KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Zrada 2 část

2. září 2017 v 16:05 |  Zrada
Pokoušela jsem se otevřít víčka a s obtížemi se pohnula.
...Jsem v posteli?...
...Jak jsem se sem dostala?..
...Nevím....
Přemýšlela jsem a v hlavě se mi opět začal odvíjet včerejší podvečer.
...Miro odešel...
...Bylo mi zle...
Zle jak ještě nikdy a od začátku těhotenství vlastně poprvé, za celých 6 týdnů mi nic nebylo.
Že jsem těhotná jsem zjistila před pár dny.
Neplánovali jsme to, prostě se to stalo.
Přivřela jsem oči a podvědomě si sáhla na břicho.
"Broučku..." špitla jsem a cítila jak se mi hrnou slzy do očí.
Postel vedle mě byla prázná a já raději odvrátila hlavu.
Nechtěla jsem ho tam vidět, ale viděla.
Ještě včera ráno na tomhle polštáři spal mužskej bez kterého jsem ztracená a ten který mě opustil.
...Proč?...
...Vždyt jeho kariéra...tady u nás...kvetla jako málokomu....
...Nestačilo mu to....
...Řekl jen ...promiň..
...Řekl... "Prepáč, chcem odísť, chcem viac, mám na to, lúbim ťa, no vzťahy na dialku nefungujú, prepáč"
Přemítala jsem si Mirova slova a slzy už udržet nedokázala.
...Teď už asi sedí v letadle a já...my jsme sami...


Miro cítil,že se probouzí.
Měl stažený žaludek a jeho podvědomí mu připomínalo,že né všechno je úplně tak jak by chtěl.
Příjemné dotyky na jeho podbřišku a stehnech,ale brzy nepříjemný pocit zahnaly a Mirova touha byla čím dál tím silnější.
...Bohaaaa... hlasitě vzdychl a stáhl snad všechny svaly na těle.
...Kto má toto vydržať..projelo mu hlavou a s dalším hlasitým vzdychnutím nechal Natašu, aby na něho nasedla.


...Měla bych vstát a jít do práce... přemlouvala jsem se v duchu a otřela uplakané oči.
...Musím tam, není nikdo kdo by mě, teď ráno, vystřídal...
...Dojdu tam?...
...Musím!.... přikazovala jsem si a pomalu se na posteli posadila.
...Snad nebudu zase zvracet....
...Není co... točila se mi hlava a já se pomalu pokusila postavit na nohy.
...Dam si sprchu...opláchnu se studenou vodou a bude to dobré... ujišťovala jsem se v duchu a podél zdi se pomalu šourala ke koupelně.
...Odpoledne až dorazím z práce sbalím se a odejdu...nemůžu tu zůstat... tlačily se mi znovu slzy do očí a ještě než jsem vyšla z ložnice otočila hlavu směrem k Mirově půlce postele.
Nevím co jsem si myslela..
..Že se stane zázrak a on tam bude a jako už tisíckrát před tím se na mě usměje a šibalsky mrkne..
"Vráť sa moja..čakáááám" jako bych zase slyšla jeho hlas a touhu, která z něho vždy vyzařovala.
"Ne..ne..ne...." blekotala jsem přes pláč a rychle dveře ložnice zavřela.
"Zblázním se...musím pryč.... musíme pryč" opřela jsem se o zavřené dveře a opět lehce pohladila svoje ještě ploché bríško.
"Mirooooo, vrať se..." zaprosila jsem a pomalu se od dveří odlepila.
..Osprchuju se a půjdu do práce...odpolene odejdu...


"Co tam furt hledáš?" vyprskla Nataša a naježeně sjela MIra pohledem.
Už několikrát mu říkala ať si k ní jde sednout a on se pořád hrabe v té zatracené tašce.
"Nič.." zamračil se Miro a znovu rukou projel obsah své tak trochu narychlo sbalené tašky.
"Jaaak nic, tak proč tam pořád hrabošíš?" vyprskla znovu Nataša a plácla dlaní do sedačky.
"Pojď si sem sednout, musíme to odeslat" zvýšila hlas a vykulina na Mira oči.
...Sakra dělá pro něj první poslední a on se ani nenamáhá jí pomoct... plácla dlaní do sedačky ještě jednou a Miro s povzdechem tašku zavřel.
" Už idem.." hlesl tiše a s dlaněmi na svých stehnech se pomalu vedle své partnerky posadil.
"Tak čo potrebuješ?" zeptal se stále tichým hlasem a Nataša na něho vrhla zlý pohled.
"Jaaak co potřebuju??? Sna jsem ti říkala,že to musíme odeslat,nééé? Sakra, nebo na co zas myslíš? Na níííí????" zmáčkla Nataša silně Mirovu ruku na jeho stehni a druhou důrazně tukla do obrazovky notebooku, kde byl oteřený jakýsi dotazník.
"Nieeeee..." pozdvihl Miro obočí a zadíval se na tentýž dotazník.
"No jen aby..dělám pro tebe co můžu, tak me neštvi" pustila Nataša Mirovu ruku a najela myší na první prázdnou kolonku.
"Veď hej " usmál se Miro a s položením ruky kolem Natašiných ramen k ní přisedl o trochu blíž.
...Pozrie sa potom..no možno zabudol tie papiere doma...
...Doma... už tam nieje doma...
...Čo asi robí..jeho Marienka... jeho....už nieje jeho.... projelo Mirovi hlavou a jeho žaludek se zhoupl.
...Ublížil jej...no nešlo to inak.....


V práci bylo k nevydržení, bolela mě hlava a já nedokázala udržet souvislou myšlenku, natož vnímat lidi, kteří po mě stále něco chtěli.
Tlačila jsem hodiny a když konečně padla třetí hodina a přišlo mi střídání sesunula jsem se v šatně do malého křesílka.
"Ježiš co ti je?" zeptala se Jana a já jen zakroutila hlavou.
"To bude dobrý" nebyla jsem zvyklá ventilovat své problémy modlila se ať se Jana už na nic neptá.
Znala mě a tak se jen otočila se slovy, že kdybych něco potřebovala...... odešla pracovat.
Nepotřebovala jsem nic...jen aby mě všichni nechali být,
Pomalu jsem se převlíkla a s opláchnutím obličeje studenou vodou na Janu mávla.
"Ahoj" pokusila jsem o úsměv a aniž bych čekala na odpověd z práce odešla.
Točila se mi trochu hlava a já si uvědomila,že jsem od rána, nebo vlastně už od včerejška, nic nejedla.
...Nemám hlad...vzdychla jsem a pokusila se na jídlo nemyslet.
Zvedal se mi žaludek.
...Neživím,ale jen sebe...říkala jsem si a zamířila mezi domy s příslibem,že si někde koupím aspoň rohlík.


"Noooo tak a je to.." odklikla Nataša vyplněný dotazník a pohladila Mirovi stehno.
"Teď už jen pár dodělávek a letíme, udělám z tebe hvězdu, blonďáku" zajela Nataša rukou Mirovi po stehně trochu výš a lehce zmáčkla.
" Kedy" zeptal se tiše Miro a maličko nohy uvolnil.
"Brzo.." usmála se Nataša a přitiskla své rty na ty Mirovo.
"Se neboj, nech to na mě...já jsem pro tebe ta pravá..věř mi" zašeptala a s pohledem do Mirových očí své rty odpojila.
"Verím.." věděl Miro co chce teď Nataša slyšet a sám své rty spojil s těmi jejími.
...Bude úspešný aj vonku..to je to po čem vždy túžil...
...Len...len Marienka..toľko plakala... měl najednou před očima klečící dívku a jako u mockrát se mu zhoupl žaludek.
"Co je..." vyrušil ho Natašin nespokojený hlas a Miro si uvědomil,že polibek,který jí právě dával jakoby zmizel.
"Nič moja.." usmál se a znovu své rty spojil s Natašinými.
...Nemohol inak...nemohol....nemohol... ujišťoval sám sebe a víc se na Natašu přitlačil.

Nic, ani ten rohlík jsem si nakonec nekoupila a jen stěží se plazila domů.
...Domů..projelo mi hlavou,stejně tak jako před chvílí Mirovi o několik kilometrů dál a já si zas uvědomila,že doma ..už vlastně nemám.
...Dojdu tam a sbalím se... ujišťovala jsem se a stěží udělala pár kroků, hlava se mi zas točila a žaludek se houpal jak rozbouřené moře.
...Jen ať nezvracím.. modlila jsem se a snažila se přidat do kroku.
Vchod do domu už jsem měla na dohled.


"Co tam zas hledáš" zvýšila Nataša hlas a sjela Mira, který už zase prohlížel svou cestovní tašku pohledem
"A nekecej,že nic.." zvýšila hlas ještě víc a Miro vzdychl.
"Som zabudol tie papire.." přiznal trochu provinile a raději pred Natašou uhnul pohledem.
"Jaký? Neříkej, že ty......"
"....Hej tie" nenechal Miro Natašu domluvit a jen tak mimoděk ještě rukou projel postranní kapsu své tašky.
"To so děláš prdel.." vyštěkla Nataša a nedala Mirovi žádnou šanci na obhajobu.
"Na co doprdele myslíš, se pro tebe můžu přetrhnout a ty zapomeneš to nejdůležitější.."
" Nebolo to jednoduché kým tam bola....Marienka" špitl Miro a sledoval jak Nataše vylítly z očí blesky.
"Jo Marienka!!!!..Si se s tou chudinkou snad rozešel, co pro tebe udělala? NIC..To já se můžu přetrhnout abys byl tím co chceš a na co máš..Ale TY MYSLÍŠ NA NÍÍÍ!!!!! ..S ní bys kokrhal jen na náměstích a poutích, jasný!!!!!" nebrala si Nataša servítky a Miro ikdyž se mu ze srdce příčilo co teď slyšel, sklopil oči.
"Jasný?" zeptala se Nataša o poznání důrazněji a přistoupila k Mirovi o trochu blíž.
"Jo.." špitl a Nataša nahodila vitězoslavný úsměv.
"Hodnej" pohladila Mira dlaní po poklopci a Miro jen lehce polkl.
"No vidíš, tak já ti tam dojdu, kde ty papíry máš??...Dej mi klíče" usmála se Nataša a znovu Mirovi přejela rozkrok.
Příjemný pocit,který Mira ovládal, ale v tu chvíli vystřídalo zděšení.
...NIEEEE to nie..nepovedal Nataše,že tam Marienku nechal bývať...


Pokračování příště........
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | 2. září 2017 v 20:30 | Reagovat

:-x Pěkně se Mireček vybarvuje O_O

2 Linka Linka | 2. září 2017 v 23:12 | Reagovat

To je zmetek, najednou pokorný a nechá s sebou takhle zametat.
Moc se mi nová povídka líbí, má atmosféru :)

3 Inka Inka | 3. září 2017 v 20:10 | Reagovat

Miro sa s Marienkou rozišiel kvôli vzťahu na diaľku a kariére 8-O. To teda nie je veľký dôvod na rozchod s tehotnou priateľkou a hlavne, keď hovoril, že ju ľúbi :-?. Určite mu musí povedať, že je tehotná.
Nová priateľka Nataša je viac manažér, ako priateľka :-!.
Uvidíme, ako sa tento zaujímavý príbeh vyvinie ďalej.

4 Dia Dia | 10. září 2017 v 16:08 | Reagovat

Tak si nejsem jistá jestli má cenu to vůbec číst, je přece jasné jak to dopadne, to už tady tak trochu bylo [:tired:] :-?

5 nikys20 nikys20 | 11. září 2017 v 17:18 | Reagovat

[4]: Tak ono je dost těžké vymyslet povídku, kde by se neobjevovala témata z těch ostatních povídek  co už jsou napsané ať už touto autorkou či jinýma autorkama.

Každopádně všechna čest autorce, při čtení této povídky se ve mě pokaždé mísí vlna vzteku, bezmoci a zároveň se mi do očí derou slzy.

6 Jaaaa Jaaaa | 14. září 2017 v 13:47 | Reagovat

Tak to necti, te nikdo nenuti.

7 Jaaaa Jaaaa | 14. září 2017 v 13:47 | Reagovat

[6]: to platilo pro dia

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama