KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Zrada 9.část

28. října 2017 v 22:04 |  Zrada
"Odpočívaj" pohladil mi Miro ruku a pomalu se ze sedačky zvedl.
"Urobím niečo na jedlo.. a...čaj" dodal tiše a já se dívala jak odchází ke kuchyňskmu koutu.
"Nemám hlad" pípla jsem a nechápala jak mohl poznat,že mám žaludek už pár dní úplně prázdný.
Špatně mi v tuhle chvíli nebylo a já toužila po jediném.
Aby mě zase objal.
Ve sktečnosti, ale kdybych se mohla podívat za roh, viděla bych Mira opřeného o úzkou stěnu, která malým prostorem oddělovala obývák od kuchňského koutu a viděla bych také jeho naprosto bezmocný výraz, který se snažil zakrýt dlaní přes celý obličej.
...Dieťa...
...Marienka čaká dieťa...
...Jeho dieťa...
...Čo má teraz robiť....
...Čo povie Nataše...
...V noci odchádzajú...
...Má zajistené kšefty vonku...
...Musí odísť...
...Nemože...
...Musí...
...Do riti, čo má robiť...
...Nemože tu predsa Marienku nechať...
...No nemože to ani Nataše povedať...
...Nataša....
...Marienka...
...Nataša, zabije ho...
...Všetko je pripravené na odlet...
...VŠETKO NIE..
...VYBODOL SA NA TO...
...KOĽKO JE HODÍN... tříštila se Mirovi v hlavě jedna myšlenka o druhou a on roztřesenou rukou vytáhl z kapsy mobil.
...Takmer poludne...
...Do riti...Nataša už bude možno doma...
...Na nič nesiahol...
...Išel sem...
...Za Marienkou...
...Marienka...
...Dieťa...
...Bude otcom...
Nevěděl Miro v téhle chvíli kudy kam a pomalu se sesunul po zdi na bobek.

"Miroo" pípla jsem a pomalu se na sedačce nadzvedla.
Už nějakou chvíli bylo v bytě naprosté ticho a kdyby Miro dělal čaj nebo něco k jídlu musela bych to slyšet i vidět.
Znovu jsem se zaposlouchala a poposunula se na kraj sedačky, abych se opatrně postavila na slabé nohy.
...Co tam dělá?... ptala jsem se v duchu a došourala se až ke stěně za kterou Miro stále seděl, se zavřenýma očima, v podřepu.
"Mi..r..o" přeskočil mi hlas a a tak jak mi to síly dovolovaly se k němu shýbla.
"Čo..čo" trhl sebou Miro sotva jsem se dotkla jeho ruky a já si v jeho očích všimla něčeho co jsem tuhle chvíli nedokázala popsat.
...Strach...děs...obava...nejistota... nevěděla jsem,ale vylekalo mě to.
...Přece říkal,že..vypadal,že ... nevěděla jsem najednou co si myslet a začínala se znovu třást.
"Marienka..prečo neľažíš" polkl Miro a začal se zvedat na hohy tak,že i mě táhl nahoru sebou.
"No ...já... bála jsem se o tebe..si nic neř..íkal..neozý..val s...ses" koktala jsem a žaludek se mi opět začínal svírat.
...Proč jsem to tu takhle našla?....
"Ty..ty se..zlob..íš" přeskočil mi znovu hlas a zvedla oči k Mirovým.
Právě mě znovu uložil na sedačku a já si nejistě olízla suché rty.
...Neměla jsem mu to říkat... chtělo se mi už zas plakat a snažila se v Mirových očích najít nějakou odpověď.
"Nie..nie.." vydechl Miro a sklonil se tak aby mě í ležící objal a vahou svého těla se na mě přitiskl..
"Prečo by som mal...moja" zašeptal mi do ucha a já ucítila lehký dotyk jeho rtů.
...Jeho ton byl, ale nejistý...
"Že...že ti kazím plány...nemu..s...sssíííš tu zůůůstt at" začínala jsem znovu plakat a Miro mě k sobě pevněji přitiskl.
"Boha,mám ťa tak rád...len...len som to...asi celé pos...ral" mluvil tiše a mě se při jeho slovech zatajil dech,
"Co...co tím mys...llíí...š?" maličko jsem se od něho odtáhla a pokusila se mu podívat do očí.
Nedovolil mi to a o co jsem se od něho odtáhla o to víc mě k sobě znovu přitiskl.

Nataša zlostně zafuněla a kdyby její pohled opravdu mohl vysílat atomové výbuchy z Mirovy audiny byl zbyla jen hromádka prachu.
...Je tady...
...Ten kretén je fakt tady...
...A ta špinavá ubožačka určitě taky....
Úžila Nataša nenávistně oči a nasupeně práskla dlaněmi do volantu.
"Tak to teda né...mě nikdo za nos vodit nebude" cedila mezi zuby a o něco silněji práskla do volantu ještě jednou.

"Miroooo..." tlouklo mi srdce jako o život a ikdyž mě Miro objímal opravdu silně zvedla jsem ruce položila dlaně na jeho tváře.
Chtěla jsem se mu znovu podívat do očí,ale byl silný a nedovolil mi to.
"Marienka..ja....terazzz...budem musieť....odíst" soukal Miro ze sebe slova dost obtížně a stále mě objímal tak abych se mu nemohla podívat do očí.
"Aha.." pípla jsem a snažila se pochopit co tím myslel.
..Odejde teď jen na chvíli?....
...Nebo prostě zmizí do zahraničí, tak jak původně chtěl?...
...Zůstaneme spolu?...
...Nebo mě opouští?... něvěděla jsem co si vybrat a instinktivnbě Mira silněji objala.
"Ja sa vrátím...len... niečo vyba...vím" soukal Miro slova dál a jeho nervozita se nedala přehlídnout.
Srdíčko mi tlouklo číl tím rychleji a ikdyž jsem věděla,že bych mu neměla až tak snadno odpuštět, strašně jsem se bála,že i přes to co teď říká, odejde a já už ho neuvidím.
"M..mi..ro.." hlesla a jsem a vlastně ani něděla co říct.
"Marienka ja sa vrátím" zašeptal znovu Miro,ale nejistý tón v jeho hlase jakoby zesílil.
...Skrývá předemnou něco?...
Děsilo mě to a zárověň mu tak moc chtěla věřit.
Znovu jsem Mira pevněji objala a ucítila jeho rty na svém oušku.
" Vratím sa" šeptl a jeho objetí povolilo.
Dívala jsem se teď jak pomalu odchází do předsíně a ještě než tam zmizel se otočil a usmál se na mě.
Jeho úsměv byl,ale stejně nejistý jako před chvílí hlas a i já se přes smíšené pocity pokusila o jakýsí úsměv.


...Čo teraz...
...Čo teraz... stál Miro v předsíni svého vlastního bytu s žaludkem jak v kleštích a zápasil se svým svědomím,strachem, egem,ale i city.
...Marienka s ním čaká dieťa...
...Nemože ju predsa teraz opustit...
...Navyše, má ju rád...
...Len...
...Nataša...
...Nataša...
...Toľko preňho urobila...
...Dnes ochádzajú...
...Plní sa mu sen...
...Jeho najväčší sen...
...Ide von...
...Presláví sa...
...Bude starr...
...Rodina..
...Bude mať rodinu..
...Rodina ho zbrdia..
...Zastaví...
...Už nikdy takú príležitosť mať nebude...
...Bude kokrhať na námestiach a púťoch...
...Kým teraz odýde...
...Marienka bude sama...
...Jeho dieta...
...Kedy ho uvidí...
...Nechce to takto...
...Nechce...
...No chce aj odísť...
...Zkúsiť to...
...Toľko chce...
...Do riti...
...Zabije ho...
...Nataša ho zabije... opět se Mirovy myšlenky tříštily v jeho hlavě jako skleněné kukičky a jejich střepy se mu ostře zabodávaly do mozku.
Propadal beznaději.
A v jeho očích, naprosto bezvýchodná situace, mu dostávala celé tělo do křeče.
Na jednu stranu nechtěl ted Marienku opustit, vlastně to nechtěl nikdy,ale Nataša měla podmínku.
Na druhou ..jak má teď Nataše říct,že bude mít rodinu a,že má Marienku pořád rád,že rozchod s ní vlastně nikdy nechtěl.
Že Nataša ho, ale neskutečně přitahuje, rozpaluje a že sex s ní je jak z jiné planety a s bonusem úspěchu v zahraničí a to on taky chce...hrozně moc chce.
Svírala Mira beznaděj a zoufalstvi a někde v skrytu duše si i vědomoval,že se Natašiny reakce vlastně bojí.

"Mirooo." znovu jsem se zaposlouchávala do ticha bytu a znovu uvažovala co Miro tak dlouho v předsíni dělá.
"V pohodke moja..." ozval se Miro tiše a já opět uslyšela ten zvláštní podtón.
Miro, ale téměř v té samé chvíli strčil hlavu do obýváku a usmál se.
"Ne..neboj sa, ja sa vrátím.." vydechl a jeho hlava znovu zmizela v předsíni.
Přeskočení v jeho hlase jsem si, ale nevšimnout nemohla.
"Miroooo.." sesunula jsem se ze sedačky a popošla do předsíně.
Paradoxně jsem si v té samé chvíli uvědomila,že mám hlad.
...Konečně mám hlad a chuť na jídlo...
...Miro přece šel do kuchyně, že něco udělá...
...Neudělal...
...Musí odejít...
...Kam?...
...Nevím...
...Ale říká,že se vrátí...
...Věřím mu...
...Zůstaneme spolu?...
Uvažovala jsem a pomalu došla k Mirovi, který už stál u dveří a díval se na mě.
"Marienka, prečo neľažíš.." maličko se usmál a udělal jeden krok zpátky aby ke mě natáhl ruce.
"Bež si ľahnúť, ja sa vrátím" objal mě a já se pevně přitiskla k jeho tělu.
...Vrátí se...
...Vrátí...
...Neopustí mě...
...Nás...
...Určitě se vrátí, tak jak říká...
Převědčovala jsem sebe samu a ikdyž jsem nechtěla, strach a nejistota se mi kolem srdčka proháněly.
A já je zaháněla jak neic jsem to dokázala.
Pro tuto chvíli jsem věřila,že všechno to šílené a bolavé posledních dnů je za mnou.
"Bež si ľahnúť.." zopakoval Miro tiše a jeho rty v mých vlasech byly tím největším balzámem.
"Hmmm" zvedla jsem hlavu a zadívala se do očí, které se na mě dívaly s láskou a něhou a přestože v nich stále bylo něco co jsem zatím nedokázala popsat, byl to pohled jakým se Miro na mě díval už nesčíslněkrát.
"Mám tě ráda.." pípla jsem a Miro se mírně sklonil.
"Aj ja teba moja..." špitl a jeho rty se se přitiskly na mé, právě ve chvíli kdy se naší předsíní rozlehl ostrý zvuk zvonku u dveří.

Pokračování příště........
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca | E-mail | Web | 28. října 2017 v 22:12 | Reagovat

Úžasné též píši :-P

2 Lucka Lucka | 29. října 2017 v 21:52 | Reagovat

:-x  určitě zvoní Nataša. Doufám,že se Miro zachová jako chlap. O_O  [:tired:]

3 Jaaaa Jaaaa | 30. října 2017 v 18:10 | Reagovat

Hmm, tento dilek je fakt super, doufam ze se Miro vrati a bude s Maru a deckem 😊 Ne to by bylo moc rychle myslim si ze nas autorka bude ještě chvilku napinat. No a zvoni urcite ta hodna sousedka, protoze kdyby Natasa tak to nechci videt😜uz se tesim na další  pokracovani😁😁😜

4 Inka Inka | 2. listopadu 2017 v 23:14 | Reagovat

Miro váha a nevie sa rozhodnúť medzi kariérou a rodinou :-?. Vie, že by mal zostať pri Marienke a pomáhať jej, no zároveň ho to ťahá do zahraničia za kariérou 8-O.
Uvidíme čo ide Miro ešte vybaviť a čo spraví Nataša, keď sa dozvie o tehotnej Marienke :-x. Dúfam, že z pomsty nezničí Mirovi ešte aj domácu kariéru O_O :-x.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama