieeee...nieeeeee...a čo...čoooo.... chcal...nieee...nechce sa mu...chce...do boha chce sa mu ...nieee nejde ani za nič....to nedá...panikařil Miro a cítil jak se ho znovu zmocňuje zimnice a celý se roztřásl.
"Klid kámo .." položil Dominik Mirovi ruku na rameno a zamyslel se.
...Neměl na něj tak zhurta...
"Hele vole.." začal klidným tónem a zalovil v paměti.
"..když jsem byl na škole, kámoš dostal mičudou...přežil...dokonce má teď dva malý smraďochy, takže klid..byl si na tom záchodě? Šlo to?" zeptal se znovu a Miro zvedl oči plné obav.
"Nebol...no potreboval by som.." hlesl opět sotva slyšitelně a Dominik nasadil povzbuzující úsměv.
"Tak dem.." prohlásil a ikdyž se Miro třásl zimou odkryl ho.
"Mňa už sa nechce..." stáhl Miro deku zpátky a představa.že by měl teď jít na malou ho přímo děsila.
"Nekecej vole, dělej..to neni prdel si nenecháš vyvalit bok né?" nedal se Dominik odbýt a Miro k němu opět zvedl vyplašené oči.
"Čo? Vyvaliť? Nieeee.." zaprotestoval ještě,ale Dominik už ho neúprosně tahal z postele a ikdyž se Miro dál klepal zimou došel s ním až k záchodu.
"Bude to asi bolet, ale musíš a koukej jestli tam nemáš krev" nebral si Dominik servítky a na vyděšeného Mira zavřel na záchodě.

Patricie se posadila na schody a koukla na jedno ze svých chodidel.
Bolelo jí a až ted jí docházelo,že z domova vyběhla na boso a jeden za střípků jí uvízl těsně pod palcem pravé nohy.
"Au.." zakňourala a pomalu se zvedla a zamířila zpátky domů....

I Zdena teď seděla doma na sedačce a s Bublininou v hlavě v klíně přemýšlala jestli zavolat Ingrid nebo Mirovi.
Noha jí bolela nějak víc než včera a Bublinka to asi už moc dlouho nevydrží.
Ingrid jí pomoc slíbila, ale ona by tak ráda viděla Mira....proč ho vlastně odstrčila?
Přece se jí líbí...má mu zavolat? Není to blbý....co když se na ní opravdu zlobí.....vůbec se od té chvíle co u ní prásknul dveřmi neozval.
Vzdychla Zdena a vzala do ruky svůj mobil.....


Pokračování příště..............

Škola ro(c)ku 47. část

7. ledna 2017 v 19:00 Škola ro(c)ku
Patricie seděla na posteli a se sešpulenou pusou kolem sebe vrhala nenávistné pohledy.
..Brácha..její brácha jí zradil...jak to mohl udělat...nenávidí ho....jsou s mámou proti ní, nemají jí rádi..nerozumí jí...uteče...uteče k Mirovi... bude se o něj starat...co mu to ten Petr udělal? Muselo ho to hrozně bolet...bude jí za to nenávidět..... sevřelo se Patricii srdce a nové slzy zalily její oči.
....Nééé nebude plakat.... utřela si je vzápětí a sáhla po svém mobilu.
....Ještěže ten jí nechali...zavolá Mirovi..jestli už ho to nebolí....že přijede...uteče...vyskočí z okna...ať si jí zamykají jak chtějí......


Miro sebou cukl a v první chvíli absolutně nevěděl, která bije.
Jestli je noc, den a který..jestli je odpoledne, večer, ráno, jde do práce? Nejde?
Byl naprosto zmatený a jediné co v první chvíli vnímal byl zvuk jeho mobilu, po kterém se automaticky natáhl.
"Auuuuuuuuuuuuuu.." zaskučel,ale při prvním pohybu a jeho nahé tělo opět ovládla zimnice.
V ten samý moment si taky vybavil, proč tu vlastně takhle, ted už v kaluži vody leží.
"B..bo..ž.eeeee" vzdychl čistou češtinou a jeho tón byl opravdu žalostný.
Nejenže bolest byla víc než nesnesitelná, ale mokrá sedačka a chlad, který Mirovi prostupoval snad každým kouskem jeho nahého těla znovu vyvolávali zimnici.
"Jooooooooooo" zakvílel Miro a trochu se nadzvedl ke svému mobilu, jehož stále se stupňující zvuk mu rval uši.
" No.." hlesl Miro a otřásl se zimou.
...Musí preč..do spálni... lebo zmrzne..uvažoval víc než o tom kdo mu volá, jak se co nejrychleji a bezbolestně dostat z téhle mokré a studené lázně a pokusil se na sedačce posadit.
"Miroooo, bolí tě to? Co ti udělal, Já přijedu, postarám se o tebe... nebolí tě to? Mirooo já za to nemůžu...Miro, zamkli mě, uteču, skočím z okna...Miroooo slyšíš, nebolí tě to?...Mirooo...Miroooo...Miroooooo" zařezával se Mirovi do hlavy Patriciin ječivý hlas a Miro pevně stiskl víčka.
"Bolí, bežtě do riti, ty aj ten tvoj pojebaný brat.... nechcem ťa už nikdy vidieť...rozumela si mi!!!!" sebral Miro všechny síly a zvedl na Patricii hlas jak nejvíc to dokázal, aby za posledním slovem hovor vytípl.
"Bež do prdele...." dodal už potom mírněji a tak jak byl se opatrně ze sedačky zvedl a pomaloučku se vydal i s telefonem v ruce do ložnice.
...Nie už nechce nič mokré...nič studené...je mu zima..zmrzne..chce spať...nechce nič..len spať... vzdychal Miro hlasitě při každém krůčku a ikdyž by se tak rád podíval na své zraněné místečko, neodvažoval se.
...Odrežú mu ho...odpadne mu.... bylo jediné co ho v téhle chvíli napadalo a Miro opravdu jen velmi opatrně zalezl pod bílou přikrývku ve své ložnici a jeho tělo se znovu rozklepalo zimou.
...To má ísť zajtra do roboty...ani náhodou...a čo Zdena a čo Bublina..kto s ňou pojde von?..Zdena ..no už to dokázala..dokáže znova a.........no nie tam už asi nepojde...... došly Mirovi myšlenky až k tomu co se při poslední návštěvě u Zdeny vlastně stalo a Miro si přitáhl deku víc pod bradu.
..To eště mohol..to bolo poslednýkrát čo mohol....teraz už nikdy nebude mocť.... " uvažoval se sevřeným žaludkem a bolest se zimnicí dál otřásala jeho tělem.
....Zomrie...isto zomrie.... propadal Miro beznaději a do uší se mu znovu zařízl zvuk jeho mobilu.
"Boha nieeeeee.." zakvílel s pociteM zvířete lapeného do sítě, natáhl ruku po řvoucím mobilu.
"Povedal som nechaj ma na pokoji, nechcem už ťa nikdy vidieeeeť..nerzumieeeeeeš!!!!" protáhl poslední slovo a v domnění,že opět mluví s Patricií se chystal hovor vytípnout.
"No to nerozumim,ale jestli to myslíš vážně..." přišla,ale celkem rázná odpověď a Miro bolestně zkřivil obličej......



Pokračování příště.............

Škola ro(c)ku 46.část

2. ledna 2017 v 20:55 Škola ro(c)ku
" Ssssss..aaaa...ooooo" skuhral Miro a tak jak byl se sesunul na dno prázdné studené vany aby si opatrně pustil jemný proud chladné vody na svá nejintimnější místa a zmírnil tak bolest jakou snad ještě nikdy necítil.
"A..aaaaa. aaa aa" skuhral dál a maličko povolil nohy.
"Do boha.." hrnuly se mu slzy samovolně do očí a Miro mírně zaklonil hlavu.
"Toto ti nedarujem kokot.. sa mi už asi nepostaví" olízl si spodní ret a opatrně si volnou rukou své přirození zakryl.
Proud vody, ikdyž tekl opravdu jen slabě bolest spíš znásoboval a Miro přemýšlel jak tu šílenou bolest zmírnit..
"Fffffffff" dýchal hlasitě a cítil jak mu buší srdce.
....Čo má robiť boha... čo má robit....zajíkal se bolestí natáhl se aby sprchu zastavil.
....Musí sa pozreť... pokusil se ve vaně zase pomalu postavit, aby ze sebe nejprve stáhl už na půl mokré triko a jak nejopatrněji to dokázal zasunul prsty pod mokrou gumu svých boxerek.
"Ooooo do riti..kokot, zasran..zabijem ho" pomáhal si nadávkami a pomaličku se zavřenýma očima, ze sebe stáhl mokré boxerky.
Stál teď ve vaně úplně nahý, naproti velkému zrcadlu a sbíral odvahu oči otevřít.
"Oooo..a..aaaaaaa" vykulil oči když se k tomu konečně odhodlal a s pusou otevřenou dokořán zíral na své tělo, kterému vévodila Mirova rudá a otékající chlouba.
"Nie..nie to nieeeeee" zavzlykal Miro a slzy, které mu už chvíli zalívaly oči, dostaly konečně volný průchod.


"Ta koza vlítla včera pod auto, jen aby mohla za tím buzerantem,ale dal jsem mu co proto.." vypálil Petr na svou matku hned v předsíni a jen jakoby mimochodem strčil uplakanou sestru do jejího pokoje, neopoměl při tom vytáhnout zevnitř dveří klíč, aby jím v zápětí Patricii zamknul.
"Cožeeee, tak byla u něj?" nechápla zprvu matka a otočila se ke dveřím dceřina pokoje, kterými Patricie náležitě lomcovala.
"Co jí zamykáš?, tak byla teda u něj? zeptala se znovu a natáhla ruku pro klíč,který Petr svíral ve své pravačce.
" Přestaň..." zařval Petr a jakoby nic strčil klíč do kapsy svých kalhot.
"Hele..já jsem byl při ní,když ty si jí za toho buzeranta nadávala i potom když břečela,že jí dal kopačky a stejně se s ní vychrápal, ale měla si pravdu, je to kretén a lepší když na něj zapomene, stejně už je k nepoužití.." zašlebil se Petr škodolibě a na mámino nechápající gesto jen mávnul rukou.
"Vono jí to přejde.." dolal pak celkem lhostejně a jen tak mimochodem do dveří sestřina pokoje kopl.
"Přestaň, nebo dostaneš i ty..." zaburácel a Patriciin křik o zabití a zmrzačení přestal vnímat.
"Vono jí to přejde, jednou mi poděkuje.." dodal už trochu mírnějí a chytil svou šokovanou matku kolem ramen.
"Pojď, dáme si kafe..." dodal a sedl si v kuchyni ke stolu.
"Péťo hele, nebyla jsem z něho nadšená, ale cos tomu klukovi udělal? Víš,že už jedou si měl polízanici, si pruďas......"
"...Ježiš mami nic jsem mu neudělal, jen si dlouho nezašuká..." rozchectal se Petr a zadíval se do mámina ustaraného obličeje.
"Pane bože Petře..co když tě zažaluje" vzdychla hlasitě a postavila na stůl dva hrnky kávy.
"Si nedovolí matko...ty snad nejsi ráda,že jsem mu nandal? Dyť mu byla dobrá jen do postele...si přece viděla jak se trápí, né... se s ní rozešel a pak se sní vyspal a zas jí kopnul do prdele...Si to zasloužil né?" zeptal se Petr tak trochu dotčeně a zamíchal svoje kafe.
"Nemám ho ráda, je to frajer a Páťu jen využíval, kdoví kolik jich při ní měl, kouká mu to z očí, ale......"
"....Tak už mít nebude mami......a neřeš už to..." chytil Petr svou mámu za ruku a smířlivě se usmál.
" No jo no a cos to říkal o tom autě? Jak porazilo?...Nic jí není,že né?.." tlouklo starší paní srdce jak o závod a Petr jí ruku sevřel ještě víc.
"Né mami nic jí není..."

Miro otevřel mrazák a vytáhl první pytel co mu přišel pod ruku. Co v něm bylo vůbec neřešil, stejně jako ručník,který drzěl v druhé ruce a z kterého na podlahu odkapávala stutedená voda a pytel do něho zabalil, aby si ho v zápětí opravdu jen velmi opatrně přiložil k rozkroku.
"Aaaa..aaa.a.aa..aaaaaaaaaaaaaaaaa" zavřel oči a po paměti vykročil k sedačce.
S obkladem, který si přidržoval a roztaženýma nohama byl opravdu zázrak,že po mokré podlaze ještě neuklouzl. Což ho v dané chvíli vůbec nenapadlo a Miro se jak nejopatrněji to dokázal položil na sedačku na záda.
" Zabijem ťa...zasran...bežte obaja do riti...zabijem ťa... zdochni kretén... aaaauuuuuuu...." hořekoval a jediné co si ted přál bylo aby aspoň na chvíli usnul a nic necítil a na nic nemyslel.
...Už sa mu nikdy nepostaví...odpadne mu, alebo mu ho budú musieť odrezat....už nikdy si neza....
"Aaauuuuuuuuu" projela Mirovi rozkrokem nová bolest aniž by dokončil myšlenku a celé jeho tělo se rozklepalo zimnicí............

Pokračování příště.............