KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Duben 2017

Škola ro(c)ku 60.část

29. dubna 2017 v 16:08 Škola ro(c)ku
JAK JSEM SLÍBILA...ALESPOŇ JEDEN DÍLEK A ZNOVU SE MOC OMLOUVÁM, NEMÁM TED ZROVNA EXTRA OBDOBÍ A ANI MOC ČASU A VÍTE JAK TO JE KDYŽ SE DO NĚČEHO MUSÍTE NUTIT...TAK SE NA MĚ PROSÍM NEZLOBTE ..... :)


"Dáte si něco..kafe, čaj?" ujal se Dominik iniciativy zatimco Ingrid nejistě dosedla do křesla a Miro se opatrně posadil proti ní a prsty si přidržel rozvírající se župan.
"No..né..ja nevím to je jedno...vodu" vydechla Ingrid a očima se setkala s těmi Mirovými..
Jeho pohled byl nejistý a zatímco Ingrid se cítila trapně on ve svých pocitech pátral.
To,že Ingrid vidí byl docela rád, vlastně na ní párkrát myslel, ale v téhle situaci si nebyl jistý, že je tohle setkání zrovna ideální.
...Za iných okoľností by ju jednoducho niekam pozval...ale takto? A ešte aj Dominik sa do toho pletie...prečo..... uvažoval Miro a znovu si trochu přitáhl župan, který se mu neustále rozvíral v tom nejblbějším místě.
"Faaakt jen vodu a co ty kámo, cheš taky vodu?" přerušil Dominik trapnost situace a snažil se nevnímat napětí, které v místnosti vladlo.
...Možná to přehnal, vlastně neví co ti dva spolu mají a podle toho jak se teď oba tváří..asi nic moc...ale viděl přece,že když o ní začal mluvit jak se Mirec celý rozzářil...tak co to jako jéé?...... uvažoval Dominik a postavil na stolek tři malé lahve s vodou.
"Ještě vám přinesu sklenici" usmál se na Ingrid a bleskově se snažil vymyslet jak tyhle dva dovést k nějaké konverzaci.


Zdena ještě chviličku postávala u domovních dveří a sama nevěděla proč už vlastně nezazvonila.
....Vždyť proto sem přece jela né? Aby prostě šla nahoru a pomohla Mirovi, když je nemocný....určitě to potřebuje....ví jaké to je když je člověku blbě a není nikdo kdo by mu pomohl...tak co otálí... sice jí pak už neodepsal a prý žádnou pomoc nechce, ale určitě něco potřebuje...jestli má něco s ledvinama, musí hodně pít a být v klidu...ví to....a dietu.... její babička to tak měla....prohrábla si Zdena svůj krátký sestřih a znovu se zadívala na zvonek, který byl jistojistě Mirův.
"Tak jo..snad mě nezabije.." vyfoukla Zdena a opatrně přiložila prst na jeden ze zvonků.


Dominik, Ingrid i Miro sebou trhli, nejen že ani jedn z nich ještě nepromluvil, ale sotva Dominik dosedl do druhého křesla a chystal se říct něco duchaplného. Mirovo bytem se znovu rozlehlo drnčení zvonku.
"Tam jdu.." postavil se Dominik a Miro doslova zkrabatil obočí,
...Kto to ako je?... Nemá predsa meno na zvonku a každý vie, že vopred musí volať... mračil se Miro a očima sledoval Dominika který už vykročil směrem do předsíně.
"Počkaj to bolo dole.." uvědomil si Miro jaký drruh zvonění slyšel a i on se opatrně zvedl na nohy.
...Něco ho bolí a hodně.... sledovala Ingrid Mira a cítila se ještě trapněji.
...Co tu vlastně dělá...měla by odejít...je vidět,že mu není dobře a ona tu otravuje....sledovala dál jak Miro trochu těžce vykročil za Dominikem a i ona se zvedla na nohy.
"Hele nějaká Zdena.." projel Ingrid ušima Dominikův hlas a jakoby jí v ten okamžik projel tělem blesk.
...Ježiši Zdena.... jeho holka....co jí asi řekne,že tu dělá?... Musí pryč ..panikařila Ingrid a dvěma kroky stála vedle Mira i Dominika u vchodových dveří bytu.
"Tak.... já už musím jít" vyhrkla a chytla za kliku dveří, které ale byli zamčené a Ingrid jimi ve zmatku zalomcovala.
"Počkaj..kam ideš..." nechápal Miro a otočil klíčem v zámku.
"Nezlob se..já jsem zapomněla...musím.." usmívala se Ingrid křečovitě a očima sjela Dominika,který stále držel sluchátko domácího telefonu v ruce.
....Ježiš musela jí slyšet... tlouklo Ingrid srdce jako o závod a bez dalších slov vyběhla z Mirova bytu na chodbu.


"Haloooo..." naklonila se Zdena k domovnímu mluvítku a zaposlouchala se.
...Tohle Miro nebyl, jeho jakoby slyšela z dálky a nějaký ženský hlas...nerozumněla co říkají.... asi přišla nevhod.... začínalo i jí tlouct srdce o něco hlasitějí a k mluvítku se naklonila ještě o trochu víc.
"Haloooo Mirooo?" pípla už podstatně znejistěná a zaposlouchala se do škrochtání,které teď mluvítko vydávalo.
"No áááno.." zaznělo ale celkem srozumitelně a Zdena poznala Mirův hlas s dost nepříjemným podtónem
"Ahoj Zdena" skousla si Zdena spodní ret a nejraději by teď i ona vzala nohy na ramena.
"No ahoj čo potrbuješ." vyprskl Miro na kterého už toho začínalo být nějak moc a vykulil na Dominika, který ho sledoval, oči.
"Já...nic.ty jestli něco nepotřebuješ..sem ti přišla pomoct" slyšela Zdena teď už své srdce celkem hlasitě a strčila si nehet palce u ruky mezi rty.
"To si naozaj hodná Zdena,ale ja naozaj nič nepotrebujem, ďakujem..je o mňa postarané...bež odpočívať, tiež si chorá.." snažil se Miro zmírnit svůj tón, ale i tak bylo patrné,že Zdenina návštěva mu rozhodně po vůli není.
Chtěl rychle zavěsit a vykouknout na chodbu.
...Možno tam Inka ešte je.....najednou cítil,že nechce, aby jen tak odešla.

"Tak promiň.." pípla Zdena a do očí se tlačily slzy.
...Chtěla mu přece jen pomoct....chtěla ho i vidět...no, ano psal,že nic nepotřebuje, ale že jí takhle odpálí to opravdu nečekala.
"No nič sa nestalo...naozaj....maj sa..." zavěsil Miro sluchátko a jak nejrycheji to dokázal otevřel dveře svého bytu na chodbu.
"Inka?" zavolal do šera činžáku, ale odpovědí mu bylo jen hrobové ticho.
Ingrid stála jen opatro výš..v posledním patře a zadržovala dech.
...Ne Zdenu potkat nechce...počká až zajde k Mirovi do bytu a pak uteče.....



Pokračování příště.......

OMLUVA

25. dubna 2017 v 17:56 Nástěnka
Moji milý moc se omlouvám..nejsem schopá se k psaní dostat, ale slibuju,že se do konce týdne pokusím dát alepoň i krátký dílek...omlouvám se ....... mějte prosím se mnou trpělivost......

Děkuji Vaše autorka....

Škola ro(c)ku 59.část

14. dubna 2017 v 17:15 Škola ro(c)ku
Ingrid ještě chvíli na rohu postávala a ni ani nevěděla proč nemohla spustit oči ze vchodu ve kterém Dominik před chvílí zmizel.
...Opravdu tu Miro bydlí?... myslela si,že bydlí se Zdenou.
...Ale proč by jí tem kluk lhal a proč by jí lhala Zdena?... přemýšlela a pomalu z pozarohu vyšla.
...Podívá se na zvonky...

Zdena se obtížně zvedla v tramvaji ze sedačky a jak jí to její ještě trochu bolavá noha dovolila se přemístila ke dveřím.
...Když dokázala nastoupit, dokáže i vystoupit...ale tu berli si přeci jen vzít asi měla.... říkala si a pevně se přidržela tyče.
Tramvaj byla naštěstí nízkopodlažní atak Zdena ve chvíli vyrovnávala balanc už na chodníku.
"Tak.." oddychla si opatrně vyrazila směrek k Mirovo bydlišti.
..Není to moc daleko.. to zmákne..hlavně aby mu byla něco platná a taky aby se přeci jen nezlobil...pak už neodepsal....říkala si a znovu sama sebe přesvědčovala,že dělá dobře.
...Chce mu přece jen pomoct..je nemocný a on jí taky pomohl...

"Hmmmm.." sešpulila Ingrid zklamaně rty a znovu očima přejela jména na zvoncích.
...Nic no... Mirovo jméno nenašla, jen jeden zvonek bezejména...
...Že by na zvomku neměl jméno?...No možné to je... uvažovala a přistihla se při pokušení zazvonit.
"Jdete dovnitř?" uslyšela Ingrid vzápětí za sebou ženský hlas maličko sebou trhla.
" Nooo joooo..nééé." kroutila hlavou a otočila se na starší paní, která přidržovala vchodové dveře otevřené a Ingrid nejistě vešla za ní do potemnělého průchodu.
"Hledáte někoho?" zeptala se paní a Ingrid si olízla rty.
"Nooo ano...bydlí tu Miro Šmajda?" zeptala se a téměř okamžitě jí zaplavil pociot trapnosti.
..Ježiši..chová se jako nějá blbka... projelo jí hlavou, ale postarší paní její dotaz vůbec nepřekvapil.
"Jooooo, ten zpěvák, to vítě,že jo slečinko..nahoře" mávla rukou na schody a sama se vydala průchodem do dvora.
"Děkuju.." špitla Ingrid a ještě chvíli se za paní dívala.

Zdena šla pomalu a opatrně, hlídala na chodníku každý kamínek, chvílemi odpočívala a očima sjížděla okolí.
...Zná to tu,ale moc často se do těhle míst nedostane....když tu byla s Mirem tehdy ráno..seděla jen v autě a moc okolí nevnímala..teď ale musí říct,že je tu pěkně rušno...rozhlížela se dál a očima zavadila o vchodové dveře domu kam její kroky mířily.
Právě do nich někdo vešel.
...Škoda...kdyby byla rychlejší mohla vejít s ním..takhle bude muset zvonit a Miro jí možná ani neotevře.... zesmutněla Zdena a pomalu došla k témuž vchodu u kterého před chvílí stála i Ingrid.


Ingrid vyšlápla tři patra a opět si uvědomila,že ani neví proč.
....Přece nebude zvonit...co by mu asi tak řekla?...Navíc ten kluk říkal,že je nemocný.....ježišíííí co tu vůbec dělá...je pitomá nebo co?... tlouklo Ingrid opět srdce jako o závod a stejně tak jako před chvílí dole..sjížděla teď očima jmenovky tří bytů, které na patře byly.
Jen jeden byl opět neoznačený a Ingrid se ke dveřím maličko naklonila.
...Nic ..ticho...asi spí... říkala si a své srdce doslova bít slyšela.
Cítila se hloupě a přitom jí tak lákalo zazvonit.
"Jooo slečinko tadyyy, je doma, viděla jsem ho přijet s tím jeho kamarádem" zazněl Ingrid do uší už povědomí hlas a než se nadála, starší paní, kterou ani neslyšela na patro přijít, natáhla ruku a dlouze na zvonek u neoznačených dveří zazvonila.

"Nieee ja tam idem" zamračil se Miro, když se Dominik zvedl z křesla a mávl trochu rukou.
"To bude sudeda, do domu sa nik nedostane a ona si občas príde pokecať" mračil se dál Miro a ikdyž neměl moc náladu, svou sousedku měl docela rád.
..A ona isto vie,že je doma, vie všetko...ešte,že aj v tedy...nebola doma.... nadechl se Miro při vzpomínce na potyčku s Petrem a odhodlaně sáhl po klice.
"E.." uvízly mu,ale slova v krku sotva dveře otevřel a zadíval se do naprosto rudého obličeje dívky, kterou už tak trochu znal.
"Mirečku ona slečinkla se bála zazvonit" mrkla stará paní a ta než se jak Miro tak ingrid vzpamatovali zmizela ve vedlejším bytě.
...Syn už jí stejně čeká i s přítelkyní.....
"A ah oj, promiň..jáááááá.." koktala Ingrid a kdyby jí to nebylo blbý vzala by nejraději nohy na ramena.
Miro před ní stál v bílém županu, který bledost jeho tváře ještě podtrhoval a Ingrid bylo jasné,že ten jeho bubeník nekecal.
...Bydlí tu a je fakt nemocný...
"Ahoj.." vydechl Miro a pocit naprostého překvapení se teď měnil v údiv.
"Kde si sa tu zobrala?" zeptal se docela tiše a maličko si přitáhl pásek u svého županu.
...Je pod ním celkom holý....
"Noooo jááá nevím...jsem...potkala bubeníka a....a..pak ta pa..pani..já nechtěla...." koktala dál Ingrid zvedla k Mirovi naprosto provinilé oči.
Jejich pohledy se střetly a Mirovi prolítly hlavou snad všechny setkání, které se s Ingrid za poslední dobu udály.
"Jéééééé to je vonaaa, jsem ti říkal,že jsem jí potkal, tak pojdte dál, néééé...jí necháš stát u dveří" rozdrnčel se předsíní Do minikův hlas a ikdyž věděl,že se to Mirovi nemusí líbit, chytil překvapenou Ingrid za zápětí a vtáhl jí kolem Mira do bytu.
...Třeba ho tahle holka rozptýlí..však viděl jak se mu rozzářily oči když o ní začal mluvit.... uvažoval Dominik jen jedním směrem a to,že Miro nechce aby o jeho zranění někdo věděl, mu teď přišlo druhořadé.
...Však jí to říkat nemusí ...

Zdena, stejně tak jako před chvílí Ingrid sjížděla očima jména na zvoncích a na rozdíl od Ingrid jí bylo jasné, který Mirův opravdu je.
...Přece jí říkal,že nestojí o nezvané návštěvy ...jeho soukromí je svaté....


Pokračování příště.......

Škola ro(c)ku 58.část

8. dubna 2017 v 12:27 Škola ro(c)ku
"Počkej, počkej.." křičel Dominik když už byli jen chviličku doma a Miro zamířil z koupelny rovnou do ložnice.
Dvěma kroky byl u lednice a Miro přesto,že věděl že neunikne, tak jak to v dané chvíli dokázal zrychlil krok k posteli.
"Napřed mazání pak si spi" zubil se Dominik a s příšerně nazelenalou mastí mával Mirovi přímo před obličejem.
"Nie.." křenil se Miro a ikdyž mu bylo mu víc než jasné, že mu to moc platné není až pod bradu se přikryl dekou.
"No jo no, tak se zase pěkně odkrejemeeeee" začal Dominik konejšivě a vzal okraj Mirovo deky do ruky.
"Nie.." chytil deku i Miro a pořádně ji sevřel v prstech.
"Ale no taaaak,že zavoláme pana manažera..." bral Dominik celou věc jako hru a protože věděl,že tohle už tu párkrát bylo šibalsky se na Mira usmál.
"Toho nie" špulil se Miro,ale i na něm už bylo vidět,si spíš hraje.
"Ja nechcem.." odhodil,ale nakonec deku a hrábl po masti, kterou Dominik stále držel v ruce.
"Hnus toto..." protestoval ještě a Dominik nahodil vítězoslavný úsměv.
"Tá farba..bléééé... už si ho mal zeleného?" brblal Miro a Dominik natáhl ruku.
" Neměl,ale ty máš a nejen zelenýho...Tak dej, strejda Dominik tě namaže, bude to tak lepší?" nahodil ještě konejšívější tón a jako malého kloučka, Mira pohladil po vlasech.
"Já sám.." brbla dál Miro a s ublíženým pohledem sledoval jak se Dominik otáčí a kouká z okna.
"Nemusíš ma strážiť... si ho natriem.." dodal ještě o něco ublíženěji a neochotně mast otevřel.

Zdena jako už mockrá poslední dobou seděla v obýváku na sedačce a po očku sledovala svůj mobil.
Tak strašně ráda by Mirovi zavolala.
..Ale co mu má říct?...No mohla by se zeptat jak mu je...opravdu by mu chtěla pomoct...postarat se o něho...vždyť on jí přece taky pomohl..no a ...přeci jen..nemůže si nic nalhávat...chce ho vidět...chce...hrozně moc....uvažovala a vzala svůj mobil do ruky.
...Napsat nebo zavolat...pohrávala si Zdena se svým mobilem v ruce a po chvíli rozhodování najela na zprávy.

Dominik nakoukl potichu do ložnice, ale Miro se ani nepohnul.
Spal jako zabitý a vypadalo to,že dokonce spokojeně oddychoval.
"Budeš dobrej vole" zašeptal Dominik a dveře znovu potichu zavřel
..Dojde naproti do krámu, díval se do lednice...nic moc...no spíš nic než moc...usmál se a zkontroloval obsah své peněženky.
..Něco se za to pořídit dá...on si rozhodně s banánama, jablkama a avokádem nevystačí... usmíval se a s představou pěkně propečeného rohlíku s čímkoli voňavým, vyšel na jednu z hlavních Pražských tříd.


Miro se trochu zavrtěl a než mu mozek začal spínat, přemýšlel co to bylo za povědomý zvuk.
..Aha mobil...zpráva... docházelo mu v zápětí a trochu se zamračil.
..Veď ledva zaspal.... zašátral rukou po dece na druhé půlce letiště a se vzdychnutím zamžoural na dispej svého mobilu.
"ČOOOO..." nechápal v první chvíli a znovu se pokusil zaměřit na tex zprávy, která mu právě dorazila.
...AHOJ, JEN JSEM SE CHTĚLA ZEPTAT JAK TI JE A JESTLI NĚCO NEPOTŘEBUJEŠ...BYCH TI POMOHLA KDYŽ SI NEMOCNÝ ZDENA....
"S čím mi chce pomáhať veď sama sotva leize" zabručel Miro a s odhozením mobilu na postel se zase zavřel oči.
...Možno by mal odpísať... napadlo ho v zápětí a znovu zašátral vedle sebe na dece.
...NIE NIČ NEPOTREBUJEM, ĎAKUJEM... odepsal trochu stroze a znovu telefon odhodil.
Chtělo se mu spát a neměl moc náladu Zdeně vysvětlovat proč nestojí o její péči.
...Aj tak by som ti nič nepovedal.... bručel v duchu a představa,že by měl Zdeně nebo komukoli vysvětlovat co mu je se mu ze srdce příčila.
...Nechce teraz nič iba kľud.... přiháhl si Miro deku víc pod bradu a znovu zavřel oči.
Neměl je zavřené snad ani půl minuty a jeho telefon se rozdrnčel znovu.
"Nieeeee..." zavrčel Miro a jedním tahem odpálil mobil na druhý konec letiště.
...Nebude to čítať...nech mu dá pokoj......

Dominik nvydržel a jen co vyšel z krámu zarazil půlku křupavé=ho rohlíčku do pusy.
"Hmrrrrrr" chrochtal a opřel si igelitku o zábradlí před obchodem, aby v ní zašátral rukou.
...Někde tam ten točeňák musí mít...
"Jééé dobrý den, jste to vy,že? Ten budeník od Mira.." uslyšel ale v zápětí za zády dívčí hlas a Ingrid, která už ho chvíli sledovala a ikdyž si nebyla úplně jistá, znala ho jen z videí, oslovila ho.
"Dobrý den.." pokýval Dominik trochu překvapeně hlavou a rychle polkl kus suchého rohliku.
"Omlouvám se já..." docházelo Ingrid,že to možná neměla dělat a vlastně teď ani neví co říct dál a cítila,že možná maličko zčervenala.
"Né to je v pohodě" usmál se Dominik a spustil kýžený točeňák zpátky do igelity.
"Vy byste chtěla Mirovu fotku?" zeptal se Dominik, kdfyž na sebe s Ingrid už chvíli koukali a ani jeden nějak nevěděl co říct.
"Nééé...já jen...ho pozdravujte až se vrátí..se tak trochu známe" usmála se Ingrid a maličký červíček v hlavě se jí zeptal, že jakto že Miro jel někam hrát, jak jí říkala Zdena a jeho bubeník je v Praze.
"Vrátí?.." nechápal teď Dominik a znovu se na tuhle drobnou dlouhovlásku usmál.
"Je doma, marodí" pohodil ani nevěl pro rukou přes ulici k Mivovo oknům a teď to byla Ingrid kdo nechápal.
"Doma? Aha..." pozvedla Ingrid obočí a Dominik se trochu zarazil.
...Možná měl mlčet... neví jak se znají...
"Tak ho pozdravuje od Indrid a že se třeba zas potkáme až půjde s Bublinou" bylo to najednou Ingrid celé tak nějak blbé a mávla Dominikovi na rozloučenou.
"S Bublinou???" nechápal Dominik čím dál tím víc a konečně znovu zalovil pro točený salám.

...Hm neodepisuje...to nevadí...prostě jede... napsala mu,v té druhé zprávě,že přijede,podle hlasu bylo slyšet,že mu fakt není dobře... zvedla se Zdena ze sedačky a opatrně došlápla na bolavou nohu.
Už to bylo mnohem lepší a ona se už dokázala sama přesunout kam potřebovala... jen s tou Bublinou to byl ještě problém, ale naštěští má Ingrid...přemýšlela a opatrně došla k věšáku v předsíni a sundala z něho kabelku.
...Jede...

..Jaj to byl docela trapas... tlouklo Ingrid srdce kao o závod a chvíli přemýšlala cože jí to ten kluk říkal.
...Že Miro je doma...že je nemocnej...mával rukou někam přes ulici.
...Takže bydlí tady?...Ne se Zdenou?... Proč by jí, ale lhala?...nechápala Ingrid a aníž by chtěla vrátila se o páýr kroků z pozarohu zpátky.
Dominik akorát vcházel do vchodových dveří jednoho z domů na protější straně ulice.

" Jé chlapeček se nám vyspinkal" zubil se Dominik sotva se rozespalý Miro objevil v obýváku a jak mu to bolest, která už nebyla tak nesnesitelná, dovolila se sesunul na sedačku.
"Hmmm" nechtělo se Mirovi ještě moc mluvit a sjel očima Dominikův talíř mastný od dalšího jeho chodu.
"No jooo prosímtě, už to jdu umejt" sáhl po talíři když viděl Mirův skrabatělý nos a vykročil s ním ke dřezu.
"Jooo abych nezapomněl, pozdravuje tě nějaká Ingrid...kočka vole" zvedl Dominik palec nahoru a Miro jakoby v té chvíli pookřál.
"Ingriiiiid a kde si k nej prišiel?" zamrkal Miro očima a Dominik už s práznýma rukama zase dosedal do křesla.
"No venku, jsem byl v krámě, mě oslovila, prej jestli jsem to já a že tě mám pozdravovat až se vrátíš...nevím odkud..." smál se Dominik při pohledu jak se Mirovi rozjasnily oči a ťukl prsty do stolu.
"Mimochodem kdo je Bublina?" zeptal se a se pobaveně zazubil.
"Pes..no a čo ti hovorila, kde sa tu zobrala..čos jej povedal? chrlil Miro otázky, ale než se Dominik stihl nadechnout a sesumírovat slova.
...Nebude mu přece říkat.že jí řekl,že marodí..ještě by se ptala s čím....
U dveří Mirova bytu se rozdrnčel zvonek.

Pokračování příště.......