KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Zrada 14.část

27. února 2018 v 8:09 |  Zrada
"Fffffffffffffffffffffff" odfoukl Miro a vzápětí se pořádně nadechl.
...Vyšlo to...
...Je tu...
....Sám...
...Bez Nataši...
...A teraz rýchlo do Prahy...
...No možno by mal mame ozvať...
...Nie...
...Je to zdržovanie...
...A...
...Aj tak nemala Marienku moc rada..
...Nie, ide rovno do Prahy....


"Tak já jdu mami" vlepila jsem své mamince pusu a usmála se na na druhou ze svých sester.
"V kolik tě střída Marika?" zeptala jsem se ještě a Vanda se trochu zamyslela.
" Kolem třetí" odpověděla a pohladila mamku po ruce.
Byly jsme ted s ni v podstatě pořád a doufaly,že se její zradíčko umoudří.
"Tak čau" usmála jsem se ještě jednou a opětovala mamce zamávání.
Bylo už tak akorát abych nepřišla pozdě do práce.
"Čaaauuu, se nepreraž se s tím bubnem" roztáhla sestra rty do širokého usměvu a já si automaticky položila dlaň na břicho.
"Ještě není tak velký" vyplázla jsem jazyk a zabouchla za sebou dveře.
Ve výtahu jsem si pak svoje břicho prohlížela ve velkém zrcadle.
¨Hmmm malý už taky ne, viď" tukla jsem lehounce do vypouleného trika a zahnala myšlenku na Mira.
...NE!!... pohodila jsem hlavou a vyrazila na tramvaj.
Už jen málokdy jsem plakala a každou myšlenku na něho zaháněla čímkoli co se vté chvíli dalo.


"Vďaka, to je dobré" podal Miro řidiči bankovku a zabouchl za sebou dveře taxiku.
...Fíha ako dlho tu nebol...cítil jak mu buší srdce a zvedl hlavu k oknům do třetího patra.
...Jeho domov...
...Jeho a Marienky...
...Bude tam?... zamyslel se a vytáhl z kapsy mobil.
...Hm bude asi v robotě...
...Kým tam chodí, bolo jej předsa tak zle...
...Nechal ju tu takto...
...Vyhodila ho...
...Vyhodila ho...přemýšlel a s chmurným výrazev v obličeji zamířil průchodem ke schodům a automaticky otevřel poštovní schánku,ze které se na něho vyvalila spousta reklam.
"Kokotiny" ulevil si a aniž by nad tím nějak víc přemýšlel zase schránku zavřel a vykročil na první schod.
Jeho srdce bilo na poplach čím dál tím víc.

"Jééé" vzdychla jsem a s protažením zad se usmála snad na miliontýho zákazníka.
"Co to bude?" zeptala jsem se a modlila se aby mi už přišlo střídání.
A ikdyž jsem teď měla směny trochu kratší, dneska jsem to nějak nedávala.
Bolelo mě v kříži a únava se hlásila o slovo čím dál tím silněji.
Ještě,že teď budu mít dva dny volno.
...Zítra ultrazvuk a pak si odpočinu...
...Možná se dozvím jestli je o kluk nebo holka... usmívala jsem se a kývla na pozdrav dalšímu zákazníkovi.
...Kluk nebo holka...
...Kluk nebo holka... pohrávala jsem si s tou myšlenkou a vykulila oči na kluka, který se na mě rozářeně usmíval.
"Ježiš ahooooj, kde ses tu vyloupl" neskrývala jsem z tohodle setkání radost a sledovala jak se Vojta zadíval na moje břicho.
"Jeho?" zeptal se bez obalu a já jen kývla.


"Marienka???.." vkročil Miro do potemnělé předsíně svého bytu a zaposlouchal se.
"Hm.." vzdychl trochu zklamaně a znovu se podíval na displej svého mobilu.
...Asi bude naozaj v robote... uvažoval a otočil se k věšáku aby si pod něho zul boty.
Zadíval se přitom na prázné místo, kde vždy stávaly Marienčiny domácí pantoflíčky a krve by se v něm v té chvíli nedořezal.
...Kde sú...
"Marienkaaaa" zavolal znovu o poznání nervózněji a nakoukl do obýváku.
"Marienka.." zopakoval ale cítil jak se mu svírá krk.
Prázdnota, která na něho dýchla ho doslova omráčila.
"Nie.." vyhrkl a dalšími pár rychlými kroky stál v ložnici u skříně, kterou třesoucí se rukou otvíral.
Zíral na prázdné poličky, které jakoby se mu teď vysmívaly a křičely mu přímo do obličeje.
...No máš cos chtěl né!!!!!!!!...
Zíral dál do prázdné skříně a cítil jak mu hoří tváře.
...Je preč...
...Je preč...
...Je preč...
Docházela mu krutá realita a do uší se mu zařízl zvuk zvonku u dveří.
...Marienka... projelo mu hlavou,ale téměř okamžitě mu došlo,že tohle je jen jeho přání.
Teď už jen šouravými kroky došel ke dveřím a pomalu je oteřel.
"Dobrý den Mirečku, viděla jsem vás přijet" díval se nepřítomně do tváře své staré sousedky a okamžitě si vybavil, jak ji před svým odletem potkal dole v průchodu a jak mu říkala,že je Marienka nemocná a že ho má moc ráda, aby se o ní dobře staral.
"D..dob..rý" zakoktal a očima sjel k vrásčité ruce, která se k němu natahovala a na otevřené dlani mu podávala klíče.
Marienčiny klíče....


Pokračování příště.......
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Inka Inka | 3. března 2018 v 21:50 | Reagovat

Miro sa konečne vrátil domov. V Košiciach ani nenavštívil mamku a rovno letel do Prahy :-|. Vošiel do bytu a zistil, že Marienka ho opustila a odsťahovala sa 8-O. Pochopil, že je sám a je z toho veľmi sklamaný a smutný :-(.
Marienka ešte stále chodí do práce a už na nej vidieť, že je tehotná. Zajtra pôjde na ultrazvuk a možno sa nabudúce dozvieme, či bude mať chlapca alebo dievčatko :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama