KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Škola ro(c)ku 54.část

15. března 2017 v 19:54 |  Škola ro(c)ku
:) MOC DĚKUJI VŠEM CO SI TU CHVÍLI NA NAPSÁNÍ KOMENTU NAŠLI A PODPOŘILI MĚ...OPRAVDI SI TOHO VÁŽÍM A DOUFÁM,ŽE SE JEŠTĚ NĚJAKÝCH DOČKÁM :) PROTOŽE NIC SI NEVYMÝŠLÍM KDYŽ ŘÍKÁM,ŽE JE TO PRO MĚ TAKOVÝ DOPING :d CO MI DODÁVÁ ENERGII PSÁT D... JINAK...... PRO PÉŤU...SKONČIT V TOM NEJ...JAK PÍŠEŠ JE PRÁVĚ DOBRÝ V TOM,ŽE SE BUDETE TĚŠIT N DALŠÍ DÍL :).....MĚJTE SE MOC KRÁSNĚ A UŽÍVEJTE SLUNÍČKA CO UŽ NA NÁS VYKUKUJE A JÁ SE BUDU SNAŽIT PSÁT TAK JAK MI TO ČAS DOVOLÍ....... DĚKUJI VŠEM.......


"No jasné to ma napadlo keď nemožeš chodiť, tak som to nechal dlhšie.." odpověděl Miro a s trochu zvláštním pocitem poslouchal Zdenin zrychlený dech.
"Si v pohodke?" zeptal se ještě a hlavou mu lítaly vzpomínky na jejich poslední setkání.
...Chcel sa s ňou milovať..odtrčila ho...no vlastne ...možno vlastne ani nechcel...veď sa mu ani nepáčí... sám nevie čo to doňho vjelo...
"Jo..jen trochu unavená, já jsem ti volala, bála jsem se..." hledala Zdena slova a Miro se si prsty přejel po tváři.
"No ja viem prepáč, nemohol som ti hned zavolat, čoho sa bojíš?" zeptal se jakoby mu až teď došlo co právě slyšel a Zdena cítila jak se jí kroutí žaludek.
...Co mu má říct?..Jak mu to má říct?...nevypadá to,že by se na ní zlobil...ale přeci jen...přece mu teď neřekne jak moc jí mrzí,že ho odstrčila.....
"No... to je jedno už, já jen.. volala jsem ti...že Bublina..no dyt víš a ty si prý nemocný..mi dneska říkala říďa v práci a dal si výpověď? Opravdu?" snažila se Zdena odvést řeč jinam, ale kdyby teď viděla Mirovi do tváře,nebyl by na jeho zamračený výraz příjemný pohled.
"Čo ti hovorila? V práci? Ako to že v práci?...Jo som chorý a výpoveď som dal" zvedl Miro trochu hlas a představa,že ředitelka s kdekým probírá jeho osobní problémy mu zvyšovala tlak.
"No.. musela jsem do práce, když ty si nešel" pípla Zdena a zaposlouchala se do ticha , které na druhé straně vládlo.
"Co ti je? Máš chřipku" zeptala se po chvličce a její žaludek se znovu zhoupl.
...Řekla něco špatně?...Je našvaný?....
"Jo chrípku, prepáč ja už musím ísť si ľahnúť, maj sa " usekl Miro a aniž by nad tím víc přemýšlel hovor vytípl.
...Si robia prdel všeci... plácl telefonem o sedačku a vzpurně našpulil rty.

"Ahoj.." kníkla ještě Zdena do tichého telefonu a obtížně se koberce vyškrábala zpátky na sedačku, aby mlčky a tupě zůstala zírat do prostoru svého obýváku.
...Naštval se? Prooooč?...Vždyť to vypadalo,že se na ní nezlobí....Má chřipku..no tak to snad není důvod aby dával výpověď.... Proč se najednou tak odtáhl?...Volal jí přece...takže jí nezavrhl...co řekla špatně?..... uvažovala jako už po několikáté za poslední dobu cítila jak se jí slzy vhánějé do očí.
...Ne....řekla si přece,že už nikfy kvůli žádnému brečet nebude a proto ho taky odstrčila... ano proto.... Petr jí ublížil a to už žádnýmu nedovolí ani Mirovi.....ikdyž se jí tak moc líbí....to už teď ví.....líbí se jí....líbí, ale ..... nenechá ho aby s ní takhle jednal...to už dělal Petr..jen jí využíval....dodnes na to doplácí....ne..už ho ráda nemá,ale než spaltí všechny jeho dluhy, které jsou na ní...bude to ještě hodně dlouho trvat....když se konečně rozhodla ho tehdy vahodit, byl na ní hrubý...zlý..sprostý... což je ostatně do dnes...když potřebovala pomoct s Bublinou..ted když nemůže chodit..vysmál se jí a to byla původně jeho.....vlastně se jí vysmál ikdyž odcházel...prý je hnusná a žádnej o ní už nezavadí......vracela se Zdena v myšlenkách dál do minulosti a slzy, které jí před chvíli zaplňovaly oči už proudem tekly po tvářích.

"Tak chřipku máš jo?.." zubil se Dominik a dosedl ke své bubnovací bedýnce.
"Jo.." zabručel Miro a vztekle obracel, ve svém albumu, jednu stránku za druhou.
"Zkúšame.. Dávno..." dodal ještě nekompromisně a Dominik se raději už dál neptal. Znal tyhle Mirovo nálady a to je vždy lepší ho nedráždit.

***
"Ffffffff" odfoukl Miro a zadíval se vedle sebe na spícího Dominika.
..Je to kamoš...fakt ozajstný s iným by toto nedal... trochu se usmál a rukou do Dominika strčil.
"Vstávaj miláčik..o chvíľu ideme.." zavtipkoval a stále ještě opatrně se začal hrabat z postele.
...Musí...boha ...musí...to zasa bude... vzdychl a ještě jednou do Dominika drkl.
"Cooooo???? Miláčik jo?" zamrkal Dominik šibalsky chvíli Mira sledoval.
"No jasné miláčik...veď už druhú noc sme spolu v poteli" pokusil se o šibalský výraz i Miro a pomaloučku vykročil k záchodu.
"Jak je?" zeptal se Dominik a Miro jen mávl rukou.
"No snáď lepšie, ti poviem po" zavřel Miro za sebou dveře ložnice a Dominik se pořádně protáhl.
"Tak dneska akcička...." usmál se a mrkl na svůj mobil.
"Týýý voooe..." kulil oči na dispej a zvedl hlavu k přicházejícímu Mirovi, byl trochu bledý a Dominik opět na okamžik zauvažoval jestli to Miro dneska dá a jak mu tam bude podávat jeho vylepšené pití.
"Tak co?.... Hodin jak na kostele, jsme prochrápali dopoledne, dobrý?" zeptal se znovu a Miro se chabě usmál.
"Jo išlo to...neviem či to bolí menej...pri tom...možno, no samoosebe hej..." mluvil tiše a otevřel skříň ze které si začal vyndavat oblečení.
...Ako zapne kalhoty... napadlo ho když hodil přes postel jedny ze svých džínů a cítil jak ho polilo horko.
"Vem si něco volnějšího vole..." uslyšel vzápětí Dominikův hlas a očima přejel tepláky, které obvykle nosí do fitka.
...Má ísť v tomto? Sú to snobi...hovoril manažer.....

"Ty vole co to máš na sobě?" vyhrkl manažer a sjel očima Mirovo tepláky, sotva dorazil na míeto akce a Miro s Dominikem dolaďovali se zvukařem poslední detaily.
"Převlíct...mazej, za chvíli je tu majitel, konec zkoušky..hejbněte..začnou chodit hosti" rozdával pokyny a mrkl na hodinky.
"No nie..." šeptl Miro a opatrně sesedl z barové židličky, na které seděl opravdu velmi opatrně..
Trvalo dost dlouho než našteloval pohodlnou pozici a představa,že by na ní měl vylézt v těsních džínách ho přímo děsila.
"Co nééé...makejte..počkám tu na něj a přijdu.." rozhoval manažer dál a Miro se sice mlčky,ale s patřičným výrazem vydal v doprovodu Dominika do imrovizované šatny.
"Ty kokot to nedám" zakroutil Miro hlavou a s naějí v očích se podíval na svého kámoše.
"Ty vole mu to řekni, do kalhot nemůžeš" radil Dominik a Mirovi doslova tuhly rysy.
... Čo mu má povedať,že má ptáka na padrť...ani náhodou.... veď ani boxerky nemá.... stál v šatně stále v teplákách a slyšel své vlastní srdce.
"No tak tohle pan Mráz.pořadatel dnešní akce." otevřely se téměř v té samé chvíli dveře a do šatny vstoupil manažer v doprovodu muže středního věku......


Pokračování příště.........
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Kája :-) Kája :-) | 15. března 2017 v 23:49 | Reagovat

...po čase jsem sem opět nakoukla, a on je tu další dílek! ...umíš dobře pracovat s dějem příběhu a stupňovat napětí, líbí se mi ty změny rytmu plynutí událostí...  ráda sem zase mrknu, tak ať se daří! :-)

2 Linka Linka | 16. března 2017 v 21:18 | Reagovat

Ha! Mráz! No, jsem zvědavá ;)

3 Inka Inka | 17. března 2017 v 19:34 | Reagovat

Telefonátom Zdena u Mira nič nevybavila :-(.
Prišiel deň konania koncertu. Miro si nemôže obliecť nič tesné, tak si oblečie na koncert tepláky :-x. Manažér ho posiela, aby sa prezliekol. Vtom vstupuje do šatne usporiadateľ akcie pán Mráz O_O.
Uvidíme, či to nebude náhodou rodina Mirovej „najobľúbenejšej“ žiačky Karolíny Mrázovej - „slečny puntíkaté kalhotky“ :-P :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama