KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Zrada 20.část

17. června 2018 v 17:14 |  Zrada
"Sráč.." zasyčela Nataša a prudce svým mobilem mrštila o stůl, aby ho vzápětí vzala znovu do ruky a zadívala se na něj.
..Ještě aby si ho rozbila..
..Kvůli tomu nevděčnýmu kreténovi..
..Co si to vůbec dovoluje jí vytípnout...
...Měla by vyrazit...
...Něco určitě poletí...
...Je určitě s ní...
...S tou nulou...čubkou...ropuchou... kroutila Nataša zlostně obličej a znovu se zadívala na svůj mobil.
..Ještě jednou to zkusí a běda jak jí to nevezme....

Byla jsem opřená v křesle a se zavřenýma očima poslouchala jak se ke mě blíží kroky.
"Spíš?" zeptala se tiše Marika a já s pokusem o úsměv zakroutila hlavou.
"Ne" odpověděla jsem i já tiše a Marika si vedle mě sedla.
"Tak co je?" zeptala se a zadívala se na mě.
"Nic" znovu jsem se dost nepřesvědčivě usmála a ucítila sestřinu ruku na své.
"Nekecej..co je? Je něco špatně?" přesunula svou ruku na moje bříško a jen maličko zakroutila hlavou.
"Ne to né, zaplať bůh.. teda doufám, zítra jdu na ten ultrzvuk" odpověděla jsem tiše a Marika mi bříško pohladila.
"To si piš,že je to v poho..tak co se děje?" zeptala se znovu a já se nahlas nadechla.
Už už jsem měla na jazyku,že nic,ale sestra mě zarazila.
"Mařeno nekecej, co je?..Je to kvůli němu ŽE JO?" zeptala se s důrazem na poslední slova a jakoby tím ve mě spustilajakousi pomyslnou lavinou, oči se mi zalily slzami.
"Jooo je tu, byl za mnou.........co tu chce??? Proč mě nenechá na pokoji??? Proč mě zase mučí, já už ho nechci...nechci...nechci..." koktala jsem a mezi vzlyky sestře vyprávěla vše od chvíle když jsem Mira dnes po dlouhé době zase uviděla.
"HMMMMM" pokývala sestra hlavou a s ohrntým spodním rtem se na mě zadívala.
"A?...." zeptala se a já jen zamrkala mokrými řasami.
"Co a?" zeptala jsem se i já a polkla další slzu.
Pláč ustával a já absolutně nechápala na co se mě Marika ptá.
"NO vezmeš ho tam?" zeptala se přímo a já nechápala ještě víc.
"Jak jako vezměš?" nechápala jsem dál a zadívala se na svou sestru.
"Noooo jestli ho tam zítra vezmeš?" zeptala se znovu a jemně mi prstem zaťukala na břicho.
"Je i jeho né?" dodala a já nevěřila svým uším.
"Ty si s ním? Proti mě?? Nemohla si mu přece přijít na jméno, když...když...když.."hledala jsem slova a tápala v obličeji své sestry.
....Dělá si srandu???...
"Mářko já vím.." nahodila Marika zlehčující ton... "Ale je jeho táta, ikdyž se zachoval jako blbec...nemyslíš,že mu to dochází?" zeptala se a já jen pokrčila rameny.
"A co myslíš jako, jako,že ho tam zítra vezmu a on se mávnutím proutku ke mě..k nám vrátí...já nechci" pohodila jsem vzdorovitě hlavou a zamračila se.
"Tak to neříkám, jen říkám,že je to jeho táta.. a....." přerušil Mariku zvuk mého mobilu a ona významě pozdvihla obočí.
"My o vlku......." usmála se aniž by věděla kdo mi volá se zvedla a ještě než zmizela za dveřmi se otočila.
"Je to von že jo?" a zatímco já zírala na dispej svého mobilu, který mi hlásal hovor od Mira za sebou zavřela dveře.

"Marienka, Marienka zober to..." šeptal Miro do zvuku vyzvánění do svého ucha a pípnutí oznamující mu další hovor mu opět zakroutilo žaludkem.
...Nataša...
...Isto Nataša...
...Nie nechce s ňou hovoriť...
...Teraz nie... držel stále telefon u ucha a pomalu v něm umírala naděje,že Marienka jeho hovor přijme
Už dávno si uvědomoval jak moc jí ublížil, vlastně od samého začátku, kdy se rozhodl odejít k Nataše to věděl.
...Len..len tůžba...
...Tůžba splniť si sen o kariére vonku...
...Bola...bola taká silná...
...Nechcel sa s ňou predsa rozísť...
...Nechcel...
...Nikdy by to neurobil...
...Keby...
...Keby Nataša...
...Dala mu ultimátum...
...Bola taká skvelá v posteli...
...Robila veci, ktoré Marienka nie...
..A...
...A ..naozaj sa mu vonku darí...
...Len s Natašou už to nieje také...
...Nepritahuje ho..už..
...Musí sa nútiť...
...Niekedy sa mu ani nepostaví...
...Ako to?...
...Stále..čo raz viacej myslí na Marienku...
...Na ich malé...
..Chce byť s nimi...
...Len ako to urobiť...
...Má zmluvy...
...Nataša ho zničí...
...Vonku si už neškrtne...
...Aj ked teraz dobre zarába, na pokuty nemá...
"Ano" přerušilo tok Mirovo myšlenek tiché pípnutí a Miro se doslova zajíkl.
"Marienka.." vyhrkl a já jen pevně stiskla víčka...
...Tolik ho miluju i nenávidím zároveň...
....Proč mě nenechá?...
...Má přece jinou....


Pokračování příště......
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jaaaa Jaaaa | 18. června 2018 v 5:10 | Reagovat

Ach jo on ji miluje ona ho miluje apresto nejsou spolu :-( na Natasu at se vykasle, smluvy ma podepsany takze ji snad uz nepotrebuje. Vim je to hnusny ale co? Ona se taky chova ja potvora. Mohl by pozadat Marienku o ruku a splnit si závazky v cizine a pak uz jen bxt s ni a prckem to by bylo. 😳 A Marienka by i presto ze ji ublizil se mela ridit srdcem, občas clovek udela chybu a obcas by se melo i odpouštět! Dekuju autorko, a obdivuju te, preji ti hodne sil do života a verim ze si hodny a silny člověk, sice to co si prozila v poslední době je strasny, ale urcite máš rodinu ktera stoji pri tobe. 😳 😳😳

2 Inka Inka | 18. června 2018 v 19:16 | Reagovat

:-) Milá autorka, veľmi ma potešilo, že si napísala novú časť poviedky. Dúfam, že sa máš znova o kúsok lepšie, ako naposledy. Prajem Ti všetko dobré a maj sa pekne :-).
   Nataša je veľmi nahnevaná na Mira aj na Marienku, len aby im „ježibaba“ nezačala škodiť :-x :-!. Miro sa snaží dovolať Marienke, ale tá je stále tvrdohlavá, urazená, nechce sa s ním baviť, no a zároveň je do neho beznádejne zamilovaná ???. Sestra Marika jej dohovára, aby ho zobrala na ultrazvuk bábatka, že on je predsa otec a že už mu určite došlo, akú veľkú chybu spravil :-?. Marienka na konci zdvihla Mirovi telefón :-). No a či poslúchla sestru, to sa dozvieme nabudúce. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama