KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Listopad 2017

AHOJ

Úterý v 19:03 Nástěnka
Ahoj... je mi líto,ale musím ohlásit ..nevím zatím jak dlouhou pauzu.... nezlobte se ..... Vaše autorka

Zrada 10.část

6. listopadu 2017 v 21:52 Zrada
"Čakáš niekoho Marienka?" trhl sebou Miro a já jen zakroutila hlavou.
"Ne.."
..Koho asi... napadlo mě a cítila jak Mirovo objetí povolilo.
Automaticky jsem,ale sáhla po klice a zmáčkla.
"No jasněěě, to jsem si mohla myslet" rozlítly se dveře tak prudce,že mě Miro jen tak tak stihl od nich odstrčit a já zírala do tváře nasupené ženě, která se mi sice zdála povědomá, ale v téhle chvíli jsem vůbec nevěděla kam jí mám zařadit.
"Myslíš si,že si ze mě budeš dělat prdel?" zůžila oči a já sledovala jak Miro, ke kterému prudce nakročila, mírně ustoupil.
"Nechaj toho Nataša vysvetlím ti to" hlesl sotva slyšiteně a jen na zlomek sekundy ke mě stočil pohled.
byl vyděšený ajeho tón, kterým k té žěně promluvil až prosebný.
Nechápala jsem.
...Co se děje?...
...Proč ta žena tak křičí...
...Proč se dívá tak zle..
...A proč jí chce Miro něco vysvětlovat...
Rychle jsem přemýšlela a ikdyž mě srdíčko tlouklo jako o život a žaludek se znovu dostával do křeče, udělala jsem maličký krok vpřed.
"Promiňte..." pokusila jsem se promluvit,ale sotva vteřinový vražedný pohled té ženy mě v mžilku umlčel.
A ona znovu, s mávnutím ruky se vztyčeným ukazováčkem ke dveřím, probodla Mira pohledem.
"A ty se seber a mazej a neser mě" úžila dál oči a já sledovala jak Miro lehce zakroutil hlavou.
"Nemo..žem" přeskočil mu hlas a obličej té ženy zbunátněl ještě víc,
"Cožeeeeeeeeee!!!!" kulila na Mira oči a jakoby nevěřila svým uším plácla Mira nemilosrdně dlaní do hrudi.
"Zopakuj tooooooo" zvyšovala hlas a Miro opět mírně ustoupil.
"No ne..nem..nemožem" zokoval značně nejistě a ta žena k němu znovu přistoupila.
"Co to meleš, co ti přelítlo přes rypák, v noci letíme, nechceš mi říct,že kvůli týhletý.." cedila zlostně přes zuby a jen tak ledabyle ke mě mávla rukou.
Nelíbilo se mi co ta žena říká ani jak se chová a v jakésí bolavé předtuše, jsem Mirovi pátrala v obličeji.
Byl bílý jako stěna a na čele se mu zračilo několik kapek potu.
"Hej .." vydechl a ted to byl on kdo zvedl pohled k té ženě.
"Čaká moje dieťa" řekl tak tichounce,že i já jsem měla co dělat mu rozumět.
Ona mu,ale rozumněla zřejmě velmi dobře a já sledovala jak celá zrudla.
"Aaaaaahhhhhhhh coooooooooooooo?" vydala ta žena pro mě zvířecí zvuk a Miro znovu ustoupil.
"Nataša..prosím................" hlesl Miro opět tak prosebným tónem až se mi znovu sevřel žaludek a moje srdíčko se vyhouplo až do krku.
Vůbec nevím co chtěl říct,ale kdyby Natašin pohled zabíjel už bychom s Mirem nejpíš mezi živými nebyli.
"Jo tak dítě??? S touhle chudinkou...tak to né panáčku...jsou podepsaný smlouvy, v noci letíme...a ty se teď sebereš a jdeme domů" křičela ta žena naprosto nepříčetně a já stála jak přimražená.
...Chudinkou?...
...A domů???...
...Jak domů???...nechápala jsem a v jakési další neblahé předtuše jsem udělala nejistý krok a chytla Mira za loket.
"Mirooo?" přestával mi stačit kyslík a já se pokusila nevnímat žaludek,který se nejen kroutil ale pokoušel se mi vyskočit z krku ven..
"No cooooo maličká..." ušklíbla se ta žena a tentokrát mi věnovala pohled plný opovržení.
"Je můj, už dávno a jestli ti upletl parchanta, no tak smůla" šklebila se opovržlivě dál a já citila jak mě polévá horko.
...Je její...
...Už dávno...
...Co tím chce říct...
Snažila jsem se najít jiné vysvětlení, než to které mi ona tak jedovatě nabízela a cítila jak mi srdíčko buší snad v celém těle.
"Nataša...preboha..." otočila jsem se za Mirovo naprosto zoufalým hlasem a sledovala jeho vyděšený pohled, kterým Natašu doslova prosil.
"Pche.." ušklíbla se znovu Nataša a zvedla proti Mirovi výstražně ukazováček.
"Teď se mnou půjdeš pěkně domů, v noci letíme...bez diskuze, chlapečku, nebo máš snad zbytečnejch pár milionků na pokuty" zle se usmívala, aby v zápětí stočila pohled ke mě.
"A ty si to užij, mělas mu to umět líp udělat...no ale na mě nemáš, viď zlato...jen já ti ho vykouřím jak se ti to líbí" znovu se ušklíbla a provokativně Mira objala aby své rty na okamžik přitiskla na jeho.
Stál jako přimražený a jeho tvář ještě víc zbledla,
Nemohla jsem uvěřit.
"Co.." hlesla jsem a Miro se na mě konečně podíval.
"Marienka ja... ja...odpúsť...ja ťa milujem" koktal mezi vzlyky a ikdyž se ta žena už od něho odlepila stál stále jako socha.
"Cožeee, ty s ní..." nedořekla jsem a pokusila se nadechnout.
"Nooo konečně to husičce došlo, nebo chceš popsat jak to se mnou v posteli dělá.." zarýval se mi do uší posměšný tón té ženy a já si paradoxně uvědomila,že nepláču.
Že ikdyž jsem právě umřela, slzy už nemám.
"Vypadni...vypadnětě voba" zvedla jsem oči a střetla se s těmi Mirovými.
Byly plné děsu a beznaděje.
"Marienka" hlesl, ale já už nechtěla slyšet vůbec nic.
"Vypadni..." zopakovala jsem a otočila se k oběma zády.
"No vidíííš a je to...si tvrdil jak ses s ní rozešel, zase jsem to musela udělat za tebe a teď mazej... a bez diskuze nebo tě zničím a nevrzneš si už ani tady...na poutích" slyšela jsem tu ženu a její posměšný tón.
"Marienka,,," bylo ale odpovědí na to všechno a já ucítila jak mi Miro stiskl lolet.
"Noooo se rozluč, čekám tě dole" vyprskla ta žena vítězoslavně a do uší už mi jen bouchly naše vchodové dvěře.
A já s Mirem osaměla.
"Marienka.." zopakoval a já ucítila jeho ruce ve svém pase.
Nebránila jsem se a Miro mě k sobě pomalu otočil čelem.
"Prosím ťa" díval se na mě naprosto zoufalýma očima, ale já měla jsem jednu otázku a odpověď jsem chtěla slyšet přímo od mužskýho,který pro mě byl od první chvíle našeho setkání jen jediný na světě.
"Spíš s ní?" zeptala jsem se tiše a ikdyž jsem opravdu sotva dýchala podívala jsem se Mirovi přímo do očí.
Mlčel.
"Spíš s ní?" zeptala jsem se znovu a Miro sklopil oči.
"Spíš s ní?" zeptala jsem po třetí cítila jak se mi srdce rve na kusy.
"Áno..ale..." šeptl konečmě Miro,ale já už nechtěla nic víc slyšet.
"Vypadni..." pokusila jsem se od Mira kousek ustoupi a i přes to,že mě stále džel jeho stisk maličko povolil.
"Marienka..." zaprosil.
"Bež, čeká na tebe a hodně štěstí" sama jsem nechápala kde se ve mě ten chlad bere a ikdyž jsem se uvnitř trhala na milion kousků, plakat jsem nedokázala.
"Marienka.." zarosil Miro znovu zoufale, ale já už se k němu otáčela a zády a jediné slůvko, které jsem ještě dokázala říct bylo VYPADNI.

......Pokračování příště.......