KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Zrada 16.část

25. března 2018 v 19:17 |  Zrada
...Miroooo... nevěřila jsem svým vlastním uším a dál vnímala jen černé mžitky,které se mi se závratnou rychlostí točily před očima.
...Ne, to nemůže být pravda... položila jsem si podvědomě dlaň na břicho a aniž bych ho chtěla nějak poslouchat, zůstala jsem stát na místě jak zařezaná.
Možná i proto,že jsem cítila,že kdybych se teď jakkoli pohnula sesunula bych se k zemi jak podťatá.
"Marienka.." uslyšela jsem teď znovu ten známý hlas,ale podstatně blíže a téměř okamžitě ucítila dotyk Mirovy ruky na svém lokti.
Chtěl mě k sobě otočit,ale moje nohy se ani nepohnuly a tak udělal krok a já se v okamžiku dívala do tváře muže, kterého jsem z celého srdce milovala a který mi tak moc ublížil.
Díval se i on.
Jeho oči, ty nádherné oči,které se na mě dívaly už nesčíslněkrát, byly jako magnet a já cítila jak se mi točí hlava.
...Ne nechci...
...Nechci...křičelo celé moje já a černé mžitky zrychlily svou frekvenci.
...Co tu dělá?...
...Co tu proboha děláááá... točila se mi hlava čím dál víc a nohy,které se do téhle chvíle nechtěly pohnout, začínaly hadrovatět.
"Marienka.." zaslechla jsem ještě než mě pohltila černota a já si pevněji stiskla bříško.


Nataša prudce zabouchla dveře svého luxusního vozu a se zamračeným výrazem krabatila svůj obličej.
Vůbec se jí ten Mirův výlet domů nezamlouval.
Navíc...nic jí neřekl.
Jen napsal zrávu,že musí za matkou.
...Neveří mu...
...Ani za mák...
...Co si to vůbec dovoluje...
...Takhle jí obejít...
...Odletět si, když ona tu má tolik práce....
...Práce s ním...
...S jeho kariérou...
...Může se přetrhnout...
...A on?...
...Nejraději by všechno zrušila a letěla za ním...
...Zkontrolovat ho...
...Tohle si nebude dovolat...
...Jen tak si zmizet...
...Za matkou...
...Jen jí to napsal...
...Pitomou esemesku...
...Že už je v letadle...
...Sakra...
...Co si jako myslí?...
...Neveří mu...
...To určitě ta břichatka...
...Měla jí do toho pupku nakopnout...
...Ale...
...Ale...
...Ale... uvažovala dál a její obličej se dál krabatil.
...Miro by přece nevyměnil to co má tady...
...Rozjíždí se mu kjariéra, úspěch, má peníze...
...Za řvoucího haranta...
...A tlustou nánu...
...Nejistou kariéru a pár šupů za skřehotání na náměstích...
"Ani náhodou" ušklíbla se Nataša a s myšlenkou jestli by přeci jen nemohla své schůzky a pracovní plány nějak změnit otevřela dveře bytu, kde spolu s Mirem teď žila a rozhlédla se.
...Né tohle by přece nevyměnil...
...Ani nemůže...
...Zničila by ho a on to ví, navíc ona je ta která mu tohle umožnila...
...Musí jí být vděčný...
...Musí...
...Je jen její... ikdyž poslední dobou se mu občas nepostaví,ale ona ho zkrotí...
...Je jen její... daří se mu tu, jen díky jí...
...A už po něm i tady ženský jdou... a ona je ta který patří....
...Jen ona....jen ona...jen ona....
Pohodila Nataša povýšeně hlavou a s přihmouřenýma očima vzala do ruky svůj mobil.
...Zavolá mu...
...Ať si nemyslí,že si bude dělat co chce....

"Marienka, Marienka" slyšela jsem z povzdálí naléhavý hlas, ucítila malé plesknutí po tváři a chladné přejetí čímsi mokrém po čele.
"Ehmmmm" suše jsem polkla a pomalicku otevřela oči.
Ještě jsem moc nevnímala ale důrazné .. "Idiote" se nedalo přeslechnout.
Trohu v mlze jsem pak sledovala Mirův vyděšený obličej a svojí kolegyni, která s patřičným výrazem ve tváři, do Mira ještě než ze šatny mé práce odešla, prudce strčila.
"Marienka preboha je ti dobre?" skláněl se Miro dál nad křesílkem ve kterém jsem seděla a mě se pomaloučku začala vybavovat chvíle než me pohltila tma.
"Co...co tu dě..l...lááááš?" vysoukala jsem ze sebe a olízla si naprosto suché rty.
"Vodu, vodu" vyhrkl Miro a bez odpovědi na moji otázku vyběhl ze šatny a já jen slyšela jak se na mé kolegyni dožaduje vody.
"Nejradči bych ti tu flašku vrazila do prdele" uslyšela jsem znovu přes nedovřené dveře hlas své kolegyně a ikdyž jsem se cítila opravdu hodně slabá musela jsem se pousmát.
Už dávno jsem nezatloukala jak to se mnou a Mirem je a jak Janina tak moje šéfová věděly čím jsem si prošla.
...Ještě,že tu není Martina...
...Ta by tak mírná nebyla... napadlo mě a ucítila jak se mi sevřel žaludek.
...Co tu dělá...
...Co tu dělá...
...Co tu dělá... uvědomovala jsem si pro mě nesmírně bolestnou skutečnost a dívala se na Mira, který mezitím vešel zpátky do šatny a se stále na půl ustaraným a na půl provinilím pohledem otevřel vodu a sklonil se aby mi lahev přiložil k puse.
Nemohla jsem, ale přehlídnout jak se mu oči stočily k mému bříšku a já si ho podvědomě pohladila.


Nataša stále držela v ruce mobil a pohrávala si s myšlenkou jestli zavolat Mirovi nebo rovnou jeho matce.
Ptal by se kde vzala její číslo.
...No co na tom,že si pár čísel z jeho mobilu prostě opsala...
...Má dokonce i tý chudinky...
"Pupkatý" ušklíbla se Nataša a z představy těhotenství se jí zvedal žaludek.
"Fuj..nechutný" procedila mezi zuby a ani na okamžik si nepřipustila,že by i těhotná žena mohla být pro muže přitažlivá.
Každopádně, ale v Nataše červíček hlodal, nechápala nikdy proč byl Miro z té tuctovvé husy tak hotovej a ikdyž jí nakonec dal přednost ted si to prostě potřebovala ověřit a na svém mobilu našla číslo,které se jí v téhle chvíli zdálo nejpříhodnější.
Víc než city v ní ale vítězila majetnickost.
...Miro je prostě její a bude jí poslouchat...
...Jen jí za všechno vděčí....


"Poď Marienka.." vzal Miro mou ruku a mírným tlakem se mě pokusil z křesílka zvednout.
" Kam" zeptala jsem se a pokusila se zvednout na nohy.
Už jsem se cítila líp,ale Mirova pítomnost mě doslova spalovalova.
...Proč tu je?..
Ptala jsem sebe samu a zaháněla myšlenky na to,že by se mu snad v cizině nedařilo a on se vrátil.
...Ke mně...
...K nám...
Chci to vlastně ještě? musela jsem se ,ale vzápětí v duchu sebe samé zeptat a pokoušela se si odpovedět.
...Miluju ho to ano, ale...
...Ale nevím...
...Tolik mě ublížil...
...Už mu asi nevěřím...
"Domov.." přerušila Mirova odpověd moje úvahy a já se nechala odvést k taxiku, který stále ještě čekal před mojí prací.....


Pokračování příště.....
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jaaa Jaaa | 25. března 2018 v 21:45 | Reagovat

Natasa je pekna mrcha a to cim dal vic, si mysli ze se z ni po... e, stejne mu Maruska odpusti a budou spolu šťastný, protože laska je mocna!!!!!! Jen tak dal autorko si proste skvělá!!! 😘

2 Inka Inka | 27. března 2018 v 17:42 | Reagovat

Našťastie ten známy hlas, ktorý Marienka začula pri odchode z práce, bol predsa len Mirov :-). Marienka bola veľmi prekvapená, že ho vidí a vnútorne sa zmieta medzi láskou a nenávisťou. Miro má o Marienku stále záujem :-).
Nataša je veľmi zákerná a protivná žena :-x. Dúfam, že sa nedotrepe do Prahy, alebo nezavolá Mirovej mame O_O. Hlavne nech nezačne škodiť Mirovi a Marienke 8-O :-x.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama