KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Únor 2017

Škola ro(c)ku 52. ČÁST

25. února 2017 v 16:23 Škola ro(c)ku
MOJI MILÝ ČTENÁŘI... POSLEDNÍ DOBOU JE TO S MÝM ČASEM OPĚT TROCHU NAPNUTÉ A TAK OPRAVDU JEN VELMI STĚŽÍ HLEDÁM VOLNÉ CHVÍLE KDY PSÁT NA BLOG.... UŽ JSEM ZASE VE STÁDIU KDY SI ŘÍKÁM JESTLI TO MÁ CENU...DÁVAT DÍLEK VŽDY PO TAK DLOUHÉ DOBĚ A JESTLI VÁS TO VŮBEC BAVÍ KDYŽ SE OD VÁS..AŽ NA MALÉ VYJÍMKY, KTERÝM MOC DĚKUJI.. NEDOČKÁM ŽÁDNÉHO KOMENTÁŘE.... ŘÍKÁM SI,ŽE ASI TO CO PÍŠU VÁM ANI ZA PÁR SLŮVEK NESTOJÍ...KAŽDÉHO AUTORA,ALE TOTO VELMI POVZBUDÍ A NAKOPNE AT UŽ JSOU REAKCE KLADNÉ A NEBO NE....A TAK SE PTÁM...STOJÍTE JEŠTĚ O TENTO BLOG? ..jÁ VÍM MÁM NA NĚHO A VÁS ČÍM DÁL TÍM MÍŇ ČASU,ALE NA DRUHOU STRANU JE TO PRÁCE NĚKOLIKA LET A JEN TAK ZAHODIT JÍ SE MI TAKY AŽ TAK NECHCE....POMŮŽETE MI? ...iKDYŽ JAK ŘÍKÁM....ČASU MÁM ČÍM DÁL MÍŇ A NĚKDY PROSTĚ TRVÁ NEŽ SE K PSANÍ DOSTANU A NEBO PÍŠU JEDEN DÍLEK TŘEBA NA 5x ....VŽDY PO KOUSKÁCH...... NO KAŽDOPÁDNĚ BYCH RÁDA ZNALA VÁŠ NÁZOR ...DĚKUJI AUTORKA...



Miro se zhluboka nadechL a pomaličku otevřel oči, aby je vzápětí vykulil doslova dokořán.
A ikdyž ho zraněné místo zase dost bolelo, jediné na co se teď dokázal soustředit byl Dominik, který spokojeně oddychoval vedle něho na velkém letišti.
"Čo..." nechápal Miro a suše polkl.
V puse měl úplně vyprahlo a cítil jak se mu jazyk lepí na patro.
"ČO.." zopakoval a začínal si i s bolestí uvědomovat zážitky posledních hodin
"Do riti.." vzdychl a opatrně se na posteli přetočil.
...Potrebuje na záchod...boha to nedá.... hlásilo jeho tělo další nepříjemný pocit a Miro se s ještě jedným nevěřícným pohledem na spícího Dominika pomaličku postavil na nohy, aby se vydal tam kam by nejraději nešel,ale momentálně nevěděl co je krutější jestli bolest jeho zraněného místa a nebo pocit,že mu co nevidět praskne močový měchýř.
Miro znovu hluboce vzdychl a opatrně vykročil.
Potemnělá ložnice skýtala dost nástrah a a představa,že by se uhodil tam kde ho to bolí i tak, mu naháněla hrůzu.

"Aaaaaoooooofffffffff" funěl Miro a pomaličku vyšel se záchdu.
"Tak co vole dobrý?" vybafl na něho Dominik a Miro sebou doslova trhl.
"Čo tu robíš..čo tam robíš?" pohodil Miro hlavou k ložnici a Dominik se trochu zamračil.
"Co asi vole chrápu, sedačka je promočená, zapomněls? 4lověk se o něj stará jak o vlastního ještě dostane pojeb..na napij se" spustil DFominik bez obalu a vrazil Mirovi před obličej vodu s analgetiky. Otočil se pak směrem do obýváku a tak trochu uraženě dosedl do jednoho z křesel.
"Sory kamoš.." dobelhal se Miro za ním a hned jak se zhluboka napil a sedl si na kraj sedačky tak aby se ani maličkatýk kouskem nedotýkal bolavého místa.
"Ja som to tan memyslel" podrbal se Miro ve vlasech a cítil se ted opravdu dost mizerně.
...Predsa to nemyslel zle....
"Som iba zízal ked som ťa tam zbadal, sorry...koľko je? Poď si eště ľahnúť, ráno budeme makať, som to nejako zaspal.." snažil se Miro o přátelský tón a Dominik se maličko usmál.
"No jasně, spal si jak dřevo, jsou čtyři a co tam? Dobrý" pohodil hlavou směrem k záchodu a Miro trochu vzdychl.
"Bolelo ako prasa, no išlo to" vyloudil na tváři křečovitý úsměv a pomalu se zase zvedl na nohy.
"Máme ešte studené? " zaptal se a sledoval Dominika, který vykročil k lednici.
"Jasně,že máme..." vyndal nově nachlazený modrý gelový polštářek a přátelsky na Mira mrkl.

"Tak ahoj a děkuju" usmála se Zdena a zavřela za Ingrid, která jí právě přivedla Bublinu z ranní procházky, dveře.
"Tak a jdem na to, taxík je tu za chvíli" mrkla na Bublinu a po jedné noze doskákala ke skříni.
"Budeš tu hodná jo?" já se vrátím" sáhla ještě do kapsy a zkontrolovala obsah peněženky.
....No nic moc a to ještě Mirovi dluží za tu ortézu...říkal sice,že to nechce, ale to spolu ještě byli za dobře.... dá mu toa....je to vlastně i zámínka mu znovu zavolat.....napadlo Zdenu a ikdyž věděla že by si asi našla i nějakou jinou, aby Mirovi ještě zavolala..ikdyž on s ní mluvit nechce...tohle bylo vlastně úplně nevinné..... uvažovala a s berlí v ruce se vydala do práce.
...A Miro dal výpověď... vzdychla Zdena hlasitě s pevným rozhodnutím,že mi zkusí znovu zavolat se vadala po schodech ven z domu.

"Je to lepšie, ideme makať" zatřásl Miro Dominikem a přeci jen trochu opatrně se začal hrabat z postele.
"Cooooooo?" zabručel DFominik a vstávat se mu teď teda vůbec nechtělo.
"Je to lepšie, makáme...." zopakoval Miro a stočil pohled ke svému rozkroku.
"Stále pekne farebné.." zahuhlal spíš sám pro sebe a Dominik se podepřel na loktech.
"Cooooooo?" zopakoval a rozhlédl se po Mirovo ložnici.
"No že je stále farebný, ale už toľko nebolí, pozri" otočiol se Miro celkem bezostyšně ke svému kamarádovi a předvedl mu mu svou, ikdyž zraněnou,ale stále chloubu.
"Vole..." zazubil se Dominik a ikdyž věděl proč Mirova bolest ustoupila byl rád,že se cítí líp.
"Čooo vole?...tak sme spolu strávili noc v maželskej posteli...sme na veky spojení" rozhodil Miro rukama a škodolibě na Dominika vyplázl jazyk.

"Není za co.." usmála se Zdena tak trochu smutně na svou nadřízenou a dopadla do židle, kterou jí ředitělka přistrčila.
"Ale je Zdeničko, nevím co to tomu chlapci přelítlo přes nos, přeci jestli je opravdu nemocný...." nedokončila ředitelka myšlenku a zakroutila hlavou.
...Možná by se mohla zeptat svého synovce, ale říkal,že už spolu nehrají...uvažovala,ale v zápětí myšlenku zavrhla.
...Matěj nevypadal,že by o tom chtěl nějak moc mluvit.....
"Zdeničko,ale vy přece..jkste s ním ....vezl vás přece k tomu lékaři, nevíte něco? On byl tak nepřístupný když jsem s ním mluvila,ale....já nemohla jinak...nemůžu dělat vyjímky...přitom mi ten chlapec přišel tak milý..." vzdychla ředitelka a upřela na Zdenu oči.
"No já nevím paní ředitelko....nevím nic...ted jsem s ním nemluvila..." pokusila se Zdena oddálit nevyhnutelné, ale v zápětí si uvědomovala,že je to vlastně další záminka proč Mirovi zavolat.
"Zdeničko, výpově´d ještě neposlal, tak zkuste to i proto...víte jak to tu vypadá....potřebovala bych ho tu.." usmála se ředitelka a Zdena lehce kývla hlavou.
"Tak jo...zkusím to" slíbila a v duchu přemýšlela jak navléct hovor, když jí Miro telefon vezme a nebooooo...... kousla se Zdena do spodního rtu a zadívala se na svou ředitelku.
"A vy máte jeho adresu paní ředitelko?".......

Pokračování příště...........

Škola ro(c)ku 51.část

12. února 2017 v 20:27 Škola ro(c)ku
"Nie..nie...niee! .. to nemám...nie... Naozaj to nejde...No to neviem, jednoducho nemožem, som chorý.....Nieee...prečo?...No nechcem...dajte mi dovolenku.............. ako?... nemám nárok?...a čo mám robiť?......Som povedal,že nepojdem..to nejde...no nemožem...čo prečo? No preto, to vám nebudem vysvetlovať....do bohaaaa...tak čo....čo?....No ja viem,že Zdena...neviem ...nie počúvajte, ja naozaj nemožem... nie.... kde, že som?....Vo skúšobnej dobe?..No dobre, ale nejakú vynimku urobte...nejde a to ako prečo?!?..Čo teda mám robiť?...Do boha ..som vám už povedal,že to nepojdem, nejde to...No jasné,že som chorý...nieee k lekárovi nemožem...ako nebudete diskutovať... ako nejde.... všetko ide... HAHA... VTIPNÉ ...NEPRÍDEM....ČOOOOO VÝPOVEĎ?ĎAKUJEM..SKVELÝ NÁPAD...DÁVAM VYPOVEĎ, SA MAJTE..ČOOOO PÍSOMNE..JASNÉ ŽE NAPÍŠEM" zvyšoval Miro postupně hlas, stejně tak jako jeho nadřízená na druhé straně a zatímco ho Dominik se zájmem pozoroval cítil jak ho neústupnost jeho šéfové vytáčí do běla.
"Do riti, to je tak ťažké pochopiť,že nemožem..." švihnul Miro svým mobilem přes stolek na sedačku a hlasitě odfrknul.
"Sem ti to říkal, tě posílala k doktorovi co? Si jako fakt dal výpověď? pokýval Dominik hlavou a mrknul na hodinky.
..Už by měl pomalu Mira přesvědčit aby se znovu napil...zkoušely pár písniček, ale byl to záhul... s kytarou na klíně to Miro neměl moc jednoduchý, ale něco dohromady dali...
"Jo...seriem na nich, skončil som..budú kšefty, budú aj prachy" zabručel Miro a opatrně poposedl, zdálo se mu,že to teď bolí trochu víc než před chvíl a maličko zkřivil obličej.
...To zrejme ako sa tak rozčúlil...
"Nebola s ňou reč ako, by bolo tak ťažké to pochopiť.." bručel dál a znovu poposedl.
"No tak asi to těžký bylo, si jí neřekl vo co go, jen si mlel,že to nejde..udělám si vodu, nechceš napít?" zeptal se Dominik jakoby mimochodem a zvedl se ze sedačky na nohy.
"No předsa jej nebudem vysvetlovať, že som si do neho nechal nakopať" bručel dál Miro a znovu zkřívil obličej.
Bolestivé cukání, které do do jeho zraněného místa vracelo stále s větší intenzitou napovídalo, že analgetika přestávají účinkovat a Dominik si v duchu trochu vynadal.
...Měl mu tu vodu vnutit o něco dřív....
"No jasně no, jenže ona musí dodržovat nějaká pravidla vole a ty chceš bez vysvětlení nějaký vyjímky, to asi moc nefunguje...tomu se říká pracovní proces vole..." vyplázl Dominik škodolibě špičku jazyku a podal Mirovi nově vylepšenou lahev s vodou.
"Na ťuknem si a makáme.."
"Seriem na pravidlá.." mračil se, ale Miro dál a celkem poslušně sáhl po vodě, která mu přišla docela vhod.
Žízeň měl a na záchod se mu zatím nechtělo.
"Radšej by som si ľahol..celkom to zasa bolí" otřel si Miro mokré rty dlaní a lehce vzdychnul.
"Tak jo vole, si na chvíli lehni a já ti donesu obklad, schladí se to a bude to dobrý" chytil se Dominik příležitosti jak vysvětlit opětovné ustoupení bolesti a mávl rukou směrem k ložnici.
Miro však pošilhával spíš po sedačce, nejraději by si lehnul tam, ale na to aby se na ní dalo ležet byla po jeho předešlé první pomoci, pořád dost mokrá.
"Len chvíľočku, potom sa do toho zasa dáme" pronesl tiše a pomalými krůcky se vydal ke ložnici.

Zdena se dívala na televizi a ikdyž právě běžel její oblíbený popřad, nebyla vůbecv schopná se na něj soustředit, natož vnímat co se tam vůbec děje.
Její myšlenky ač se je snažila odhánět se stále vracely k Mirovi.
...Nezvedl jí telefon..jí nezavolal zpátky.... a to jen proto,že je pitomá....
Mačkala svůj mobil v ruce a ikdyž věděla,že by jí upozornilo pípaní, co chvíli jeho displey kontrolovala a současně při tom odháněla stále stoupající touhu Mirovi znovu zavolat.
...Možná si ještě ani nevšiml,že mu volala, nebo prostě se mu ten hovor vůbec nezobrazil....nebo ho má vybitej..nebo opravdu nemá čas, říkal přece,že ted už zas zkouší a bude koncertovat....nebo, nebo, nebo..vymýšela stále nové varianty proč Miro telefon nezvedl, aby nakonec dospěla k té stejné, která jí zužovala žaludek a ona si znovu musela přiznat,že je na ní naštvaný a že přece se jí líbí a ona husa ho osdtrčila....a už ani neví proč....
Zdena hluboce vzdychla a po x-tý rozsvítila dislpey svého mobilu.
"Tak jo...." špitla a najela prsty na Mirovo číslo.....

Dominik seděl v obýváku nad zběžně napsaným seznamem songů a přemýšlel, jestli je tohle to pravé, když vlastně ani pořádně neví jaká akce to je.
Miro sice říkal že manažer chce jen akustiku, ale vědět něco víc by se šiklo.
"No tak snad zavolá.." zabrblal Dominik sám pro sebe a podíval se na hodiny.
Miro spí už docela dlouho..to toho moc nenazkouší a ještě i účinek analgetik zaspí, zas ho bude muset donutit pít.... uvažoval a stočil hlavu na sedačku, kde se Mirovi právě rozdrnčel telefon, který tam po rozhovoru se svou šéfovou odhodil.
...ZDENA... četl Dominik a zamyslel se.
...Ta mu přece volala už prve...říkal,že jí zavolá, ale asi nezavolal.
"Prosim.." rozhodl se nakonec hovor přijmnout a zaposlouchal se do ticha,které na druhé straně vládlo.
" Eee.hhh...Miroo?" uslyšel po chvíli opravdu velmi tichý hlas a trochu vyfoukl nosem.
"Nooo já nejsem Miro, on teď spí, mám něco vyřídit?" zeptal se Dominik trochu váhavě a hlavou mu proletělo,že to možná neměl brát.
"A.. ahaa, spí..noooo ..nééé děkuju nashledanou, nezlobte se" koktala Zdena a trochu překotně hovor vytípla.
...Spí?... Teď...ježiš..neměla volat, určitě s ní nechce mluvit...jak si jen mohla myslelt,že by chtěl..po tom....nechal to zvednout asi nějakého kamaráda, aby s ní nemusel mluvit...achjooo...kousala se Zdena do spodního rtu a aniž by to dokázala nějak ovlivnit cítila jak se jí oči zalévají slzami a celá sebou trhla. Ještě přímo v ruce se její mobil rozvibroval a oznamoval příchozí hovor.
...Miro... projelo jí tělem jako blesk a Zdena aniž by si pořádně přečetla kdo jí volá hovor okamžitě přijala.
Její naděje,ale rychle opadla a Zdenin výraz se ve chvíli naprosto změnil.
"Aha...ano...néé...já nevím....COOOOOO? ...Výpověď? ..Jakto???? Nemocný"....Nechce... ahaaa....noooo jááá nevím....Néééé nevím...... Dobře..... Ano...já....vezmu si taxik...není za co..naschle" zněl Zdenin hlas stále beznadějněji a svým slzám už se vůbec nebránila.
...Miro dal výpověď...už jí nechce vidět.... prý je nemocný,ale marodit nechce.....jasně... a pak nechá mobil zvednout kamaráda...už jí nechce vidět....a ona musí ráno do práce.... tlouklo Zdeně srdce jako o život a přes závoj slz sledovala Bublinu, která své paničce přišla položit hlavu do klína.....

Pokračování příště..................