KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Zrada 3. část

10. září 2017 v 21:01 |  Zrada
Opláchla jsem se studenou vodou a pomalu zamířila ke skříni.
...Do čeho si ty věci dám?..uvažovala jsem a pomalu skřín otevřela.
...Tašku má přčece Miro....
...Miro...
...Můj Miro..
...Odešel ...
...Je pryč...
...Už ho možná nikdy neuvidím..
...Jen se dozvím..třeba z netu že má úspěch...
...Vyměnil naší lásku za kariéru...
...Řekl jen..Prepáč...
..Lúbim ťa, no vzťahy na dialku nefungujú"
..Jak to může vědět, vždyť jsme to ani nezkusili?...
...Rozešel se se mnou během jednoho odpoledne...
...Ještě noc před tím jsme se milovali...
...Jak mohl tohle udělat?...
Propadala jsem opět zoufalství a ikdyž jsem tyhle myšlenky za poslední dobu odháněla, zase jsem si uvědomovala jak býval poslední dobou chvílemi jiný.
Jakoby duchem nepřítomý.
Občas podrážděný.
Přisuzovala jsem to,ale tomu,že má hodně práce.
Často nebyl doma.
Poslední dobou častěji.
I v noci....a když jsem se zeptala, vždy se usmál a objal mě že .."Nič moja, všetko je ako má byť"
A já mu věřila....
Vracely se mi před oči všechny krásné chvíle, které jsem s Mirem prožila a cítila jak se mi znovu zaplňují oči slzami.
...Mám vůbec ještě nějaké?.. napadlo mě a prudce skřín zavřela.
"Potřebujuuu taš...kůůůů..ch...chciii...pr---yyyyč" vzlykala jsem a odšourala se do ložnice, kde jsem sebou s pláčem plácla na postel.
"Zvlááá..d...nem..ee to brou...čku... zvlá...dneme...i bez ..tááá..ty..." vzlykala jsem dál a ucítila neskutečnou slabost.
...Měla bych se najíst...celý den jsem nic neměla... uvědomovala jsem si, ale tma,která se kolem mě rozprosřela mi nedovolila nic jiného než se propadat do neznáma.


Miro zastavil svou audi před domem, kde ještě včera bydlel a zadíval se oken.
Cítil se zvláštně a ani sám nevěděl co si přeje víc.
...Má byť Marienka doma alebo nie....
"Možno radšej nie.." ozvalo se jeho svědomí a Miro koukl na hodiny na svém mobilu.
...Asi už by mala byť z roboty... zauvažoval a vykrčil průjezdem na schodiště.
Šel pomalu a tři patra se zdála nekonečná.
...Ešte, že Natašu zavolali a musela odísť...
...Ako by jej vysvetloval, keby v byte našla Marienku...
...Zabila by ho... uvažoval Miro a jakoby chtěl aby to trvalo co nedýl zastavil se na posledním schodě a zašátral v kapse.Kde zarachotily klíče od jeho bytu.


"Marienka.." uslyšela jsem jako zdálky a maličko pohla víčka.
...Miro... Miro... slyším jeho hlas.. uvědomovala jsem si nemožné a víčka pevně stiskla.
...Nééé...nechci se probudit...
...Miro...můj Miro za mnou přišel ve spánku....slyším jeho hlas....tiskla jsem víčka a znovu ucítila tu neskutečnou slabost jako před tím než jsem se kamsi propadla.
"Marienka...je ti niečo." uslyšela jsem znovu z povzdálí a letmý dotyk Mirovo prstů na mé tváři mě doslova omráčil.
...Je tu..opravdu tu je?...
...Nebo už jsem se zbláznila?... odmítala jsem dál, otevřít oči, aby se tenhle sen nerozplynul.
"Preboha Marienka.." uslyšela jsem teď Mirův hlas naprosto zřetelně a pevný stisk,kterým mě z postele nadzvedl mě už nenechal na pochybách,že tohle sen opradu není.
"Miro.." hlesla jsem a pomalu otevřela oči.
"Áno.." dívala jsem se ted Mirovi přímo do očí a tentokrát v nich lásku hledat nemusela.
"Miro.." hlesla jsem znovu a cítila jeho ruce, které mě stále pevně drželi v polosedu.
"Čo ti je" zeptal se a já stále neveřila tomu,že je u mě zase tak blízko.
"Nic " pípla jsem a ikdyž jsem už už měla na jazyku pravdu, slova se mi zadrhla.
...Co tu dělá, neměl být už v letadle? Někde daleko?...
"Vrátil ses?" zeptala jsem se aniž bych nad svou otázkou víc přemýšlela a dívala se jak Miro stiskl rty.
"Nie..len...len som niečo zabudol.." odpověděl tiše a já sledovala jak se láska v jeho očích mění v nejistotu.
"Aha.." pípla jsem a pokusila se pravidelně dýchat.
Srdce mi tlouklo jako o závod a slabost se znovu vracela.
...Jen tu něco zapomněl...nevrátil se...říkal,ale....neměl být už na cestě?...
"Neletěls jak si říkal?" zeptala jsem se tiše a Miro jen zakroutil hlavou.
"Nie zabudol som nejaké papiere.." odpověděl tiše a já se prostě i přes to jak se mi krátil dech musela zeptat.
"A.. a kde si sp...spal?" vykoktala jsem ze sebe otázku a Miro uhnul pohledem.
"V hoteli Marienka... nechcel som ti viac ubliž...." nedořekl Miro a místností se rozezvonil jeho mobil.
"Přepáč.." zamrkal Miro nejistě očima a spohledem na displej svého mobilu vysunul z pod mých zad i druhou ruku.
"Ja už idem, nemohol som to nájsť...už idem" slyšela jsem Mirův nervozní hlas i přes zavřené dveře ložnice, z které s mobilem odešel.
Slabost mě znovu ovládala a představa,že tu teď Miro a za chvíli zřejmě zase odejde mě doslova zabíjela.
"Marienka, naozaj ti nič nieje?" otevřeli se dveře ložnice Miro s jakými si lejstry v ruce se chabě usmál.
Chtělo se mi křičet.
..ANO, ANO UMÍRÁM BEZ TEBE...NECHOD PRYČ...ZUSTAŇ TU...BUDEME TŘI...
Místo toho jsem jen maličko zakroutila hlavou.
"Ne..jsem jen unavená.." pokoušela jsem se zadržet slzy, které si ale dělaly co chtěly a já jich v mžiku měla plné oči.
"Nieee moja prosím nepláč... nejde to inak...mám ťa rád" přitiskl Miro své rty na mé a a než jsem se stihla nadechnout a dát průchod svému pláči zmizel za dveřmi ložnice i bytu.


Pokračování příště...............
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nikys20 nikys20 | 11. září 2017 v 17:20 | Reagovat

Y)

2 Inka Inka | 13. září 2017 v 18:17 | Reagovat

Marienka nevyužila jedinečnú príležitosť informovať Mira o tehotenstve, no škoda :-(. Vyzerá to tak, že mali pekný vzťah a Mirovi na nej ešte stále záleží. Čím dlhšie bude rozhovor odkladať, tým ťažšie sa bude vzťah obnovovať a Miro môže odísť za hranice s Natašou :-?.

3 Lucka Lucka | 13. září 2017 v 22:24 | Reagovat

O_O Ani se nedivím,že má Marienka zábrany mu to říct. A on jí má evidentně rád.Jenže kariéru asi víc. :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama