KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Březen 2017

Škola ro(c)ku 57.část

30. března 2017 v 20:46 Škola ro(c)ku
PROTOŽE OD ZÍTŘKA NEVÍM JAK NA TOM BUDU PŘES VÍKEND S ČASEM...JE TU DALŠÍ DÍLEK UŽ DNES...... :)


"Tak s tímhle ráno k vašemu lékaři, vystaví vám neschopenku a kdyby cokoli přijedete sem třeba i v noci" usmál se postarší doktor a podal naprosto zdeptanému Mirovi list papíru spolu s recepty.
"Rozumíte jak s těmi léky? Je vám dobře? " zeptal se ještě při pohledu na Mirův bledý obličej a nepřítomný výraz a přesunul ruku s lejstry s setře.
"Sestřička vas doprovodí, nejste tu sám?!?" spíš konstatoval než se ptal a povzbudivě se usmál.
"Bude to v pořádku.. " dodal ještě a pohledem pobídl sestru aby se Mira ujala.

"To bolo strašné..to bolo strašné.." opakoval Miro stále dokola a pokusil se co nejpohodlněji v autě usadit.
Měl pocit,že po vyšetření, které musel absolvovat se bolest milionkrát zhoršila, celého ho ovládal pocit potupy a kdyby mu to, před manažerem, který se evidentně s ničím nepáral, nebylo blbý rozplakal by se jako malý kluk.
Takhle špatně se necítil už ani nepamatuje.
...Dokonca mu bodli injekciu.... padal do mdlôb....zomieral a tá sestra mu naňho zízala...
Bolest neustupovala, naopak jakoby se stupňovala a Miro doslova zatínal zuby.
"Hovorili,že to préjde..hned" cedil mezi zuby a maličko poposedl.
"Neskuhrej furt, měl si jít hned.." sešlápl manažer plyn a zadíval se zpětného zrcátka na Dominika,který právě vyšel z noční lekárny.
"Máš to?" zeptal se sotva se Dominik usadil a odhodil několik krabiček vedle Mira na sedačku.
"To jesť nebudem.." cedil Miro dál mezi zuby, ale sotva se na něho manažer otočil s vražedným pohledem ve tváři, raději si další protesty odpustil.

"TAK!!!!!!.." zastavil manažer auto před Mirovo domem a znovu ho propíchl pohledem.
"A teď si vyber, bud tě tady vysadím a ty budeš jako beránek, dodržovat všechno co ti doktor řekl a neboooooooooo to otočím a vemu si k sobě domů a pohlídám si tě" pohodil v očekávání odpovědi proti Mirovi hlavou a sledoval jeho ikdyž plný bolesti vzpurný výraz obličeje.
"Já s ním budu.. von to brát bude, viď vole" přerušil Dominik stoupající napětí a maličkato do Mira drkl.
"Hm.." zabručel Miro a jak mu jen bolest dovolila začal se soukat z auta ven.
...Doma..len nech už je doma.... serie na svet...
"Fajn a varuju vás vova, žádný vojebávky, švára na to skapal a já tě potřebuju fit, čeká náš sposta práce.." dolehlo ještě k mirovo uším a ikdyž část toho co manažerřekl mu malinko zvedlo náladu ta druhá část mu doslova zastavila srdce.
..Skapal akoooooooooo..... polkl Miro a raději se už vůbec neotáčel.
Dominik ho sice ve chvíli doběhl, ale Miro byl jako zařezaný.

***

"Zdeničko já se hned vrátím, vyřešíme to, vydržte prosím vás" odešla její nadřízená z ředitelny a Zdena se s úsměvem pohodlněji posadila.
Noha jí bolela čím dál tím méně a ona se mohla konečně trochu lépe pohybovat.S Bublinou to sice ještě byl trochu problém, ale naštěstí jí moc pomáhala Ingrid.
...Nebýt jí... vzdychla Zdena a otočila se ke dveřím.
Rázné zaklepání a následné cvaknutí kliky jí vyrušilo z přemýšlení a ona se teď dívala na drobného tmavookého mladíka,který aniž by čekal na výzvu, rovnou vstoupil.
"Dobrý den.." pozdravil rozhlédl se...
"...já hledám paní ředitelku..." dodal a znovu se rozhlédl.
"Nooo teď odešla, jste se museli minout, mám něco vyřídit?..Nebooo počkejte chvíli.. se vrátí" vysvětlovala Zdena a se zájmen si mladíka prohlížela.
"Jé, já nemám moc čas...kámoš na mě čeká v autě, je mu blbě, byl u doktora...já to tu jen nechám, děkuju..." usmál se Dominik a položil na stůl před Zdenu, jakýsi papír.
"Dík.." dodal ještě a než stihla Zdena cokoli říct, zase za sebou dveře zavřel.
" Není za co.." pokrčila Zdena rameny a stočila oči na před sebou.
...Vypadá to jako neschopenka...že by Miro?...Co to ten kluk říkal? 6e kámošovi je špatně?.... přemýšlela a trochu víc se naklonila.
...Jasně neschopenka...Miroslav Šmajda....UROLOGIEEEEEE???!!!!!.......

"Tak čo?" zeptal se Miro sotva Dominik dosedl za volant a lehce vzdychl.
Už sice neměl takové bolesti, ale pocit potupy a ublíženosti ho ovládal víc než cokoli jiného.
Musel brát prášky....kapky... mazat si ho nečím co mělo ukrutně nazelenalou barvu a dokonce smrdělo tak,že se z toho zvedal žaludek, Dominik nad ním stojí jak policajt.... a teď ..teď mu ten doktor řekl...že znovu půjde na to šílený vyšetření...so mu ho namažou něčím lepkavým a pak po něm jezdí dalším ptákem a říkají,že se dívají dovnitř...
...Nieeee to nedá znova nieeeee... křičelo celé jeho já, ale při vzpomínce na svého manažera, který se mu 3x denně připomínal telefonem a neopomněl vždy dodat,že jeho švára na to zdechnul Mira vzpurnost rychle opouštěla a on se zas cítil jako utiskovaný a ubližovaný školáček.
"No nic no, sem to tam nechal..." vyrušil ho z přemýšlení Dominikův hlas, kterému se moc nechtělo vyprávět o tom,že tam ředitelka nebyla a on to vlastně nechal na stole před nějakou holkou a bez toho aby Mirovi věnoval nějaký další pohled šešlápl plyn.
"Dík kamoš.." spokojil se, ale Mirto i s touhle odpovědí a se zakloněnou hlavou zavřel oči.
Už nechtěl na nic myslet.
...Až príde domov pojde spať...má toho plné kecky.....

"Nějakej kluk, asi kámoš.." usmála se Zdena na otázku své nadřízené, jestli neschopenku donesl sám Miro a i ona se trochu usmála.
"No vida,že to jde..." dodala celkem tiše a otočila se ke Zdeně.
"Tak Zdeničko, je jasné,že Miro zatím nepřijde, tak ty hodiny nějak předěláme holt se budu muset taky zapojit...." dodala s myšlenkou že neučila, krom jedné hodiny, kterou vzala nedávno za Mira, ani nepamatuje a vytáhla ze šupliku velké desky.
"Tak...mrkneme na to.." desky otočila tak aby do nich viděly obě dvě a Zdena ačkoli už byla myšlenkami naprosto celá u Mira, lehce kývla.
...Co mu asi je? Říkal chřipka, ale bylo tam urologie...že by měl něco s ledvinama? ...Uvažovala a čím dál tím víc byla přesvědčená,že se za ním vypraví.....ikdyž si ted moc nerozumněli...přece jí taky pomohl..když to potřebovala.... a ten kluk říkal,že je mu blbě......néééé...musí se o něj taky postarat.......

Pokračování příště........

Škola ro(c)ku 56.část

25. března 2017 v 12:52 Škola ro(c)ku
"Ooooo fffffff" dosedl Miro opatrně na rozvrzanou starou židli a se zavřenýma očima zaklonil hlavu.
"Dáváš to? Si dobrej fakt" pokýval hlavou Dominik a musel uznat,že kdyby nevěděl jak moc Miro trpí, na podiu by ani nic nepoznal.
"No neviem.. podaj vodu prosím" natáhl Miro ruku a Dominik na chvíli zauvažoval jestli nepodat tu jeho..vylepšenou, ale manažer to výslovně zakázal, prý to co mu dal je dost silné.
"A je to lepší? Už si měl ty prášky dva.." zeptal se Dominik a Miro se na něho konečně podíval.
"Nemal.." hlesl a Dominik vykulil oči.
"Jaaak neměl?"
"No nemal, druhý mám vo vrecku...nebudem to jesť" zabrblal anež stačil Dominik cokoli dodat, dveře do šatny se s rámusem rotrazily.
"Jééééééé pane profesoreeeee. ste prej nemocnej" vrhla se k němu Mrázova a Miro měl ucítil smrt na jazyku.
Už už jí viděl na svém klíně a instinktivně si své zraněné místo přikryl dlaněmi.
"Uklidni se Karolíno.." chytil jí,ale její otec v posledním okamžiku za ruku a všichni v místnosti, včetně manažera, který právě vešel, si ulevili.
"Tatíííííííííí" zapištěla Mrázová a její otec se výmluvně usmál.
"Omlouvám se, ona je do vás blázen, tak jen kdybyste se s ní vyfotil" kývnul hlavou směrem k Mirovi a Miro souhlasně přivřel oči.
Neměl chuť a ani sílu mluvit natož se nějak víc věnovat své bláznové studentce.
Pomalu se ze židle postavil na nohy a objal Karolínu, která se k němu ze starny okamžitě přitiskla, kolem ramen.
...Nech už to má za sebou...prosil v duchu a jen na zlomek sekundy si vzpomněl na její puntíkaté kalhotky.
...Ešte to se mnou nieje tak zlé.... napadlo ho a na na focení se pokusil o úsměv.

"Tak pánové ještě tak dvě série...dáš to?" zeptal se manažer sotva Mráz, který Karolíně zavolal taxi, odtáhl svou protestující dceru a Miro si mohl být jistý,že už jí neuvidí.
"Jo..." polkl Miro a manazeř si ho změřil pohledem.
"Ten druhej už musel zabrat.." pozvedl výstražně ukazováček a Mirovi se trochu zhoupl žaludek.
..Nemohol predsa spoznať,že to nezhltol...
"Joooo dobré to je.." zalhal Miro a manazer pokýval hlavou.
"Tak fajn..až to tu skončí hodím tě do špitálu...s tím si nehraj vole" pozvedl znovu ukažováček a Mirovi se zatajil dech.
"To nieeee" zakroutil hlavou a mazeř ho propíchl pohledem.
"Nediskutuj.... mazejte na podium " zúžil trochu oči a než se Miro stihl nadechnout zavřel za sebou dveře malé šatny.

Ingrid ležela na břiše a jako už poslední dobou víckrát, překlikávala na svém noťasu z jednoho odkazu na druhý.
Informace o Mirovi,ale nebyly nic moc a ona vlastně ani sama nevědla co hledá a proč vlastně.
NIkdy ho neposlouchala, jeho jméno si pamatovala jen matně...dokud se s ním nedalala do řeči, tehdy venku s Bublinou..asi by ho ani nepoznala...je úplně jiný, než v té soutěži....zkrátil vlasy...má figuru...sluší mu to a....je fakt sympoš....stál by za hřích.... usmála se Ingid svým úvahám a rozklikla odkaz jedné ze starších Mirovo skladeb.
"Jůůů tady si jak kuřátko..." zasmála se nahlas a zaposlouchala se do příjemných tónů.
"No, ale ted ti to sluší víc...si chlapák.....škoda,že máš holku...." dodala ještě směrem k dislpeji a trochu se svým slovům podivila.
...Asi se jí líbí....

"Ja tam nechcem.." protestoval Miro a jako malé děcko se zapřel v sedačce auta.
"Vylez a neser mě, celou cestu jen držkuješ, ale máš to marný...pomoz mi s ním" kývnul manažer směrem k Dominikovi, ale ten by tu teď nejraději nebyl.
Bylo mu jasné, že tohle doktora chce,ale taky znal Mira a jeho názor,že většina jich ví hovno.
"Tak jdi vole, daj ti jen nějakou mastičku.." pokusil se o chabé přesvědčování a Miro se v sedačce zapřel o něco pevněji.
"Nie..nebudem ho ukazovať.." protestoval dál a manažer ztrácel trpělivost.
"Ty debile se do něj necháš nakopat a pak si jako myslíš co?...Si už jako nikdy nechceš zašukat?" nevybíral si manažer slova a Miro maličko změnil vzpurný výraz obličeje.
"Chcem..." sklopil oči a bylo jasné,že tenhle argument, bude asi tím nejlepším.
"Tak pojď.." dodal manažer už trochu mírněji a chytil Mira za ruku, kterou se stále držel sedačky.

Ani Zdena nespala, nedokázala si Mira z hlavy vyhnat ať dělala co dělala.
..Opravdu se do něho tak zamilovala?.... ptala se sama sebe a odpověď, kterou jí její srdce vysílalo jí mučila.....
...Vždyť to sama pokazila...a ikdyž to vypadalo,že se na ní nezlobí....jejich hovor tak divně utnul....
....Neměla by mu zkusit aspoň napsat....aby se zastavil, třeba.....


Pokračování příště....

Škola ro(c)ku 55.část

19. března 2017 v 15:29 Škola ro(c)ku
...Mráááz???... zamračil se Miro a s pohledem na muže, který stál vedle manažera a usmíval se, přemýšlel jestli to byl právě tenhle chlápek, kterého tehdy po koncertě viděl odcházet s jeho studentkou.
"Mráz.." v\yrušil ho, ale postarší muž z přemýšlení a s úsměvem k Mirovi natáhl pravici.
"Dobrý deň.." stiskl mu Miro ruku a v duchu si trochu vynadal.
...Nie...Mráz sa predsa volá kde kto... odhodil své předchozí myšlenky a s pocitem, že do školy už nepůjde a tudíž má Mrázovou na háku se na muže lehce usmál.
"Jsem rád,že jste přijel, tenkrát jsem vám fandil... takže začneme v osum a pak si klidně dělejte nějaké pauzy, ale byl bych rád kdyby program trval přes půlnoc, žádnou divočinu prosím, zaměstnávám spíš lidi středního věku, ale nechám pak na vás jak si je rozparádíte...." přešel Mráz k organizačním věcem a i on si teď změřil Mirovo tepláky.
"Von se převlíkne.." vstoupi do hovoru rázně manažer a Mirovi se znovu rozbušilo srdce.
"No nééé, já nemám nic proti pohodlnému oblečení..."
"......Převlíkne se" skočil manažer Mrázovi do řeči a propíchl Mira pohledem.
"Tak fajn..tak se těším...jo abych nezapomněl, mám vyřídit pozdrav od dcery, je do vás blázen..." otočil se ještě při odchodu Mráz a Mirovi už tak bušící srdce poskočilo až do krku.

"To ho máš pořád pryč?" divila se Ingrid a pohladila netrpělivou Bublinu po hlavě.
"No jooo. už jdeme.." dodala a vyslala ke Zdeně tázavý pohled.
"No jo no.." pokrčila Zdena rameny a přála si aby se Ingrid už na naic neptala.
Nejen,že vůbec nevěděla co by jí měla říkat, ale i samotná vzpomínka na Mira ji uvnitř zužovala.
Jejich poslední hovor zas nedopadl nic moc a Zdena si vůbec nebyla jistá co si má myslet.
...Přece to vypadalo,že se na ní nezlobí, ale pak...pak se zas choval tak divně.... a ona by ho tak ráda viděla...jenže...přece mu nebude zase volat.... uvažovala a sledovala jak Bublina táhne Ingrid ze dveří.

"Nemám tu nič iné.." zvýšil Miro trochu hlas, ale z jeho tónu bylo cítit zoufalství.
Manažer stál proti němu a s pohledem diktátora se dožadoval jeho kultivovanějšího oblečení.
"Jak nemáš!!!!!!" kulil mamažer oči a Dominik z povzdálí sledoval hrotící se situaci.
"No nemám, som tu iba tak" neměnil se Mirův tń ani výraz a manažer nevěřil svým uším.
"To mi chceš jako říct, že si přijel v teplákách, míníš v nich vystupvat a zase odjet??!!!" natáhl manažer proti Mirovi ukazováček a Miro se začínal cítit jak zvíře vehnané do kouta.
"Jo.. veď hovoril,že proti tomu nič nemá" pohodil mírně hlavou ke dveřím ve kterých před chvílí zmizel Mráz a koutkem oka zaregistroval Dominikův výraz, ríkající jednoznačně.
...Vyklop to....
Což, ale Miro neměl vůbec v úmyslu a o kousek od svého manažera, který se právě nadechoval, ustoupil.
"Neser mě ti říkám..." mávl stále nataženým ukazováčkem rázně se otočil ke dveřím,kterými za sebou náležitě práskl.
"Ty vole proč si mu to neřek.." rozhodil Dominik rukama, ale při pohledu na zoufalého Mira další slova spolkl.
"Mám ich..." pípl Miro a Dominik je tázávě zamrkal.
"Gatky" dodal Miro tiše a rozepnul tašku, kterou si sebou přivezl.
"Super no a jak se do toho zapneš" neviděl Dominik v tomhle to pravé řešení a sám kalhoty z tašky vytáhl.
"Daj.." hlesl Miro a vytáhl kalhoty Dominikovi z ruky aby se s nimi pomalu a mlčky odšoural na záchod.
"Pojde to.." objevil se za nějakou dobu Miro zpátky v šatně a Dominik s děsem sledoval jeho bledý, spocený obličej a nepřirozenou chůzi.
"Vole okamžitě to ze sebe sundej.." vyhrkl a měl pocit,že se Miro trochu zapotácel.
"Nie.. chcel abysom sa prez..liekol.t..tak..som...to u...ro...bi..l, ja..nemož..žem skla..ma..ť" dýchal Miro hlasitě a jediné co byl tuhle chvíli schopný vnímat byla bolest a mžitky,které se mu míhaly před očima.

"Dáš si kafe?" zeptala se Zdena a Ingrid souhlasně kývla.
"Super, už jsem ho udělala" ukázala Zdena na dva vonící šálky na stolku a ikdyž se trochu bála dalších Ingridiných otázek na Mira, byla ráda,že si její nová kamarádka sedla.
...Její přece za tolik vděčná, nebýt jí neví co by dělala....kdo ví jestli Miro ještě někdy s Bublinou půjde a hlavně...jestli ho ještě někdy uvidí...byla Zdena ve chvíli myšlenkami zase u Mira a její výraz trochu zesmutněl.
"Stýská se ti co?" zeptala se Ingrid jakoba její myšlenky četla a Zdena se trochu usmála.
" No..jo" pokývala hlavou a uvěsomila si, že v téhle chvíli vlastně ani nelže.
"A kdy se ti vrátí?" položila Ingrid novou otázku a stejně jako minule se trochu po Zdenine obýváku rozhlédla.
Ať chtěla nebo né, stále hledala nějaký důkaz Mirovo přítomnosti.
"No já ani nevím,ale doufám,že už brzo... " zamíchal Zdena svou kávu a v duchu pátrala po tématu, kterým by odvedla jejich konverzaci jinam.
"Ty si kadeřnice si řííkala viď ?" zeptala se po chviličce a Ingrid kývla hlavou.
"Jo..chceš ostříhat" skoukla odborně Zdenin krátký účes a zamyslela.
...Někde četla,že Mirovi se líbí výhradně dlouhovlásky... no možná změnil názor a Zdena má jiné přednosti....okřikla se v duchu a znovu si změřila Zdeniny vlasy.


Miro slyšel hlasy, které jakoby se pomalu přibližovaly a pomalu otevřel oči.
"Ty debile, okamžitě to spolkni.." skláněl se nad ním jeho manažer a než se Miro stačil jakkoli vzpamatovat strčil mu cosi do pusy, rukou podložil hlavu a ke rtům nekompromisně přiložil i sklenici vody.
Protestovat neměl Miro šanči ani sílu a jakmile si byl manažer jistý, že prášek je tam kde má být spustil ho znovu do lehu.
"Čo to bolo?" vydechl Miro, jakmile si začal uvědomovat situaci a ucítil na svém rozkroku přijemný chlad.
"Nestarej se, za chvíl se to zlepší, natáhneš tepláky a a vystřihneš koncert....a po desátý spolkneš další, pohlídám si tě...doprdele ty si kokot..." chrlil ze sebe manažer a Miro si začínal uvědomovat i fakt,že na zemi leží bez kalhot......


Pokračování příště.......

Škola ro(c)ku 54.část

15. března 2017 v 19:54 Škola ro(c)ku
:) MOC DĚKUJI VŠEM CO SI TU CHVÍLI NA NAPSÁNÍ KOMENTU NAŠLI A PODPOŘILI MĚ...OPRAVDI SI TOHO VÁŽÍM A DOUFÁM,ŽE SE JEŠTĚ NĚJAKÝCH DOČKÁM :) PROTOŽE NIC SI NEVYMÝŠLÍM KDYŽ ŘÍKÁM,ŽE JE TO PRO MĚ TAKOVÝ DOPING :d CO MI DODÁVÁ ENERGII PSÁT D... JINAK...... PRO PÉŤU...SKONČIT V TOM NEJ...JAK PÍŠEŠ JE PRÁVĚ DOBRÝ V TOM,ŽE SE BUDETE TĚŠIT N DALŠÍ DÍL :).....MĚJTE SE MOC KRÁSNĚ A UŽÍVEJTE SLUNÍČKA CO UŽ NA NÁS VYKUKUJE A JÁ SE BUDU SNAŽIT PSÁT TAK JAK MI TO ČAS DOVOLÍ....... DĚKUJI VŠEM.......


"No jasné to ma napadlo keď nemožeš chodiť, tak som to nechal dlhšie.." odpověděl Miro a s trochu zvláštním pocitem poslouchal Zdenin zrychlený dech.
"Si v pohodke?" zeptal se ještě a hlavou mu lítaly vzpomínky na jejich poslední setkání.
...Chcel sa s ňou milovať..odtrčila ho...no vlastne ...možno vlastne ani nechcel...veď sa mu ani nepáčí... sám nevie čo to doňho vjelo...
"Jo..jen trochu unavená, já jsem ti volala, bála jsem se..." hledala Zdena slova a Miro se si prsty přejel po tváři.
"No ja viem prepáč, nemohol som ti hned zavolat, čoho sa bojíš?" zeptal se jakoby mu až teď došlo co právě slyšel a Zdena cítila jak se jí kroutí žaludek.
...Co mu má říct?..Jak mu to má říct?...nevypadá to,že by se na ní zlobil...ale přeci jen...přece mu teď neřekne jak moc jí mrzí,že ho odstrčila.....
"No... to je jedno už, já jen.. volala jsem ti...že Bublina..no dyt víš a ty si prý nemocný..mi dneska říkala říďa v práci a dal si výpověď? Opravdu?" snažila se Zdena odvést řeč jinam, ale kdyby teď viděla Mirovi do tváře,nebyl by na jeho zamračený výraz příjemný pohled.
"Čo ti hovorila? V práci? Ako to že v práci?...Jo som chorý a výpoveď som dal" zvedl Miro trochu hlas a představa,že ředitelka s kdekým probírá jeho osobní problémy mu zvyšovala tlak.
"No.. musela jsem do práce, když ty si nešel" pípla Zdena a zaposlouchala se do ticha , které na druhé straně vládlo.
"Co ti je? Máš chřipku" zeptala se po chvličce a její žaludek se znovu zhoupl.
...Řekla něco špatně?...Je našvaný?....
"Jo chrípku, prepáč ja už musím ísť si ľahnúť, maj sa " usekl Miro a aniž by nad tím víc přemýšlel hovor vytípl.
...Si robia prdel všeci... plácl telefonem o sedačku a vzpurně našpulil rty.

"Ahoj.." kníkla ještě Zdena do tichého telefonu a obtížně se koberce vyškrábala zpátky na sedačku, aby mlčky a tupě zůstala zírat do prostoru svého obýváku.
...Naštval se? Prooooč?...Vždyť to vypadalo,že se na ní nezlobí....Má chřipku..no tak to snad není důvod aby dával výpověď.... Proč se najednou tak odtáhl?...Volal jí přece...takže jí nezavrhl...co řekla špatně?..... uvažovala jako už po několikáté za poslední dobu cítila jak se jí slzy vhánějé do očí.
...Ne....řekla si přece,že už nikfy kvůli žádnému brečet nebude a proto ho taky odstrčila... ano proto.... Petr jí ublížil a to už žádnýmu nedovolí ani Mirovi.....ikdyž se jí tak moc líbí....to už teď ví.....líbí se jí....líbí, ale ..... nenechá ho aby s ní takhle jednal...to už dělal Petr..jen jí využíval....dodnes na to doplácí....ne..už ho ráda nemá,ale než spaltí všechny jeho dluhy, které jsou na ní...bude to ještě hodně dlouho trvat....když se konečně rozhodla ho tehdy vahodit, byl na ní hrubý...zlý..sprostý... což je ostatně do dnes...když potřebovala pomoct s Bublinou..ted když nemůže chodit..vysmál se jí a to byla původně jeho.....vlastně se jí vysmál ikdyž odcházel...prý je hnusná a žádnej o ní už nezavadí......vracela se Zdena v myšlenkách dál do minulosti a slzy, které jí před chvíli zaplňovaly oči už proudem tekly po tvářích.

"Tak chřipku máš jo?.." zubil se Dominik a dosedl ke své bubnovací bedýnce.
"Jo.." zabručel Miro a vztekle obracel, ve svém albumu, jednu stránku za druhou.
"Zkúšame.. Dávno..." dodal ještě nekompromisně a Dominik se raději už dál neptal. Znal tyhle Mirovo nálady a to je vždy lepší ho nedráždit.

***
"Ffffffff" odfoukl Miro a zadíval se vedle sebe na spícího Dominika.
..Je to kamoš...fakt ozajstný s iným by toto nedal... trochu se usmál a rukou do Dominika strčil.
"Vstávaj miláčik..o chvíľu ideme.." zavtipkoval a stále ještě opatrně se začal hrabat z postele.
...Musí...boha ...musí...to zasa bude... vzdychl a ještě jednou do Dominika drkl.
"Cooooo???? Miláčik jo?" zamrkal Dominik šibalsky chvíli Mira sledoval.
"No jasné miláčik...veď už druhú noc sme spolu v poteli" pokusil se o šibalský výraz i Miro a pomaloučku vykročil k záchodu.
"Jak je?" zeptal se Dominik a Miro jen mávl rukou.
"No snáď lepšie, ti poviem po" zavřel Miro za sebou dveře ložnice a Dominik se pořádně protáhl.
"Tak dneska akcička...." usmál se a mrkl na svůj mobil.
"Týýý voooe..." kulil oči na dispej a zvedl hlavu k přicházejícímu Mirovi, byl trochu bledý a Dominik opět na okamžik zauvažoval jestli to Miro dneska dá a jak mu tam bude podávat jeho vylepšené pití.
"Tak co?.... Hodin jak na kostele, jsme prochrápali dopoledne, dobrý?" zeptal se znovu a Miro se chabě usmál.
"Jo išlo to...neviem či to bolí menej...pri tom...možno, no samoosebe hej..." mluvil tiše a otevřel skříň ze které si začal vyndavat oblečení.
...Ako zapne kalhoty... napadlo ho když hodil přes postel jedny ze svých džínů a cítil jak ho polilo horko.
"Vem si něco volnějšího vole..." uslyšel vzápětí Dominikův hlas a očima přejel tepláky, které obvykle nosí do fitka.
...Má ísť v tomto? Sú to snobi...hovoril manažer.....

"Ty vole co to máš na sobě?" vyhrkl manažer a sjel očima Mirovo tepláky, sotva dorazil na míeto akce a Miro s Dominikem dolaďovali se zvukařem poslední detaily.
"Převlíct...mazej, za chvíli je tu majitel, konec zkoušky..hejbněte..začnou chodit hosti" rozdával pokyny a mrkl na hodinky.
"No nie..." šeptl Miro a opatrně sesedl z barové židličky, na které seděl opravdu velmi opatrně..
Trvalo dost dlouho než našteloval pohodlnou pozici a představa,že by na ní měl vylézt v těsních džínách ho přímo děsila.
"Co nééé...makejte..počkám tu na něj a přijdu.." rozhoval manažer dál a Miro se sice mlčky,ale s patřičným výrazem vydal v doprovodu Dominika do imrovizované šatny.
"Ty kokot to nedám" zakroutil Miro hlavou a s naějí v očích se podíval na svého kámoše.
"Ty vole mu to řekni, do kalhot nemůžeš" radil Dominik a Mirovi doslova tuhly rysy.
... Čo mu má povedať,že má ptáka na padrť...ani náhodou.... veď ani boxerky nemá.... stál v šatně stále v teplákách a slyšel své vlastní srdce.
"No tak tohle pan Mráz.pořadatel dnešní akce." otevřely se téměř v té samé chvíli dveře a do šatny vstoupil manažer v doprovodu muže středního věku......


Pokračování příště.........

Škola ro(c)ku 53.čáat

6. března 2017 v 17:24 Škola ro(c)ku

TAK VÁM MOJI MILÝ Z CELÉHO SRDCE DĚKUJI ZA "PODPORU" ...KDYBY TO ŠLO...PÍŠI JEN PRO TY CO O TO OPRAVDU STOJÍ A NENECHAJÍ ČLOVĚKA ŽADONIT O PÁR SLŮVEK, CO ZABEROU JEN MINUTKU, ALE CHÁPU..JE TO DŘINA ....NO MOŽNÁ NĚKDY POCHOPÍTE..........JINAK TEĎ UŽ OPRAVDU VÁŽNĚ A UPŘÍMNĚ MOC MOC MOC DĚKUJI LINCE, INCE A DIE...ZA TO, ŽE SI TU MINUTU NAŠLY A PODPOŘILY MĚ..... A JSOU TO PRÁVĚ ONY, KOMU MŮŽOU BÝT OSTATNÍ VDĚČNÍ ZA DALŠÍ DÍLEK :)..OVŠEM VZHLEDEM K TOMU, ŽE JSOU TO VESMĚS ČTENÁŘKY, KTERÉ KOMENTUJÍ V PODSTATĚ PRAVIDELNĚ A JÁ VIDÍM KOLIK VÁS SEM CHODÍ A O TO VÍC MĚ TO MRZÍ...NO ČO SA DÁ ROBIŤ :( .. TAK SI TO UŽIJTE......

"Díky" usmála se Zdena na mladého muže a vybelhala se ze dveří, které jí podržel otevřené aby se téměř okamžitě zády opřela o zeď školní budovy a levou rukou zalovila v kapse.
"Hmmmmmm..." protáhla tiše a očima sjížděla malý papírek na kterém měla napsanou Mirovu adresu.
...Ředitelka se sice trochu cukala, ale nakonec povolila a...Zdena u něho přece už byla..sice jen v autě před domem..tehdy ráno a on přece neví, že si vůbec nepamatuje kde to bylo...říďu ona nepráskne a ona by o něho taky nerada by o Mira přišla....výpověď ještě neposlal...ikdyž dneska do práce nepřišel a třeba ...třeba...třeba neodejde a zase se budou v práci potkávat a on se na ní přestane zlobit a..a...a.... zasnila se Zdena a znovu očima přelítla Mirovu adresu.

"Jo to by šlo" pokýval Dominik hlavou a otočil list ve velkém sešitě, který měl na stolku před sebou.
"Jo dobré, čo tam máme ďalej?" zeptal se Miro a trochu poposedl, analgetika přestávala působit a Dominik ho pátravě přejel pohledem.
"Baby.. tak tu umíme, dáme si pauzu, si udělám kafe a co ty? Voda?" zeptal se jen jakoby mimochodem a Miro souhlasně kývl.
"Je v skriňke aj cukor..hore, som to preložil" dodal ještě Miro a kývnul hlavou směrem ke kuchyňské lince.
...Kafe...cukor... eeee...to má iba pre návštěvy .... skrabatil nos a znovu poposedl.
...Ako to,že ho to raz bolí a raz nie???...No možno ako sa to hojí... projela Mirovi hlavou otázka a natáhl ruku po lahvi s vodou, kterou mu Dominik právě podával-
"Hele vole, už si napsal do tý školy?" odvedl Dominik Mirovo myšlenky jiným směrem a sám i s vonící kávou dosedl zpátky do křesla.
"Nieeee potom" zamračil se Miro a z hluboha se napil studené vody.
"No ti nechi radit,ale výpověď si nedal a do práce si nešel, ti napařej ÁČKO"
"Čooo? Som tam volal nie?" zabručel Miro a znovu se napil vody.
"No, ale to není moc směrodatný, musíš to napsat" trval Dominik na svém a Miro se znovu zamračil
"Teraz nieje čas, makáme.." nemínil Miro dál diskutovat o jemu nepříjemných věcech a sám otočil další list ve svém albumu.
" Tiene..ideme" rozhodl a přejel prsty struny své kytary, kterou měl na klíně opořenou opravdu jen velmi optarně.
"Jasně.." zakroutil Dominik mírně hlavou a sehnul se ke své bubnovací bedýnce.
Skoro v ten samý moment se, ale Mirovi rozdrnčel mobil a Dominikovi prolétl hlavou včerejší hovor s neznámou dívkou.
...Musí to Mirovi říct.... říkal si v duchu a sledoval jak Miro zaujatě poslouchá celkem hlasitě podávané informace na druhé straně telefonu.
Sice nerozumněl vše, ale že je to jejich nový manažer poznal bezpečně.
"Tak jak?" zeptal se když Miro hovor ukončil a upřel na Mira v očekávání oči.
"Super kamoš, to bude dobré" našpuli Miro významně rty a opět maličko poposedl.
Bolest sice ustoupila,ale při dotyku se sedačkou, který ted neopatrně nastal se jeho zraněné místo ozývalo celkem znatelně.
"To som zvedavý ako to dám fůůůůůůů" vyfoukl Miro a konečně našel pohodlnější posed.
"Tak je to zajtra, tu v Prahe..akási súkromá firma, pre ich zamestancou večierok k tušim 5-ročnému zalození firmy, sú to snobi zrejme, vraj velký podnikatelia..takže len decentne, vraj si na mňa vzpomenul, že som bol dobrý v SS....no a kamoš za dobré prachy" rozpovídal se Miro a významně na Dominika mrknul.
"Paráda a fakt to dáš?" zeptal se ještě Dominik a Miro pokýval hlavou.
"Aj keby mi mal odpadnúť" zazubil se trochu nuceně Miro a sáhzl po kytaře, kterou předtím opřel o stolek.
Představa,že se se kšefty začínají hýbat a on opravdu bude vydělávat tím co ho baví a nebude muset pracovat ve škole vynášela Mira nad rámec očekávání i bolesti i ponížení, které právě zažíval.
A ikdyž to v sobě zatím tak nějak dusil, pocit že dostal nakládačku do svých nejintimnějších míst ho přímo zžírala.
....Len čo to bude dobré...pomstí sa.
"Jo počkej vole, jsem zapomněl.." plácl Dominik dlaní o stolek a Miro k němu zvedl tázavě oči.
"Včera jak si usnul ti volala nějaká holka, jsem to zvednul..taaa ta ..hmmm..jak minule ...Zdena" tápal Dominik trochu v paměti a Miro znovu sáhl po svém mobili.
"Zdena, som jej nezavolal...po koľkej už volala" brumlal Miro spíš pro sebe a zalovil v paměti telefonu.
"No co já vím po druhý nebo třetí?" nebyl si Dominik jistý frekvencí Zdeniných telefonátů a zatím co Miro přejížděl prsty svůj mobil odešel tam kam Miro v poslední době chodil s děsem v očích.
...Možná by měl ještě zkusit dostat ho k doktorovi...kdoví jak to tam bude zítra vypadat...co když nebude možnost nalejt Mirovi ty kapky do vody.....uvažoval Dominik a jen tak přes pootevřené dveře zaslechl jak Miro s někým mluví.
..Aha asi volá tý holce....nový objev..zřejmě...zauvažoval jestli má chvíli počkat a nebo se do obýváku vrátit.

Zdena se přivítala s Bublinou a ikdyž ona očekávala vycházku dopadla Zdena na sedačku jako pytel, aby v zápětí zase nadskočila.
...Telefon..telefon..telefon..zvoní jí telefon, kde ho má...co když je to Miro....střílely jí hlavou myšlenky a jen tak aniž by se opřela o berli natáhla se do protějšího křeslka pro kabelku tak vehemntně až se málem skulila na koberec.
"Do prdele..." zaklela Zdena a rychle i v nepohodlném posedu lovila v kabelce.
Telefon drncčel dál a Zdeně se vteřiny zdály jako věčnost.
Představa,že jí volá Miro a ona to nezvedne jí doslova spalovala a Zdena zbrkle vysypala obsah své kabely na zem.
"Zmetku.." vydechla a hrábla po neutuchajícím mobili.
...MIRO...je to Miro...neveřila Zdena nakonec svým očím a rychle přejela prstem po dispeleji.
"Ahoj...promi%n já se k němu nemohla dostat" vydechla a nervózně si olízla rty.

Pokračování příště......