KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Zrada 7.část

6. října 2017 v 13:42 |  Zrada
"Coo?!??" zastavil se mi dech a otočila hlavu směrem, kterým Martina mávla rukou.
"No otecko ide" zalaškovala a já ucítila křeč v celém těle.
"Posímtě..." tlačila jsem přes stažený krk a zvedla ke své šéfce prosebný pohled.
"....Joooo von to ještě nevííííí" nenechala mě Martina domluvit a roztáhla rty do širokého úsměvu.
Miro už byl skoro u nás a mě se opět roztřásly nohy o něco víc.
"Prosímtě.." žadonila jsem tiše a snažila se ustát kolotoč, který se se mnou točil čím dál tím rychleji.
"Čo ti zasa je? Hľadal som ťa v robotě..Marienka?" spustil Miro bez pozdravu a jeho pohled se střetl s Martininým
"No udělalo se jí nedobře...si teď veme pár dní volno a odpočine si" usmála se Martina a vzala Mirovu ruku, aby mi jí v zápětí položila kolem pasu.
"Tak, pěkně si jí drž a ty mi dej po víkendu vědět jak ti je.." usmála se a ještě než sedla do auta, nám zamávala.
"Čo ti zasa je? " zopakoval Miro otázku a trochu ruku v mém pase upevnil.
"Nic .." olízla jsem si suché rty a snažila se uklidnit.
Srdce mi tlouklo jak o život a kolotoč se změnil v centrifůgu.
...Proč tu zase je... prooooč...proooč..proooč...přece mě opustil.... lapala jsem po dechu a sledovala jak se ke mě Miro sklání.
"Si ako stena... toto sa mi nepáčí." mluvil tiše a pomalu mě vedl k domu.
Dívala jsem se jak odmyká vchodové dveře do průjezdu a pokoušela se odehnat bolestné myšlenky.
...Jako dřív...
...Tolikrát jsme šli domů v objetí...
...Tolikrát jsem se takhle dívala jak odmyká..
...Aby mě vzápětí v šeru nebo tmě prujezdu opřel o zed a líbal...a tři patra pro nás nebyla nic...
...Tak jsme spěchali domů se milovat...
...Tolikrát u v předíni...
...Pane bože néééé...
...Prosím...
...Prosím...
...Prosím...
...Proč tu zase je...
...Proč tu zase je...
...Prooooč???...ptala jsem se sebe samé a jak ve snách se nechala vést ke schodišti, které mi v téhle chvíli přišlo příšerně strmé a nekonečné.
"Zvládneš to Marienka?" zeptal se Miro na prvních pár schodech a aniž by čekal na odpověď pevně mě podepřel.


"Sakra" zaklela Nataša a prudce zabrzdila své auto.
"Krávo stará.." vyštěkla z otevřeného okýnka a vrhla zlostný pohled na starou paní, která bez rozmýšlení vstoupila na přechod.
"Hni sebou do prdele, čubko jedna, když se belháš vem si vozejk" štěkala dál Nataša a netrpělipělivě sešlapovala plyn.
...Zase zdržení...
...Musí ještě za Petrem...
...K Jindře...
...Vyměnit ještě nějaké prachy...
...Domů...
...Musí toho ještě tolik připravit a zařídit a v noci letěj....
...Bylo to sice trochu narychlo,ale už to podepsala...
...Snad aspoň Miro bude už mít vše ok až se vrátí...
...Řekla mu to ráno snad dost jasně...
...Musí ho strkat kam potřebuje...
...Ale to neva...
...Chce ven...
...Veme ho ven...
...Hlavně,že už je jen její...
...A to teda je!!!...
...Běda mu, jestli...
...Ale né...
...Rozešel se s tou nickou..
...Tuctovkou...
...Fuj...
...Co na ní jako viděl...
...Taková...taková...taková...
Skřípala Nataša opovržlivě zubama a vrhla zlostný pohled na starou paní, která se konečně došourala na druhý chodník a otočila se.
"Moc hezké děvenko, pánbů ti to oplatí.." pokývala smutně hlavou a sledovala jak se za autem s Natašou jen zaprášilo.
"Zdechni.." ulevla si Nataša a po očku koukla na hodiny na palubní desce svého auta.
...No má co dělat...

"Donesiem vodu" posadil mě Miro na sedačku a ještě mě zkontroloval pohledem.
Celou cestu po schodech mě podpíral a já chvílemi měla pocit, že dokonce nadnáší.
Nevím jak dlouho jsme ty, pro mě šílený, tři patra šli a ikdyž se Miro několikrát ptal co mi je.
Mlčela jsem.
...Proč tu zase je...
...Proč...
...Když me opustil a vrátit se nechce...
...Copak nechápe jak moc mě to bolí?....
Ptala jsem se v duchu a zvedla oči k Mirovi, který mi právě podával sklenici s vodou.
"Dík" hlesla jsem a sledovala jak se mi ruka, kterou jsem pro sklenici natáhla třepe.
"Boha Marienka..." chytil Miro mojí ruku a s přisednutím ke mě na sedačku mi svou rukou položenou na mé přiložil sklenici k puse.
Voda byla krásně chladná a já se malými doušky pokoušela pít.
Tak moc jsem se bála, že budu zase zvracet.
Hlava se mi točila a srdce tlouklo o sto šet, ale Mirova ruka na mé byla jako balzám.
"Marienka čo ti je" položil mi Miro opět stejnou otáku a já pomalu odpojila rty od okraje sklenice.
"Nic.." odpověděla jsem tiše a zvedla k oči k těm jeho .
...Tolik jsem jeho oči milovala....
Moje byly smutné a unavené.
...Pořád...
...Ikdyž mě pohled do nich teď tolik bolel...
"Marienka..." vzdychl Miro nahnul se aby sklenici položil na stolek.
"NIč? Aha...a nehovor,že máš chrípku..to už som zažil" ucítila jsem Mirovo prsty na mé bradě a mírný tlak kterým se mi obličej snažil zvednout ke svému.
Znovu jsem se dívala do jeho očí.
Byly smutné a přesto jsem v nich našla i lásku.
...Má mě pořád rád...
...Proč tedy...
...Ano už vím...
...Chce být slavný.... pátrala jsem dál v jeho očích.
Ty mé se ale opět začínaly zalívat slzami.
Nechtěla jsem,ale za chvíli už jsem Mira viděla jen přes jejich clonu a ta trocha vody, kterou jsem před chvílí vypila už zase tlačila muj žaludek do krku.
Strčila jsem do Mira a ikdyž mě nohy moc neposlouchaly, s vypětím sil jsem vyběhla k záchodu.
"Do riti Marienka...poď ideme k lekárovi" mračil se Miro a sotva jsem si vypláchla pusu pevně mě chytil za loket a tlačil mě do předsíně.
"NE!!" snažila jsm se mu vyškubnout a cítila jak se se mnou opět točí celý svět.
...K doktorovi?...
...Jak ho to napadlo...
...Přece vím za roky co jsme spolu, jaký názor na doktory má....
"No hej.." nedal se Miro odbýt a ještě o něco pevněji svůj stisk upevnil
"Sa nebudem pozrerať na toto a počúvať,že ti nič nieje" brblal a já uslyšela jak v jeho druhé ruce zarachotily klíče od bytu.
...Myslí to vážně...
...NE, nikam nejdu....
...Nejsem nemocná...
...Ať mě nechá být....
...Stejně mi nijak nepomůže...
...Jen mě trápí...
....Trápí tím,že tu je...
...Přece mi dal kopačky...
...Z minuty na minutu...
...Řekl promiň...
...Tak pro mě sem pořád chodí mučit....
Cítila jsem jak mi povolují nervy a já s tím nedokážu nic udělat.
Celá jsem se třásla a po vypětí posledních dnů bez jídla a naprosto vyčerpaná jsem se od Mira prudce odtrčila.
"Néééé nech mě bejt...co po mě chceš...proč tu zase si..." ztrácela jsem nervy čím dál tím víc a ikdyž jsem to takhle vůbec nechtěla slova doprovázená vzlyky a pláčem ze mě střílela aniž bych to v téhle chvíli dokázala jakkoli ovládnout.
"Nejsem nemocná...nejseeem....slyšíš....nejsem nemocná.... jsem těhotná...těhoootnáááááááááá..chtěla jsem ti to říc, ale ty si se se mnou rozešel...tak jdiii a bud slavnej...vypadniiiiii...vypadniiiiiii" zvedala jsem s každým slovem hlas a pláč, který sílíl čím dál víc mi nedovolil nic jiného než se u zkamenělého Mira sesunout k zemi.
"Vypadniiiiiii a nemuč mě už..." dodala jsem na zemi se sklopenou hlavou, už naprosto tiše a cítila jak celá hořím.
...Co jsem to udělala?!?!?!...
...Nechtěla jsem mu to přece říct...
...Nechtěla...
...Nechtěla...
...Nedchtěla...
...Přece mě nechal...
...Nechal..
...Jen tak...
...Měl přece už být pryč..
...Chce být slavný...
...Řekl jen promiň...
...Tak proč ho pořád tak miluju???...
...Nééééé...
...Ať si jde...
...Ať jdeeeeeee.... polykala jsem slzy a divala se na Mirovy nohy v černých botaskách, které jsem mu koupila k narozeninám.
Stál a mlčel a kdybych těď zvedla hlavu a podívala se, viděla bych jeho zkamenělý obličej s očima upřenýma na temeno mé hlavy.
"Č...č..o?" protrhl Miro, kterým tahle informace projela jako rozžhavený blesk, konečně mučivé ticho a já bolestně polkla.
"Nic běž pryč" hlesla jsem rezignovaně a dál tupě zírala na Mirovy nohy.


Pokračování příště...............
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | 6. října 2017 v 14:04 | Reagovat

Tak tenhle díl jsem přečetla jedním dechem.Honem další O_O

2 Inka Inka | 7. října 2017 v 13:30 | Reagovat

Informácie idú z Marienky von, ako z chlpatej deky :-!. Konečne v nejakom záchvate zúfalstva povedala Mirovi, že je tehotná O_O. Veeeeľmi som zvedavá, čo spraví budúci ocinko 8-O  :-?  :-x.
Milá autorka, netrpezlivo čakám na ďalší dielik. :-D

3 Jaaaa Jaaaa | 8. října 2017 v 16:49 | Reagovat

No konecne mu to rekla, toto trvalo nez to z ni vypadlo, ale dobre at se ted Miro trapi a premysli co bude dal a konecne mu snad dojde ze kariera neni vic nez laska a rodina. Jsem mic moc zvědavá na dalsi dilek a uz se tesim na reakci Natasy az se to dovi 🤣😀

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama