KOMPLETNÍ POČET DÍLŮ KAŽDÉ POVÍDKY NALEZNETE V NAVIGACI...

Září 2018

Zrada 22.část

3. září 2018 v 19:27 Zrada
Ráno jsem vstala s docela nepříjemnou bolestí hlavy a pocitem,že jsem vůbec nespala. Nechtěla jsem se s Mirem vidět a přesto jsem cítila,že někde v koutečku duše se těším.
...Bude tam se mou...
...Až poprvé uvidím svoje děťatko.....
...Naše...
...Chci?...
...Nechci?...
...Nevím!!!...přemítala jsem v duchu a pomalu se oblékala.Moje oči při tom sjely na hodiny. Bylo pár minut před osmou.
Měla bych pohnout.
Jak jsem Mira znala, minutu po osmé už by mi volal. Zhluboka jsem se nadechla a před velkým zrcadlem se zadívala na svoje vystouplé bříško.
"Miluju tě" špitla jsem a bříško si něžně pohladila.
...Kluk...holka...kluk...holka.... pohrávala jsem si představou,že dneska už se to dozvím a přetáhla si přes hlavu volné tričko.


Miro netrpělivě poťukával do volantu a očima upřenýma na vchod kde Marienka bydlela čekal až konečně vyjde.
Byl nervozní jak nikdy a přitom se tak strašně těšil.
...Dnes...dnes uvidí svoje bábätko...
...Takmer celú noc nespal...
...Nemohol...
...Stále si predstavoval tu chvílu kedy ho prvýkrát uvidí...
Usmíval se Miro při té představě a to,že Nataše několikrát za noc vytípl hovor ho v tuhle chvíli vůbec nezajímalo.

Z hluboka jsem se nadechla a otevřela vchodové dveře našeho domu.
Miro byl nepřehlídnutelny, stál se svým autem přímo naproti a když jsem vyšla okamžitě z něho vystoupil.
"Marienka.." oslovil mě velmi tiše a vyšel mi pár kroky vstříc.
"Ahoj" špitla jsem a jen krátce k němu zvedla oči.
Srdce mi tlouklo na poplach a já se opět zmítala mezi láskou a nenávistí.
...Neměla jsem mu to dovolit...
...Už jsem z toho byla venku a on se jen tak objeví a co??? Co si myslí????...,ucítila jsem Mirovu ruku na svých zádech i mírný tlak, kterým mě nasměroval k místu vedle řidiče a otevřel mi dveře.
"Radči bych dozadu" špitla jsem tiše a Miro lehce vzdychl.
"Nie prosím" otevřel dveře o něco víc a mě nezbylo než ho poslechnout. Vteřinovým pohledem jsem,ale na zadní sedačce zagistrovala obrovskou kytici a ucítila srdce až v krku.
Miro,ale neřekl nic, dveře za mnou zabouchl a pár rychlými kroky auto obešel, aby si sedl za volant.
Dívala jsem se na něho a opět pátrala ve svých citech a proč tohle všechno dělá.
...Přece mě opustil, kvuli kariéře a kvůli jiné...
...Říkal mi včera, že se s ní nerozešel, tak co chce???...
Začala mě zas převládat nevole a trochu jsem se ošila.
"Čo je Marienka, nieje ti dobre?" přerušil Miro moje úvahy a starostivě se na mě podíval.
"Ee" zakroutila jsem hlavou a a snažila se nevnímat jak blízko se ke mě naklonil.
"Tak sa zapni prosím" odtáhl se Miro kousek dál a já zašátrala pro bezpečnostní pás. Ruka se mi nekontrolovatelně třásla a Miro chvíli sledoval mou marnou snahu sponu pásu zastrčit tam kam patří.
"Počkaj" ucítila jsem Mirovu ruku na své a ve vteřině uslyšela cvaknutí správně mířeného zapojení.
"Dík" pípla jsem a připadala si neskutečně blbá a trapná.
Miro,ale neřekl nic, opřel ruce o volant a bez jediné reakce auto rozjel.

Nataša běsnila, letenku nesehnala a to,že jí Miro vytípával hovory jí přivádělo k šílenství. Volala mu snad stokrát po tom co jí řekl,že už jí nebude poslouchat a až se vrátí to vyřídí jednou pro vždy.
..Jak to jako myslel?..
...Co si to dovoluje?...
...Po tom co pro něj udělala??!!!...
...Tak to nééé...tohle si dovolovat nebude...
...ONA je ta co rozhoduje...
...Zničí ho!!!...
...Určitě je s tou cuchtou...
...Je mu přednější i s nějakým harantem???..
...Tak to né...
...Nepustí ho...
...Je její...
...Je jí zavázanej...
...Ještě nikdo jí neodporoval a nebude ani on.... Úžila Nataša zlostně oči a v hlavě se jí honily plány jak Mira srazit na kolena.
..Vyhraje...
...Ona vždy vyhráva...
...Ještě jí bude prosit za odpuštění...

"Tak prosím pojďte" otevřely se dveře ordinace a mladá sestřička mi pokynula, že jsem na řadě.
Miro byl ve vteřině na nohách a ikdyž jsme do teď seděli naprosto mlčky a já si cestu snad vůbec nepamatovala, byl to on kdo první promluvil.
"Dobrý deň" vyhrkl a lehce mě vzal za loket, aby do dveří mohl vstoupi spolu se mnou.
"Vy jste otec?" zeptala se sestra a já si všimla jak si Mira sjela pátravým pohledem.
"Áno.." vyhrkl Miro a sestra svůj pohled, teď už tázavý přenesla na mě.
"Jo..ano" pokývala jsem hlavou a v tuhle chvíli už jsem to jestli tam Miro je nebo není neřešila.
"Tak pojďte.. odložte si a tady, pan doktor přijde hned" pokynula sestra na lehátko obklopené přístroji a Mira usadila na židli hned vedle.
Nepřestávala ho,ale sledovat a mě napdlo,že ho poznala.
Když vešel doktor moje myšlenky se přesunuly k němu a já už jen vnímala jak mi cosi maže na břicho a nervozně stiskla zuby.
...Teď...
...Teď...
...Teď... dýchala jsem zrychleně a upřela oči na monitor ultrazvuku.
"Tak tady je" usmál se doktor a já se s pocitem jak Mirova ruka drtí mojí snažila rozeznat co na obrazovce vlastně vidím.
"Kde" vydechl Miro a já na okamžik stočila pohled na jeho vykulené oči snažící se rozeznat to co já.
"Tady" usmál se doktor znovu a přiblíži ruku k monitoru.
"Vidíte hlavicka, ručicky, nožičky.. a tady...chtete to vědět?" zeptal se doktor a já nahlas polkla.
"Hej" vyhrkl opět Miro a doktor se na mě podíval.
"Já nevím" přeskočil mi hlas a už se v tom co vidím trochu orientovala.
..Vidím bimbase..nebo nevidím... nebyla jsem si jistá a cítila jak Miro mojí ruku drtí čím dál silněji.
"Marienka...Marienka povedz hej.." třeštil Miro oči dál na monitor a já lehce kývla.
"Samozřejmě je tam nějaké procento,že....." snažil se doktor vysvětlit že informace nemusí být stoprocentní,ale Miro mu skočil do řeči.
"Jasné, jasné..chápem..hovorte" mrkal Miro nervózně očima a já myslela,že odtud snad pujdem rovnou na chirurgii a ruku dostanu do sádry.
"Takže to vypadá na chlapce..tady" ukázal doktor na to o čem jsem si před chvílí myslela,že je malý bimbásek zajíkla se.
..kluk...
"Joooooo" vyhrkl Miro a druhou volnou ruku zvedl a sevřel v pěst.
Trochu jsem se lekla,ale doktor se jen usmál.
Zřejmě byl na takové reakce zvyklý.

Nataša dál běsnila, ale v hlavě už jí zrál plán jak Mirovi ukázat co proto.
Nikdo se jí vzpírat nebude. Nikdo!!!
Nedovolila to nikomu a nedovolí to ani jemu.
Kdo je jednou její její zůstane.
Nebo je s ním konec!!!!!!!!

Pokračování příště......

Ahoj

3. září 2018 v 8:07 Nástěnka
AHOJ...OMLOUVÁM SE DLOUHATANÁNSKOU PAUZU...NEZAPOMNĚLA JSEM NA VÁS,ALE NĚJAK NEBYL ČAS A BOHUŽEL ANI NÁPADY A UPŘÍMNĚ JSEM TO TEĎ UPLNĚ VYPUSTILA.... ALE JAK JSEM SLÍBILA TENHLE PŘÍBĚH PRO VÁS CO NEJDŘÍV DOKONČÍM....TAK ..KO O TO JESŠTĚ OJÍ MĚJTE PROÍM TRPĚLIVOST.... DĚKUJU VÁM MOC VAŠE AUTORKA