KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Zrada 6.část

30. září 2017 v 7:54 |  Zrada
"Ahoj.." špitla jsem ve snaze o co nejnormálnější tón sea jakoby mě snad mohla vidět, jsem se pokusila o úsměv.
"Čau.. zrovna jsem ti chtěla volat" spustila mladší z mých sester a mě se trochu ulevilo.
Marika byla o dost mladší,ale vždycky jsme si dobře rozumněly a mohly se na sebe spolehnout.
Teď, ale měla svůj život..svého partnera se kterým žila v pronajatém bytě a vídaly jsme se o něco méně.
"Joo?" trošičku hlasitěji jsem se nadechla a pevněji si u ucha přidržela mobil.
"Joooooooo...nooooo něco bych potřebovala" slyšela jsem sestřin trochu provinilý tón a znovu se hlasitě nadechla.
"Jedem na dovču víš, tak jestli bys nezaskočila zalejt kytky....."
"...teda jestli máš čas, jestli taky někam nejedete?" přešla s menší odmlkou Marika do otázky a mě se sevřel žaludekl.
"Nééé nejedeme" zakroutila jsem mírně hlavou a přivřela oči.
....MY!! NEEE ...ON ANO... projelo mi hlaou i srdcem a pokusila se vnímat další sestřina slova.
"Tak to je super, hele jen těch pár bylinek co je na okně a tu velkou, dyť víš..." hlaholila sestra dál evidentně spokojená a já znovu přivřela oči.
"Vím neboj a kdy odjíždíte..a na jak dlouho?" ptala jsem se a zároveň přemýšlela nad tím,že bych se na tu dobu k setře přemístila.
"V pátek a nevím ještě na dva možná tři týdny, podle Zdendy, jak dostane volno" odpovídala sestra a já se čím dál tím víc utvrzovala, že mám aspoň pro začátek kam jít, aniž bych musela někomu něco vysvětlovat.
"Aha, tak jo..neboj zaleju" slíbovala jsem a žaludek se mi opět zhoupl.
...Nééé prosím jen ať zas nezvracím...prosila jsem v duchu a znovu se pokusila soustředit na Maričina slova.
"Tak dííík, hele stačí dvakrát v týdnu, nebo jednou..ať Mirek nehudruje,že mu k nám zdrháš.." rozesmála se setra a mě se žaludek doslova protočil.
...Mirek..nehudruje...zdrhám...jo to určitě..svíralo se mi srdíčko a pokoušela jsem se žaludek udržet na svém místě.
...Tomu je to úplně jedno....
"Ffffff...neboj, hudrovat nebude" se sebezapřením jsem ujistila sestru a polkla šťávy co se mi draly do pusy.
"Promiň...musím makat..ti cinknu.." zalhala jsem a hovor rychle ukončila.
...Bože to mám ještě co zvracet....napadlo mě a jak nejrychleji jsem to dokázala zamířila k záchodu.


"Hodneeeeej" protáhla Nataša a zakousla se Mirovi do bradavky.
..Štve jí a dneska teda obzvlášť..ale líbí je jí, chce ho, chce...od první chvíle co ho uviděla, ho chtěla... a má ho...má tam kde ho chtěla mít..vždycky ho tam dostane....možná ještě pár výchovnejch lekcí, ale ví jak na něj...taky....chvíli trvalo než tu nulu co se neumí ani oblíknout nechal...co na ní viděl..taková obyčejná nicka..., ale už je jen její... je a bude.... venku mu zajistí pár akciček a už se od ní nehne....uvažovala Nataša a znovu se Mirovi zakousla do bradavky.
"Sssss aauuuuuu" zkrabatil Miro obličej a Nataša k němu zvedla výhružný pohled.
"Copak..nelíbí?" zeptala se rádoby laškovně,ale podtónem dávala jasně najevo,že to ona je ten kdo určuje pravidla.
"Nieeeeeee.." pokusil se Miro o úsměv a dlaní si Natašinu hlavu přitáhl zpět na hrudník.
Něco mu sice říkalo, že by jí měl spíš odstrčit a říct...
..Nechaj toho...
..Ale..
..Teraz to nejde...
...Musí to vydržať..
..Pre úspech...
..Vonku...
..A ona je kľúč ku všetkému po čom vždy túžil... přemýšlel Miro a jakoby se mu jeho podvědomí vysmívalo, měl v tu chvíli před očima Marienku a její něžně zamilovaný pohled, kterým se na něho vždy dívala.
...Niiečo celkom iné... napadlo ho a raději se pokusil soustředit na Natašu,která mu bradavku stále okusovala.
Sám se teď v sobě nevyznal..
Milování s ní se mupřece líbí... dělá věci, které Marienka nechtěla a on to respektoval...
..No aj tak to bolo krásné....
...Ma ju rád...
...Marienka...
...Marienka...
...Nikdy by ju neopustil...
...Keby...
...Keby...
...Keby...
...Veď naozaj nemohol inak... chlácholil svoje svědomí a znovu ucítil stisk Natašiných zubů na své bradavce.
...No ale ako ho dnes poslala preč... přemýšlel, ale dál o Marience a vrátil se mu pocit, který cítil, když od ní odcházel.
Vyhozen a odehnán.
...Toto nečakal...
...Toľko predca plakala...
...A naozaj vyzerala choro...
...Mal by za ňou ešte zájsť...kým odíde ...
....Nadlho...
...Možno na vždy...
...Chce vedieť,že jej nič nieje......uvažoval dál Miro a pocit, že ikdyž to on se s Mařenkou rozešel, ona ho prostě od sebe dneska odehnala, ten nedokázal zkousnout.
"Sakra tak na co myslíš zas..." vytrhl ho z myšlenek Natašin nespokojený hlas a Miro si uvědomil,že ikdyž se mu tohle kousání zrovna moc nelíbí, je to snad prvně..co se mu to, co Nataša v posteli dělá nelíbí.
...Inokedy by sa jej poddal naprosto bez ýhrad...veď vždy ked sa ho dotkne, je takmer okamžite nažhavený ako s žiadnou inou.... toto sa mu s ňou ešte nestalo...
"Na nič" usmál se Miro trochu nuceně a před Natašiným výhružným pohkledem očima uhnul.
...Copak by jej mohol povedať, že na Marienku....
...Zabila by ho....
...A on ju potrebuje...
...Robí preňho veľa....
...A...
...Aj sa mu páčí...
...Jasne,že hej...
...Páčí....
...Je to atraktívna a sebevedomá žena...


"Bože.." vzdychla jsem a pomalu se položila na sedačku.
...Proč pořád tak zvracím...
...Přece mi celou dobu nic nebylo...
...Až do včerejška..
...Než...
...Než...
...Než odešel..
...Nervy...
...Jsou to určitě nervy...
...Nesmím se tomu poddat...
...Nesmím....
...Kvůli svýmu broučkovi...
...Nesmím ho přece vystavovat takovým stresům a nejíst...
...Jen proto, že...
...Že jeho tátovi, je přednější kariéra... uvažovala jsem a snažila se sebe samu přesvědčit, že jediný a špatný v téhle situaci je prostě Miro.
Moje svědomí a srdíčko mi to ale chtělo dátl sežrat.
...Vážně???? Copak ví,že bude otcem??? Neřekla si mu to!!!...
...A mohla a kolikrát!!!....
...Dneska třeba...
...Tolik se o tebe bál..
...A co ty???..
...Vyhodila si ho... tlouklo moje srdce jako závod a rozum,který kupodivu do teď mlčel vyslal jasný a důrazný signál.
...Nezaslouží si to vědět...
"Nééééé prosíííím" přestávala jsem se opět ovládat a spláčem se stulila do klubíčka.
...Už aby sestra odjela....
...Jinde mi bude jistě líp....

Nataša lehce odfoukla a z Mirova těla se svalila na druhou půlku postele, aby se vzápětí k Mirovi přetočila čelem.
Ležel na zádech a natáhl ruku aby mohla Našašu obejmoutkolem ramen a přitisknout si její nahé tělo na to své.
"Prepáč..." cítil,že by měl znovu omluvit a ikdyž ho myšlenky na Marienku neopouštěly. V tuhle chvíli to byla Nataša, kterou potřeboval a chtěl mít na své straně.
"Hmmmm" zahuhlala Nataša a zvedla hlavu tak aby Mirovi viděla přímo doočí.
"Naštval si mě...je ti jasný,že takhle teda né... rozzlobit si Natašku není zrona dobrý..kór pro tebe blonďáku, nemysli si,že si jedinej kterej by chtěl ven a....." nedořekla Nataša a ucítila jak se Miro nadzvedl a tlakem svého těla jí přitlačil k posteli, aby vzápěté silně své rty přitiskl na její.
....Mám zas vyhráno... stiskla Nataša vítězoslavně víčka a omotala nohu kolem Mirova zadku.

Ráno jsem se do práce opět doplazila z posledních sil a naprosto nečekaně na razila na šéfku.
Nejezdila moc často a o to víc mě její přítomnost překvapila.
"Čau" pozdravila mě Martina a pátravě se na mě zadívala.
"Co ti je" zeptrala a než jsem se stačila nadechnout si i sama odpověděla.
"Ty si těhotná vole" roztáhla rty do širokého úsměvu a já, ikdyž jsem absolutně nechápala jak to poznala, jsem se stejně jako den před tím sesunula v šatně do křesílka.
"Jo" neměla jsem sílu si cokoli vymýšlet a ani vysvětlovat, spala jsem snad hodinu a ráno zvracela nevím co, protože jsem v sobě už neměla opravdu vůbec nic.
...Nejím...nespím...jen brečím ikdyž nechci...
"Už nemůžu" pípla jsem a z očí se mi samolně koulely slzy.
"Jasně hormony, seď" vyložila si šéfka situaci po svém a vytáhla z kapsy telefon.
"Přijeď, budeš makat..Máří nemůže" slyšela jsem a v tuhle chvíli jí byla opravdu vděčná.Představa,že x hodin na nohou opět poslouchám přání hromady lidí, která jim musím splnit a dívám se přitom na ohřáté párky a grilované klobásy, mě opět zvedly žaludek až do krku.
"Jirka dorazí a ty seď hodím tě domů...nebo pro tebe přijede ten tvůj?" zeptala se a já jen zakroutila hlavou.
"Eee" odpověděla jsem a Martina se už dál neptala.


Miro se lehce protáhl a rukou zašátral vedle sebe na posteli.
Byla prázdná a on pomalu oteřel oči.
...Naozaj je tu sám..ako to?...zamrkal rozespale očima a zadíval se na malý budík na nočním stolku.
...Osem...
...Tak skoro...
...Asi išla na záchod.. napadlo ho a pomalu se, se zavřenými víčky otočil na druhou stranu...
...Ešte si pospí...
"Miro.." rozlítly se v téže chvíli dveře ložnice a Nataša si z jeho probuzením hlavu moc nelámala.
"Čo" kulil Miro oči a sotva stíhal pobírat její další slova.
"Zabookovala jsem letenky, v noci letíme, musím ještě něco vyřídit, tak sebou hni a připrav se. Vrátím se brzo...něco poledni...chci abys měl všecno připracený" chrlila Nataša informace a Miro je opravdu sotva pobíral.
"V noci? Ako? si večer nič nehovorila" drmolil a sledoval jak se Nataša zamračila.
"Ježiš tak chceš letět nebo né?" zvýšila hlas a Miro jen pokýval hlavou.
"Jasné..len..."
"Nech si svoje len a makej, prostě jsem to urychlila, nic nás tu už nedrží..dělej než se vrátim ať si" nemýnila Nataša diskutovat a bez dalšího rozloučení za sebou zavřela dveře ložnice a Miro už jen uslyšel prásknutí vchodových dveří bytu.
...V noci boha...tak skoro... zkrabatil obočí a jeho myšlenky se vrátily k Marience.
...Mal by sa ňou ešte pozrieť...
...No teraz bude v robote.... kouknul na hodiny a popošel do koupelny.
...Nevadí zájde za ňou tam...


"Hele vem si pár dní volno a uvidíš, vypadáš fakt děsně...mamino" pohladila mě šéfka po ruce a já druhou nahmatala otevírání dveří jejího auta.
"Dík" hlesla jsem nejistě se postavila na nohy.
"Počkej pomůžu ti.." vyskočila Martina z auta a za vteřinku už mě podpírala.
"Né to je dobrý, zvládnu to" pokoušela jsem se o úsměv a ikdyž jsem jí byla vděčná za odvoz už jsem chtěla být sama.
Neměla jsem náladu na otázky,které by jistě přišly, obzvlášť potom co jsem se celou cestu autem pokoušela předstírat spánek.
"Fááákt?" změřila mě Martina pátravý pohledem a já slabě kývla.
"Fakt, děkuju, si hod....."
"....Super táta jde, už se o tebe postará" nenechala mě Martina domluvit a zamávala směrem, kterým od svého auta právě přicházel Miro......



Pokračování příště..........
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | 2. října 2017 v 7:49 | Reagovat

Nataša využívá Mirovu touhu po úspěchu a chová se k němu jak..... :-x
A to se dalo čekat,že Marienka nezvládne v tomhle stavu chodit doráce.
To jsem ted fakt zvědavá co bude dál. Už by mu to asi měla říct ikdyž jí asi chápu,že nechce. Ale ten vůl by se měl probrat !

2 Jana ach Jana ach | 3. října 2017 v 13:59 | Reagovat

Fakt ta Natasa je pekna mrcha, mam picit ze se chce s Mirem hen zviditelnit, ale teeba ho ma opravdu rada, ale pochybuji ani mu nerekla ze ho miluje a jen ho komanduje co smi, nesmi :-? Marienka by mu to uz mela red rict at si lame hlavu on jak se zachoval kdyz da přednost Natase a kariere pred laskou. Ale asi on sam nevi chce byt slavny nebo byt se svoji laskou. A cemu se divi ze ho vykopla, kdyz se s ni rozesel. Je hezke ze na ni mysli a ma ji moc rad ale co je to platne když se honi za slávou. Ještě ze ma M sestru aspoň se od nej odstehuje a nebude ji ho doma uz nic pripominat. 😯

3 Inka Inka | 4. října 2017 v 22:25 | Reagovat

Mira hryzie svedomie a stále viac si uvedomuje, ako veľmi mu chýba Marienka a ako jej ublížil :-(. Vie, že ich vzťah bol krajší a úprimnejší, ako je vzťah s Natašou :-|.
Marienkin stav sa zhoršil a šéfka Martina zistila, že je tehotná a odviezla ju domov. Miro pred odletom do zahraničia ide navšíviť Marienku a práve prišiel autom pred dom O_O.
Dúfam, že keď sa stretnú, tak sa porozprávajú a Marienka mu konečne povie o tehotenstve :-?.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama