KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Červen 2017

Oznámení

26. června 2017 v 22:06 Nástěnka
Ahoj...vím,že jsem tu zase dlouho nebyla a přicházím za Vámi opět s omluvou,,,tentokrát, ale i s rozhodnutím,že je nutné vyhlásit alepoň prozatím...prázdninovou..nebo letní pauzu....čas mi opravdu nedovoluje se blogu věnovat..... tak pokud mi zůstanete věrní a nezanevřete na mě....ozvu se Vám.... jak jen to půjde.....Moc Vám všem děkuji za přízeň i podporu..... Vaše autorka.....

Škola ro(c)ku 62.část

6. června 2017 v 18:07 Škola ro(c)ku
"Tak dík, zavolá ti" usmál se Dominik a zamával Ingrid na rozloučenou.
...Je vůl, letí pro číslo a neveme si nic..tužku, papír ani mobil, vystřelil z bytu jen tak..ještě,že si aspoň pamatuje svoje číslo a ta kočka ho prozvonila...usmíval se Dominik nad svou chytrostí a pomalu vykročil po schodech, zpátky k Mirovo bytu.

" Máááš? " kulil Miro oči sotva uslyšel, že se Dominik vrátil a mávl rukou směrem ke stolku.
"Jo zvonil ti mobil, iba raz, tak máš?" zeptal se Mitro znovu a už trochu netrpělivě a propíchl svého kámošem pohledem.
...Keď už je za vola, tak nech to k niečomu je....
"Jasně,že raz vole, to taky bylo pro tebe.." zašklebil se Dominik a užíval si Mirův nechápající výraz.
"Čo? Pre mňa? Tvoj mobil zvonil hovorím, tak dobehol si ju?" kulil Miro na Dominika dál oči a netrpělivost z něho přímo čišela.
"No dobehol, ale mobil zvonil pro tebe, mě prozváněla, sem si nic nevzal nééé" nedokázal Dominik už Mira déle napínat a dopadl do křesla.
"Čoooooo?" krabatil Miro obočí a jakoby ještě nepobíral všechny informace znovu Dominika propálil pohledem.
"Ježišííí, prosímtě vem ten můj mobil a opiš si to číslo co mě prozvánělo, je to její číslo, cháááápeš? Už !!!! " protočil Dominik oči a Miro jakoby mu to celé až ted konečně došlo se celkem hbitě otočil ve směru kde Dominikův telefon ležel.
"Si mohol hneď povedať" zahuhlal a ikdyž mu prudký pohyb způsoboval bolest v jeho zraněném místě, natáhl se ještě i pro mobil svůj.
...Si to hneď uloží.... ťukal prsty hbitě jak do Dominikova tak svého mobilu a pokoušel se přehlížet Dominikův potutelný úsměv.


Zdena stála jak zkoprnělá a ikdyž si vůbec nebyla jistá jestli slova a hlasy co právě slyšela pochopila správně, její srdíčko tlouklo tak silně,že co chvíli hrozilo,že jí vyletí z hrudi ven.
Hlas Ingrid poznala bezpečně a že je řeč o Mirovi vůbec nepochybovala.
...Jen ..jak je to možné...jak se sem Ingrid dostala? ...A jakto,že byla u něho?..Jakto, že ten mužský hlas chtěl pro Mira její číslo?....Jakto,že ona asi u něho byla a jí odmítl...přece se neznají...nebo ano?...Neříkala Ingrid něco?...No jo asi když byl s Bublinou..Ale... Jen se na něho když byla u ní ptala...PTALA JASNĚ..vyptávala se na něho...a ona jí řekkla,že s ním ...JEŽIŠI... co když mu to řekla..... vlastně neřekla..jen..jí to nevyvrátila.... a ona hned běžela a co jako..chce ho sbalit?.... Nééééé to né...jak ví kde bydlí????... A proč jí Miro tak odmítl?.... Je na ní naštvanej...bože néééé..... co má dělat?.... Musí mu to vysvětlit..... má ho ráda...líbí se jí.... líbal jí přece...chtěl se s ní milovat a ted jako chce číslo Ingid?...Něměla ho odstrkovat..proč to jen udělala?????.... dýchala Zdena čím dál hlasitěji a ve svém zmatku vůbec nevnímala, že dveře do domu se otevřely a Ingrid už jí nějakou chvíli pozoruje.


"No a čo hovorila?" odhodil Miro Dominikův mobil a na svém ještě zkontroloval jestli se mu číslo správně uložilo.
"No co? Nic" zakroutil Dominik hlavou a sledoval svůj letící mobil, který se od sedačky nebezpečně odrazil a jen tak tak neskončil na zemi.
"Dávej bacha vole, víš,že už má na mále" zamračil se na Mira,ale ten měl jediný cíl.
Zjistit co Ingrid říkala.
"No heeej.... tak ako nehovorila nič a len ti tak dala číslo." bručel Miro a propichoval Dominika nevěřícným pohledem.
"Ježiš prosímtě, prostě jsem jí stihnul dole v baráku a řekl jí o číslo, že prostě ty běžet nemůžeš, že si nemocnej, tak běžim já..stačí?" měl Dominik pocit,že právě podal vyčerpávající odpověď, ale Miro doslova rostl.
"Čooooooooo? Ako nemocnej a nemožem? Si jej ako povedal,že mi vták odpadně?" polykal Miro na prázdno a Dominik přestože už trochu ztrácel trpělivost, měl co dělat aby se nezačal smát.
"Noooo jasně...jsem jí řek,že si do něj nechal nakopat a že by byla uplně blbá kdyby si s tebou něco začla, protože ti co nevidět upadne"
"Ty kokot..." vyhrkl Miro a kdyby mu to bolest dovolila, nejraději by teď Dominika chytil pod krkem.
Takhle se jen v rámci svých možností postavil na hohy a Dominik už se při pohledu na jeho vzpurný výraz nedokázal ovládnout.
"Ty vole sedni si..ať ti nevisí..." smál se už celkem nepokrytě a lehce se Mira dotkl dlaní.
" Normálně jsem jí řekl o číslo,že bys jí chtěl zavolat, že si NEEE...MOOOO...CNEEEJ.... to snad viděla né???? A že kdybys mohl doběhl bys jí sám. Sice chvíli váhala a já to neměl ani kam napsat, tak jsem jí nadiktoval číslo, aby mě prozvonila a v pohodě jsme se rozloučili. Tak až se uklidníš jí zavolej a pohodka, vole" dokončil Dominik teď už, podle svého mínění, naprosto dokonalou odpověď a změřil Mira pohledem.
"Ty si do ní udělanej ty vole..." konstatoval ještě a Miro nahodil pohled malého kluka,kterého nachytali při kouření.
"Niesom.." zabrblal a opatrně se znovu zvedl na nohy .
"Si ľahnem na chvíľu" otočil se směrem k ložnici a pomaličku se tam i se svým mobilem v ruce odšoural.


Pokračování příště......