AHOJ...PRÁZDNINY SE CHÝLÍ KE KONCI A JÁ SE ROZHODLA , DÁT VÁM OKUSIT PRVNÍ DÍLEK SLÍBENÉ NOVÉ POVIDKY.... SNAD SE VÁM BUDE LÍBIT...IKDYŽ JSEM SE ROZHODLA JI TENTOKRÁT PSÁT V 1.OSOBĚ.... BUDU MOC RÁDA ZA VAŠE KOMENTY A PŘIPOMÍNKY.... ZA KTERÉ PŘEDEM DĚKUJI.... TAK PŘÍJEMNÉ ČTENÍ...........
Klečela jsem Mirovi u nohou dívala se do jeho napnutého obličeje, kde jeho tváře i přes zavřená ústa prozrazovala silně stisknutou čelist.
"Prosímtě.. jaaaa" slyšela jsem svůj zoufalý hlas a zadívala se mu do očí, ve kterých se jasně zračilo, že i on ve svém nitru svádí boj.
"Vstavaj..moja" dolehl k mým uším jeho tichoučký hlas a Mirovy dlaně se lehce dotkly mých ramen.
"Vstavaj..toto nerob" zopakoval znovu tiše a mírným tlakem se mě pokusil postavit na nohy.
Podlamovaly se mi,ale Miro to nevzdal a já za chviličku u něho stála a znovu zvedla oči k těm jeho.
Byly smutné, chladné, jiné a přesto to byly oči,které jsem tolik milovala a které se na mě tolikrát dívaly s láskou a něhou.
A já v nich teď tu lásku hledala.
"Já...." pípla jsem, ale slova se mi zadrhávala.
...Musím mu to přece říct.... křičelo moje srdce, ale rozum ho rázně umlčel.
...Nech ho jít, nezaslouží si to vědět... zabodl se rozum bolestivě do srdíčkaa já se pokusila ještě nadechnout.
"Jááá.." hlas se mi chvěl a další slova znovu zůstávala hluboko v mém krku.
"Prepáč mi.." uhnul Miro pohledem a pomalu se sklonil k velké cestovní tašce plné jeho věcí.
"Ostaň tu ako budeš potrebovať dodal ještě tichounce a otočil se ke mě i s taškou v ruce zády, aby vykročil k vchodovým dveřím svého vlastního bytu.
"Miro já......" lapala jsem po dechu a znovu se svezla k zemi ......
"Jsem těhotná..." hlesla jsem, ale už do rány zabouchnutí a nezvládala dýchat.
...Právě jsem nechala odejít člověka, bez kterého nedokážu žít a přezevše co se mezi námi stalo, ho miluji víc než kohokoli na tomhle světě...nenosit teď jeho dítě pod svým srdcem probodla bych si ho.
Zatmívalo se mi před očima a zoufale si přála aby zarachotily klíče v zámku a on se vrátil.
Nic takového se, ale nestalo a já stále zůstávala ležet na zemi a chtěla tak zůstat už navždy.
Kdybych se, ale ted mohla podívat.... viděla bych Mira v průjezdu našeho domu stát opřeného zády o zeď a viděla bych i velké slzy, které se mu koulely po tvářích.
Z posledních sil, které mi ještě zbývaly jsem se zvedla na nohy a ikdyž mě sotva nesly doplazila jsem k oknu a a zadívala se na místo, kde stávala Mirova Audi.
Bylo prázdné a mě se znovu zatmělo před očima.
..Je pryč, je opravdu pryč...
..Odešel..
..Nechal mě tu..
..Samotnou...samotnou a těhotnou...
..Jak to mohl udělat?...
..Neřekla jsem mu to..
..Zastavilo by ho to?..
Tlouklo mi srdce čím dál hlasitěji a mě se před oči vrátily poslední okamžiky, než Miro odešel.
..Co to říkal?.. Ostaň tu ako budeš potrebovať...
..NEEE copak tady můžu zůstat..tady v jeho bytě..kde jsem prožila nejkrásnější chvíle svého života..NE NE NE.. nevydržím tu už ani minutu...je tu všude, ikdyž je pryč.... copak bych tu mohla žít?
Žít s rostoucím břichem a pak naším dítětem?
..ŽÍT?.. JÁ UŽ NEŽIJU.. BEZ NĚHO ..ŽÍT NEDOKÁŽU.... NECHCI..NECHCI..NECHCI... CHCI UMŘÍT..
Propadala jsem zoufalství a i přes hustou mlhu slz se mi znovu zatmívalo před očima a já cítila jak se mi spolu s houpajícím se žaludkem podlamují nohy.
***
"Ahoj" pozdravil Miro a aniž nad tím nějak uvažoval spustil velkou těžkou cestovní tašku ke svým nohám.
"Ahoj" odpověděla dlouhovláska a bez rozmýšlení se Mirovi pověsila na krk.
"No vidíš, že to šlo" zašeptala mu do ucha a lehce svými rty stiskla jeho lalůček.
"Offff" nedokázal Miro ovládnout své pocity a i přes to,že se opravdu necítil moc dobře se jeho tělo zachvělo.
"Hmmmm.." nahodila dlouhovláska vítězoslavný úsměv a ke svým rtům ještě připojila jazyk.
Věděla,že má navrch a Miro prostě neodolá.
Její dlouhé šíhlé nohy se na vysokých podpadcích trochu napnuly a když své tělo ještě pevněji přitiskla na to Mirovo, věděla,že má vyhráno.
Mirovo vzrušení bylo víc než patrné a ikdyž Miro sám ještě bojoval s výčitkami, pevně se na svou partnerku přitlačil.
***
Otevřela jsem oči, které mě neskutečně pálily a snažila se rozpoznat nohy černého konferenčního stolku, které jsem měla přímo před nimi.
..Ležím na zemi?...
...Proč?...
"Miroo.." hlesla jsem, ale došlo mi,že se snžím volat do prázdného bytu.
..Není tu...odešel... vracela se mi znovu bolestná realita a pokusila se pohnout.
...Jak dlouho tady ležím?... uvědomovala jsem si,že za okny se už smráka a že je mi zima.
...Musím vstát..vstát a ...
...Co a? ...
...Není žádné a ... kroutil se mi žaludek a chtělo se mi zvracet.
...Musím vstát...přikazovala jsem si a se stále větším nutkáním se plazila k záchodu.
***
Miro hlasitě oddychl a přetočil se na bok, aby téměř okamžitě z postele vstal.
"Kam jdeš?.." zeptala se rázně Nataša a zamračila se.
"Na záchod.." odpověděl Miro tiše aniž by se na dívku s kterou se právě vášnivě miloval podíval vykročil z ložnice ven.
"Hm, se vrať.." dolehlo ještě k jeho uším a do zad se mu zabodl Natašin pohled, kterým sjížděla jeho pevné a svalnaté tělo.
...Konečně nechal tu chudinku... je jen můj.... četl by jí v očích kdyby se otočil, ale Miro se zavřel v koupelně a pustil si do dlaní studenou vodu, kterou si vzápětí chrstl do obličeje.
"Říkals,že jdeš na záchod né?..Ten je vedle" uslyšel, sotva ruce oklepal a mírně zaklonil hlavu.
Nataša stála v otevřených dveřích stejně nahá jako on a pomalými krůčky se k němu přibližovala.
"Nebo myslíš na ní?" zeptala se tonem,který nesnesl odporu a omotala ruce kolem Mirova břicha, aby s nimi sjela k jeho nejintimnějším místům.
"Niee.." zakroutil Miro mírně hlavou a spolu s Natašinými dotyky stáhl svaly na břiše.
..To co ona ...nedokázala ještě žádná.....
Pokračování příště......